Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 279/2011 - 32Rozsudek KSCB ze dne 27.07.2012

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Afs 66/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10Af 279/2011- 32

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové prvávní věci žalobce S+J energo, s.r.o., se sídlem Velké Meziříčí, Karlov 1119, zastoupeného JUDr. Jiřím Ponížilem, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 19, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.12.2011 č.j. 5355/11-1200, za účasti E.ON Distribuce, a.s., se sídlem České Budějovice, F.A. Gerstnera 2151/6, zast. JUDr. Vojtěchem Augustinem, advokátem se sídlem Senovážné nám. 2, České Budějovice, takto:

V řízení se pokračuje.

Žaloba se zamítá.

Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Zúčastněná osoba nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu v Českých Budějovicích č.j. 371585/11/077910302673 ze dne 1.8.2011, č.j. 371609/11/077910302673 ze dne 1.8.2011, č.j. 393728/11/077910302673 ze dne 1.9.2011, č.j. 393737/11/077910302673 ze dne Pokračování
- 2 -
10Af 279/2011

1.9.2011, č.j. 399581/11/077910302673 ze dne 13.9.2011, kterými byly zamítnuty stížnosti na postup plátce daně.

Žalobce v žalobě uvádí, že je vlastníkem fotovoltaické elektrárny Jidášky I. v k.ú. Petráveč. Žalobce uzavřel se společností E.ON Distribuce, a.s. smlouvu o dodávce elektřiny. V souladu s touto smlouvou žalobce za únor – červen 2011 společnosti E.ON Distribuce, a.s. dodával elektrickou energii, za takto dodanou elektřinu byly zaslány faktury, tyto však byly žalobci proplaceny jen částečně, byly poníženy o srážku solárního odvodu ve smyslu § 7a a násl. zákona č. 180/2005 Sb. ve znění zákona č. 402/2010 Sb., který nabyl účinnosti 1.1.2011, tedy poté, co byla elektrárna uvedena do provozu.

Žalobce namítá protiústavnost zákona č. 402/2010 Sb., poukazuje na rozpor s Ústavou ČR, zejména s článkem 1 odst. 1 a rozpor s Listinou základních práv a svobod s článkem 4 odst. 1, článkem 11 odst. 1 a článkem 26 i rovněž článkem 1 a 3. S principem zákazu retroaktivity je úprava provedená zejména ustanovením § 7a – 7i zákona č. 180/2005 Sb., v novelizovaném znění, na jejímž základu postupoval žalovaný, v důsledku čehož je v rozporu s právními předpisy i napadené rozhodnutí.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. V odvolacím řízení posoudil, zda plátce odvodu ve správné výši srazil a řádně odvedl odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětná období. Žalovaný tedy hodnotil aplikaci právního předpisu a dospěl k závěru, že plátce nepochybil, odvod byl sražen a odveden ve správné výši a ve správné lhůtě. Namítaná protiústavnost zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů nemohla být v řízení podle daňového řádu hodnocena, neboť správci daně nepřísluší hodnotit soulad jednotlivých právních norem s Ústavou a ústavními zákony. Námitka rozporu zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů s Ústavou ČR v daňovém řízení proto nemohla vést k vyhovění stížnosti ani odvolání.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Předmětem podnikání žalobce je výroba, obchod a služby neuvedené v příloze 1 – 3 živnostenského zákona a provádění staveb. Žalobce provozuje fotovoltaickou elektrárnu. Dne 9.2.2011 uzavřel se společností za účasti E.ON Distribuce, a.s., smlouvu o dodávce elektřiny a v souladu s touto smlouvu žalobce v měsíci únor – červen 2011 dodával elektrickou energii, ovšem faktury, jež byly jím vydány, mu byly proplaceny jen částečně, byly poníženy o srážku solárního odvodu ve smyslu § 7a a násl. zákona o podpoře obnovitelných zdrojů energie. Žalobce proto podal stížnost na postup plátce odvodu, jenž provedl příslušnou srážku za měsíc únor, březen, duben, květen a červen 2011, neboť nesouhlasil s postupem plátce odvodu z důvodu protiústavnosti zákona. Správce daně posoudil stížnost žalobce jako nedůvodnou, neboť plátce odvodu postupoval v souladu se zákonem č. 180/2005 Sb. ve znění zákona č. 402/2010 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.1.2011. Stížnosti žalobce, které byly doručeny dne 25.7.2011 a 22.8.2011, byly proto rozhodnutím Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 1.8.2011, 1.9.2011 a 13.9.2011 zamítnuty. Proti těmto rozhodnutím se žalobce v zákonné lhůtě odvolal, namítal nezákonnost rozhodnutí správce daně pokud v souladu s § 7a a násl. zákona o podpoře výroby elektřiny srazil, vybral a odvedl odvod. Žalobce dále namítal, že právní úprava solárního odvodu porušuje ústavně garantovaná práva žalobce jako investora, zejména princip legitimního očekávání, zásadu přiměřenosti, princip rovnosti účastníků a požadavek právní jistoty včetně zákazu retroaktivity. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadená rozhodnutí byla potvrzena, neboť žalovaný shledal postup plátce daně zákonným s tím, že bylo postupováno v souladu Pokračování
- 3 -
10Af 279/2011

s platnou právní úpravou. Námitku ohledně nesouladu zákona č. 402/2010 s ústavním pořádkem se žalovaný nemohl zabývat, neboť protiústavnost zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů nepřísluší hodnotit žalovanému, ale Ústavnímu soudu ČR.

Krajský soud usnesením ze dne 10.4.2012 řízení přerušil, neboť u Ústavního soudu byl podán návrh na zrušení mimo jiné ustanovení § 7a – 7i, § 8 v části „s výjimkou kontroly odvodu a jeho správy“ a ustanovení článku II. bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 180/2005 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud tento návrh na zrušení uvedených ustanovení nálezem PL. ÚS 17/11 ze dne 15.5.2012 zamítl. Soud proto rozhodl dle § 48 odst. 5 s.ř.s., že se v řízení pokračuje, neboť odpadla překážka v řízení.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Předmětem přezkoumání je rozhodnutí žalovaného, kterým byla zamítnuta stížnost žalobce na postup společnosti za účasti E.ON Distribuce, a.s. při srážce a odvedení odvodu z elektřiny ze slunečního záření, kdy žalovaný posuzoval, zda plátce odvodu ve správné výši srazil a řádně odvedl odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětná období.

Žalobce namítá rozpor zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů s Ústavou ČR a s Listinou základních práv a svobod. Dle žalobce je novela uvedeného zákona, která nabyla účinnosti dne 1.1.2011, v rozporu s článkem 1, 3, 4/1, 11/1 a 26 Listiny základních práv a svobod a rovněž s článkem 1 odstavce 1 Ústavy.

Ústavní soud v nálezu PL. ÚS 17/11 dospěl k závěru, že návrh důvodný není, pokud jde o tvrzenou protiústavnost obsahu napadených ustanovení. Ústavní soud se v uvedeném nálezu zabýval otázkou ústavnosti zavedení odvodu z elektřiny ze slunečního záření novelizací zákona č. 180/2005 Sb. zákonem č. 402/2010 Sb. a přechodných ustanovení zákona č. 402/2010 Sb.. Uvedenou novelou došlo v důsledku vložení nového ustanovení § 7a a násl., kterými se zavádí odvod za elektřinu ze slunečního záření, ke změně výše podpory, která je provozovatelům fotovoltaických elektráren poskytována. K námitce retroaktivity bylo konstatováno Ústavním soudem, že ustanovení § 7a – 7i působí v zásadě účinky nepravé retroaktivity, neboť v jejich důsledku do budoucna dochází právě o částku představovanou výší odvodu ke snížení podpory výrobcům, jímž patnáctiletá doba garancí počala plynout před účinností zákona č. 420/2010 Sb. Zdaňovací období, v němž je vyrobená elektřina předmětem odvodu, s účinností právního předpisu teprve počíná, tedy předmětem odvodu vůbec není elektřina vyrobená před účinností zákona.

Ústavní soud při posouzení návrhu vzal za východisko situaci, která vedla k přijetí této úpravy. Jednalo se o stav, kdy rychlý rozvoj výroby energie z obnovitelných zdrojů energie, který byl způsoben zejména skokovým pádem cen fotovoltaických panelů, způsobil růst výše nákladů na její financování, což vedlo k přehodnocení dosavadního postoje státu k veřejné podpoře výroby energie. Ústavní soud shledal, že toto opatření mělo charakter tzv. nepravé retroaktivity; o pravou retroaktivitu se nejednalo, neboť je zřejmé, že období, v němž je vyrobená elektřina předmětem odvodu, s účinností právního předpisu teprve počíná. Předmětem odvodu tedy není elektřina vyrobená před účinností zákona. Dle nálezu Ústavního soudu pravá retroaktivita je přípustná jen výjimečně, zatímco nepravá je obecně přípustná, je v souladu se zásadou ochrany důvěry v právo tehdy, je-li vhodná a potřebná k dosažení zákonem sledovaného cíle a při celkovém poměřování klamavé důvěry a významu a naléhavosti důvodů právní změny bude zachována hranice únosnosti. Ústavní soud neshledal Pokračování
- 4 -
10Af 279/2011

na straně provozovatelů fotovoltaických elektráren ústavně relevantní zájem na zachování

dosavadní stanovené ceny za elektřiny z obnovitelných zdrojů a zelených bonusů bez jejího dalšího krácení odvodem, jenž by při vzájemném poměřování převážil nad výše zmíněným veřejným zájmem na jejím snížení. Soud rovněž shledal v souvislosti se zachováním návratnosti investice do daného typu elektráren a tím i zachování podstaty a smyslu dotčeného základního práva vlastnit majetek, relevantní ekonomické důvody pro daná opatření a možnost danou zákonodárci přehodnotit výši podpor s ohledem na vývoj situace. Ústavní soud neshledal porušení ústavního principu rovnosti v případě dotčených provozovatelů elektráren, neboť opatření zákonodárce bylo racionální, přiměřené a prosté svévole.

Ústavní soud v nálezu uzavřel, že volba zákonných opatření směřujících k omezení státní podpory výroby energie ze slunečního záření je za podmínek zachování garancí v rukou zákonodárce. Princip právní jistoty totiž nelze ztotožnit s požadavkem na absolutní neměnnost právní úpravy, ta podléhá mimo jiné sociálně ekonomickým změnám a nárokům kladeným na stabilitu státního rozpočtu. Ústavní soud tedy shledal, že shora uvedená úprava není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a návrh byl zamítnut. S ohledem na tento závěr Ústavního soudu je námitka žalobce ohledně nesouladu zákona č. 402/2010 Sb. s ústavním pořádkem a s principem zákazu retroaktivity zcela nedůvodná.

Jestliže finanční orgány postupovaly v souladu se zákonem, který byl shledán souladným s ústavním pořádkem, je napadené rozhodnutí věcně správné.

Soud proto žalobu dle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který byl v řízení úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení nepožadoval.

Zúčastněné osobě nebyla náhrada nákladů řízení přiznána dle § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť soudem jí nebyla ukládána žádná povinnost.

Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž Pokračování
- 5 -
10Af 279/2011

směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 27. července 2012

Předsedkyně senátu :

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru