Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 13/2011 - 31Rozsudek KSCB ze dne 23.03.2011

Prejudikatura

5 Afs 5/2008 - 75

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
8 Afs 34/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10Af 13/2011 – 31

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce OXA, s.r.o. se sídlem v Českých Budějovicích, Průmyslová 165/7, zastoupeného Censitio s.r.o., se sídlem Praha 4, Ratajova 1113/8, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 15.12.2010 č.j. 6040/10-1300, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 16.2.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 15.12.2010, č.j. 6040/10-1300, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí finančního úřadu č.j. 167892/10/077910302647 ze dne 8.6.2010 o vyměření daně z přidané hodnoty za zdaňovací období I. čtvrtletí 2009, kdy vlastní daňová povinnost činí 551 683,- Kč.

Žalobou je namítáno zkrácení žalobce na právech za situace, že nebylo respektováno jeho právo klást svědkům otázky v průběhu řízení dle § 16 odst. 4 písm. e) daňového řádu s odůvodněním, že ve spise je založen protokol o místním šetření ze dne 3.8.2009, ze kterého vyplývá, že správce daně navštívil daňovou poradkyni Moniku Jandovou a dotazoval se jí na

skutečnosti, které souvisely se svědeckou výpovědí V. M. Dle žalobce je tento úkon správce Pokračování
- 2 -
10Af 13/2011

daně - místní šetření ze dne 3.8.2009 podle svého obsahu a zaměření ve skutečnosti výslechem svědka, o kterém ovšem nebyl žalobce předem informován. Monika Jandová totiž nebyla dotazována na okolnosti, které se týkaly jí samotné, ale na okolnosti ohledně jiných osob. Výsledky tohoto „místního šetření“ správce daně následně použil k argumentaci za účelem znevěrohodnění výslechu svědka V. M., který svědčil ve prospěch daňového subjektu. Dle žalobce jde o závažné procesní pochybení, které mohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Závěr správce daně nemá oporu v obsahu spisu, správce daně postupoval v rozporu s § 2 odst. 3 daňového řádu a § 31 odst. 2 daňového řádu. V průběhu řízení správce daně vyslechl značné množství svědků, přičemž svědecké výpovědi, které byly ve prospěch žalobcem předestřené verze pohybu hotovosti, správce daně hodnotí jako svědecké výpovědi nevěrohodné, a to jak výpovědi zaměstnankyň, tak i výpověď svědka V. M. a zbývající výpovědi, které dle správce daně vyvracejí verzi žalobce, považuje správce za věrohodné, a to přesto, že mnozí svědci byli v době návštěvy nočních barů ve stavu opilosti a jejich schopnost popsat, co svými smysly v daný moment vnímali, byla oslabená. Svědci přiznávají konzumaci alkoholických nápojů a na většinu otázek odpovídali neurčitě tak, že si již nepamatují. Hodnocení svědeckých výpovědí bylo proto provedeno správcem daně účelově a jednostranně. Žalobce proto navrhuje provedení nového hodnocení shromážděných důkazů dle § 77 odst. 2 s.ř.s.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K žalobnímu bodu o porušení práva žalobce být přítomen při výslechu svědka poukazuje se na obsah protokolu o místním šetření u daňové poradkyně provozovatele Horské chaty Kleť, ze kterého je zřejmé, že při místním šetření byla ověřována skutečnost, zda hostům chaty je poskytována služba prostřednictvím bankovního terminálu. Z místního šetření vyplynulo, že výběr hotovosti v Horské chatě Kleť není možný. Toto zjištění je v rozporu s výpovědí svědka V. M., který tvrdil, že výběr hotovosti byl v konkrétní chatě poskytován. To vedlo k závěru správce daně, že výpověď svědka M. není věrohodná. Místní šetření nevykazovalo známky výslechu svědka, šlo pouze o ověření účtování plateb prostřednictvím bankovního terminálu v Horské chatě Kleť. Zpochybnění svědeckých výpovědí žalobcem je dle žalovaného irelevantní. Z jednotlivých protokolů o ústních jednání ohledně výpovědi svědků je zřejmé, že svědci jasně vypověděli, že v provozovnách žalobce platili platební kartou, nikoli to, že si nepamatují způsob úhrady svých útrat z důvodu opilosti. Všechny protokoly byly svědky podepsány a skutečnost ohledně způsobu úhrady útrat těchto svědků v provozovnách žalobce byla svědeckými výpověďmi jednoznačně prokázána. Žalobce neodstranil pochybnosti správce daně, nedoložil a neprokázal skutečnosti, k jejichž prokázání ho správce daně vyzval. Evidence o uskutečněných zdanitelných plněních a propočty průměrné marže vykazovaly nedostatky, proto nebylo možno stanovit daňovou povinnost dokazováním. Správce daně proto přistoupil k použití pomůcek pro stanovení daňové povinnosti, přičemž pomůckou se staly převážně údaje předložené žalobcem.

Ze spisů finančních orgánů vyplynuly se zřetelem k uplatněným žalobním bodům následující podstatné skutečnosti.

Žalobce podal dne 27.4.2009 přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období I. čtvrtletí 2009 ve kterém vykázal daňovou povinnost ve výši 98 226,- Kč.

Správce daně zahájil vytýkací řízení a rozhodnutím ze dne 15.5.2009 vyzval žalobce k prokázání, že byla přiznána daň ze všech uskutečnitelných zdanitelných plnění za předmětné zdaňovací období a k předložení daňových dokladů, bankovních výpisů z Pokračování
- 3 -
10Af 13/2011

kartového centra HVB Bank k bankovnímu účtu, evidence k dani z přidané hodnoty a uzavřených smluv vztahujících se ke zdaňovacímu období. Správce daně zajistil fotokopie výpisu z kartového centra vztahujících se k finančním transakcím z akceptace platebních karet za jednotlivé dny předmětného zdaňovacího období a zjistil, že dle těchto výpisů jsou na účtu evidovány platby z platebních karet ve výši 1 312 968,- Kč, které nebyly zahrnuty do uskutečněných zdanitelných plnění. Z dokladů bylo správcem daně zjištěno, že žalobce uvedl v daňovém přiznání za I. čtvrtletí 2009 uskutečněná zdanitelná plnění pouze ve výši tržeb v hotovosti na základě pokladních dokladů. Při kontrole tedy bylo zjištěno, že do příjmů žalobce nebyly zahrnuty platby realizované platebními kartami zasílané bankou žalobci na jeho účet. Správce daně způsob vedení účetnictví ověřoval jak u zaměstnanců žalobce, tak u subjektů, které pro žalobce vedly účetnictví.

Žalobce k formě placení útraty případně dalších služeb v jeho zařízeních tvrdil, že platby probíhaly v hotovosti a za situace, kdy host neměl dostatek finančních prostředků, byla mu poskytována služba spočívající v možnosti výběru hotovosti platební kartou, přičemž tento výběr se uskutečnil tak, že personál žalobce předal zákazníkovi hotovost odpovídající platbě bankomatem a zákazník svou úhradu platil hotově. Tyto skutečnosti uváděly zaměstnanci žalobce při svědeckých výpovědích, žádné pokladní doklady o vydání hotovosti k dispozici nejsou.

Finanční orgány opatřily u bank přehled osob, které platily úhradu v zařízeních žalobce platební kartou a některé z těchto osob vyslechly jako svědky. Žádný z těchto svědků kromě V. M. nepotvrdil, že personál žalobce mu poskytl finanční hotovost, naopak svědkové uvedli, že platební kartou hradili svou útratu případně další služby. Kromě toho se svědkové

vyjadřovali k ceně podávaných nápojů a poskytovaných služeb. Někteří ze svědků potvrdili vystoupení tanečnic, vyjadřovali se k hodinové sazbě za službu za pokoj, svědek V. M. uvedl, že při návštěvě zařízení žalobce probíhal program spočívající v tanečním vystoupení slečen v prádle u tyče.

Dne 3.8.2009 byl pořízen protokol o místním šetření u společnosti MONEKON, která vede účetnictví pro JUDr. L. F. za účelem ověření účetnictví tohoto subjektu v souvislosti s provozováním Horské chaty Kleť. Za účetní společnost jednala Monika Jandová. V protokolu se popisují zjištění plynoucí z účetnictví, uvádí se, že v chatě je provozována hostinská činnost a ubytování, do konce roku 2007 byla provozována věž, vstupné je evidováno v tržbách. Ke zjištěním o nabízeném sortimentu se odkazuje na nápojový a jídelní lístek, útrata je placena v hotovosti či platební kartou. Terminál na platební karty zapůjčila ČSOB, což dokládá příloha č. 2. Správce daně z předloženého účetnictví zjistil, že platby zákazníků platebními kartami jsou ve všech případech účtovány do výnosů účetní jednotky. Přílohou každého účetního dokladu je přehled tržeb a jejich rozčlenění, což dokládá příloha č. 3. Z účetnictví ani dalších předložených dokladů nevyplývá, že by v chatě byla zákazníkům poskytována služba výběru hotovosti prostřednictvím terminálu na platební karty. Způsob zaúčtování plateb platebními kartami vyplývá z předložených příjmových pokladních dokladů. Přehled pracovníků dokládá příloha č. 4. Daňová poradkyně uvedla, že výběr hotovosti jako z bankomatu nepřichází v dané provozovně v úvahu ani v roce 2009.

Správcem daně byl dne 9.6.2010 vydán platební výměr na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období I. čtvrtletí 2009 ve výši 551 683,- Kč. Daňová povinnost byla stanovena za použití pomůcek, přičemž při stanovení základu daně a daně na výstupu použil správce daně Pokračování
- 4 -
10Af 13/2011

jako pomůcky údaje o nákupu nápojů ve výši zjištěné zdokladů žalobce, soupis zásob zboží k 31.12.2008 a k 31.3.2009 a údaj o průměrné marži na nápoje. Pomůckou při stanovení základu daně a daně na vstupu se staly údaje uvedené žalobcem v přiznání k dani z přidané hodnoty za předmětné zdaňovací období. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání, které bylo jím následně i doplněno. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto, námitky žalobce nebyly shledány opodstatněnými, neboť správce daně byl oprávněn stanovit daňovou povinnost dle pomůcek, protože byla shledána neúplná a neprůkazná evidence. K výzvě správce daně žalobce neodstranil pochybnosti o správnosti a úplnosti údajů uvedených v přiznání k dani z přidané hodnoty, tedy nesplnil při dokazování jím uváděnou zákonnou povinnost. Správce daně neměl dostatek důkazních prostředků, na základě kterých by mohl stanovit daňovou povinnost dokazováním, a proto stanovil daňovou povinnost za použití pomůcek.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s., v mezích daných žalobními důvody, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Žalobnímu bodu o porušení práva daňového subjektu na kladení otázek svědkům nelze přisvědčit. K porušení práva podle § 16 odst. 4 písm. e) daňového řádu mělo dojít při místním šetření dne 3.8.2009, kdy daňová poradkyně Monika Jandová byla kontaktována správcem daně. Z protokolu o místním šetření vyplývá, že jeho účelem bylo ověření účetnictví podnikatele JUDr. L. F. za rok 2008 a 2007 v souvislosti s provozováním Horské chaty Kleť. Monika Jandová je daňovým poradcem působícím ve společnosti MONEKON, která zajišťuje pro označený podnikatelský subjekt účetnictví. Z obsahu spisu je zřejmé, že místní šetření bylo provedeno na základě informace podané svědkem V. M. o tom, že je v restauračních zařízeních zcela obvyklé, že prostřednictvím terminálu na platební karty lze v takovém zařízení získat hotovost. Svědek tento svůj názor opřel o to, že je zaměstnancem Horské chaty Kleť, kde taková praxe je zcela obvyklá. Svědek M. tvrdil, že terminál na platební karty v žalobcově provozovně využil právě proto, aby takovým způsobem získal hotové finanční prostředky, které mu byly obsluhujícím personálem provozovny vyplaceny. Poznamenává se, že všichni ostatní vyslechnutí svědci, hosté zařízení žalobce, uvedli, že platebními kartami platili za útratu v provozovně.

Z obsahu protokolu o místním šetření z 3.8.2009 a jeho příloh vyplývá, že Monika Jandová nebyla vyslýchána jako svědek, ale předkládala účetní doklady, zjištění plynoucí z těchto účetních dokladů je v protokolu popsáno, což lze ověřit porovnáním obsahu protokolu s přílohami. Vlastnictví objektu je doloženo výpisy z katastru nemovitostí, provozovanou činnost lze dovodit z obsahu příjmových pokladních dokladů. Rozsah hostinské činnosti dokládá jídelní lístek. Okolnost, že je placeno hotově i kartami, lze rovněž zjistit z příjmových pokladních dokladů. Možnost akceptovat platební karty plyne ze smlouvy o výpůjčce terminálu ČSOB, která je rovněž přílohou protokolu. Rozvržení tržeb je rovněž patrné z příjmových pokladních dokladů. Okolnost, že terminál na platební karty nelze využít k čerpání hotovosti, vyplývá ze smlouvy o výpůjčce terminálu a připojených účetních dokladů. Příloha č. 4 dokládá, kdo u provozovatele Horské chaty Kleť působí v zaměstnaneckém poměru, popis obsažený v protokolu odpovídá těmto listinám. Mezi zaměstnanci je též svědek V. M. Jediné, co daňová poradkyně uvedla nad skutečnosti plynoucí z příloh k protokolu, je sdělení, že ani v roce 2009 nebylo možno v terminálu v chatě vybírat hotovost jako v bankomatu. To lze ostatně dovodit ze smlouvy o výpůjčce terminálu, která nemá časové omezení.

Pokračování
- 5 -
10Af 13/2011

Z protokolu o místním šetření a k němu připojených příloh plyne, že protokol obsahuje pouze okolnosti ověřitelné podle účetnictví a dalších zajištěných listin. Jednalo se výlučně o zjištění způsobu plateb a využití terminálu v Horské chatě Kleť a není tu žádná souvislost s podnikatelskou činností žalobce. Jestliže při místním šetření byly zjišťovány a do protokolu zaznamenány výlučně údaje dovoditelné z připojených příloh, pak nejedná se o výpověď svědka učiněnou neprocesním způsobem. Z protokolu neplyne, že daňová poradkyně byla dotazována na konkrétní skutečnosti, ale z obsahu protokolu je patrno, že zachycuje skutečnosti plynoucí z účetních a jiných dokladů, které jsou přílohou protokolu. Jedná se o popis skutečností odpovídajících přílohám a nelze proto dovodit, že jde o vyjádření daňové poradkyně jak je tvrzeno v žalobě. Úkon správce daně z 3.8.2009 proto odpovídá požadavkům § 15 daňového řádu účinného v době úkonu a nejde tu o výslech svědka. Poznamenává se, že ve smyslu § 15 odst. 5 zákona lze při místním šetření podat potřebná vysvětlení. Nic proto nebránilo tomu, aby daňová poradkyně správci daně sdělila, jaký je stav v roce 2009, případně podala vysvětlení k jí předkládaným účetním a jiným dokladům.

Soud proto uzavřel, že konkrétní úkon odpovídá místnímu šetření a jeho předmětem nebyl výslech svědka. Proto nemohlo dojít k porušení § 16 odst. 4 písm. e) daňového řádu.

Porušením tohoto ustanovení není okolnost, že výsledky místního šetření byly využity k hodnocení výpovědi svědka V. M., který jako jediný ze svědků tvrdil, že při využití terminálu na platební karty u žalobce mu personál žalobce vydal hotovost. Jestliže označený svědek tvrdil, že děje se tak v provozovně, kde je zaměstnán, pak toto je tvrzení bylo vyvráceno zjištěními z účetnictví Horské chaty Kleť a dále všemi ostatními slyšenými hosty zařízení žalobce, kteří shodně uvedli, že platebními kartami platili svou útratu a žádná hotovost jim personálem žalobce nebyla vyplacena. Pro nevěrohodnost svědka M. svědčí proto nejen zjištění učiněná v souvislosti se způsobem provozování Horské chaty Kleť, ale též výpovědi svědků – hostů provozoven žalobce. Výpověď svědka V. M. byla proto vyvrácena nejen zjištěními z účetnictví Horské chaty Kleť, ale též dalšími vyslechnutými svědky v postavení hostů provozoven žalobce.

Zcela nedůvodná je i výhrada žalobce ohledně nesprávného hodnocení svědeckých výpovědí, které byly správcem daně provedeny a vyhodnoceny.

Správce daně v rámci kontroly daně z přidané hodnoty zajistil jména a adresy osob, které poukázaly finanční částky ve prospěch účtu žalobce prostřednictvím platebních karet a některé z těchto osob vyslechl jako svědky. Svědek J. L. vypověděl, že v provozovnách žalobce nikdy nebyl, svědek P. H. a A. S. nebyli schopni uvést důvod převodu peněz, svědek M. R. vypověděl, že se léčí na psychiatrii a nic si nepamatuje, ostatní svědci D. K., M. S., Ing. M. P., J. L., L. K., V. V., L. M., F. U., K. B., J. V. shodně vypověděli, že se jednalo o platby provedené platební kartou za konzumaci nápojů, hrací automaty, platby za služby, eventuálně za vstup či erotické služby. Od těchto svědeckých výpovědích se lišila výpověď svědka V. M., který vypověděl, že jím hrazené částky prostřednictvím jeho platební karty byly úhradami za pití a sex v nočním baru a následně uvedl, že mu byly uhrazené částky obsluhující barmankou vráceny v hotovosti, svědek nepotvrdil, že všechny transakce představovaly výběr v hotovosti, protože jedna z nich mohla být platba. Tato jeho svědecká výpověď však byla vyvrácena jak je uvedeno v předchozí pasáži rozsudku při místním šetření, kdy bylo správcem daně ověřeno, že nelze vybírat přes terminál hotovost. Správce daně k návrhu žalobce vyslechl jeho zaměstnankyně – barmanky, které pracovaly v provozovnách žalobce. Svědkyně L. K. vypověděla, že v několika případech zákazník požadoval hotovost, proto Pokračování
- 6 -
10Af 13/2011

sdělila, aby si peníze dojel vyzvednout z bankomatu, v případě, že se mu nechtělo, dal jí platební kartu a zákazníkovi předala hotovost, a to z obálky, kde byl zvláštní fond od 3 000,- do 5 000,- Kč, někdy deset tisíc korun. Svědkyně J. H. vypověděla, že prostřednictvím platebního terminálu si zákazník mohl vybrat peníze v hotovosti oproti účtence, která vyjela z terminálu, platby platební kartou zákazníci nevyužívali. Maximálně takto vydávala 5 000,- Kč. Svědkyně E. H. uvedla, že platební terminál sloužil k tomu, aby host získal hotovost, zákazníkům vydávala na základě finanční transakce provedené platební kartou hotovost ve výši uvedené na účtence, kterou podepsal zákazník, hotovost předávala ze zvláštní obálky, hotovost v obálce se nekontrolovala, ani nevěděla kolik je tam peněž. Předáním hotovosti zákazníkovi si od zákazníka nenechala žádným způsobem potvrdit, žádný host neplatil útratu platební kartou. Svědkyně M. L., barmanka klubu Malibu uvedla, že v případě, že zákazník chtěl hotovost, provedla finanční transakci platební kartou a vydala mu hotovost ve výši uvedené na účtence. Hotovost byla uložena v trezoru, z platebního terminálu vydávala hotovost vícekrát za noc ve výši 100, 1 000,- a 2 000,- Kč. Platební kartou hosté neplatili, hotovost předávala z trezoru a žádným způsobem ji nekontrolovala. Úhrada platebními kartami neprobíhala, výše tržeb se nezapisovala, neevidovala. Správce daně vyhodnotil tyto výpovědi svědkyň jako nevěrohodné a soud se s tímto jeho závěrem ztotožňuje, neboť výpovědi svědkyň – barmanek nejsou ve vzájemném souladu, odporují si a jsou v rozporu s výpověďmi zákazníků, kteří shodně potvrdili, že platili platební kartou za zkonzumované nápoje a jiné služby. Tyto svědecké výpovědi jsou zcela v rozporu i s listinnými důkazy, a to s výpisy z účtu, kdy prostřednictvím platebního terminálu byly v jednotlivých dnech hrazeny částky značně převyšující denní tržby, které uváděly svědkyně i v rozporu s tím, jaká byla četnost používání platebního terminálu a v jaké výši měly být platby z terminálu prováděny. Z výpisu z účtu vyplývá, že prostřednictvím platebního terminálu bylo např. dne 21.1.2009 uhrazeno 45 100,- Kč, dne 14.2.2009 97 950,- Kč, což neodpovídá svědectví zaměstnankyň žalobce, že prostřednictvím platebních terminálů byly prováděny pouze výběry v hotovosti a k tomu účelu bylo v obálce na směnu připraveno 3 000,- až 10 000,- Kč. Tyto částky by vzhledem k částkám evidovaným na platebním terminálu plátce nemohly stačit na výdej v hotovosti. Rovněž byl shledán rozpor ve výpovědi svědkyň ohledně četnosti uskutečněných

výběrů v hotovosti, kdy svědkyně H. vydávala hotovost z obálky 4 x za noc, M. L. zcela popřela, že by úhrada platebními kartami probíhala, prováděla jen výběr v hotovosti, což je v rozporu s výpověďmi zákazníků. Správný byl proto závěr, žalovaného že výpovědi barmanek jsou zcela nevěrohodné.

Tvrzení žalobce, že prostřednictvím terminálu na platební karty byla jimi získávána hotovost a následně byla těmito penězi v hotovosti hrazena úhrada je zcela nelogická a bylo by i zcela v neprospěch žalobce, neboť v případě využití uvedené služby přes platební terminál je žalobci účtováno 3,735 % z vybrané částky peněžním ústavem. Správný je proto závěr finančních orgánů, že zákazníci - svědci jasně vypověděli, že v provozovnách žalobce platili platební kartou. Soud proto neshledal důvod pro postup dle § 77 odst. 2 s.ř.s. pro zopakování důkazů provedených správcem daně. Správní orgány učinily správný úsudek o skutkovém stavu a správně byly vyhodnoceny svědecké výpovědi zaměstnanců žalobce jako nevěrohodné. Důkazy provedené v průběhu daňové kontroly byly tedy hodnoceny v souladu se zásadami podle § 2 odst. 3 daňového řádu, přičemž správce daně dbal, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji. Provedenými důkazy je doloženo, že žalobce přijímal od hostů svých zařízení úhradu za poskytnuté služby prostřednictvím platebního terminálu. Soud proto shledal výhradu žalobce ohledně porušení § 2 odst. 3 a § 31 odst. 2 daňového řádu účinného ke dni 31.12.2010 za neopodstatněnou.

Pokračování
- 7 -
10Af 13/2011

Soud proto uzavřel, že pro důvody uvedené v žalobě nebyl žalobce zkrácen na svých ústavních právech, kterých se v žalobě dovolává.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující jeho obvyklou administrativní činnost.

Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 23. března 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru