Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 17/2011 - 49Rozsudek KSCB ze dne 20.05.2011

Prejudikatura

9 Afs 110/2007 - 102

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Afs 62/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10Af 17/2011 – 49

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce PCV Computers, s.r.o., se sídlem Praha 9 - Čakovice, Kostelecká 879/59, zastoupeného ARIADNA, s.r.o., se sídlem Praha 3, Bořivojova 21, jednatel společnosti JUDr. Jaroslav Kobík, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.12.2010, č.j. 6168/10-1300, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

(1) Žalobou, doručenou dne 25.2.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích, se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 30.12.2010, č.j. 6168/10-1300, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 15.6.2010, kterým mu byla podle zákona o dani z přidané hodnoty a zákona o správě daní a poplatků vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2009 ve výši jednotlivě 40 113,- Kč.

Pokračování
- 2 -
10Af 17/2011

(2) Žalobce v prvé řadě namítal nezákonnost, rozpor s právními předpisy a podstatné vady řízení. Správce daně v prvé řadě prokazatelně nesdělil žalobci všechny své pochybnosti, výzva neobsahovala všechny zákonné náležitosti a vytýkací řízení nemohlo být výzvou vydanou v rozporu se zákonem řádně zahájeno. Správce daně porušil ústavní práva žalobce. Současně je poukazováno na to, že správce daně požádal dožádané správce daně, aby provedli místní šetření za období od 1.1.2008 do dne provedení místního šetření. Z toho tedy vyplývá, že místní šetření se mělo týkat i zdaňovacích období pozdějších než uvedl správce daně, tedy leden 2009, což provedená místní šetření potvrdila. Žalovaný uvedl, že v době vydání výzvy, kterou bylo zahájeno vytýkací řízení, neměl k dispozici všechny své pochybnosti, s čímž žalobce nesouhlasí a dále poukazuje na to, že zákon o správě daní a poplatků neumožňuje zatajovat před daňovými subjekty skutečné pochybnosti. Žalovaný se nevypořádal s námitkami proti nezákonnému postupu správce daně při zahájení vytýkacího řízení, čímž postupoval v rozporu s ustanovením § 50 odst. 7 daňového řádu.

(3) Žalobce vytkl správci daně, že vyhledávací činnost byla dožádanými správci daně vykonávána v době, kdy již probíhalo vytýkací řízení na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2009 a týkala se také tohoto období. Jednalo se o nezákonné šetření, neboť obcházelo práva daňového subjektu na úzkou součinnost a úzkou spolupráci se správcem daně při vytýkacím řízení. Tím došlo k porušení § 2 odst. 2 a 9 a § 16 odst. 4 a § 43 odst. 2 daňového řádu. K tomu je odkázáno na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 Aps 6/2007-130. Žalovaný se námitkami proti tomuto postupu řádně nevypořádal. Došlo k porušení § 50 odst. 7 daňového řádu,

(4) Žalobce dále vznesl námitky proti postupu správce daně při projednávání zprávy o výsledku vytýkacího řízení. K tomu žalobce uvedl, že není pravdivé tvrzení žalovaného, že žalobce daňové řízení natahoval podáváním námitek a projednání zprávy o kontrole se vyhýbal. Tato tvrzení nemají oporu ve spise, ani ve skutečnosti. Žalobce si i na překračování lhůt správcem daně stanovených pro ukončení vytýkacího řízení stěžoval. Námitky směřovaly proti nezákonnému postupu pracovníků správce daně, u nichž žalobce shledával zaujatý postoj. Žalobce měl snahu, aby zprávu o výsledku vytýkacího řízení s ním projednali nepodjatí pracovníci správce daně. Tomuto postupu správce daně nevyhověl a zprávu poslal poštou. Tímto postupem rovněž zakryl ztrátu vyjádření žalobce ke zprávě výsledku vytýkacího řízení. Zpráva o výsledku vytýkacího řízení nemohla být v den, na který byl žalobce předvolán, projednána, neboť tomu současně bránilo ustanovení § 26 odst. 5 daňového řádu, neboť o námitce podjatosti vznesené žalobcem v den, na který bylo projednání zprávy o daňové kontrole nařízeno, rozhodnuto. K tomu bylo odkázáno na rozsudek NSS č.j. 1 Afs 7/2008-91, z něhož bylo dále citováno. Neuznal-li žalovaný jako omluvu nepřítomnosti žalobce sdělení onemocnění, pak k tomu neuvedl, podle jakého ustanovení daňového řádu toto své tvrzení opírá. Žalovaný se nevypořádal snámitkami proti nezákonnému postupu správce daně při projednání zprávy o vytýkacím řízení, čímž došlo k porušení § 50 odst. 7 daňového řádu.

(5) Žalobce dále poukázal na postup pracovníků správce daně, který vnímal jako podjatost, neboť byl od počátku podezříván z vědomé účasti na fiktivních fakturách, bez reálného plnění. Poukázal na to, že nezákonným postupem správce daně mu bylo znemožněno prokázat, že se do žádných fiktivních fakturací nezapojil. Tyto pochybnosti správce daně mu nebyly sděleny, až v okamžiku, kdy se dodavatel zboží společnost NEMESYS COMPUTERS & DISTRIBUTION stala nekontaktní a žalobce nemohl vyžádat doklady prokazující, že se fiktivních fakturací nezúčastnil. Poukázal na to, že správce daně argumentuje tím, že musel o předstíraných transakcích vědět, přičemž nebyl uveden jediný důkaz o tom, že by se jednalo o Pokračování
- 3 -
10Af 17/2011

předstírané operace. Argumentace žalobce je nepřezkoumatelná, neboť poukazuje-li na to, že v jediném údajném případě na základě zjištění dožádaného správce daně ze dne 29.4.2009, společnost NEMESYS část zboží nakoupila v jiném státě, daň přiznala, ale nezaplatila, nedokládá, o jaké zboží se jednalo a zda nákup tohoto zboží je v souvislosti s daňovou povinností žalobce za konkrétní zdaňovací období. Dále poukazoval na to, že za zkrácení daně nelze považovat případ, kdy plátce daně sice daň přizná, ale nezaplatí. Odmítl závěr správce daně i žalovaného, že obchody byly činěny za účelem získání neoprávněně vyplacené daně z přidané hodnoty a žalobce o tom musel vědět. Domnívá-li se pracovník správce daně, že byl spáchán trestný čin, je jeho povinností dát podnět orgánům činným v trestním řízení. To však ze strany finančních orgánů nenastalo. Žalobce správce daně na tuto povinnost upozorňoval, avšak správce daně ani žalovaný nekonali, z čehož žalobce dovozuje, že nedospěli k závěru, že byl spáchán trestný čin. Tomu odpovídá i odmítání důkazních prostředků předkládaných nebo navrhovaných žalobcem. Ani s touto námitkou se žalovaný řádně nevypořádal. Došlo k porušení § 50 odst. 7 i § 28 odst. 1 a 2 zákona o správě daní a poplatků.

(6) Žalobce odmítl hodnocení žalovaného, že nevysvětlil, proč zboží, které měla do skladu L&A Freight přepravovat společnost NEMESYS, bylo vždy uloženo do kóje této společnosti jejím jménem. Podle žalovaného místem dodání zboží byl sklad tamtéž, tedy místo mimo tuzemsko. Podle žalobce jedná se o nepodloženou spekulaci. To je v rozporu s daty uložení předmětného zboží v boxu společnosti NEMESYS i s důkazními prostředky svědčícími o přepravě zboží z území ČR. Argumentaci žalovaného obchodním zákoníkem žalobce odmítl, neboť se smluvní strany mohou od ustanovení upravujících kupní smlouvu odchýlit, což v daném případě nastalo. Žalobce postupoval tak, že v okamžiku uzavření kupní smlouvy zboží fyzicky nepřebíral, ale mohl ho dále prodávat, protože se stal jeho vlastníkem. Žalobce odmítl i argumentaci žalovaného, že obchodoval se společností, o které neměl žádné obchodní informace. Poukázal na potřeby trhu a nutnost se těmto potřebám přizpůsobit. V této souvislosti poukázal i na nezákonný postup správce daně, který si od počátku vytvořil svoji verzi o účelu deklarovaných obchodů a k tomu přizpůsobil svůj postup ve vytýkacím řízení. Rovněž poukázal na to, že pokud žalovaný hodnotil výpovědi svědků jako nevěrohodné, měl z toho vyvodit konkrétní důsledky kupříkladu přestupkové řízení za údajné nepravdivé výpovědi s vyslýchanými svědky. To se nestalo, a proto hodnocení žalovaného i správce daně je účelové. Správce daně hodnotil důkazní prostředky v rozporu s ustanovením § 2 odst. 3 daňového řádu. Žalobce odmítl i zpochybnění obchodů žalovaným, pokud byly uzavírány prostřednictvím rozhraní ITX, neboť se tak stalo, aniž správce daně ověřil funkce webového rozhraní, ze kterého žalobce své obchodní kontakty čerpal. Opodstatněná není ani argumentace minimální ziskovosti předmětných obchodů, neboť to není v souladu se skutečností. K opravě dat, kterou provedl žalobce a žalovaný ji hodnotil jako nedoloženou, bylo uvedeno, že tento názor nemá oporu v daňových předpisech.

(7) Žalobce předložil nebo navrhl množství důkazních prostředků, které tvoří řetězec důkazů prokazující tvrzení žalobce. Správnost formálních dokladů potvrdili i vyslýchaní svědci. Tvrzení daňových orgánů, že žalobce neprokázal uskutečnění deklarovaných plnění a nemá právo na odpočet, není v souladu se skutečností. Naopak daňové orgány neprokázaly, že žalobce nárok na odpočet daně z přidané hodnoty neměl. To vyplývá z ustanovení § 2 odst. 7 daňového řádu, což daňové orgány neučinily. Postupovaly proto v rozporu s § 72 zákona o dani z přidané hodnoty. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Soud vyzval žalobce, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. Poučil jej o důsledcích nevyjádření se. Ve lhůtě soudem stanovené se žalobce nevyjádřil. Soud proto postupoval podle § 51 odst. 1 s.ř.s.

Pokračování
- 4 -
10Af 17/2011

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

(8) Žalovaný správní orgán navrhl žalobu zamítnout. Vyjádřil souhlas s projednáním věci bez nařízeného jednání jen na základě účastníky předložených spisů ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s.

(9) Žalovaný uvedl, že většina žalobních námitek je shodných s námitkami odvolacími, a proto odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, kde se s odvolacími námitkami přehledně vypořádal. Uvedl, že meritem věci je oprávněnost uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty. Zboží žalobce nakoupil od společnosti NEMESYS COMPUTERS & DISTRIBUTION s.r.o. a tentýž nebo následující den toto zboží ve stejném objemu prodal zahraničním zákazníkům. Žalobce tvrdil, že podle dokladů, které předložil, obchod proběhl tak, že dodavatel zboží nakoupil a žalobci prodal, místo dodání zboží bylo na území ČR a žalobce toto zboží obratem prodal odběrateli registrovanému v jiné zemi EU. Jednalo se o šest dodávek, zboží do jiného členského státu EÚ. Žalovaný konstatoval, že zboží bylo během jednoho dne vícekrát prodáno. Správce daně shromáždil dostatek důkazních prostředků, na základě kterých usoudil, že žalobce neprokázal, že k uskutečnění zdanitelného plnění došlo v tuzemsku. Správce daně zjišťoval i skutečnosti ohledně dodání zboží osobám registrovaným v jiných členských státech EU formou mezinárodní spolupráce (formuláře SCAC). Získal doklady označené jako inspection sheet svědčící o pohybu zboží ve skladu L&A Freight v Nizozemí, které potvrzují, že prodávané zboží bylo v době jeho dodání žalobkyni a následného prodeje odběratelům fyzicky uskladněné v Nizozemí. Na těchto dokladech je jasně uveden jako dodavatel společnost NEMESYS a jako odběratel společnost žalobce a po zhodnocení těchto důkazů nelze dojít k jinému závěru, než že místo dodání v tuzemsku prokázáno nebylo.

(10) Správce daně i žalovaný přihlédli i k dalším zjištěným skutečnostem. Žalobce se při své obchodní činnosti zúčastnil řetězce transakcí, jejichž účel nebyl ekonomické povahy.V řetězci nešlo o zisk z prodeje předmětného zboží, ale jejich účelem bylo čerpání odpočtu daně z přidané hodnoty, a proto jednání žalobce bylo hodnoceno jako zneužití práva. K tomuto závěru orgány dospěly nikoliv z důvodu fiktivní fakturace, neboť se jednalo o skutečné obchodní případy, u kterých však nebyla v řetězci odvedena daň. Žalobce za dodané zboží zaplatil, avšak vždy až poté, kdy obdržel fakturovanou částku od zahraničního odběratele. Faktická přítomnost zboží v tuzemsku nehrála podstatnou roli. K prokázání nároku na odpočet nestačí předložit formálně bezchybné doklady, je nutné prokázat, že plátce plnění skutečně přijal a že deklarované plnění se uskutečnilo v tvrzené ceně a místem plnění bylo tuzemsko. Doklady předložené žalobcem nejsou bezvadné. Vyplývá z nich, že bylo přepravováno zboží, kdy odesílatelem byla společnost NEMESYS a přepravcem společnost VATOS LOCOS EXPRESS s.r.o. a příjemcem sklad L&A Freight v Nizozemí. Dokonce z jednoho dokladu vyplývá, že bylo přepravováno zboží, které v době přepravy žalobce nevlastnil viz. strana 14 rozhodnutí o odvolání. Správce daně vzal v úvahu, že společnost NEMESYS a VATOS LOCOS EXPRESS s.r.o. jsou společnostmi personálně propojenými a v průběhu vytýkacího řízení se staly nekontaktními, takže obchodování nebylo možné prověřit.

(11) Vytýkací řízení bylo zahájeno výzvou dne 22.5.2009. Správce daně srozumitelně seznámil žalobce s pochybnostmi, které vedly k zahájení vytýkacího řízení. Jednalo se o Pokračování
- 5 -
10Af 17/2011

pochybnosti o přepravě a odeslání zboží z tuzemska osobám registrovaným k dani v jiných členských státech EU. Správce daně uvedl, že nenalezl doklady o přepravě zboží odběratelům. Tyto sporné skutečnosti byly předmětem dokazování a staly se také důvodem pro neuznání nároku na odpočet daně a vyměření daně z přidané hodnoty platebním výměrem. Sporné skutečnosti správce daně ověřoval u obchodních partnerů žalobkyně. K tomu využil institut dožádání, což je standardní způsob ověřování rozhodných skutečností. Žalobce byl v průběhu vytýkacího řízení podrobně seznámen s pochybnostmi správce daně, pro které odmítl uznat nárok na odpočet daně v uplatněné výši. Vytýkací řízení bylo zahájeno a probíhalo v souladu s ustanovením § 43 zákona o správě daní a poplatků. Podezření o zapojení do řetězců transakcí naplňující znaky zneužití práva bylo pouze vedlejším podpůrným důvodem pro neuznání nároku. Žalobou napadené rozhodnutí není postaveno na zjištění fiktivních operací bez reálného hmotného podkladu, jak se žalobce domnívá. Ze zprávy o výsledku vytýkacího řízení je zřejmé, že důvod pro neuznání nároku na odpočet byl ten, že žalobce neprokázal nákup předmětného zboží v tuzemsku a jeho následnou přepravu z tuzemska a dodání osobám registrovaným k dani v členských státech. Správce daně byl nepochybně oprávněn provádět vyhledávací činnost a ukončení vytýkacího řízení zasláním zprávy odpovídá zákonu. Žalobce byl s výsledkem vytýkacího řízení seznámen, měl dostatečný prostor se k němu vyjádřit, což také učinil. Vznesené námitky podjatosti byly řádně prošetřeny a zamítnuty. Správce daně postupoval standardně a konkrétní pracovníky správce daně nelze z důvodu účasti v daňovém řízení považovat za podjaté. Žalobce byl aktivní, předkládal a navrhoval důkazní prostředky. Jednání žalobce v závěru vytýkacího řízení však správce daně vyhodnotil jako vyhýbání se projednání zprávy a ukončení vytýkacího řízení.

(12) Žalovaný označil i další námitku žalobce ohledně neoznámení skutečností nasvědčujících spáchání trestného činu orgánům činným v trestním řízení za nedůvodnou. Výsledek daňového řízení není podmíněn současně vedeným trestním řízením. Správce daně si totiž ani nečinil úsudek o spáchání trestného činu. Byl však oprávněn zkoumat i případné zneužití práva z pohledu daňového. Tento závěr je jako podpůrný důvod neuznání nárokovaného odpočtu daně. Žalobce připomněl, že netvrdí, že žalobce obchodní transakce předstíral, naopak je posoudil jako reálné obchody, u kterých je pro splnění nároku na odpočet povinnost splnit zákonem stanovené podmínky. Hodnocení důkazů žalovaný považuje za správné. Žalovaný poukázal i na to, že pochybnosti o pravdivosti a správnosti údajů v daňovém řízení u něho vyvolala skutečnost, že žalobce vykázané čtyři sporné obchodní případy se základem daně více než 10 000 000,- Kč představovalo výrazně větší částku, než celkový objem obchodních případů za celý rok 2008. Žalobce přitom své obchodní partnery neznal, zboží fyzicky nepřebíral, nekontroloval, nevěnoval se přepravě ani pojištění. Při smluvených cenách neměl z prodeje prakticky žádný zisk. Dodavatel zboží jakož i jeho dodavatelé a přepravce jsou nekontaktní. Sjednávání obchodních případů na rozhraní ITX se v konkrétních sporných případech ukázalo jako nevěrohodné. Díky mezinárodní spolupráci získal správce daně informace o odběratelích a dalším nakládání s předmětným zbožím, z nichž neplyne přímo prokázaný karuselový podvod, ale podezření na jeho účasti a nezákonné uplatnění osvobození od daně (zboží nebylo přepraveno do Velké Británie), odběratelé jej z nizozemského skladu nevyzvedli.

III. Obsah správních spisů

(13) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Pokračování
- 6 -
10Af 17/2011

(14) Ve spise je založen úřední záznam Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 23.3.2009, který zachycuje, že se dne 17.3.2009 dostavil na týž úřad jednatel žalobce a projevil nespokojenost s průběhem šetření ohledně daňové povinnosti DPH uvedené v přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2009. Jednatel si stěžoval na průtahy a upozornil, že je na vyplacení nadměrného odpočtu existenčně závislý. Byl poučen o tom, že v daňové oblasti se nejedná o dodavatelsko-odběratelské vztahy. Bylo mu sděleno, že je postupováno podle § 43 daňového řádu. Současně byl upozorněn na to, že pro účely DPH je rozhodný skutečný pohyb zboží, nikoliv pohyb podle faktur. Zároveň se jednatel společnosti zajímal o to, jak dlouho může trvat ověření u odběratelů, když jsou osoby registrované k dani v jiném členském státu. Bylo mu sděleno, že maximální doba činí 3 měsíce. Apeloval na to, aby vyplacení odpočtu bylo realizováno co nejdříve.

(15) Dne 20.3.2009 Finanční úřad v Českých Budějovicích dožádal Finanční úřad pro Prahu 5 a Finanční úřad v Plzni a dne 23.3.2009 Finanční úřad v Ostravě 3 provedení místního šetření u společnosti ABC Data s.r.o. Zličín v Praze 5, u společnosti NEMESYS COMPUTERS & DISTRIBUTION s.r.o. Plzeň 3 a M. B., Č., zaměřené na období od 1.1.2008 do dne provedení místního šetření a zjištění veškerých údajů o zdanitelných plněních, která jejich plátce dodal žalobci a dále o zjištění dodavatelů, kteří uvedenému plátci dodali konkrétní zboží. Dále požadoval sdělení údajů o úhradě zdanitelných plnění a údajů o případných zdanitelných plněních, která v tomto období dodala společnost žalobce konkrétnímu plátci a dále zjištění odběratelů, kteří toto zboží od něj odebrali. Dále údajů o úhradě za shora uvedená zdanitelná plnění a údajů o vztazích konkrétního plátce k jednateli společnosti žalobce. Rovněž zajištění listinných důkazních prostředků, které by svědčily o vztazích plátce ke společnosti žalobce (smlouvy, objednávky, zápisy z jednání) a zda došlo k řádnému vykázání a odvedení daně z přidané hodnoty u konkrétního plátce v případě dodání zdanitelných plnění.

(16) Dne 27.4.2009 podal žalobce přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2009. Správce daně vydal dne 22.5.2009 výzvu podle § 43 daňového řádu. Ve výzvě uvedl pochybnosti, které se týkaly výrazného zvýšení uskutečněných i přijatých zdanitelných plnění a vyzval žalobce k prokázání nároku na odpočet podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty v platném znění a v případě plnění osvobozených s nárokem na odpočet daně komu bylo zboží dodáno, zda a jak bylo zboží uhrazeno a zda bylo zboží přepraveno z tuzemska do jiného členského státu, tudíž kdo provedl přepravu a zda a kdy byla přeprava uhrazena.

(17) Žalobce na výzvu reagoval podáním doručeným správci daně, doložil fakturu č. 200900611 s VAT ID odběratele. Uvedl, že zboží bylo prodáno spol. E & S International BV dne 2.3.2009. K faktuře č. 200900632 odběratel Advanced Technology Company NV, faktuře č. 200900697 odběratel JSK Trading Limited, a faktuře č. 200900759 odběratel Advanced Technology Copany NV, se nijak nevyjádřil.

(18) Správce daně vyzval k součinnosti třetích osob Raiffeisenbank a.s., CITCO-Finanční trhy, a.s. a zjišťoval údaje o účtech, které vede žalobce, údaje o stavech a pohybech na těchto účtech. Dne 11.5.2009 nahlížel zástupce žalobce podle § 23 daňového řádu do spisu. K nahlédnutí byly předloženy písemnosti ze spisu, a to výzvy k součinnosti a odpovědi na tyto výzvy a dožádání adresované příslušným správcům daně v rámci vyhledávací činnosti. Jednateli žalobce byly předloženy na jeho žádost kopie jím požadovaných dokladů.

Pokračování
- 7 -
10Af 17/2011

(19) Žalobce doručil 1.6.2009 správci daně vysvětlení, ve kterém rekapituloval způsob obchodování. Na základě informací poskytnutých žalobcem správce daně dožádal Finanční úřad pro Prahu 8 o zjištění údajů o dopravě provedené společností VATOS LOCOS EXPRESS s.r.o. a to od 1.1.2009 do 31.3.2009 ze vztahu ke společnosti NEMESYS nebo žalobci. Místní šetření nebylo možné provést, neboť sídlo společnosti VATOS LOCOS EXPRESS s.r.o. bylo virtuální kanceláří a společnost se na adrese nezdržuje.

(20) Jednatel žalobce k věci uvedl, že znal zaměstnance společnosti NEMESYS M. B. a pana R. B. Ke způsobu přepravy zboží žalobce uvedl, že v některých případech bylo zboží společností NEMESYS dováženo do Českých Budějovic, tam přeloženo a okamžitě přepravováno do skladu společnosti L&A Freight v Nizozemí nebo vůbec nebylo dopraveno do Českých Budějovic a přepravu do nizozemského skladu zajistila přímo společnost NEMESYS. Z Inspection sheetů vyplynulo, že zboží, které do nizozemského skladu přepravovala společnost NEMESYS, bylo zde přijato na jméno společnosti a nikoliv na jméno žalobce.

(21) Ve věci byl vyslechnut M. B. a zaměstnanci žalobce Z. V., M. M., Bc. M. B. a L. Ž. Svědci poskytli obecné informace, které často znali z doslechu nebo z písemností, ke kterým jako zaměstnanci žalobce měli přístup.

(22) Žalobce v průběhu daňového řízení opakovaně podával námitky proti postupu pracovníků správce daně provádějících vytýkací řízení. Námitkám vyhověno nebylo s odůvodněním, že nebyl shledán postup v rozporu s daňovým řádem. Žalobce rovněž podal stížnost na postup finančního úřadu zejména na způsob vedení důkazního řízení. Stížnost byla vyřízena odložením. Žalobce podal dne 3.6.2009 podnět k ochraně před nečinností správce daně, ve kterém byl vyjádřen nesouhlas s postupem správce daně, když nevrátil nadměrný odpočet.

(23) Správce daně zjišťoval skutečnosti ohledně dodání předmětného zboží osobám registrovaným k dani v jiných členských státech formou mezinárodní spolupráce, k čemuž obdržel odpověď od TechCOMP TC Ltd. (Velká Británie) ze které vyplynulo, že zboží, které měl žalobce společnosti dodat, bylo uloženo ve skladu L&A Freight, zboží nikdy nebylo přepraveno do Velké Británie a z odpovědi nelze zjistit, jak tento stav vyřešily britské daňové úřady. Další odpověď došla od JSK Trading Limited (Kypr). Společnost předmětné zboží dodané žalobcem nikdy nevyzvedla ze skladu L&A Freight, před kyperskými daňovými úřady tvrdila třístranný obchod, zboží měla dodávat mimo jiných i stejným osobám, které odebíraly zboží od žalobce. Z těchto zjištění vyplynuly nesrovnalosti či nekontaktnost.

(24) Správce daně se zabýval ekonomickou výhodností tvrzených obchodních operací porovnáním výnosů a nákladů z intrakomunitárních dodání a zjistil, že žalobce měl zpochybňované obchodní případy uskutečnit na samé hranici ekonomické rentability. Dále zjišťoval i způsoby úhrady za jednotlivá dodání a porovnáním datumů a plateb z výpisů, které vyžádal od společnosti CITCO – Finanční trhy a.s. zjistil, že žalobce hradil společnosti NEMESYS poté, co sám dostal zaplaceno od svých odběratelů. Splatnost uvedená na fakturách od společnosti NEMESYS byla nereálná.

(25) Správce daně předložil poprvé zprávu o výsledku vytýkacího řízení žalobci dne 6.11.2009. Žalobce s výsledkem vyjádřil nesouhlas. Navrhl další dokazování, které bylo správcem daně provedeno. V rámci doplnění dokazování správce daně vydal výzvu, na kterou žalobkyně reagoval 1.2.2010 tak, že další důkazní prostředky předkládat nebude. Dne Pokračování
- 8 -
10Af 17/2011

26.2.2010 správce daně předal žalobci další zprávu o výsledku vytýkacího řízení, ke které se žalobce vyjádřil dne 6.4.2010. Rekapituloval průběh řízení a obecně formuloval svá předchozí stanoviska. Správce daně sjednal termín ústního jednání na den 9.4.2010. Z tohoto projednání zprávy o výsledku vytýkacího řízení stejně jako z dalšího termínu 16.4.2010 se žalobce omluvil a k projednání zprávy nedošlo. Ani v dalším termínu, který správce daně k projednání výsledku vytýkacího řízení stanovil na den 7.5.2010 k tomuto projednání nedošlo, rovněž 17.5. a 24.5.2010 výsledek vytýkacího řízení s ohledem na postoj žalobce projednán při ústním jednání nebyl. Správce daně uzavřel, že jsou dány důvody ve smyslu § 16 odst. 8 daňového řádu, které jej opravňují zaslat zprávu o výsledku vytýkacího řízení žalobci poštou. Zpráva o výsledku vytýkacího řízení byla žalobci zaslána 3.6.2010 a byla doručena dne 4.6.2010.

(26) Ve spise jsou založeny další námitky proti postupu pracovníků správce daně při vytýkacím řízení, a to ze dne 24.5.2010 a ze dne 7.6.2010. O námitkách proti postupu pracovníků správce daně bylo postupně rozhodováno, naposledy rozhodnutím ze dne 14.6.2010, z něhož vyplývá, že námitka ze dne 24.5.2010 byla vyřízena dne 2.6.2010 a je dále dovozováno, že námitky jsou zřejmě podávány za účelem záměrných procesních obstrukcí.

(27) Dne 15.6.2010 byly vydány platební výměry na daň z přidané hodnoty za únor a březen 2009. Proti platebním výměrům se žalobce odvolal. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím tak, že bylo zamítnuto. Žalobci byla podle zákona č. 235/2004 Sb., vyměřena daň z přidané hodnoty ve výši 40 113,- Kč.

IV. Právní názor soudu

(28) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla.

(29) Žalobce v žalobě namítal, že vytýkací řízení nemohlo být zahájeno výzvou vydanou v rozporu se zákonem (A), vyhledávací činnost správce daně byla prováděna v rozporu se zákonem (B), nezákonný postup správce daně při projednávání zprávy o vytýkacím řízení a nevypořádání se s námitkami žalobce ohledně podjatosti pracovníků správce daně (C), nezákonný postup správce daně (D), kterým byly pozdě sděleny pochybnosti a nebyly zajištěny potřebné důkazní prostředky (a), nebyl podán podnět orgánům činným v trestním řízení (b), byla nepřezkoumatelná argumentace žalovaného (c), byly činěny výzvy k prokázání skutečností ohledně třetích osob, odmítání důkazních prostředků předkládaných žalobcem (d), byla nepodložená spekulace ohledně místa dodání zboží a hodnocení důkazů (e), účelové a vadné hodnocení důkazů včetně důkazů rozhraním ITX (f), byla vykonstruovaná neziskovost předmětných obchodů a odmítnutí opravy dat žalobcem (g).

A. Zahájení vytýkacího řízení výzvou vydanou v rozporu s daňovým řádem

(30) Žalobce namítal, že účelem ustanovení § 43 je umožnit daňovému subjektu odstranit pochybnosti správce daně, z čehož vyplývá, že správce daně musí sdělit daňovému subjektu veškeré pochybnosti a nemůže tudíž některé před daňovým subjektem zatajit, neboť v takovém případě by se daňový subjekt k neznámým a nesděleným pochybnostem vyjádřit nemohl. Správce daně žalobci veškeré pochybnosti nesdělil, ač mu tak zákon ukládá, a proto Pokračování
- 9 -
10Af 17/2011

výzva byla vydaná v rozporu se zákonem a vytýkací řízení nemohlo být takovou výzvou řádně zahájeno.

(31) Z písemností založených ve správním spise soud zjistil, že žalobce se dostavil na Finanční úřad v Českých Budějovicích z důvodu výhrad ohledně průběhu šetření týkajícího se daňové povinnosti DPH za zdaňovací období leden 2009, kde byl informován o standardních postupech správce daně při prověřování splnění nároků na výplatu nadměrného odpočtu. Dne 20.3.2009 a 23.3.2009 zjišťoval správce daně v rámci vyhledávací činnosti u dožádaných správců daně (pro Prahu 5, Plzeň a Ostrava III.) údaje o případných zdanitelných plněních, která byla uskutečněna od 1.1.2008 do dne provedení místního šetření mezi společností žalobce a daňovým subjektem NEMESYS COMPUTERS & DISTRIBUTION. Žalobce podal dne 27.4.2009 přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2009 a uplatnil nárok na nadměrný odpočet ve výši 1 812 011,- Kč. Správci daně vznikly pochybnosti o správnosti, průkaznosti předloženého daňového přiznání, a proto vydal dne 22.5.2009 výzvu. Po žalobci požadoval vysvětlení a prokázání, kdy a jakým způsobem použil přijatá zdanitelná plnění, ke kterým uplatnil nárok na odpočet daně pro uskutečnění své ekonomické činnosti, komu bylo zboží dodáno, zda a jak bylo zboží uhrazeno a přepraveno z tuzemska do jiného členského státu, kdo provedl přepravu a zda a kdy byla přeprava uhrazena. Správce daně poučil žalobce ohledně dikce ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., podle kterého je dodání zboží do jiného členského státu plátcem osobě registrované k dani v jiném členském státě, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska plátcem nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou osvobozeno od daně s nárokem na odpočet, avšak z žalobcem podaného přiznání k dani z přidané hodnoty to nijak nevyplývá. Jinými slovy řečeno z výzvy je zcela konkrétně srozumitelné, jaké pochybnosti správci daně vznikly ve vztahu k platné právní úpravě, podle které správce daně ověřoval splnění podmínek pro žalobcem uplatněný nárok na nadměrný odpočet. Ve výzvě správce daně uvedl své konkrétní pochybnosti, kterým zcela nepochybně žalobce porozuměl, neboť na výzvu dne 4.5.2009 odpověděl. Žalobce uvedl, že se jednalo o dodání zboží osobám registrovaným k dani v jiných členských státech a uvedl, i kterých konkrétních dokladů se nárok na odpočet týkal. Správce daně uvedl, že nadměrný odpočet je výrazně vyšší než v předcházejících obdobích, a proto vyzval žalobce, aby prokázal, kdy a jakým způsobem použije přijaté zdanitelné plnění ke své ekonomické činnosti. Správce daně proto neporušil ústavní práva žalobce.

(32) Souhlasit nelze ani s žalobní námitkou, že správce daně své pochybnosti sdělil dožádaným správcům daně, ale ne žalobci. Kromě výzvy, kterou bylo zahájeno vytýkací řízení ve smyslu § 43 daňového řádu, správce daně vydal další výzvy, kterými žalobci sděloval postupně své další pochybnosti, které mu vznikaly na základě informací dodaných právě dožádanými správci daně. Skutečné pochybnosti proto správce daně žalobci v žádném případě nezatajoval. To vyplývá z obsahu správního spisu, ve kterém jsou založeny protokoly o ústním jednání i další výzvy, které byly žalobci zaslány (ústní jednání ze dne 12.5.2009, 22.5.2009, 26.5.2009, 17.6.2009, 22.6.2009, 24.6.2009, 29.7.2009, 5.8.2009 a výzva ze dne 20.1.2010, v níž byly sděleny pochybnosti, které správci daně vznikly z dosud provedeného dokazování, konkrétně, aby prokázal přijetí zboží od společnosti NEMESYS a jeho dodání osobám registrovaným k dani v členských státech a doložil účel této činnosti, že jedná se o činnost ekonomickou). Žalovaný správní orgán se vypořádal s námitkami žalobce proti nezákonnému postupu správce daně při vytýkacím řízení na straně 15 a 16 žalobou napadeného rozhodnutí. Poukázal i na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně rozsudek sp. zn. 8 Afs 75/2005-130. Z tohoto rozsudku i ve vztahu k vyzývání daňového subjektu k prokázání jím tvrzených skutečností citoval konkrétně, že „….. vytýkací řízení jako institut určený k přezkoumávání správnosti daňového přiznání ve fázi před vyměřením daně a Pokračování
- 10 -
10Af 17/2011

k tomu účelu nejvhodnější, by pozbývalo smyslu, kdyby mělo být omezeno na jedinou výzvu správce daně, neboť dokazování, které správce daně v rámci daňového řízení provádí, by bylo výrazně ochuzeno…“. Pro souzenou věc z toho vyplývá, že správce daně nemusel své pochybnosti žalobci sdělit při vydání prvé výzvy, kterou vytýkací řízení zahajoval, neboť v té době neměl k dispozici veškeré pochybnosti ohledně žalobcem uplatněného nadměrného odpočtu, nepochybně byl ve světle výše citovaného judikátu Nejvyššího správního soudu oprávněn vydat i další výzvy. V dané záležitosti byly tyto výzvy dostatečně jasné, určité, srozumitelné a splnitelné. Vyplývalo z nich, jaké konkrétní pochybnosti správci daně vznikly, i z jakých důvodů správce daně požaduje na žalobci prokázat jím tvrzené skutečnosti a odstranit pochybnosti správce daně. Tato námitka žalobce proto nebyla důvodná. Žalovaný správní orgán se námitkami proti nezákonnému postupu správce daně při zahájení vytýkacího řízení vypořádal a rozpor s ustanovením § 50 odst. 7 daňového řádu proto shledán nebyl.

B. Vyhledávací činnost správce daně byla prováděna v rozporu se zákonem

(33) Žalobce namítal, že vyhledávací činnost byla dožádanými správci daně vykonávána v době, kdy již probíhalo vytýkací řízení, a proto se jednalo o nezákonné šetření, neboť obcházelo práva daňového subjektu na úzkou součinnost a úzkou spolupráci. Z tohoto postupu dovozuje porušení § 2 odst. 2 a 9 daňového řádu, jakož i § 16 odst. 4 a § 43 odst. 2 téhož zákona. Ani tato námitka nebyla důvodná.

(34) V žalobou napadeném rozhodnutí je uvedeno, z jakých důvodů vznikly správci daně pochybnosti ohledně obchodní činnosti žalobce, především vzhledem k tomu, že nakoupené zboží (počítačové komponenty) bylo vždy obratem prodáno v nezměněném stavu ve shodném objemu nebo pouze s nepatrným navýšením, a to vždy pouze subjektům registrovaným k dani v jiném členském státě tak, že žalobce si v daňovém přiznání vypočetl nadměrný odpočet. Správci daně vznikly proto pochybnosti ohledně ekonomického opodstatnění těchto transakcí, neboť konečným výsledkem obchodů žalobce bylo pouze vykázání značných nadměrných odpočtů daně z přidané hodnoty. Navíc žalobce dne 17.3.2009 vyplacení nadměrného odpočtu za období leden 2009 u správce daně urgoval. Požadoval vysvětlení, z jakých důvodů je výplata nadměrného odpočtu zdlouhavá. V této souvislosti v rámci vyhledávací činnosti požádal správce daně místně příslušné dožádané správce daně o provedení místního šetření u společnosti NEMESYS za účelem zjištění skutečností ohledně nákupu a prodeje zboží žalobci. Vytýkací řízení bylo zahájeno teprve 22.5.2009 na základě výzvy správce daně, která byla vydána poté, kdy dne 27.4.2009 podal žalobce přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2009. Nelze tedy přisvědčit žalobci, že vyhledávací činnost byla vykonávána v době, kdy již probíhalo vytýkací řízení. Nelze přisvědčit žalobci ani v tom, že toto šetření obcházelo práva daňového subjektu na úzkou součinnost a úzkou spolupráci se správcem daně. Ve správním spise jsou založeny protokoly o nahlížení žalobce do spisu, kdy žalobci byly předloženy k nahlédnutí písemnosti ze spisu, a to jak výzvy k součinnosti i odpovědi na tyto výzvy, tak i dožádání správce daně na místně příslušné další správce daně i na peněžní ústav či CITCO-finanční trhy. Správce daně i na vyžádání vyhotovil žalobci kopie jím požadovaných písemností. Z toho tedy vyplývá, že žalobce byl se všemi písemnostmi podrobně seznámen. Výsledky vyhledávací činnosti byly rovněž žalobci předkládány a nelze mu proto přisvědčit v jeho názoru na porušení práva na úzkou součinnost či spolupráci. Žalobce byl při vytýkacím řízení průběžně s výsledky dokazování, které správce daně prováděl, seznamován. Přisvědčit nelze žalobci ani v jeho názoru, že s vytýkacím řízením probíhala souběžně vyhledávací činnost, což je z hlediska daňového řádu nepřípustné, když žalobce k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 Aps 6/2007. Odkaz na tento judikát Nejvyššího správního soudu není Pokračování
- 11 -
10Af 17/2011

případný. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud řešil situaci, kdy již byl žalovaný v důkazním řízení a některé údaje prověřoval formou vyhledávací činnosti bez součinnosti s daňovým subjektem. V dané záležitosti jak bylo dokladováno nejprve probíhala vyhledávací činnost, a to na základě dožádání ze dne 20.3. a 23.3.2009. V té době nebylo ještě ani žalobcem podáno konkrétní daňové přiznání. Teprve po podání daňového přiznání za zdaňovací období březen 2009 bylo vytýkací řízení správcem daně zahájeno výzvou ze dne 22.5.2009. V té době již správce daně žádnou novou vyhledávací činnost neprováděl. Od podání výzvy žalobci probíhalo důkazní řízení v souladu s ustanoveními § 2 odst. 2 a 3 daňového řádu, jakož ustanovením § 31 daňového řádu. Práva žalobce zaručená mu v ustanovení § 16 odst. 4 a § 43 odst. 2 téhož zákona porušena nebyla. Ostatně žalobce ani neuvádí, v jakém konkrétním směru měla být tato práva ve vztahu k některým konkrétním úkonům daňových orgánů porušena. Soud proto k této žalobní námitce uzavřel, že důvodná nebyla a žalovaný správní orgán se námitkami proti nezákonnému postupu správce daně při průběhu vytýkacího řízení vypořádal na straně 14 žalobou napadeného rozhodnutí. Nepostupoval proto v rozporu s ustanovením § 50 odst. 7 daňového řádu.

C. Nezákonný postup správce daně při projednání zprávy o výsledku vytýkacího řízení a nevypořádání se s námitkami ohledně podjatosti pracovníků
správce daně

(35) Žalobce má za to, že se žalovaný námitkami proti nezákonnému postupu správce daně při projednávání zprávy o vytýkacím řízení řádně nevypořádal. Tomu odporuje odůvodnění uvedené na straně 9 a 17, kde žalovaný zdůraznil, že z daňového spisu je patrno, že správce daně dbal svých povinností, avšak žalobce daňové řízení protahoval, a proto mu byla zaslána zpráva o výsledku vytýkacího řízení dne 3.6.2010 na doručenku.

(36) Soud z obsáhlého daňového spisu zjistil, že poprvé byl výsledek vytýkacího řízení se žalobcem projednáván dne 6.11.2009, o čemž svědčí protokol založený ve spise. Jednalo se o zprávu č.j. 256410/09/077930/304729. Žalobce se ke zprávě o výsledku vytýkacího řízení vyjádřil. Poté dále probíhalo dokazování, byli předvoláni svědci, bylo provedeno další dožádání u Finančního úřadu v Kralovicích a dne 20.1.2010 byla vydána výzva správce daně. Po vyjádření žalobce k této výzvě byla podruhé uzavřena zpráva o výsledku vytýkacího řízení a projednána se žalobcem dne 26.2.2010. Žalobce s výsledkem vytýkacího řízení nesouhlasil a sdělil, že se vyjádří do 19.3.2010. Vyjádření předložil dne 6.4.2010. Ve věci bylo žalobci zasláno další předvolání k projednání výsledku vytýkacího řízení na den 9.4. a 16.4., kdy se omluvil a další předvolání na 7.5.2010. Tehdy se žalobce se svým zástupcem k jednání dostavili. Z protokolu o ústním jednání vyplývá nesouhlas žalobce s obsahem další zprávy o projednání výsledku zprávy o vytýkacím řízení č.j. 259410/09/077930/304729. Byl navržen další termín jednání na 24.5.2010. Současně byly vzneseny námitky podjatosti, byla podána stížnost, námitkám žalobce ani stížnosti však vyhověno nebylo. Správce daně hodnotil postoj žalobce při projednávání zprávy o výsledku vytýkacího řízení jako vyhýbání se projednání a podpisu a převzetí zprávy. Ohledně námitek vznesených žalobcem, týkajících se podjatosti pracovníků správce daně, bylo vždy rozhodnuto negativně. Správce daně proto poslal zprávu o výsledku vytýkacího řízení žalobci na doručenku poštou. Z odůvodnění rozhodnutí, kterými byly námitky podjatosti vznesené žalobcem zamítány, vyplývá, že podjatost žalobce spatřoval ve vyjádření pochybností o pohybu zboží a ve vyjádření podezření na zapojení se do fiktivních operací bez reálného hmotného podkladu. Soud ověřil, že námitky podjatosti byly vždy řádně prošetřeny a zamítnuty. Postupem správce daně a žalovaného správního orgánu nedošlo k porušení § 26 Pokračování
- 12 -
10Af 17/2011

daňového řádu. Postup při vyřizování námitek podjatosti je žalovaným správním orgánem vypořádán na straně 17 žalobou napadeného rozhodnutí. Nezákonný postup pracovníků správce daně shledán nebyl. Hodnocení důkazních prostředků probíhalo v souladu se zákonem. Tvrzení žalobce, že se pracovnice správce daně snažila žalobce zastrašit tím, že nepřípustně křičela, prokázáno nebylo. Naopak z podání dalších pracovníků správce daně i prošetření námitky podjatosti i stížnosti vznesené žalobcem takový postoj pracovnice správce daně zjištěn nebyl. Naopak, jak bylo výše rekapitulováno z postupu správce daně, který 3x projednával zprávu o výsledku vytýkacího řízení se žalobcem a jeho zástupcem je patrná snaha o podrobné seznámení s obsahem tohoto zjištění. Správce daně neignoroval velice obsáhlá vyjádření ke kontrolním zjištěním a v navazujícím doplněném dokazování i úpravou zjištění z vytýkacího řízení je zřejmé, že žalobci nadstandardní prostor pro prokázání jeho tvrzení poskytoval. Z tohoto postupu pracovníků správce daně nelze shledat žalobcem namítanou podjatost, kterou spatřoval u těchto pracovníků již od počátku vytýkacího řízení. Průběh vytýkacího řízení, jak je dokládán obsáhlou dokumentací založenou ve správním spise, tomuto tvrzení žalobce neodpovídá. Důvodné není ani tvrzení žalobce, že v termínu uvažovaného projednání zprávy nemohlo být jednáno, neboť tomu bránilo ustanovení § 26 odst. 5 daňového řádu. Pro tento názor rovněž nejsou ve spise důkazy. Jestliže žalovaný tvrdí, že za důvodnou omluvenou nepřítomnost nelze považovat pouhé omluvení z důvodu nemoci, pak toto tvrzení nepostrádá logiku, neboť vždy je nutné tvrzení daňového subjektu doložit důkazy právě pro okolnost unesení důkazního břemene, které spočívá v daňovém řízení na daňovém subjektu. Na věc ohledně doručení zprávy o výsledku vytýkacího řízení zasláním na doručenku je třeba nahlížet v celém kontextu událostí souvisejících s projednáním výsledku vytýkacího řízení. Správce daně se pokoušel výsledek vytýkacího řízení se žalobcem projednat od konce roku 2009. Předkládal žalobci třikrát výsledek zprávy o vytýkacím řízení a v závěru tohoto postupu bylo převzetí této zprávy oddalováno jednak omluvami žalobce s ohledem na zdravotní stav i s ohledem na opakovaně vznášené námitky podjatosti. Proto správce daně neupřel žalobci právo na seznámení se s výsledkem zprávy o vytýkacím řízení a zaslání této zprávy na doručenku nemohlo být pro něho překvapivé a nemohlo představovat porušení jeho procesních práv. S těmito námitkami se žalovaný správní orgán v žalobou napadeném rozhodnutí rovněž, byť stručně, vypořádal.

D. Další nezákonný postup správce daně

(37) a) Žalobce namítal, že nezákonný postup správce daně měl vliv na celé vytýkací řízení, neboť nezákonným postupem správce daně bylo znemožněno daňovému subjektu prokázat, že se do žádných fiktivních fakturací bez reálného plnění nezapojil. O nesdělených pochybnostech se daňový subjekt dozvěděl až v okamžiku, kdy byl jeho dodavatel společnost NEMESYS COMPUTERS & DISTRIBUTION s.r.o. nekontaktní a žalobce nemohl vyžádat doklady dokazující, že se ani tento dodavatel nezúčastnil fiktivních fakturací bez reálného plnění. Správce daně nezajistil prostřednictvím dožádaného správce daně potřebné důkazní prostředky. Tím postupoval v rozporu s ustanovením § 31 odst. 2 a § 31 odst. 4 daňového řádu. Soud tento názor nesdílí. Z písemností založených ve správním spise jednoznačně vyplývá, že žalobce byl podrobně seznámen s pochybnostmi správce daně tak, jak vyplynuly z postupných zjištění správce daně. O tom svědčí protokoly o ústních jednáních i písemná vyjádření žalobce k pochybnostem správce daně. Dokazování, které správce daně prováděl, probíhalo v souladu s ustanovením § 31 daňového řádu. Podezření správce daně o zapojení se do řetězce transakcí naplňujících znaky zneužití práva nebyl podstatným důvodem pro neuznání nároku na odpočet daně, ale pouze důvodem podpůrným. Důvodem pro vydání žalobou napadeného rozhodnutí nebylo zjištění fiktivních operací bez reálného podkladu, ale skutečnost, že žalobce neprokázal nákup předmětného zboží v tuzemsku, ani následnou Pokračování
- 13 -
10Af 17/2011

přepravu z tuzemska a dodání osobám registrovaným k dani z přidané hodnoty v jiných členských státech. Důkazními prostředky, které žalobce předložil, nebylo prokázáno, že předmětné obchody, na základě kterých uplatňoval odpočet daně z přidané hodnoty, se uskutečnily v tuzemsku. To vyplývá i ze zprávy o vytýkacím řízení na straně 21-23. Jak vyplývá i ze strany 18 žalobou napadeného rozhodnutí předložené důkazní prostředky žalobcem neprokázaly jeho tvrzení, že se předmětné obchody uskutečnily v tuzemsku. Správce daně neuznal uplatněný nárok na odpočet z důvodu, že žalobce neprokázal místo plnění u dodání v tuzemsku. Pouze nad rámec tohoto zdůvodnění žalovaný uvedl, že z dalších okolností vyplývajících ze správního spisu je zřejmé, že se jednalo o řetězec transakcí, jejichž účel nebyl ekonomické povahy, a tedy se zúčastněným společnostem nejednalo o zisk, ale o

čerpání odpočtů daně. Z toho důvodu správce daně uvedl, že takové jednání zdánlivě právem dovolené má povahu zneužití práva, tedy jednání protiprávního, které nemůže založit nárok na odpočet daně. Žalovaný rovněž uvedl, že obchody uzavírané na rozhraní ITX vytváří iluzi, že se jednalo o uzavírání obchodů na volném trhu, ačkoliv zjištěné údaje tomu nenasvědčují. Tuto úvahu podporuje i výše rentability obchodních případů, neboť smyslem transakcí nebylo obchodování. Nelze proto přisvědčit žalobci, že mu byly správcem daně pozdě sděleny pochybnosti. Žalobce neunesl své důkazní břemeno a neprokázal splnění podmínek pro uplatnění nároku na daňový odpočet. Daňové orgány zajistily veškeré dostupné důkazní prostředky a při provádění dokazování s daňovým subjektem spolupracovaly.

c) Žalobce namítá nepřezkoumatelnou argumentaci žalovaného pokud se dovolává jediného údajného případu, kdy z odpovědi na dožádání správce daně ze dne 29.4.2009 vyplývá, že společnost NEMESYS část zboží nakoupila v jiném státě, daň přiznala, ale nezaplatila. Žalovaný neuvádí, o kterou část zboží šlo a zda nákup tohoto zboží byl v nějaké souvislosti s daňovou povinností žalobce za konkrétní zdaňovací období navíc, podle žalobce za zkrácení daně nelze považovat případ, kdy plátce daň přizná, ale nezaplatí. Ani tato námitka není z hlediska závěrů žalovaného správního orgánu vyjádřených v žalobou napadeném rozhodnutí důvodná. Zpochybňovaná argumentace nemá význam pro správcem daně a žalovaným správním orgánem vyslovený závěr. Navíc byla uvedena ve zprávě o výsledku vytýkacího řízení jako jedno ze zjištění, které správce daně učinil v rámci obsáhlého dokazování. Tato argumentace neměla ani přímou návaznost na žalovaným správním orgánem vyslovený závěr. Jak již bylo výše uvedeno pro věc a závěr žalovaného správního orgánu bylo podstatné posouzení naplnění podmínek stanovených v § 72 odst. 1 a 2 a § 64 odst. 1 a 5 zákona o dani z přidané hodnoty. Hodnocení důkazních prostředků tak, jak bylo provedeno ve zprávě o vytýkacím řízení, kde je uveden výčet provedených důkazů i zhodnocení důkazních prostředků v jejich vzájemné souvislosti jednoznačně dává odpověď, že žalobce neprokázal přijetí zboží v tuzemsku, a tudíž se nejednalo o přijatá zdanitelná plnění, ale provedl nákup a dodání zboží mimo tuzemsko, tedy plnění, které není předmětem daně v tuzemsku. U plnění, které není předmětem daně v tuzemsku, nelze ve smyslu § 2 zákona o dani z přidané hodnoty uplatnit odpočet daně na vstupu.

b) Žalobce má dále za to, že pokud daňové orgány dospěly k závěru, že obchody byly činěny za účelem získání neoprávněně vyplacené daně z přidané hodnoty a žalobce o tom musel vědět, pak mělo být postupováno podle § 28 daňového řádu a měl být dán podnět orgánům činným v trestním řízení. Tomu odpovídá i ustanovení § 8 odst. 1 trestního řádu. Žalobce však nebyl orgány činnými v trestním řízení osloven, ani vyzván k podání vysvětlení a tudíž je pravděpodobné, že daňové orgány žádné oznámení orgánům činným v trestním řízení nepodaly. Žalobce správce daně na tuto skutečnost marně upozorňoval. V kontextu tohoto postupu daňových orgánů žalobce zmínil i odmítání všech důkazních prostředků předkládaných nebo navrhovaných žalobcem. K této námitce soud v prvé řadě odkazuje na Pokračování
- 14 -
10Af 17/2011

odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Z obsahu tohoto rozhodnutí totiž nevyplývá, že by bylo postaveno na závěru správce daně, že se žalobce dopustil činnosti, která by nasvědčovala spáchání trestného činu a správce daně si ani o spáchání trestného činu nečinil úsudek. Výsledek daňového řízení není závislý na současném vedení trestního řízení. Správce daně zkoumal pouze případné zneužití práva daňového, což vyplývá z jeho úvah, které jsou uvedeny na straně 17 a 18 žalobou napadeného rozhodnutí. Závěr ohledně toho, zda jednalo se o fiktivní fakturaci nebo o skutečné obchodní případy, u kterých nebyla v řetězci odvedena daň, byl uveden pouze jako podpůrný důvod pro neuznání odpočtu daně z přidané hodnoty. Žalovaný i ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že netvrdil, že obchodní transakce byly žalobcem předstírány, byly posouzeny jako reálné obchody, avšak nebyly u nich splněny podmínky nároku na odpočet tak, jak jsou stanoveny v zákoně z přidané hodnoty. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí vysvětlil, z jakých důvodů neuvěřil tvrzení žalobce a zároveň vyloučil jednání v dobré víře, neboť v deseti případech, které byly posuzovány, byla dodavatelem žalobce vždy společnost NEMESYS a dokonce i odběratelé byli stejní. Dobrou vírou nelze rozumět bezmeznou důvěřivost, ale jednání, kterým jsou minimalizována rizika, což v dané věci zjištěno nebylo. Z toho daňové orgány nabyly přesvědčení, že deklarované obchodní případy byly organizovány a nevznikaly na volném trhu, přičemž tato úvaha byla podpořena i výší rentability obchodních případů, kterou se daňové orgány zabývaly, a byla zjištěna v nepatrné výši. Žalovaný jednoznačně uzavřel, že nejednalo se o fiktivní fakturaci, ale o skutečné obchodní případy, u kterých nebyla v řetězci odvedena daň. Jako důležitý žalovaný označil důkaz, že žalobce uhradil svému dodavateli bez ohledu na splatnost faktur platbu nejdříve poté, až mu bylo zaplaceno jeho dodavatelem. Proto nepřisvědčil a neakceptoval tvrzení žalobce, že nepracoval s rizikem, nezajímal se o zboží jeho přepravu a pojištění. Námitka proto důvodná nebyla. Žalobce nebyl postupem daňových orgánů, kdy nebyl podán podnět orgánům činným v trestním řízení, zkrácen na svých právech, ostatně ani v žalobě neuvádí, v jakém směru se tento postup daňových orgánů jeho práv dotkl.

e) Žalobce odmítl jako nepodloženou spekulaci závěr žalovaného, že nevysvětlil důvod uložení zboží do kóje společnosti NEMESYS tudíž, že místem dodání zboží byl sklad L&A Freight místo mimo tuzemsko. K tomu soud odkazuje na zjištění správce daně vyplývající z formuláře SCAC, které získal formou mezinárodní spolupráce v jiných členských státech EU a týkalo se dodání zboží osobám registrovaným v těchto zemích označené jako inspection sheet, které svědčily o pohybu zboží ve skladu L&A v Nizozemí. Z těchto dokladů vyplývá, že prodávané zboží bylo v době jeho dodání žalobci a následného prodeje žalobcem odběratelům fyzicky uskladněno v Nizozemí. Z těchto dokladů vyplývá, že zboží bylo pracovníky skladu ukládáno, expedováno a právě o pohybu tohoto zboží byly vyhotoveny tzv. inspection sheety. Jako dodavatel byla vždy uvedena společnost NEMESYS a jako odběratel žalobce. Závěr, který byl daňovými orgány vysloven, že místo dodání zboží v tuzemsku na základě těchto dokladů prokázáno nebylo, je správný. Žalobce přepravu z tuzemska do skladu L&A Freight neprokázal. Sám uváděl i dokládal, že dopravu prováděla společnost NEMESYS a místem dodání zboží byl sklad L&A Freight. Z toho důvodu zcela správně daňové orgány dovodily, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou v § 64 zákona o dani z přidané hodnoty a nelze vytýkat daňovým orgánům, že neustaly na tvrzení žalobce a dokladech, které žalobce předložil, ale ověřovaly tvrzení žalobce i formou mezinárodní spolupráce. Právě fakta zjištěna z dokladů získaných formou mezinárodní spolupráce poskytla objektivní pohled na způsob obchodování. Žalobce navíc nepředložil důkazní prostředek o tom, že zboží nakoupil v tuzemsku. Nepředložil písemné kupní smlouvy, pouze tvrdil, že kupní smlouva byla uzavřena potvrzením objednávky, která rovněž

v písemné podobě předložena nebyla, což žalobce vysvětloval tím, že komunikace se společností NEMESYS probíhala elektronicky a telefonicky. Žalobce nezajistil dostatek Pokračování
- 15 -
10Af 17/2011

důkazních prostředků pro své tvrzení. Pokud správce daně získal důkazní prostředky, které jsou v rozporu s tvrzením žalobce a toto tvrzení vyvracejí, nelze vyslovit jiný závěr, než byl vysloven v žalobou napadeném rozhodnutí. K tomu soud odkazuje i na judikaturu Nejvyššího správního soudu kupříkladu rozsudek č.j. 7 Afs 54/2009-98 „… každý subjekt vstupující do obchodních vztahů totiž musí zachovávat náležitou míru obezřetnosti, především vzhledem k povaze poskytovaných služeb. V zájmu daňového subjektu tedy je, aby nad rámec svých běžných obchodních potřeb shromažďoval pro účely případného unesení důkazního břemene v daňovém řízení důkazy, které mohou prokázat, že k uskutečnění předmětné služby skutečně došlo…“, nebo dále na rozsudek č.j. 5 Afs 61/2008-87 „… správci daně nelze vytýkat, že se v daňovém řízení zaměří na zkoumání zda dvoustranný právní úkon nesměřuje k obcházení zákona (in fraudem legis) za situace, kdy byl v dané věci navozen právní stav výhradně pro účely krácení daně…“. Nebylo tedy v rozporu se zákonem, pokud správce daně po žalobci požadoval, aby prokázal zákonem stanovené předpoklady pro uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty. Jestliže žalobce předkládanými doklady tomuto požadavku nedostál, neboť zjištění učiněná správcem daně byla s těmito doklady v rozporu, pak nelze zpochybňovat závěr, který daňové orgány vyslovily, že žalobce neunesl své důkazní břemeno.

d) Současně je třeba poukázat na to, že žalobce nebyl správcem daně vyzýván k tomu, aby prokazoval skutečnosti týkající se třetích osob, byl vyzýván k tomu, aby doložil splnění zákonných předpokladů pro uplatnění daňového odpočtu. Pro unesení důkazního břemene bylo podstatné prověřit přepravu zboží z tuzemska do skladu L&A Freight a žalobce tuto přepravu neprokázal. Žalobce nesplnil svou povinnost, která mu je stanovena v § 64 zákona o dani z přidané hodnoty. Žalovaný neakceptoval tvrzení žalobce, že součástí přepravy zboží bylo i jeho dočasné uskladnění ve skladu L&A. K tomu odkázal na ustanovení § 413 obchodního zákona. Tvrdil-li žalobce, že se smluvní strany mohou od ustanovení obchodního zákona odchýlit, pak toto tvrzení lze akceptovat v rovině soukromoprávní nikoliv ve vztahu, který má důsledky v oblasti veřejnoprávní konkrétně usnesení důkazního břemene. Z obsáhlého šetření správce daně totiž vyplynulo, že žalobce nedoložil, že zboží nakoupil v tuzemsku. Tento závěr nelze zpochybnit ani argumentací žalobce, že uzavíral předmětné obchody se společností, o které neměl žádné obchodní informace. Jak bylo výše uvedeno, toto riziko, do kterého vstupuje daňový subjekt, při nedostatku informací nelze brát jako okolnost, která zbavuje daňový subjekt unesení důkazního břemene. Zohlednit nelze ani argumentaci žalobce, že záleželo na rychlosti a nebyl čas na prověřování obchodních partnerů, neboť při předestření této alternativy by se nabízelo vysvětlení, že právě požadavek rychlosti má zajistit daňovému subjektu ekonomickou výhodnost obchodu, což v dané věci rovněž doloženo nebylo. Rovněž nelze bez výhrad v této souvislosti akceptovat a zohlednit verzi žalobce, že svědčí o jeho obezřetnosti to, že dodavatelům žalobce bylo zaplaceno až poté, kdy mu za zboží zaplatili jeho odběratelé. Zcela nepochybně se pro vysvětlení tohoto postupu nabízí i jiné důvody. Kupříkladu nedostatek finančních prostředků žalobce v době, kdy mělo dojít k úhradě nakoupeného zboží. Soud nesdílí názor žalobce, že si správce daně vytvořil od počátku svou verzi o účelu deklarovaných obchodů a tomuto postupu přizpůsobil svůj postup. Naopak z opakovaně projednávaných závěrů uvedených ve zprávách o výsledku vytýkacího řízení vyplývá, že tomu tak nebylo. Žalobce byl vždy informován o provedených důkazech, bylo mu umožněno nahlížet do spisu, byly mu na jeho vyžádání předávány fotokopie získaných podkladů a byl s pochybnostmi správce daně tak, jak průběžně vznikaly seznamován. Žalobce v žalobě dále uvedl, že předložené důkazní prostředky byly potvrzeny svědeckými výpověďmi a pokud byly tyto výpovědi svědků hodnoceny jako nevěrohodné, měly být z těchto závěrů vyvozeny příslušné důsledky. Dovozuje, že pokud nebylo se svědky zahájeno žádné přestupkové řízení, je hodnocení správce daně účelové. Soud tento názor nesdílí. Je-li vyhodnocena výpověď svědka jako bezcenná, kdy údaje uváděné svědkem Pokračování
- 16 -
10Af 17/2011

neodstraňují pochybnosti správce daně, a výpověď svědka nepředstavuje potvrzení objektivní reality, neznamená to, že správce daně nutně musí dospět k závěru, že jedná se o výpověď, která představuje výpověď, s níž zákon spojuje trestně-správní odpovědnost pro svědka. Neoznačil-li správce daně svědka jako nezávislého, pak neznamená to závěr předestíraný žalobcem v žalobě. Na základě výhrad žalobce ohledně těchto skutečností soud nedospěl k závěru, že správce daně hodnotil důkazní prostředky v rozporu s § 2 odst. 3 daňového řádu. Z postupu, který je podrobně popsán ve zprávě o daňové kontrole naopak vyplývá, že správce daně jednotlivé důkazní prostředky hodnotil řádně a ve vzájemné souvislosti. Ve spojení s tímto postupem proto opodstatněně vyloučil důkazní prostředky, které se nestaly důkazy a tato selekce důkazů nebyla nepřípustná, neboť ze zprávy o výsledku vytýkacího řízení je zřejmé, z jakých důvodů se tak stalo. Soud neshledal při hodnocení důkazů daňovými orgány postup, který by byl v rozporu s § 2 odst. 3 a § 31 odst. 1, 2 a 4 daňového řádu.

f) Přisvědčit nelze ani tvrzení žalobce, že žalovaný zpochybněné obchody žalobce, které byly uzavírány prostřednictvím rozhraní ITX nedoložil důkazy. Správce daně kupříkladu poukázal na rentabilitu obchodních případů, která v dané záležitosti dosahovala nepatrné výše před zohledněním všech souvisejících nákladů a uvedl, že smyslem transakcí nebylo obchodování, ale čerpání odpočtů, k čemuž byly zrealizovány skutečné obchodní případy. Nejednalo se tak o fiktivní fakturaci, ale skutečné obchodní případy, u kterých nebyla v řetězci odvedena daň. Obchody uzavírané na rozhraní ITX vytvářely iluzi o uzavírání obchodů na volném trhu, což ovšem vyvrací zjištění správce daně podpořené důkazy, že v průběhu měsíců únor a březen 2009 byla v deseti případech dodavatelem žalobce vždy společnost NEMESYS a odběratelé se stejně opakovali. Tímto zjištěním podpořeným důkazy daňové orgány zpochybnily žalobcem deklarované obchody, u kterých bylo žalobcem tvrzeno, že se jednalo o rychlost realizace, neboť další skutečnosti, které byly ověřeny, toto tvrzení žalobce nepodpořily. Z toho důvodu soud nepřisvědčil tvrzení žalobce, že je logický výběr společnosti NEMESYS jako dodavatele pro žalobce, který se stal zajímavým a seriozním obchodním partnerem, neboť při první konfrontaci se správcem daně se stala tato společnost nekontaktní. Jestliže lze obecně přisvědčit žalobci v tom, že při nákupu zboží je zcela logické, že si partneři sjednávají své obchody s ověřenými a osvědčenými obchodními partnery, pak tento obecný závěr nelze promítnout do konkrétního projednávaného případu, kde takové vlastnosti partnera doloženy ani ověřeny nebyly a toto tvrzení nelze vyslovit ani s ohledem na prověřované období února a března 2009. Takový závěr o spolehlivosti ověřených a osvědčených obchodních partnerů lze vyslovit v případě spolupráce vztahující se na nepochybně delší časové období při zcela odlišném postoji takových partnerů.

g) Tvrzení žalobce, že minimální ziskovost předmětných obchodů není v souladu se skutečností, rovněž obstát nemůže, neboť žalobce k tomu nedokládá žádné důkazy. Naopak správce daně, který se zabýval ekonomickou výhodností tvrzených obchodních operací ve zprávě o výsledku vytýkacího řízení na straně 15 a 16 tvrzení žalobce uvedené v žalobě porovnáním výnosů a nákladů z intrakomunitárních dodání zboží vyvrátil. Z doloženého výpočtu vyplývá, že zpochybňované obchodní případy byly na hranici ekonomické rentability. Přisvědčit nelze ani názoru žalobce, že postup, kterým žalovaný odmítl opravu žalobce ohledně data dodání zboží, než jak bylo uvedeno na dokladech předložených správci daně, soud odkazuje na vysvětlení žalovaného uvedené na straně 21 žalobou napadeného rozhodnutí. Toto vysvětlení žalovaného, že žalobce nedoložil na základě čeho v době téměř jeden a čtvrt roku po vystavení dokladu opravil data uskutečnění plnění, a proto nelze tento

postup osvědčit jako důkaz o dodání zboží v opravený den, odpovídá logice věci. Akceptovat lze i vysvětlení, že není nepřípustné opravovat evidence, nikoliv však za situace, kdy jediným smyslem oprav je odstranění pochybností správce daně přepsáním originálních záznamů. To Pokračování
- 17 -
10Af 17/2011

dopadlo na konkrétní záležitost, proto soud nepovažuje námitku žalobce za důvodnou, naopak považuje hodnocení žalovaného za odpovídající logice věci. Hodnocení žalovaného je opřeno i o další důkazní prostředky, když odvolává se i na inspection sheety vystavené ve skladu L&A Freight, přičemž v tomto kontextu se oprava provedená žalobcem skutečně jeví jako účelová, kdy jediným smyslem je odstranění pochybností správce daně. Žalobce k této argumentaci uvedené v žalobou napadeném rozhodnutí v žalobě nic konkrétního neuvedl, pouze s tímto závěrem polemizoval. Soud uzavřel, že ani tato námitka důvodná nebyla.

V. Závěr, náklady řízení

(38) Soud proto uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky neshledal důvodné a rozhodnutí žalovaného považuje za přezkoumatelné i vydané v souladu se zákonem. Správce daně i žalovaný prokázali, že nárok žalobce na odpočet daně z přidané hodnoty prokázán nebyl. Soud neshledal žalobcem vytýkaná pochybení jako důvodná. Proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

(39) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech, z důvodů stanovených v § 103 s.ř.s. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem podle § 105 odst. 2 s.ř.s.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 20. května 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru