Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 95/2013 - 37Rozsudek KSCB ze dne 24.02.2014

Prejudikatura

4 Ads 11/2013 - 41

6 Ads 151/2011 - 126


přidejte vlastní popisek

10A 95/2013 – 37

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce V. S., zast. Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem v Písku, Přátelství 1960, proti žalované Policii ČR, Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje, sídlem České Budějovice, Lannova 26, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 21.6.2013 č.j. ŘKŘ-1106/2013,

takto:

Rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje v Českých Budějovicích ze dne 21.6.2013 č.j. ŘKŘ-1106/2013 se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11.228 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) dne 19.8.2013 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 21.6.2013 č.j. ŘKŘ-1106/2013, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele pro řízení lidských zdrojů Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 1.12.2009 č.j. ŘLZ-7629/2009, kterým bylo žalobci přiznáno odchodné ve výši 264.816 Kč.

Pokračování
- 2 -
10A 95/2013

Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí způsobenou nevypořádáním veškeré argumentace a návrhů žalobce. Žalovaná nerespektuje závazný názor soudů, když záměrně rozhoduje v rozporu se skutečnostmi prokázanými v řízení před správními soudy ve vztahu ke službě přesčas. Žalobce rozporuje rovněž právní názor žalované, který není souladný s judikaturou soudů a se základními principy právního státu. Žalovaná se skutkově opět nezabývala zákonností přesčasových služeb žalobce a jejich následným zohledněním do služebního příjmu žalobce rozhodného pro výpočet odchodného, jež je předmětem tohoto řízení. Žalovaná nesprávně dovozuje, že v řízení o odchodném nelze přezkoumávat předběžnou otázku týkající se výše příjmu. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23.5.2013 č.j. 4Ads 11/2013-41 a ze dne 26.6.2013 č.j. 6Ads 9/2013-31, kde Nejvyšší správní soud vyslovil názor, že do odchodového nároku je třeba zohledňovat i příjem plynoucí ze služby přesčas. Rozhodování o výsluhových nárocích je vždy spjato s rozhodováním o služebním příjmu, a to ve formě předběžné otázky. V řízení o odchodném se služební funkcionář musí vždy zabývat celým služebním příjmem. Pokud žalovaná v řízení dovozuje, že předmětem přezkoumávání není přezkoumávání příjmů, pak se žalobce snaží úmyslně zkrátit na jeho právech a opětovně zatěžovat řízení formálnostmi a způsobovat žalobci neúměrné náklady. Žalovaná se žádným způsobem nevypořádala se závaznými názory správních soudů, když se vůbec nezabývala zákonností nařizovaných přesčasových služeb.

Žalobce dále namítá vadu řízení spočívající v tom, že žalovaná v průběhu daného řízení neprováděla dokazování. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, jakým způsobem se žalovaná vypořádala s návrhy žalobce a s jeho vyjádřeními k podkladům rozhodnutí. Žalovaná se nevypořádala s veškerými dosud zjištěnými skutečnostmi, s nedostatečným personálním obsazením Operačního střediska v roce 2008 a rovněž s výpovědí svědka V. M. Žalobce se domnívá, že ze strany žalované nebylo prokázáno nařízení služby přesčas v souladu se zákonem, když z průběhu řízení naopak vyplývá, že službami přesčas bylo dlouhodobě řešeno nedostatečné personální obsazení Operačního střediska Písek. Žalovaná měla žalobci vyhovět a přiznat mu odchodné ve výši dovozené z nezákonně nařízené služby přesčas.

Závěrem žalobce navrhuje žalobou napadené rozhodnutí zrušit a věc žalované vrátit k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ke způsobu stanovení výše odchodného uvedla, že služební funkcionář v tomto řízení nezkoumá, zda všechny složky služebního příjmu byly poskytovány ve správné výši. O stanovení výše služebního příjmu v jeho jednotlivých složkách již bylo pravomocně rozhodnuto samostatnými rozhodnutími. Pokud žalobce má za to, že některá ze složek služebního příjmu nebyla poskytnuta v náležité výši, nebo nebyla přiznána vůbec, měl se domáhat svého nároku v řízení ve věcech služebního poměru vedeném o konkrétní složce služebního příjmu. O rozsahu poskytovaného služebního příjmu bylo na základě žádosti žalobce rozhodnuto samostatným rozhodnutím, které je samo o sobě přezkoumatelné soudem, a proto by v rámci řízení o odchodném neměl být rozsah poskytovaného služebního příjmu přezkoumáván. Námitky žalobce vznesené v tomto řízení, které se vztahují ke správnosti zjištění skutečně poskytnutého služebního příjmu jsou vyrovnány a následně soudně přezkoumány v rámci samostatného řízení, které bylo u krajského soudu skončeno rozhodnutím ze dne 21.1.2013 sp. zn. 10 A 92/2012, kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalované vydané ve věcech služebního poměru. O výši služebního příjmu žalobce s ohledem na výkon služby přesčas bylo žalovanou opětovně rozhodnuto dne 10.6.2013, přičemž žalobcovo odvolání bylo zamítnuto.

Pokračování
- 3 -
10A 95/2013

Věcí se zabýval Krajský soud v Českých Budějovicích v řízení vedeném pod sp. zn. 10 A 8/2012 (rozhodnutí ze dne 27.11.2012), kde krajský soud vycházel z rozhodnutí téhož soudu ze dne 20.8.2010 sp. zn. 10 A 34/2010, jímž byla žalovaná zavázána respektovat platnou právní úpravu v souvislosti s nařízením služby přesčas. Soud zdůraznil, že na základě zákonných podmínek lze institut služby přesčas využít pouze v důležitém zájmu služby, za z toho vyplývajícího předpokladu výjimečnosti služby přesčas a odůvodnění přijetí tohoto opatření max. v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce, popřípadě vyhlášení krizového stavu nebo jiné výjimečné případy ve veřejném zájmu. Tento názor krajského soudu byl potvrzen rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 26.9.2012 sp. zn. 6 Ads 151/2011. V daném případě krajský soud dospěl k závěru, že žalovanou doložený přepočet služebního příjmu není přezkoumatelný a nelze jím doložit správnost postupu žalované. Rozhodnutí žalované rovněž nevyhovělo z hlediska přezkoumatelnosti závaznému právnímu názoru vyslovenému ve shora uvedeném rozhodnutí krajského soudu, když z něho není přezkoumatelné doložení výjimečnosti služby přesčas žalobce. Naopak odůvodnění žalované, dle něhož není vyloučené, že přesčasové služby budou, z důvodu nemožnosti využití základní pracovní doby, známy předem, potvrzuje názor žalobce, že takto nařízené přesčasy byly v rozporu se zákonem. Rozpis odsloužených hodin jednotlivých pracovníků neprokazuje jednoznačně a nezpochybnitelně, že služba přesčas byla žalobci nařízena v souladu se zákonem. Soud uzavřel, že z rozhodnutí žalované není možné přezkoumat, zda žalobci byla nařizována služba přesčas v souladu se zákonem a nebylo tohoto institutu využíváno k jiným účelům a za jiných podmínek než připouští platná právní úprava.

Nařizováním služby přesčas příslušníkům policie se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 26.9.2012 sp. zn. 6 Ads 151/2011-126 a ze dne 27.11.2013 sp. zn. 6Ads 16/2013-60. Názor žalované, že postup, kdy jsou odstraňovány překážky bránící

v plnění úkolů stanovených zákonem, je postupem v důležitém zájmu služby, byl označen za nesprávný. Služba přesčas má povahu výjimečnosti a přichází v úvahu při existenci určitých zákonných podmínek, bez jejichž identifikace výkon služby přesčas nařídit nelze. Názor žalované, že práci přesčas lze nařídit vždy, kdy je služebnímu funkcionáři známo, že výkon služby nebude možné zajistit s určitým počtem příslušníků v určitém časovém prostoru, není správný, jestliže je tu předpoklad, že k nařízení výkonu služby přesčas lze přistoupit pouze v důležitém zájmu služby. Důležitý zájem služby nelze shledat v tom, je-li dlouhodobý až trvalý nedostatek osob nahrazován zvýšenými nároky na stávající příslušníky nařizováním služeb přesčas s odkazem na důležitý zájem služby. Zda docházelo k nařizování práce přesčas při vzniku neočekávané situace, nebylo možno z napadeného rozhodnutí zjistit.

Ze spisu žalované vyplynuly následující podstatné skutečnosti:

Žalobce ukončil služební poměr u Policie ČR na vlastní žádost ke dni 30.11.2009. Rozhodnutím žalované ze dne 1.12.2009 č.j. ŘLZ-7629/2009 bylo žalobci přiznáno odchodné ve výši 264.816,00 Kč, které bylo vypočteno jako šestinásobek měsíčního služebního příjmu, který činil 44.136 Kč. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání.

O odvolání bylo rozhodnuto žalovanou dne 19.3.2010 č.j. ŘKŘ–12/2010 tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a prvoinstanční rozhodnutí potvrzeno. Žalovaná se v rozhodnutí ztotožnila se stanoviskem senátu Poradní komise. Proti rozhodnutí podal žalobce ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích žalobu.

Pokračování
- 4 -
10A 95/2013

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl o žalobě žalobce rozsudkem ze dne 20.8.2010 pod sp. zn. 10A 34/2010, tak, že rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Z rozsudku krajského soudu vyplynul závazný právní názor, že pro žalovanou existuje povinnost nařízení služby přesčas vždy řádně odůvodnit, a to buď důležitým zájmem služby, vyhlášením krizového stavu nebo ve výjimečných případech veřejným zájmem, jak předpokládá ust. § 54 služebního zákona. Napadené rozhodnutí takové odůvodnění neobsahovalo. Soud proto nemohl posoudit přípustnost nařízení přesčasových hodin žalobci v rozsahu stovek hodin ročně, neboť z postupu žalované nebylo zřejmé, z jakých důvodů žalobci práci přesčas v takovém rozsahu nařizovala. Současně bylo poukazováno na to, že pokud by byly shledány důvody pro nařízení 150 hodin služby přesčas v kalendářním roce ve smyslu § 54 odst. 1 služebního zákona, což ovšem nebylo lze pro nedostatek odůvodnění zjistit, pak další přesčasové hodiny nad výše uvedený limit mohly být žalovanou oprávněně ústavně konformně nařizovány pouze na základě ust. § 54 odst. 2 služebního zákona to je, za vyhlášeného krizového stavu nebo ve výjimečných případech ve veřejném zájmu. Z podkladů, které byly soudu předloženy, bylo konstatováno, že takové podmínky shledány nebyly.

V dalším řízení došlo k rozšíření podkladů, žalobce předložil senátu Poradní komise kopii přehledů přesčasů, byl proveden výslech svědka bývalého příslušníka V. M. dne 9.9.2011 na základě žádosti žalobce. Svědek M. uvedl, že přesčasové hodiny odpracované od začátku roku byly posouvány před sebou, nebyly vykazovány jako přesčasové hodiny do systému EKIS, a až když se jejich počet přiblížil hranici 150, vykazoval je vedoucí jako přesčasové. Tím došlo ke zkreslování a snižování průměru za jednotlivá čtvrtletí. Podle předchozí platné právní úpravy byly přesčasy propláceny ihned. Svědek uvedl, že nařizování služby přesčas, bylo z důvodu podstavu, což je v rozporu se zákonem. Svědek uvedl, že služba přesčas nebyla nařizována v souvislosti nějakou nepředvídatelnou situací, ale byla plánována.

Dne 25.10.2011 vydal senát Poradní komise ředitele Krajského ředitelství Jihočeského kraje doporučení, aby odvolání žalobce bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Na základě tohoto doporučení bylo vydáno rozhodnutí dne 7.11.2011 č.j ŘKŘ-2277/2011, kterým bylo odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele pro řízení lidských zdrojů Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru č. ŘLZ – 7629/2009 ze dne 1.12.2009, kterým bylo žalobci podle § 155 a § 156 odst. 1 a 2 služebního zákona přiznáno odchodné ve výši 264.816 Kč zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Z rozhodnutí vyplývá, že se žalovaná zabývala všemi hledisky, která zákon pro posouzení dané věci stanoví. Za tím účelem byly opatřeny potřebné důkazní prostředky, z nichž byla vyvozena skutková a právní zjištění. Na základě volného správního uvážení byl vysloven závěr, že v průběhu řízení bylo nepochybně prokázáno, že plánování výkonu služby přesčas žalobci bylo v souladu se zákonem, tedy v důležitém zájmu služby a byly tak splněny základní znaky stanovené § 54 zákona a podmínky, které musí být vždy splněny, má-li být institut služby přesčas využíván v souladu s platnou právní úpravou. Byla splněna podmínka soudu jednoznačným průkazným a nezpochybnitelným způsobem prokázat, že přesčas nebyl ze strany policie využíván k jiným účelům a za jiných podmínek, než připouští platná právní úprava. Nedošlo ke kabinetnímu nařízení služby přesčas jen proto, aby každý příslušník odsloužil své penzum dané zákonem.

Shora uvedené rozhodnutí žalované ze dne 7.11.2011 č.j ŘKŘ-2277/2011 bylo rozsudkem zdejšího soudu ze dne 27.11.2012 sp. zn. 10A 8/2012 zrušeno a věc byla žalované vrácena k dalšímu řízení.

Pokračování
- 5 -
10A 95/2013

Žalovaná o odvolání žalobce ze dne 17.12.2009 proti rozhodnutí ředitele pro řízení lidských zdrojů Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru č. ŘLZ – 7629/2009 ze dne 1.12.2009 opětovně rozhodla žalobou napadeným rozhodnutím. Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá názor žalované, že služební funkcionář v řízení o přiznání odchodného nezkoumá, zda všechny složky služebního příjmu byly poskytovány ve správné výši. O jednotlivých složkách služebního příjmu již bylo rozhodnuto samostatnými rozhodnutími. Pokud žalobce s takto stanovenými složkami služebního příjmu nesouhlasí, pak se svého nároku měl domáhat v rámci řízení ve věcech služebního poměru vedeném o konkrétní složce tohoto příjmu. O rozsahu poskytovaného služebního příjmu bylo na základě žádosti žalobce rozhodnuto samostatným rozhodnutím, které je samo o sobě přezkoumatelné soudem, a proto by v rámci řízení o odchodném neměl být rozsah poskytovaného služebního příjmu přezkoumáván. Námitky žalobce vznesené v tomto řízení, které se vztahují ke správnosti zjištění skutečně poskytovaného služebního příjmu, jsou vyrovnány a následně soudně přezkoumány v rámci samostatného řízení, jehož výsledné rozhodnutí bylo krajským soudem přezkoumáváno v řízení vedené pod sp. zn. 10A 92/2012.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též s.ř.s.) v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

V záležitosti týkající se služebních příjmů soud rozhodoval v řízení vedeném pod sp.zn. 10A 34/2010, kdy původní rozhodnutí žalované zrušil pro vady procesní povahy, kdy se zřetelem k výkladu pojmu služby přesčas ve smyslu § 54 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále též služební zákon), nebylo

možno přezkoumat, zda práce přesčas byla nařízena za podmínek uvedených v označené právní normě. Soud zdůraznil, že povinnost nařízení služby přesčas je vždy třeba řádně odůvodnit. Takto zaujatý právní názor krajského soudu byl aprobován Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 26.9.2012 sp. zn. 6Ads 151/2011.

Dále soud rozhodoval ve věci vedené pod sp. zn. 10A 8/2012, jež předcházela tomuto řízení, a v níž bylo přezkoumáváno rozhodnutí žalované o výši odchodného žalobce. Krajský soud dospěl k závěru, že z rozhodnutí žalované není možné přezkoumat, zda žalobci byla nařizována služba přesčas v souladu se zákonem a nebylo tohoto institutu využíváno k jiným účelům a za jiných podmínek než připouští platná právní úprava. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27.11.2013 sp. zn. 6Ads 5/2013.

Žalovaná byla vázána právním názorem soudu o výkladu pojmu služba přesčas ve smyslu § 54 služebního zákona. Takovou službou je služba vykonávaná nad základní dobu služby v týdnu mimo rámec směn, přičemž podle § 54 odst. 1 zákona takovou službu lze nařídit pouze v důležitém zájmu služby a nejvýše v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce. S tím je uvažováno i při stanovení služebního příjmu, když ten reflektuje případnou službu přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce. Ohledně důležitého zájmu služby soud odkázal na ustanovení § 201 odst. 1, kdy je tímto pojmem míněn zájem bezpečnostního sboru na včasném a kvalitním plnění úkolů bezpečnostního sboru. Předpokladem nařízení služby přesčas je pak její výjimečnost. Ta může spočívat v neočekávané situaci způsobené například absencí některého z příslušníků.

Pokračování
- 6 -
10A 95/2013

Z obsahu správního spisu bylo soudem zjištěno, že o rozsahu poskytovaného služebního příjmu bylo žalovanou vedeno samostatné řízení. Výsledkem tohoto samostatného řízení je rozhodnutí žalované ze dne 18.7.2012 č.j. ŘKŘ-753/2012, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí žalované v záležitosti doplacení služebního příjmu za výkon služby přesčas a doplatek platu za řádnou dovolenou. Toto rozhodnutí žalované bylo následně zrušeno rozhodnutím krajského soudu ze dne 31.1.2013 sp. zn. 10A 92/2012, kde krajský soud dospěl k závěru, že žalovaná vykročila z výkladu důležitého zájmu služby, jak jej ukládá ust. § 54 služebního zákona, když nerespektuje výjimečnost služby přesčas a důležitý zájem služby spatřuje v nezbytném trvalém a dlouhodobém požadavku na zajištění nepřetržité činnosti operačního střediska. Krajský soud žalované uložil rozlišit přesčasovou práci žalobce naplánovanou v zájmu zajištění nepřetržitého provozu daného pracoviště při stanovené systemizaci a práci přesčas vyvolanou výjimečnou situací spočívající v nepřítomnosti policisty pro pracovní neschopnost, přičemž v řízení vyplynulo, že v takovém případě mohl být žalobce zařazen i na službu mimo operační středisko. Prvně uvedený případ pak nelze hodnotit jako práci přesčas v důležitém zájmu služby. Naproti tomu v druhém případě se jedná právě o situaci předpokládanou v § 54 odst. 1 zákona. Teprve po tomto rozlišení práce přesčas vykonané žalobcem bude zřejmé, v jakém rozsahu přísluší žalobci náhrada za práci přesčas a jak se promítne do výše odchodného. Uvedený názor krajského soudu byl následně aprobován rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 27.11.2013 sp. zn. 6Ads 16/2013.

S ohledem na shora uvedené zrušovací rozhodnutí krajského soudu, vydala žalovaná nové rozhodnutí ze dne 10.6.2013 č.j. ŘKŘ-958/2013, kterým bylo odvolání žalobce opětovně zamítnuto. Proti tomuto rozhodnutí byla žalobcem podána správní žaloba vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 10A 96/2013, o níž nebylo dosud rozhodnuto.

Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v nesprávném názoru žalované, která dovozuje, že v řízení o odchodném nelze přezkoumávat předběžnou otázku týkající se výše příjmu.

Stěžejní otázku v souzené věci představuje vztah výše služebního příjmu a odchodného, tedy zda před vyměřením výše odchodného je třeba určit správnou výši služebního příjmu, z něhož bude výše odchodného odvozena.

Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že služební funkcionář v řízení o přiznání odchodného nezkoumá, zda všechny složky služebního příjmu byly poskytovány ve správné výši. O rozsahu poskytovaného služebního příjmu bylo rozhodnuto samostatným rozhodnutím, a proto by v rámci řízení o odchodném neměl být rozsah poskytovaného služebního příjmu přezkoumáván.

Podle ust. § 155 služebního zákona, příslušník, jehož služební poměr skončil (dále jen "bývalý příslušník") a který vykonával službu alespoň po dobu 6 let, má nárok na odchodné; to neplatí, jestliže jeho služební poměr skončil propuštěním podle § 42 odst. 1 (a) písm. a), (b) písm. c), (c) písm. d) a je následně na základě jednání, které vedlo k jeho propuštění, pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, nebo (d) písm. m) a je proti němu vedeno trestní řízení pro trestný čin spáchaný úmyslně a následně je za něj pravomocně odsouzen nebo bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném zastavení jeho trestního stíhánínebo bylo pravomocně schváleno narovnání nebo bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném odložení návrhu na potrestání.

Pokračování
- 7 -
10A 95/2013

Podle ust. § 156 odst. 1 služebního zákona, činí základní výměra odchodného 1 měsíční služební příjem a za každý další ukončený rok služebního poměru se zvyšuje o jednu třetinu tohoto příjmu. Nejvyšší výměra odchodného činí šestinásobek měsíčního služebního příjmu.

Jak již krajský soud uvedl shora, problematikou nařizování služby přesčas podle ust. § 54 odst. 1 služebního zákona a s tím souvisejících nároků jednotlivých příslušníků Policie ČR se již několikrát zabýval Nejvyšší správní soud. Lze zmínit rozhodnutí tohoto soudu ze dne 27.11.2013 sp. zn. 6Ads 5/2013, kde Nejvyšší správní soud uvedl, že „zákonný výpočet úhrady za hodiny odpracované v rozhodném období přesčas je předpokladem správného stanovení výše služebního příjmu, z níž se vychází při výpočtu odchodného“.

S ohledem na znění ust. § 156 odst. 1 služebního zákona a na shora uvedený závěr Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že výpočet výměry odchodného vychází ze správně stanovené výše služebního příjmu, jejímž předpokladem je rovněž zákonný výpočet hodin odpracovaných v rozhodném období přesčas.

Z uvedeného je zřejmé, že tvrzení žalované, dle které služební funkcionář v řízení o přiznání odchodného nezkoumá, zda všechny složky služebního příjmu byly poskytovány ve správné výši, není správné. Žalovaná je povinna v rámci řízení o stanovení výše výměry odchodného vycházet z výše služebního příjmu, který sestává ze základního tarifu, příplatku za vedení, příplatku za službu v zahraničí, zvláštního příplatku, osobního příplatku a z odměny. Služební funkcionář je povinen zjišťovat správnost výše služebního příjmu, a tudíž i jednotlivých složek, z nichž tento příjem sestává. Správnost výše příjmu podmiňuje správnost výše výměry odchodného, neboť odchodné se, ve smyslu ust. § 156 odst. 1 služebního zákona, stanoví právě ze služebního příjmu.

Žalovaná je povinna nejprve zjistit správnou výši služebního příjmu, a tedy i jeho jednotlivých složek a teprve na základě tohoto zjištění vyměřit odchodné žalobce. Není pravdou, že služební funkcionář není povinen se výší služebního příjmu a jeho složek před vyměřením odchodného zabývat. Tento funkcionář je naopak povinen vycházet ze správně zjištěného příjmu. Na takto zjištěný služební příjem potom má vliv i rozhodnutí o zákonnosti nařízených přesčasových hodin žalobce. Žalovaná je povinna respektovat judikaturu správních soudů, dle které musí v přiměřeném rozsahu vymezit konkrétní důvody pro nařizování jednotlivých služeb přesčas žalobci v rozhodném období. Jestliže takové konkrétní důvody nedohledá nebo zjistí, že ve světle judikatury správních soudů nepostačovaly pro nařízení služby přesčas do limitu 150 hodin v kalendářním roce plnění uvedené v ust. § 125 odst. 1 větě druhé služebního zákona a následně ho zohlední i při stanovení výše

odchodného.

S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že žalovaná musí otázku výše služebního příjmu vyřešit před tím, než stanoví výměru odchodného žalobce.

Pokud žalovaná uvádí, že v rámci řízení o odchodném žalobce nemůže uplatňovat námitky týkající se výše služebního příjmu a jeho jednotlivých složek, pak s tímto názorem nelze souhlasit. Ze všech shora uvedených skutečností se podává, že odchodné lze stanovit právě z výše služebního příjmu. Námitky týkající se výše odchodného tudíž zcela zjevně musí směřovat vůči výši služebního příjmu, z níž je odchodné odvozováno. Žalovaná se tudíž těmito námitkami v řízení o odchodném zabývat musí, a to bez ohledu na to, že řízení o výši služebního příjmu vydělila do samostatného řízení. Jak již krajský soud uvedl shora, řízení o výši služebního příjmu logicky musí předcházet řízení o stanovení výše odchodného. Pokračování
- 8 -
10A 95/2013

Skutečnost, že o stanovení správné výše služebního příjmu je vedeno samostatné řízení neopravňuje žalovanou nevypořádat námitky žalobce týkající se této výše v řízení o odchodném za situace, kdy je odchodné vyměřováno právě na základě služebního příjmu.

Jestliže se při výpočtu odchodného vychází z výše služebních příjmů, pak žalovaná, je-li názoru, že výše služebního příjmu je řešena v jiném řízení, musí vyčkat ukončení takového řízení. Bez znalosti výsledku tohoto řízení nemůže o nároku rozhodnout, nemíní-li se výší služebního poměru v řízení o odchodném zabývat. Závisí-li rozhodnutí na výsledku jiného řízení, je rozhodnutí vydáno předčasně. Uzavřením řízení o odchodném při neznalosti výše služebního příjmu by mohlo dojít k porušení žalobcových práv, jestliže by se následně v jiném řízení prokázalo, že služební příjem byl vyšší. To by znamenalo i vyšší odchodné, avšak takový nárok by byl v důsledku pravomocného rozhodnutí, které je předmětem tohoto řízení, promlčen. Již pro tento důvod nemůže napadené rozhodnutí obstát.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

Soud proto ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. rozhodnutí žalované zrušil pro nepřezkoumatelnost bez jednání a věc žalované vrátil k dalšímu řízení.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 11.228 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč, náklady zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci po 3.100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy 6.200 Kč a 2x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) 600 Kč, 21% DPH ve výši 1.428 Kč, náklady celkem 11.228 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Pokračování
- 9 -
10A 95/2013

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 24. února 2014

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru