Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 143/2011 - 49Rozsudek KSCB ze dne 03.10.2012

Prejudikatura

10 Af 279/2011 - 32


přidejte vlastní popisek

10Af 143/2011 - 49

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce L – Contack Šak 1 st., s.r.o., se sídlem v Brně,Trnitá, Čechyňská 361/16, zast. Mgr. Jiřím Šebestou, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 16, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 29.9.2011 č.j. 4519/11-1200, za účasti E.ON Distribuce, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, F.A. Gerstnera 2151/6, zast. JUDr. Vojtěchem Augustinem, advokátem v Českých Budějovicích, Senovážné nám. 2, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení .

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 4.11.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 29.9.2011 č.j. 4519/11-1200, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti zamítnutí stížnosti správcem daně na postup plátce daně.

Žalobce v žalobě poukazuje na to, že v měsíci dubnu a květnu 2011 dodal společnosti E.ON Distribuce elektrickou energii vyrobenou v malé elektrárně. Žalobce vyfakturoval Pokračování
- 2 -
10Af 143/2011

výkupní cenu, která mu však nebyla uhrazena v plné výši, z výkupní ceny byla provedena srážka odvodu za elektřinu ze slunečního záření. Napadené rozhodnutí považuje žalobce za nesprávné, pokud dle právního závěru žalovaného správně byla z vyúčtované výkupní ceny sražena částka odpovídající 26 % výkupní ceny. Žalobce namítá oprávněnost snížení řádně zákonem stanovené výkupní ceny a odvod ve výši 26 %, který byl založen zákonem č. 402/2010 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 180/2005 Sb. Zakotvením odvodu dle stávající platné právní úpravy zákona č. 180/2005 Sb. došlo k porušení Ústavou garantované zásady legitimního očekávání a zákazu retroaktivity právních předpisů, neboť nová právní úprava narušuje stav zaručený zákonem na konkrétně stanovenou dobu do buduocnosti. Novelizací došlo i k porušení Ústavou garantované zásady rovnosti před zákonem, neboť nová právní úprava nedůvodně postihuje jen určitou úzkou skupinu výrobců elektřiny z obnovitelných zdrojů a znevýhodňuje je na úkor ostatních subjektů podnikající ve stejném oboru podnikání.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na zákonný předpis o zavedení odvodu za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření v období od 1.1.2011 do 31.12.2013. Poplatníkem odvodu je výrobce elektřiny ze slunečního záření, plátcem pak provozovatel přenosové soustavy.

V souzené věci žalovaný posuzoval, zda plátce odvodu ve správné výši srazil a řádně odvedl odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětná období. Žalovaný pak hodnotil aplikaci právního předpisu a shledal, že plátce nikterak nepochybil, odvod srazil a odvedl ve správné výši a ve správné lhůtě. Namítaná protiústavnost zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů nemohla být v řízení podle daňového řádu hodnocena, protože není na správci daně ani žalovaném. Názorem Ústavního soudu je žalovaný připraven se řídit. Po dobu platnosti právního předpisu je na finančních orgánech takové předpisy respektovat a trvat na jejich dodržování dotčenými subjekty. Nález, kterého se žalobce dovolává, nelze v projednávané věci aplikovat. Rozhodnutí nejsou nepřezkoumatelná a s odvolacími námitkami se žalovaný vypořádal.

Ze spisů finančních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti:

Žalobce uzavřel se společností E.ON Distribuce a.s. České Budějovice smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy.

Žalobce vyfakturoval distributorovi za měsíc duben 2011 k úhradě částku 7.292.850,- Kč a za měsíc květen 2011 částku 9,038.257,- Kč. Současně s fakturací množství dodané elektrické energie uplatnil daň z přidané hodnoty. Uvedené částky však nebyly žalobci proplaceny v plné výši.

Žalobce proto podal žádost o vysvětlení postupu při provedení srážky solárního odvodu, na který distributor reagoval vyjádřením, ve kterém poukázal na zákonnou právní úpravu odvodu. Stížnost byla rozhodnutím Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 22.8.2011 zamítnuta. Finanční úřad odkázal na změnu zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů provedené zákonem č. 402/2010 Sb., podle jehož ustanovení § 7a) a násl. je předmětem odvodu elektřina vyrobená ze slunečního záření za konkrétní období v určitých zařízeních. Poplatníkem odvodu je výrobce elektřiny, plátcem pak provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem formou výkupní ceny za kalendářní měsíc. Sazba odvodu činí 26 % a plátce je povinen odvést Pokračování
- 3 -
10Af 143/2011

ji do 25 dnů po skončení odvodového období a ve stejné lhůtě je povinen podat vyúčtování odvodu. Při správě odvodu se postupuje podle daňového řádu. V dané věci plátce svou zákonnou povinnost splnil, protože podmínky pro odvod za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření byly splněny. Plátce postupoval v souladu s účinnou právní úpravou, kterou je vázán.

O odvolání žalobce uplatněném v podstatě z obdobných důvodů obsažených v žalobě rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že správce daně postupoval v souladu se zákonem, jímž byl změněn zákon o podpoře výroby elektřiny. Novelizací byl zaveden odvod z elektřiny ze slunečního záření a takový odvod je jeho plátce povinen srazit nebo vybrat a odvést do 25 dnů po skončení odvodového období. Plátci odvodu není dána žádná zákonná možnost svým povinnostem nedostát, aniž by mu nesplněním uvedených povinností nevznikla majetková a sankční odpovědnost. Plátce daně proto postupoval v souladu se zákonem. Rozhodnutí správce daně bylo vydáno v souladu se zásadami daňového řízení, byly vzaty v úvahu všechny právní předpisy ve vzájemných souvislostech a bylo zkoumáno, zda plátce srazil daň v zákonem stanovené výši. Další námitky odvolatele vztahující se k ústavnosti úpravy odvodu nejsou na posouzení finančních orgánů.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Zákonem č. 402/2010 Sb. byl novelizován zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Touto novelizací byl uzákoněn odvod za elektřinu ze slunečního záření vyrobenou v období od 1.1.2011 do 31.12.2013 v zařízeních uvedených do provozu v době od 1.1.2009 do 31.12.2010 (§ 7a/ zákona). Poplatníkem odvodu je výrobce, který vyrábí elektřinu ze slunečního záření, plátcem pak provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem odvodu formou výkupní ceny, přičemž sazba činí 26 %. Zákon dále upravuje způsob výběru odvodu, který mu ukládá povinnost srazit nebo odvod vybrat a odvést jej správci daně do 25 dnů po skončení odvodového období.

Ze smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje a fakturace žalobce pro distribuční společnost je zřejmé, že žalobce dodal distributorovi elektřiny elektřinu vyrobenou ze slunečního záření. Tím se stal poplatníkem odvodu, distributor pak plátcem daně. Jestliže plátce daně, E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice, odvod srazil a odvedl jej správci daně, pak postupoval zcela v souladu se zákonem.

Odvod se vybírá srážkou podle hlavy VI daňového řádu a poplatníkovi odvodu přísluší jako opravný prostředek stížnost na postup plátce daně podle § 237 daňového řádu. Jestliže plátce odvodu postupoval v souladu se zákonem, jsou rozhodnutí finančních orgánů obou instancí o stížnosti žalobce na postup plátce věcně správná. Proto nelze přisvědčit žalobnímu bodu o nesprávném právním posouzení věci.

Dovozuje-li žalobce nesprávné právní posouzení věci z toho, že ustanovení § 7a/ a násl. zákona je v rozporu s právním řádem České republiky, pak ústavnost novelizačního předpisu byla posouzena Ústavním soudem nálezem ze dne 15.5.2012 pod sp.zn. Pl. ÚS 17/11, kdy Ústavní soud rozpor dané novelizace s ústavním pořádkem České republiky neshledal. Z obsáhlého odůvodnění nálezu Ústavního soudu jsou pak zřejmá hlediska, ze kterých byla ústavnost zákona č. 402/2010 posuzována. Posouzení ústavnosti předpisu je na Pokračování
- 4 -
10Af 143/2011

Ústavním soudu a krajský soud působící ve věcech správního soudnictví se v projednávané věci nálezem Ústavního soudu řídí, proto soud nemůže žalobci přisvědčit, že právní normy aplikované v souzené věci jsou neústavní, jak je v žalobě dovozováno.

Ústavní soud neshledal, že daná právní úprava je v rozporu se zákazem pravé retroaktivity. Dospěl k závěru o retroaktivitě nepravé, kdy posuzoval, zda zájem provozovatelů fotovoltaických elektráren převažuje nad zájmem veřejným, což shledáno nebylo. Proto nepravou aktivitu hodnotil jako přípustnou. Zavedení odvodu zákonnou formou hodnotil jako legitimní, což znamená, že nemohlo dojít k porušení principu legitimního očekávání žalobce. Nebyla shledána ani vada procesu příjímání právní úpravy, Ústavní soud pro důvody v nálezu specifikované neshledal porušení principu rovnosti ani nesdílel názor, že jedná se o diskriminační opatření. Při úvaze o dodržení principu proporcionality poukázal na to, že přijatá právní úprava ve svém důsledku působí snížení státní podpory, přičemž tu není předpoklad, že nastavená výše podpory do budoucna vylučuje jakékoliv nově zákonem stanovené daňové zatížení. Neměnnost právní úpravy nemá oporu v platné právní úpravě.

Z odůvodnění nálezu Ústavního soudu lze dovodit, že solární odvod se nepříčí zásadám daňového práva. Finanční orgány jsou povinny zákonnými předpisy se řídit, což vyplývá z ustanovení § 5 odst. 1 daňového řádu. Jestliže Ústavním soudem nejsou po přijetí právní úpravy vyloučeny změny, nelze argumentovat porušením zásady daňové spravedlnosti. Ústavní soud se zabýval rentabilitou fotovoltaických elektráren a ani v tomto ohledu neshledal, že právní úprava odvodu ze solární energie by znamenala, se zřetelem ke zjištěním uvedeným v odůvodnění nálezu, porušení zásady únosnosti. Je-li daná právní úprava zavádějící zdanění příjmů dosažených z výroby a prodeje solární energie ústavní, nemohlo dojít k porušení zásady primárně fiskálního účelu zdanění.

Není-li daný právní předpis neústavní a finančními orgány byl respektován, pak napadené rozhodnutí netrpí vadami, na které se v žalobě odkazuje.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

O náhradě nákladů řízení osoby na řízení zúčastněné rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s.ř.s. Podle tohoto předpisu osobě na řízení zúčastněné vzniká právo na náhradu nákladů řízení pouze tehdy, jestliže takové osobě soud uložil nějakou povinnost. Protože soud společnosti E.ON Distribuce žádnou povinnost neuložil, nevzniklo jí právo na náhradu nákladů řízení.

Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Pokračování
- 5 -
10Af 143/2011

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 3. října 2012

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru