Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Af 1/2013 - 36Rozsudek KSCB ze dne 18.09.2013

Prejudikatura
8 Afs 72/2007 - 65
Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Afs 84/2013 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek


10Af 1/2013 - 36

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce E.T.Holding s.r.o., se sídlem Písek, Zahradní 225, zast. Ing. Františkem Mejtou, daňovým poradcem v Písku, Zeyerova 2388, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 14.11.2012 č.j.7578/12-1200, takto:

Žaloba sezamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 31.12.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 14.11.2012 č.j. 7578/12-1200, jímž byla zamítnuta odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům na daň z příjmů právnických osob Finančního úřadu v Písku pro roky 2006 a 2007 a tato prvostupňová rozhodnutí potvrzena. Pokračování
- 2 -
10Af 1/2013

Protože se jednalo o blanketární žalobu byl žalobce usnesením krajského soudu ze dne 2.1.2013 vyzván k doplnění zákonem předepsaných náležitostí žaloby. To bylo učiněno dne 15.1.2013.

Žalobce poukazuje na to, že byla podána dvě odvolání, avšak odvolací orgán výrok formuloval v jednotném čísle. Proto žalobce takto formulovaný výrok napadá v mezích, v nichž nebylo vyhověno odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Písku č.j. 107376/12/097910301810.

Žalobce poukázal na rozkolísaný stav aktuální judikatury v záležitosti zákonnosti daňové kontroly. Vyjádřil se k možnostem zmocněnce o znalosti podnikatelské činnosti zastupovaného subjektu. Za nepravdivé označuje zjištění, že žalobce opracovával a kompletoval dílčí komponenty ve finální výrobek, k účetnictví se uvádí, že to je zpracováno dodavatelsky, což znamená, že žalobce nikdy neměl účetní knihy v elektronické podobě.

Žalobní bod je uplatňován jediný, vztahující se ke skutkovému stavu, který byl zjištěn nedostatečně a neposkytuje zákonnou oporu k vydání rozhodnutí v prvním stupni, čímž činí rozhodnutí o odvolání věcně nepřezkoumatelným.

K účetnictví se uvádí, že jej tvoří samotné účetnictví a další doplňkové okruhy, zejména skladová evidence, či mzdová agenda. K účetnictví vedenému na podkladě prvotních dokladů nebyly vzneseny žádné připomínky. K vedení skladové evidence byla celá řada výtek. Došlo k porovnání nákladů za prodané zboží v účetnictví s částkou dopočtenou podle jím zpracované skladové evidence. Přitom žalobce tvrdil, že skutečná cena zásob je sledována pouze při inventarizaci na konci účetního období. Administrativně vypočtený rozdíl byl doměřen k tíži žalobce. Účetnictví žalobce obsahuje dva vzájemně si odporující údaje, kdy nebyla potvrzena správnost jednoho z nich, či vyloučena nesprávnost druhého.

Napadené rozhodnutí vydalo Finanční ředitelství v Českých Budějovicích, které působilo v odvolacím řízení jako územní finanční orgán podle zák. č.531/1990 Sb., ve smyslu § 20 odst. 2 zák. č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, v novelizovaném znění, se odvolací instancí od 1.1.2013 rozumí Odvolací finanční ředitelství v Brně.

Označený orgán podal vyjádření k žalobě, ve kterém uvedl, že výtka o nesprávné formulaci výroku tím, že byl vyjádřen v jednotném čísle, nemá z hlediska právního posouzení napadeného rozhodnutí význam. K žalobnímu bodu o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu se poukazuje na to, že žalobce účtoval o zásobách způsobem B, podle § 9 odst. 7 vyhl. č. 500/2002 Sb., mohou tento způsob evidence užít pouze ty účetní jednotky, které zajistí průkazné vedení evidence o zásobách tak, že budou schopny prokázat v průběhu účetního období stav zásob včetně jejich ocenění. Soubor týkající se expedice výrobků a zboží, obsahuje informace o vyskladnění výrobků a zboží a o jejich prodeji, počet prodaných kusů a celkovou cenu prodaných výrobků a zboží včetně čísel dodacích listů, jejichž prostřednictvím byly vyskladněny. Z těchto údajů bylo při daňové kontrole vycházeno. Uvádí-li žalobce, že hodnota uvedená na dodacích listech nemusí v průběhu období nutně odpovídat skutečným nákladům na prodané zboží, pak sám přiznává, že postupuje v rozporu s vyhláškou a svou skladovou evidenci a účetnictví zpochybňuje. Při kontrole bylo vycházeno z údajů poskytnutých žalobcem a na žalobci bylo, aby v průběhu kontroly předložil takové důkazní prostředky, které by skutečné náklady na prodané zboží prokázaly. Protože žalobce svou zákonnou povinnost vyplývající z § 92 odst. 3 nesplnil, žalovanému nezbylo než shodně se Pokračování
- 3 -
10Af 1/2013

správcem daně konstatovat správnost závěrů daňové kontroly a správnost vystavených platebních výměrů. Proto se navrhuje zamítnutí žaloby.

Ze spisové dokumentace vyplynuly následné podstatné skutečnosti.

Kontrola daně z příjmů právnických osob za roky 2006 a 2007 byla u žalobce zahájena dne 14.1.2009. Při jednání byl zástupce žalobce požádán o předložení konkrétních účetních podkladů.

Předložení účetnictví se týkala též výzva správce daně z 5.3.2009.

Protože žalobce nedoložil žádné důkazní prostředky pro ověření skutečností rozhodných pro správné stanovení daňové povinnosti, vyvstaly pochybnosti o správném vyměření daňové povinnosti za jednotlivá zdaňovací období. Proto byl žalobce ke splnění své důkazní povinnosti dne 21.12.2009 vyzván.

Dne 18.11.2010 se konalo ústní jednání, při kterém byl žalobce zastoupen Ing. F.M., daňovým poradcem, jehož předmětem bylo předání účetních a daňových dokladů, elektronických dat. Zmocněnec žalobce byl vyzván k předložení účetnictví, jehož součásti byly specifikovány a zástupce žalobce uvedl, že účetnictví společnosti nevedl, poskytuje pouze daňové poradenství, na to, zda účetní evidence bude předložena, odpoví kontrolovaný daňový subjekt sám. Daňovému poradci se dostalo procesních poučení a byl stanoven další termín jednání na 1.12.2010. Označeného dne došlo k předání účetních a daňových dokladů uvedených v protokolu o jednání. Při dalším jednání dne 25.1.2011 byly správcem daně vyžádány inventurní soupisy zásob k 31.12.2006 a 31.12.2007, včetně ocenění zásob. Tyto podklady byly předloženy dne 3.2.2011.

Při jednání dne 2.5.2011 bylo poukázáno na zjištěné rozdíly při porovnání skladu, nákupu materiálu a zboží a skladu materiálu a polotovarů za rok 2006. K postupu při výrobě polotovarů se zmocněnec žalobce vyjádřil při jednání dne 5.8.2011. Přesuny ze skladu dodavatele do skladu společnosti za roky 2006 a 2007, byly žalobcem doloženy na CD nosiči dne 24.8.2011.

K vedení evidence skladového hospodářství byla jako svědkyně vyslechnuta Ing. L.R., která pro žalobce účetnictví v daných zdaňovacích obdobích zpracovávala. Uvedla, jakým způsobem je skladová evidence a vystavování vydaných faktur na základě dodacích listů vedená, jak se evidují vzniklé pohledávky a zpracování objednávek přijatých a vydaných. Žalobce nemá žádného zaměstnance, v úvahu přichází jakákoli činnost. Svědkyně se dále vyjádřila k možnostem počítačového programu, který neumožní výdej do záporného zůstatku stavu, uvedla, které informace podá dodatečně a vyjadřovala se pro rok 2007 konkrétně k účetním podkladům vztahujícím se k mini figurce losa.

Ve výzvě ze 14.11.2011 správce daně vyjádřil pochybnosti, které vznikly v souvislosti s podnikatelskou činností žalobce spočívající v opracování a kompletaci dřevěných výrobků a způsobu účtování, bylo požadováno předložit doklady vztahující se k nákladům a výnosům za rok 2007 souvisejících s pořízením materiálu, náklady na výrobu a prodej výrobků, skladovou evidenci. Současně bylo požadováno prokázat, že uplatněné náklady jsou daňově účinné. V odůvodnění výzvy je pak konkretizováno, co vzniklé pochybnosti správce daně zakládá. Dne 6.3.2012 byly žalobcem předloženy konkrétní účetní podklady v elektronické podobě. Pokračování
- 4 -
10Af 1/2013

S výsledkem kontrolního zjištění byl žalobce seznámen dne 13.6.2012.

Výsledky daňové kontroly jsou shrnuty ve zprávě, ve které se podpisují správcem daně zjištěné nesrovnalosti, jejichž odstranění žalobce sledoval předložením účetnictví o interních přesunech ze skladu dodavatele do skladu společnosti a vysvětlením postupu při opracování polotovarů, přesto pochybnosti o správnosti evidence skladového hospodářství přetrvávaly. K odstranění těchto pochybností nedošlo ani výpovědí svědkyně, která účetnictví zpracovávala a dalšími účetními podklady. Pochybnosti správce daně byly potvrzeny faktem, že žalobce účtoval i o opracovaných a zkompletovaných finálních výrobcích, jako o nákupu a prodeji zboží v nezměněném stavu. Nedokončená výroba nebyla v účetnictví zachycena, přestože žalobce vedl evidenci o polotovarech, které neprošly všemi stupni zpracování, které musely být dokončeny do finálních výrobků v dalším výrobním procesu. Tento pohyb byl sledován kumulativně s výdajem matriálu. Tento postup není transparentní. Tvorba ceny jednotlivých polotovarů a výrobků v závislosti na stupni jejich opracování při pohybech mezi sklady, mezi sklady a subdodavateli není z účetnictví patrná. V zájmu odstranění těchto vad byly postupně předkládány další elektronické soubory o účetnictví a o posledně předaných elektronických souborech se správci daně dostalo informace, že ty jsou nejsprávnější, které bylo možno pořídit. Zpracováním těchto souborů správce daně shledal, že na účtu 504 žalobce vykázal konkrétně specifikované náklady za prodané zboží ve vyšší částce, než jak jsou vykázány ve skladové evidenci. Zpracováním souborů o cenách za rok 2007 o výdeji výrobků a zboží a seznamu dodacích listů v peněžním vyjádření byl shledán totožný výstup, který však neodpovídá částce o výkazu zisku a ztrát k 31.12.2007 a nákladům na prodané zboží. Je tu tudíž rozdíl vzniklý mezi vyčíslením výdaje výrobků a zboží a náklady na prodané zboží na účtu 504, kde se prodané zboží eviduje. To správce daně vedlo ke snížení nákladů žalobce za rok 2007, přičemž jedná se o náklady na prodané zboží.

Dne 29.6.2012 byly vydány dodatečné platební výměry, kdy daň z příjmů právnických osob žalobce za rok 2006 byla snížena, naproti tomu daň z příjmů právnických osob za rok 2007 byla zvýšena.

Proti oběma dodatečným platebním výměrům bylo podáno odvolání, ve kterém bylo poukazováno na způsob vedení evidence o skladovém hospodářství. Uvádí se, že na všechny dotazy správce daně bylo reagováno a že žalobce zboží dodává pouze dvěma velkodistributorům.

Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že bylo vycházeno z účetních podkladů a uvádí-li žalobce, že skladové hospodářství není vedeno pro zjišťování účetní hodnoty skladu v každém okamžiku zdaňovacího období, a proto hodnota uvedená na dodacích listech nemusí v průběhu období nutně odpovídat skutečným nákladům za prodané zboží, pak přiznává, že postupuje v rozporu s vyhl. č. 500/2002 Sb. a svou skladovou evidenci a účetnictví zpochybňuje. Jiné údaje, než ty, co žalobce předložil, nebyly k dispozici a z těchto podkladů bylo při kontrole vycházeno. Lze-li podle žalobce v každém okamžiku skutečnou cenu skladu zjistit, pak žalobce mohl vyčíslit skutečné náklady na prodané výrobky a zboží a odstranit tak pochybnosti správce daně o správnosti jeho účtování o zásobách, to však neučinil. Po zpracování žalobcem předložených souborů správce daně zjistil, že náklady na prodané výrobky a zboží podle těchto evidencí se liší od částky uvedené na účtu o prodaném zboží. Rozdíl v nákladech na prodané zboží nebyl odstraněn. Uzavírá se, že nesprávnost postupu správce daně zjištěna nebyla. Pokračování
- 5 -
10Af 1/2013

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 a násl. s.ř.s., v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Žalobci je třeba přisvědčit, že formulace výroku rozhodnutí druhé instance není zcela přesná, jestliže rozhodnutím o odvolání došlo k zamítnutí odvolání dvou, nicméně tato formulační vada výroku neznamená, že rozhodnutí je vadné a vyžaduje zrušení.

Napadené rozhodnutí bylo učiněno předmětem řízení, vztahuje-li se k zamítnutí odvolání a potvrzení dodatečného platebního výměru o doměření daně z příjmů právnických osob za rok 2007.

Reaguje-li žalobce na některé skutečnosti obsažené v odůvodnění napadeného rozhodnutí, pak popis průběhu řízení je zcela odpovídající obsahu spisu a nelze jej nahlížet jako běžnou správní dehonestaci žalobce. Je-li zákonem stanoven procesní postup a lhůta pro ukončení daňového řízení, pak uvedení skutečností majících vliv a průběh a dobu řízení, mohou mít svůj význam. Přitom není rozhodné, zda žalobní body se k takovým okolnostem v průběhu řízení vztahují.

Průběh jednotlivých jednání, při kterých byl žalobce zastoupen zmocněncem, je doložen protokoly, které dokládají, že zmocněnec žalobce při těchto jednáních nebyl schopen dotazy správce daně zodpovědět, např. uvedl, že nevede účetnictví žalobce, poskytuje pouze daňové poradenství, dotaz lze zodpovědět po jeho zpracování se žalobcem. Vyjadřoval se k příjmu materiálu, jeho předání do výroby, nakládání s polotovary, důvodům změny způsobu evidence. Rozsah informací o podnikatelské činnosti zastupovaného objektu má pak nepochybně vliv na kvalitu zastupování tohoto subjektu v daňovém řízení. Popis průběhu daňové kontroly v odůvodnění napadeného rozhodnutí odpovídá obsahu spisu a z tohoto popisu lze zjistit, na základě jakých podkladů bylo učiněno skutkové zjištění významné pro souzenou věc. Popis jednotlivých procesních úkonů činí rozhodnutí přezkoumatelným, a to i se zřetelem k uplatněným odvolacím námitkám.

Jako zjevnou nepravdu nelze nahlížet údaj o tom, že jednou z činností žalobce je opracování a kompletace dílčích komponentů ve finální výrobek. Ze spisu je patrné, že žalobce žádné zaměstnance nemá, avšak takovou činností se zabývá, byť činí tak subdodavatelsky. Zmocněnec žalobce se např. při jednání dne 2.5.2011 vyjadřoval k pohybům skladových zásob v letech 2006, kdy byl porovnáván stav skladu nákupu materiálu a zboží a skladu materiálů a polotovarů, byl dne 22.9.2011 přítomen výslechu svědkyně, kdy v roce 2007 byly inventovány mini figurky losa, o nichž se uvádělo, že projevují se v příjemkách materiálu, výdejkách materiálů, polotovarů, příjemkách polotovarů výrobků, výdejkách polotovarů, stav inventury v roce 2006 a stav inventury v závěru roku 2007. Při obou těchto jednáních nevznesl zmocněnec žalobce žádné výhrady k tomu, že žalobce při výrobě polotovarů a kompletaci finálních výrobků nepůsobil. Předloženým účetnictvím je prokázáno, že takovou činnost žalobce zajišťoval, přičemž není rozhodné, zda tak činil sám, či dělo se tak prostřednictvím subdodávek. Je-li prokázáno, že taková činnost byla žalobcem zajišťována, pak bylo zapotřebí o ní řádně účtovat, bez ohledu na způsob vymezení podnikatelského oprávnění žalobce.

Způsob zpracování prvotních účetních dokladů a vedení účetnictví, má pak význam pro splnění důkazního břemene žalobce. Dodavatelskému zpracování účetnictví jistě nic nebrání, avšak rozhodná je jeho důkazní hodnota v zájmu prokázání tvrzení žalobce uvedeném v daňových přiznáních, případně těch tvrzení, k jejichž objasnění byl vyzván. Pokračování
- 6 -
10Af 1/2013

Zjištěné rozdíly se vztahují k průkaznosti daňových nákladů a vyplynuly při porovnání údajů skladové evidence a účtu, na němž se vykazuje prodané zboží. Právě na tyto rozdíly je v odůvodnění napadeného rozhodnutí se zřetelem k uplatněným odvolacím námitkám reagováno. Právě z těchto účetních údajů byl daný rozdíl v roce 2007 zjištěn, a to se v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí. Proto nebylo zapotřebí zabývat se stavem hlavní knihy a účetního deníku.

K žalobnímu bodu o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci odkazuje soud na ust. § 92 daňového řádu, jímž je upraveno dokazování. Správci daně je v ust. § 92 odst. 2 zákona uloženo, aby skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji. Přitom na daňovém subjektu je prokázat všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení a dalších podáních (§ 92 odst. 3 zákona).

V souzené věci byly při daňové kontrole na základě předloženého účetnictví zjištěny nesrovnalosti, které vyvolaly pochybnosti o správnosti údajů uvedených žalobcem v daňovém přiznání. Tyto pochybnosti byly zcela konkrétně v průběhu řízení vyjádřeny ve výzvách, čímž žalobce byl zcela dostatečně a procesně předepsaným postupem obeznámen s tím, ohledně jakých údajů takové pochybnosti jsou, konkrétně z těchto podkladů vyplynulo, že byly na prodané zboží vynaloženy vyšší náklady, než jak jsou zachyceny ve skladové evidenci. Tyto rozpory se ani opakovaným jednáním se žalobcem a postupně dokládaným účetnictvím nepodařilo odstranit.

Má-li daňový subjekt povinnost prokázat všechny skutečnosti uvedené v předchozí pasáži rozsudku o tom, jaké skutečnosti je zapotřebí prokazovat, byl zcela konkrétně uvědoměn o svých povinnostech. Jiné důkazy než ty, které jsou obsaženy ve spise nenabídl, přičemž rozpor v údajích o nákladech na zboží na konkrétním účtu a ve skladové evidenci odstraněn těmito důkazy nebyl. Nelze přisvědčit žalobnímu tvrzení o tom, že skutkové zjištění neposkytuje zákonnou oporu pro vydání dodatečného platebního výměru a napadeného rozhodnutí.

O tom, že účetnictví pro žalobce bylo zajišťováno dodavatelsky, není žádných pochyb a tato skutečnost nemění nic na povinnostech daňového subjektu při dokazování v daňové kontrole. Výtky správce daně vztahující se ke skladové evidenci vyplývají z účetnictví předloženého žalobcem a hodnocení stavu skladové evidence má oporu v § 9 odst. 7 vyhl. č. 500/2002 Sb. Tento předpis přikazuje vést stav zásob tak, aby kdykoli v průběhu účetního období byl stav zásob a jejich ocenění prokázán. Že tomu tak nebylo, připustil zmocněnec žalobce sám při ústním jednání dne 5.8.2011, kdy výslovně uvedl, že standardní způsob evidence byl pozměněn v roce 2006, přičemž stalo se tak v zájmu úspory práce s jedním dokladem. V důsledku toho nebyl právní předpis o způsobu vedení evidence zásob dodržen. Výhrady žalobce proto vyplývají ze zjištění opírající se o účetnictví žalobce a tato zjištění dokládají, že uvedený právní předpis žalobcem respektován nebyl. O výši nákladů jsou tu dva rozdílné údaje, jednak na konkrétním účtu, jednak ve skladové evidenci. Tvrzení o tom, správně je výše nákladů vyjádřena na účtu 504, nikoli ta projevující se podle skladové evidence, není ničím prokázané. Argumentuje-li žalobce indiciemi podporujícími správnost jednoho a nesprávnost druhého údaje, pak v tomto ohledu žádné důkazy pro tato tvrzení nenabídl.

Při úsudku o výši nákladů na výrobky a zboží bylo vycházeno z ceny prodaných výrobků podle dodacích listů. Z těchto údajů skladové evidence bylo při rozhodování vycházeno. Postup při výpočtu nákladů na prodané zboží a výrobky proto nelze nahlížet jako Pokračování
- 7 -
10Af 1/2013

nelogický, je-li tu ust. § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů o tom, že daňově účinnými jsou pouze takové výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Předloženými důkazními prostředky žalobce neprokázal, že částka zaúčtovaná, jako daňové náklady, označené právní normě odpovídá.

Dodatečný platební výměr správce daně pro rok 2007 má oporu v důkazních prostředcích poskytnutých žalobcem v průběhu daňové kontroly a zjištění plynoucí z výsledků dokazování je adekvátní právnímu zjištění o rozsahu uplatnitelnosti nákladů deklarovaných žalobcem jako náklady daňové. Prvostupňové rozhodnutí bylo pak přezkoumáno v souladu s požadavky § 114 odst. 2, daňového řádu, kdy na odvolací důvody žalobce bylo reagováno, přičemž stalo se tak přezkoumatelně, je-li vycházeno z údajů obsažených ve spise.

Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s § 92 odst. 2 a 3, § 114 odst. 2 daňového řádu a § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 4 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho administrativní činnosti.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Pokračování
- 8 -
10Af 1/2013

Krajský soud v Českých Budějovicích dne 18. září 2013

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie B a l e j o v á , v.r.

Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru