Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 27/2011 - 23Rozsudek KSCB ze dne 21.09.2011

Prejudikatura

1 Afs 139/2006 - 108

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
8 Afs 9/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10Af 27/2011 – 23

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce J. R., zastoupeného Ing. Františkem Mejtou, daňovým poradcem v Písku, Zeyerova 2388, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16.2.2011, č.j. 575/11-1100, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

/1/ Žalobou doručenou dne 29.4.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 16.2.2011 č.j. 575/11-1100, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Vimperku ze dne 4.8.2010, kterým mu byla dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 ve výši 243 412,- Kč, daňová ztráta ve výši 28 862,- Kč a současně dle § 37 b) zákona o správě daní a poplatků sdělena povinnost platit penále ve výši 48 682,- Kč z dodatečně vyměřené daně a penále ve výši 1 443,- Kč z dodatečně vyměřené daňové ztráty.

/2/ Žalobce vznesl dvě žalobní námitky. Zpochybnil závěr o stanovení daně pomocí pomůcek, který podle jeho názoru není v souladu se zákonem. Daň určená náhradním způsobem nebyla stanovena dostatečně spolehlivě, respektive z důkazů je zřejmé, že byla Pokračování
- 2 -
10Af 27/2011

stanovena nesprávně. Nezákonnost žalobce spatřuje ve skutečnosti, že žalovaný neuvedl žádný právní předpis, který by ukládal povinnost vést bourací listy, zpracovávat a překládat výtěžnostní normy, vést interní převodky z jatek na jednotlivé prodejny či do výroby. Správcem daně nebyl vznesen ke zmocněnci, který se k jednání dostavoval žádný konkrétní dotaz, který by se podnikání žalobce týkal. Jako absurdní označil žalobce požadavek správce daně k doložení úplnosti a správnosti zdanitelných příjmů, neboť takový důkaz neexistuje. Žalobce dále rozporoval užití důkazních prostředků získaných při nezákonné kontrole za rok 2004. Je zpochybněn odkaz správce daně na normy uvedené v obecně publikovaných knihách, přičemž správce daně je žalobcem vyzýván k předložení nebo odkazu na nějakou knihu, která obsahuje masné normy k roku 2006. Správce daně nezohlednil vliv změn a postupoval podle zastaralých norem, tudíž se nemohl dobrat správného výsledku. Správce daně neprokázal existenci skutečností vyvracejících správnost a úplnost žalobcem vedených evidencí. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

/3/ Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Námitky žalobce označil za nedůvodné. Žalobce v daňové evidenci nevedl jednotlivé vykonávané činnosti samostatně. K evidenci poražených zvířat vedl pouze porážkovou knihu, která nedokládá množství a druh vybouraného masa, neboť nebyly předloženy ani bourací listy na jednotlivá poražená zvířata, ani výtěžnostní normy používané žalobcem v roce 2006. K výrobě tepelně opracovaných masných výrobků vyrobených ve vlastní výrobně žalobce předložil týdenní záznamy teplot a časů ve výrobě tepelně opracovaných výrobků. Dále předložil tabulku spotřebovaných surovin na jednotlivé výrobky, kde uvádí spotřebu konkrétních surovin. Rovněž předložil normy ztrát z tepelného zpracování výrobků. Z těchto dokladů však nebylo možné zjistit přesné množství, ani konkrétní druhy vyrobených tepelně opracovaných masných výrobků a ani přesné množství a konkrétní druh masa spotřebovaného na jejich výrobu. Správce daně s ohledem na pochybnosti, které mu vznikly z neúplné evidence žalobce vydal dne 19.1.2009 výzvu, kde žalobce vyzval, aby prokázal tržby za prodej masa, masných výrobků, pečivo a nealko nápoje. Byla napadána nejprve srozumitelnost výzvy a bylo žádáno, aby správce daně označil skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti včetně sdělení, že přesné prokázání výše příjmů není splnitelné. Správce daně vydal další výzvu dne 27.8.2009 a uvedl, jak žalobce může správnost sporných údajů prokázat. Na výzvu žalobce nereagoval, ani se nedostavil k ústnímu jednání. Zástupce žalobce na otázky, které správce daně pokládal, neodpověděl.

/4/ Správce daně k tomu uzavřel, že žalobce svým jednáním prodlužoval trvání daňové kontroly a opakující se žádosti o prodloužení lhůt hodnotil jako obstrukce ze strany žalobce, zvláště za situace, kdy žalobce nebyl schopen důkazními prostředky podpořit svá tvrzení. Navíc evidence nebyly dostatečně spolehlivé, aby vypovídaly o žalobcem tvrzených skutečnostech. Správce daně shledal naplnění podmínek podle § 31 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků a přistoupil ke stanovení daňové povinnosti žalobci za pomoci pomůcek. Žalobcem předložené evidence trpěly vadami, nepostihovaly všechny žalobcem provozované činnosti a dostaly žalobce do stavu důkazní nouze. Z evidencí nebylo možné ověřit objem provedeného výkupu masa na jatkách podle druhů masa, třídy jakosti a ceny, objem výroby výsekového masa ve vlastní bourárně a jeho odbyt. Současně nebylo možné zjistit objem masa použitého pro výrobu tepelně opracovaných masných výrobků ve vlastní výrobně, objem vyrobených tepelně opracovaných masných výrobků ve vlastní výrobně podle množství, druhu a ceny výrobku a jeho odbyt, objem nakoupeného masa, masných výrobků a Pokračování
- 3 -
10Af 27/2011

zboží od externích dodavatelů dle jednotlivých prodejen a vlastního rozvozu. Správce daně nemohl ověřit, zda žalobcem vykázané příjmy byly vykázány ve skutečné výši. Při stanovení daňové povinnosti žalobci bylo zohledněno ustanovení § 46 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků, bylo zohledněno procento ztrát při chladnutí masa, procento tepelných ztrát při výrobě masných výrobků, sleva na poplatníka a sleva na vyživované děti podle § 35ba a 35c zákona o daních z příjmů. Bylo uzavřeno, že pokud neexistuje řádně vedená daňová evidence, nebo je neúplná, nelze stanovit daňovou povinnost dokazováním. K tomu bylo odkázáno i na judikaturu Nejvyššího správního soudu. V dané věci se žalobce do důkazní nouze dostal, neprokázal úplnost a správnost vykázaných tržeb.

III. Obsah správních spisů

/5/ Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

/6/ Žalobce v roce 2006 provozoval řemeslnou živnost řeznictví a uzenářství a podnikal i v předmětu podnikání výroba, obchod a služby. V rámci své podnikatelské činnosti provozoval v tomto zdaňovacím období porážku zvířat, výrobnu tepelně upravených masných výrobků, přímý prodej rozvozem masa a masných výrobků odběratelům a prodej masa a masných výrobků ve vlastních prodejnách ve Vimperku a Zdíkově.

/7/ Dne 29.10.2008 byla u žalobce zahájena daňová kontrola na daň z příjmů fyzických osob za rok 2006, při které žalobce sdělil, že provozoval velkoobchodní prodej rozvozem zboží, maloobchodní prodej masa a masných výrobků v prodejnách ve Zdíkově a Vimperku, provoz jatek a výrobnu masných výrobků tepelně zpracovávaných. Uvedl, že podnikatelské činnosti nevedl samostatně. Dne 10.11.2008 žalobce správci daně předložil doklady ke kontrole a sdělil, že normu ztrát předloží v písemném vyjádření. Uvedl, že se pokusí doložit i slevy, které poskytoval při slevových akcích. Žalobce předal přehled hmotnostních ztrát tepelným opracováním a uvedl, že skladováním vybouraného masa dochází v průměru k 2 % ztrátám váhy masa.

/8/ Dne 19.1.2009 vydal správce daně výzvu, na základě které měl odstranit správcem daně konkrétně formulované pochybnosti, které mu vznikly na základě kontroly dokladů předložených žalobcem a propočtů, které správce daně provedl. Žalobce požádal dne 27.1.2009 o prodloužení termínu k prokázání skutečností rozhodných pro správné stanovení daňové povinnosti do dne 2.3.2009. Poté, co byl vyzván k zaplacení správního poplatku, sdělil, že poplatek neuhradí a předal správci daně plnou moc pro daňového poradce Ing. Františka Mejtu. Dne 3.3.2009 byla žalobcem správci daně zaslána odpověď na výzvu s tím, že výzva není dostatečně určitá a srozumitelná a bylo požádáno, aby správce daně upřesnil požadavky, aby bylo žalobci srozumitelné, co vlastně má konkrétně dokázat. K prokázání výše příjmů žalobce sdělil, že se jedná o požadavek nesplnitelný, neboť nikdo na širém světě nemůže prokázat přesnou výši svých příjmů. Ze spisu je zřejmá četnost kontaktů správce daně se zástupcem žalobce ohledně sjednání termínu ke konání ústního jednání.

/9/ Dne 17.7.2009 byla vydána další výzva, aby žalobce předložil výtěžnostní normy k bourání masa z poražených zvířat a spotřební normy pro výrobu tepelně opracovaných masných výrobků. Žalobce uvedl, že tyto normy nejsou stanoveny právními předpisy a vlastní normy nemá zpracovány.

Pokračování
- 4 -
10Af 27/2011

/10/ Ve výzvě ze dne 27.8.2009 správce daně sdělil, jakou výši příjmů žalobce zjistil z dokladů předložených žalobcem ke kontrole. Informoval žalobce o tom, že výpočty zjistil, že mělo být dosaženo podstatně vyšších příjmů, než byly uvedeny v evidenci žalobce. Vyzval proto žalobce k odstranění pochybností, měl prokázat objem provedeného výkupu v mase na jatkách podle druhu masa, třídy, jakosti ceny, objemu výroby výsekového masa ve vlastní bourárně a jeho odbyt. Objem masa použitého pro výrobu tepelně opracovaných masných výrobků ve vlastní výrobně a jeho třídění podle použitého druhu masa a druhu vyrobeného masného výrobku. Objem vyrobených tepelně opracovaných masných výrobků ve vlastní výrobně dle množství, druhu a ceny výrobku a jeho odbyt a objem nakoupeného masa, masných výrobků a zboží od externích dodavatelů dle jednotlivých prodejen a vlastního rozvozu. Žalobce požádal o prodloužení lhůty k předložení požadovaných údajů.

/11/ Při ústním jednání dne 18.2.2010 byl zástupce žalobce dotazován, podle jakých norem nebo podle jakých evidencí byl zjišťován druh a množství vybouraného výsekového masa z poražených zvířat na jatkách žalobce, k čemuž bylo sděleno, že bude odpovězeno po poradě s klientem, neboť zástupce nemá povědomost o předmětu jeho činnosti a není schopen na tuto otázku bezprostředně odpovědět. Uvedl, že se to týká i dalších otázek, které souvisejí s manuální činností žalobce. Rovněž uvedl, že pokud by byl dotazován na to, kolik žalobce průměrně vybourá denně masa, netuší, zda vůbec maso bourá. Zástupce žalobce ani nevěděl, v jakém rozsahu žalobce vede evidenci požadovanou správcem daně. Správce daně k tomu uvedl, že hodlal od žalobce zjistit podrobnosti týkající se jeho podnikatelské činnosti, proto jej také opakovaně k jednání předvolával, neboť má pochybnosti ohledně porážky zvířat, prodeje a zpracování masa, výroby masných výrobků ve vlastní výrobně, prodeji ve vlastních prodejnách. Hodlal poskytnout žalobci dostatečný prostor k zodpovězení konkrétních otázek a odstranění pochybností. K požadavku zástupce žalobce, aby byly otázky položeny písemně, sdělil správce daně, že tento způsob není reálný, neboť odpověď na otázku může změnit další otázky, které by měly být položeny. Osobní účast daňového subjektu měla odstranit pochybnost správce daně a umožnit žalobci na místě vyjasnit sporné otázky.

/12/ Kontrolní zjištění bylo se zástupcem žalobce projednáno dne 18.5.2010 a dne 23.7.2010 byla projednána zpráva o kontrole daně z přidané hodnoty. Ve zprávě o daňové kontrole jsou podrobně popsána zjištění správce daně, sděleny pochybnosti správce daně, které zůstaly neodstraněny a ve zprávě byl vysloven závěr, že žalobci bude stanovena daňová povinnost dle pomůcek. Stanovení daňové povinnosti dle pomůcek je uvedeno v úředním záznamu ze dne 3.8.2010. Správce daně použil podklady o nákupu zvířat v živé váze dle porážkové knihy, výtěžnostní normy pro jatka a bourárny, výtěžnost při bourání hovězího masa, výtěžnost při bourání vepřového masa, spotřební normy pro masné výrobky, týdenní záznamy teplot, které dokládaly přibližné množství vyrobených výrobků podle druhů. K zjištění množství masa a surovin použitých na výrobu tepelně opracovaných masných výrobků použil správce daně žalobcem předloženou tabulku spotřeby surovin a dále spotřební normy na výrobu masných výrobků uvedené v knize „spotřební normy pro masné výrobky“. Průměrnou obchodní marži zjistil správce daně ze vzorku faktur za nakoupené zboží od externích dodavatelů, používaná průměrná marže ve výši 24 % nebyla správcem daně považována za důkazní prostředek, ale byla použita jako pomůcka, z níž byla patrná pravděpodobnost používané marže. Dále ke stanovení dosažených tržeb byly použity prodejní ceny uvedené v ceníku předloženém daňovým subjektem a ceny zjištěné z vydaných faktur a inventurních soupisů zboží.

/13/ Dne 4.8.2010 byl vydán dodatečný platební výběr ohledně dodatečného stanovení základu daně a daně z příjmů fyzických osob žalobci za zdaňovací období roku 2006. Na Pokračování
- 5 -
10Af 27/2011

žádost žalobce sdělil správce daně důvody rozdílu mezi stanoveným základem daně a daní po kontrole a údaji uvedenými v přiznání k dani. Žalobce podal proti dodatečnému platebnímu výměru odvolání.

/14/ O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím s odůvodněním, že evidence předložené žalobcem byly nedostatečné a vadné, žalobce se dostal do důkazní nouze a nebyl schopen prokázat svá tvrzení. Žalobce především neprokázal úplnost a správnost vykázaných tržeb. Proto nebylo možné stanovit daňovou povinnost dokazováním a správce daně byl oprávněn stanovit ji za použití pomůcek, které měl k dispozici nebo si obstaral bez součinnosti s daňovým subjektem.

IV. Právní názor soudu

/15/ Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body podle § 75 odst. 2 s.ř.s., a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla.

/16/ Žalobce vznesl dvě žalobní námitky, a to, že stanovení daně pomocí pomůcek nebylo v souladu se zákonem (A) a že daň určená náhradním způsobem nebyla stanovena dostatečně spolehlivě (B).

A. Stanovení daně pomocí pomůcek v rozporu se zákonem

/17/ Zásadní žalobní námitka směřovala proti způsobu stanovení daně za pomocí pomůcek. Tento způsob stanovení daně podle § 31 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků představuje náhradní způsob, který přichází v úvahu tehdy, kdy daňový subjekt nesplní při dokazování jím uváděných skutečností některou ze svých zákonných povinností a nelze daňovou povinnost stanovit důkazy. Co je povinností daňového subjektu stanoví § 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků, přičemž jedná se o všechny skutečnosti, které uvedl v daňovém přiznání, nebo k jejichž prokázání byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván. Pokud daňový subjekt povinnost nesplní, může správce daně přistoupit ke stanovení daňové povinnosti na základě pomůcek za splnění předpokladu, že daň nebylo možné stanovit dokazováním, jinými slovy řečeno, že nebyly k dispozici dostatečné důkazy pro vyměření daně a jiným způsobem nebylo možné stanovit daňovou povinnost. V takovém případě odvolací orgán podle § 50 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků zkoumá dodržení zákonných podmínek pro použití tohoto způsobu stanovení daně.

/18/ Z písemností založených ve spise, konkrétně z opakovaných výzev a jednání správce daně se zástupcem žalobce dále pak z projednání výsledků daňové kontroly, ze zprávy o daňové kontroly vyplývá, že správce daně měl pochybnosti ohledně postupu žalobce při vedení daňové evidence, především zda žalobce vykázal všechna uskutečněná zdanitelná plnění. Žalobcem předložená daňová evidence v rámci daňové kontroly neodpovídala požadavkům stanoveným v § 7b odst. 1 zákona o daních z příjmů, neboť nesplňovala podmínky tam stanovené, především údaje o příjmech a výdajích v členění potřebném pro zjištění základu daně. Správce daně žalobci opakovaně ve výzvách uváděl, jaké údaje k ověření údajů uvedených žalobcem v daňovém přiznání postrádá a vyzýval jej k předložení konkrétních evidencí. Je logické, že údaje dokládané žalobcem o počtu poražených zvířat nedokládají množství a druh vybouraného masa. Nebyly totiž předloženy doklady, které by tvrzení žalobce dokládaly. Z dokladů, které žalobce předložil tak, jak je podrobně vysvětleno na straně dvě žalobou napadeného rozhodnutí, nelze ověřit správnost údajů ohledně množství a druhu masa spotřebovaného na výrobu tepelně opracovaných výrobků. Žalobce nedoložil Pokračování
- 6 -
10Af 27/2011

ani neuvedl způsob dalšího využití vybouraného masa a vyrobených vlastních výrobků, zda byly dodány odběratelům ve vlastních prodejnách, zda vybourané maso bylo využito pro vlastní výrobu masných výrobků. Pokud bylo žalobcem ve výzvách vytýkáno a uváděno, co vše nepředložil, bylo to zákonnou povinností správce daně, a to právě s odkazem na výše zmiňované ustanovení § 7b zákona o daních z příjmů, které ukládá daňovým subjektům vést daňovou evidenci, která by zajišťovala zjištění základu daně z příjmů a obsahovala potřebné údaje. Rovněž tak vyplývá z § 7 zákona č. 563/1991 Sb., v platném znění, které daňovým subjektům ukládá vést účetnictví tak, aby podávalo věrný a poctivý obraz jejich podnikatelské činnosti. Právní norma stanoví, kdy je zobrazení účetních operací věrné a poctivé, nejedná se tedy o neurčitý právní pojem a za situace, kdy tento obraz účetnictví neposkytuje, nemůže být hodnoceno jako věrné a poctivé. Z § 8 zákona o účetnictví dále vyplývá povinnost pro daňové subjekty vést účetnictví správně, úplně, průkazně, srozumitelně, přehledně a způsobem zaručujícím trvalost účetních zákonů. K tomu slouží účetní doklady, zápisy a knihy. Nejsou-li tyto zákonem stanovené charakteristiky a podmínky naplněny, nelze dospět k závěru, že účetnictví je vedeno správně a daňová evidence poskytuje přehled o údajích potřebných ke zjištění základu daně. Má to za následek, že daňová evidence není způsobilá prokázat skutečný stav obratu žalobce. Žádný právní předpis tedy žalobci neukládá jaké konkrétní doklady a evidence má vést, avšak je na něj kladena z výše citovaných právních norem povinnost vést evidenci tak, aby z jeho údajů bylo spolehlivě zjistitelné, jaký byl jeho daňový základ. Z podkladů, které žalobce předložil, bylo možné zjistit pouze živou váhu poraženého dobytka, z daňové evidence však nebylo možné zjistit, jaké množství masa bylo vybouráno, jak s ním žalobce dále nakládal, zda jej prodával ve vlastních prodejnách nebo jiným odběratelům, o zboží, které žalobce nakoupil, nelze zjistit, zda bylo prodáno nebo zpracováno ve vlastní provozovně žalobce. Žalobcem předložená evidence nepředstavovala spolehlivý podklad, na základě kterého by bylo možné stanovit daň dokazováním.

/19/ Za situace, kdy správce daně zjistil, že evidence žalobce není úplná a nepostihuje všechny činnosti jeho podnikání a chybějí doklady o přesunech masa a masných výrobků, poskytl žalobci opakovaně možnost prokázat (na základě opakovaných výzev), že přiznané zdanitelné příjmy, tržby za prodej masa, masných výrobků, pečiva a nealkoholických nápojů ve výši 11 383 290,- Kč jsou úplné a vykázané ve správné výši, tím, že by kupříkladu předložil evidence provozních dat v oblasti nákupu, bourárny, výroby, skladů a odbytu, tedy, že by předložil evidenci jednotlivých druhů výroby, evidenci vstupních surovin a realizovaných výrobků, evidenci zásob surovin v návaznosti na zásoby hotových výrobků, evidenci zásob hotových výrobků a jejich převod a prodej, evidenci odpadu a jeho likvidaci a tím prokázal objem provedeného výkupu v mase na jatkách podle druhu masa, třídy jakosti a ceny, objem výroby výsekového masa ve vlastní bourárně a jeho odbyt, objem masa použitého pro výrobu, tepelně opracovaných masných výrobků ve vlastní výrobně a jeho třídění dle použitého druhu masa a druhu vyrobeného masného výrobku, objem vyrobených tepelně opracovaných masných výrobků ve vlastní výrobně dle množství druhu a ceny výrobku a jeho odbyt, objem nakoupeného masa, masných výrobků a zboží od externích dodavatelů dle jednotlivých prodejen a vlastního rozvozu. Žalobce se na opakované výzvy správce daně nedostavil, předložil plnou moc pro zastoupení daňovým poradcem, který konkrétně formulované dotazy související s podnikáním žalobce nebyl schopen zodpovědět. Z toho důvodu nelze souhlasit s tvrzením, že žalobci nebyl vznesen žádný konkrétní dotaz týkající se jeho podnikání. Naopak byly pokládány dotazy ohledně norem nebo jiných podobných evidencí, ohledně druhu a množství vybouraného výsekového masa z poražených zvířat na jatkách žalobce, ohledně vedení evidence skladu masa vyrobených hotových výrobků apod. Žalobce se k těmto evidencím a způsobu vedení evidencí vyjadřoval ostatně i při zahájení daňové kontroly. Nelze proto přisvědčit žalobnímu tvrzení, že správce daně Pokračování
- 7 -
10Af 27/2011

neposkytl žalobci dostatečný prostor, aby realizoval svá procesní práva za účelem objasnění jeho podnikatelských aktivit. Žalobce prostor, který mu byl opakovaně správcem daně poskytován formou výzev, formou předvolání k ústnímu jednání nevyužil a daňový poradce sděloval, že informace ohledně konkrétní činnosti žalobce při jeho podnikatelské činnosti nemá. Nelze proto souhlasit s žalobním tvrzením, že správce daně jednak neuvedl právní předpis, který by žalobci ukládal vedení konkrétních evidencí, nebo že by nebyl vznesen na žalobce žádný konkrétní dotaz, který by se podnikání žalobce skutečně týkal. Stejně tak nelze přisvědčit žalobnímu tvrzení, že nelze prokázat, že vykázané příjmy jsou úplné a ve správné výši. To vše vyplývá jednak z řádně vedených evidencí a jednak ze součinnosti daňového subjektu se správcem daně. Pokud jsou evidence vedeny, tak jak ukládá zákon o účetnictví a zákon o daních z příjmů a poskytují věrný a poctivý obraz podnikatelské činnosti daňového subjektu, lze nepochybně požadovanou výši vykázaných zdanitelných příjmů tímto způsobem, respektive řádným vedením evidencí, doložit. Nejsou-li evidence ve všech směrech bezvadné, lze pak případné pochybnosti odstranit formou spolupráce a dalšími důkazy při provádění daňové kontroly potřebné informace správci daně doložit. Je však nepochybně nutná aktivní spolupráce daňového subjektu. Pokud je daňový subjekt zastoupen, pak nepochybně se očekává odstraňování pochybností, které jsou správcem daně sdělovány, prostřednictvím zástupce daňového subjektu.

/20/ Jak bylo uvedeno i v rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 7 Aps 2/2010-51, který byl již v průběhu konkrétního daňového řízení vydán, „…. je vždy na daňovém subjektu břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Je to daňový subjekt, který je povinen tvrdit daňově relevantní skutečnosti, a který je také zásadně povinen je prokázat. Pokud si daňový subjekt svoji důkazní povinnost nesplní „sankcí“ v přeneseném smyslu je možnost stanovit daňovému subjektu daň za použití pomůcek, z podkladů a metodami, jež se nemusí vztahovat přímo ke konkrétní situaci daňového subjektu a mohou být správcem daně opatřeny zcela nezávisle na existenci a součinnosti daňového subjektu. Pomůcky, ač musí mít vždy racionální povahu, neboť i jsou nástrojem pro kvalifikovaný odhad daňové povinnosti, a nikoliv pro její kontumační stanovení, mohou vést k méně přesnému, a tedy pro daňový subjekt nevýhodnějšímu, stanovení daňové povinnosti než dokazováním. Obecně lze souhlasit, že zvolený zástupce nemusí být schopen vždy adekvátně odpovědět na otázky správce daně. Tato skutečnost pak může vést i k tomu, že daňový subjekt v konečném důsledku nemusí unést i důkazní břemeno tvrzení. Tvrdí-li zástupce daňového subjektu, že odpovědi na otázky správce daně nezná, neboť je může poskytnout jen daňový subjekt, je na daňovém subjektu a jeho zástupci, aby si zvolili procesní strategii, tj. zda bude daňový subjekt i nadále jednat pouze prostřednictvím zástupce, ovšem s rizikem, že správce daně nezíská informace dostatečně podrobné a odborně fundované, což může vést k neunesení důkazního břemene daňového subjektu nebo zda bude daňový subjekt jednat osobně se správcem daně, čímž se mu může lépe podařit unést důkazní břemeno.“ V dané záležitosti je zcela nepochybné, jakou strategii žalobce zvolil, což vedlo k tomu, že neunesl své důkazní břemeno. Správce daně poskytl žalobci dostatečný prostor, aby využil svá práva v zájmu objasnění jeho podnikatelských aktivit, což mělo význam pro stanovení výše jeho zdanitelných příjmů.

/21/ K námitce žalobce k využití obecně dostupných publikací lze uvést, že ze spisu vyplývá, že sloužily jako pomůcky pro správce daně, neboť žalobce sám svou činnost v požadovaném směru nedoložil. Obecně dostupné publikace byly pro správce daně pomůckou, kterou pro stanovení daňové povinnosti žalobci rovněž využil. Normy byly využity pro zjištění množství vybouraného masa, neboť žalobce evidoval pouze údaje o živé váze poražených zvířat a pro stanovení normy ztrát při chlazení a skladování masa nebo stanovení tepelných ztrát při výrobě masných výrobků. Nelze proto přisvědčit žalobci, že bylo Pokračování
- 8 -
10Af 27/2011

využito zastaralých norem, neboť byly využity normy, které jsou veřejně dostupné a sloužily jako pomůcka. Nejedná se proto užití důkazních prostředků získaných v rozporu s právem při nezákonné kontrole pro rok 2004, přičemž žalobce sám těmito normami při kontrole v roce 2004 argumentoval. Navíc ohledně této námitky i dalších námitek je třeba uvést, že byly vzneseny v obecné poloze. Žalobce namítá užití důkazních prostředků získaných v rozporu s právem, neuvádí však, o jaké důkazní prostředky získané v rozporu s právem se mělo jednat. Stejně tak ohledně kupříkladu náhradního způsobu stanovení daně podle názoru žalobce dostatečně nespolehlivě, neuvádí, v jakém směru spočívá ona namítaná nespolehlivost. Při tom je povinností daňového subjektu formulovat výhrady proti rozhodnutí správního orgánu podle § 71 odst. 1 písm. c) s.ř.s. tak, aby bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů je považuje žalobce za nezákonné. Soud se proto zabýval přezkoumáním rozhodnutí správního orgánu „v mezích žalobních bodů“ jak vyplývá i z rozsudku NSS č.j. 7 Afs 64/2010 „…. ve správním soudnictví je nutno vyjít z premisy, že kvalitativní úroveň odvolání ve správním řízení předurčuje kvalitu rozhodnutí o něm, a obdobně i kvalita správní žaloby zásadně předurčuje „kvalitu“ rozsudku správního soudu. Je tomu tak proto, že správnímu soudu nepřísluší (srov. § 75 odst. 2 s.r.s.) vyhledávat důvody a argumenty svědčící tvrzení toho kterého účastníka řízení….“

B. Daň nebyla stanovena dostatečně spolehlivě.

/22/ Žalobce namítal, že daň určená náhradním způsobem nebyla stanovena dostatečně spolehlivě, respektive uvádí, že z důkazů je zřejmé, že byla stanovena nesprávně. Žalobce neoznačuje o jaké důkazy se má jednat, navíc za situace, kdy daň byla žalobci stanovena náhradním způsobem, tedy podle pomůcek. Podle názoru žalobce je povinností správce daně prokázat existenci skutečností vyvracejících správnost a úplnost žalobcem vedených evidencí. Tvrdí, že se nic takového nestalo a jsou zde pouze pochybnosti. Proto je podle jeho názoru rozhodnutí nezákonné. Tyto námitky nemají oporu v krocích, které činil správce daně a jejich odraz je v písemnostech, tedy protokolech o ústních jednáních a v závěrech, které byly vysloveny na základě zprávy o daňové kontrole. Žalobci byly sděleny pochybnosti o tom, zda byly přiznány veškeré zdanitelné příjmy. Tyto pochybnosti správce daně odůvodnil tím, že žalobci podrobně vysvětlil, jak bylo výše uvedeno, jaké evidence nevedl a v důsledku absence těchto evidencí, nebylo lze ověřit správnost žalobcem vykázaných zdanitelných příjmů. Rovněž vznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti vykázaných příjmů za prodané maso, masné výrobky a ostatní zboží, neboť daňový subjekt nedoložil kolik a jakého masa bylo vybouráno, kolik a jakého masa bylo zpracováno ve vlastní výrobně nebo přímo dodáno a za jaké ceny, kolik a jaké druhy tepelně opracovaných masných výrobků byly vyrobeny, kolik a za jakou cenu byly prodány, kolik a jaké zboží bylo jednotlivými prodejnami od externích dodavatelů převzato a za jaké ceny bylo prodáno a zda přiznané tržby z prodeje masa masných výrobků a jiného prodávaného zboží odpovídají množství vybouraného masa, vyrobeným masným výrobkům a prodávanému zboží nakoupenému od externích dodavatelů. Žalobce žádnou z těchto pochybností správce daně neodstranil, tudíž na základě výzvy správce daně, kterou prokázal vadnost evidencí žalobce jinými slovy existenci skutečností vyvracejících jejich správnost, když požadované evidence žalobce vůbec nepředložil, se dostal do důkazní nouze a byl dán předpoklad pro postup podle § 31 odst. 5 daňového řádu, neboť nebylo možné ověřit daňovou povinnost žalobce dokazováním, ale muselo být přistoupeno k jejímu stanovení na základě pomůcek. Žalobce sám zamezil stanovení daně dokazováním tím, že neprokázal kolik a čeho skutečně vyrobil a prodal a nemohlo být ověřeno, jaká měla být skutečná výše tržeb. Správce daně při stanovení daně podle pomůcek přihlédl k ustanovení § 46 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků a zohlednil normu ztrát u Pokračování
- 9 -
10Af 27/2011

chladnutí masa, procento tepelných ztrát při výrobě tepelně opracovaných masných výrobků, k uplatněným slevám na dani podle § 35ba odst. 1 a písm. a) a b), k uplatněné slevě na dani na vyživované osoby. Jiné okolnosti žalobce neuplatnil a ani z řízení nevyplynuly. Pro výpočet byly využity doklady žalobce o nákupu zvířat v živé váze podle porážkové knihy, výtěžnostní normy pro jatka a bourárnu a byla stanovena výtěžnost při bourání masa, spotřební normy pro masné výrobky byly využity v návaznosti na záznam teplot a časů ve výrobě tepelně opracovaných výrobků žalobce a pro výpočet množství a druhu masa spotřebovaného na výrobu byl využit výpočet správce daně podle tabulky předložené žalobcem o spotřebovaných surovinách na jednotlivé výrobky. Dále bylo vycházeno z faktur, ceníku zboží a prodejních cen, které byly uvedeny v inventurním seznamu a byla propočtena cena nakoupeného zboží od cizích dodavatelů, přičemž marže za prodávané zboží byla zjištěna z nákupní ceny přijatých faktur za prosinec 2006 a prodejní cena z vystavených faktur a inventur zboží a ceníku platného v provozovnách žalobce od 2.1.2006. Propočet uskutečněných zdanitelných plnění vychází z podkladů, které žalobce správci daně předložil, a ty byly následně upraveny podle norem. Soud proto uzavřel, že daň stanovená správcem daně, žalobci byla stanovena dostatečně spolehlivě.

/22/ Soud současně poukazuje na to, že s těmito propočty týkajícími se i závěru o spolehlivosti daně žalobci byl žalobce seznámen. Pokud měl názor, že výpočty nejsou správné a daň mu nebyla stanovena spolehlivě, mohl konkrétně na výpočty reagovat a rozporovat. To se však v dané věci nestalo. Soud proto uzavřel, že podmínky pro stanovení daně na základě pomůcek byly splněny a daň byla žalobci stanovena dostatečně spolehlivě.

V. Závěr, náklady řízení

/23/ Soud dospěl na základě výše uvedeného k závěru, že žalobcem uváděné žalobní námitky nejsou důvodné a rozhodnutí žalovaného správního orgánu je přezkoumatelné a vydané v souladu se zákonem. Žaloba byla proto podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta.

/24/ Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem podle § 105 odst. 2 s.ř.s.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 21. září 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru