Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 2/2011 - 55Rozsudek KSCB ze dne 16.03.2011

Prejudikatura

5 Afs 44/2008 - 57


přidejte vlastní popisek

10Af 2/2011-55

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce M. M. , proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18.11.2010, č.j. 4845/10-1100,

takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 19.1.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 18.11.2010, č.j. 4845/10-1100, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům správce daně o dodatečném doměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 a 2007.

Napadenému rozhodnutí je vytýkáno nesprávné zjištění skutkového stavu a nesprávné posouzení právní. Uvádí se, že žalobce pořídil od správce konkurzní podstaty zanedbané a zdevastované nemovitosti a okamžitě zahájil opravy majetku za účelem uvedení do předchozího či provozuschopného stavu. Účelem počínání bylo nejprve zprovoznění objektů se zachováním jejich účelu a následný pronájem. Výdaje na všechny opravy byly správecm daně vyloučeny s odůvodněním, že souvisejí se změnou účelu užívání budov. S takovým názorem žalobce nesouhlasí a dovozuje, že v období od koupě objektů do data ohlášení Pokračování
- 2 -
10Af 2/2011

stavebních úprav do doby právní moci stavebního povolení na I. etapu oprav jedná se o náklady daňově uznatelné. Poukazuje se na to, že jedná se o tři projekty, přičemž první spočíval v prosté opravě předmětných nemovitostí, druhý a třetí v rekonstrukci nemovitostí. Pro ten účel je argumentováno znaleckým posudkem z oboru stavebnictví. V prvním projektu nešlo o opravy, které svým charakterem předurčovaly změnu účelu užití stavby. Stavební povolení na I. a II. etapu se týká dvou samostatných objektů. Vyslovuje se pochybnost, zda

realizací druhého a třetího projektu vůbec mohlo dojít ke změně účelu nemovitostí, protože před koupí objektu účel nebyl nikterak specifikován. Ze zprávy o daňové kontrole nevyplývá, jaké konkrétní doklady nebyly správcem daně uznány jako výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Poukazuje se na obsah podkladů daňové evidence žalobce a z postupu při vyřizování námitky s tím související se dovozuje, že žalobci bylo upřeno právo na spravedlivý proces.

Žalobou jsou uplatňovány výhrady procesní povahy, které spočívají v tom, že po žalobci bylo požadováno v roce 2008 předložit daňovou evidenci. Doklady byly žalobci vráceny až v lednu 2010. Stalo se tak po uplynutí pěti až šesti měsíců a nebyl o tom pořízen zápis či protokol. Daňová kontrola byla oficiálně zahájena 1.12.2009 a navazovala na neoficiální daňovou kontrolu probíhající od léta 2008 do ledna 2009. Vydání dodatečných platebních výměrů je důsledkem nezákonného prověřování okolností rozhodných pro stanovení daně při neoficiální daňové kontrole. Proti postupu správce daně byla uplatněna námitka, která byla vyřízena tak, že doklady byly předloženy pro účely vyhledávací činnosti správce daně. Daňová kontrola byla provedena nezákonně, protože byla zahájena v létě roku 2008, dočasně přerušená v lednu 2009 a pokračováno v ní bylo od 1.12.2009. O vyhledávací činnosti nebyl pořízen protokol nebo úřední záznam. To se vztahuje i na převzetí dokladů. Žalobci bylo zabráněno ve výkonu jeho ústavních práv. Vyhledávací činnost lze provádět jen v daňovém řízení při užití zásad, které se na takové řízení vztahují. Přípravné řízení tvoří jednu z etap daňového řízení. Byla-li vyhledávací činnost vedena vadně, je nezákonné celé daňové řízení.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že nemovitosti pořízené v konkurzu byly určeny a využívány jako šicí dílny na výrobu konfekce, výrobní sklady a výrobní zázemí. Podnikatelským záměrem účastníků sdružení bylo nemovitosti využívat k pronájmu. Proto byly budovy podrobeny stavebním úpravám. Stavební činnost byla zahájena bezprostředně po koupi nemovitostí v březnu 2006, jestliže v dubnu téhož roku byla vypracována projektová dokumentace pro účely změny užívání stavby. Z důkazních prostředků plyne, že budovy doznaly zcela zásadní změny v účelu využití, kdy došlo ke zřízení prodejny, bytů, drobné provozovny a ubytovny a ke změnám došlo i po stavební stránce. Byl dotčen vnější plášť budovy, vnitřní stavební dispozice, stavební úpravy tvoří jeden celek směřující ke změně způsobu využití nemovitostí. To vyplývá z písemností stavebního úřadu. Veškeré výdaje sdružení byly žalobcem uplatněny jako výdaje ovlivňující základ daně. Nejedná se však pouze o opravy, tedy o odstranění částečného fyzického opotřebení či poškození majetku za účelem uvedení do předchozího či provozuschopného stavu. Výsledkem stavební činnosti je změna účelu užívání nemovitostí při výkonu stavebních prací a tuto činnost je třeba hodnotit jako technické zhodnocení, které nelze uplatnit najednou, ale je zapotřebí jej umořovat ročními odpisy. Stav objektu v době provádění daňové kontroly byl porovnán se stavem podle posudku znalce R. V. z doby před provedením stavebních prací. Z tohoto srovnání lze dospět k závěru, že stavební práce lze obtížně charakterizovat jako opravy. Tomu nasvědčuje skutečnost, že pro práce probíhající ve dvou po sobě navazujících zdaňovacích obdobích byla vydávána stavební povolení a jednotlivé etapy stavebních úprav byly ukončovány vydáním kolaudačních rozhodnutí, která potvrzují změnu účelu užívání. Výsledný stav objektu svědčí Pokračování
- 3 -
10Af 2/2011

o řadě stavebních úprav nepochybně vedoucích k novému užívání budovy v jejích jednotlivých podlažích. Daňová evidence žalobce není v tomto ohledu věrohodná. Výdaje vynaložené na stavební práce tvořící jediný projekt je nutno ve svém celku považovat za technické zhodnocení.

Žalobce výdaje týkající se stavebních prací soustřeďoval pod položku opravy a udržování a dále pod položku provozní výdaje. Z takto uplatněných výdajů byly jako výdaje daňově účinné uznány výdaje na úpravu střešního pláště, ostatní položky byly vyloučeny. Doklady z položky provozní režie jsou ve zprávě uvedeny jednotlivě, zpráva o daňové kontrole obsahuje popis zjištěných skutečností, důkazní prostředky, úvahy k hodnocení důkazních prostředků a z toho plynoucí zjištění. Dne 30.4.2010 žalobce nahlížel do spisu a vyžádal si fotokopie některých dokumentů, avšak k vyloučeným výdajovým dokladům nepožadoval objasnění. Nevyjadřoval se k soupisu položek neuznaných výdajů, při jednání 11.5.2010 se vyjadřoval k jednotlivým výdajovým položkám a kontrolním zjištěním správce daně a neuvedl, že postrádá označení jednotlivých neuznaných daňových dokladů. Výčet neuznaných výdajů zpráva neobsahuje, avšak to neznamená, že žalobci bylo upřeno právo na spravedlivý proces, na námitku uplatněnou v odvolacím řízení bylo reagováno. Daňová kontrola byla řádně zahájena 1.12.2009 a jednotlivé úkony v přiměřeném časovém sledu navazovaly. Názor, že k nezákonnému zahájení daňové kontroly došlo v roce 2008 je chybný a nemá oporu ve spise. Před zahájením daňové kontroly probíhala vyhledávací činnost podle § 36 daňového řádu a toto ustanovení umožňuje využívat informace a informační systémy sloužící k rozdílným účelům bez ohledu na původní účel jejich shromažďování. Tato činnost není vázána na jednoznačný požadavek, aby byla prováděna v souvislosti s daňovým řízením. Výsledky vyhledávací činnosti pak lze využít v příslušném daňovém řízení. Ve vyhledávacím řízení daňový subjekt nemá stejná práva jako při daňové kontrole, avšak na svých právech není nikterak krácen, protože na základě vyhledávacího řízení se nevydává žádné rozhodnutí.

Při využití zjištění správce daně z vyhledávací činnosti má poplatník možnost poskytnutými důkazy výsledky vyhledávací činnosti znevěrohodnit. Vyhledávací činnost není jednou z etap daňového řízení, správce daně jednal v rámci zákonného ustanovení. Po ukončení vyhledávací činnosti byla zahájena daňová kontrola, při které byly výsledky vyhledávací činnosti využity a žalobcova práva byla zachována. V průběhu daňové kontroly bylo postupováno v součinnosti se žalobcem, byly hodnoceny jím předložené důkazní prostředky, žalobce byl seznamován se závěry správce daně, byla mu poskytována lhůta pro vyjádření a předložení dalších důkazních prostředků. Práva žalobce při daňové kontrole byla respektována. Důvodná je námitka související s časovou prodlevou při navrácení daňové evidence, avšak toto pochybení nemělo vliv na daňové řízení a zákonnost rozhodnutí. Do práv žalobce zasaženo nebylo.

Ze spisů finančních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Ve vyhledávacím spise je založena kupní smlouva, kterou žalobce a J. S. pořídili od správce konkurzní podstaty objekty občanské vybavenosti bez čísel popisných na parcelách č. 2497/9 a 2497/10 s těmito parcelami za kupní cenu 3 200 000,- Kč. Právní účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nastaly 20.3.2006.

Pro účely převodu nemovitostí byl pořízen znalecký posudek ze základního oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí R. V., ve kterém jsou převáděné věci popsány a uvádí se, že podle rozhodnutí o změně užívání stavby jsou objekty oceňovány jako výrobní (šicí dílny), tak jsou vybaveny a po opuštění zanechány. O budově na parcele č. 2497/10 se uvádí, že účelem užití budovy byla výroba konfekce a sklady. První nadzemní podlaží zahrnuje Pokračování
- 4 -
10Af 2/2011

střední dělící chodbu, ocelové schodiště, výrobní dílny, sociální zařízení, úklidovou komoru, sklady, kancelář, výtah pro zboží pro všechna podlaží. Ve druhém nadzemním podlaží byla výrobní dílna, sociální zařízení a sklady, ve třetím podlaží kanceláře, šatny, denní místnost, jídelna, sociální zařízení, dílna, žehlírna. Budova na parcele 2497/9 je přízemní, obsahuje vstupní halu, expedici, chodbu, sklady, šicí dílnu, hlavní dílnu, sklad zadní s mezipatrem a strojovnu. Objekt je propojen s budovou na parcele č. 2497/9.

Ve vyhledávacím spise je dále založena část posudku týkající se provozní budovy a prodejní budovy, přičemž posudek byl vypracován při vkladu nemovitostí do obchodního majetku. O provozní budově se uvádí, že obsahuje přízemí, bývalé výrobní prostory pro šití konfekce, v prvním patře je bývalá výrobní dílna, kde jsou realizovány vestavby bytových jednotek podle projektu a stavebního povolení, v dalším poschodí k datu ocenění zřízena vestavba ubytovny před zprovozněním. Uvádí se, že rekonstrukce a modernizace byly provedeny u třetího a části druhého nadzemního podlaží, konkrétně výčet obsahuje okna, dveře, vytápění, sítě, příčky, zateplení, podlahy, obklady, zařizovací předměty. Prodejní budova je jednopodlažní, kdy v roce 2006 byla instalována nová krytina, došlo k úpravám vnějšího vzhledu, vnitřních prostor a vybavení, které se týká oken, dveří, vytápění, sítí, příček, zateplení, podlah, obkladů a zařizovacích předmětů. Budovy byly na základě smlouvy z 15.12.2006 vloženy do obchodního majetku společnosti Beruška JH s.r.o. se sídlem v Horoušanech, Baumanova 58 a zakladateli společnosti je žalobce a J. S. Právní účinky vkladu vlastnického práva vznikly dnem 6.3.2007. Inventární karta dlouhodobého majetku Sdružení Meloun – Straka zahrnuje budovu v hodnotě odpovídající výdajům podle podrobného přehledu příjmů a výdajů podle druhů Sdružení Meloun – Straka.

Zahájení kontroly daně z příjmů fyzických osob za roky 2006 a 2007 je doloženo protokolem z 1.12.2009. Žalobce při zahájení kontroly uvedl, že na budově byly provedeny rozsáhlé opravy, po úpravách byla nemovitost určena k pronájmu. V době nákupu byla delší dobu bez provozu, původní majitel provozoval šicí dílny a měl kancelář. Předmětem podnikání sdružení fyzických osob byl pronájem.

Projektová dokumentace ke stavebním úpravám se změnou užívání na prodejnu, ubytovnu a bytové jednotky vypracovaná R. M. se vztahuje k budovám na parcelách č. 2497/9 a 2497/10 zahrnuje výkresy stávajícího stavu a projektovou dokumentaci stavebních úprav a technickou zprávu z dubna 2006. V technické zprávě se uvádí, že jedná se o stavební úpravy se změnou užívání, v prvním nadzemním podlaží bude jedna místnost prodejny se sklady a sociálním zařízením, haly a úklidová komora, zadní část prvního nadzemního podlaží nebude prozatímně využita, v druhém nadzemním podlaží jsou tři garsoniéry, byt žalobce, byt správce, jedna místnost s využitím prádelna, úklid, kotelna, ve třetím nadzemním podlaží 14 dvoulůžkových pokojů, vždy dva pokoje se společnou předsíňkou a koupelnou, kuchyňka a jídelna. Záměrem investorů je objekt pomocí stavebních úprav přizpůsobit k navrhovaným účelům, kterým je vznik prodejny v prvním nadzemním podlaží, pěti bytových jednotek v druhém nadzemním podlaží a ubytovny pro studenty ve třetím nadzemním podlaží.

Při místním šetření bylo zjištěno, že konkrétní budovy jsou označeny popisným číslem, jsou spojeny chodbou, v současné době se v jedné z nich nachází prodejna ELEKTRO RETA s potřebným zázemím, solná jeskyně a fitness se sociálním zařízením, ve druhé budově je ubytovna.

U Stavebního úřadu v Jindřichově Hradci bylo převzato rozhodnutí o změně ve způsobu užívání stavby z 22.2.1995, kdy prostory uvedené v předložené dokumentaci ověřené Pokračování
- 5 -
10Af 2/2011

stavebním úřadem se povolují k užívání jako žehlící dílna, šicí dílna, sklad výrobků v přízemí, v patře šicí dílna, sklad výrobků. Projektová dokumentace datovaná v roce 1994 je připojena.

Kolaudačním rozhodnutím z 1.12.2006 bylo povoleno užívání stavebních úprav prvního nadzemního podlaží se vznikem prodejny nepotravinářského zboží. Jako účel stavby se uvádí, že jedná se o prodejnu nepotravinářského zboží. Kolaudačním rozhodnutím z 28.2.2007 se povoluje užívání stavebních úprav třetího nadzemního podlaží se vznikem 14 ubytovacích pokojů pro účely ubytování. Třetí etapa stavebních úprav byla povolena rozhodnutím z 24.7.2007, týkala se stavebních úprav části prvního nadzemního podlaží se vznikem Studia Jana (pedikúra, manikúra, kosmetika, masáže a zázemí) a bytových jednotek v druhém nadzemním podlaží.

Koncept zprávy o daňové kontrole byl žalobci předán dne 12.4.2010 a dne 30.4.2010 byla kontrolní zpráva se žalobcem projednána. Při tomto jednání žalobce požádal o nahlédnutí do veřejné části spisu, což mu bylo umožněno a byly mu předány fotokopie jím požadovaných dokladů. Žalobce současně požádal o prodloužení lhůty k vyjádření k výsledkům daňové kontroly. Dne 4.5.2010 byla doručena námitka proti postupu pracovníka správce daně, která byla vyřízena rozhodnutím ze 6.5.2010 tak, že jí nebylo vyhověno.

Předmětem jednání 11.5.2010 bylo projednání zprávy o daňové kontrole, kdy se žalobce vyjádřil ke konkrétním zjištěním učiněným v průběhu kontroly.

Dne 17.5.2010 se uskutečnilo další ústní jednání, jehož předmětem bylo projednání zprávy o daňové kontrole, do které bylo zahrnuto stanovisko správce daně k námitkám žalobce a vyjádření ke konceptu zprávy, zpráva byla žalobci předána a žalobce uvedl své nesouhlasné stanovisko.

V kontrolní zprávě jsou uvedeny podklady, ze kterých bylo při kontrole v obou zdaňovacích obdobích vycházeno, popisují se kontrolní zjištění, provedené důkazní prostředky, je obsaženo zhodnocení důkazních prostředků a uzavírá se, že jedná se o rekonstrukci a modernizaci stavby mající za následek změnu účelu užívání a rozšíření použitelnosti majetku. Je reagováno na vyjádření žalobce a je obsažen výpočet základu daně a daně pro konkretizaci částek vyloučených výdajů.

Následovalo vydání dodatečných platebních výměrů z 19.5.2010, proti nimž žalobce podal odvolání z důvodů v podstatě shodných se žalobními body. Žalobce v odvolacím řízení nabídl jako důkaz znalecký posudek a odborné znalecké vyjádření k části stavebních úprav na konkrétních budovách z oboru stavebnictví, ve kterém se uvádí, že na objektech byly v zájmu jejich zprovoznění vykonány stavební práce, aby užívání budov bylo bez závad možné. Stanoví se podíl stavebních a pomocných konstrukcí, uvádí se, že opravy byly bezpodmínečně nutné a odstranily se jimi účinky nadměrného opotřebení a poškození. Přehled oprav je uveden.

Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že rozhodující je skutečný charakter provedených prací, na které byly vynaloženy výdaje, k charakteru těchto výdajů byly provedeny důkazy. Předmětné nemovitosti byly podrobeny stavebním úpravám formou tří bezprostředně na sebe navazujících etap podle projektové dokumentace na základě stavebních povolení a stavby byly následně kolaudovány. Z hlediska časového i věcného tvoří stavební úpravy jeden celek směřující ke změně způsobu využití nemovitostí. Procesní námitky byly shledány nedůvodnými, tvrzení o zahájení daňové Pokračování
- 6 -
10Af 2/2011

kontroly v roce 2008 je hodnoceno jako účelové a poukazuje se na to, že bylo využito ustanovení opravňující správce daně k vyhledávací činnosti. Vyhledávací činnost není součástí daňového řízení. Výsledky vyhledávací činnosti byly využity při daňové kontrole, při které bylo postupováno v součinnosti se žalobcem.

Žalobce soudu předložil jím opatřený znalecký posudek Ing. Z. Č. ze základního oboru ekonomika, odvětví řízení, plánování a organizace ekonomiky, dodavatelsko-odběratelské vztahy, mzdy, účetní evidence. Znalec uzavřel, že z předložené daňové evidence nelze zjistit, z jakých dokladů se skládá částka neuznaná správcem daně ve zprávě o daňové

kontrole za rok 2006. Daňová evidence je hodnocena jako souladná s § 7b zákona o daních z příjmů s výjimkou daňových dokladů zaúčtovaných do výdajů na opravy a udržování, neboť tyto doklady neobsahují vyčerpávající popis obsahu účtované transakce.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

V souzené záležitosti jedná se o to, zda výdaje vynaložené žalobcem na opravu a rekonstrukci jím pořízených budov představují náklady na opravu staveb, které lze uplatnit v období, ve kterém byly vynaloženy či jedná-li se o rekonstrukci budov odpovídající technickému zhodnocení, rekonstrukci nebo modernizaci, které podléhají odepisování.

Žalobce pořídil do spoluvlastnictví dané objekty v březnu 2006, přičemž tyto objekty byly v roce 1995 rekolaudovány jako žehlící dílna, šicí dílna, sklad výrobků v přízemí, v patře šicí dílna, sklad výrobků. Dne 27.3.2006 vydal stavební úřad sdělení, že proti ohlášeným stavebním úpravám spočívajícím v opravě omítek, dlažeb, obkladů, topení, ZTI, EI odstranění nenosným příček a dveřních křídel nemá námitky. V měsíci dubnu byla autorizovanou osobou v oboru pozemní stavby vypracována projektová dokumentace pro účely stavebního řízení a v projektové dokumentaci se uvádí, že jedná se o stavební úpravy se změnou užívání na prodejnu, ubytovnu a bytové jednotky. Tomu odpovídá technická zpráva vyhotovená projektantem, ve které se uvádí, že vždy se jednalo o provozní účely, konkrétně je vyjmenována výpočetní technika, kanceláře, šicí dílny. Záměrem investora je zřídit prodejnu, bytové jednotky a ubytovací pokoje pro studenty. Postupně byla vydávána stavební povolení a kolaudačním rozhodnutím z 1.12.2006 byla kolaudována I. etapa, kdy bylo povoleno užívání stavebních úprav prvního nadzemního podlaží a nezpevněných ploch se vznikem prodejny nepotravinářského zboží. Kolaudačním rozhodnutím z 28.2.2007 bylo povoleno užívání stavebních úprav II. etapy spočívající ve zřízení čtrnácti ubytovacích pokojů, jídelny a kuchyňky ve třetím nadzemním podlaží, III. etapa stavebních úprav byla kolaudována 24.7.2007 a bylo jí povoleno užívání stavebních úprav prvního nadzemního podlaží se vznikem Studia Jana a stavebních úprav části druhého nadzemního podlaží se vznikem dvou

bytových jednotek.

Z uvedených písemností je zřejmé, že stavební úpravy probíhaly bezprostředně po sobě, vždy po ukončení a povolení další stavební úpravy pokračovaly a odpovídaly projektové dokumentaci, podle které byl sledován záměr právě na základě provedených stavebních úprav změnit účel užívání stavby. Jestliže provádění stavebních úprav v časovém sledu bezprostředně navazovalo a děly se za účelem změny užívání stavby, pak též stavební úpravy prováděné na základě sdělení stavebního úřadu z 27.3.2006 jsou podřaditelné úpravám sledujícím účel změny užívání stavby. Úpravy provedené podle označeného sdělení nebyly samostatně užívány, následovaly stavební práce podle stavebního povolení na první etapu.

Pokračování
- 7 -
10Af 2/2011

Při úsudku o tom, byl-li prováděn na základě čtyř oprávnění stavebního úřadu ke stavebním úpravám jediný projekt, je zapotřebí vycházet z legální definice rekonstrukce podle § 33 odst. 2 zákona o daních z příjmů. Podle této normy rekonstrukcí se pro účely zákona o daních z příjmů rozumí zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů. Nejedná se tu o tři projekty, z nichž měl první spočívat v prosté opravě nemovitostí. Z kolaudačního rozhodnutí z roku 1995 vyplývá, že obě budovy byly využívány k výrobním účelům jako žehlící dílna, šicí dílna se skladem. K takovému účelu však budovy po provedení stavebních úprav na ohlášení ani po vydání stavebního povolení na I. etapu nesloužily. Naopak kolaudační rozhodnutí stavebních úprav provedených v I. etapě svědčí o tom, že první nadzemní podlaží bylo povoleno užívat jako prodejnu nepotravinářského zboží. Provedené stavební práce byly tudíž takového rázu, že umožňovaly změnu užívání budovy jako prodejnu na rozdíl od původního využití pro provoz šicí dílny. Záměr investora je doložen technickou zprávou z dubna 2006 a jednotlivé etapy stavebních úprav nejprve podle ohlášení, následně podle stavebních povolení sledovaly jediný cíl a sice změnu účelu obou budov, který se projevil v kolaudačních rozhodnutích. Jedná se proto o jediný projekt, jehož výsledkem byla změna účelu užívání obou budov. Odkaz žalovaného na konkrétní rozsudek Nejvyššího správního soudu uvedený v napadeném rozhodnutí je proto zcela přiléhavý.

Náklady vynaložené v prvním projektu jsou proto ve stádiu provádění ohlášených oprav a stavebních úprav podle prvního stavebního povolení technickým zhodnocením.

Posudek z oboru stavebnictví pouze konstatuje nezbytnost uvedení objektů do provozuschopného stavu. Vůbec se nezabývá tím, k jakému účelu budovy sloužily před provedením stavebních úprav a jaký je způsob užívání těchto budov po realizaci stavebních prací. Důkazem ve formě znaleckého posudku z oboru stavebnictví proto není prokázáno, že k technickému zhodnocení či rekonstrukci nebo modernizaci budovy nedošlo.

Jinými slovy řečeno, aby se mohlo jednat o opravy prováděné pro účely zprovoznění objektu a odstranění nadměrného opotřebení staveb, musely by obě budovy po kolaudaci stavebních úprav sloužit původnímu účelu, tedy jako žehlící dílna, šicí dílna a sklad. V souzené věci však tomu tak není, protože kolaudační rozhodnutí zcela jednoznačně prokazují, že účel užívání budov před stavebními pracemi a po jejich dokončení se liší, nejedná se již o provoz šicí dílny, ale o prodejnu nepotravinářského, zboží bytové jednotky,

ubytovací pokoje, kosmetické studio se zázemím.

Právní zjištění o tom, že stavební úpravy sledují změnu účelu užívání budovy má oporu ve spise a je-li prokázáno, že v důsledku stavebních úprav doznaly budovy změny v účelu užívání, jedná se o rekonstrukci. Náklady na takovou rekonstrukci jsou podřaditelné § 33 odst. 2 zákona o daních z příjmů. Takto vynaložené výdaje odpovídající technickému zhodnocení nelze odepisovat ve zdaňovacím období, kdy byly učiněny, ale vztahuje se na ně režim odpisů. Poznamenává se, že není správné žalobní tvrzení o tom, že došlo k vyloučení veškerých nákladů na opravy, protože jako výdaj na opravu byl uznán náklad na opravu střechy.

Sledoval-li žalobce změnu účelu využití stavby, pak jednotlivé etapy stavebních úprav je zapotřebí nahlížet ve svém celku, stavební úpravy byly prováděny podle stavebních povolení, případně na základě ohlášení, přičemž součástí stavebních povolení je ověřená projektová dokumentace. Vedle projektové dokumentace pro účely stavebního povolení projektant zachytil stávající stavební stav podrobený stavebním úpravám. Stav před opravou Pokračování
- 8 -
10Af 2/2011

dále dokládá kolaudační rozhodnutí z roku 1995 a znalecký posudek pořízený pro účely prodeje budov. Stavební úpravy pokračovaly plynule a v návaznosti na ně byla vydávána kolaudační rozhodnutí svědčící o změně účelu využití staveb. Sledovaný záměr je vyjádřen v technické zprávě a nelze proto přisvědčit argumentu o tom, že stavební úpravy nutně předurčovaly změnu účelu využití stavby. Postupně prováděné stavební práce nelze nahlížet jinak než jako jeden celek. Okolnost, že stavební úpravy se týkaly dvou budov, je zřejmá z písemností stavebního úřadu a znaleckých posudků. Pro posouzení toho, jedná-li se o rekonstrukci je však významné, že výsledkem první etapy stavebních úprav byla rekolaudace budovy na prodejnu nepotravinářského zboží, čili objekt odlišný od původního provozu šicích dílen. Stejná situace nastala i v případě druhého stavebního povolení, kdy původní provozovna byla ve své části rekolaudována na ubytovací pokoje. Při realizaci stavebních úprav v I. i II. etapě došlo k takové změně staveb, jejichž výsledkem je změna užívání budov. Žalobnímu tvrzení o tom, že původní účel užívání objektů nebyl nikdy specifikován, neodpovídá skutečnosti. Kolaudačním rozhodnutím z roku 1995 je doloženo, že budovy pořízené žalobcem a jeho společníkem byly povoleny k užívání jako žehlicí dílna, šicí dílna a sklad. Jsou-li budovy po stavebních úpravách užívány jako prodejna nepotravinářského zboží, byty, ubytovna a kosmetické studio, pak zcela zjevně došlo ke změně účelu užívání obou nemovitostí.

Písemnostmi stavebního úřadu je doloženo, že stavební úpravy byly prováděny pro účely změny užití dané stavby. Stavební úpravy proto musely odpovídat požadavkům stavebního práva kladených na stavby v souladu s povoleným způsobem užívání. To je zřejmé z projektové dokumentace a technické zprávy pro účely stavebního řízení. Výsledkem stavebních úprav je takový stav obou budov, že slouží způsobem uvedeným v kolaudačních rozhodnutích. Jiným způsobem budovy nemohou být užívány. Pokud by budovy měly být užívány pro provoz šicí dílny s žehlící dílnou a sklady, pak by bylo nezbytné požádat o rekolaudaci staveb, což by nepochybně vyžadovalo provedení stavebních úprav. Jen stěží si lze představit užívání budov pro provoz šicí dílny v prostoru, kde nacházejí se byty a ubytovna, kosmetické studio či prodejna nepotravinářského zboží.

Ze zprávy o daňové kontrole je zřejmý výsledek této kontroly. Jsou popisována jednotlivá zjištění opírající se o konkrétní důkazy, důkazní prostředky jsou hodnoceny. Z obsahu kontrolní zprávy je zřejmé, že z daňových nákladů byly kromě výdajů na opravu střešního pláště vyloučeny veškeré výdaje vynaložené na stavební úpravy. Zpráva obsahuje rovněž zjištění právní o tom, že v rozsahu výdajů na stavební úpravy kromě výdaje na opravu střechy, nejedná se o výdaje daňově účinné ve zdaňovacích obdobích let 2006 a 2007. Za této důkazní situace není zapotřebí v kontrolní zprávě uvádět přehled dokladů vztahujících se ke stavebním úpravám. Ze seznamu druhů výdajů Sdružení Meloun – Straka plyne, jaké výdaje byly vynaloženy na opravy a udržování a co činila provozní režie. Spis obsahuje rovněž kopii peněžního deníku. Údaji o výdajích na opravy a udržování odpovídá částka uvedená ve zprávě o daňové kontrole snížená o náklady na opravu střechy. Náklady zahrnuté do provozní režie byly rovněž předmětem kontroly a ve zprávě jsou vyloučené doklady zahrnuté pod provozní režii výslovně označené. Důkazní břemeno v daňovém řízení spočívá ve smyslu § 31 odst. 9 daňového řádu účinného v době rozhodování na daňovém subjektu, a jestliže žalobce měl za to, že daná částka označená v jeho účetnictví jako opravy a udržování zahrnuje též např. movitý majetek, bylo na žalobci, aby takové tvrzení doložil.

Na tom nic nemění znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví řízení, plánování a organizace ekonomiky, odběratelské vztahy, mzdy, účetní evidence, kdy znalec reagoval na dotazy žalobce a dovodil, že daňová evidence není v souladu se zákonem, jde-li o daňové Pokračování
- 9 -
10Af 2/2011

doklady zaúčtované do výdajů na opravy a udržování, protože tyto doklady neobsahují vyčerpávající popis účetního případu. Pro věc je rozhodné, že k doměření daně došlo dokazováním podle žalobcových podkladů.

K neuplatněným výdajům je zapotřebí uvést, že uplatnění daňového nákladu je oprávněním daňového subjektu, nikoli jeho povinností. Dodatečné daňové přiznání pak nelze podat v průběhu daňové kontroly, lze tak učinit po ukončení daňové kontroly. Postup správce daně při provádění daňové kontroly odpovídá zcela požadavkům § 16 daňového řádu a nelze

proto přisvědčit žalobci, že správce daně bránil žalobci obhájit neuznané doklady. Z písemností vztahujících se k daňové kontrole vyplývá, že žalobce požadoval jediné a sice uplatnit veškeré výdaje vynaložené na stavební práce jako náklady daňově účinné v kontrolovaných zdaňovacích obdobích s tvrzením, že jedná se o opravy majetku, nikoli o technické zhodnocení.

Protokol ze 17.5.2010 je ve spise založen, z tohoto protokolu je zřejmé, že předmětem jednání bylo projednání kontrolní zprávy a žalobce uvedl, že z daňové zprávy nevyplývá, z jakých složek je složena částka neuznaných výdajů na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů v obou zdaňovacích obdobích. Je proto zapotřebí žalobci přisvědčit o tom, že tato námitka byla uplatněna ještě před podpisem kontrolní zprávy, avšak tato námitka neznamená, že zpráva o daňové kontrole je vadná. Ze zprávy o daňové kontrole je patrné, že došlo k vyloučení nákladů žalobcem v evidencích předložených správci daně označených jako opravy a udržování a dále některých položek z provozní režie. Ty jsou jednoznačným způsobem konkretizovány. Ze spisu nevyplývá, že náklady na opravy a udržování se týkaly jiného majetku než daných budov. To ostatně plyne z podrobné kontrolní zprávy. Částka, jejíž daňová účinnost nebyla uznána, je proto zcela v konkrétní, a odpovídá žalobcem předloženým dokladům. S takto vznesenou námitkou se jako s námitkou odvolací vypořádal žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí a výslovně uvedl, že z daňově účinných nákladů vyloučil veškeré výdaje položky opravy a udržování mimo výdaje na opravu střešního pláště. Ve vztahu k vyloučeným nákladům zahrnutým pod provozní režii uvedl, že jednotlivé doklady k těmto nákladům se vztahující jsou konkretizovány. Jestliže v odvolacím řízení byla správnost zprávy o daňové kontrole se zřetelem k vyloučeným výdajům hodnocena, pak nelze dovodit, že došlo k zásahu do žalobcova práva na spravedlivý proces.

Další část žaloby obsahuje výhrady procesní povahy. Mezi účastníky není na sporu, že žalobce za Sdružení Meloun – Straka předložil správci daně daňovou evidenci. Předložený spis finančních orgánů obsahuje vyhledávací spis, ve kterém je založena kupní smlouva, kterou žalobce se svým společníkem nabyli upravované budovy, posudek z doby uzavření kupní smlouvy a část znaleckého posudku pořízeného pro účely ocenění těchto budov vkládaných do majetku obchodní společnosti, prohlášení o vložení nemovitosti do základního kapitálu nově zakládané obchodní společnosti, kopie inventární karty dlouhodobého majetku a podrobný přehled příjmů a výdajů podle druhů složení Meloun – Straka. Z označených znaleckých posudků je zřejmé, že je tu značný rozdíl v ceně nemovitostí, kdy zjištěná cena v době prodeje činila 7 260 360,- Kč a cena obvyklá 6 000 000,- Kč v době vkladu pak byla soudním znalcem stanoveným Krajským soudem v Českých Budějovicích určena ve výši 11 900 000,- Kč. Mezi nabytím nemovitostí do vlastnictví žalobce a jeho společníka, a vkladem tohoto majetku do obchodní společnosti uplynula doba necelého jednoho roku. Je-li podle § 36 odst. 1 daňového řádu účinného v době rozhodování povinností správce daně ověřovat úplnost evidencí daňových subjektů a zjišťovat všechny údaje týkající se jejich příjmů, majetkových poměrů a dalších skutečností rozhodných pro správné a úplné vyměření daně, byl tu při zjištěném rozdílu v hodnotě majetku důvod pro provedení vyhledávací Pokračování
- 10 -
10Af 2/2011

činnosti. Tato činnost je nedílnou součástí správy daní a jejím účelem je získání informací mimo daňové řízení. Cílem této činnosti je prověřit všechny rozhodné skutečnosti, aby bylo možno zjistit příjmy podléhající zdanění. Rozsah oprávnění správce daně při vyhledávací činnosti je regulován § 36 odst. 2 daňového řádu tak, že správce daně má stejná oprávnění jako při místním šetření. Jestliže ustanovení § 15 odst. 3 daňového řádu opravňuje správce daně vyžádat si účetní písemnosti, pak převzetí takových písemností je podřaditelné vyhledávací činnosti. Jestliže je při vyhledávací činnosti postupováno jako při místním šetření, nelze na vyhledávací činnost aplikovat ustanovení o daňové kontrole, a tudíž ani ustanovení § 16 odst. 7 zákona o převzetí dokladů. Je proto zapotřebí vycházet ze zjištění, že k předložení daňové evidence došlo v průběhu vyhledávací činnosti.

Žalobci lze především přisvědčit v tom smyslu, že tu není žádná písemnost osvědčující převzetí a vrácení daňové evidence. Protože při vyhledávací činnosti se postupuje podle předpisů o místním šetření, měl být jak při převzetí tak při vrácení dokladů pořízen protokol o místním šetření obsahující údaj o převzatých a vrácených písemnostech. Skutečnost, že se tak nestalo, představuje procesní pochybení při vyhledávací činnosti, avšak takové procesní pochybení nemá žádný dopad do zákonnosti napadeného rozhodnutí.

Jestliže se správce daně při vyhledávací činnosti řídí předpisy o místním šetření, které jsou shrnuty v ustanovení § 15 daňového řádu, nelze argumentovat ustanovením § 16 odst. 7, které se vztahuje k daňové kontrole. Vyhledávací činnost daňovou kontrolou není, a proto na ni nelze předpisy o kontrole vztáhnout.

Z písemností založených ve vyhledávacím spise je patrné, že správce daně se obsahem těchto písemností zabýval a z údajů, které jsou označeny zvýrazňovačem je patrné, že se zabýval skutečnostmi, které mají význam pro správné a úplné vyměření daně. Právě pro takový účel vyhledávací činnost slouží a výsledky vyhledávací činnosti lze využít v daňovém řízení. Je-li účelem vyhledávací činnosti zjišťování skutečností rozhodných pro správné a úplné vyměření daně, pak provádění vyhledávací činnosti daňovou kontrolou není. Vyhledávací činnost se od daňové kontroly odlišuje jak v rozsahu oprávnění, tak v možnosti využití poznatků z těchto rozličných činností získaných. Meze vyhledávací činnosti nebyly v souzené věci nikterak překročeny a nelze proto přisvědčit žalobnímu tvrzení o tom, že jednalo se o daňovou kontrolu. V souzené věci je zapotřebí rozlišovat vyhledávací činnost a daňovou kontrolu. Daňová kontrola byla zahájena 1.12.2009, vyhledávací činnost neznamená neoficiální daňovou kontrolu. Teprve zahájení daňové kontroly je zahájením daňového řízení a v tomto řízení v průběhu daňové kontroly lze poznatky získané z vyhledávací činnosti využít. Vyhledávací činnost je zákonným institutem sloužícím ke zjišťování skutečností rozhodných pro správné a úplné vyměření daně a takové skutečnosti byly pak předmětem daňové kontroly, při které byly prováděny důkazy za účelem zjištění, jaký výsledek přinesly výdaje na stavební úpravy koupených nemovitostí a jak hodnotit daňovou účinnost takto vynaložených výdajů. Po ukončení řádně zahájené daňové kontroly byly vydány dodatečné daňové výměry, což se stalo v řádně vedeném daňovém řízení. Nutno poznamenat, že při daňové kontrole byly využity nejen poznatky získané při vyhledávací činnosti, ale byly k dispozici další důkazní prostředky např. písemnosti stavebního úřadu, projektová dokumentace. Je-li tu rozdíl mezi vyhledávací činností a daňovou kontrolou, nelze dovodit, že daňová kontrola se uskutečnila nezákonně, v důsledku čehož jsou nezákonné dodatečné platební výměry. Soud nesdílí názor žalobce, že technické zhodnocení budov je údajné, protože právě projektovou dokumentací a kolaudačními rozhodnutími je prokázáno, že kolaudačními rozhodnutími bylo povoleno zcela odlišné užívání staveb, než jak tomu bylo v době jejich pořízení. Nezbývá než zopakovat, že od léta roku 2008 nebyla prováděna Pokračování
- 11 -
10Af 2/2011

správcem daně daňová kontrola, ale byl využit zákonný instrument vyhledávací činnosti. Právě vyhledávací činností bylo shledáno, že došlo ke zvýšení hodnoty nemovitostí, k čemuž mohlo dojít jenom stavební činností, která zcela nepochybně vyžadovala výdaje. Vynaložení a správné zaúčtování výdajů na stavební činnosti patří mezi skutečnosti rozhodné pro správné a úplné vyměření daně. Proto soud uzavřel, že daňové kontrole předcházela vyhledávací činnost, dodatečné daňové výměry byly pak výsledkem řádně zahájené daňové kontroly.

Námitka proti postupu pracovníka správce daně spočívající v provádění daňové kontroly byla vyřízena rozhodnutím Finančního úřadu v Jindřichově Hradci ze 6.5.2010. Rozhodnutím je reagováno na jednotlivé žalobcem uplatněné výhrady v podání ze 4.5.2010 a v odůvodnění rozhodnutí je vysvětlován rozdíl mezi vyhledávací činností a daňovou kontrolou a v podstatě se uzavírá, že doklady sdružení fyzických osob Meloun – Straka byly předloženy pro účely vyhledávací činnosti, nikoli pro daňovou kontrolu. Se zřetelem k tomu, co bylo v předchozí pasáži rozsudku uvedeno o rozdílu mezi vyhledávací činností a daňovou kontrolou, je rozhodnutí správce daně o námitkách správné.

V rozsudku Nejvyššího správního soudu, na který je odkazováno v části V. žaloby je obsažen výklad zahájení daňové kontroly, není tu řešen rozdíl mezi vyhledávací činností a daňovou kontrolou. V označeném rozsudku jde v podstatě o to, že nepostačuje pouhé formální zahájení daňové kontroly. Taková situace však v souzené věci nenastala, protože zahájení daňové kontroly předcházelo shromažďování části podkladů pro účely úsudku o skutečnostech významných pro správné a úplné stanovení daně. Provedení vyhledávací činnosti neznamená zahájení daňové kontroly faktickým způsobem ukončené vrácením předložených písemností. Vyhledávací činnost není daňovým řízením, ale pouhým shromážděním informací pro případné budoucí využití v daňovém řízení. Vyhledávací činností proto daňová kontrola u žalobce zahájena nebyla a zahájení daňové kontroly dne 1.12.2009 nelze chápat jako opětovné zahájení daňové kontroly, jestliže tu existuje institut vyhledávací činnosti, který byl v rámci zákonné úpravy využit. Jestliže daňové kontrole předcházela vyhledávací činnost, nelze daňovou kontrolu nahlížet jako nezákonnou pro její opakování či opětovné pokračování jak se uvádí v žalobě.

Kopie znaleckých posudků, které jsou zařazeny ve vyhledávacím spise, nebyly předloženy žalobcem. Žalobce překládal daňovou evidenci. O písemnostech žalobcem předložených a následně vrácených, měl být pořízen protokol o místním šetření, což se nestalo, avšak je zcela nepochybné, že písemnosti byly převzaty pro účely vyhledávací činnosti. Procesní pochybení spočívající v nedostatku protokolu je proto pochybením procesního charakteru bez dopadu do zákonnosti napadeného rozhodnutí. Institut vyhledávací činnosti byl využit zcela v souladu s jeho účelem a nešlo o daňovou kontrolu. Okolnost, že daňové doklady byly po určitou dobu v držení správce daně, není ničím zpochybněna. Jestliže tu je možnost shromažďovat informace mající vztah k správnému a úplnému stanovení daně při vyhledávací činnosti, spis obsahuje složku označenou jako vyhledávací spis, pak tu nejsou žádné pochyby o tom, že daňové kontrole skutečně předcházela vyhledávací činnost. Na zákonnosti rozhodnutí o námitkách nic nemění pasáž odůvodnění o tom, jak je prokázána doba držení dokladů, protože pro věc je rozhodné, že provádění vyhledávací činnosti nic nebránilo, ta probíhala v souladu se zákonem a předcházela daňové kontrole.

Informace opatřené při vyhledávací činnosti byly předmětem dokazování při daňové kontrole. Přitom nešlo o žádné pokračování daňové kontroly, ale o řádně zahájenou daňovou kontrolu, žalobce byl o jejím zahájení uvědoměn a dostalo se mu poučení o procesních právech. Vyhledávací činnost i daňová kontrola jsou zákonem zakotvené instituty a vrámci Pokračování
- 12 -
10Af 2/2011

takto zákonem upravených procesních oprávnění byla vyhledávací činnost i daňová kontrola uskutečňována. Nezbývá než znovu zopakovat, že vyhledávací činnost a daňová kontrola jsou dva instituty a jestliže byly využity, pak byla státní moc uplatněna v mezích zákona a způsobem tam předvídaným. V roce 2008 a v lednu 2009 žádná daňová kontrola neprobíhala a předpokládá-li ustanovení § 36 odst. 3 daňového řádu provádět vyhledávací činnost i bez přímé součinnosti s daňovým subjektem, pak nemohlo při vyhledávací činnosti být zasaženo do žalobcova práva na spravedlivý proces. Z daňového spisu pak vyplývá, že v průběhu daňové kontroly byla práva žalobce zachována. O účelu zahájení daňové kontroly byl žalobce informován a dostalo se mu sdělení o tom, že bude provedena kontrola daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 a 2007 a ověření některých údajů z daňové evidence. To zcela odpovídá ustanovení § 16 odst. 1 daňového řádu, podle kterého je cílem daňové kontroly zjistit a prověřit daňový základ nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné stanovení daně.

Žalobci nelze přisvědčit, že při provádění daňové kontroly došlo k porušení zákonných ustanovení, která jsou v žalobě citována, žalobcova procesní práva byla zachována, bylo postupováno v součinnosti s ním, o místním šetření v průběhu daňové kontroly byl pořízen protokol (např. místní šetření na stavebním úřadě), daňová kontrola sledovala prověřit správnost základu daně a daně uvedených v daňovém přiznání, převzetí a vrácení dokladů v průběhu daňové kontroly bylo potvrzeno. Z důvodů tvrzených v žalobě k porušení žalobcem citovaných právních norem nedošlo.

Vyhledávací činnost není prováděna v daňovém řízení již z toho důvodu, že žádné řízení ve smyslu § 21 odst. 1 daňového řádu nebylo zahájeno. To lze ostatně dovodit z ustanovení § 36 odst. 3 daňového řádu, kde se uvádí, že výsledky vyhledávací činnosti lze využít až po zahájení příslušného daňového řízení. Zásady daňového řízení se proto nemohou na vyhledávací činnost vztahovat v rozsahu žalobcem citovaných právních norem. Správce daně nikterak nezasáhl do práva podle § 2 odst. 1 zákona, jestliže využil zákonný institut vyhledávací činnosti, přičemž učinil tak v souladu s úkoly, které je podle zákona povinen plnit, učinil tak v souladu s právními předpisy a chránil zájmy státu na řádném stanovení daně, přičemž nikterak nezasáhl do práv žalobce. Se zřetelem k tomu, že zákon předpokládá vykonávat vyhledávací činnost i bez přímé součinnosti s daňovým subjektem a správce daně má oprávnění požadovat účetní písemnosti, nebylo zasaženo do zásady formulované v § 2 odst. 2 daňového řádu. Na vyhledávací činnost pak nedopadá požadavek podle § 16 odst. 7 zákona, protože se o daňovou kontrolu nejedná. Jestliže vyhledávací činnost neprobíhá v rámci žádného daňového řízení, nebylo zasaženo do práva žalobce na spravedlivý proces a nebyl tu důvod žalobce informovat o zahájení daňového řízení, protože to neprobíhalo.

V souzené záležitosti se v době před zahájením daňové kontroly uskutečnila vyhledávací činnost vztahující se ke kontrolovaným zdaňovacím obdobím. Vyhledávací činnost se uskutečnila v souladu se zákonem stanovenými procesními požadavky a nejedná se proto o vyhledávací činnost provedenou nezákonně. Daňové řízení bylo pak zahájeno zahájením daňové kontroly, při které probíhalo důkazní řízení, přičemž předložené důkazy přesahovaly podklady opatřené při vyhledávací činnosti, daňová kontrola byla ukončena a následně došlo k vydání dodatečných platebních výměrů. Součástí daňové kontroly a daňového řízení zahájeného zahájením daňové kontroly není vyhledávací činnost, napadené rozhodnutí a rozhodnutí jemu předcházející byla vydána procesně předepsaným postupem, a proto nejedná se o rozhodnutí nezákonná. Soud opakovaně uvádí, že nezákonnost nezjistil ani při výkonu vyhledávací činnosti. O dodatečném doměření daně bylo rozhodnuto podle Pokračování
- 13 -
10Af 2/2011

výsledků daňové kontroly, při které se uplatnily důkazní prostředky např. projektová dokumentace a písemnosti stavebního úřadu, které nebyly opatřovány při vyhledávací činnosti. Daňová kontrola a doměřovací řízení proběhlo v souladu se zákonem a soud proto nesdílí žalobcův názor o tom, že napadené rozhodnutí je vadné.

Soud proto uzavřel, že žalobcem vynaložené výdaje na stavební úpravy budov, které měly za následek změnu jejich užívání, jsou technickým zhodnocením a takto uplatněné výdaje nelze zahrnout do daňově účinných nákladů v létech, ve kterých byly vynaloženy, ale lze tak učinit formou odepisování. Právní zjištění finančních orgánů je proto správné.

K vydání dodatečných platebních výměrů i napadeného rozhodnutí došlo procesním postupem odpovídajícím zákonu a nedošlo k porušení předpisů, kterých se žalobce dovolává.

Návrh na doplnění dokazování v rozsahu obsaženém v žalobě soud zamítl, protože pro účely přezkoumání žalobních bodů postačuje obsah spisu finančních orgánů, ve kterém jsou založeny rozhodné důkazy k posouzení opodstatněnosti vyloučení daných výdajů z výdajů daňově účinných a na základě listin ve spise založených lze posoudit, bylo-li vydání dodatečných platebních výměrů a následně rozhodnutí žalovaného učiněno procesně předepsaným postupem. Žalobcem uplatněný návrh na doplnění dokazování je proto nadbytečný. Důkaz znaleckým posudkem Ing. V. P. byl proveden, stejně tak stanovisko stavebního úřadu ze 7.5.2010, dále soud přečetl žalobcem předložený posudek jeho daňové evidence. Protože obsah spisu zcela postačuje k přezkoumání napadeného rozhodnutí se zřetelem k žalobním bodům, považuje soud další dokazování na nadbytečné.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech.

Krajský soud v Českých Budějoviccíh

dne 16. března 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru