Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 92/2011 - 30Rozsudek KSCB ze dne 02.12.2011

Prejudikatura

8 Afs 21/2009 - 243


přidejte vlastní popisek

10A 92/2011 – 30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně J. A., zast. Mgr. Janem Aulickým, advokátem v Českém Krumlově, Kaplická 327, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 15.8.2011, č.j. KUJCK/31303/2011/OKPP/4, takto:

Rozhodnutí Krajského úřadu – Jihočeského kraje v Českých Budějovicích ze dne 15.8.2011 č.j. KUJCK/31303/2011/OKPP/4 a rozhodnutí Městského úřadu v Českém Krumlově ze dne 13.6.2011 č.j. MUCK 25572/2011/OUPPP/JL se zrušují pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 7 800,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 14.10.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 15.8.2011 č.j. KUJCK/31303/2011/OKPP/4, jímž bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu v Českém Krumlově o uložení pokuty za přestupek za porušení předpisů o státní památkové péči.

Žalobkyně procesnímu postupu správních úřadů obou stupňů vytýká porušení § 36 odst. 3 správního řádu, protože jí před vydáním rozhodnutí nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žalobkyně se v době po vydání zrušovacího rozhodnutí žalovaného chtěla vyjádřit k věci samé a podkladům pro rozhodnutí, avšak takovou možnost nedostala. Pokračování
- 2 -
10A 92/2011

Proto řízení trpí závažnou procesní vadou. V řízení dále nebylo přihlédnuto k tomu, co vyšlo najevo a sice ke skutečnosti, že vstupní otvor vybouraný do konkrétního domu v daném prostoru již existoval a byl zazděn v sedmdesátých létech 20. století. Fakticky se jednalo o obnovení kulturní památky. Míra zavinění žalobkyně není v rozhodnutí konkrétně vymezena, uložený trest není individualizován a není odůvodněna výše sankce. Stanovení zavinění podle rozsahu spoluvlastnického podílu domu není důvodné. Mělo být vycházeno ze skutkových okolností případu.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K prvnímu žalobnímu bodu uvedl, že žalobkyni se dostalo poučení o procesních právech v oznámení o zahájení řízení. Protokol o ústním jednání žalobkyně podepsala. Proto nebyly dány důvody seznamovat žalobkyni s podklady před vydáním rozhodnutí, protože tu nebyly žádné důkazy, s nimiž by nebyla seznámena. Při rozhodování bylo zapotřebí vycházet ze závazného stanoviska orgánů památkové péče, které bylo postupem vlastníků nemovitosti porušeno. Při ukládání sankce bylo respektováno ustanovení § 12 přestupkového zákona, bylo přihlédnuto k závažnosti přestupku, míře zavinění pachatele okolnostem spáchání přestupku a pohnutkám, které k tomuto skutku vedly. Žalobkyně se skutku dopustila nepřímým úmyslem, protože věděla, že probouráním vstupního otvoru nebude dodržena podmínka závazného stanoviska a s touto skutečností byla srozuměna.

Ze spisu správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Městský úřad v Českém Krumlově vyrozuměl dne 8.9.2010 spoluvlastníky domu č. 148 v Horní ulici, Vnitřní Město v Českém Krumlově o zahájení přestupkového řízení v záležitosti zřízení vstupního otvoru do označeného domu, který je nemovitou památkou a nachází se v Městské památkové rezervaci Český Krumlov, v rozporu se závazným stanoviskem.

Okolnost, že dům je nemovitou kulturní památkou situovanou v památkově chráněném území, je zřejmá z informace o budově.

Městský úřad v Českém Krumlově vydal dne 10.5.2010 závazné stanovisko k žádosti spoluvlastníků domu ze dne 22.3.2010 o zřízení vchodových dveří domu v Horní ulici č. 148 v Českém Krumlově, Vnitřním Městě, který je nemovitou kulturní památkou, Měšťanský dům v Městské památkové rezervaci Český Krumlov. Označenou stavební úpravu orgán památkové péče v závazném stanovisku hodnotil jako nepřípustnou.

Dne 29.9.2010 je datován úřední záznam o podání vysvětlení podle § 60 přestupkového zákona. J. A. uvedl, že vstupní otvor do domu zhotovil na základě materiálů, které jasně ukazují na to, že ve vybouraném prostoru vstup byl. Ten byl zazděn v roce 1970 podle názoru spoluvlastníka necitlivě. Proto nechápe, proč J. A. nebylo žádosti o povolení vyhověno a věc se protahuje. Poukázal na ekonomickou situaci, pro kterou byl nucen změnu provést, protože nájemce, který měl o prostor zájem, by odstoupil. Otvor byl vybourán v září 2010. Pod podpisem obviněného je popis J. A..

Téhož dne uložil Městský úřad v Českém Krumlově oběma spoluvlastníkům pokutu ve výši 100 000,- Kč. Toto rozhodnutí bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 12.5.2011 zrušeno pro procesní pochybení spočívající v neurčitosti výroku, kdy schází určení míry zavinění jednotlivých spoluvlastníků se stanovením příslušné výše sankce a nákladů správního řízení. Společnou sankci uložit nelze. Dále se zjišťuje nedostatečné zdůvodnění Pokračování
- 3 -
10A 92/2011

výše uložené sankce, kdy mělo být vycházeno z kritérií podle § 12 odst. 1 přestupkového zákona.

K odvolání spoluvlastníků proti původnímu rozhodnutí byla připojena pohlednice z počátku 20. století.

Dne 13.6.2011 vydal Městský úřad v Českém Krumlově rozhodnutí, jímž žalobkyni uložil pokutu ve výši 30 000,- Kč za přestupek pro porušení zákona o státní památkové péči, jehož se dopustila tím, že úmyslně provedla obnovu kulturní památky a nedodržela podmínku určenou v závazném stanovisku z 10.5.2010 a provedla vybourání vstupního otvoru a dalších stavebních úprav konkrétního domu. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že byla provedena stavební změna nemovité kulturní památky v rozporu se závazným stanoviskem orgánu památkové péče. Takové počínání je přestupkem podle § 39 odst. 1 písm. e) zákona o památkové péči. Přestupek byl spáchán úmyslně, protože vlastníkovi bylo doručeno závazné stanovisko, a tudíž věděl, že svým jednáním může ohrozit zájem chráněný zákonem. Míra zavinění žalobkyně je dovozována z protokolu o ústním jednání. Míra zavinění žalobkyně je ovlivněna tím, že ta v objektu nepodniká, je spoluvlastnicí menší části domu, vyšší míru zavinění nese spoluvlastník. Jako spoluvlastnice předmětného domu žalobkyně za přestupek odpovídá, u žalobkyně šlo o úmysl, protože byla se závazným stanoviskem seznámena. Při určení druhu sankce a její výměry bylo postupováno podle § 12 přestupkového zákona, poukazuje se na preventivní význam postihu, na okolnost, že fyzicky nedošlo k poškození cenných historických konstrukcí. Pokuta se ukládá v nižší částce než u druhého spoluvlastníka, protože žalobkyně vlastní 1/3 domu. Výše pokuty byla mimo jiné stanovena jako přibližný trojnásobek měsíčního důchodu pro rok 2011, protože žalobkyně je starobní důchodkyní.

V odvolání žalobkyně poukázala na to, že rozhodnutí nevymezuje míru zavinění žalobkyně. Není jí znám vliv velikosti spoluvlastnického podílu na míru zavinění, správně není rozhodnuto o sankci, která je odůvodňována procentem v poměru maximální možné výše sankce a násobky starobního důchodu, protože sankce má být přiměřená k zavinění žalobkyně a závažnosti jejího jednání.

V době před vydáním rozhodnutí o odvolání žalobkyně odvolání doplnila a poukázala na to, že bylo porušeno její právo založené § 36 odst. 3 správního řádu, kdy žalobkyni nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

Odvolání bylo projednáno rozhodnutím žalovaného z 15.8.2011, kdy výrok rozhodnutí byl změněn tak, že žalobkyně byla shledána vinnou ze spáchání přestupku na úseku státní památkové péče tím, že v měsíci září 2010 úmyslně provedla vybourání vstupního otvoru, osazení vchodových dveří a vybetonování schodišťových stupňů na domě Horní 148, Vnitřní Město, Český Krumlov, který je nemovitou kulturní památkou v Městské památkové rezervaci Český Krumlov a tím se dopustila porušení § 14 odst. 1 zákona o památkové péči a naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 39 odst. 1 písm. e) zákona provedením obnovy kulturní památky a nedodržením podmínky určené v závazném stanovisku ze dne 10.5.2010. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že žalobkyně se konkrétního přestupku dopustila, uložená pokuta odpovídá závažnosti a rozsahu způsobené škody. Mírou zavinění žalobkyně se prvoinstanční orgán zabýval, poukázal na to, že žalobkyně dům na rozdíl od druhého spoluvlastníka nevyužívá, iniciátorem skutku byl druhý spoluvlastník, žalobkyně se na tomto skutku podílela jako menšinová spoluvlastnice. To se dovozuje z protokolu z 29.9.2010. Pokračování
- 4 -
10A 92/2011

Nebyly dány důvody pro seznamování žalobkyně s podklady před vydáním rozhodnutí, protože tu nebyl žádný podklad, o němž by žalobkyně nevěděla.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Prvnímu žalobnímu bodu o tom, že nebylo dodrženo ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu je zapotřebí přisvědčit. V souzené záležitosti byla žalobkyně trestána pro přestupek na úseku památkové péče. Procesní postup projednání přestupků upravuje dílem zákon o přestupcích, dílem správní řád. Protože jedná se o správní trestání, musí být o přestupku podle § 74 odst. 1 zákona o přestupcích provedeno ústní jednání. V nepřítomnosti obviněného lze přestupek projednat jen za podmínek stanovených zákonem. Úřední záznam z 29.9.2010, který je žalobkyní podepsán, však neobsahuje žádné stanovisko žalobkyně k přestupku, z kterého byla obviněna a v podstatě žádné stanovisko žalobkyně nebylo v průběhu řízení zjišťováno. Přitom je to správní orgán, který řízení vede z úřední povinnosti a je na něm poučit řádně účastníka řízení o jeho procesních právech.

Žalobkyni se sice dostalo v oznámení o zahájení řízení o přestupku poučení o tom, že má právo vyjadřovat se ke všem skutečnostem, které jsou jí kladeny za vinu a k důkazům o nich a navrhovat důkazy na svoji obhajobu, podávat další návrhy a opravné prostředky, o možnosti zvolit si zástupce, avšak způsobem projednání přestupku v první instanci ve své podstatě žalobkyni nebylo právo k věci se vyjádřit uděleno a ze spisu nevyplývá, zda se tak stalo proto, že při jednání dne 29.9.2010 se nemínila vyjádřit, či nebyla ohledně daného skutku a své odpovědnosti za něj dotazována.

V řízení byly provedeny tři důkazy, závazným stanoviskem orgánu památkové péče vyjádřením spoluvlastníka, že stavební úpravu provedl a kopií fotografie získané ze státního archivu o stavebním stavu domu z počátku 20. století. Tyto důkazy byly nepochybně žalobkyni známy, jestliže závazné stanovisko jí bylo doručeno a podání vysvětlení spoluvlastníka byla přítomna, kopie fotografie byla připojena k odvolání žalobkyně. Ke skutku samému tu proto nebyly žádné důkazy, o nichž by žalobkyně vědomost neměla a v tomto ohledu by poučení o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí bylo ryze formální. Žalobkyně se však v průběhu řízení vůbec nevyjádřila a v době po vydání zrušovacího rozhodnutí krajského úřadu, který své výtky směroval též do zhodnocení zavinění žalobkyně, bylo zapotřebí v době před vydáním rozhodnutí o přestupku žalobkyni dát možnost se vyjádřit a k míře zavinění případně nabídnout důkazy. Jestliže se tak nestalo, byla žalobkyně zkrácena na svých procesních právech ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu.

Naproti tomu soud nesílí názor žalobkyně o skutku samém, tedy o zřízení vstupního otvoru. Pro posouzení toho, je-li dodržena skutková podstata přestupku podle § 39 odst. 1 písm. e) zákona o památkové péči je rozhodné, že tu existuje závazné stanovisko orgánu státní památkové péče, které spoluvlastníky požadovanou změnu vylučuje. Závazné stanovisko bylo žalobkyni doručeno a ta o něm prokazatelně věděla. Existuje-li závazné stanovisko orgánu památkové péče, pak od tohoto stanoviska se odchýlit nelze, vzdor tomu, že v konkrétním prostoru domu vstup podle fotodokumentace v dřívější době existoval. Nutno poznamenat, že z rozhodnutí o přestupku vyplývá, že předmětem hodnocení bylo stavebně technické provedení vstupu, a to dřívějšímu provedení vstupu neodpovídá.

Důvodný je rovněž žalobní bod vztahující se k zavinění přestupku. Je zcela nepochybné, že odpovědnost za dodržování zákona o památkové péči a tudíž i za Pokračování
- 5 -
10A 92/2011

nerespektování závazného stanoviska nese vlastník nemovitosti. Při posuzování zavinění má však význam zjištění správního orgánu o tom, že práce provedl druhý ze spoluvlastníků. Ze spisu je zřejmé, že žalobkyně nemovitou kulturní památku neužívá, bydlí v jiném domě v Českém Krumlově a k formě zavinění nebyly provedeny žádné důkazy. Správní orgány v podstatě vyšly ze zjištění, že po subjektivní stránce jedná se u žalobkyně o nepřímý úmysl, avšak pro tuto úvahu není ve spise opora. Při rozhodování o sankci správní orgán sice hodnotil závažnost přestupku samého a zabýval se i generální prevencí, posoudil následky, okolnost, že jedná se o objekt památkově chráněný, ohledně kterého bylo vydáno závazné stanovisko k tomu příslušného orgánu. Není však vůbec zřejmé, jak se projevila skutečnost, že podle podaného vysvětlení stavební úpravy provedl druhý spoluvlastník sám a učinil tak pro ekonomické důvody, přičemž dům pro podnikatelské účely užívá právě druhý ze spoluvlastníků. Úsudek o rozsahu spoluzavinění podle velikosti spoluvlastnických podílů je pak se zřetelem k tomu, že žalobkyně stavební práce neprováděla zcela neopodstatněný. Ukládá-li § 12 odst. 1 přestupkového zákona přihlédnout též k osobě pachatele přestupku, pak ani pro tuto úvahu není ve spise opora, protože k žalobkyni a výši jejích příjmů nebyla učiněna žádná zjištění. O žalobkyni je známo, že je starobní důchodkyní, což však samo o sobě jiné příjmy nevylučuje, avšak to také neznamená, že při úsudku o výši pokuty lze vycházet z průměrného měsíčního důchodu pro rok 2011.

Soud proto uzavřel, že pro posouzení formy zavinění žalobkyně a přiměřenosti pokuty nejsou ve spise podklady.

Pro porušení předpisů uvedených v předchozí pasáži rozsudku je proto napadené rozhodnutí vadné a stejnými závadami trpí rozhodnutí prvostupňové.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil pro vady procesní povahy a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Podle § 78 odst. 3 s.ř.s. bylo současně zrušeno rozhodnutí Městského úřadu v Českém Krumlově.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobkyně měla v řízení úspěch. Proto jí na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 7 800,- Kč sestávající z 3 000,- Kč za zaplacený soudní poplatek, odměnu advokáta za dva úkony právní služby po 2 100,- Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč.

Podle § 76 odst. 1 písm. a) a c) s.ř.s. nebylo k projednání žaloby třeba nařizovat jednání, protože napadené rozhodnutí je zrušováno pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a pro vadu procesní povahy, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 2. prosince 2011

Pokračování
- 6 -
10A 92/2011

Samosoudkyně:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru