Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 102/2010 - 35Rozsudek KSCB ze dne 09.02.2011

Prejudikatura

5 Afs 72/2008 - 71

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 Afs 35/2011 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

10Af 102/2010 –35

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové prvávní věci žalobce J. M., zastoupeného JUDr. Vladimírem Císařem, advokátem v Českých Budějovicích, B. Němcové 583/33, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 18.10.2010, č.j. 5176/10-1100, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 20.12.2010 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 18.10.2010 čj. 5176/10-1100, jímž bylo změněno rozhodnutí správce daně o dodatečném doměření daně z příjmů fyzických osob za rok 2005.

V žalobě se poukazuje na to, že k doměření daně došlo na základě pomůcek, přičemž napadené rozhodnutí se opírá o skutečnosti a důkazy nezakládající důvod pro takový postup. Žalobce s finančními orgány spolupracoval, naopak ty jej neúměrně zatěžovaly. Žalobce svá tvrzení prokázal předložením daňové evidence, kterou vedl v souladu s předpisy. Tím splnil svou důkazní povinnost a důkazní břemeno přešlo na finanční orgány. Žalobce téměř veškeré skutečnosti prokázal s výjimkou výdaje na pořízení lisu. Žalovaný nepřihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem v písemnostech zaslaných finančním orgánům. Žalobce vykupuje Pokračování
- 2 -
10Af 102/2010

odpadový papír, který následně prodává svým odběratelům. Nákup odpadových surovin odpovídá dokladům o jejich prodeji. Žalovaný nevznesl pochybnost o dalších výdajích žalobce. Zpochybňovány zůstávají výkupní ceny za odpadový papír od fyzických osob. Žalobce od fyzických osob vykupoval odpadový papír přetříděný do skupin v souladu s ceníkem. Od právnických osob byl vykupován papír netříděný. Správce daně při svém rozhodování nevzal v úvahu veškeré skutečnosti ovlivňující ceny odpadového papíru vykupovaného od fyzických osob. V zájmu prokázání výkupní ceny žalobce předložil důkazní prostředky, které byly žalovaným zpochybněny. Těmito důkazy žalobce prokázal všechna svá tvrzení, hodnocení důkazů žalovaným nemá reálný podklad nebo je nepravdivé. Dovozuje se, že stanoviska finančních orgánů jsou projevem libovůle. V žalobě je provedeno srovnání výkupních cen čtyř subjektů, jedním z nich je žalobce, a dovozuje se, že pomůcky byly stanoveny účelově s cílem doměřit maximální daň. To je dovozováno z charakteristiky srovnatelných subjektů. Žalovaný se nedostatečně vypořádal s námitkou žalobce o spolehlivém stanovení daně. Není prokázáno, že ceny srovnatelných subjektů jsou objektivní.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. V průběhu daňové kontroly vznikly pochybnosti o správnosti a úplnosti údajů uvedených žalobcem v daňovém přiznání, především o výši vykázaných hotovostních výdajů za nákup odpadového papíru, protože v předložených účetních dokladech byly zjištěny nesrovnalosti. Na základě výzvy správce daně žalobce předložil prvotní doklady vyhotovované při výkupu odpadu. Tyto doklady byly podrobeny důkaznímu řízení, kdy bylo zjištěno, že údaje na prvotních dokladech jsou v rozporu s dalšími zjištěnými skutečnostmi. Proto byl učiněn úsudek o tom, že předloženými doklady žalobce neprokázal, že částky na dokladech uvedené skutečně vynaložil na nákup papíru od fyzických osob. Rozpory byly zjištěny ve skladové evidenci. Výkupní lístky byly rozděleny do dvou skupin, když v první skupině dokladů byly shromážděny ty, které obsahovaly jméno prodávajícího s adresou, druhá skupina představovala doklady, kde místo prodávajícího byl uveden ostatní nákup. Pouze tři z osob, které měly podle předložených dokladů odpadový papír prodat, měly bydliště na adrese uvedené v dokladech. Dvě z těchto osoby byly vyslechnuty, třetí se z místa bydliště odstěhovala bez udání adresy. V odvolacím řízení byly vyslechnuti další tři svědkové navržení žalobcem provádějící pro žalobce některé práce při výkupu odpadu. Tyto důkazní prostředky byly zhodnoceny tak, že těmito důkazními prostředky nebylo prokázáno, za jakou výkupní cenu byl odpad vykupován za hotové od fyzických osob. Žalobce neprokázal, jak skutečně obchodní případ proběhl, tedy, že žalobci bylo poskytnuto zboží či služby a on za ně zaplatil a dále že zaplacené částky byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Údaje uvedené v žalobcem předložených důkazních prostředcích byly ve vzájemném rozporu, čímž finanční orgány prokázaly, že jedná se o doklady nevěrohodné, neprůkazné a nesprávné. Oprávněnost daňových výdajů nebyla proto žalobcem prokázána. Žalobce tudíž důkazní břemeno neunesl. Vedení průběžné evidence zásob lze dovodit a poukazuje se na to, že bez takové evidence nelze zjistit případné rozdíly ve stavu zásob. Je na poplatníkovi, jaký způsob evidence zásob zvolí tak, aby unesl důkazní břemeno. Údaje v žalobcem předložených evidencích nejsou hodnověrné, ze spisu plyne, že tu byly pochybnosti o výši výdajů vynaložených na nákup papíru od fyzických osob, nikoliv o jeho množství. V dané věci byl prokázán příjem nikoliv výdaj, přičemž množství neprokázaných výdajů činí podstatnou část celkově uplatněných výdajů. Správce daně neměl pochybnosti pouze o výši výdajů na nákup odpadového papíru, ale také o dalších výdajích, přičemž tyto pochybnosti v průběhu řízení nebyly odstraněny. Žalobce nesplnil svou povinnost při dokazování, je tudíž zřejmé, že první podmínka pro použití pomůcek byla dodržena. Veškeré předložené důkazní prostředky byly podrobeny důkaznímu řízení, kdy bylo prokázáno, že údaje v předložených písemnostech jsou v rozporu se skutečností, čímž správce daně dostál povinnosti podle § 31 odst. 8 písm. c) daňového Pokračování
- 3 -
10Af 102/2010

řádu. Daňová povinnost dokazováním nemohla být stanovena. Určení základu daně a daně za použití pomůcek je zachyceno v úředním záznamu a zvolené pomůcky mohou sloužit jako podklad pro kvalifikovaný odhad daňové povinnosti. Je tudíž splněna i třetí zákonná podmínka pro použití pomůcek. Při takovém stanovení daně bylo postupováno v souladu s § 46 odst. 3 zákona při volbě srovnatelného subjektu. Odkazuje se na napadené rozhodnutí a doplňuje se, že z odůvodnění je zřejmé, že správce daně hodnotil veškerá žalobcem předložená vyjádření. Žalobce v průběhu daňového řízení nebyl nepřiměřeně obtěžován.

Ze spisů finančních orgánů vyplynuly se zřetelem k uplatněným žalobním bodům následující podstatné skutečnosti.

U žalobce byla dne 25.6.2008 zahájena kontrola daně z příjmů fyzických osob za rok 2005, při které žalobce poskytl informace o své podnikatelské činnosti a předložil doklady daňové evidence, skladové karty podle druhů a uvedl předmět inventury.

Dne 24.2.2009 je datována výzva, ve které se uvádějí pochybnosti vyvstalé z dokladů předložených žalobcem. Pochybnosti se týkaly například provozu automobilů žalobce, pořízení některých strojů, úhrady kurzu angilčtiny, nákupu odpadového papíru, nájemného za nebytové prostory. Žalobce byl vyzván, aby k výdajům, o kterých vznikly pochybnosti, předložil důkazní prostředky. Žalobce na výzvu reagoval písemným sdělením. V průběhu daňové kontroly byl opatřen ceník nákupních cen druhotných surovin ve společnosti Sběrné suroviny v provozovně v Českých Budějovicích.

Dožádanými správci daně byl ověřen rozsah a cena žalobcem prodaných sběrných surovin například Jiřímu Holešákovi - HBH Sběr surovin a LeoCzech Hostín. U několika městských úřadů bylo zjišťováno bydliště fyzických osob, od kterých žalobce podle prvotních dokladů založených v daňové evidenci vykoupil odpadový papír. Městský úřad v Hluboké nad Vltavou potvrdil, že v daném zdaňovacím období v místě bydleli dva občané, kteří žalobci prodali odpadový papír, o dalších pěti osobách bylo uvedeno, že v evidenci obyvatel obce nejsou a v minulosti nebyly. Městský úřad v Lišově sdělil, že v obci trvale bydlí J. K., devět dalších osob nebylo v Lišově nikdy k trvalému pobytu hlášeno. Obecní úřad v Hosíně sdělil, že v obci nikdy nebydleli J. P. a pan N. Rovněž Městský úřad ve Zlivi sdělil, že konkrétní čtyři osoby nikdy ve Zlivi nebydlely.

Fyzické osoby, jejichž bydliště bylo městskými úřady ověřeno, byly vyslechnuty jako svědci. Svědek M. S. uvedl, že žalobce nezná a nikdy mu žádný papír neprodal. Svědek J. K. si neuvědomil, zda žalobce zná, připustil, že je možné, že prodal sběrnám surovin odpadový papír. Pro časový odstup si na průběh prodeje nevzpomněl.

Poté byl žalobce seznámen s konceptem zprávy o daňové kontrole, na kterou reagoval písemně. Podání žalobce bylo předmětem projednání dne 10.11.2009.

Po předložení rozpisu denních výdajů a ceníku druhotných surovin následovalo dne 4.12.2009 jednání, při kterém úřad žalobce seznámil s hodnocením předložených důkazů a uzavřel, že stanovisko správce daně obsažené v konceptu zprávy o daňové kontrole se nemění. Při tomto jednání byla žalobci předána kontrolní zpráva.

V závěru zprávy o daňové kontrole se uvádí, že z písemností a dalších důkazních prostředků vyplynuly rozdílné skutečnosti podstatné pro správné stanovení daňové povinnosti. Výzvě správce daně vyhověno nebylo, žalobce sice na výzvu reagoval, avšak Pokračování
- 4 -
10Af 102/2010

požadované skutečnosti neprokázal. Správce daně nejednal libovolně, požadoval prokázat skutečnosti, které žalobce tvrdil ve svém daňovém přiznání. Žalobce nepředložil žádnou evidenci, písemnosti či jiné doklady, ze kterých by bylo patrné, zda výdaje na nákup druhotných surovin byly vynaloženy v takové výši, jak žalobce deklaroval v daňové evidenci a posléze v daňovém přiznání. Bez prokázání daňových výdajů nelze najisto postavit výši výdajů na dosažení zajištění a udržení příjmů. Jsou dodrženy důvody pro stanovení daně podle pomůcek.

Žalobce podal ke kontrolní zprávě vyjádření, které s ním bylo projednáno dne 8.1.2010.

Stanovení základu daně a daně podle pomůcek je obsaženo v úředním záznamu, ve kterém se uvádí, že žalobce neprokázal výkupní ceny odpadového papíru pro stanovení výdajů na nákup odpadového papíru v hotovosti. Byly použity výkupní ceny společnosti Sběrné suroviny, kdy cena činila 1,- Kč za jeden kilogram papíru. Tato cena odpovídá nejčastěji používané výkupní ceně, za kterou žalobce nakupoval odpadový papír od právnických osob. Takovým postupem byl stanoven výpočet daňových výdajů a následně došlo k úpravě výdajů uplatněných žalobcem. Uvádí se, že byly respektovány povinnosti založené § 46 odst. 3 zákona, přičemž odkazuje se na konkrétní skutečnosti.

Následovalo vydání dodatečného platebního výměru, proti kterému se žalobce odvolal.

V průběhu odvolacího řízení bylo provedeno místní šetření ve společnosti Petr Novák zabývající se výkupem druhotných surovin, kdy bylo zjištěno, že při nákupu je vydáván pokladní doklad, který obsahuje jméno, příjmení, adresu, číslo občanského průkazu prodávajícího, kód odpadu, název odpadu, katalogové číslo, cenu za měrnou jednotku, množství a cenu. K protokolu je připojen ceník platný od 25.1.2010.

Žalobce v odvolacím řízení navrhl výslech svědků M. V., K. H. a J. P., kteří pro žalobce vykonávali práce při výkupu odpadového papíru a jeho třídění. Svědek V. potvrdil, že dvakrát do měsíce přebíral pro žalobce papír v provozovně Suchá. Takto převzatý papír roztřídil, zvážil, zaznamenal váhu netříděného odpadu. Potvrzení dodavatelům nevydával. Cena za kilo vykoupeného papíru činila 2,- až 6,- Kč. O vyplácení se svědek nestaral, někdy obdržel hotovost od žalobce a z toho odebraný papír platil. Svědek si nepamatoval, jakou sazbu užíval. Ve stejném smyslu vyzněl výslech svědka H., který žalobci vypomáhal. Svědek na telefonickou žádost žalobce v provozovně Suchá převzal odpadový papír, zvážil jej, roztřídil a zapsal. Ostatní vyřizoval žalobce sám. Výkupní cena činila 2,- až 6,- Kč, svědek však peníze nevyplácel. Svědek obdržel od žalobce nějaké peníze, jednalo se o pár stovek, přesně si svědek částku nepamatuje. Jednalo se o odměnu za roztřídění papíru. Svědek P. dělal u žalobce brigádu, příležitostně vykupoval pro žalobce papír nebo jej třídil. Činil tak doma v Bednárečku, v místě bydliště. Se žalobcem se setkal dvakrát až třikrát měsíčně a měl vykoupeny dvě bedny odpadu. Svědek žádnou evidenci o množství odevzdaného papíru nevedl, za vykoupený odpad platil. Cena činila 2,- až 3,- Kč za kilogram papíru. Žádné potvrzení o vyplacení peněz a převzetí surovin nevydával. Méně platil za smíšený odpad, ten následně svědek roztřídil. Za noviny vyplácel 1,50 Kč až 2,-Kč za kilogram a když papír

vytřídil, dostal od žalobce 2,- Kč. Za 2,- Kč byl kilogram lepenky, za opravdu čistý bílý papír se platilo 6,- až 7,- Kč.

Pokračování
- 5 -
10Af 102/2010

S hodnocením svědeckých výpovědí byl žalobce dne 8.4.2010 seznámen. K hodnocení důkazů se žalobce písemně vyjádřil.

V odvolacím řízení byl dále zajištěn ceník společnosti ŠROPATEX, která v roce 2005 vykupovala papírový odpad.

Finanční orgány založily do spisu českou normu obsahující seznam evropských standardních druhů sběrového papíru.

Úřední záznam o stanovení základu daně a daně podle pomůcek byl doplněn a upřesněn. Uvádí se v něm, z jakých údajů bylo vycházeno, jak byly stanoveny příjmy a výdaje. Při stanovení daňových výdajů byl rozlišen náklad na nákup odpadových surovin a další výdaje. S úředním záznamem byl žalobce seznámen a podal k němu písemné vyjádření.

Odvolání žalobce bylo projednáno napadeným rozhodnutím, ve kterém se uvádí, jaké podklady byly využity jako pomůcky pro stanovení základu daně a daně. Uvádí se, v čem spočívaly pochybnosti správce daně o údajích uvedených žalobcem. Předložené doklady byly podrobeny důkaznímu řízení a byly zhodnoceny tak, že není prokázáno, jak vysoké jsou náklady na nákup papíru. Prvotními doklady nebyly výdaje žalobce prokázány, neodpovídala cenová evidence, potvrzení výkupní ceny, kdy dva ze tří svědků peníze nevypláceli,podklady neprokazují výši nákladů žalobce na výkup odpadového papíru. Žalobce své důkazní břemeno neunesl a za dané důkazní situace neprokázal skutečnou výši nákladů na výkup odpadového papíru. Daň nemohla být stanovena dokazováním, protože žalobcem předložená daňová evidence nemá dostatečnou vypovídací schopnost. Zvolené pomůcky mohou sloužit jako podklad pro kvalifikovaný odhad daňové povinnosti. Způsob stanovení daně je obsažen v úředním záznamu. Žalovaný se v odvolání vypořádal s námitkami žalobce k doplněnému úřednímu záznamu. Dále poukázal na judikaturu Nevyjššího správního soudu o tom, že odvolatel nemá právo podílet se na výběru pomůcek. Volbu srovnatelných subjektů zhodnotil jako správnou. Přitom odkázal na Vyhodnocení plnění plánu odpadového hospodářství Jihočeského kraje za rok 2005. Postup správce daně nebyl nadměrně zatěžující.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Soud nesdílí názor žalobce, že nebyl dán zákonný důvod pro stanovení daně podle pomůcek. Z obsahu spisů finančních orgánů vyplývá, že nebyla zjištěna přesná a správná výše žalobcových výdajů. Je-li předpokladem stanovení daně dokazováním předložit takové účetní podklady, případně jiné důkazy, na základě kterých lze daň stanovit přesně, pak žalobcem nabídnuté důkazní prostředky pro stanovení daně takovým způsobem nepostačují. Především na základě opatřených podkladů nelze stanovit výši výdajů žalobce na výkup odpadového papíru. Přitom výše výdajů daňového subjektu má význam pro stanovení základu daně a daně. Okolnost, že žalobce předkládal doklady a nabízel důkazy ještě nepostačuje k tomu, aby bylo možno stanovit daň dokazováním. Nelze přisvědčit žalobnímu tvrzení o tom, že žalobce byl v průběhu daňové kontroly a odvolacího řízení neúměrně zatěžován, byla mu adresována jediná výzva, ve které správce daně vyjevil pochybnosti o údajích žalobce o výdajích a vyzval jej k nabídnutí důkazů k prokázání žalobcových tvrzení. Jak je z výzvy patrné, pochybnosti vyvstaly na základě rozporů zjištěných z daňové evidence žalobce. Jestliže finanční orgán projevil snahu rozpory odstranit, pak tím nikterak nezatěžoval žalobce, naopak mu dal možnost zjištěné nesrovnalosti odstranit. V průběhu řízení byla pak realizována procesní práva žalobce tím, že byl uvědomován o termínech jednání, při kterých byly vyslýcháni Pokračování
- 6 -
10Af 102/2010

svědci, při dalších jednáních byla projednávána písemná vyjádření žalobce a žalobce byl takovým způsobem uvědomován o názorech správce daně na kontrolovanou problematiku. Realizaci procesních práv nelze chápat jako neúměrné zatěžování.

Žalobce předložil jím vedenou daňovou evidenci, avšak tato evidence nebyla způsobilá prokázat žalobcova tvrzení. Daňová evidence neodpovídala požadavkům § 7b) odst. 1 zákona o daních z příjmů, jestliže údaje o výdajích žalobce nebyly zachyceny tak, aby bylo možno zjistit daňový základ. Například byly zjištěny rozpory mezi výdajovými pokladními doklady a dodacími listy, kdy byly zjištěny rozdíly v ceně za vykoupený odpad prvotními pokladními doklady, za výkup surovin nebylo prokázáno, za jakou cenu byly odpady nakoupeny, v prvotních dokladech jsou uváděny jako dodavatelé neexistující osoby. To je jednoznačně patrné ze sdělení městských úřadů ke konkrétním osobám. Stav zásob nebyl průběžně veden, kromě toho je ze spisu zřejmé, že vyvstaly pochybnosti o dalších žalobcových výdajích. Pro posouzení věci je rozhodné, že žalobcem předložená daňová evidence nebyla v konkrétním zdaňovacím období vedena tak, aby údaje o příjmech a výdajích umožňovaly zjistit základ daně. Povinností daňového subjektu je, aby vedl daňovou evidenci tak, aby byla pro účel, pro který se vede, využitelná jako důkazní prostředek. Pro rozpory, které byly v řízení zjištěny, daňová evidence žalobce nelze použít k prokázání výdajů žalobce minimálně o nákladech na výkup odpadového papíru. Předložením daňové evidence žalobce neprokázal správnost svých tvrzení uvedených v daňovém přiznání. Pro posouzení průkaznosti daňové evidence není rozhodující, jaké požadavky jsou na její vedení právními předpisy kladeny, zákonným požadavkem je, aby obsahovala údaje o příjmech a výdajích v členění, kterého je zapotřebí pro zjištění základu daně. Právě tomuto požadavku daňová evidence žalobce nevyhovuje.

Předložením daňové evidence žalobce důkazní povinnost nesplnil, naopak správce daně v důkazním řízení prokázal, že daňová evidence není věrohodná a je nesprávná. Daňovými doklady ani výslechy svědků nebylo prokázáno, jaké náklady žalobce měl s nákupem odpadového papíru. Nelze přisvědčit ani žalobnímu tvrzení o tom, že žalobce prokázal veškeré skutečnosti vyjma pořízení lisu. V průběhu daňové kontroly vyvstaly pochybnosti o dalších výdajích, například na provoz motorových vozidel, úhradu jazykového kurzu, další výdaje žalobce byly hodnoceny jako daňově uznatelné s odůvodněním, že v zájmu chodu činnosti musel žalobce vynaložit výdaje, například na nájemné skladu, spotřební materiál, telefon, provoz motorových vozidel. Zpochybněny zůstaly výdaje na nákup odpadového papíru, přičemž tyto výdaje představují většinu nákladů žalobce. Nelze-li na základě předložených důkazů výši výdajů žalobce zjistit, pak je tu důvod stanovit daň podle pomůcek a nikoliv dokazováním. Žalobce se v průběhu řízení k jednotlivým zjištěním a úkonům správce daně vyjadřoval, avšak tato písemná podání ještě nejsou důkazem o tom, že žalobce skutečně měl výdaje s nákupem odpadového papíru v rozsahu tvrzeném v daňovém přiznání. Shromážděné důkazy byly hodnoceny v souladu s požadavky § 2 odst. 3 daňového řádu účinného v době rozhodování, nedošlo k porušení dalších zásad daňového řízení, na které je v žalobě odkazováno, hodnocení důkazů má oporu ve spise a skutkové zjištění o tom, že provedené důkazy nepostačují k přesnému stanovení daně dokazováním, je správné.

O daňové evidenci žalobce nezbývá než zopakovat, že není způsobilá prokázat skutečné výdaje žalobce na pořízení odpadového papíru. Žalobce vykoupené suroviny prodával dalším odběratelům a rozsah tohoto prodeje je daňovými doklady prokázán, stejně jako příjem žalobce za takto prodaný odpad. Je zcela nepochybné, že prodaný odpad žalobce musel nakoupit. Daňovou evidencí žalobce však není prokázáno, za jakou částku byl následně prodávaný odpad nakoupen. Pochybnosti o výdajích na nákup pohonných hmot, údržbu Pokračování
- 7 -
10Af 102/2010

vozidel byly zpochybněny, což je patrné z výzvy, avšak při stanovení základu daně a daně podle pomůcek byly takové výdaje uznány, stejně jako výdaje na provozní režii. Příjmy z prodeje odpadu nebyly rovněž zpochybněny, protože údaje žalobce o příjmech odpovídají zjištěním učiněným prostřednictvím dožádaných finančních úřadů u odběratelů žalobce.

Pochybnosti správce daně o výkupních cenách za odpadový papír od fyzických osob jsou zcela opodstatněné, což je zřejmé ze spisu.

Důvody a příčiny okolnosti, že finanční orgány neakceptovaly rozdílné výkupní ceny pro fyzické osoby a právnické osoby spočívají v tom, že žalobce v průběhu řízení svá tvrzení o tom, že fyzickým osobám a právnickým osobám vyplácel rozdílné ceny za odpadový papír, neprokázal. To je zcela zřejmé z obsahu spisu. Pro prokázání výše výkupní ceny nepostačuje, že zákon o odpadech rozlišuje různé kategorie odpadového papíru. Pro stanovení základu daně a daně je rozhodné prokázat, za jakou cenu žalobce skutečně odpadový papír nakupoval. V řízení nebylo zpochybněno, za jaké částky nakupoval od žalobce odpadový papír jeho hlavní odběratel a podle jeho podnikové normy nelze prokázat, za jaké částky žalobce vykupoval papír. Argumentem nemožnosti prokázat výši výdajů za vykoupený papír není ani ochrana osobních údajů. Žalobce svými prvotními doklady neprokázal výši výkupních cen a o nesprávnosti těchto dokladů svědčí skutečnost, že pouze u třech fyzických osob údaje o nich odpovídaly skutečnosti, ostatní dodavatelé odpadového papíru neexistovali. Není tudíž pravděpodobné, že by téměř všichni prodávající udávali žalobci nesprávné příjmení.

Ceníkem nelze rovněž prokázat skutečně vynaložené výdaje na výkup papíru, není-li zjištěno podle žalobcových podkladů, kolik papíru, za jakou cenu nakoupil, jestliže mezi takovými podklady jsou rozpory. Dovolává-li se žalobce způsobu výkupu odpadového papíru od právnických osob a fyzických osob, pak zůstává u ničím nepodloženého tvrzení ve vztahu k prokázání skutečných výdajů žalobce za vykoupený odpadový papír.

V souzené věci byla daň stanovena podle pomůcek, kdy byly využity údaje subjektů vykupujících odpadový papír v Českých Budějovicích. Výkupní ceny těchto subjektů byly proto ovlivňovány stejným způsobem jako ceny, za které odpadový papír vykupoval žalobce.

Dovolává-li se žalobce důkazních prostředků vyjmenovaných na straně 5 žaloby, pak je zapotřebí uvést, že těmito důkazními prostředky nebylo prokázáno, za jaké částky žalobce skutečně odpadový papír vykoupil. Tyto důkazy správce daně i žalovaný hodnotili a hodnocení žalobcem předložených důkazních prostředků odpovídá požadavkům § 2 odst. 3 daňového řádu a má oporu ve spise. Žalobce sám poukazuje na různou kvalitu vykupovaného papíru a není-li prokázáno, kolik bylo za konkrétní druh odpadového papíru zaplaceno, nepostačuje k určení výdajů žalobce cena uvedená v ceníku. Pro stanovení výdajů žalobce nepostačuje tvrzení žalobce o tom, že odpadový papír vykupoval v souladu s cenami podle ceníku, není-li prokázáno, jaký druh odpadového papíru, v jakém množství a za kolik žalobce vykoupil.

Žalovaný na straně 15 napadeného rozhodnutí vypořádává zcela konkrétním způsobem výhrady žalobce k výkupní ceně odpadového papíru poukazem na výkupní cenu papíru kategorie A5 tvořící největší výkupní podíl, přičemž rozdělení odpadového papíru do kategorií uváděl žalobce ve vystavených fakturách. Správce daně pro účely přiřazení výkupní ceny použil příslušnou státní normu a zjištění u srovnatelných subjektů. Nejde tu o dehonestaci intelektuální schopnosti žalobce, ale o zcela správné vypořádání tvrzení žalobce o výkupních cenách. Tvrzení žalobce byla skutečně shledána nevěrohodná, avšak úsudek Pokračování
- 8 -
10Af 102/2010

správce daně i žalovaného o nevěrohodnosti žalobcových tvrzeních vyplynulo ze zjištění učiněných při daňové kontrole a v odvolacím řízení.

Za účelem ověření správnosti údajů v prvotních dokladech žalobce byli vyslechnuti dva svědkové, kteří především nepotvrdili správnost údaje žalobce o výši ceny vykupovaného papíru. Svědek S. především uvedl, že žalobce vůbec nezná a žádný odpadový papír mu nikdy neprodal. Svědek K. možnost prodeje odpadového papíru nevyloučil, avšak si pro časový odstup nepamatoval, za jakou cenu papír prodal. Tyto důkazní prostředky byly proto zcela správně zhodnoceny, jestliže byl učiněn úsudek o tom, že těmito důkazy není prokázána výkupní cena odpadového papíru. Nutno poznamenat, že ve výkupních lístcích jsou téměř ve všech případech jako prodávající označeny osoby, které neexistují, což bylo zjištěno zprávami městských úřadů, v jejichž obvodu měly mít takové osoby bydliště. Těmito zprávami, jakož i výslechy svědků je prokázáno, že výkupní lístky správné nejsou a nelze se o ně opírat při stanovení výkupní ceny odpadového papíru. Na tom nemůže nic změnit okolnost, že daňová evidence neukládá žalobci vést takové doklady. Je na žalobci daňovou evidenci vést způsobem, kterým lze nepochybně výdaje vynaložené na podnikatelskou činnost prokázat tím, že nejsou v daňové evidenci a podkladech pro ní rozpory vadným vedením evidence, dostal se žalobce do důkazní nouze, kdy není schopen svá tvrzení o daňových nákladech prokázat.

V průběhu odvolacího řízení byli na návrh žalobce vyslechnuti tři svědkové, kteří pro žalobce příležitostně pracovali. Obsah svědeckých výpovědí žalovaný hodnotil zcela správně, jestliže vyvodil, že výpovědi těchto svědků neprokazují výši výdajů žalobce za vykoupený odpadový papír. Svědkové odkázali sice na cenové rozpětí vykupovaného papíru, avšak není prokázáno, jaké množství a jaké jakosti a za jakou cenu bylo skutečně vykoupeno. I hodnocení výpovědi svědka P. je zcela správné se zřetelem k tomu, že jednalo se o prokázání tvrzení žalobce o výkupních cenách. Při hodnocení důkazů nejde o tvrzení žalovaného, ale o skutkové zjištění plynoucí z daných svědeckých výpovědí, přičemž vývod žalovaného je zcela správný, a proto soud nemůže přisvědčit žalobnímu tvrzení o tom, že hodnocení důkazů odporuje skutečnosti a je účelové. Je-li zjištěno, že téměř veškeré fyzické osoby, od nichž měl být odpadový papír vykupován, neexistují, nemůže se žalobce úspěšně dovolávat výkupních lístků. Výkupními lístky proto není tvrzení žalobce o ceně vykupovaného odpadového papíru od fyzických osob prokázáno.

K povinnosti vést skladovou evidenci v průběhu roku nezbývá než zopakovat, co bylo uvedeno v předchozí pasáži rozsudku o daňové evidenci. Není-li daňová evidence vedena v souladu s požadavky § 7b) odst. 1 zákona o daních z příjmů tak, aby zcela nepochybně dokazovala rozsah výdajů podnikatelského subjektu, není daňový subjekt způsobilý takovou evidencí prokázat správnost svých tvrzení o výši výdajů. Z obsahu spisu i napadeného rozhodnutí jsou zřejmé rozpory zjištěné v účetních podkladech žalobce, které jsou takového rázu, že daň nebylo možno stanovit dokazováním na základě údajů plynoucích z takto vedené daňové evidence. Zjištění o prodeji odpadového papíru v závěru měsíce ledna 2005 odpovídá tomu, co vyplynulo při daňové kontrole o stavu skladu. Údaje uvedené na straně 5 a 9 napadeného rozhodnutí svědčí o tom, že daňová evidence žalobce a daňové doklady nejsou věrohodné.

Odůvodnění napadeného rozhodnutí na straně 13 nesvědčí o tom, že skladová evidence žalobce byla vedena správně, ale předložené podklady jsou hodnoceny tak, že není pochybnost o množství nakoupeného zboží, ale o ceně, za jakou byl odpadový papír vykoupen.

Pokračování
- 9 -
10Af 102/2010

K tíži žalobce není přičítáno, že nemůže ověřit údaje o bydlišti fyzických osob, ale za situace, kdy všechny fyzické osoby kromě tří neexistují, je důkaz ve formě výkupních lístků zpochybněn. Takový úsudek finančních orgánů je zcela správný, protože není pravděpodobné, že by téměř všichni občané prodávající odpadový papír záměrně uváděli nesprávné jméno a bydliště.

Argumentace rozsudkem Nejvyššího správního soudu slouží k podpoře správnosti hodnocení důkazů a se zřetelem k tomu, že je zcela nepochybně zjištěno, že údaje o fyzických osobách prodávajících odpadový papír nejsou pravdivé, je odkaz žalovaného na daný rozsudek zcela správný. To lze zcela jednoznačně dovodit ze znění části odůvodnění, které se žalobce dovolává.

K argumentaci ceníkem společnosti Petr Novák a návrhu na ověření ceníků dalších společností je zapotřebí především uvést, že daňový subjekt, u kterého daň nelze stanovit dokazováním, nemá právo do volby pomůcek zasahovat. Ceník výkupny společnosti Petr Novák je ve spise doložen, avšak takovým ceníkem není prokázán skutečný výdaj žalobce za vykoupený odpadový papír, při volbě pomůcek bylo pak vycházeno z toho, že žalobce je třetím největším subjektem zabývajícím se výkupem odpadového papíru.

Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že žalobce nepředložil takové důkazy, na základě kterých by bylo možno stanovit daň dokazováním. Nezbývá než zopakovat, že hodnocení provedených důkazů je zcela správné, je-li jím činěno zjištění o tom, že předloženými důkazními prostředky nebyl prokázán rozsah výdajů žalobce za vykoupený odpadový papír. Výpovědi svědků byly hodnoceny zcela správně, údaje o podnikání společnosti Petr Novák nejsou pro stanovení výdajů žalobce podstatné, skladovou evidencí žalobce není rozsah výdajů žalobce prokázán, volba srovnatelných subjektů odpovídá požadavku na spolehlivé stanovení základu daně a daně, je-li žalobce třetím největším subjektem v Jihočeském kraji zabývajícím se výkupem odpadového papíru. Označení druhu vykoupeného papíru není pro stanovení výše výdajů žalobce rozhodné, není-li prokázáno, za jaké ceny byl netříděný papír vykupován. Údaje o výrocích žalobce nejsou nepravdivé, jsou-li v návaznosti na výsledky dokazování hodnoceny tak, že tvrzením žalobce nebylo uvěřeno a okolnost, že v průběhu daňové kontroly byla výše dalších výdajů žalobce akceptována, neznamená, že šlo o snahu snížit věrohodnost žalobce. Tvrzení žalobce o výši výdajů na vykoupený odpadový papír není podloženo důkazními prostředky, v důsledku čehož tvrzení žalobce o výši těchto výdajů skutečně věrohodné není.

Procentuální vyjádření na straně 8 a 9 odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo využito jako argument pro pochybnosti správce daně o výši výkupních cen odpadového papíru a je argumentem o tom, že údaj o výdajích na nákup papíru tvrzený žalobcem není správný. Poukazuje se na to, že žalobce papír nakupoval především od fyzických osob a za hotové, výkupní ceny od právnických osob činily nejčastěji 1,- Kč za kilogram vykoupeného papíru. Tento propočet pak posloužil k tomu, že prvotní doklady předložené žalobcem nebyly uznány jako důkaz výše výdajů žalobce za odpadový papír. Nejde tu proto o situaci, kdy procentuální vyjádření o ničem nevypovídá, naopak, z takového vyjádření byl učiněn úsudek o tom, že prvotními doklady žalobce neprokázal své tvrzení.

Zjištění o tom, že není prokázáno, za kolik žalobce odpadový papír nakoupil, je zcela správné. Z úsudku správce daně ani žalovaného v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, že úsudek o ceně nakoupeného odpadového papíru současně znamená úsudek o Pokračování
- 10 -
10Af 102/2010

tom, jaké množství odpadového papíru bylo nakoupeno. Množství vykoupeného papíru není nikterak zpochybňováno, což je patrné z písemností založených ve spise. Neprokázaná zůstává cena, kterou žalobce za vykoupený odpadový papír zaplatil a nikoliv jeho množství. Jestliže při stanovení daňových výdajů žalobce bylo vycházeno z takto stanoveného množství vykoupeného papíru, bylo postupováno zcela správně.

Jako srovnatelné subjekty byly využity ceny společností Sběrné suroviny a ŠROPATEX. Výběr srovnatelného subjektu byl zvolen podle Vyhodnocení plnění plánu odpadového hospodářství Jihočeského kraje za rok 2005, které je dostupné na webových stránkách. Z tohoto vyhodnocení vyplývá, že žalobce je po označených společnostech třetím největším subjektem zabývajícím se výkupem odpadového papíru. Volba srovnatelných subjektů byla proto provedena na základě zcela objektivního zjištění a není projevem libovůle. Při stanovení výdajů žalobce nebyly k vykoupenému množství přiřazeny ceny uvedené v žalobě, z úředního záznamu o stanovení výkupní ceny vyplývá, že byly zvoleny maximální ceny vyplácené srovnatelnými subjekty za kilogram vykoupeného papíru, přičemž u kategorie A5 bylo vycházeno z ceny 1,- Kč za kilogram, u kategorie C4 potisk byla stanovena cena 2,- Kč. Tvrzení žalobce o tom, že od fyzických osob činila výkupní cena za papír C4 3,80 Kč, případně 7,20 Kč, není prokázána. Argumentace výkupními cenami podle ceníku společnosti Petr Novák nesvědčí o nespolehlivém stanovení daně, jestliže při stanovení výše výdajů na nákup odpadového papíru bylo vycházeno z ceny 1,- Kč za kategorii A5 a 2,- Kč za kategorii C4. Povaha srovnatelných subjektů byla zohledněna při volbě pomůcek, což

je z úředního záznamu zřejmé, když bylo vycházeno z maximálních cen srovnatelných subjektů a jiná kritéria ekonomické povahy nebyla vzata v úvahu. Maximální výkupní ceny byly pak vztaženy na množství žalobcem vykoupeného odpadového papíru. Skutečnosti, ze kterých bylo při stanovení daně podle pomůcek vycházeno, jsou seznatelné z úředního záznamu, který je přezkoumatelný, je z něj patrné, jaké pomůcky byly zvoleny a svědčí o tom, že daň byla stanovena spolehlivě. Srovnatelné subjekty byly proto zvoleny správně, přičemž do volby srovnatelného subjektu nemá daňový subjekt právo zasahovat. Tvrzení žalobce o výkupních cenách společnosti Petr Novák bylo ověřeno při místním šetření a ceník je ve spise založen.

Volba srovnatelných subjektů a důvody pro ten postup jsou seznatelné z úředního záznamu z 21.7.2010 a vyplývá též z odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém se žalovaný vypořádával s námitkami žalobce o volbě srovnatelných subjektů.

Soud nesdílí názor žalobce o tom, že žalovaný v napadeném rozhodnutí zlehčuje žalobcovy výhrady. Z rozhodnutí je zřejmé, že je reagováno na odvolací námitky a jsou hodnocena tvrzení žalobce. Námitka žalobce o zadržování dokladů byla v průběhu řízení hodnocena jako důvodná, avšak tato skutečnost nemá žádný dopad do zákonnosti napadeného rozhodnutí. Předvolávání žalobce nelze chápat jako obtěžování, ale jde o realizaci procesních práv žalobce. Ten byl uvědomován o výslechu svědků. Se žalobcem byla při ústních jednáních projednávána jeho vyjádření, byl seznamován s výsledkem zprávy o kontrole. Dále byl při dalším jednání uvědoměn o hodnocení důkazů doplněných v odvolacím řízení. Okolnost, že žalobce se k jednáním dostavil, znamená využití jeho procesních práv, nikoliv obtěžování úřadem. Skutečnost, že žalobce podával v průběhu řízení písemná vyjádření, případně se dostavoval k ústním jednáním, ještě neznamená, že prokázal správnost údajů tvrzených v daňovém přiznání.

Doplnění úředního záznamu o stanovení daně podle pomůcek je v rozhodnutí o odvolání odůvodněno a z obsahu úředního záznamu z 27.1.2010 je zřejmé, že daň za použití Pokračování
- 11 -
10Af 102/2010

pomůcek byla stanovena spolehlivě, jestliže v tomto záznamu je správní uvážení o kvalifikovaném odhadu základu daně a daně odůvodněno.

Při stanovení výdajů žalobce na výkup odpadového papíru nebylo vycházeno z výkupních cen srovnatelných subjektů, jak se uvádí v žalobě, ale z cen papíru kategorie A5 v hodnotě 1,- Kč/kg a kategorie C4 2,- Kč/kg. To je zřejmé též z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Takovým způsobem byl pro účely daňových výdajů žalobce hodnocen i netříděný odpadový papír. Netříděnému odpadovému papíru nebyla přiřazena cena 0,1 až 0,3 Kč, finanční orgány uvažovaly tudíž s násobky ceny, za které netříděný odpad vykupovaly společnosti Sběrné suroviny a ŠROPATEX, které uvedl žalobce v žalobě. Úsudek o tom, jakým způsobem si mohou společnosti počínat při likvidaci svého papírového odpadu, nemá pro stanovení základu daně a daně v souzené věci význam. Žalobní tvrzení o tom, že polovina papíru byla prodávána kontaktními osobami, je ničím nepodloženým tvrzením.

Soud proto uzavřel, že volba srovnatelných subjektů byla provedena správně a daň stanovena dostatečně spolehlivě. Při stanovení výkupní ceny bylo vycházeno z maximálních cen používaných srovnatelnými subjekty.

Jestliže žalobce neprokázal, že tvrzení o daňových výdajích jsou správné, neunesl důkazní břemeno ve smyslu § 31 odst. 9 zákona a nesplnění této povinnosti při dokazování je takového rázu, že daň nebylo možno na základě provedených důkazů stanovit dokazováním. Zákonné požadavky pro stanovení daně podle pomůcek byly proto dodrženy. V důsledku toho bylo na žalovaném přezkoumat prvostupňové rozhodnutí podle § 50 odst. 5 zákona a jestliže byly podmínky pro dodatečné stanovení daně podle pomůcek dodrženy, postupoval žalovaný zcela v souladu s označenou právní normou. V důsledku toho byla daň z příjmů fyzických osob žalobce za zdaňovací období roku 2005 stanovena v souladu se zákonem. Stalo se tak přitom při dodržení zásad daňového řízení ve smyslu § 2 zákona.

Soud proto uzavřel, že pro důvody uvedené v žalobě není napadené rozhodnutí vadné.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, z důvodů uvedených v § 103 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech.

Pokračování
- 12 -
10Af 102/2010

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 9. února 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Mrázová Pavla

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru