Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 93/2014 - 37Rozsudek KSCB ze dne 20.01.2015

Prejudikatura

4 As 171/2014 - 26

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 As 27/2015

přidejte vlastní popisek

10A 93/2014 - 37

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce R. F., zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem v Praze 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 26. 5. 2014 č.j. KUJCK 31911/2014/ODSH,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává.

Odůvodnění:

Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) byla dne 4. 8. 2014 doručena žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2014
č.j. KUJCK 31911/2014/ODSH, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí

Magistrátu města České Budějovice ze dne 8. 10. 2013 č.j. D 4896.1/13-Se, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích v platném znění (dále jen zákon o

silničním provozu), kterého se dopustil tím, že dne 10. 6. 2013 mezi obcemi Ševětín a Chotýčany v rozporu s ust. § 4 písm. b) a ust. § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu překročil nejvyšší povolenou rychlost mimo obec o méně než 30 km/h.

Pokračování
- 2 -
10A 93/2014

Žalobce předně namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí, když překročení nejvyšší povolené rychlosti žalobcem bylo nesprávně změřeno. Správní orgány se žádným způsobem nezabývaly tím, že rychloměr byl použit v rozporu s návodem k jeho obsluze, neboť nebyl zachován stanovený úhel měření projíždějícího vozidla. Naměřená rychlost neodpovídala skutečné rychlosti pohybu vozidla a k měření došlo v době, kdy vozidlo zatáčelo, tedy v době, kdy je měření rychlosti vyloučeno.

Nezákonnost rozhodnutí žalobce dovodil rovněž s ohledem na nesprávně uvedené datum narození přestupce, kdy napadené rozhodnutí obsahuje datum narození dne X, avšak vinným ze spáchání projednávaného přestupku byl správním orgánem prvního

stupně uznán subjekt s datem narození X.

Pochybení správních orgánů je žalobcem namítáno rovněž ve vztahu k podanému odvolání, kdy žalobce nebyl správním orgánem fakticky vyzván k odstranění vad podání spočívajících v absenci odvolacích námitek blanketního odvolání. Správní orgán žalobce k odstranění vad vyzval, nicméně doplnil, že se jedná o výzvu k odstranění vad opožděného odvolání, čímž žalobce uvedl v omyl. Žalobce zároveň nebyl poučen o následcích neodstranění vad odvolání.

Závěrem žalobce uvedl, že navíc nebyl řidičem vozidla, které bylo policisty měřeno, když vozidlo řídil po celou dobu jeho kamarád, s nímž se žalobce vyměnil poté, co v protisměru spatřili policejní vozidlo. Žalobce převzal řízení vozidla, aby předešel odejmutí řidičského oprávnění svého kamaráda, kterého ponechal stát u cesty. Správní orgány ohledně této skutečnosti neprovedly žádné důkazy, jež by nasvědčovaly tomu, že měřené vozidlo bylo pod neustálým dohledem policistů a k výměně řidičů by tudíž nemohlo dojít. Správní orgány tak nezjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, čímž správní rozhodnutí učinily nezákonným.

S ohledem na uvedené žalobní námitky navrhl žalobce napadené rozhodnutí a stejně tak i rozhodnutí prvostupňového správního orgánu zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalobní námitku týkající se nesprávnosti prováděného měření rychlosti vozidla žalovaný označil za absurdní, když v případě nesprávnosti měření spočívajícího v chybně stanoveném úhlu rychloměru by k naměření vůbec nedošlo, takové výsledky měření by byly automaticky anulovány, rovněž k pořízení fotodokumentace by vůbec nedošlo. Domněnce žalobce, dle níž nebyl zachován úhel odklonu radarového svazku od osy měřeného vozidla, tudíž nelze přisvědčit. Úhel radarové hlavy je navíc přednastaven a jeho úprava tudíž není možná. Zasahující policisté postupovali v souladu s návodem k obsluze rychloměru, přičemž důkaz o překročení rychlosti žalobcem byl pořízen zařízením, které splňuje předepsané metrologické požadavky a bylo obsluhováno osobou k tomu oprávněnou.

Podklady, na jejichž základě byl žalobce uznán vinným ze spáchaného přestupku, byly žalovaným shledány dostatečnými, když na jejich základě byl shledán dostatečným též zjištěný skutkový stav a nebylo tudíž nutné provádět další doplnění dokazování např. výslechy zasahujících policistů. K tomu žalovaný poukázal na pasivitu žalobce i jeho právního zástupce, kteří v průběhu celého správního řízení skutkový stav věci nikterak nerozporovali, když se zaměřili především na námitky procesní povahy. V této souvislosti Pokračování
- 3 -
10A 93/2014

žalovaný neshledal důvodnou ani námitku žalobce týkající se nesprávného označení data narození přestupce. Napadené rozhodnutí obsahuje správné datum narození žalobce (13. 11. 1986). Skutečnost, že v průběhu správního řízení byl žalobce označován nesprávným

datem narození, představuje toliko formální pochybení, které nezpůsobuje nezákonnost správních rozhodnutí. Uvedený závěr podporuje rovněž skutečnost, že samotný právní zástupce činil v průběhu správního řízení podání, jejichž obsahem byla identifikace žalobce s nesprávným datem narození. Žalovaný pro úplnost ozřejmil správnou identifikaci žalobce výpisem z Centrální evidence obyvatel.

Jako nedůvodná byla shledána též další námitka žalobce, týkající se faktického nevyzvání žalobce k odstranění vad blanketního odvolání, když výzva správního orgánu byla chybně označena jako výzva k odstranění vad opožděného odvolání. Žalovaný v této souvislosti poukázal na účelovost jednání žalobce, který podal dne 1. 11. 2013 odvolání bez elektronického podpisu, které bylo právním zástupcem potvrzeno dne 7. 11. 2013 podáním s zaručeným elektronickým podpisem, které bylo následně potvrzeno též písemně, a to podáním předaným k poštovní přepravě v Libanonu dne 5. 11. 2013. Takové jednání žalobce je vedeno snahou žalobce uvést správní orgány v omyl. Specifikace toho, zda podané odvolání bylo včasné či opožděné je zcela nadbytečná, a to i s ohledem na skutečnost, dle níž o opožděnosti odvolání rozhoduje nadřízený správní orgán. Okolnost, že prvoinstanční správní orgán nesprávně posoudil včasnost odvolání, neměla vliv na možnost žalobce předmětné odvolání doplnit. K námitce nedostatečnosti poučení o následcích neodstranění vad odvolání žalovaný konstatoval extenzivnost tohoto žalobcova výkladu ohledně poučovací povinnosti správních orgánů.

K žalobcem tvrzené výměně řidičů měřeného vozidla žalovaný uvedl, že v takovém případě by vozidlo žalobce bylo policejním vozidlem dostiženo v okamžiku, kdy by toto vozidlo stálo, a nebylo tudíž nezbytné jej zastavovat.

Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Dne 10. 6. 2013 bylo Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje vydáno oznámení o přestupku, z jehož obsahu vyplývá, že žalobce svým jednáním porušil ust. § 4 písm. b) a ust. § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu, když spáchal přestupek podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 téhož zákona. Tohoto jednání se žalobce dopustil překročením nejvyšší povolené rychlosti, jestliže mu na úseku s nejvyšší povolenou rychlostí 90 km/h byla naměřena rychlost 119 km/h. Oznámení přestupku žalobce odmítl podepsat.

Příkazem Magistrátu města České Budějovice ze dne 21. 6. 2013 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu, když při řízení vozidla překročil nejvyšší povolenou rychlost mimo obec o méně než 30 km/h. Proti tomuto příkazu byl žalobcem podán odpor, na jehož základě byl žalobce předvolán k ústnímu jednání.

Rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice ze dne 8. 10. 2013
zn. D 4896.1/13-Se byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu, neboť při řízení vozidla překročil nejvyšší povolenou rychlost mimo obec o méně než 30 km/h.

Dne 4. 11. 2013 bylo proti shora uvedenému rozhodnutí podáno elektronicky nepodepsané odvolání, jež žalobce podal e-mailem prostřednictvím zmocněnce Ing. M. J. Pokračování
- 4 -
10A 93/2014

Toto podání bylo elektronickým podáním došlým Magistrátu města České Budějovice dne 7. 11. 2013 doplněno o platný elektronický podpis. Dne 10. 12. 2013 bylo Magistrátu města České Budějovice doručeno písemné podání obsahující odvolání proti rozhodnutí ze dne 8. 10. 2013, které bylo předáno k poštovní přepravě v Libanonu dne 5. 11. 2013. Magistrát města České Budějovice následně předmětné odvolání postoupil Krajskému úřadu Jihočeského kraje s tím, že bylo podáno po uplynutí zákonné lhůty. Podáním ze dne 21. 11. 2013 vrátil odvolací správní orgán odvolání žalobce správnímu orgánu prvního stupně

s tím, že je nutné žalobce vyzvat k odstranění vad podání odvolání a až poté odvolání postoupit nadřízenému orgánu.

Usnesením ze dne 5. 2. 2014 vyzval správní orgán prvního stupně žalobce k odstranění vad opožděného podání.

Dne 5. 3. 2014 předložil prvostupňový správní orgán opětovně odvolání žalobce odvolacímu orgánu s tím, že bylo podáno po uplynutí zákonné lhůty. Odvolací orgán přípisem ze dne 19. 5. 2014 opětovně vrátil odvolání žalobce orgánu prvostupňovému s tím, že bylo podáno poslední den zákonné lhůty, a to v elektronicky nepodepsané podobě, které však bylo v zákonné lhůtě o tento podpis doplněno, odvolání tudíž bylo podáno včas. Dne 21. 5. 2014 bylo odvolání jako včasné postoupeno žalovanému s tím, že prvostupňový správní orgán neshledal důvod pro uplatnění autoremedury.

Rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 5. 2014 č.j. KUJCK 31911/2014/ODSH bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrzeno a odvolání žalobce zamítnuto. Žalovaný v obsahu odůvodnění konstatoval bezvadnost odvoláním napadeného rozhodnutí a rovněž nebylo shledáno procesní pochybení, jež by mělo za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. S ohledem na pořízené důkazní prostředky shledal žalovaný žalobcův přestupek za spolehlivě zjištěný a prokázaný.

Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 23. 7. 2014 bylo opraveno prvostupňové rozhodnutí, a to ohledně nesprávně uvedeného data narození žalobce, kdy nesprávné datum X bylo nahrazeno datem X.

Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Krajský soud se v prvé řadě zabýval námitkou žalobce týkající se vadného měření rychlosti vozidla žalobce, k němuž došlo v důsledku nesprávného použití rychloměru, když nebyl zachován stanovený úhel pro měření projíždějícího vozidla. Uvedenou námitkou je žalobcem rozporována správnost měření rychloměru během zjišťování přestupku, jehož se měl dopustit dne 10. 6. 2013, když mezi obcemi Ševětín a Chotýčany v rozporu s ust. § 4 písm. b) a ust. § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu překročil nejvyšší povolenou

rychlost mimo obec o méně než 30 km/h.

Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že žalobci byla v úseku mezi obcemi Ševětín a Chotýčany naměřena rychlost 123 km/h. Rychlost byla žalobci naměřena radarovým rychloměrem AD9C, jehož správnost měření byla ověřena ověřovacím listem č. 247/12 vydaným dne 9. 11. 2012 Autorizovaným metrologickým střediskem, jehož platnost byla stanovena do 8. 11. 2012. Měření bylo prováděno P. T., který byl k obsluze rychloměru AD9C řádně proškolen, o čemž svědčí doklad o proškolení ze dne 7. 1. 2013 č. 58/09.

Pokračování
- 5 -
10A 93/2014

Podle ust. § 50 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též správní řád) mohou být podklady pro vydání rozhodnutí zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé. Podle odst. 4 téhož ustanovení, pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

V projednávané věci vycházel správní orgán prvního stupně ze záznamu o přestupku, z něhož vyplývá, že žalobci byla dne 10. 6. 2013 v úseku s nejvyšší povolenou rychlostí 90 km/h naměřena rychlost 123 km/h. Z registru řidičů bylo správním orgánem dále zjištěno, že vozidlo řídil žalobce – R. F., narozený dne X. Správnost měření byla dále ověřena ověřovacím listem radarového měřidla a dokladem o proškolení spolu s osvědčením zasahujícího policisty k ovládání předmětného rychloměru. Podkladem rozhodnutí byl rovněž úřední záznam Policie ČR ze dne 10. 6. 2013, z něhož vyplývá, že žalobci byla v úseku mezi obcemi Ševětín a Chotýčany naměřena rychlost 123 km/h, po odpočtu 3% odchylky rychlost 119 km/h.

Krajský soud nepovažuje námitku žalobce týkající se nesprávnosti měření radarovým rychloměrem za důvodnou. Z podkladů prvostupňového rozhodnutí je zřejmé, že správní orgán prokázal správné použití rychloměru, a to s ohledem na řádné proškolení a osvědčení policisty, který rychloměr v době měření obsluhoval a rovněž vzhledem k platnému ověření ze dne 9. 11. 2012 s platností do 8. 11. 2013, z něhož vyplývá, že uvedený silniční rychloměr má požadované metrologické vlastnosti. Samotnou správnost měření ve vztahu k žalobcem poukazovanému měřícímu úhlu lze dovodit již ze skutečnosti, že předmětným rychloměrem byl pořízen fotozáznam. Vyhotovení fotozáznamu rychloměrem je vázáno na správnost průběhu celého měření, pokud by tudíž rychlost projíždějícího vozidla nebyla správně naměřena, došlo by automaticky k anulování celého měření, což se v daném případě nestalo a vozidlo žalobce bylo rychloměrem zachyceno a byl vyhotoven fotozáznam.

Správní orgán postupoval v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů stanovenou v ust. § 50 odst. 4 správního řádu, když veškeré důkazy a podklady hodnotil dle své úvahy a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, přičemž přihlížel ke všemu, co v průběhu správního řízení vyšlo najevo. Správní orgán správnost měření a souladnost tohoto měření s příslušným návodem dovodil ze shora uvedených podkladů a důkazů, na jejichž základě není důvod o správnosti tohoto měření pochybovat. Žalobce navíc v průběhu celého správního řízení správnost měření nerozporoval, když tyto pochybnosti byly vzneseny až prostřednictvím správní žaloby, správní orgán tudíž neměl důvod opatřovat další podklady týkající se ověření správnosti měření radarovým rychloměrem ve vztahu k měřícímu úhlu. Podklady, z nichž bylo správním orgánem vycházeno, lze považovat za dostatečné a krajský soud nemá na jejich základě důvod pochybovat o správnosti provedeného měření, když ostatně ani žalobce tyto pochybnosti v průběhu celého správního řízení neměl.

Jako účelovou vyhodnotil krajský soud námitku žalobce, dle níž bylo měření v daném případě vyloučeno, neboť vozidlo žalobce v době měření zatáčelo. Ze záznamu o přestupku, jehož součástí je pořízená fotodokumentace vozidla, je naprosto zjevné, že vozidlo řízené žalobcem jelo v přímém směru a v tomto pohybu byla rovněž zachycena měřená rychlost.

Pokračování
- 6 -
10A 93/2014

Nezákonnost napadeného rozhodnutí je dále žalobcem spatřována v nesprávně uvedeném datu narození žalobce, když uznán vinným ze spáchání daného přestupku byl subjekt s datem narození X, přičemž žalobce je narozen dne X.

Z obsahu správního spisu bylo soudem zjištěno, že žalobce je v oznámení o přestupku i v úředním záznamu správně označen datem narození X, přičemž uvedené datum koresponduje s výpisem z evidence řidičů, který je rovněž součástí správního spisu. Nesprávné uvedení data narození je uvedeno v příkazu prvostupňového správního orgánu ze dne 21. 6. 2013 a v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 8. 10. 2013, kterým byl po podání odporu žalobce uznán vinným z přestupku, kde je žalobce identifikován datem narození X. Z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí naopak vyplývá, že žalobce byl označen správným datem narození, a to X. Pochybení správního orgánu prvního stupně bylo tímto orgánem napraveno, a to prostřednictvím rozhodnutí ze dne 23. 7. 2014, kterým došlo k opravě data narození žalobce ve vztahu k prvostupňovému rozhodnutí ze dne 8. 10. 2013.

Krajský soud neshledal uvedenou námitku žalobce důvodnou, neboť nesprávnost data narození žalobce nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Chybné datum narození žalobce bylo uvedeno toliko v případě rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 8. 10. 2013, jímž byl žalobce uznán vinným z projednávaného přestupku, avšak toto

rozhodnutí bylo ve vztahu k datu narození žalobce řádně opraveno v souladu s ust. § 70 správního řádu. Nezákonnost v případě napadeného rozhodnutí nelze shledat především s ohledem na skutečnost, že žalobce je v tomto rozhodnutí označen správným datem narození. Rovněž tato námitka se krajskému soudu jeví spíše jako účelová, a to s ohledem na postup zástupce žalobce, který počínaje plnou mocí udělenou dne 29. 6. 2013, sám žalobce označuje chybným datem narození (X), a to v průběhu celého správního řízení.

S ohledem na shora uvedené lze konstatovat, že žalobce byl v celém správním řízení identifikován dostatečně, přičemž nesprávné datum narození žalobce v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně představuje toliko formální pochybení, které bylo prvostupňovým orgánem v souladu s ust. § 70 správního řádu napraveno. Žalovaný navíc nad rámec ověřil správnost údaje o datu narození žalobce z Informačního systému evidence obyvatel.

Pochybení je žalobcem dále spatřováno v postupu správních orgánů, které žalobce nevyzvaly k doplnění podaného blanketního odvolání. Žalobci byla zaslána toliko výzva prvostupňového správního orgánu, která byla označena jako „výzva k odstranění vad opožděného odvolání“. Tímto postupem správního orgánu byl žalobce uveden v omyl, v jehož důsledku fakticky nebyl účinně vyzván k doplnění odvolání.

Dle ust. § 37 odst. 3 správního řádu, nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.

Ze správního spisu bylo soudem zjištěno, že žalobce byl prvostupňovým správním orgánem vyzván k odstranění vad podání, a to výzvou ze dne 5. 2. 2014. Z obsahu této výzvy vyplývá, že žalobce byl v souladu s ust. § 37 odst. 3 správního řádu vyzván, aby do deseti pracovních dnů doplnil opožděné podání ze dne 7. 11. 2013, které tento správní orgán obdržel dne 10. 12. 2013 z Libanonu. Z obsahu odůvodnění této výzvy dále vyplývá, že správní orgán označil předmětné odvolání za nepochybně opožděné, avšak s ohledem na sdělení nadřízeného správního orgánu musí správní orgán prvního stupně dát účastníkovi řízení možnost odstranit vady podání.

Pokračování
- 7 -
10A 93/2014

S ohledem na znění shora uvedené výzvy k odstranění vad odvolání má krajský soud za prokázané, že správní orgán splnil procesní povinnost, kterou mu ukládá ust. § 37 odst. 3 správního řádu, když žalobce vyzval k odstranění nedostatků tohoto odvolání a poskytl mu k tomu lhůtu deseti dnů, kterou bezpochyby lze považovat za dostatečnou. Skutečnost, že obsahem této výzvy bylo konstatování o opožděnosti daného odvolání, lze shledat jako zavádějící, nicméně z celého kontextu je zřejmé, že žalobci byla poskytnuta možnost vady předmětného odvolání odstranit, a to i s přihlédnutím k názoru odvolacího správního orgánu, který prvostupňovému orgánu výslovně uložil žalobce k odstranění vad podání vyzvat. K tomuto lze rovněž poukázat na znění ust. § 92 správního řádu, z něhož je zřejmé, že až odvolací správní orgán má oprávnění o opožděnosti odvolání rozhodnout. Byť tedy žalobcovo odvolání bylo prvostupňovým správním orgánem označeno jako opožděné, byla mu dána možnost vady tohoto odvolání odstranit, správní orgán proto postupoval v souladu se správním řádem. Je tudíž pouze věcí žalobce, že na uvedenou výzvu nikterak nereagoval a odvolání žádným způsobem nedoplnil.

Krajský soud ani na tomto místě nemůže odhlédnout od zjevné účelovosti jednání žalobce, který se snažil docílit nesprávného procesního postupu ze strany správních orgánů, když elektronicky nepodepsané odvolání doručené správnímu orgánu dne 1. 11. 2013 doplnil až prostřednictvím elektronického podání doručeného správnímu orgánu dne 7. 11. 2013, toto podání však bylo navíc doplněno písemně, a to podáním předaným k poštovní přepravě v Libanonu dne 5. 11. 2013. Lhůty stanovené ust. § 37 odst. 4 správního řádu tudíž žalobcem byly dodrženy, a to díky písemnému podání odeslanému z Libanonu dne 5. 11. 2013, které bylo správnímu orgánu prvního stupně doručeno až dne 10. 12. 2013. Správní orgán tudíž veden závěry ohledně opožděnosti podání předložil toto podání před obdržením tohoto podání z Libanonu nadřízenému odvolacímu orgánu k odmítnutí, který však věc prvoinstančnímu orgánu vrátil k postupu dle ust. § 37 odst. 3 správního řádu a až tímto jednáním bylo předejito nesprávnému procesnímu postupu v podobě předčasného odmítnutí podání. Z uvedeného jednání žalobce nelze než konstatovat snahu o dosažení prekluze odpovědnosti za tento přestupek.

Námitka žalobce, dle níž nebyl poučen o následcích neodstranění vad odvolání, rovněž nebyla soudem shledána důvodnou, a to s odkazem na dikci ust. § 37 odst. 3 správního řádu, který správnímu orgánu neukládá povinnost žalobce o následcích neodstranění vad podaného odvolání poučovat.

Závěrem žalobce namítá, že nebyl řidičem vozidla, které bylo policisty měřeno, když vozidlo řídil po celou dobu jeho kamarád, s nímž se žalobce dobromyslně vyměnil poté, co v protisměru spatřili policejní vozidlo. Správní orgány ohledně této skutečnosti neprovedly žádné důkazy, jež by nasvědčovaly tomu, že měřené vozidlo bylo pod neustálým dohledem policistů a k výměně řidičů by tudíž nemohlo dojít. Správní orgány tak nezjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, čímž správní rozhodnutí učinily nezákonným.

Z obsahu oznámení přestupku bylo soudem zjištěno, že překročení rychlosti žalobcem bylo policejním vozem zaměřeno během jízdy v úseku mezi obcemi Ševětín a Chotýčany, přičemž od naměření do zastavení vozidla žalobce byl policisty s tímto vozem udržen vizuální kontakt. Již z tohoto popisu průběhu měření lze konstatovat, že žalobce evidentně neměl možnost se během této jízdy se spolujezdcem vyměnit, aniž by vozidlo zastavilo, přičemž v okamžiku, kdy by se tak stalo, bylo by toto vozidlo nepochybně dostiženo policejním vozem a policisté by jej tudíž nebyli nuceni zastavovat. Skutkový stav věci byl správním Pokračování
- 8 -
10A 93/2014

orgánem zjištěn mimo jiné i na základě tohoto oznámení, jemuž odpovídá rovněž úřední záznam ze dne 10. 6. 2013. Krajský soud stejně tak jako správní orgán nehledal důvod pro zpochybnění pravdivosti oznámení zasahujícího policisty a nebyl tudíž dán důvod k doplňování dokazování svědeckými výpověďmi policistů či svědků.

Krajský soud na tomto místě považuje za vhodné zmínit rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2014 č.j. 4As 171/2014 – 26, jímž byla shledána „promyšlená procesní taktika žalobce, která má za cíl protahovat správní řízení a dosáhnout prekluze odpovědnosti za přestupek“. S uvedeným závěrem se krajský soud ztotožňuje i v nyní projednávané věci, z níž je patrná naprosto shodná snaha žalobce o prekluzi přestupku, a to například v podobě dosílání písemného odvolání předaného k poštovní přepravě v Libanonu.

Dle ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s., nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému náklady řízení nad rámec její úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval, rozhodl soud tak, že mu náhradu nákladů řízení nepřiznal, přestože byl v řízení úspěšný.

Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

Pokračování
- 9 -
10A 93/2014

dne 20. ledna 2015

Samosoudkyně:

Mgr. Helena Nutilová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru