Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 221/2011 - 35Usnesení KSCB ze dne 09.03.2012

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 Afs 39/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

58Az 33/2008-110

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Ptáčkovou v právní věci žalobce: Imran Gadamurov, nar. 12.12.1987, státní příslušnost Ruská federace, ev.č. L007817, bytem t. č. Praha 9 - Černý most, Bobková 7493/3, zastoupeného Organizací pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Praha 9, Kovářská 4, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, Poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č.j.: OAM-338/LE-07-07-2008 ze dne 11.11.2008,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR č. j. OAM-338/LE-07-07-2008 ze dne 11.11.2008 s e pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Právnímu zástupci žalobce Mgr. Bohdaně Novákové, advokátce, AK Praha 4, Pod Terebkou 12, PSČ 140 00, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 5.712,- Kč. Částka bude uhrazena k rukám zástupce z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem do 30ti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Ve výroku tohoto rozsudku uvedeným rozhodnutím nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).

2 Pokračování

58Az 33/2008

Správní orgán konstatoval, že v průběhu správního řízení žadatel (žalobce) potvrdil, že není členem žádné politické strany ani jiné organizace. Neuváděl, že by v zemi původu prosazoval nějaká politická práva či svobody. Správní orgán proto nedospěl k závěru, že by žadatel byl ve vlasti pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod ve smyslu ust. § 12 písm. a) zákona o azylu.

Správní orgán v rozhodnutí uvedl, že z informace ZÚ ČR v Moskvě a z příslušných policejních evidencí vyplývá, že žadatel o azyl požádal dne 11.12.2007 o vydání víza do ČR, vízum obdržel (jednalo se o vízum typu C s platností od 15.12.2007 do 15.1.2008 opravňující k pobytu v ČR na 10 dnů) a na jeho základě a s vlastním cestovním pasem přicestoval dne 21.12.2007 nejprve do ČR, než se nelegálním způsobem dostal do Dánska, odkud byl deportován zpět do ČR. Správní orgán nemůže věřit žadatelově tvrzení o přímé cestě do Dánska z důvodu nezískání víza do ČR. Správní orgán dovodil, že žadatel se dostal bez zásadních potíží do Moskvy, následně zcela oficiálně ze země vycestoval, což by mu jistě nebylo umožněno, kdyby proti němu bylo vedeno policejní vyšetřování, či se o něj ruské bezpečnostní složky vážněji zajímaly. Správní orgán dospěl k závěru, že žadatel rozhodně nebyl terčem v zájmu ruských bezpečnostních složek a tvrzení žalobce o důvodech odchodu považuje za účelová. Správní orgán rovněž zdůraznil, že pozvání od strýce měl žadatel ještě před tím, než za ním začali chodit jeho spolužáci z žádostmi o pomoc, tedy před tím, kdy mu jakékoli potíže začaly.

Správní orgán dospěl k závěru, že žalobce nebyl v zemi původu vystaven jednání, předpokládaném v ust. § 12 písm. b) zákona o azylu. Podle správního orgánu žalobce nesplňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 zákona o azylu a nebyl zjištěn ani důvod zvláštního zřetele hodný pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu.

Při posuzování doplňkové ochrany konstatoval správní orgán, že žadatel neuved žádné skutečnosti na základě kterých by mohl žadateli hrozit v případě návratu do země původu trest smrti.

Při posuzování, zda by žadatel mohl být ohrožen na životě, či by mu mohlo hrozit nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení, nebo trestání, správní orgán konstatoval, že žadatel vycestoval ze země původu legálně, na základě českého víza a bez jakýchkoli problémů. Z toho lze dle názoru správního orgánu jasně vyvodit, že nebyl v době vycestování terčem v zájmu ruských bezpečnostních složek a tím méně proti němu v dané chvíli bylo ve vlasti vedeno policejní vyšetřování. V průběhu správního řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být v zemi původu terčem mučení či nelidského zacházení nebo trestání ve smyslu zákona o azylu.

Správní orgán konstatoval, že žadatel nesplňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu § 14a a § 14b zákona o azylu.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu. Rozhodnutí žalovaného napadl v celém rozsahu výroku. Prvním žalobním bodem vytkl žalobce napadenému rozhodnutí rozpor s ustanovením § 3 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobce uvedl, že jako hlavní důvod žádosti uváděl strach z perzekuce ze strany přívrženců prezidenta Kadyrova pro nepřímou podporu přátel zokruhu čečenských separatistů. Tímto faktem se správní orgán dostatečně nezabýval, argumentoval pouze obecním vývojem v Čečensku a nikoliv specifickým neformálním postavením tzv. Kadyrovců v zemi.

3 Pokračování

58Az 33/2008

Žalovaný správní orgán konstatoval, že s ohledem na podporu separatistických teroristických skupin je zájem bezpečnostních složek naprosto pochopitelný a odůvodněný. S tímto závěrem žalobce nesouhlasí, neboť správní orgán se v průběhu správního řízení nezabýval zjištěním, jakým skupinám a v jakém rozsahu věnoval žalobce svou podporu. Bez jakéhokoli podložení uzavřel, že šlo o přímou podporu teroristických skupin. V případě tak závažného konstatování je přitom nezbytné podložit takový závěr jasnou argumentací a podklady, což žalovaný dle názoru žalobce neučinil.

Druhým žalobním bodem vytkl žalobce napadenému rozhodnutí rozpor s ustanovením § 12 zákona o azylu. Žalobce konstatoval, že byl pronásledován ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu za zastávání určitých politických názorů – konkrétně pro nepřímou podporu přátel z okruhu čečenských separatistů. Žalobce čečenské bojovníky podporoval koupí mobilů a jídla, z toho titulu, že šlo o bývalé přátelé ze střední školy. Po prvním zadržení milicí s podporou přestal. Ani po ukončení zmíněné spolupráce nepřestala soustavná šikana hraničící s ohrožováním života ze strany čečenských státních orgánů, jejichž neformální součástí je i skupina Kadyrovců. Tyto orgány žalobce bez vznesení formální obžaloby opakovaně zadržovaly pro zásobování čečenských separatistů zbraněmi a municí, fyzicky napadaly a vyhrožovaly smrtí. Byl tedy pronásledován pro uplatňování určitých politických názorů – konkrétně zastávání myšlenky čečenské nezávislosti.

Třetím žalobním bodem vytýkal žalobce napadenému rozhodnutí rozpor s ust. § 14a zákona o azylu. Žalobce uvedl, že v případě jeho návratu do země původu mu hrozí systematická šikana a vyhrožování smrtí ze strany oficiálních čečenských orgánů a nebezpečí ohrožení života ze strany neformální pro prezidentské ozbrojené skupiny ,,Kadyrovců“. Žalovaný správní orgán argumentoval pouze obecnými fakty o rekonstrukci země po čečenských válkách, nikoliv podstatou režimu prezidenta Kadyrova. Možnost vnitřního přesídlení rovněž nepřichází v úvahu. Kadyrův režim je silně proruský a centrální Ruská vláda zůstává novému proruskému vedení loajální.

Žalobce navrhl, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

V doplnění žaloby ze dne 9.12.2008 žalobce uvedl, že je přesvědčen, že správní orgán nesprávně posoudil žádost ke vztahu k odůvodněnému strachu z pronásledování z důvodů příslušnosti k sociální skupině osob, o kterých se federální a státní úřady domnívají, že jsou rodinnými příslušníky, či aktivně pomáhají čečenským protivládním bojovníkům. Žalobce vyjádřil souhlas ses stanoviskem správního orgánu, podle kterého se rozhodl pomáhat čečenským bojovníkům tím, že svým přátelům předával jídlo a mobilní telefony a tyto aktivity lze podle zákona Ruské federace posuzovat jako trestný čin. V případě, že by byl žalobce trestně stíhán v zemi původu za napomáhání čečenských bojovníků, hrozilo by mu mučení, jiné nelidské zacházení, či dokonce smrt. Takový trest je pak nutné vnímat jako pronásledování ve smyslu zákona o azylu. Ze strany milice a vládních bezpečnostních složek byl žalobce opakovaně vyslýchán v souvislosti s aktivitami a státní orgány byly přesvědčeny, že žalobce dodával povstalcům zbraně. Opakovaně byl prohledán dům žalobce a státní orgány ho hledaly i po odchodu z domova. Žalobce je přesvědčen, že v jeho případě bylo naplněno ust. § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť prokázal odůvodněný strach z pronásledování z důvodu příslušnosti k sociální skupině.

4 Pokračování

58Az 33/2008

Žalobce nesouhlasil se závěry správního orgánu, podle kterých se situace v zemi původu zlepšila. V důsledku změny zákona o nevládních organizacích, který je velmi restriktivní k jejich práci, se mnoho organizací porušováním lidských práv nezabývá. Proto také novější zprávy na porušování lidských práv mnoho nepoukazují ani tuto situaci nemají na většině území Čečenska monitorovanou. Žalobce odkázal na skutečnost, že zprávy z dřívějších let hovoří o bezpečnostní situaci v Čečensku velmi kriticky. Žalobce odkázal na zprávy HRW za rok 2005, 2007 a na Zprávu Švýcarské organizace z roku 2007. Zpráva HRW z roku 2007 přímo uvádí, že v Čečensku stále přetrvává vážné porušení lidských práv, včetně mučení a únosů a násilného mizení lidí. Bezpečnostní síly a bojovníci spolu svádějí v nepravidelných intervalech krvavé boje a obě strany terorizují civilní obyvatelstvo.

Z vyjádření žalovaného správního orgánu bylo zjištěno, že dle názoru žalovaného bylo prokázáno, že žalobcem uváděné potíže nelze považovat za pronásledování, či důvodné obavy z pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu. S žalobcem byly provedeny tři podrobné pohovory, v jeho výpovědích byly shledány závažné rozpory. Správní orgán má vážné pochybnosti o skutečných příčinách jeho odchodu ze země původu. Během pohovoru uvedl, že u něj byla na jaře 2007 provedena domovní prohlídka, při které mu milice vzala veškeré doklady, včetně pozvání do ČR od strýce. Z evidence cizinecké policie vyplývá, že k vydání pozvání došlo až v srpnu 2007. Správní orgán má k dispozici kopii vyplněného formuláře žádosti o vízum datovanou dne 11.12.2007 s žalobcovým podpisem. Z policejní evidence vyplývá, že žalobce přicestoval do ČR dne 21.12.2007, z ČR cestoval do Dánska. Žalobce ale tvrdí, že v ČR před svým transferem z Kodaně dne 3.6.2008 nikdy nebyl. Rozpory se týkají kontaktů s jeho spolužáky – bojovníky. Během prvního pohovoru uvedl, že po svém zadržení a výslechu v březnu 2007 s nimi přerušil veškeré styky, v pohovoru dne 18.6.2008 sdělil, že ho naposledy navštívili na začátku června 2007. Během pohovoru dne 11.9.2008 upravil svou výpověď ohledně počtu jeho zadržení ze strany milice. S ohledem na tyto skutečnosti považuje správní orgán žalobcem uváděné důvody odchodu ze země původu za účelově uvedené. Žalobce nijak neprokázal, že byl v červnu 2007 atakován právě příslušníky Kadyrovců. Z tohoto důvodu si žalobce žádné konkrétní informace o Kadyrovcích nezjišťoval.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

Krajský soud rozsudkem č. j.: 58 Az 33/2008 – 44 ze dne 16. 4. 2009 žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost.

Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j.: 7 Azs 77/2009 - 95 ze dne 17.12.2009 rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu zpět k dalšímu řízení, neboť krajský soud i žalované ministerstvo vycházeli z nedostatečně zjištěného stavu věci. Nejvyšší správní soud

považuje žalobcova skutková tvrzení o potížích s milicí a způsobu odchodu ze země původu za konzistentní s tím, že rozpory v jeho výpovědích vytýkané krajským soudem nejsou natolik zásadní, aby bez dalšího měly za následek jeho zjevnou nevěrohodnost. Podle Nejvyššího správního soudu však není možné nechat bez povšimnutí ani bez dalšího dokazování (např. znaleckým posudkem z oboru grafologie) tvrzení žalobce, že žádost o udělení českého víza nikdy nepodal, protože mu byly při domovní prohlídce zabaveny příslušné doklady, a že písmo na tiskopisu není jeho. Podle Nejvyššího správního soudu rovněž z listinných důkazů (předvolání k výslechu ze dne 10. 2. 2008, žádost ministerstva vnitra RF Čečenské republiky a potvrzení o výsledku prověrky ze dne ze dne 10. 7. 2008), které stěžovatel

5 Pokračování

58Az 33/2008

předložil v průběhu řízení o žalobě, vyplývá, že byl v roce 2008 předmětem zájmu čečenských státních orgánů. Závěr krajského soudu, že z těchto důkazů nelze dovodit, že by byl těmito orgány považován za teroristu a že z nich nelze ani dovodit a důvodně se obávat, že by stěžovateli v zemi původu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu ust. § 14a odst. 2 zákona o azylu, je spekulativní, neboť krajský soud se vůbec nezabýval původem těchto dokumentů, jak je stěžovatel získal, když v té době se již zdržoval na území České republiky, jejich pravostí a podrobněji ani jejich obsahem, např. zda lze z ustanovení zákonů v nich uvedených zjistit, ze spáchání jakého trestného činu je stěžovatel podezřelý či obviněný apod. Nejvyšší správní soud uzavřel, že v dalším řízení je nezbytné, aby byl zjištěn skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, zejména s ohledem na tvrzení žalobce a předložené listinné důkazy, a teprve po takto doplněném dokazování bude možno posoudit důvodnost stěžovatelovy žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

Krajský soud, vázán podle ust. § 110 odst. 3 s.ř.s. právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí, přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení dle části třetí, hlavy II., dílu 1. s.ř.s. Napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející přezkoumal soud v mezích žalobních bodů, kterými je podle § 75 odst. 2 s.ř.s. vázán s tím, že při přezkoumávání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.).

Ze správního spisu byly zjištěny následující skutečnosti:

Z Předávacího protokolu vydaného Policií ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, ICP letiště Praha – Ruzyně dne 3.6.2008, bylo zjištěno, že žalobce přicestoval do ČR dne 3.6.2008 z Kodaně. Podle výsledku prověření v informačních systémech žalobce pozval do ČR dne 6.8.2007 pan Amarchan Gadamurov, žalobci bylo vydáno vízum ČR platné od 15.12.2007 do 15.1.2008 a žalobce na území ČR přicestoval dne 21.12.2007 přes hraniční přechod Praha-Ruzyně.

Z žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 4.6.2008 bylo zjištěno, že žadatel je státní občan Ruska, čečenské národnosti. Není členem žádné politické strany ani jiné organizace. Zemi původu opustil dne 7.1.2007, neboť jeho životu hrozilo nebezpečí. Odjel kamionem nelegálně bez dokladů do Dánska, které bylo jeho cílem. V Dánsku požádal o azyl, ale byl v rámci dublinského řízení poslán do ČR, kde je poprvé. Měl totiž od strýce pozvání do ČR, jel si do Moskvy pro vízum, ale už to nestihl. Na území ČR vstoupil 3.6.2008. Do Dánska přijel nelegálně kamionem dne 13.1.2008. Uvedl, že proti němu nebylo ani v současnosti není vedeno trestní stíhání.

Z protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 4.6.2008 bylo zjištěno, že v první polovině roku 2007 začali v zemi původu žadatele navštěvovat jeho bývalí spolužáci, kteří odešli do lesů bojovat proti federálním vojákům. Později začali přijíždět i příbuzní těch kluků, aby jim předával teplé oblečení apod. V březnu 2007 přijeli milicionáři, naložili žalobce do auta a odvezli k sobě na oddělení. Začali ho obviňovat z toho, že je také bojovník, že zásobuje bojovníky zbraněmi a municí. Asi po 5 až 6 hodinách pustili žalobce domů. Žalobce se vrátil domů a přerušil veškeré kontakty s přáteli z hor. Měsíc na to přijela do domu žalobce milice, prohledala celý dům, po několika dnech to zopakovali,

6 Pokračování

58Az 33/2008

vzali žalobci doklady včetně pozvání do ČR a cestovní pas. Žalobce měl vše připraveno, aby jel do Moskvy pro české vízum. Žalobce neví, kdy to byl, byli maskovaní, byli to milicionáři. Dne 27.06.2007 se žalobce s kamarádem vracel k babičce, v centru města byl napaden ozbrojenci a kamarád žalobce byl zastřelen. Žalobce byl převezen do nemocnice, poté do nemocnice v Grozném, kde byl operován. Druhý den ráno přijeli milicionáři a nechali u žalobce svého příslušníka. Žalobce zůstal v nemocnici asi pět dnů. Milicionáři s žalobcem udělali výslech, řekl, že neví, kdo střílel. Poté přijel otec žalobce, za úplatek odvezl žalobce do Ingušska a po nějaké době našel někoho, kdo žalobce odvezl kamionem do Dánska. Žalobce se domnívá, že na něj zaútočili Kadyrovci. Žalobci bylo v Dánsku řečeno, že se k nim dostal přes ČR a že na jeho jméno bylo vydáno české vízum, to ale žalobce popírá. V ČR nikdy nebyl a jel kamionem přímo do Dánska. Žalobce měl pozvání od strýce do ČR, nechal si udělat cestovní doklad a chtěl jet do Moskvy nechat si vystavit české vízum, ale nestihl to, všechny ty věci mu vzali milicionáři, když u něj udělali razii.

Z protokolu o doplňujícím pohovoru ze dne 18.6.2008 bylo zjištěno, že žalobce odjel dne 7.1.2008 z Nazraně a dne 12.1.2008 přijel do Dánska, kde požádal o azyl, v ČR předtím nebyl. Pozvání od strýce obdržel žalobce před tím, než ho začali navštěvovat jeho známí, bojovici. Zařídil si rovněž pas, který měl společně s pozváním doma. Během prohlídky žalobce doma nebyl, pobýval v Ingušsku, přišel o pas, xerokopii pasu, pozvánku a fotky. Na dotaz správního orgánu, žalobce popřel, že by písmo na formuláři k žádosti o vízum bylo jeho a uvedl, že takový doklad nikdy neviděl ani ho nevyplňoval.

Z protokolu o doplňujícím pohovoru ze dne 11.9.2008 bylo zjištěno, že na dotaz správního orgánu, proč žalobce cestoval nelegálně do Dánska, když měl pozvání do ČR a na jeho jméno bylo vystaveno české vízum, žalobce uvedl, že měl sice pozvání, ale neměl v pase vízum. Doklady a podklady pro vydání českého víza sebrali žalobci Kadyrovci, kteří vtrhli do jeho bytu. Žalobce si přesně nepamatuje, kdy se to stalo, byl v té době v Ingušsku. Žalobce před pobytem v Dánsku v ČR nebyl.

Žalobce v průběhu řízení o žalobě předložil listinu ze dne 10.7.2008 - žádost Ministerstva vnitra RF Čečenské republiky a potvrzení o výsledku prověrky ze dne 10.7.2008, ze které bylo zjištěno, že se žalobce nachází v pátrání (s odkazem na čl. 208 oddíl 1, čl. 209 oddíl 1, čl. 222 oddíl 1 UK RF).

Při jednání dne 16.4.2009 bylo zjištěno, že žalobce byl v zemi původu dne 10.2.2008 předvolán prokuraturou na základě čl. 188 trestního zákoníku RF k výslechu jako podezřelý na den 19.2.2008. Právní zástupce žalobce namítal, že orgány v zemi původu žalobce považují za teroristu, tato skutečnost měla být správním orgánem hodnocena.

Ve správním spisu je dále založena žádost žalovaného adresovaná Velvyslanectví ČR v Rusku ze dne 10.6.2008 o informaci k dokladům, které žalobce předložil k žádosti o vydání víza, a o zaslání kopie žádosti o vízum, cestovního dokladu, případně jakéhokoli dokladu, který žalobce k žádosti předložil. Přiložena je Žádost Imrana Gadamurova o udělení českého víza č. 806656 ze dne 11.12.2007 (jedná se o odfaxovanou kopii čítající celkem 4 strany).

7 Pokračování

58Az 33/2008

Jednou ze základních zásad správního řízení je zásada materiální pravdy, jejímž účelem je, aby správní řízení posilovalo důvěru účastníků řízení ve správnost rozhodování. Podle této zásady lze po správních orgánech oprávněně požadovat, aby jejich rozhodnutí byla zákonná a aby vycházela ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci. Zásada materiální pravdy je zakotvená v ust. § 3 správního řádu a úzce souvisí i se zásadou vyhledávací (§ 51 odst. 2, 3 a § 52 správního řádu) a se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 51 odst. 4 správního řádu). Rozpor napadeného rozhodnutí s ustanovením § 3 správního řádu vytýká žalobce v prvním žalobním bodu.

Z listinných důkazů shromážděných žalovaným a založených ve správním spisu vyplývá, že žalobce požádal dne 11.12.2007 o vydání víza do České republiky, obdržel vízum typu C s platností od 15.12.2007 do 15.1.2008 opravňující k pobytu na území ČR po dobu 20 dnů a na jeho základě a s vlastním cestovním pasem přicestoval dne 21.12.2007 do České republiky. Z Dánska byl vrácen v rámci dublinského řízení a na území České republiky vstoupil dne 3.6.2008.

Žalobce v průběhu správního řízení tyto skutečnosti popíral, neboť opakovaně a shodně tvrdil, že ze země původu odjel dne 7. 1. 2008 a do Dánska přijel dne 12. 1. 2008. V Dánsku požádal o azyl, ale po nějaké době mu bylo oznámeno, že vzhledem k tomu, že bylo vydáno české vízum na jeho jméno, bude převezen do ČR. Podle tvrzení žalobce v ČR nikdy dříve nebyl, české vízum si před odjezdem ze země původu vyřídit nestačil, protože připravené doklady (tj. pozvání od svého strýce žijícího v ČR, cestovní pas, jeho xerokopii a fotky) mu byly zabaveny při domovní prohlídce. Žalobce také prohlásil, že písmo na žádosti o české vízum není jeho a že tento formulář nikdy nevyplňoval.

Správní orgán neuvěřil žalobcově tvrzení o přímé cestě do Dánska z důvodu nezískání víza do ČR a dovodil, že se žalobce dostal bez zásadních potíží do Moskvy, následně zcela oficiálně ze země vycestoval, což by mu jistě nebylo umožněno, kdyby proti němu bylo vedeno policejní vyšetřování, či se o něj ruské bezpečnostní složky vážněji zajímaly. Správní orgán tak dospěl k závěru, že žadatel rozhodně nebyl terčem v zájmu ruských bezpečnostních složek a tvrzení žalobce o důvodech odchodu považuje za účelová. S ohledem na výše uvedená tvrzení žalobce je však nezbytné, aby žalovaným správním orgánem byl zjištěn skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Skutečnost, zda žalobce požádal o vydání víza opravňujícího k pobytu na území ČR a zda podpis na žádosti je žalobce, proto nelze ponechat bez dalšího dokazování (např. znaleckým posudkem z oboru grafologie), neboť pro posouzení důvodnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany je toto zjištění klíčové. Rovněž z listinných důkazů (předvolání k výslechu ze dne 10.2.2008, žádost Ministerstva vnitra RF Čečenské republiky a potvrzení o výsledku prověrky ze dne 10.7.2008), které žalobce předložil v průběhu řízení o žalobě, vyplývá, že v roce 2008 byl předmětem zájmu čečenských státních orgánů. Je tedy nezbytné, aby si správní orgán v řízení o žádosti dále vyžádal originály těchto dokumentů a zabýval se jejich původem, jak a kdy je žalobce získal (případně kdy se o nich dozvěděl, neboť v žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 4.6.2008 uvedl, že proti němu nebylo ani v současnosti není vedeno trestní stíhání), když v té době se již zdržoval na území České republiky, jejich pravostí a podrobněji jejich obsahem, např. zda lze z ustanovení zákonů v nich uvedených zjistit, ze spáchání jakého trestného činu je žalobce podezřelý či obviněný apod. Dále je nezbytné, aby se správní orgán zabýval rozporem v tvrzení žalobce,

8 Pokračování

58Az 33/2008

že pozvání od strýce měl žalobce ještě před tím, než za ním začali chodit jeho spolužáci z žádostmi o pomoc, tedy před tím, kdy mu jakékoli potíže začaly (jak vyplývá z pohovoru ze dne 18.6.2007), ze kterého správní orgán v žalobou napadeném rozhodnutí vycházel, a tvrzením žalobce v průběhu pohovoru dne 4.6.2007, že pozvání do ČR od strýce mu bylo milicí odebráno na jaře 2007, kdy u něj byla provedena domovní prohlídka (na které žalovaný správní orgán poukázal ve vyjádření v žalobě). Z evidence cizinecké policie však vyplývá, že k vydání pozvání do ČR od žalobcova strýce došlo až v srpnu 2007, proto je třeba, aby správní orgán ověřil, kdy toto pozvání bylo vydáno, případně prostřednictvím Velvyslanectví ČR v Rusku vyžádal jeho kopii. Teprve po takto doplněném dokazování bude možno posoudit důvodnost žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany.

Vzhledem k tomu, že soud shledal důvodnou námitku porušení zásady materiální pravdy, nezabýval se již ostatními žalobními námitkami. Rozhodoval přitom v souladu s § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.bez nařízení jednání.

Soud rozhodl tak, jak je uvedeno v bodu I. výroku tohoto rozsudku (§ 78 odst. 1 s.ř.s.) a vyslovil současně, že věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Podle § 78 odst. 5 s.ř.s. je právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, v dalším řízení správní orgán vázán. Zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s.ř.s.).

Podle ustanovení § 60 odst. 1 věty prvé s.ř.s. má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

Ve věci byl úspěšný žalobce, náhradu nákladů řízení nepožadoval. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno v bodu II. výroku tohoto rozsudku.

Podle ustanovení § 35 odst. 8 s.ř.s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.

Usnesením č.j.: 58 Az 33/2008 - 75 ze dne 21.9.2009 byl žalobci k ochraně jeho práv pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupce - Mgr. Bohdana Nováková, advokátka. Dle shora citovaného ustanovení s.ř.s. náleží zástupkyni odměna. Odměna je tvořena dvěma

úkony právní služby po 2.100,- Kč [převzetí a příprava zastoupení a písemné podání soudu dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) a d), § 7 a § 9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], zástupci dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 2 x 300-, Kč. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se uvedená částka o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. V případě úkonů právní služby uskutečněných před 31. 12. 2009 částka daně vypočtená podle § 37 odst. 1 a § 47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, činí 912,- Kč, zástupkyni bylo přiznáno celkem 5.712,- Kč. Výdaje a odměnu platí stát, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno v bodu III. výroku tohoto rozsudku.

9 Pokračování

58Az 33/2008

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě 2 týdnů po doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím soudu podepsaného.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel dle § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s., dle § 106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost obsahovat kromě obecných náležitostí označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.

V Liberci dne 30. dubna 2010

Mgr. Hana Ptáčková, v.r.

soudkyně

Za správnost vyhotovení: Jana Kohútová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru