Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 101/2010 - 39Rozsudek KSCB ze dne 02.02.2011

Prejudikatura

5 Afs 72/2008 - 71

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
8 Afs 24/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10Af 101/2010 – 39

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce OXA, s.r.o. se sídlem v Českých Budějovicích, Průmyslová 165/7, zast. Ing. Tomášem Hajduškem, daňovým poradcem v Katovicích, Školní 419, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 4.11.2010 č.j. 4756/10-1200, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 17.12.2010 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 4.11.2010, č.j. 4756/10-1200, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2005, 2006 a 2007.

Žalobou je namítáno zkrácení žalobce na právech tím, že nebylo respektováno právo žalobce klást svědkům otázky v průběhu řízení, přičemž odkazuje se na výpověď daňové poradkyně Moniky Jandové. Není jasné, zda daňová povinnost byla stanovena dokazováním nebo za pomoci pomůcek, kdy způsoby jak daň stanovit nelze kombinovat. Záměr správce daně pak nemá oporu ve spise, kdy službami měl správce daně na mysli služby erotické, což uvedl v kontrolním zjištění. Žalobce je právnickou osobou, která sama o sobě nemůže Pokračování
- 2 -
10Af 101/2010

provozovat žádnou činnost, nezaměstnávala žádné fyzické osoby k výkonu erotických služeb a při poskytování takových služeb, na nichž profitovala jiná osoba, by mohlo být navozeno důvodné podezření ze spáchání trestného činu kuplířství. Vzniká proto otázka, kdo poskytoval uváděné služby, jestliže žalobce tvrdí, že provozoval pouze hostinskou činnost. Úsudek finančních orgánů proto nemá oporu ve spise.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K žalobnímu bodu o porušení práva žalobce být přítomen při výslechu svědka se poukazuje na obsah protokolu o místním šetření u daňové poradkyně provozovatele Horské chaty Kleť, ze kterého je zřejmé, že při místním šetření byla ověřována skutečnost, zda hostům chaty je poskytována služba prostřednictvím bankovního terminálu. Z místního šetření vyplynulo, že výběr hotovosti v Horské chatě Kleť není možný. Toto zjištění je v rozporu s výpovědí svědka V. M., který tvrdil, že výběr hotovosti je v konkrétní chatě poskytován. To vedlo k závěru správce daně, že výpověď svědka M. není věrohodná. Místní šetření nevykazovalo známky výslechu svědka, šlo pouze o ověření účtování plateb prostřednictvím bankovního terminálu v Horské chatě Kleť.

Správce daně vyjevil veškeré pochybnosti o skutečnostech plynoucích z účetnictví žalobce, jakož i o svědeckých výpovědích zaměstnanců žalobce a dospěl k závěru, že vypovídací schopnost účetnictví žalobce a jím navržené důkazní prostředky nepostačují ke stanovení daně dokazováním. Proto nebylo možno stanovit daňovou povinnost jinak, než za použití pomůcek. Skutečnost, že při stanovení daně bylo podpůrně vycházeno ze zjištění učiněných z účetnictví žalobce a fakturace jeho dodavatelů, propočtu obchodní přirážky na základě zajištěných nápojových lístků a při využití bankovních výpisů účtu žalobce neznamená rozpor se způsobem stanovení daňové povinnosti.

K poslednímu žalobnímu bodu se poukazuje na to, že každá právnická osoba vykonává svou činnost prostřednictvím osob, což nic nemění na skutečnosti, že z daňového spisu je patrno, že podnikatelská činnost nesměřovala pouze k poskytování hostinských služeb, ale při běžném shlédnutí internetových stránek žalobce je zřejmé, že poskytuje též služby jiné. O tom svědčí dále výpovědi svědků, návštěvníků nočních klubů žalobce, závazná stanoviska a projektová dokumentace stavebního úřadu.

Žalobce v replice poukázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu o výkladu pojmu místní šetření.

Ze spisů finančních orgánů vyplynuly se zřetelem k uplatněným žalobním bodům následující podstatné skutečnosti.

Žalobce byl podroben kontrole daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2005, 2006 a 2007. Při kontrole bylo zjištěno, že do příjmů žalobce nebyly zahrnuty platby realizované platebními kartami zasílané bankou žalobci na účet. Dále bylo zjištěno, že do nákladů nejsou promítnuty veškeré úhrady za zboží dodané žalobci. To bylo například zjištěno z dodacích listů společností Vrtal, Makro Cash & Carry. Tato zjištění byla důvodem pro vydání opakovaných výzev pro žalobce, ve kterých jsou pochybnosti správce daně specifikovány a žalobce byl vyzván, aby takové pochybnosti důkazními prostředky odstranil.

Způsob vedení účetnictví byl ověřován jak u zaměstnanců žalobce, tak u subjektů, které pro žalobce účetnictví vedly. Pokračování
- 3 -
10Af 101/2010

K formě placení útraty případně dalších služeb v zařízeních žalobce žalobce tvrdil, že dělo se tak v hotovosti a za situace, kdy host neměl dostatek finančních prostředků, byla mu poskytována služba spočívající v možnosti výběru hotovosti platební kartou, přičemž tento výběr se uskutečnil tak, že personál žalobce předal hostu hotovost odpovídající platbě bankomatem a host svou úhradu platil hotově. Toto tvrzení žalobce bylo potvrzeno zaměstnanci žalobce při svědeckých výpovědích, žádné pokladní doklady o vydání hotovosti k dispozici nejsou.

Finanční orgány opatřily u bank přehled osob, které platily úhradu v zařízeních žalobce platební kartou a některé z těchto osob vyslechly jako svědky. Žádný z těchto svědků kromě V. M. nepotvrdil, že personál žalobce mu poskytl finanční hotovost, naopak svědkové uvedli, že platební kartou hradili svou útratu případně další služby. Kromě toho se svědkové vyjadřovali k ceně podávaných nápojů a poskytovaných služeb. Někteří ze svědků potvrdili vystoupení tanečnic, vyjadřovali se k hodinové sazbě za službu za pokoj, svědek V. M. uvedl, že při návštěvě zařízení žalobce probíhal program spočívající v tanečním vystoupení slečen v prádle u tyče.

Žalobce při kontrole předložil nápojový lístek, který se v údajích o prodejních cenách odlišoval od nápojového lístku zajištěného u společnosti EPLAN zajišťující pro žalobce účetnictví.

Spis je doplněn dodacími listy dodavatelů např. společností Vrtal, Makro Cash & Carry, Quanto CZ, Coca-cola.

Žalobce působí v pronajatých prostorách, které byly vesměs podrobeny stavebním úpravám a jejich stavebně technický stav je doložen písemnostmi stavebních úřadů. Například zařízení provozované žalobcem na adrese České Budějovice, Pražská 128, bylo kolaudováno jako pánský noční klub a okresní hygienik v závazném posudku pro vydání stavebního povolení požadoval předložit provozní řád. V technické zprávě k žádosti o povolení přístavby a stavební úpravy objektu v Českých Budějovicích, Průmyslová 7 se mimo jiné uvádí, že v právním nadzemním podlaží se nachází kabaret.

Do spisu byl založen výtisk webové stránky žalobce a kopie novinové inzerce žalobce hledajícího společnice a striptérky.

Dne 3.8.2009 byl pořízen protokol o místním šetření u společnosti MONEKON, která vede účetnictví pro JUDr. L. F. za účelem ověření účetnictví tohoto subjektu v souvislosti s provozováním Horské chaty Kleť. Za účetní společnost jednala Monika Jandová. V protokolu se popisují zjištění plynoucí z účetnictví, uvádí se, že v chatě je provozována hostinská činnost a ubytování, do konce roku 2007 byla provozována věž, vstupné je evidováno v tržbách. Ke zjištěním o nabízeném sortimentu se odkazuje na nápojový a jídelní lístek, útrata je placena v hotovosti či platební kartou. Terminál na platební karty zapůjčila ČSOB, což dokládá příloha č. 2. Správce daně z předloženého účetnictví zjistil, že platby zákazníků platebními kartami jsou ve všech případech účtovány do výnosů účetní jednotky. Přílohou každého účetního dokladu je přehled tržeb a jejich rozčlenění, což dokládá příloha č. 3. Z účetnictví ani dalších předložených dokladů nevyplývá, že by v chatě byla zákazníkům poskytována služba výběru hotovosti prostřednictvím terminálu na platební karty. Způsob zaúčtování plateb platebními kartami vyplývá z předložených příjmových pokladních dokladů. Přehled pracovníků dokládá příloha č. 4. Daňová poradkyně uvedla, že výběr hotovosti jako z bankomatu nepřichází v dané provozovně v úvahu ani v roce 2009.

Pokračování
- 4 -
10Af 101/2010

Výsledky daňové kontroly jsou shrnuty v obsáhlé zprávě, ve které se podává výčet jednotlivých provedených důkazů a jejich hodnocení, ze zprávy je zřejmý procesní postup správce daně, jeho reakce na vyjádření zástupce žalobce, shrnují se pochybení žalobce při vedení účetnictví, konstatuje se jeho neprůkaznost, přičemž je argumentováno vlastními zjištěními správce daně a uzavírá se, že žalobce správnost svých tvrzení ničím neprokázal. Nebylo možno zjistit skutečně vynaložené náklady a skutečně dosažené výnosy. Proto je dán důvod stanovit základ daně a daň podle pomůcek.

Výpočet základu daně a daně je obsažen v úředním záznamu, ze kterého je zřejmé, že jako pomůcky byly využity účetní podklady žalobce a jeho dodavatelů. Pro výpočet obchodní přirážky byl namátkově zvolen daňový doklad žalobce o zboží nakoupeném od konkrétních dodavatelů a údaje uvedené v nápojovém lístku. Takto vypočtená obchodní přirážka byla pak zprůměrována. Do příjmů vedle žalobcem vykázaných příjmů získaných v hotovosti byly zahrnuty příjmy dosažené platbami platebními kartami, snížené o bankovní provizi. Příjmy dosažené poskytováním jiných služeb byly stanoveny 10 % z celkových zdanitelných příjmů. V návaznosti na zjištění plynoucí z daňových dokladů dodavatelů žalobce došlo ke zvýšení žalobcových nákladů.

Na to došlo k vydání dodatečných daňových přiznání na daň z příjmů právnických osob za jednotlivá zdaňovací období s odůvodněním, že žalobce při dokazování nesplnil své zákonné povinnosti a neprokázal, že základ daně a daňová povinnost uvedená v daňovém přiznání odpovídá skutečnosti. Daň nebylo možno stanovit dokazováním, a bylo tak učiněno podle pomůcek.

Proti dodatečným platebním výměrům žalobce podal odvolání z důvodů v podstatě shodných se žalobními body, které bylo projednáno napadeným rozhodnutím. To je odůvodněno tím, že žalobce při dokazování nesplnil svou zákonnou povinnost, takže nebylo možno stanovit daňovou povinnost dokazováním. Správci daně vznikly pochybnosti o správném vykázání nákladů a výnosů v účetnictví, protože výnosy nezahrnovaly platby provedené platebními kartami, do daňových nákladů nebyly zahrnuty všechny nákupy zboží, ceny v nápojovém lístku se odlišovaly od cen uváděných svědky a od cen v nápojovém lístku založeném v účetních dokladech. Pochybnosti správce daně o správnosti vykázaných výnosů a nákladů nebyly vyvráceny, žalobce neunesl důkazní břemeno, a protože účetnictví žalobce není správné, úplné a průkazné, byly dány podmínky pro stanovení daně podle pomůcek.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s., v mezích daných žalobními důvody, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Žalobnímu bodu o porušení práva daňového subjektu na kladení otázek svědkům nelze přisvědčit. K porušení práva podle § 16 odst. 4 písm. e) daňového řádu mělo dojít při místním šetření dne 3.8.2009, kdy daňová poradkyně Monika Jandová byla kontaktována správcem daně. Z protokolu o místním šetření vyplývá, že jeho účelem bylo ověření účetnictví podnikatele JUDr. L. F. za rok 2008 a 2007 v souvislosti s provozováním Horské chaty Kleť. Monika Jandová je daňovým poradcem působícím ve společnosti MONEKON, která zajišťuje pro označený podnikatelský subjekt účetnictví. Z obsahu spisu je zřejmé, že místní šetření bylo provedeno na základě informace podané svědkem V. M. o tom, že je v restauračních zařízeních zcela obvyklé, že prostřednictvím terminálu na platební karty lze v takovém zařízení získat hotovost. Svědek tento svůj názor opřel o to, že je zaměstnancem Horské chaty Kleť, kde taková praxe je zcela obvyklá. Svědek M. tvrdil, že terminál na platební karty Pokračování
- 5 -
10Af 101/2010

v žalobcově provozovně využil právě proto, aby takovým způsobem získal hotové finanční prostředky, které mu byly obsluhujícím personálem provozovny vyplaceny. Poznamenává se, že všichni ostatní vyslechnutí svědci, hosté zařízení žalobce, uvedli, že platebními kartami platili za útratu v provozovně.

Z obsahu protokolu o místním šetření z 3.8.2009 a jeho příloh vyplývá, že Monika Jandová nebyla vyslýchána jako svědek, ale předkládala účetní doklady, zjištění plynoucí z těchto účetních dokladů je v protokolu popsáno, což lze ověřit porovnáním obsahu protokolu s přílohami. Vlastnictví objektu je doloženo výpisy z katastru nemovitostí, provozovanou činnost lze dovodit z obsahu příjmových pokladních dokladů. Rozsah hostinské činnosti dokládá jídelní lístek. Okolnost, že je placeno hotově i kartami, lze rovněž zjistit z příjmových pokladních dokladů. Možnost akceptovat platební karty plyne ze smlouvy o výpůjčce terminálu ČSOB, která je rovněž přílohou protokolu. Rozvržení tržeb je rovněž patrné z příjmových pokladních dokladů. Okolnost, že terminál na platební karty nelze využít k čerpání hotovosti, vyplývá ze smlouvy o výpůjčce terminálu a připojených účetních dokladů. Příloha č. 4 dokládá, kdo u provozovatele Horské chaty Kleť působí v zaměstnaneckém poměru, popis obsažený v protokolu odpovídá těmto listinám. Mezi zaměstnanci je též svědek V. M. Jediné, co daňová poradkyně uvedla nad skutečnosti plynoucí z příloh k protokolu, je sdělení, že ani v roce 2009 nebylo možno v terminálu v chatě vybírat hotovost jako v bankomatu. To lze ostatně dovodit ze smlouvy o výpůjčce terminálu, která nemá časové omezení.

Z protokolu o místním šetření a k němu připojených příloh plyne, že protokol obsahuje pouze okolnosti ověřitelné podle účetnictví a dalších zajištěných listin. Jednalo se výlučně o zjištění způsobu plateb a využití terminálu v Horské chatě Kleť a není tu žádná souvislost s podnikatelskou činností žalobce. Jestliže při místním šetření byly zjišťovány a do protokolu zaznamenány výlučně údaje dovoditelné z připojených příloh, pak nejedná se o výpověď svědka učiněnou neprocesním způsobem. Z protokolu neplyne, že daňová poradkyně byla dotazována na konkrétní skutečnosti, ale z obsahu protokolu je patrno, že zachycuje skutečnosti plynoucí z účetních a jiných dokladů, které jsou přílohou protokolu. Jedná se o popis skutečností odpovídajících přílohám a nelze proto dovodit, že jde o vyjádření daňové poradkyně jak je tvrzeno v žalobě. Úkon správce daně z 3.8.2009 proto odpovídá požadavkům § 15 daňového řádu účinného v době úkonu a nejde tu o výslech svědka. Poznamenává se, že ve smyslu § 15 odst. 5 zákona lze při místním šetření podat potřebná vysvětlení. Nic proto nebránilo tomu, aby daňová poradkyně správci daně sdělila, jaký je stav v roce 2009, případně podala vysvětlení k jí předkládaným účetním a jiným dokladům.

Soud proto uzavřel, že konkrétní úkon odpovídá místnímu šetření a jeho předmětem nebyl výslech svědka. Proto nemohlo dojít k porušení § 16 odst. 4 písm. e) daňového řádu.

Porušením tohoto ustanovení není okolnost, že výsledky místního šetření byly využity k hodnocení výpovědi svědka V. M., který jako jediný ze svědků tvrdil, že při využití terminálu na platební karty u žalobce mu personál žalobce vydal hotovost. Jestliže označený svědek tvrdil, že děje se tak v provozovně, kde je zaměstnán, pak toto je tvrzení bylo vyvráceno zjištěními z účetnictví Horské chaty Kleť a dále všemi ostatními slyšenými hosty zařízení žalobce, kteří shodně uvedli, že platebními kartami platili svou útratu a žádná hotovost jim personálem žalobce nebyla vyplacena. Pro nevěrohodnost svědka M. svědčí proto nejen zjištění učiněná v souvislosti se způsobem provozování Horské chaty Kleť, ale též výpovědi svědků – hostů provozoven žalobce. Výpověď svědka V. M. byla proto vyvrácena Pokračování
- 6 -
10Af 101/2010

nejen zjištěními z účetnictví Horské chaty Kleť, ale též dalšími vyslechnutými svědky v postavení hostů provozoven žalobce.

Žalobnímu bodu o tom, že není jasno, zda daňová povinnost byla stanovena dokazováním, nebo podle pomůcek, nelze přisvědčit. Tato nejasnost je žalobcem dovozována z vyjádření správce daně v úředním záznamu o vyměření daně podle pomůcek o podkladech, ze kterých bylo při stanovení daně vycházeno. Takto podaný výčet podkladů pro stanovení daně neznamená, že daň byla stanovena dokazováním, nebo kombinací dokazování a pomůcek. Rozhodný je faktický postup při stanovení daňového základu a daně. Z podkladů, z nichž správce daně vycházel, citovaných v žalobě, vyplývá, že žalobce neúčtoval o všech příjmech a výdajích, neuváděl pravdivě předmět a rozsah své podnikatelské činnosti. Obsah žalobcem vyjmenovaných podkladů svědčí o tom, že daň nebylo možno stanovit dokazováním. O tom, že daň byla stanovena podle pomůcek, svědčí další citace žalobce z úředního záznamu vztahující se k výdajům žalobce, který neúčtoval o veškerých nákupech a jeho daňové výdaje byly zvýšeny o rozsah nákupů podle daňových dokladů zajištěných u konkrétních dodavatelů žalobce. Protože žalobce neprovozoval výlučně hostinskou činnost, byly správním uvážením příjmy a výdaje žalobce rozvrženy do dvou skupin, přičemž pro výpočet marže byl využit nápojový lístek zajištěný v účetnictví žalobce u společnosti, která žalobci účetnictví vede, přičemž tento nápojový lístek se svými cenami výrazně odlišoval od nápojového lístku předloženého žalobcem. O tom, že údaje v nápojovém lístku předloženém žalobcem jsou nesprávné, svědčí ostatně výpověď svědků – hostů provozoven žalobce. Obchodní marže byla pak vypočtena podle namátkově vybraných dokladů zaúčtovaných v účetnictví žalobce ve vztahu ke zboží dodávanému některými dodavateli a takto vypočtená obchodní přirážka byla zprůměrována. Nejde tu proto o přesné stanovení obchodní marže, ale o výpočet marže podle podkladů, které byly v průběhu daňové kontroly zajištěny a vztahovaly se k žalobci. Obsah úředního záznamu o výpočtu základu daně a daně podle pomůcek nenasvědčuje nejasnosti o způsobu stanovení základu daně a daně se zřetelem k důvodům formulace této žalobní výhrady obsažené v žalobě. Při stanovení daně podle pomůcek nejsou vyloučeny poznatky, které byly finančními orgány získány při daňové kontrole.

Obdobným způsobem byla formulována odvolací námitka žalobce s odkazem na protokol o ústním jednání, se kterou se žalovaný vypořádal, jak je zřejmé z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Z úředního záznamu o výpočtu daně podle pomůcek i napadeného rozhodnutí je patrné, z jakých skutkových okolností bylo při úsudku o tom, je-li tu prostor pro vyměření daně podle pomůcek vycházeno, právní zjištění o dodržení zákonných požadavků pro vyměření daně takovým způsobem je zcela jednoznačně a přezkoumatelným způsobem vyjádřeno v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Z úředních záznamů je zřejmé, že pro stanovení základu daně a daně byly zvoleny doklady obsažené v účetnictví žalobce a další doklady opatřené správcem daně o příjmech poukázaných bankami při placení útraty v provozovnách žalobce platebními kartami, náklady žalobce byly pak zvýšeny podle daňových dokladů doložených konkrétními dodavateli. Z obsahu spisu je pak patrné, že údaje o dohledaných příjmech a výdajích jsou správné. Žalobce sám rozsah vlastních nákladů nedoložil a nepředložil žádný důkaz k výši obchodní přirážky. V úředních záznamech o výpočtu základu daně a daně pro jednotlivá zdaňovací období se pak uvádějí výhody, které byly žalobci při stanovení daně zohledněny. Žalobce sám v průběhu daňového řízení připustil vady účetnictví a správcem daně opatřenými důkazními prostředky je zřejmé, že tvrzení uvedené v daňovém přiznání neprokázal a neprokázal ani skutečnosti, k jejichž prokázání byl vyzván procesně správným postupem správce daně. Podklady opatřené v průběhu daňové kontroly vztahující se k činnosti žalobce, pak neumožňují přesně určit výši daně. Daň proto dokazováním stanovit nelze a jsou dodrženy podmínky pro stanovení daně podle pomůcek ve Pokračování
- 7 -
10Af 101/2010

smyslu § 31 odst. 5 daňového řádu účinného v době rozhodování, což také finanční orgány učinily. Úřední záznam, kterého se žalobce dovolává, pak nesvědčí o tom, že daň byla stanovena kombinací pomůcek a dokazování, ale bylo tak učiněno výlučně na základě podkladů vztahujících se k žalobci. Okolnost, že pomůckami mohou být písemnosti vztahující se ke kontrolovanému daňovému subjektu, plyne z § 31 odst. 6 daňového řádu. Není proto nejasné, že daň byla stanovena podle pomůcek, přičemž za situace, kdy shromážděné důkazy k přesnému určení výše daně nepostačují, nemůže být postupováno jiným způsobem, než podle pomůcek (srovn. rozsudek NSS v Brně ze 23.7.2009 č.j. 5 Afs 72/2008-71).

Předmětem přezkoumání je rozhodnutí vztahující se k dani z příjmů žalobce za konkrétní zdaňovací období a rozhodnutí správce daně i žalovaného hodnotí soud jako věcně správná. Argumentaci rozhodnutím žalovaného ohledně jiné daně za jiné zdaňovací období nepovažuje soud za přiléhavou, protože správnost takového rozhodnutí není a nemůže být předmětem posouzení v nyní projednávané věci.

Přisvědčit nelze ani žalobnímu bodu o tom, že zjištění správce daně o provozované činnosti žalobce nemá oporu ve spise. Správce daně shledal, že žalobce neprovozoval pouze hostinskou činnost, tak jak tvrdil, ale provozoval i další druh služeb. Podle výpisu z obchodních rejstříků má vedle hostinské činnosti zapsáno podnikání v oboru ubytování, čemuž by nasvědčovalo např. pořizování prostěradel a povlečení od společnosti Makro Cash & Carry ČR. Z úředního záznamu o výpočtu daně podle pomůcek je zřejmé, že správce daně učinil úsudek, že příjmy žalobce v rozsahu 90 % připadají na činnost hostinskou, zbylých 10 %, pak představuje činnost jiná. Poskytování jiných služeb než hostinských, vyplývá z výpovědí svědků, kdy někteří z nich potvrdili vystoupení tanečnic (např. svědkové K. B. a V. M., o erotických službách a sazbě za hodinu takové služby vypovídal svědek J. V.), ve zdaňovacím období 2005 žalobce hradil náklady na inzerci, kterou vyhledával společnice, tanečnice a striptérky. Stavební dokumentace k objektu v Průmyslové ulici v Českých Budějovicích obsahuje údaj, že v prvním nadzemním podlaží provozovny se nachází kabaret. Úsudek finančních orgánů o tom, že žalobce poskytoval též jiné služby než hostinské, má proto oporu ve spise. Poskytování jiných než hostinských služeb lze shledat z internetové stránky žalobce, ze které správce daně pořídil výtisk a ten založil do spisu. Z těchto skutečností plyne, že úsudek finančních orgánů vykonávání jiných aktivit než hostinské činnosti je zcela správný. Z dodatečných platebních výměrů i rozhodnutí žalovaného je pak seznatelné, že příjmy v rozsahu 10 % veškerých dosažených příjmů připadá na jiné služby, které však nejsou označovány jako služby erotické. V tomto smyslu se vyjádřil jediný ze svědků, jehož výpověď byla předmětem hodnocení. Se zřetelem k formulaci odůvodnění napadeného rozhodnutí nelze proto přisvědčit žalobnímu tvrzení o tom, že správce daně měl na mysli služby erotické.

Právnická osoba svou činnost z pravidla vykonává svými zaměstnanci, v souzené věci tak činila při výkonu hostinské činnosti, není však vyloučeno, že k některým činnostem může využít i jiné subjekty, např. osoby samostatně výdělečně činné. To pak závisí na charakteru a rozsahu takové činnosti. Pro souzenou věc je rozhodné, že finanční orgány vycházejí z toho, že žalobce poskytoval jiné služby, které v žádné písemnosti nejsou označeny jako služby erotické, takovým způsobem je hodnocena výpověď jednoho ze svědků. Provozování činnosti typu tanečních vystoupení bylo v průběhu řízení prokázáno. Není přitom rozhodné, že žádné konkrétní osoby zajišťující takové služby nebyly správcem daně zjištěny. Pro věc je podstatné, že takové služby byly v provozovnách žalobce poskytovány a hosté za takové služby platili, přičemž platby přijímal žalobce. Na správci daně není prokazovat skutečnosti tvrzené žalobcem v daňovém přiznání, případně tvrzení učiněná v průběhu daňového řízení, Pokračování
- 8 -
10Af 101/2010

naopak důkazní břemeno ve smyslu § 31 odst. 9 daňového řádu spočívá na daňovém subjektu. Žalobce žádné důkazní prostředky ke svým jiným podnikatelským aktivitám vedle hostinské činnosti nenabídl a nepřicházel proto v úvahu důkaz výslechem svědků o jiné činnosti žalobce.

Finanční orgány v souzené věci neučinily úsudek o tom, že jiné služby poskytované žalobcem jsou službami erotickými, a proto žalobní argumentace o možném podezření ze spáchání trestného činu kuplířství, není přiléhavá. Správce daně v kontrolní zprávě i žalovaný na tyto výhrady žalobce reagoval, což je z označených písemností zřejmé. Z těchto písemností pak vyplývá, že o erotických službách se zmiňoval jeden ze svědků a toto jeho vyjádření bylo finančními orgány zachyceno. Samy finanční orgány pak další podnikatelské aktivity žalobce v rozsahu 10 % hodnotí jako služby jiné.

Pro posouzení věci není rozhodné, kdo konkrétně jiné služby vedle hostinské činnosti v provozovnách žalobce poskytoval, ale významná je okolnost, že to byl žalobce, který přijímal od hostů úplatu za tyto služby. To zcela jednoznačně vyplývá z výpovědí svědků. Svědkové se vyjadřovali jak k tomu, jaké nápoje konzumovali v provozovnách žalobce, tak k okolnosti, jaké další služby byly poskytovány a svědkové uvedli, že úplatu hradili žalobci ať již hotově či platebními kartami. Příjmů z jiné činnosti proto dosahoval žalobce a žalobce stíhá povinnost dosažené příjmy zdanit.

Tvrzení žalobce o tom, že poskytoval pouze hostinské služby, byla vyvrácena dalšími provedenými důkazy, především výpověďmi svědků, inzercí. Žalobce své tvrzení o výlučném poskytování hostinských služeb žádným důkazem neprokázal. Přitom je na něm, aby vedle břemene tvrzení unesl též břemeno důkazní. Minimálně program zajišťovaný tanečnicemi potvrdili někteří ze svědků a není proto podstatné, zda a jaký smluvní vztah byl mezi žalobcem a tanečnicemi navázán. Nezbývá než zopakovat, že úplatu přijímal vždy žalobce, přičemž někteří ze svědků zmiňovali vstupné.

V průběhu daňové kontroly byly vyslechnuty nejen zaměstnankyně žalobce v postavení barmanek, ale též někteří hosté a právě ze svědeckých výpovědí hostů vyplynulo, že žalobce vykonával nejen hostinskou činnost, ale poskytoval též jiné služby. Důkazy provedené v průběhu daňové kontroly byly hodnoceny v souladu se zásadami podle § 2 odst. 3 daňového řádu, skutkové zjištění má oporu ve spise a správce daně dbal, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji.

Skutkové zjištění o činnosti žalobce a jejím rozsahu odpovídá obsahu spisu. Provedenými důkazy je doloženo jaké činnosti žalobce vykonával a především je prokázána skutečnost, že to byl žalobce, kdo přijímal od hostů svých zařízení úhradu za poskytnuté služby.

V průběhu řízení nebylo zjištěno, že jiné služby hrazené žalobci jsou podřaditelné trestné činnosti. Finančním orgánům ani soudu působícímu ve správním soudnictví nepřísluší hodnotit, zda konkrétní počínání je podřaditelné trestné činnosti. Předmětem zdanění byly příjmy získané úplatami hostů zařízení žalobce. O tom, že konkrétní počínání je trestným činem a kdo se ho dopustil, rozhodují soudy trestní, avšak v konkrétní věci k žádnému odsouzení trestním soudem nedošlo. Nejedná se tu proto o zdanění příjmů plynoucích z trestné činnosti.

Pokračování
- 9 -
10Af 101/2010

Soud proto uzavřel, že pro důvody uvedené v žalobě nebyl žalobce zkrácen na svých ústavních právech, kterých se v žalobě dovolává.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující jeho obvyklou administrativní činnost.

Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 2. února 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra B a l e j o v á v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru