Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 99/2013 - 65Rozsudek KSCB ze dne 10.03.2014

Prejudikatura

8 As 18/2010 - 113

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 As 44/2014 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10A 99/2013 - 65

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Ing. K.S., bytem X, proti žalovanému Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu, se sídlem Praha 8, Pod Sídlištěm 1800/9 o žalobě proti rozhodnutí ze dne X

takto:

Žaloba se zamítá.

Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 356 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalovaného.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 15. 7. 2013 Městskému soudu v Praze, postoupenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 6. 8. 2013, se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích ze dne 21. 2. 2013, čj. ZKI-O-65/302/2012, kterým byly zamítnuty návrhy žalobce o obnovu řízení ve věci opravy chyby v katastrálním operátu v k.ú. Třitim ukončeného pravomocným rozhodnutím Zeměměřického Pokračování
- 2 -
10A 99/2013

a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích ze dne 11. 11. 2009, č.j. ZKI-O-47/210/2009, které nabylo právní moci dne 24. 11. 2009..

Žalobce v žalobě popisuje průběh předchozího řízení. Dne 19. 11. 1999 podal návrh na opravu chyb v údajích v katastru u parcel č. 2843/4 a 2843/2, a to na základě listin (včetně geometrického plánu) č.z. 762-201-227-75 ze dne 30. 5. 1975, na základě kterých byly nemovitosti zapsány na listu vlastnictví č. 148. Žalobce v žalobě uvádí důkazy, jež byly zajištěny a hodnoceny v průběhu předchozího řízení před katastrálními orgány, co bylo předmětnými důkazy prokázáno a s jakou argumentací je žalovaný odmítl a z jakého důvodu tato argumentace žalovaného je nesprávná. Žalovaný pravděpodobně v roce 2011 tuto část nemovitosti parc. č. 284/4 v k.ú. Třitim převedl jinému vlastníkovi a zapsal na jeho list vlastnictví. V souvislosti s tím žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího ze dne 26. 11. 2009 zn. 22Cdo 389/99, dle něhož správní orgán nemá zákonné zmocnění měnit právní vztahy k nemovitostem. Proto rozhodnutí žalovaného jsou neplatnými právními úkony.

Žalobce navrhl jako nový důkaz protokol z obnovy operátu, který prokazuje, že obnovou operátu z roku 1985 byly vyšetřeny uživatelské hranice nemovitostí a ne vlastnické hranice. Zcela nesprávně žalovaný tento důkaz odmítl zařadit do spisu a zabývat se jím. Žalobce v žalobě popsal průběh řízení poté, co jím byl podán návrh na opravu chyb v údajích katastru u parcely č. 2457. Dále poukazuje na nesprávnost rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2002, kterým byla provedena částečně oprava chyb v údajích katastru, kdy ovšem neopravil katastrální úřad východní hranici parc. č. 2457 a nesprávně zasáhl do právní sféry žalobce, neboť následně žalovaný i tuto část nemovitosti parc. č. 2457 v k.ú. Týn nad Vltavou převedl jinému vlastníkovi a zapsal na jeho list vlastnictví. Žalobce má za to, že žalovaný do dnešního dne nesplnil povinnosti vyplývající z § 8 odst. 1 katastrálního zákona, a proto se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k novému projednání. Žalobce rovněž zpochybňuje rozsudek krajského soudu ze dne 10. 3. 2010, čj. 10 Ca 141/2009- 35, neboť jím byla nesprávně posouzena právní otázka, kdy před geometrickým plánem a listinami byla dána přednost užívacímu právu.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě popsal průběh řízení a postup Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj v souvislosti s žádostí žalobce o provedení opravy chyby v katastrálním operátu ohledně pozemku parc. č. 2843/4 v k.ú. Třitim a pozemků parc. č. 2453/4 a 2457 v k.ú. Týn nad Vltavou. Žalovaný poukázal na účel obnovy řízení a podmínky, za kterých lze k obnově řízení přistoupit. Obnova řízení je procesním prostředkem jehož účelem je dosáhnout nápravy pravomocných správních rozhodnutí, pokud jde o nápravu nedostatků ve zjištění skutkového stavu věci nebo nedodržení procesních podmínek. Důvodem pro povolení obnovy je především skutečnost, že vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník nemohl v původním řízení uplatnit. V daném případě nedošlo k naplnění podmínek obnovy, přestože žalobce odkazuje na ust. § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, neboť žádné nové skutečnosti či důkazy nepředkládá. Žalobce se dovolává předchozích správních rozhodnutí, oznámení o provedení opravy v katastrálním operátu a mapových podkladů, které měly správní orgány k dispozici již v rámci napadeného řízení, respektive v rámci řízení předcházejících. Tyto dokumenty byly žalobci doručeny a měl možnost se s nimi seznámit. Nemůže se tedy jednat o nové skutečnosti a důkazy. Mapové podklady pořízené z webové aplikace nahlížení do katastru nemovitostí, které žalobce předložil, sice nebyly předmětem předchozích řízení, ale s ohledem na jejich pouhý informační charakter, o kterém byl žalobce jako uživatel aplikace poučen v nápovědě, nemohou být důkazním prostředkem. K námitce žalobce, že inspektorát nevyhověl jeho žádosti o doplnění spisu, žalovaný uvádí, že správní Pokračování
- 3 -
10A 99/2013

orgán opatřuje podklady pro rozhodnutí, volba, jaké důkazní prostředky použije je zcela v dispozici správního orgánu. V předchozím řízení bylo prokázáno, že listiny týkající se obnovy katastrálního operátu byly správním orgánům již známé a byly opakovaně v předcházejících řízeních prověřovány a to včetně soudního přezkumu, navrhované důkazy nemohly být relevantními důkazy ve smyslu ust. § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Žalobce v žalobě v podstatě opakuje nebo blíže rozvádí totéž, co bylo jím uváděno v odvolání a dále i v žádosti o obnovu řízení. Důkazy o kterých se žalobce v žalobě zmiňuje měly správní orgány prokazatelně k dispozici již v rámci napadeného řízení. Žalobce uvádí, že provedené důkazy se ukázaly nepravdivými, ovšem žádný důkaz o tom, co by takovému tvrzení nasvědčovalo, nepředložil. Důvody uváděné žalobcem považuje proto žalovaný za subjektivní názory. Zcela je nedůvodná námitka žalobce ohledně domnělého vyvlastnění, neboť to nepřipouští samotná povaha řízení o opravě chyby v katastrálním operátu. Žalovaný proto neshledal existenci zákonných důvodů pro obnovu řízení, neboť žalobce se prostřednictvím obnovy řízení snaží zvrátit stav zápisů v katastru nemovitostí se kterými je stále nespokojen a domáhá se tak opakovaného řešení věcné otázky neustálým zpochybňováním podkladů, již konečného pravomocného věcného rozhodnutí. Stejně tak nedůvodně poukazuje na nesprávnost, vadnost či domnělou rozpornost předchozích listin. Žalovaný poukázal, že v rámci řízení o povolení obnovy se nezkoumá vlastní meritorní rozhodnutí, přesto žalovaný se nad rámec přezkoumávané věci vyjadřoval k důkazům zajištěným v předchozím řízení, a to zejména k otázce geometrického a polohového určení předmětného pozemku, kterou žalobce opakovaně zpochybňoval. U pozemku parc. č. 2843/4 bylo i Nejvyšším správním soudem konstatováno, že údaje o geometrické a polohovou určení tohoto pozemku parc. č. 2843/4 v k.ú. Třitim odpovídají listinám, které jsou založeny ve spise, a to grafickým operátům katastrálního úřadu a nabývacím titulům, přičemž ze spisových podkladů soud shledal, že žalobce byl o vyšetření při zaměření hranic při novém mapování vyrozuměn. Ohledně pozemku parc. č. 2453/4 soud dospěl k závěru, že evidencí v katastru nemovitostí ani zobrazením dané parcely v mapových podkladech nedošlo k žádnému zásahu do právních vztahů k této pozemkové parcele, ani k zásahu do vlastnického práva žalobce. Ve vztahu k pozemku parc. č. 2457 v k. ú. Týn nad Vltavou soud uvedl, že číslo parcely, její geometrické i polohové určení vedené v údajích katastru nemovitostí odpovídá listinám založeným ve spise, přičemž takovými listinami jsou nejen nabývací tituly žalobce k této parcele, ale též rozhodnutí o opravě chyby.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Žalobce podáním ze dne 10. 11. 2012 a 19. 11. 2012 požádal o obnovu řízení ve věci opravy chyby v katastrálním operátu v katastrálním území Týn nad Vltavou a katastrální území Třitim ukončené pravomocným rozhodnutím Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích ze dne 11. 11. 2009, čj. ZKI-O-47/210/200, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice ze dne 26. 8. 2009, čj. OR 371/2009-301-38. Žalobce jako důvod obnovy uvedl, že rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 26. 8. 2009, čj. OR-371/2009-301-38 je neplatným právním úkonem a podklady uvedené v listinách odporují listinám a výsledkům digitalizace. Dále v návrhu uvedl, že v napadeném rozhodnutí je tvrzeno, že východní hranice pozemku parc. č. 2457 v k.ú. Týn nad Vltavou je vedená dle výsledků obnovy operátu z roku 1985, rozhodnutí ze dne 28. 3. 2000, čj. ZKI-O-14/97/2000 Zeměměřického a katastrálního inspektorátu však prokazuje, že obnova operátu z roku 1985 odporuje listinám a vyšetřila pouze užívací právo, nikoliv právo vlastnické. Část jím vlastněného pozemku byla převedena do vlastnictví jiné osoby. Dle žalobce je v napadeném rozhodnutí tvrzeno, že západní hranice pozemku parc. č. 2843/4 v k .ú. Třitim je vedena dle výsledků obnovy operátu z roku 1985, Pokračování
- 4 -
10A 99/2013

což ovšem odporuje listinám a geometrickému plánu z roku 1975. Proto žalobce má za to, že došlo ke zneužití pravomoci úřední osoby a k porušení jeho vlastnického práva.

Dne 30. 11. 2012 byl žalobce vyzván k doplnění podání, neboť předložené návrhy neobsahují potřebné důkazy. Se žalobcem byl dne 9. 1. 2013 sepsán zápis, ze kterého vyplývá, že žalobce požadoval, aby součástí jeho návrhu bylo „rozhodnutí inspektorátu ze dne 28. 3. 2000, oznámení o opravě chyby katastrálního úřadu ze dne 3. 7. 2000, rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 20. 2. 2000 a následné rozhodnutí inspektorátu, které toto rozhodnutí potvrzovalo“. Tyto dokumenty jsou dle žalobce nicotné a jsou neplatnými právními úkony. Za nepravdivý důkaz žalobce rovněž považuje neměřický záznam podrobného měření změn č. 1842, který byl rovněž součástí oznámení o opravě chyby ze dne 3. 7. 2000, k případným změnám lomových bodů by mohlo dojít pouze na základě geometrického plánu. Žalobce předložil jako důkaz dva listy mapových podkladů v k. ú. Týn nad Vltavou pořízených z webové aplikace „nahlížení do katastru“. V návrhu na obnovu řízení žalobce zejména polemizuje se závěry rozhodnutí, které má být dle jeho návrhu obnoveno.

Inspektorát dopisem ze dne 10. 1. 2013 vyrozuměl ostatní účastníky o zahájení řízení o obnově řízení.

Dle úředního záznamu žalobce namítal, že ve spise není založena listina na základě které byl pozemek parc. č. 2457 v k. ú. Týn nad Vltavou zapsán do katastru nemovitostí a listiny, které by prokazovaly, dle čeho byla oprava chyby provedena. Rozhodnutí Inspektorátu ze dne 28. 3. 2000, čj. ZKI-O-14/97/2000 prokazuje neplatnost geometrického a polohového určení dotčeného pozemku. Žalobce požádal o poskytnutí lhůty k doplnění důkazu – „oznámení katastrálního úřadu z let 1998, resp. 1999, které prokazuje, že obnova operátu vzhledem k tomuto pozemku byla provedena ve vztahu k užívání nemovitosti, nikoliv k jejich vlastnictví“.

Podáním ze dne 12. 2. 2013 žalobce požadoval doplnění důkazu do spisu, a to listiny č.j. OR-285/1999 ze dne 27. 12. 1999, jakož i celého protokolu z mapování ve vztahu k nemovitosti parc. č.2843/4 v k. ú. Třitim. Žádný důkaz žalobce však nepředložil.

Zeměměřický a katastrální inspektorát v Českých Budějovicích rozhodnutím ze dne 21. 2. 2013 návrh na obnovu řízení zamítl, neboť neshledal důvody pro obnovu řízení dle § 100 odst. 1 správního řádu. K předloženým mapovým podkladům pořízeným z webové aplikace nahlížení do katastru nemovitostí správní orgán poukázal na text uvedený na str. 14 nápovědy, kde je výslovně uvedeno „veškeré hodnoty souřadnic, délek a ploch, poskytovaných tímto grafickým klientem, jsou pouze informativní a nemohou sloužit jako podklad pro případné zjišťování nebo vytyčování z průběhu hranic v terénu nebo jiné aktivity související s obsahem katastru nemovitostí “. Dále bylo poukázáno na to, že od doby jejich pořízení (od 18. 2. 2012) do doby předložení správnímu orgánu uplynula subjektivní lhůta 3 měsíců stanovená správním řádem. K dalším důkazům uvedl, že z nich nelze vyvodit závěr, že se jedná o důkazní prostředky dříve neznámé, neboť je odkazováno žalobcem na údaje uváděné správními orgány v rozhodnutích vydaných v období až 10 let nazpět. Předmětem obnovy řízení může být rozhodnutí ze dne 11. 11. 2009, č.j. ZKI-O-47/210/2009, nikoliv rozhodnutí předcházející, neboť již došlo k překročení subjektivní a objektivní lhůty stanovené správním řádem. K žádosti na doplnění spisu bylo poukázáno na to, že požadovaný doklad nelze považovat za důkaz, neboť se jedná o oznámení Pokračování
- 5 -
10A 99/2013

katastrálního úřadu v řízení, které bylo následně zrušeno a věc vrácena prvoinstančnímu orgánu.

Žalobce se proti shora uvedenému rozhodnutí odvolal. Jeho odvolání bylo jako nedůvodné zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno s odůvodněním, že v dané věci nelze přezkoumat původní rozhodnutí v celém rozsahu, ale pouze ze zákonem vymezených důvodů upravených v § 100 odst. 1 správního řádu. Důvodem pro obnovu řízení tak nemůže být polemika s právním řešením příslušné otázky. V daném případě nedošlo k naplnění důvodů obnovy řízení dle § 100 odst. 1 a) správního řádu, neboť žalobce žádné nové skutečnosti či důkazy ve smyslu uvedeného ustanovení nepředložil. Důkazy, kterých se žalobce dovolává, tj. předchozí správní rozhodnutí, oznámení o neprovedení opravy v katastrálním operátu a mapové podklady měly správní orgány k dispozici v rámci napadeného řízení. Mapové podklady pořízené z webové aplikace, které byly předloženy, sice nebyly předmětem předchozího řízení, ale s ohledem na jejich pouhý informační charakter nemohou být důkazním prostředkem. Žádosti žalobce o doplnění spisu nemohlo být vyhověno, jestliže v předchozím řízení bylo již prokázáno, že listiny týkající se obnovy katastrálního operátu k. ú. Týn Vltavou a k. ú. Třitim byly správním orgánům již známé a byly opakovaně v předcházejících řízeních prověřovány, a to včetně soudního přezkumu. Navrhované důkazy nemohly být relevantními důkazy ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body podle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Soud zdůrazňuje, že žalobou napadené rozhodnutí se netýká rozhodnutí správních orgánů, jímž bylo rozhodováno v původním řízení o věci samé, ale rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení pravomocně ukončené věci. To je pro posouzení věci zcela zásadní. Obnova řízení specificky dle § 100 odst. 1 správního řádu je na rozdíl od úpravy tzv. přezkumného řízení určena primárně k nápravě skutkových nesprávností. K nápravě právních omylů a vad slouží institut přezkumného řízení. Správní řád stanoví důvody pro povolení obnovy taxativním způsobem. Teprve po splnění zákonem stanovených podmínek má účastník řízení právní nárok na povolení obnovy řízení. Obnova řízení je totiž mimořádným opravným prostředkem prolamujícím účinek právní moci rozhodnutí. Do pravomocného rozhodnutí je proto možno zasáhnout jen za zcela mimořádných a zákonem striktně specifikovaných podmínek.

Žalobce se v daném případě domáhal obnovy řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, podle něhož se řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci na žádost účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Toto ustanovení slouží k odstranění nedostatků ve zjištění skutkového stavu, které byly způsobeny tím, že nebyly známy všechny skutečnosti a důkazy nutné pro náležité posouzení věci. Při uplatnění důvodu obnovy řízení je tedy nutné označit skutečnosti a důkazy, které existovaly již v době původního správního řízení, avšak byly správním orgánům neznámé a které by vedly k takovému zjištění stavu věci, jež by vzbudilo pochybnost o správnosti pravomocného rozhodnutí. Žalobce jako důkaz předložil mapové podklady (2) pořízené z webové aplikace nahlížení do katastru nemovitostí, jež byly jím opatřeny dne 18. 2. 2012. Tyto listinné důkazy ovšem nelze považovat za skutečnost či důkaz, z nichž by bylo možné dovodit konkrétní skutková zjištění podstatná pro Pokračování
- 6 -
10A 99/2013

objasnění skutkového stavu, jestliže v textu uvedeném na str. 14 nápovědy se uvádí „že veškeré hodnoty souřadnic, délek a ploch poskytovaných tímto grafickým klientem jsou pouze informativní a nemohou sloužit jako podklad pro případné zjišťování nebo vytyčování v průběhu hranic terénu nebo jiné aktivity související s obsahem katastru nemovitostí“.

Žalobce se dále odvolával v návrhu na povolení obnovy řízení z předchozích správních rozhodnutí, oznámení o neprovedení opravy a mapových podkladů, které ovšem měly správní orgány k dispozici již v rámci předchozích řízení. Z těchto důkazů tedy bylo při rozhodování vycházeno a žalobce mohl k těmto důkazům se i v rámci odvolání vznést výhrady, proto nejde o nový důkaz. Důkazy, které byly zajištěny v rámci předchozího správního řízení, se zabýval i krajský soud v rámci žaloby proti rozhodnutí žalovaného, a to v rozsudku ze dne 10. 3. 2010, č.j. 10Ca 141/2009 – 35 a rovněž Nejvyšší správní soud, neboť žalobcem byla podána proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích kasační stížnost. Soud se proto shoduje se závěry Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích i Českého zeměměřického a katastrálního v Praze, že důkazy, kterých se žalobce dovolává, a to mapových podkladů pořízených z webové aplikace nahlížení do katastru nemovitostí, a to i ohledně jeho žádosti o doplnění spisu o důkaz – listiny č.j. OR285/1999 ze dne 27. 12. 1999, jakož i protokolu mapování ohledně nemovitosti parc. č.2843/4 v k. ú. Třitim, že tato skutečnost byla žalobci známá a existovala v průběhu původního řízení. Z toho plyne, že ani jedna skutečnost tvrzená žalobcem, ani jeden navržený důkazní prostředek nesplňuje podmínky obsažené v § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu pro povolení obnovy řízení. Rozhodnutí na která je žalobcem odkazováno i listinné důkazy byly žalobci známy a existovaly v době původního řízení, proto nemohou mít vliv na rozhodnutí v obnoveném řízení.

Žalobce především návrh na povolení obnovy řízení zakládá na konfrontaci svého právního názoru s řešením dle něho sporné otázky změny geometrického a polohového určení hranic nemovitostí, které byly předmětem správního řízení. Žalobce shodně argumentoval v rámci odvolání ve správním řízení, tak i v řízení soudním. V rámci návrhu na povolení obnovy řízení nepředložil důkaz, který neexistoval v době původního řízení a který žalobce v původním řízení nemohl uplatnit, proto návrh na obnovu řízení není opodstatněný.

Zcela nedůvodně je žalobcem v rámci řízení o obnově tvrzeno porušení zákonných ustanovení včetně vyvlastnění, zcizení části nemovitosti, jehož se žalobce v rámci tohoto řízení zcela nedůvodně dovolává, jestliže se jedná o návrh na obnovu řízení.

Žalobce žalobu, jež byla jím podána v zákonné 2 měsíční lhůtě, doplnil podáním došlým soudu dne 19. 2. 2004, kdy předložil další důkazy, a to smlouvu čj. RI 220/1976 a RI-680/1976, kterými byly pozemky parc. č. 2843/4 a 2843/2 zapsány na listu vlastnictví, geometrický plán ze dne 30. 5. 1975, oznámení ze dne 18. 5. 2012 ohledně poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., oznámení o opravě chyby v katastru nemovitostí ze dne 27. 12. 1999, úřední záznam ze dne 8. 9. 2004. Žaloba byla žalobcem doplněna opožděně po uplynutí 2 měsíční lhůty (viz § 71 odst. 1 věta 2 s.ř.s., dle něhož lze rozšířit žalobu pouze jen ve lhůtě podání žaloby).

K námitce žalobce, že bylo správními orgány zasaženo do jeho právní sféry s odvoláním na rozsudek NSS čj. 4As 41/2008 – 88, soud odkazuje na rozsudek NSS čj. 6As 18/2010 – 69 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2009, č.j. ZKI-O-47/210/2009, kdy Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že k faktickému či materiálnímu zásahu do vlastnictví žalobce postupem žalovaného nedošlo a ochrana jeho Pokračování
- 7 -
10A 99/2013

vlastnického práva dle článku 11 Listiny základních práv a svobod nebyl nijak narušena, neboť obsah vlastnictví žalobce se nezměnil, pouze v souladu se zákonem došlo ke změně státem vedené evidence jeho majetku, která nemá žádný vliv na jeho právo svůj majetek užívat a disponovat s ním.

Soud proto uzavřel, že námitky žalobce nejsou důvodné, rozhodnutí žalovaného je přezkoumatelné a bylo vydáno v souladu s právními předpisy. Proto soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s.ř.s., dle něhož účastník, který měl ve věci plný úspěch má právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl v daném případě úspěšný, proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal celkem částku 356 Kč (jízdné vlakem z Prahy do Českých Budějovic a zpět – 330 Kč, 2 x 13 Kč jízdné MHD). Žalobce je povinen zaplatit uvedenou částku ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

ze dne 26. února 2014

JUDr. Věra Balejová v.r.

Pokračování
- 8 -
10A 99/2013

Předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru