Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 103/2010 - 26Rozsudek KSCB ze dne 13.04.2011

Prejudikatura

8 Afs 8/2006


přidejte vlastní popisek

10 Af 103/2010 – 26

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce J. Z., proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích,

Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.10.2010, č.j. 4976/10-1300,

takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 27.12.2010 domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 11.3.2010, kterým i žalobci byla dodatečně doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2007 – prosinec 2007 v celkové výši 304 254,- Kč a sděleno mu penále v celkové výši 60 847,- Kč.

Žalobce namítá, že správce daně mu stanovil daň dle pomůcek, aniž by provedl důkaz ve formě ověření správnosti skladové evidence a v návaznosti na ní vykázaných tržeb, konstatoval naplnění ustanovení § 31 odst. 5 daňového řádu, přičemž neprokázal postup podle § 31 odst. 8 písm. c) daňového řádu a přistoupil bez dalšího ke stanovení daně podle pomůcek. Tento postup považuje žalobce za nezákonný, neboť neprovedl důkazy, o nichž prokazatelně věděl a přistoupil k použití pomůcek bez dostatečného zdůvodnění pro jejich užití. Tím byla porušena i základní zásada daňového řízení zakotvená v § 3 daňového řádu, Pokračování
- 2 -
10Af 103/2010

neboť nebylo přihlédnuto ke skladové evidenci, která je pro ověření správnosti tržeb v návaznosti na přijatá zdanitelná plnění za nákup zboží bezpochyby stěžejním důkazem. Žalobce rovněž namítá použití pomůcek tak, jak je uvedeno v úředním záznamu, kdy správce daně kombinuje užití pomůcek s údaji získanými v důkazním řízení. Pokud byla vypočtena daňová povinnost podle pomůcek, pak nemůže být taková daň stanovována z části dle pomůcek vycházejících z chybné analýzy správce daně a z části pak stanovena dokazováním. V otázce hodnocení žalobcem uplatněné odvolací námitky na nesprávný analytický postup správce daně při hodnocení průměrné obchodní marže je pak ve světle výše uvedeného rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné. V průběhu daňového řízení nebyl akceptován návrh na provedení místního šetření, čímž žalovaný porušil právo žalobce předkládat důkazní prostředky a znemožnil mu bránit se nezákonnému doměření daňové povinnosti. Finanční orgány proto porušily základní zásady daňového řízení, žalobci bylo upřeno právo na předkládání důkazních prostředků, žalovaný se nevypořádal s žalobcem uplatněnou námitkou proti použití pomůcek a nevypořádal se ani se vznesenou námitkou proti analytickému postupu při stanovení obchodní marže použitým správcem daně. Žalobce považuje rozhodnutí žalovaného za nezákonné a nepřezkoumatelné, proto je navrhováno jeho zrušení.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť žalobce neunesl důkazní břemeno a neprokázal pravdivost svých tvrzení v daňovém přiznání. Správce daně stanovil daň dle pomůcek, neboť zjistil, že v předložených sestavách není uvedeno pořízení zboží od dodavatele CONEY CZ s.r.o., proto nemohl sestavy osvědčit za důkazy prokazující žalobcem tvrzené skutečnosti. Správce daně použil jako pomůcky pouze údaje doložené žalobcem, a to z daňových přiznání k DPH, z daňových přiznání k dani z příjmů fyzických osob, z daňových dokladů a neshledal žádné okolnosti, z nichž by vyplývaly výhody pro žalobce. Nelze přisvědčit žalobní námitce, že správce daně použil při doměření daně kombinaci pomůcek a dokazování. Správce daně nemohl vycházet ze skladové evidence, neboť nezachycovala veškerý pohyb zboží, žalobce neprokázal správnost vykázaných tržeb, proto nemohl správce daně ke skladové evidenci přihlédnout, a z toho důvodu neporušil § 2 odst. 3 daňového řádu. Prohlížení elektronicky vedené evidence jak žalobce navrhuje (místní šetření) nemůže prokázat správnost žalobcem vykázaných tržeb, ani tvrzeného údaje o výši režijních nákladů. Jestliže žalobce tvrdí, že část nákladů nebyla vynaložena na pořízení zboží, ale byla režijním nákladem, měl tuto skutečnost prokázat daňovými doklady za přijaté režijní náklady. Správce daně při propočtu marže nevycházel z porovnání celkových přijatých zdanitelných plnění oproti uskutečněným zdanitelným plněním, ale z přijatých zdanitelných plnění pouze za pořízení zboží v sazbě 19 %. Správce daně do výpočtu marže nezahrnul celkovou částku za všechna uskutečněná zdanitelná plnění, ale pouze částku za prodej zboží v základní sazbě. Správce daně vypočetl průměrnou marži ve výši 1,01 %. Správce daně průměrnou marži vypočetl prostým aritmetickým průměrem, zásadním je však způsob, jakým do tohoto výpočtu byly zvoleny jednotlivé položky. Z příloh tohoto úředního záznamu vyplývá, že správce daně zvolil ty položky, u kterých zjistil největší četnost při obchodování. Další důležitou skutečností je, že hodnota těchto jednotlivých položek se výrazně nevychylovala, aby tím mohl být významně ovlivněn konečný výsledek. Výpočet správce daně se proto jeví jako uspokojivě přesný. Základní zásady daňového řízení správce daně neporušil. Zákonné podmínky pro stanovení daně dle pomůcek byly dodrženy a postupem správce daně nebyl žalobce zkrácen na svých právech.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Správce daně zahájil dne 23.6.2008 u žalobce daňovou kontrolu daně z přidané hodnoty za období říjen 2005 až duben 2008. Pokračování
- 3 -
10Af 103/2010

Z předložených dokladů a evidencí pro daňové účely, které žalobce předložil ke kontrole, vznikly u správce daně pochybnosti o správném vykázání uskutečněných zdanitelných plnění se základní sazbou DPH 19 %, proto byl žalobce vyzván k prokázání, že uskutečněná zdanitelná plnění z prodeje zboží se sazbou DPH 19 % byla vykázána správně, neboť v roce 2007 vykázal vyšší základ daně a DPH na vstupu za pořízené zboží než vykázal na výstupu z prodeje zboží v základní sazbě a dále, aby prokázal stav zásob k 1.1.2007 a k 31.12.2007 a uvedl průměrnou obchodní přirážku u zboží se základní sazbou daně 19 %, cigaret, telefonních karet v roce 2007. Žalobce byl rovněž vyzván, aby prokázal, kdy byla přiznána daň na výstupu z uskutečněného zdanitelného plnění tržby za prodej nedělního blesku, nedělního sportu, neboť v těchto obdobích přiznána nebyla.

Žalobce předložil dne 30.4.2009 písemné vyjádření k výzvě a doložil příjmové pokladní doklady, ze kterých dle správce daně neprokázal, že z příjmových dokladů byla přiznána daň na výstupu.

Žalobce byl rovněž vyzván k předložení smlouvy se společností CONEY CZ s.r.o. Správce daně měl pochybnosti zejména o tom, zda žalobce zahrnul do daňové povinnosti veškerá uskutečněná zdanitelná plnění a rovněž měl pochybnosti ohledně výše vykázané obchodní marže. Dále nebyly v daňové evidenci obsaženy veškeré nákupy zboží, které žalobce realizoval.

K výzvě správce daně žalobce doložil inventurní soupis zásob zboží k 31.12.2007 a k 31.12.2006 a vypočetl průměrnou ziskovost na základě údajů o obratu za první tří měsíce roku 2007 a údajů o hrubém zisku za tyto měsíce, kde uvedl hodnotu ziskovosti 1,08 %.

Správce daně výzvou ze dne 8.10.2009 vyzval žalobce, aby prokázal správnost jím vykázaných uskutečněných zdanitelných plnění za prodej zboží se sazbou DPH 19 %, v roce 2007 ve výši 18 796 745,- Kč.

Správce daně z předloženého inventurního soupisu stavu zásob zjistil, že v roce 2007 došlo k navýšení stavu zásob se sazbou 19 % DPH o 677 081,- Kč v pořizovací ceně a z nákupních dokladů bylo zjištěno, že plátce daně pořídil zboží se sazbou 19 % základu daně

20 542 163,- Kč, prodané zboží v nákupních cenách činilo 19 865 082,- Kč. Uskutečněná plnění za prodej zboží se sazbou 19 % plátce žalobce vykázal v roce 2007 v základu daně celkem ve výši 18 796 745,- Kč. Porovnáním těchto údajů o prodaném zboží se sazbou DPH 19 % v nákupních cenách v základu daně a plátcem vykázaných uskutečněných prodejů zboží se sazbou 19 % dle správce daně plátce vykázal za rok 2007 u zboží se sazbou 19 % zápornou marži.

Dne 2.11.2009 žalobce předložil vyjádření a doložil propočet obchodní marže, kdy vyšel z účetních údajů a porovnáním údaje o celkovém nákupu zboží za rok 2007 bez rozlišení sazeb DPH a údaje o celkových tržbách za zboží v roce 2007 se zohledněním stavu zásob k 1.1.2007 a k 31.12.2007 vypočetl obchodní přirážku na zboží bez rozlišení na zboží v sazbě 5 % a sazbě 19 % ve výši 8,04 %. Žalobce ve vyjádření uvádí, že ve výpočtu správce daně nejsou zohledněny náklady na zajištění a udržení příjmů, že správce daně k nim přistupuje jak k výdajům za zboží a tím je zásadně ovlivněna obchodní přirážka.

Žalobce byl správcem daně vyzván dne 10.11.2009 k prokázání, že jím uváděný údaj o výši režijních nákladů s DPH 19 % za rok 2007 je správný, tedy aby uvedl čísla dokladů, Pokračování
- 4 -
10Af 103/2010

které zahrnul do této částky a že plátcem uváděný údaj o výši částky za pořízení zboží s DPH za rok 2007 je pravdivý, tedy aby uvedl čísla dokladů, které zahrnul do této částky a rovněž byl vyzván, aby uvedl výši průměrné obchodní přirážky u zboží v roce 2007 a to zvlášť u zboží s DPH 19 % a u zboží s DPH 5 %. K této výzvě žalobce předložil daňovou evidenci k DPH za rok 2007, obraty účtové třídy 5 – náklady za rok 2007, obraty účtu 504001 – pro dané zboží v nákupní ceně, obratové účtové třídy 6 – výnosy za rok 2007 a propočet obchodní marže.

Správce daně shrnul zjištěné skutečnosti a závěry ve zprávě o daňové kontrole, kterou s žalobcem projednal dne 15.2.2010. Ve zprávě o daňové kontrole správce daně popsal průběh daňového řízení a jeho zhodnocení a učinil závěr, že žalobce předložil ve třech odpovědích k výzvě po každé jiný údaj ohledně prokázání požadované marže na zboží, kdy výpočty obchodní marže nebyly rozlišeny na zboží se sazbou daně 5 % a 19 %, kdy žalobce do částky za nákup zboží se sazbou 19 % započetl jinou částku režijních nákladů než prokázal dle předložených daňových dokladů. Správce daně proto nemohl prověřit pravdivost vykázaných tržeb, tedy, že uskutečněná zdanitelná plnění byla přiznána žalobcem ve správné výši, proto žalobce neunesl důkazní břemeno, neprokázal pravdivost svých tvrzení uvedených v daňovém přiznání, a proto dle správce daně byly naplněny zákonné důvody pro stanovení základu daně a daně za jednotlivá zdaňovací období roku 2007 za použití pomůcek.

Správce daně v úředním záznamu uvedl výčet použitých pomůcek, kterými jsou údaje o nákupech zboží uskutečněných ve zdaňovacím období roku 2007, zjištěných z daňových dokladů žalobce, vypočtený údaj o skutečně dosažené průměrné marži vyplývající z žalobcem předložených faktur na výstupu, údaje o stavu zásob k 1.1.2007 a k 31.12.2007 z daňových přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2007, údaje o přijatých zdanitelných plnění uvedených žalobcem v daňových přiznáních, údaje z předložených příjmových pokladních dokladů č. 700254 a 700261, údaje z předložené faktury č. 70061/07 a údajů z daňových přiznání a daňových dokladů o uskutečněných zdanitelných plnění. Správce daně v úředním záznamu stanovil základ daně a daň na výstupu a uvedl, z čeho při výpočtu vycházel.

Dne 11.3.2007 byly vydány dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty za období leden 2007 až prosinec 2007. Proti těmto dodatečným platebním výměrům se žalobce odvolal. Odvolání bylo jím doplněno na základě výzvy ze dne 26.4.2010 podáním doručeným správci daně dne 14.5.2010. K odvolání žalobce předložil jako důkazní prostředek datový nosič ÚSB, který měl obsahovat důkazní prostředky z jeho účetních sestav, napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto, neboť neunesl důkazní břemeno, omezil se na pouhá tvrzení a nepředložil hodnověrné důkazní prostředky, které by údaje obsažené v daňové evidenci osvědčily. Uskutečněná zdanitelná plnění uvedená v daňové evidenci byla zpochybněna, správce daně na základě dostupných údajů a dokladů nemohl rekonstruovat výši uskutečněných zdanitelných plnění a stanovit daňovou povinnost dokazováním, proto byly splněny zákonné podmínky ke stanovení daně dle pomůcek.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

U žalobce probíhala daňová kontrola. Kontrolovaný daňový subjekt v jejím průběhu nese své důkazní břemeno vyplývající z § 31 odst. 9 daňového řádu, zatímco správce daně provádějící kontrolu vede řízení důkazní ve smyslu § 31 odst. 1-4 citovaného zákona. Z § 31 odst. 9, § 16 odst. 2 písm. c/ a e/ daňového řádu účinného v době rozhodování vyplývá, že daňový subjekt je povinen prokazovat údaje uvedené v daňovém přiznání a v průběhu daňové Pokračování
- 5 -
10Af 103/2010

kontroly předkládat na požádání důkazní prostředky, které prokazují správnost přiznané daňové povinnosti a pravdivost tvrzení v průběhu daňové kontroly. Neunesení důkazního břemene žalobcem neznamená, že správce daně má povinnost takové důkazy sám vyhledávat. Z obsahu protokolů o ústních jednáních i z výzev, které byly žalobci zaslány, je zřejmé, že žalobce byl informován o pochybnostech správce daně o výši marže. Žalobce sice na výzvu správce daně reagoval, ovšem pochybnosti správce daně neodstranil.

Za situace, kdy daňový subjekt nesplní při dokazování jím uváděných skutečností některé ze svých zákonných povinností, konkrétně povinnost svá tvrzení prokázat a zároveň není možné stanovit daň dokazováním, správce daně postupuje dle § 31 odst. 5 daňového řádu a vyměří daň podle pomůcek.

V případě, že správce daně přistoupí ke stanovení daně dle pomůcek, podle § 46 odst. 2 daňového řádu musí být z vyměřovacího spisu patrno, podle jakých pomůcek při stanovení základu daně a daně správce daně postupoval. Podle § 31 odst. 7 daňového řádu musí být i daň podle pomůcek stanovena dostatečně spolehlivě, byť jde pouze o kvalifikovaný odhad daňové povinnosti. Podle § 46 odst. 3 daňového řádu přihlédne správce daně při stanovení daně podle pomůcek také ke zjištěným okolnostem, z nichž vyplývají výhody pro daňový subjekt, i když jím nebyly za řízení uplatněny. Při stanovení daňové povinnosti podle pomůcek musí být tedy odůvodněno nejen to, v jakých konkrétních skutkových a právních okolnostech spatřuje správce daně splnění podmínek takového způsobu stanovení daně, ale současně musí být patrné, proč byla ta která pomůcka zvolena a zda představuje dostatečně spolehlivý způsob stanovení daně a konečně, zda jsou tu takové skutečnosti, které představují výhody pro daňový subjekt a jak k nim bylo přihlédnuto.

V daném případě byl žalobce správcem daně opakovaně vyzván, aby prokázal výši obchodní přirážky na zboží ve snížené sazbě a na zboží v základní sazbě daně. Žalobce dokládal propočty obchodní přirážky, které byly uvedeny za veškeré zboží bez rozlišení sazeb, a to ve výši 1,08 %, 8,04 % a posléze ve výši 4,9 % a v odpovědi pod č.j. 154664/10 uvádí, že realizovaná marže v základní sazbě činila 3,66 %, z čehož vyplývá, že k výzvě správce daně uváděl žalobce vždy jiné údaje.

Žalobce předložil správci daně datový nosič jako důkazní prostředek o účetní sestavě. Správce daně však zjistil, že v předložených sestavách není uvedeno pořízení zboží od dodavatele CONEY CZ s.r.o. České Budějovice, proto správně tento důkaz vyhodnotil jako důkaz neprokazující žalobcem tvrzené skutečnosti, jestliže sestava nezahrnuje veškeré nakoupené zboží. Tímto důkazem proto žalobce neprokázal tvrzení ohledně pravdivosti údajů o výši přijatých zdanitelných plnění za nákup zboží. Tímto důkazním prostředkem nebyla tedy prokázána správnost jím vykázaných tržeb za prodej zboží v základní sazbě.

Žalobce nedůvodně zamítá, že nebyl akceptován jeho návrh na provedení místního šetření. Jak je uváděno v předchozí pasáži rozsudku, žalobcem byla předložena neúplná skladová evidence, ve které nejsou uvedeny všechny nákupy, proto za této situace je zcela nedůvodné provedení místního šetření ve formě prohlížení elektronicky vedené evidence, neboť nemůže prokázat správnost žalobcem vykázaných tržeb ani tvrzení o výši režijních nákladů. Tvrzení žalobce, že část nákladů nebyla vynaložena na pořízení zboží, ale byla režijním nákladem, je možno prokázat jen konkrétními daňovými doklady za přijaté režijní náklady, k čemuž byl správcem daně žalobce i vyzván. Správce daně z daňových dokladů zjistil, že žalobce v roce 2007 pořídil zboží se sazbou 19 % ze základu daně 20 542 163,- Kč, a to daňovými doklady, které jsou uvedeny správcem daně v evidencích přijatých plnění za Pokračování
- 6 -
10Af 103/2010

jednotlivá zdaňovací období roku 2007, při započtení navýšení skladových zásob za rok 2007 vyšla z žalobcem přiznaných tržeb záporná obchodní přirážka. Navrhované místní šetření tedy nemůže zvrátit závěr správce daně a to s přihlédnutím k okolnosti, že žalobcem předložené sestavy z programu skladové evidence neobsahují zboží pořízené od společnosti CONEY CZ. Za tohoto stavu nedošlo k porušení zásady uvedené v § 2 odst. 3 daňového řádu účinného ke dni 31.12.2010, dle něhož je správce daně hodnotit dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě i všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a vycházet ke všemu co v daňovém řízení vyšlo najevo. Za této důkazní situace byl správce daně oprávněn stanovit daňovou povinnost za použití pomůcek.

Správce daně přistoupil ke stanovení daňové povinnosti v souladu s § 31 odst. 5 daňového řádu, neboť daňový subjekt při dokazování nesplnil některou ze svých zákonných povinností, neunesl důkazní břemeno, neprokázal pravdivost svých tvrzení vdaňovém přiznání. Při stanovení daně dle pomůcek byly jako pomůcky užity údaje vztahující se k žalobci a zdaňovacím obdobím, pro něž měla být daň stanovena. Při doměření daně nedošlo ke kombinaci pomůcek a dokazování. Správce daně nemohl sestavy předložené žalobcem osvědčit za důkazy prokazující žalobcem tvrzené skutečnosti, neboť v předložených sestavách nebylo uvedeno pořízení zboží od dodavatele CONEY CZ s.r.o. Správce daně prověřil všechny žalobcem předložené doklady na zdanitelná plnění přijatá v roce 2007, z dokladů vyplynulo, že žalobce v roce 2007 pořídil zboží se sazbou 19 % ze základu daně 20 542 163,- Kč, a to daňovými doklady, které jsou uvedeny správcem daně v evidencích přijatých plnění za jednotlivá zdaňovací období roku 2007. Při započtení navýšení skladových zásob za rok 2007 vyšla z žalobcem přiznaných tržeb záporná obchodní přirážka, proto prohlížení elektronicky vedené evidence jak žalobce navrhoval (místní šetření) nemůže prokázat správnost žalobcem vykázaných tržeb, ani tvrzeného údaje o výši režijních nákladů. Jestliže žalobce tvrdí, že část nákladů ve výši 2 557 165,- Kč nebyla vynaložena na pořízení zboží, ale byla režijním nákladem, měl toto prokázat konkrétními daňovými doklady za přijaté režijní náklady, jak k tomu byl vyzván. Žalobcem přeložené sumární sestavy z programu skladové evidence neobsahují zboží pořízené od společnosti CONEY CZ, přestože je zde vyčíslen podíl na obratu dle jednotlivých dodavatelů s výslednou částkou 100 %. Z toho lze usuzovat, že systém tedy nezobrazuje pohyby veškerého zboží. Proto nemohl správce daně ze skladové evidence žalovaného vycházet, neboť nezachycovala veškerý pohyb zboží, žalobce tedy neprokázal správnost vykázaných tržeb, a proto ke skladové evidenci nemohlo být přihlédnuto.

Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, správce daně při propočtu marže vycházel z přijatých zdanitelných plnění za pořízení zboží sazbě 19 %, do výpočtu marže zahrnul pouze částku za prodej zboží v základní sazbě. Správce daně dle údajů žalobce vypočetl průměrnou marži ve výši 1,01 %. Základní zásady daňového řízení žalovaným nebyly porušeny, žalobce byl dostatečně informován o důkazních povinnostech při daňové kontrole. Žalobce však neunesl důkazní břemeno, proto byla žalobci stanovena daňová povinnost dle pomůcek. Žalovaný pouze přezkoumal, zda byly správcem daně dodrženy zákonné podmínky pro použití tohoto způsobu stanovení daně.

Z úředního záznamu o stanovení daňové povinnosti za předmětné zdaňovací období použil správce daně jako pomůcky pouze údaje doložené žalobcem, a to z daňových přiznání k dani z přidané hodnoty a k dani z příjmů fyzických osob a z daňových dokladů. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu lze jako pomůcky využít i údaje daňového subjektu, které se k němu vztahují i ke zdaňovacímu období, pro něž má být daň stanovena. Jestliže jsou splněny zákonné podmínky pro stanovení daňové povinnosti dle pomůcek, je na správci Pokračování
- 7 -
10Af 103/2010

daně, z jakých pomůcek bude při stanovení daňové povinnosti vycházet. Správce daně však nemůže v případě stanovení daně podle pomůcek nahrazovat daňovou evidenci a vlastní aktivitu daňového subjektu. Stanovení daně podle pomůcek je náhradním způsobem stanovení daně v případě, kdy daňovou povinnost není možné stanovit dokazováním. Náhradní způsob stanovení daně podle pomůcek nikdy nemůže mít míru přesnosti a spolehlivosti jako při stanovení daně na základě důkazu. Náhradní způsob stanovení daně proto vždy vychází z určité míry pravděpodobnosti /viz např. rozsudek NSS ze dne 28.11.2006 č.j. 2 Afs 1/2006-119, www.nsssoud.cz/. Jestliže správce daně pouze jako pomůcky využil dle úředního záznamu ze dne 16.2.2010 o stanovení daňové povinnosti pouze údaje doložené žalobcem v účetních dokladech uvedené shora, nebylo správcem daně postupováno kombinováním pomůcek a dokazováním.

Nedůvodná je námitka žalobce ohledně nesprávného analytického postupu správce daně při hodnocení průměrné obchodní marže, což činí rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné. Dle správního spisu správce daně při propočtu marže vycházel z přijatých zdanitelných plnění pouze za pořízení zboží v sazbě 19 % a do výpočtu marže zahrnul pouze částku za prodej zboží v základní sazbě. Vykázané tržby za prodej zboží v základní sazbě činily 18 616 745,- Kč. Příjem z nájmu činil 180.000 Kč, celková vykázaná částka za uskutečněná zdanitelná plnění v základní sazbě 18 796 745,- Kč. Průměrná marže byla správcem daně vypočtena aritmetickým průměrem, přičemž správce daně zvolil ty položky, u kterých zjistil při obchodování nejvyšší četnost. Správce daně učinil závěr, že průměrná přirážka u zboží s 19 % činí 1,01 %, soudem je posuzován tento závěr správce daně jako správný. Žalobce byl opakovaně vyzýván k předložení důkazních prostředků, ve výzvě byl i informován o následcích při nesplnění důkazní povinnosti, správce daně proto učinil správný závěr, že žalobce neunesl důkazní břemeno v případě, že nebyl schopen prokázat údaje, které uvedl v daňovém přiznání. Žalobce neprokázal, že částka 2 557 165,78 Kč představuje režijní náklady jestliže z výpisu analytické evidence účtové třídy 5 vyplývá, že jako režijní náklady byla zaúčtována celkem částka 822 318,- Kč, což nebylo ze strany správce daně zpochybněno.

Soud proto uzavřel, že byly splněny zákonné podmínky pro stanovení daně dle pomůcek, přičemž žalobce nebyl zkrácen postupem správce daně na svých právech. Soud proto žalobu jako nedůvodnou dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch, se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech. Kasační stížnost nemá odkladný účinek. Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem.

Krajský soud v Českých Buděojvicích

dne 13. dubna 2011

Pokračování
- 8 -
10Af 103/2010

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru