Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 258/2011 - 27Rozsudek KSCB ze dne 17.05.2012

Prejudikatura

9 Afs 18/2011 - 222

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 Afs 61/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10 Af 258/2011 – 27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Z. V., bytem J. H., P. K. X, zastoupeného D. V., obecnou zmocněnkyní, bytem tamtéž, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11.10.2011, č.j. 3959/11-1100, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

(1) Žalobou, doručenou dne 9.12.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích, se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 11.10.2011, č.j. 3959/11-1100, kterým byla zamítnuta jeho odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu v Jindřichově Hradci č.j. 76321/11/086910305933 ze dne 11.5.2011, kterým mu byla doměřena na základě dodatečného přiznání ze dne 26.11.2010 daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 ve výši 0,- Kč, daňová ztráta ve výši 0,- Kč a daňový bonus rovněž ve výši 0,- Kč a proti rozhodnutí č.j.76361/11/086910305933 ze dne 11.5.2011, kterým mu byla doměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 ve výši 0,- Kč, daňová ztráta ve výši 0,- Kč a daňový bonus rovněž ve výši 0,- Kč a tato rozhodnutí potvrzena.

Pokračování
- 2 -
10Af 258/2011

(2) Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející považuje za nezákonné pro rozpor se zákonem, překročení stanovených mezí správního uvážení a postižené vadami, neboť správní orgán porušil ustanovení § 2 odst. 1, 2 a 3, § 31 odst. 2, 3, 4 a § 50 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., v platném znění, respektive ustanovení § § 5, 6 a 7 a § 92 odst. 3 a 4 a § 114 daňového řádu. Tímto postupem bylo zasaženo do práva žalobce na spravedlivý proces. Rozhodnutí žalobce považuje zároveň za nepřezkoumatelné. Odůvodnění je nedostatečné ve smyslu přesvědčivosti a nedostatku skutkových důvodů. Správce daně vyměřoval jak daň z příjmů fyzických osob, tak daň z přidané hodnoty za stejná zdaňovací období na základě shodných či podobných skutkových zjištění a obdobných důkazních prostředků. Po skončení obou daňových kontrol a nabytí právní moci dodatečných platebních výměrů na daň z příjmů fyzických osob i daň z přidané hodnoty, žalobce postupně podal dodatečná daňová přiznání. V rámci vytýkacích řízení u podaných dodatečných daňových přiznání na daň z přidané hodnoty správce daně uznal předložená tvrzení žalobce a původně dodatečně vyměřenou daň z přidané hodnoty ve výši 829 916,- Kč snížil o částku 463 323,- Kč na částku 366 593,- Kč. Žalobce se dožadoval dodatečným daňovým přiznáním stejného postupu u daně z příjmů fyzických osob, avšak nenavrhoval ani nepředkládal nové důkazní prostředky, neboť je měl již správce daně k dispozici. Správce daně se však dožadoval předkládání důkazních prostředků, ačkoli je měl plně k dispozici a ačkoli věděl, že jeho rozhodnutí trpí vážnými nedostatky, nepřihlédl ke všemu, co mu bylo známo z jeho činnosti. Žalobce napadal pouze postup správce daně s odkazem na nález Ústavního soudu. Zároveň podotkl, zda správce daně neměl sám z moci úřední provést obnovu řízení podle § 55 zákona o správě daní a poplatků, a to v okamžiku, kdy ukončením vytýkacích řízení u daně z přidané hodnoty zjistil nové skutečnosti, které mu nebyly známy v době rozhodnutí o dani z příjmů fyzických osob. Žalobce s doměrky, které mu byly doměřeny, ukončil podnikatelskou činnost a nastoupil do ozbrojených sil Armády ČR. V současné době působí na zahraniční misi, čímž zajistil schopnost neoprávněně doměřenou daň z příjmů a penále uhradit. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

(3) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Vyjádřil souhlas s projednáním věci bez nařízeného jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. K žalobě žalovaný uvedl, že rozhodující je otázka, zda žalobce oprávněně uplatnil snížení již dříve, na základě daňové kontroly, dodatečně stanovené daňové povinnosti podáním dodatečných daňových přiznání. Žalobce dal k dispozici správci daně formuláře dodatečných daňových přiznání za roky 2006 a 2007 ze dne 11.5.2011 vyplněné zcela shodnými údaji jako řádná daňová přiznání za tato zdaňovací období, která byla podána dne 29.6.2007 a 26.3.2008, doplnění odvolání ze dne 11.7.2011, kde argumentoval nálezem Ústavního soudu ohledně pořizování důkazů v průběhu daňové kontroly a kopii peněžního deníku za roky 2006 a 2007, kterou přiložil k odvolání. Jiné písemné ani ústní vyjádření správci daně neposkytl. Na výzvu správce daně, kterou byl zahájen postup k odstranění pochybností vůči dodatečným daňovým přiznáním, nereagoval. Při ústním jednání dne 6.4.2011 sdělil daňový poradce žalobce po poučení, které učinil správce daně ohledně nutnosti potřebné součinnosti, že do 15 dnů se vyjádří a navrhne další důkazní prostředky. Správce daně vyčkal dobu delší více než měsíc po zmíněném ústním jednání. Ze strany žalobce žádné vyjádření ani důkazní prostředky poskytnuty nebyly. V odvolacím řízení předložená kopie peněžního deníku nebyla správcem daně považována jako důkaz vedoucí ke snížení posledně známé daňové povinnosti. Tento důkaz byl hodnocen již při daňové kontrole. Nejedná se o nový důkaz ve smyslu § 141 odst. 2 daňového řádu, který by opravňoval žalobce k podání dodatečného daňového přiznání na daň nižší. K argumentaci žalobce, že správce daně měl potřebné důkazní prostředky a měl je zohlednit Pokračování
- 3 -
10Af 258/2011

případně sám provést obnovu řízení, žalovaný uvedl, že daň z přidané hodnoty byla po kontrole zvýšena, respektive snížen nárok na odpočet daně ze tří důvodů. Prvním byly nedostatečně prokázaná plnění daně spotřeby pohonných hmot, obchodování s náhradními díly a pneumatikami. Druhý důvod se týkal daně z přidané hodnoty spravované ve zvláštním režimu pro obchodníky. Třetí důvod spočíval v kurzových rozdílech cen. Správce daně v doměřovacím řízení zahájeném na základě podaného dodatečného daňového přiznání daně z přidané hodnoty posuzoval tyto specifické záležitosti, které však nemohou z povahy věci ovlivnit výši daně z příjmů. V ostatních požadavcích na snížení daně z přidané hodnoty žalobci vyhověno nebylo. Žalovaný proto odmítl názor žalobce, že doklady zohledněné v doměřovacím řízení u daně z přidané hodnoty mohly ovlivnit výši daně z příjmů. Tyto argumenty nelze považovat ani za důvod pro nařízení obnovy řízení. Tvrzení žalobce ohledně vážných procesních vad žalovaný rovněž odmítl. Pokud se žalobce nebránil řádnými opravnými prostředky vůči dodatečným platebním výměrům z roku 2009, nelze jeho nečinnost nahradit v tomto soudním řízení. Předmětem sporu byla otázka oprávněnosti podaných dodatečných daňových přiznání na daň z příjmů fyzických osob předložených dne 26.11.2010. K tomu žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, rozsudek č.j. 9Afs 18/2011, který řeší skutkově obdobnou věc.

(4) Žalobce se k výzvě soudu, zda trvá na nařízení ústního jednání k věci nevyjádřil, a proto soud dovodil ve smyslu poučení žalobci zaslanému, že žalobce souhlasí s postupem podle § 51 odst. 1 s.ř.s. a rozhodl bez nařízeného jednání.

III. Obsah správních spisů

(5) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

(6) U žalobce, který ve zdaňovacích obdobích roku 2006 a 2007 provozoval autobazar byla správcem daně dne 16.5.2008 zahájena daňová kontrola na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 a 2007. Na základě zjištění z daňové kontroly správce daně snížil daňové výdaje žalobce za rok 2006 o částku 291 292,- Kč a zdanitelné příjmy zvýšil o 422 941,- Kč a žalobci vyměřil daň ve výši 0,- Kč a snížil vykázanou daňovou ztrátu na částku 0,- Kč a ponechal daňový bonus ve výši 9 852,- Kč. Za rok 2007 správce daně snížil daňové výdaje žalobce o částku 424 028,- Kč, zdanitelné příjmy zvýšil o částku 225 628,- Kč a žalobci dodatečně vyměřil daň ve výši 20 574,- Kč, snížil vykázanou daňovou ztrátu na částku 0,- Kč a stanovil daňový bonus ve výši 5 968,- Kč. Proti dodatečným platebním výměrům podal žalobce blanketní odvolání. Na výzvu správce daně však nedoplnil zákonem stanovené náležitosti odvolání a z toho důvodu správce daně dne 22.9.2009 rozhodnutím č.j. 58634/09/086930306457 odvolací řízení zastavil.

(7) Žalobce podal prostřednictvím daňového poradce dne 1.2.2010 správci daně dodatečná daňová přiznání na zdaňovací období roku 2006 a 2007 na daň z příjmů fyzických osob, která obsahovala zcela totožné údaje, které byly uvedeny žalobcem v řádných daňových přiznáních za stejná zdaňovací období. Správce daně s ohledem na výsledek daňové kontroly, kdy měl ohledně žalobcem vykázaných příjmů a výdajů pochybnosti, vyzval žalobce k předložení důkazních prostředků, a to výzvou k odstranění pochybností za obě zdaňovací období ze dne 1.3.2010. Podáním ze dne 20.9.2010 doplněným dne 24.9.2010 žalobce vzal dodatečná přiznání za rok 2006 a 2007 zpět. Správce daně ukončil vytýkací řízení se závěrem, že daňová povinnost žalobce zůstala beze změny, tak jak byla stanovena na základě výsledků Pokračování
- 4 -
10Af 258/2011

daňové kontroly. Na základě zprávy o vytýkacím řízení vydal správce daně dne 29.9.2010 dodatečné platební výměry, proti kterým se žalobce při jejich převzetí vzdal práva odvolání.

(8) Žalobce doručil správci daně dne 26.11.2010 další dodatečná přiznání za zdaňovací období roku 2006 a 2007, která obsahovala totožné údaje s údaji uvedenými v řádných daňových přiznáních a předchozích dodatečných daňových přiznáních, které žalobce vzal zpět. Správce daně proto ve smyslu § 261 odst. 1 a § 89 daňového řádu vyzval žalobce k odstranění pochybností a podle § 141 odst. 5 daňového řádu jej vyzval k doložení konkrétních důvodů pro podání dodatečných daňových přiznání, a to výzvou ze dne 26.1.2011. Žalobce na výzvy nereagoval. Správce daně vydal dne 11.5.2011 dodatečné platební výměry, proti kterým podal žalobce odvolání. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 11.10.2011 č.j. 3959/11-1100 tak, že odvolání žalobce byla zamítnuta a dodatečné platební výměry Finančního úřadu v Jindřichově Hradci ze dne 11.5.2011 byly potvrzeny. Stalo se tak s odůvodněním, že žalobce neunesl důkazní břemeno. Správce daně zdůraznil, že ve smyslu § 141 odst. 2 daňového řádu je připuštěno podání dodatečného daňového přiznání na daň nižší pouze tehdy, jestliže vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nasvědčují tomu, že daň byla stanovena v nesprávné výši. Žalobce neprokázal správnost tvrzené daňové povinnosti. Jeho tvrzení neodpovídalo skutečnosti. Tvrzení žalobce, že správce daně měl k dispozici potřebné důkazní prostředky, bylo označeno za účelové. Postup správce daně i jeho závěry a výsledek předmětného daňového řízení byl souladný se zákonem.

IV. Právní názor soudu

(9) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla.

(10) Předmětem projednávané věci bylo učiněno rozhodnutí žalovaného, kterým byla zamítnuta odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům. Správce daně neakceptoval údaje uvedené žalobcem v dodatečných daňových přiznáních na daňovou povinnost nižší, za zdaňovací období roku 2006 a 2007 pro nenaplnění podmínek stanovených v § 141 odst. 2 a 5 daňového řádu. Žalobce vytýkal žalovanému především porušení zásad daňového řízení s odkazem na § 5, 6 a 7 daňového řádu, § 92 odst. 3 a 4 a § 114 téhož zákona. Námitky týkající se porušení citovaných ustanovení daňového řádu, jakož i zákona o správě daní a poplatků žalobce v žalobě konkrétně nespecifikoval, trval však na tom, že údaje uvedené v dodatečných daňových přiznáních měly být akceptovány z toho důvodu, že tvrzení žalobce i důkazní prostředky, které správci daně byly předloženy u dodatečných daňových přiznání na daň z přidané hodnoty byla akceptována a z toho důvodu měla být akceptována bez dalšího i ve vztahu k dani z příjmů fyzických osob. Z toho důvodu také žalobce nenavrhoval, ani nepředkládal nové důkazní prostředky, neboť je správce daně měl k dispozici. Tyto námitky důvodné nejsou.

(11) V prvé řadě je třeba poukázat na ustanovení § 141 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu v platném znění, podle kterého daňový subjekt je oprávněn ve lhůtě podle odstavce prvého podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší než je poslední známá daň, jestliže vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nasvědčují tomu, že daň byla stanovena v nesprávné výši. Podle odstavce pátého v dodatečném daňovém přiznání nebo dodatečném vyúčtování uvede daňový subjekt rozdíl oproti poslední známé dani a den jeho zjištění. V případě dodatečného daňového přiznání Pokračování
- 5 -
10Af 258/2011

nebo dodatečného vyúčtování podle odstavce druhého a čtvrtého uvede i důvody pro jeho podání. Zákon u dodatečného daňového přiznání na daňovou povinnost nižší umožňuje daňovému subjektu za podmínek stanovených zákonem snížení daňové povinnosti uplatnit. Rovněž stanoví lhůtu pro podání dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování, a to v odstavci prvním citovaného ustanovení, a to tak, že daňový subjekt je povinen podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém podstatnou skutečnost pro podání dodatečného daňového přiznání zjistil. K ověření subjektivní lhůty je daňový subjekt povinen v dodatečném daňovém přiznání nebo vyúčtování vyznačit podle odstavce pátého den zjištění skutečnosti rozhodných pro správné stanovení daně. Jinými slovy řečeno daňový subjekt má právo podat dodatečné daňové přiznání nebo vyúčtování na daňovou povinnost nižší tehdy, jestliže vyjdou najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nasvědčují tomu, že daň byla stanovena v nesprávné výši, za podmínek stanovených zákonem, taj jak byly vpředu uvedeny.

(12) Z písemností založených ve spise je zcela jednoznačné, že žalobce podal za zdaňovací období roku 2006 daňové přiznání, ve kterém uvedl příjmy podle § 6 13 075 tis. Kč a podle § 8 889 tis. Kč a ztrátu z podnikání podle § 7 646 631,- Kč. V daňovém přiznání za rok 2007 vykázal příjmy podle § 6 10 376 tis. Kč, podle § 8 1 233 tis. Kč a ztrátu z podnikání podle § 7 ve výši 519 893,- Kč. Po ukončené daňové kontrole, která proběhla u žalobce za tato zdaňovací období, správce daně snížil daňové výdaje žalobce za obě zdaňovací období. V roce 2006 vyměřil dodatečně žalobci daň v nulové výši, snížil vykázanou daňovou ztrátu na částku 0,- Kč, ponechal daňový bonus ve výši 9 852,- Kč, za rok 2007 dodatečně vyměřil žalobci daň ve výši 20 574,- Kč, snížil daňovou ztrátu na částku 0,- Kč a daňový bonus stanovil ve výši 5 968,- Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce proti dodatečným platebním výměrům sice uplatnil odvolání, které však bylo blanketní a náležitosti odvolání nedoplnil ani v prodloužené lhůtě, správce daně odvolací řízení zastavil a žalobci byla daňová povinnost pravomocně vyměřena. Žalobce opakovaně podával dodatečná daňová přiznání ještě před účinností daňového řádu podle zákona o správě daní a poplatků. Dodržením lhůty pro podání daňového řízení se správce daně nezabýval. Vzhledem k tomu, že v dodatečných daňových přiznáních žalobce uváděl totožné údaje, jako v řádných daňových přiznáních, požadoval správce daně v souvislosti se zahájeným a probíhajícím vytýkacím řízením ohledně dodatečných daňových přiznání sdělení důvodů pro podání dodatečných daňových přiznání. V případě prvých dodatečných přiznání vzal žalobce tato dodatečná daňová přiznání zpět a řízení bylo zastaveno. V případě druhých dodatečných daňových přiznání neuvedl žádné důvody, pro které dodatečná daňová přiznání podal. V odvolacím řízení tvrdil, že údaje měl správce daně k dispozici, neboť v případě dodatečných daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty na argumenty tam uvedené reagoval a rozhodl v jeho prospěch. Totéž očekával proto žalobce i v řízení o dodatečně podaných daňových přiznáních u daně z příjmů fyzických osob. V odvolacím řízení žalobce argumentoval nálezem Ústavního soudu ohledně pořizování důkazů v průběhu daňové kontroly a předložil kopii peněžního deníku za rok 2006 a 2007. Tyto doklady ani postup žalobce nejsou způsobilé prokázat, že dodatečná daňová přiznání žalobce byla podána ve lhůtě stanovené zákonem a z důvodů, které zákon předpokládá. V prvé řadě je třeba odmítnout názor žalobce, že na něm nespočívalo důkazní břemeno ohledně doložení důvodů, pro které dodatečné daňové přiznání podal. V daňovém řízení platí důkazní břemeno pro daňový subjekt, z něhož vyplývá, že každý daňový subjekt má povinnost sám daň přiznat a také povinnost toto své tvrzení doložit. To vyplývalo jak z § 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků, tak i nyní vyplývá z ustanovení § 92 odst. 3 a 4 daňového řádu. Podle těchto ustanovení daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních. Pokud to vyžaduje průběh Pokračování
- 6 -
10Af 258/2011

řízení, může správce daně vyzvat daňový subjekt k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně, a to za předpokladu, že potřebné informace nelze získat z vlastní úřední evidence. V konkrétní záležitosti byly údaje, které žalobce uvedl v řádném daňovém přiznání v průběhu daňové kontroly zpochybněny. Žalobci byla v dodatečných platebních výměrech vyměřena odlišná daňová povinnost, než kterou uváděl v řádných daňových přiznáních. Ačkoli žalobce s tímto závěrem správce daně nesouhlasil, neboť proti němu podal řádný opravný prostředek, bylo daňové řízení zastaveno, neboť v odvolání neuvedl žádné konkrétní důvody. Odvolání bylo pouze blanketární, neobsahovalo náležitosti, tak jak jsou stanoveny v zákoně o správě daní a poplatků, podle kterého odvolací řízení probíhalo. Správce daně proto odvolací řízení zastavil a žalobci dodatečně doměřená daňová povinnost se stala pravomocnou. Další vývoj, který v předmětné záležitosti nastal v souvislosti s prvně podanými dodatečnými daňovými přiznáními žalobce na daň z příjmů fyzických osob i druhými dodatečně podanými daňovými přiznáními žalobce nezbavil povinnosti doložit zákonem stanovené podmínky pro jejich podání, a to jak ve vztahu k doložení lhůty, tak i důvodům, pro které tato dodatečně podaná daňová přiznání na daňovou povinnost nižší uplatnil. Jelikož nic, z toho co zákon stanoví, nesplnil a nedoložil a neuvedl z jakých důvodů, přistoupil správce daně k provedení vytýkacích řízení a urgoval doložení zákonem stanovených podmínek, za kterých by bylo lze žalobcem podaná dodatečná daňová přiznání podat. Tento postup správce daně nebyl v rozporu se zákonem, a to ani co se týče dodržení základních zásad daňového řízení, ani unesení důkazního břemene, ani prokázání požadavků zákonem stanovených na uplatnění dodatečných daňových přiznání na daňovou povinnost nižší, a to zvláště za situace, kdy žalobci, již byla pravomocně, na základě daňové kontroly, vyměřena daňová povinnost a žalobce se v obou dodatečných daňových přiznáních na daňovou povinnost nižší vracel, bez uvedení konkrétních důvodů ke svému původnímu tvrzení tak, jak jej uváděl v řádném daňovém přiznání. Z toho důvodu lze uzavřít, že postup daňových orgánů byl v souladu se zákonem, naopak daňový subjekt neunesl své důkazní břemeno ve vztahu k tvrzením, které správci daně opakovaně předestíral.

(13) Soud proto uzavřel, že není správný názor žalobce, že v řízení zahájeném dodatečným přiznáním je povinností správního orgánu opatřovat podklady a dále přezkoumávat zákonnost daňové povinnosti pravomocně vyměřené v jiném daňovém řízení. Pokud měl žalobce námitky proti nezákonnosti daně vyměřené v jiném vyměřovacím řízení nebo v daňové kontrole, pak měl tyto námitky uplatnit v opravném prostředku proti takto doměřené dani, neboť tyto námitky jsou zcela bez právního opodstatnění v řízení zahájeném na základě dodatečného daňového přiznání. Pravomocné rozhodnutí lze odstranit pouze cestou mimořádných opravných prostředků, nebo rozhodnutím soudu ve správním soudnictví na základě žaloby proti takovému rozhodnutí správního orgánu. Při podání dodatečného daňového přiznání správce daně může zjišťovat pouze skutkový stav, který se vztahuje na ty skutečnosti, které mají právní význam pro posouzení pravdivosti, případně právní relevance tvrzení daňového subjektu, které uvedl v dodatečném daňovém přiznání. Pokud jde o zjišťování a prověřování jiných skutečností, musí se jednat o takové skutečnosti, které nenaplňují některý z důvodů pro použití mimořádných opravných prostředků a dále o skutečnosti, které nebyly v dosavadním řízení správními orgány posuzovány. To vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Afs 18/2011. Soud proto uzavřel, že postup daňových orgánů byl správný. Podmínky, za kterých mohl žalobce podat dodatečné daňové přiznání na daňovou povinnost nižší, splněny nebyly. Nesouhlasil-li žalobce se závěrem správce daně, který vyslovil na základě provedené daňové kontroly v předchozích řízeních, měl možnost cestou řádně podaného opravného prostředku tento závěr správce daně rozporovat, posléze mohl brojit proti pravomocnému rozhodnutí i správní žalobou u správního soudu. Žalobce tímto způsobem nepostupoval, opravný prostředek, který sice Pokračování
- 7 -
10Af 258/2011

podal, neobsahoval zákonem stanovené náležitosti a odvolací řízení bylo proto pravomocně zastaveno. Žalobce z toho důvodu opakovaně hodlal obhájit své původní tvrzení tak, jak bylo uvedeno v řádném daňovém přiznání cestou dodatečných daňových přiznání na daňovou povinnost nižší. Jím zvolený způsob a požadavek na postup správních orgánů z toho důvodu neodpovídá zákonu. V dané záležitosti se žalobce snažil zvrátit výsledky řízení ukončeného zcela jiným platebním výměrem, než je platební výměr posuzovaný v projednávané věci.

(14) Soud se neztotožnil ani s názorem žalobce, že správce daně měl k dispozici dostatek dokladů a informací a měl proto u daně z příjmů fyzických osob postupovat stejně jako u daně z přidané hodnoty. Žalobci bylo správním orgánem vysvětleno, z jakých důvodů a na základě jakých podkladů došlo ke změně dodatečně vyměřené daně z přidané hodnoty. Tyto specifické důvody se v žádném směru netýkaly daňového řízení u daně z příjmů fyzických osob. Výši této daně ovlivnit nemohly. Správci daně nebyly po ukončení vytýkacího řízení u daně z přidané hodnoty známy žádné nové skutečnosti ve vztahu k dani z příjmů fyzických osob, které by odůvodňovaly zahájení a provedení obnovy řízení.

V. Závěr, náklady řízení

(15) Soud proto uzavřel z důvodů výše uvedených, že neshledal porušení základních zásad daňového řízení, ani nezákonný postup správce daně při dokazování ani závady v postupu odvolacího orgánu tak, jak žalobce namítal v žalobě. Žalobcem uvedené žalobní námitky nebyly důvodné, a proto soud žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

(16) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Pokračování
- 8 -
10Af 258/2011

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 17. května 2012

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru