Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 149/2011 - 42Rozsudek KSCB ze dne 23.08.2012

Prejudikatura

10 Af 279/2011 - 32


přidejte vlastní popisek

10Af 149/2011 – 42

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce SANERGIE a.s., se sídlem Lišov, Miletínská 376, zastoupeného JUDr. Jakubem Hájkem, advokátem v Praze 1, Václavské nám. 832/19, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16.9.2011 č.j. 4258/11-1200, za účasti E.ON Distribuce, a.s., se sídlem České Budějovice, F.A. Gerstnera 2151/6, zast. JUDr. Vojtěchem Augustinem, advokátem v Českých Budějovicích, Senovážné nám. 2, takto:

V řízení se pokračuje.

Žaloba se zamítá.

Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Zúčastněná osoba nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 9.11.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 29.6.2011, č.j. Pokračování
- 2 -
10Af 149/2011

334368/11/077910302673, kterým byla zamítnuta stížnost na postup plátce daně na základě ustanovení § 116 odst. 1 písm. c) daňového řádu a dle § 7e a § 7g zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, ve znění pozdějších předpisů.

Žalobce je vlastníkem a provozovatelem fotovoltaické elektrárny. Žalobce uzavřel se společností E.ON Distribuce, a.s. smlouvu o dodávce elektřiny dne 26.5.2009. Žalobce distributorovi vyúčtoval výkupní cenu za měsíc leden 2011. Distributor neuhradil žalobci výkupní cenu v plné výši, ale srazil odvod za elektřinu podle § 7a zákona o podpoře. Rozhodnutí žalovaného i předcházející rozhodnutí prvoinstančního orgánu spočívají na nesprávném právním posouzení věci a jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek odůvodnění. Závěr o zákonné povinnosti distributora srazit, vybrat a odvést odvod je v rozporu s právním řádem ČR. Byly porušeny zákonné garance poskytnuté výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů. Současně byl porušen princip důvěry v právo a zákaz retroaktivity, princip přiměřenosti a rovnosti při zásazích do základních práv. Bylo porušeno základní právo na ochranu vlastnictví. Žalobce namítl rozpor odvodu s ústavním pořádkem, především skutečnost, že ČR nedodržuje závazky vyplývající z mezinárodního práva. Žalobce namítl protiprávnost výběru odvodu. Ve prospěch názoru žalobce bylo argumentováno tím, že skupina senátorů podala návrh na zrušení právní úpravy odvodu k Ústavnímu soudu. Žalobce zpochybnil závěr žalovaného, že odůvodnění rozhodnutí orgánu I. stupně je v souladu s ustanovením § 102 odst. 3 daňového řádu. Současně namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na zákonný předpis o zavedení odvodu za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření v období od 1.1.2011 do 31.12.2013. V odvolacím řízení posoudil, zda plátce odvodu ve správné výši srazil a řádně odvedl odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětná období. Hodnotil tedy aplikaci právního předpisu a uzavřel, že plátce nepochybil, odvod byl sražen a odveden ve správné výši a ve správné lhůtě. Namítaná protiústavnost zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů nemohla být v řízení podle daňového řádu hodnocena, neboť tak správci daně nepřísluší, aby hodnotil soulad jednotlivých právních norem s ústavním pořádkem. Žalobcem odkazovaný nález Ústavního soudu není na projednávanou věc aplikovatelný. K nedostatečnému odůvodnění žalovaný uvedl, že námitka není důvodná. Rozhodnutí o odvolání včetně odůvodnění je formálně i obsahově bezvadné. Nejsou-li uvedeny konkrétní vady, nelze se k žalobní námitce blíže vyjádřit.

Ze spisů finančních orgánů vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti:

Žalobce uzavřel se společností E.ON Distribuce, a.s. se sídlem České Budějovice smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy dne 26.5.2009. V souladu se smlouvou dodal žalobce elektrickou energii v měsíci leden 2011. Distributor neuhradil žalobci výkupní cenu v plné výši, ale z výkupní ceny srazil odvod za elektřinu ze slunečního záření podle § 7a a násl. zákona o podpoře.

Žalobce proto podal stížnost na postup plátce odvodu, jenž provedl příslušnou srážku, kterou správce daně posoudil jako nedůvodnou a zamítl ji. Plátce odvodu postupoval v souladu se zákonem č. 180/2005 Sb. ve znění zákona č. 402/2010 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.1.2011. Podle tohoto zákona je poplatníkem odvodu výrobce elektřiny, plátcem je provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem formou výkupní ceny za kalendářní Pokračování
- 3 -
10Af 149/2011

měsíc. Sazba odvodu činí 26 % a plátce je povinen odvést ji do 25 dnů po skončení odvodového období a ve stejné lhůtě je povinen podat vyúčtování odvodu. Při správě odvodu se postupuje podle daňového řádu. V dané věci plátce svou zákonnou povinnost splnil, neboť podmínky pro odvod za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření byly splněny. Plátce postupoval v souladu s účinnou právní úpravou, kterou je vázán.

Proti rozhodnutí správce daně se žalobce v zákonné lhůtě odvolal. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že správce daně postupoval v souladu se zákonem, jímž byl změněn zákon o podpoře výroby elektřiny. Nově zavedený odvod z elektřiny ze slunečního záření je jeho plátce povinen srazit nebo vybrat a odvést ve lhůtě 25 dnů po skončení odvodového období. Plátce nemá zákonnou možnost své povinnosti neplnit, aniž by mu nesplněním povinností nevznikla majetková či jiná sankční odpovědnost. Plátce daně postupoval z toho důvodu v souladu se zákonem. Rozhodnutí správce daně bylo vydáno v souladu se zásadami daňového řízení. Byly vzaty v úvahu všechny právní předpisy ve vzájemných souvislostech a zároveň bylo zkoumáno, zda daň byla sražena v zákonem stanovené výši. Další námitky odvolatele ohledně nesouladu zákona č. 402/2010 s ústavním pořádkem se žalovaný zabývat nemohl, neboť protiústavnost zákona přísluší řešit Ústavnímu soudu ČR.

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 23.4.2012 řízení přerušil z důvodu podání návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 180/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů Ústavnímu soudu. Ústavní soud návrh na zrušení některých ustanovení zákona č. 180/2005 Sb. nálezem ze dne 15.5.2012 č.j. Pl.ÚS 17/11 zamítl. Soud proto rozhodl podle § 48 odst. 5 s.ř.s., že se v řízení pokračuje, neboť odpadla překážka řízení.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla.

Předmětem přezkumu bylo učiněno rozhodnutí žalovaného, kterým byla zamítnuta odvolání žalobce proti zamítnutí stížností správcem daně na postup společnosti E.ON Distribuce při provedení srážky a odvodu z elektřiny ze slunečního záření a tato rozhodnutí potvrzena. Žalovaný dospěl k závěru, že plátce odvodu ve správné výši odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětné období řádně srazil a odvedl.

Žalobce především namítl rozpor zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů s Ústavou ČR. Především zdůraznil porušení principu důvěry v právo a zákazu retroaktivity, principu přiměřenosti a rovnosti při zásazích do základních práv, porušení základního práva na ochranu vlastnictví, rozporu odvodu s ústavním pořádkem, protiprávnost výběru odvodu i protiprávnost jednání distributora. Zpochybnil závěr žalovaného, že odůvodnění rozhodnutí orgánu I. stupně je v souladu s ustanovením § 102 odst. 3 daňového řádu. Namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek odůvodnění.

K tomu soud především poukazuje na platnou právní úpravu provedenou zákonem č. 402/2010 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Touto novelou došlo k uzákonění odvodu za elektřinu ze slunečního záření vyrobenou v období od 1.1.2011 do 31.12.2013 ze zařízení uvedených do provozu v době od 1.1.2009 do 31.12.2010 (§ 7a/ zákona). Poplatníkem odvodu je výrobce elektřiny ze slunečního záření, plátcem provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem odvodu formou výkupní ceny a sazba činí 26 %. Pokračování
- 4 -
10Af 149/2011

Zákon upravuje způsob výběru odvodu a stanoví povinnost srazit nebo odvod vybrat a odvést jej správci daně do 25 dnů po skončení odvodového období.

Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 17/11 dospěl k závěru, že návrh důvodný není, pokud jde o tvrzenou protiústavnost obsahu napadených ustanovení. Ústavní soud se v uvedeném nálezu zabýval otázkou ústavnosti zavedení odvodu z elektřiny ze slunečního záření novelizací zákona č. 180/2005 Sb. zákonem č. 402/2010 Sb. a přechodných ustanovení zákona č. 402/2010 Sb.. Uvedenou novelou došlo v důsledku vložení nového ustanovení § 7a a násl., kterými se zavádí odvod za elektřinu ze slunečního záření, ke změně výše podpory, která je provozovatelům fotovoltaických elektráren poskytována. K námitce retroaktivity bylo konstatováno Ústavním soudem, že ustanovení § 7a – 7i působí v zásadě účinky nepravé retroaktivity, neboť v jejich důsledku do budoucna dochází právě o částku představovanou výší odvodu ke snížení podpory výrobcům, jímž patnáctiletá doba garancí počala plynout před účinností zákona č. 420/2010 Sb. Zdaňovací období, v němž je vyrobená elektřina předmětem odvodu, s účinností právního předpisu teprve počíná, tedy předmětem odvodu vůbec není elektřina vyrobená před účinností zákona.

Ústavní soud při posouzení návrhu vzal za východisko situaci, která vedla k přijetí této úpravy. Jednalo se o stav, kdy rychlý rozvoj výroby energie z obnovitelných zdrojů energie, který byl způsoben zejména skokovým pádem cen fotovoltaických panelů, způsobil růst výše nákladů na její financování, což vedlo k přehodnocení dosavadního postoje státu k veřejné podpoře výroby energie. Ústavní soud shledal, že toto opatření mělo charakter tzv. nepravé retroaktivity; o pravou retroaktivitu se nejednalo, neboť je zřejmé, že období, v němž je vyrobená elektřina předmětem odvodu, s účinností právního předpisu teprve počíná. Předmětem odvodu tedy není elektřina vyrobená před účinností zákona. Dle nálezu Ústavního soudu pravá retroaktivita je přípustná jen výjimečně, zatímco nepravá je obecně přípustná, je v souladu se zásadou ochrany důvěry v právo tehdy, je-li vhodná a potřebná k dosažení zákonem sledovaného cíle a při celkovém poměřování klamavé důvěry a významu a naléhavosti důvodů právní změny bude zachována hranice únosnosti. Ústavní soud neshledal na straně provozovatelů fotovoltaických elektráren ústavně relevantní zájem na zachování dosavadní stanovené ceny za elektřiny z obnovitelných zdrojů a zelených bonusů bez jejího dalšího krácení odvodem, jenž by při vzájemném poměřování převážil nad výše zmíněným veřejným zájmem na jejím snížení. Soud rovněž shledal v souvislosti se zachováním návratnosti investice do daného typu elektráren a tím i zachování podstaty a smyslu dotčeného základního práva vlastnit majetek, relevantní ekonomické důvody pro daná opatření a možnost danou zákonodárci přehodnotit výši podpor s ohledem na vývoj situace. Ústavní soud neshledal porušení ústavního principu rovnosti v případě dotčených provozovatelů elektráren, neboť opatření zákonodárce bylo racionální, přiměřené a prosté svévole.

Ústavní soud v nálezu uzavřel, že volba zákonných opatření směřujících k omezení státní podpory výroby energie ze slunečního záření je za podmínek zachování garancí v rukou zákonodárce. Princip právní jistoty totiž nelze ztotožnit s požadavkem na absolutní neměnnost právní úpravy, ta podléhá mimo jiné sociálně ekonomickým změnám a nárokům kladeným na stabilitu státního rozpočtu. Ústavní soud tedy shledal, že shora uvedená úprava není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a návrh byl zamítnut. S ohledem na tento závěr Ústavního soudu je námitka žalobce ohledně nesouladu zákona č. 402/2010 Sb. s ústavním pořádkem a s principem zákazu retroaktivity zcela nedůvodná.

Pokračování
- 5 -
10Af 149/2011

Ve světle tohoto nálezu Ústavního soudu s odůvodněním v něm uvedeným dospěl soud k závěru, že odvod nebyl v rozporu s právním řádem České republiky. Zákonné garance poskytnuté výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů nebyly porušeny. Nedošlo k porušení ani dalších principů, a to důvěry v právo, zákazu retroaktivity, porušení principu přiměřenosti a rovnosti při zásazích do základních práv, nebylo porušeno základní právo na ochranu vlastnictví. Soud neshledal ani rozpor odvodu s ústavním pořádkem či protiprávnost výběru odvodu nebo protiprávní jednání distributora. Pokud finanční orgány postupovaly v souladu se zákonem, který byl Ústavním soudem hodnocen jako souladný s ústavním pořádkem, je rozhodnutí věcně správné. Nejedná se o nesprávné právní posouzení věci.

Důvodná nebyla ani další námitka žalobce ohledně nesprávného závěru žalovaného, že odůvodnění rozhodnutí orgánu I. stupně je v souladu s ustanovením § 102 odst. 3 daňového řádu. Toto ustanovení daňového řádu stanoví povinnost v odůvodnění rozhodnutí správce daně uvést důvody výroku rozhodnutí a informaci o tom, jak se správce daně vypořádal s návrhy a námitkami uplatněnými příjemcem rozhodnutí. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného i orgánu prvostupňového je zřejmé, že se daňové orgány zákonnou úpravou řídily. Rozhodnutí je řádně odůvodněno a odůvodnění je dostatečné. Předmětem rozhodování správce daně byla stížnost žalobce směřující proti postupu plátce daně. Postupem plátce daně se finanční úřad zabýval, uvedl, jaké předpisy aplikoval a dovodil, že plátce daně své povinnosti odvést odvod v souladu se zákonem dostál. Důvody rozhodnutí jsou seznatelné a rozhodnutí je přezkoumatelné. Ani rozhodnutí žalovaného netrpí nepřezkoumatelností pro nedostatek odůvodnění. Pokud je namítáno, že se žalovaný nevypořádal s odvolacími námitkami, pak k tomu je třeba uvést, že je zmiňována příkladmo jediná výhrada. Tato výhrada důvodná není, neboť úsudek žalovaného, že v postupu správce daně neshledal žádné pochybení je postačující, pokud tomuto závěru v rozhodnutí předchází odkaz na příslušné právní normy zakládající odvod elektřiny ze slunečního záření. V rozhodnutí je uvedeno, kdo je poplatníkem, kdo plátcem odvodu, výše sazby i způsob výběru odvodu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je proto zcela jednoznačně srozumitelné, na základě jakých předpisů bylo postupováno, a jaké úvahy učinil žalovaný, když dospěl k závěru, že plátci odvodu vznikla povinnost odvod vybrat a odvést, což bylo v dané věci učiněno. Soud proto dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí netrpí vadami, které jsou v žalobě uvedeny.

Soud proto uzavřel, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem, a proto byla žaloba podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodná zamítnuta.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který byl v řízení úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení nepožadoval. Zúčastněné osobě nebyla náhrada nákladů řízení přiznána podle ustanovení § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť jí soudem nebyla uložena žádná povinnost. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání podle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem soudu souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního Pokračování
- 6 -
10Af 149/2011

soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 23. srpna 2012

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra B a l e j o v á v.r.

Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru