Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 100/2010 - 34Rozsudek KSCB ze dne 16.03.2011

Prejudikatura

1 Afs 96/2009 - 87

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 Afs 39/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10 Af 100/2010 – 34

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Z. B., zastoupeného Ing. Tomášem Hajduškem, daňovým poradcem se sídlem Katovice, Školní 419, proti žalovanému Finančnímu ředitelství České Budějovice, Mánesova 3a, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12.11.2010, č.j. 5553/10-1100, takto:

Rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 12.11.2010, č.j. 5553/10-1100 se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 800,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám daňového poradce žalobce.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

(1) Žalobou doručenou dne 17.12.2010 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 12.11.2010 č.j. 5553/10-1100, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Strakonicích ze dne 18.6.2010 č.j. 45238/10/105910304659, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 ve výši 78 644,- Kč a současně sdělena povinnost platit penále ve výši 15 728,- Kč.

Pokračování
- 2 -
10Af 100/2010

(2) Žalobce v žalobě namítal, porušení svých veřejných subjektivních práv, neboť byl při ukončování daňové kontroly porušen stanovený postup, bylo provedeno neúplné dokazování, byl porušen právní princip ochrany práv nabytých v dobré vůli a daň byla doměřena v rozporu se zákonem. Jediným důvodem pro doměření daně byla skutečnost, že žalobce ve 32 případech při nákupu 154 kusů psů neprokázal, od koho tyto psy nakoupil a správce daně uzavřel, že doklady uvedené na výdajových pokladních dokladech nejsou pravdivé. Existence nakoupených psů zpochybněna nebyla. Existenci psů prokázal svědek MVDr. R. H., veterinář, který je podrobil veterinárnímu vyšetřování. Při ukončení daňové kontroly je povinností správce daně uvést do zprávy o daňové kontrole reakci daňového subjektu na všechna vyjádření a všechny návrhy daňového subjektu. To splněno nebylo. Týká se to názoru žalobce, že mu měla být stanovena daňová povinnost dle pomůcek. K tomuto názoru žalobce se správce daně ve zprávě o daňové kontrole nevyjádřil. Na výhradu žalobce reagoval správce daně tak, že ji posoudil jako námitku proti postupu pracovníka správce daně, námitku zamítl a nepodepsanou zprávu o daňové kontrole zaslal žalobci poštou. Správce daně vnímá tento postup jako účelový krok a nerespektování žalobcova práva dle § 16 odst. 4 písm. f) daňového řádu, což vede k nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Žalobce dále navrhl doplnit dokazování provedením znalecké expertízy za účelem zjištění ceny psů, neboť kupní ceny psů byly správcem daně zpochybněny. Žalobce poukázal na to, že existence psů zpochybněna nebyla a příjmy, které žalobce získal za prodej psů, řádně zdanil. Měl tedy právo navrhovat provedení důkazů, které on sám neměl k dispozici a které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu krajských soudů i Ústavního soudu. Zdůraznil názor Nejvyššího správního soudu vyjádřený v rozsudku 5 Afs 2/2007-63, podle kterého pokud se navržené důkazní prostředky vztahují k předmětu daňového řízení a mohou skutečnosti, které se tohoto řízení týkají, objasnit, je správce daně

povinen navržené důkazy provést. Správce daně postupoval při daňové kontrole nezákonným způsobem, porušil ustanovení § 2 odst. 1 a 3 a § 31 odst. 2 daňového řádu, což vede k nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Došlo i k porušení právního principu ochrany práv žalobce nabytých v dobré vůli. K tomu žalobce odkázal na judikaturu Evropského soudního dvora, Ústavního soudu, a Nejvyššího správního soudu. Zdůraznil, že podle poslední judikatury Nejvyššího správního soudu daňová teorie mezi daňově účinné výdaje, které snižují daňový základ poplatníka, zahrnuje takové výdaje, které splňují podmínku, že výdaje poplatník skutečně vynaložil, musí být vynaloženy v souvislosti se získáním zdanitelných příjmů ve zdaňovacím období a zákonem jsou považovány za výdaje. K tomu odkázal na rozsudek NSS č.j. 5Afs 74/2009. Současně poukázal na rozsudek NSS 5Afs 92/2009-64, dle kterého je povinností správce daně dbát na úplné zjištění rozhodných skutečností. Pro posouzení toho, zda je o fiktivní obchod, musí být zhodnoceny veškeré skutkové podklady. V dané věci žalobce splnil podmínky pro prokázání uznatelnosti výdaje za nákup psů. Správce daně nevyvrátil, že výdaj byl uskutečněn ,žalobci vytýkal pouze chybnou identifikaci příjemců. Výdaje byly řádně zaúčtovány v pokladně, výkupní ceny psů odpovídaly podmínkám na trhu běžným, existence psů byla prokázána nadevší pochybnost. Ve spise nejsou žádné důkazy, které by nasvědčovaly tomu, že žalobce psy sám odchoval, nebo že je odcizil. V průběhu kontroly byla doložena souvislost mezi výkupem štěňat a jejich prodejem do zahraničí. Rovněž bylo doloženo, že obchodní transakce byly ziskové. Výdaj byl vynaložen v konkrétním zdaňovacím období a výdaj na nákup zboží je zákonem označen daňově uznatelný. Žalobce má za to, že jediným důvodem, proč mu někteří prodejci nesdělili svou pravou identitu, je skutečnost, že se sami dopustili daňového nebo jiného přečinu. Žalobce při vší rozumné opatrnosti dostál svým povinnostem. Od prodejce si vyžádal jméno, adresu i rodné číslo. Žalobce nemohl vyžádat od prodejců psů prokázání jejich totožnosti. Konal v dobré víře, že údaje, které mu byly poskytnuty, jsou pravdivé. Žalobci byla doměřena daň v rozporu se zákonem. Správce daně ponechal ve zdanitelných příjmech žalobce částku Pokračování
- 3 -
10Af 100/2010

z prodeje psů ve výši 820 212,78 Kč, vyloučil však částku vynaloženou na jejich nákup ve výši 667 300,- Kč. Tento postup žalobce důrazně odmítl. Tento přístup je judikaturou překonaný, neboť neodpovídá základním zásadám demokratického a právního státu. Žalobce poukázal na nález Ústavního soudu II. ÚS 664/04, dle kterého i za situace, kdy skutečným dodavatelem byl jiný subjekt, než je uvedený na dokladech, je ve smyslu zákona č. 337/1992 Sb. nezbytné umožnit daňovému subjektu prokázat skutečné výdaje jinými prostředky. Správce daně měl proto žalobci umožnit prokázat oprávněnost výdajů na pořízení psů náhradním způsobem, což by bylo znaleckým posudkem, nebo měl přistoupit ke stanovení daně dle pomůcek. Na podporu tohoto názoru žalobce poukázal na rozsudek NSS 2Afs 93/2007-85. Daňové orgány tímto způsobem nepostupovaly. Proto bylo navrženo zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

(3) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Vyjádřil souhlas s projednáním věci bez nařízeného jednání podle ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s.

(4) V daném případě žalobce nebyl schopen ani po výzvě správce daně prokázat věrohodně výši výdajů na pořízení některých štěňat. Neprokázal pouze menší část svých výdajů. Bylo proto možné stanovit daň dokazováním. Dožadoval-li se žalobce stanovení daně dle pomůcek, byl tento projev vůle žalobce ze dne 14.5.2010 posouzen jako námitka proti postupu správce daně a o této námitce bylo řádně rozhodnuto dne 28.5.2010, kdy této námitce nebylo vyhověno. Tímto postupem nedošlo k nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Žalovaný odmítl i námitku žalobce ohledně neúplného dokazování. Žalobce navrhl provedení znaleckých expertíz veterinářů za účelem osvědčení jím deklarovaných cen psů, zda odpovídají cenám obvyklým. Podle názoru žalovaného, tyto expertízy by pouze osvědčily, že ceny odpovídají cenám obvyklým. Správce daně by však nezjistil, zda štěňata žalobce nakoupil od jím deklarovaných prodejců. Žalobce to, že nakupoval psy od jím deklarovaných prodejců, neprokázal. Údaje o rodných číslech těchto prodejců neodpovídaly osobám v dokladech uváděným. Žalobce nepředložil jiné důkazní prostředky např. kupní smlouvy, které dle svědka MVDr. H. žalobce sepisoval. K námitce ohledně porušení principu ochrany práv nabytých v dobré vůli žalovaný poukázal na to, že pokud žalobce nebyl při předmětných obchodech dostatečně obezřetný, neuzavřel kupní smlouvy, nemůže se důkazního břemene zprostit vysvětlením, že nemá oprávnění legitimovat prodávající. Každá obchodující osoba má možnost zajistit průkaznost svých obchodních partnerů. V dané věci došlo k tomu, že žalobce neprokázal nákupy psů ve výši 667 300,- Kč u 32 výdajových pokladních dokladů. Tato částka byla vyloučena ze základu daně žalobce. V daném případě nebyly splněny podmínky pro přechod na pomůcky. Navíc je výhradně na správci daně, který vede daňové řízení, jakým způsobem bude daň vyměřena.

III. Obsah správních spisů

(5) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

(6) Dne 26.5.2009 zahájil Finanční úřad ve Strakonicích u žalobce daňovou kontrolu, jejíž předmětem byla daň z příjmů fyzických osob za rok 2006. Správci daně vznikly pochybnosti ohledně výdajů dokládaných výdajovými pokladními doklady ohledně nákupu štěňat od chovatelů, a proto dne 19.8.2009 vyzval správce daně žalobce, aby doložil, že skutečně nakoupil štěňata od osob, které jsou na pokladních dokladech uvedeny. Žalobce na Pokračování
- 4 -
10Af 100/2010

výzvu správce daně odpověděl. Dne 7.12.2009 projednal Finanční úřad ve Strakonicích se žalobcem kontrolní zjištění. Žalobce se ke kontrolnímu zjištění dne 21.12.2009 vyjádřil. Požádal o poskytnutí lhůty k prokázání skutečné existence psů, věku a rasy psů, z nichž by bylo možné odvodit obvyklou cenu pořízení psů. Žalobce ke svému tvrzení navrhl provést svědeckou výpověď MVDr. H., což bylo správcem daně uskutečněno dne 23.3.2010. Svědek potvrdil, že žalobce vykupoval štěňata a současně potvrdil, v jakém stavu štěňata se nacházela. Dle očkovacího průkazu štěňata prohlédl, učinil potřebné úkony a zanesl je do mezinárodního očkovacího průkazu. Uvedl, že mu nebylo známo, od koho byla štěňata nakoupena, pouze četl jmenovku veterináře, který provedl předchozí očkování. Zároveň svědek potvrdil, že byl přítomen vykupování štěňat od tuzemských dodavatelů. Uvedl, že rovněž byl přítomen, když žalobce žádal o jméno a adresu prodávajících štěňat. Zpráva o daňové kontrole byla se žalobcem projednávána dne 14.5.2010. Žalobce sdělil, že se závěrem daňové kontroly nesouhlasí, neboť byl vysloven na základě neúplného dokazování. Vznesl výhrady proti způsobu hodnocení svědecké výpovědi a poukázal na to, že zpráva o daňové kontrole neobsahuje reakci správce daně na vyjádření žalobce ke kontrolnímu zjištění, ze dne 21.12.2009. Zároveň poukázal na to, že tento postup je v rozporu s § 16 daňového řádu. Předložená zpráva o daňové kontrole dle názoru žalobce nereagovala na námitku žalobce ohledně stanovení daně dle pomůcek. Proto žalobce uvedl, že zprávu o daňové kontrole nepovažuje za ukončenou. K tomu bylo vydáno Finančním úřadem ve Strakonicích dne 28.5.2010 rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno námitce ohledně chybějící reakce správce daně na vyjádření žalobce ke kontrolnímu zjištění ve zprávě o daňové kontrole. K tomu je odkazováno na judikaturu Nejvyššího správního soudu a vysloven závěr, že bylo postupováno podle § 31 daňového řádu a žalobci byla stanovena daňová povinnost dokazováním. O výsledku daňové kontroly byla sepsána zpráva o daňové kontrole, která byla žalobci s ohledem na odmítnutí převzetí této zprávy zaslána poštou. Ve zprávě o daňové kontrole je uvedeno, že svědek MVDr. H., který byl na návrh žalobce k prokázání vynaložení výdajů na nákup psů vyslechnut, potvrdil údaje uvedené žalobcem správci daně. K tomu byl vysloven závěr správce daně, že pochybnosti o nákupech psů výslechem svědka odstraněny nebyly. K návrhu žalobce na provedení znalecké expertízy za účelem zjištění, zda deklarované kupní ceny u zpochybňovaných nákupů psů odpovídají cenám obvyklým, správce daně uzavřel, že není nutné ověřovat výši výdajů, neboť tyto výdaje nebyly během daňové kontroly řádně prokázány. Bylo uzavřeno, že žalobce neprokázal výši výdajů Kč 667 300,- Kč, a proto mu o

tuto částku byl navýšen základ daně. Správce daně vydal dne 18.6.2010 dodatečný platební výměr, kterým žalobci dodatečně vyměřil daňovou povinnost. Proti dodatečnému platebnímu výměru se žalobce včas odvolal. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 12.11.2010 č.j. 5553/10-1100 tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto.

IV. Právní názor soudu

(7) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná a napadené rozhodnutí pro vady řízení zrušil bez jednání rozsudkem podle § 76 odst. 1 písm. c) z důvodu podstatného porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

(8) Žalobce v žalobě namítal porušení postupu při ukončení daňové kontroly (A), neúplné dokazování (B), porušení právního principu ochrany práv nabytých v dobré víře (C) a doměření daně v rozporu se zákonem (D).

A. Porušení postupu při ukončení daňové kontroly

Pokračování
- 5 -
10Af 100/2010

(9) V prvé řadě žalobce vznesl výhrady proti postupu správce daně, kdy neuvedl do zprávy o daňové kontrole svou reakci na vyjádření žalobce. Chybně reagoval na jeho vyjádření ke zprávě o daňové kontrole, ve kterém požadoval stanovení daně dle pomůcek, nebo umožnění náhradního prokázání výše výdajů formou znalecké expertízy, a to formou rozhodnutí o námitce proti postupu správce daně, přestože žalobce takovou námitku vůbec nevznesl.

(10) Tuto námitku považuje soud za důvodnou. Soud při posuzování důvodnosti žalobcem vznesené námitky vycházel z bohaté judikatury Nejvyššího správního soudu. Kupříkladu rozsudek NSS č.j. 1 Afs 96/2009-87 ze dne 21.7.2010 (www.nssoud.cz) „… že pro řádné ukončení daňové kontroly je třeba, aby byla s daňovým subjektem projednána zpráva o daňové kontrole. Projednání přitom musí zahrnovat jak vyjádření daňového subjektu ke kontrolním zjištěním, tak reakci správce daně na toto vyjádření. Dodatečný platební výměr pak logicky může být vydán až po projednání zprávy o daňové kontrole s daňovým subjektem…. Pokud vyjádření daňového subjektu obsahuje relevantní skutečnosti, důkazní prostředky či návrhy na provedení dalších důkazů, které mohou zpochybnit, změnit nebo doplnit kontrolní zjištění, je správce daně povinen se takovým vyjádřením dále zabývat – zohlednit jej ve zprávě o kontrole, či provést navržené důkazy a případně doplnit zprávu o kontrole. Vydá-li správce daně dodatečný platební výměr předtím, než správce daně provede navržené důkazy a nezbytná doplnění či změny zprávy o kontrole, kterou s daňovým subjektem opětovně projedná, bude se zpravidla jednat o podstatné porušení ustanovení o řízení, které mohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé (§ 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. Je-li obsahem vyjádření daňového subjektu pouze nesouhlas kontrolními zjištěními bez uvedení nových skutečností či důkazních prostředků, pouhá polemika se závěry správce daně, je sice třeba považovat vydání dodatečného platebního výměru před doručením takového vyjádření daňového subjektu správci daně za porušení ustanovení o řízení, avšak vliv takového postupu na zákonnost rozhodnutí je nutné zkoumat v závislosti na konkrétních okolnostech případu. I v případě pouhého nesouhlasného vyjádření daňového subjektu je správce daně povinen reagovat na argumentaci daňového subjektu. V takovém případě však daňový řád umožňuje, aby správce daně společně se svým stanoviskem k vyjádření daňového subjektu předal daňovému subjektu i dodatečný platební výměr....“ V projednávaném případě soud zjistil, že správce daně vyčkal na písemné vyjádření žalobce ke zprávě o daňové kontrole. Na základě vyjádření žalobce doplnil důkazní řízení o provedení svědecké výpovědi svědka MVDr. H., a přestože svědek potvrdil realizaci obchodů tvrzených žalobcem, nevyvodil z této skutečnosti pro žalobce nic příznivého, neboť setrval na svém názoru, že tímto důkazem žalobce neprokázal, že psy skutečně nakoupil od jím tvrzených dodavatelů. Zhodnotil tedy výsledek takto doplněného důkazu tak, že nevyvrátil závěr správce daně. V návaznosti na tento závěr odmítl správce daně i další návrh žalobce na doplnění důkazního řízení provedením expertízy, která by potvrdila výši žalobcem vynaložených výdajů porovnáním cen nakupovaných psů žalobcem s cenami psů obvyklými na trhu. Žalovaný akceptoval postup správce daně k další výhradě žalobce, že v konkrétním případě mělo být postupováno při stanovení výše výdajů žalobce dle pomůcek, přestože k tomuto vyjádření ve zprávě o daňové kontrole ničeho neuvedl a postupoval tak, jakoby žalobce vznesl námitku proti postupu pracovníka správce daně a o této námitce rozhodl. Tento postup soud nepovažuje za správný. Právo daňového subjektu podávat námitky proti postupu pracovníka správce daně zaručené daňovému subjektu v ustanovení § 16 odst. 4 písm. d) daňového řádu míří především na nevhodné chování pracovníků správce daně a nikoliv na námitku, zda mělo být v dané věci postupováno při stanovení daňové povinnosti daňovému subjektu dokazováním či pomůckou. Způsob, jakým je stanovována daňovému subjektu daňová povinnost představuje otázku odborného Pokračování
- 6 -
10Af 100/2010

posouzení a splnění zákonem předvídaných předpokladů, zda je možné v dané věci postupovat dokazováním nebo zda byly splněny zákonem předvídané podmínky pro přechod na pomůcky. Namítá-li daňový subjekt jako v daném případě, že je třeba stanovit mu daňovou povinnost na základě pomůcek, nikoliv dokazováním, nemůže tato námitka týkající se způsobu stanovení daňové povinnosti být hodnocena jako námitka ohledně postupu pracovníka správce daně. Proto soud v dané věci přisvědčil žalobci, že došlo postupem správce daně k porušení § 16 odst. 4 písm. f) daňového řádu. Je tomu tak proto, že vyjádření žalobce ke zprávě o daňové kontrole reagovalo na správcem daně vyslovené závěry a obsahovalo také návrhy na provedení dalších důkazů, které by mohly doplnit kontrolní zjištění a případně potvrdit tvrzení žalobce. Správce daně sice provedl důkaz navržený žalobcem. Vyslechl žalobcem navrženého svědka, který potvrdil, že obchody deklarované žalobcem probíhaly a byl při nich přítomen. Svědek současně potvrdil, že žalobce nakupoval psy a podrobil je před prodejem do zahraničí veterinárnímu vyšetření. Žalobce k tomu dále navrhl, aby v případě důkazní nouze ohledně konfrontace výše výdajů, které vynaložil v souvislosti s pořízením psů, bylo dále přistoupeno k provedení znalecké expertízy, která by potvrdila, zda žalobcem uváděné kupní ceny odpovídaly cenám obvyklým, nebo alternativně navrhl stanovení těchto výdajů na základě pomůcek. Správce daně se však ve zprávě o daňové kontrole s těmito vyjádřeními daňového subjektu relevantním způsobem nevypořádal, uvedl, že není nutné ověřovat výši žalobcem vykázaných výdajů, neboť tyto výdaje nebyly řádně prokázány a vykazují známky nedůvěryhodnosti. Tento způsob odmítnutí provedení žalobcem navrženého důkazu neodpovídá daňovému řádu stejně jako způsob, kterým se vypořádal správce daně s návrhem žalobce na stanovení výdajů za pomoci pomůcek. Proto soud uzavřel, že námitka byla důvodná.

B. Neúplné dokazování

(11) Žalobce v této námitce zpochybnil postup správce daně při provádění důkazního řízení, neboť nedbal, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji a zároveň dle názoru žalobce porušil základní zásady daňového řízení, což vedlo k nezákonnosti napadeného rozhodnutí.

(12) Žalobce v této žalobní námitce poukazuje na nedostatečné zjištění skutkového stavu věci správcem daně, tedy na nesprávný postup správce daně, kdy provedl neúplné dokazování. Podle ustanovení § 31 odst. 2 daňového řádu je povinností správce daně dbát, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji. Tohoto výsledku lze dosáhnout především dokazováním. Při dokazování je vycházeno ze skutečnosti, že na daňovém subjektu spočívá důkazní břemeno, daňový subjekt je povinen prokázat skutečnosti, které uvedl v daňovém přiznání, nebo skutečnosti, k nimž byl správcem daně vyzván (§ 31 odst. 9 daňového řádu). Z toho tedy vyplývá, že v prvé řadě spočívá důkazní břemeno na daňovém subjektu a pokud daňový subjekt předkládá vysvětlení nebo důkazy ke svým tvrzením je povinností správce daně dále se těmito návrhy či důkazy a tvrzeními daňového subjektu zabývat, neboť v tomto případě na správce daně přechází povinnost zabývat se těmito tvrzeními daňového subjektu a případně jejich věrohodnost, průkaznost či správnost ve smyslu § 31 odst. 8 písm. c) daňového řádu vyvrátit. V dané záležitosti vznikly správci daně pochybnosti o správnosti údajů vykázaných v daňovém přiznání za kontrolované období u žalobce, neboť u některých dokladů neodpovídala žalobcem uváděná rodná čísla, ani osobní údaje osob, od kterých měl žalobce nakoupit štěňata. Proto byl žalobce vyzván k tomu, aby doložil, že částky vydané za nákup štěňat sloužily k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu § 24 odst. 1 daňového Pokračování
- 7 -
10Af 100/2010

řádu. Žalobce nejprve navrhl provedení lustrace osob v centrální evidenci a uvedl, že nákupy psů byly pro žalobce jako celek ziskové a zisk zdanil. Správce daně ověřil dle centrální evidence obyvatel, že osoby, od kterých měl žalobce nakupovat psy, neexistují a nebylo možné je nalézt ani na webových stránkách. K tomu se žalobce vyjádřil v tom smyslu, že navrhl doplnit dokazování, a to výslechem zvěrolékaře, který psy ošetřil a očkoval, případně navrhl provést znaleckou expertízu za účelem ověření výše deklarovaných kupních cen zpochybněných nákupů, nebo navrhl stanovit výši výdajů pomůckou. Správce daně vyslechl žalobcem navrženého svědka, který potvrdil, že štěňata prohlédl a zkontroloval jejich doklady, neznal však jména osob, které štěňata žalobci prodaly, z čehož správce daně dovodil, že žalobce neprokázal, že konkrétní osoby uvedené na pokladních dokladech skutečně žalobci štěňata prodaly. Správce daně uzavřel, že přestože výslechem svědka MVDr. H. bylo prokázáno, že žalobce psy nakupoval a podrobil je veterinárnímu ošetření, neprokázal, že výdaje vynaložené na nákup psů jsou výdaji na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. V této souvislosti správce daně dovodil, že není nutné ověřovat výši neprokázaných výdajů provedením znalecké expertízy. To bylo odůvodněno správcem daně tak, že správce daně výši cen za výkup štěňat nezpochybnil, neboť požadoval prokázat samotnou existenci osob, které štěňata prodaly. Tento závěr správce daně není správný. Soud nemohl přisvědčit správnímu orgánu v názoru, že daňový subjekt neprokázal, že výdaje, které uplatňoval na základě správcem daně zpochybněných dokladů, jsou výdaji daňovými. Přinejmenším ze svědecké výpovědi, která byla na návrh žalobce provedena, vyplynulo, že se žalobcem deklarované nákupy psů uskutečnily. Svědecká výpověď nebyla zpochybněna, byla konkrétní a věrohodná. Svědek potvrdil existenci psů, u jejichž nákupu byl přítomen, psy ošetřil a očkoval. Byly tedy svědeckou výpovědí odstraněny pochybnosti o tom, že by výdaj vůbec nebyl uskutečněn, pochybnosti přetrvávaly ohledně výše tohoto výdaje. Povinností správce daně pak je, aby zajistil placení daní ve správné výši. Je-li zdaněn příjem poplatníka v dané věci žalobce, musí být zohledněny i výdaje s ním spojené. K tomu lze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 18.4.2006 sp. zn. II. ÚS 664/04, podle kterého „… při výběru daní nelze vycházet pouze z fiskálního zájmu státu, cílem musí být vybrání daně ve výši správně stanovené….“ V souzené záležitosti tedy přetrvávaly pochybnosti správce daně o tom, že žalobcem uváděné konkrétní osoby v jím předložených pokladních dokladech prodaly žalobci štěňata. V této souvislosti je třeba uvést tak, jak je dále citováno ve výše uvedeném nálezu Ústavního soudu, že „… jako důkazní prostředky, jimiž lze doložit skutečnosti rozhodné pro určení daňové povinnosti, a tedy i daňové náklady, mohou sloužit prakticky jakékoliv prostředky, vyjma těch, které byly získány v rozporu s právními předpisy. I za situace, kdy skutečným dodavatelem byl jiný subjekt, než uvedený na dokladech, je ve smyslu zákona č. 337/1992 Sb. nezbytné umožnit daňovému subjektu prokázat skutečné výdaje jinými prostředky. Opačným postupem správce daně i soudů by nebyla respektována práva a právem chráněné zájmy daňového subjektu a došlo by k porušení článku 36 Listiny základních práv a svobod a v konečném důsledku by mohlo dojít i k zásahu práva chráněného článkem 11 Listiny základních práv a svobod“.

(13) V daném případě stanovená daň vycházela i z příjmu získaného z prodeje psů a pro správné stanovení daně je nutné, aby byl zdaněn příjem, od kterého jsou odečteny výdaje, které jsou s příjmem spojeny. V dané záležitosti správce daně nezpochybnil existenci psů, při vykázání výše příjmů zpochybnil pouze to, od koho žalobce předmětná štěňata skutečně nakoupil. Jinými slovy řečeno, příjem, který žalobce vykázal v daňovém přiznání, správcem daně nezpochybněn nebyl, výši výdaje správce daně zpochybnil a k návrhům na doplnění dokazování, kterými žalobce měl za to, že výši výdaje prokáže, žalovaný uvedl, že důkazní prostředky neprokázaly, že odvolatel konkrétní psy nakoupil od konkrétních osob. Tento závěr žalovaný vyslovil i za situace, že svědek MVDr. Holovský potvrdil existenci psů, Pokračování
- 8 -
10Af 100/2010

nepotvrdil však, že se jednalo o konkrétní psy nakoupené od konkrétních osob uvedených na předmětných dokladech. Žalovaný uzavřel, že doklady, které žalobce předložil, ačkoliv měly požadované náležitosti, nemohla být prokázána výše daňových výdajů, neboť nebyla zhojena věrohodnost žalobcem předložených dokladů. Soud k tomu odkazuje na právní názor Nejvyššího správního soudu vyjádření v rozsudku č.j. 2 Afs 93/2007-94 „… problémem ovšem je, že příjem prokázán byl, výdaj nikoliv a daňový subjekt ani nenavrhl žádný důkaz, podle něhož by výše výdaje byla bez pochyb zjištěna. Za takové situace nelze než dospět k závěru, že daň ve správné výši v daném případě nebylo možno stanovit dokazováním a správce daně měl přistoupit ke způsobům dalším, které sice nejsou tak přesné a spolehlivé, ovšem respektují zásadu výše uvedenou umožněním odečtení výdaje, který nepochybně se zdaněným příjmem spojen byl, ovšem jeho výše nebyla prokázána. To je důvod k postupu podle pomůcek ve smyslu § 31 odst. 5 daňového řádu. Stanovení daně podle pomůcek je náhradním způsobem stanovení daně, kdy nelze spolehlivě dokazováním zjistit, jaká má být daňová povinnost. Pomůcky musí mít vždy racionální povahu a musí v maximální možné míře usilovat o přesnost jimi určovaných skutečností – viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.7.2006 č.j. 2 Afs 207/2005-55. Daňový řád v § 31 odst. 6 příkladmo vypočítává, co může být pomůckou a v daném případě by jistě stěžovatel nemohl očekávat, že falešný doklad či nevěrohodná výpověď by tuto funkci mohly splnit – tedy, že by na základě těchto nevěrohodných důkazních prostředků mohl být uznán výdaj v jím tvrzené výši. Možnost opatření pomůcek o výši výdaje však vyloučena není.“ Citovaný právní názor Nejvyššího správního soudu lze aplikovat na souzenou věc. V dané věci byla svědkem potvrzena existence psů, které žalobce prodal do zahraničí a získal za ně příjem, který vykázal v daňovém přiznání a tento příjem nebyl v rámci daňové kontroly zpochybněn, a proto bylo nutné umožnit žalobci uplatnit v návaznosti na jím dosažené a vykázané příjmy i výdaje, a to i za situace, že o výši těchto výdajů byly pochybnosti s odůvodněním, že žalobce neprokázal, že jednalo se o konkrétní psy nakoupené od osob uvedených na předmětných dokladech. Odvolatel navrhl napravit chyby v dokladech jinými důkazními prostředky. Ty však nebyly ze strany daňových orgánů akceptovány. Soud proto uzavřel, že námitka ohledně neúplného dokazování byla důvodná.

C. Porušení principu ochrany práv nabytých v dobré víře.

(14) Žalobce se dovolává svého přesvědčení, že nejednal protiprávně v souvislosti s vykázáním vynaložených výdajů za nákup psů, neboť jednalo se o výdaje, které skutečně vynaložil v souvislosti se získáním zdanitelných příjmů. Jednalo se o výdaje v konkrétním zdaňovacím období a výdaje, které vynaložil, považuje i zákon za daňově uznatelné výdaje. Poukazoval na to, že mu nemůže být kladeno za vinu, že někteří prodejci štěňat mu nesdělili svojí pravou identitu, neboť nelze vyloučit, že nehodlaly vykázat příjmy, které dosáhly v souvislosti s prodejem psů a že se sami mohli dopustit daňového nebo jiného deliktu. Poukazoval na to, že vynaložil veškerou rozumnou opatrnost, aby splnil své povinnosti. Požádal prodejce o poskytnutí jména, adresy i rodného čísla. Nemohl však ověřit, zda údaje, které mu byly prodejci poskytnuty, byly správné.

(15) V této souvislosti jedná se o posouzení unesení důkazního břemene žalobcem ohledně skutečností, které se týkají jiného subjektu. V dané věci bylo prokázáno, že žalobcem vykázané obchody, na základě kterých vykázal příjmy, se fakticky uskutečnily. Nejednalo se tedy o obchody fiktivní. Neprokázání výdajů uplatněných žalobcem správce daně odůvodnil tím, že nebyla prokázána identita osob, od kterých žalobce psy nakoupil, tedy kterým platby za psy poskytl. Z toho důvodu také nebyly tyto výdaje uznány jako daňově uznatelné. Při této úvaze však správce daně nevzal na zřetel, že obchody se fakticky uskutečnily, neboť štěňata Pokračování
- 9 -
10Af 100/2010

žalobce prodal do zahraničí a v souvislosti s prodejem vykázal příjmy, musel tedy výdaje na nákup těchto štěňat prokazatelně vynaložit. Z toho lze dovodit, že správce daně neprokázal nevynaložení výdaje žalobcem za účelem dosažení zisku. Podle platné právní úpravy může daňový subjekt uplatnit výdaje ve výši stanovené zákonem a prokázané způsobem vylučujícím jakékoliv pochybnosti. Správce daně odhlédl od toho, že obchody se uskutečnily. Žalobce nakoupil štěňata, která prodal do zahraničí. Nelze proto přisvědčit závěru správce daně, že žalobce k dosaženým příjmům nevynaložil výdaje. Správce daně sice ověřoval, zda osoby, se kterými měl žalobce obchodovat, existují a uzavřel, že žalobce nebyl schopen prokázat od koho štěňata nakoupil, avšak existence štěňat prokázána byla, a tudíž se nemohlo jednat o obchody fiktivní. V důkazní nouzi se žalobce ocitl ve vztahu k výši vynaložených výdajů a unesení důkazního břemene, avšak nelze vyvrátit, že mu prodejci nesdělili svou pravou identitu, a to ani s vynaložením požadované míry obezřetnosti. Tato skutečnost, sama o sobě nevylučuje možnost prokázat, že k vynaložení deklarovaných daňových nákladů skutečně došlo způsobem náhradním s odkazem na provedení kupříkladu svědeckých výpovědí dalších svědků veterinárních lékařů, kteří vydávali doklady, případně prováděli očkování psů, které potvrzoval svědek vyslechnutý v konkrétním řízení MVDr. H. Finanční orgány sice znevěrohodňovaly žalobcovo tvrzení, avšak nevzaly na zřetel přoitm zákonem zaručená práva žalobce, a z toho důvodu nelze souhlasit s jimi vysloveným závěrem, že žalobce neunesl důkazní břemeno, neboť jím předložené doklady jsou nedostatečné. V důsledku procesních vad v řízení před správcem daně nelze dospět k jednoznačnému závěru, že žalobce neprokázal vynaložení nákladů na jím vykázané příjmy.

D. Doměření daně v rozporu se zákonem

(16) Doměření daně žalobci v rozporu se zákonem žalobce dovozuje ze skutečnosti, že bylo nutné žalobci umožnit prokázat vynaložené výdaje jinými prostředky, neboť s odkazem na judikaturu Ústavního soudu nelze opomíjet nutnost vybírat daň ve správné výši, a proto bylo nutné žalobci umožnit prokázat oprávněnost výdajů na pořízení psů náhradním způsobem, a to buď znaleckým posudkem nebo měl správce daně přistoupit ke stanovení daně dle pomůcek.

(17) Z toho co již bylo v předchozích částech rozsudku uvedeno, vyplývá, že v dané záležitosti správce daně z hlediska procesního pochybil, a proto nelze uzavřít, že došlo k doměření daně v souladu se zákonem. U popsaných procesních pochybení nelze totiž vyloučit, že mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Přitom povinností správce daně je ve smyslu základních zásad daňového řízení zajistit placení daně ve správné výši, a to jak ve vztahu k zajištění fiskálního zájmu státu, tak i ve vztahu k zajištění placení daně daňovými subjekty ve správné výši. Nelze odhlédnout od zásady, že je vždy zapotřebí v souvislosti se zkoumáním daňové uznatelnosti výdajů zkoumat otázku souvztažnosti výdaje k příjmům. Je-li zdaněn příjem, pak logicky tento postup odůvodňuje zohlednění výdajů spojených s tímto příjmem. Tento postup dodržen nebyl. V dané záležitosti soud shledal pochybení správce daně při projednání závěrů daňové kontroly a při dokazování, neboť nebylo možné uzavřít, že správce daně při provádění dokazování neporušil zásadu, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji.

V. Závěr, náklady řízení

(18) Soud proto uzavřel z důvodů výše uvedených, že v řízení došlo k porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Pokračování
- 10 -
10Af 100/2010

(19) Soud proto v dané věci postupoval podle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. a rozhodnutí žalovaného zrušil bez nařízeného jednání.

(20) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané

záležitosti byl žalobce úspěšný a z toho důvodu mu byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady řízení před krajským soudem představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč, 2 úkony daňového poradce po 2 100,- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f, § 7 bod b) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 4 200,- Kč, 2x režijní paušál po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), tedy 600,- Kč. Celkem 6 800,- Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat do dvou týdnů od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného ve dvojím vyhotovení z důvodů stanovených v § 103 s.ř.s. Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen podle § 105 odst. 2 s.ř.s. advokátem. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 16. března 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru