Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 91/2011 - 31Rozsudek KSCB ze dne 05.12.2011

Prejudikatura

8 Afs 21/2009 - 243


přidejte vlastní popisek

10A 91/2011 – 31

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce J. A., zast. Mgr. Janem Aulickým, advokátem v Českém Krumlově, Kaplická 327, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 15.8.2011, č.j. KUJCK/31302/2011/OKPP/4,

takto:

Rozhodnutí Krajského úřadu – Jihočeského kraje v Českých Budějovicích ze dne 15.8.2011 č.j. KUJCK/31302/2011/OKPP/4 a rozhodnutí Městského úřadu v Českém Krumlově ze dne 13.6.2011 č.j. MUCK 25573/2011/OUPPP/JL se zrušují pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 3 900,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 14.10.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 15.8.2011 č.j. KUJCK/31302/2011/OKPP/4, jímž bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu v Českém Krumlově o uložení pokuty za přestupek za porušení předpisů o státní památkové péči.

Žalobce procesnímu postupu správních úřadů obou stupňů vytýká porušení § 36 odst. 3 správního řádu, protože mu před vydáním rozhodnutí nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žalobce se v době po vydání zrušovacího rozhodnutí žalovaného Pokračování
- 2 -
10A 91/2011

chtěl vyjádřit k věci samé a podkladům pro rozhodnutí, avšak takovou možnost nedostal. Proto řízení trpí závažnou procesní vadou. V řízení dále nebylo přihlédnuto k tomu, co vyšlo najevo a sice ke skutečnosti, že vstupní otvor vybouraný do konkrétního domu v daném prostoru již existoval a byl zazděn v sedmdesátých létech 20. století. Fakticky se jednalo o obnovení kulturní památky. Míra zavinění žalobce není v rozhodnutí konkrétně vymezena, uložený trest není individualizován a není odůvodněna výše sankce. Stanovení zavinění podle rozsahu spoluvlastnického podílu domu není důvodné. Mělo být vycházeno ze skutkových okolností případu.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K prvnímu žalobnímu bodu uvedl, že žalobci se dostalo poučení o procesních právech v oznámení o zahájení řízení. Protokol o ústním jednání žalobce podepsal. Proto nebyly dány důvody seznamovat žalobce s podklady před vydáním rozhodnutí, protože tu nebyly žádné důkazy, s nimiž by nebyl seznámen. Při rozhodování bylo zapotřebí vycházet ze závazného stanoviska orgánů památkové péče, které bylo postupem vlastníků nemovitosti porušeno. Při ukládání sankce bylo respektováno ustanovení § 12 přestupkového zákona, bylo přihlédnuto k závažnosti přestupku, míře zavinění pachatele okolnostem spáchání přestupku a pohnutkám, které k tomuto skutku vedly. Žalobce se skutku dopustil nepřímým úmyslem, protože věděl, že probouráním vstupního otvoru nebude dodržena podmínka závazného stanoviska a s touto skutečností byl srozuměn.

Ze spisu správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Městský úřad v Českém Krumlově vyrozuměl dne 8.9.2010 spoluvlastníky domu č. 148 v Horní ulici, Vnitřní Město v Českém Krumlově o zahájení přestupkového řízení v záležitosti zřízení vstupního otvoru do označeného domu, který je nemovitou památkou a nachází se v Městské památkové rezervaci Český Krumlov, v rozporu se závazným stanoviskem.

Okolnost, že dům je nemovitou kulturní památkou situovanou v památkově chráněném území, je zřejmá z informace o budově.

Městský úřad v Českém Krumlově rozhodnutím ze dne 13.6.2011 uložil žalobci pokutu 70 000,- Kč za porušení zákona o státní památkové péči, kterého se dopustil úmyslně tím, že provedl obnovu kulturní památky a nedodržel závazné stanovisko z 10.5.2010 vybouráním vstupního otvoru, osazení vchodových dveří, vybetonování schodišťových stupňů v Horní 145, Vnitřní Město Český Krumlov. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že dům, který byl stavebně upravován je památkově chráněný, situovaný v památkové rezervaci. Vlastník stavby stavební úpravy provedl podle materiálů, které sám nashromáždil, avšak to jej se zřetelem k závaznému stanovisku orgánu památkové péče k realizaci úprav neopravňuje. Přestupek byl spáchán úmyslně, protože vlastníkovi bylo závazné stanovisko orgánů památkové péče známo. Výše pokuty je zdůvodněna tím, že šlo o úmyslné jednání precedentní povahy, dále bylo zohledněno, že nedošlo k poškození cenných historických konstrukcí. Míra zavinění byla odvozena z toho, že žalobce je vlastníkem 2/3 domu. Při úvaze o výši pokuty bylo vycházeno z trojnásobku měsíční průměrné měsíční mzdy stanovené pro rok 2011.

V odvolání žalobce poukázal na vadný postup při vymezení míry zavinění, kdy bylo vycházeno z velikosti spoluvlastnického podílu a trojnásobku měsíční mzdy za rok 2011. Sankce má být přiměřená zavinění a závažnosti jednání. V doplnění odvolání se pak žalobce dovolával práv podle § 36 odst. 3 správního řádu.

Pokračování
- 3 -
10A 91/2011

Žalovaný v odvolacím řízení prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že žalobci jako spoluvlastníku domu č. 148 Horní ul., Vnitřní Město, Český Krumlov uložil pokutu ve výši 70 000,- Kč, protože ho shledal vinným ze spáchání přestupku na úseku státní památkové péče tím, že v měsíci září 2010 úmyslně provedl vybourání vstupního otvoru, osazení vchodových dveří a vybetonování schodišťových stupňů v domě č. 148 Horní ul., Vnitřní Město, Český Krumlov, který je zapsán jako nemovitá kulturní památka situovaná v Městské památkové rezervaci Český Krumlov a tím se dopustil porušení § 14 odst. 1 zákona o památkové péči a naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 39 odst. 1 písm. e) zákona provedením obnovy kulturní památky a nedodržením podmínky určené v závazném stanovisku ze dne 10.5.2010. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že daný dům dotčený stavebními úpravami je nemovitou kulturní památkou nacházející se na území Městské památkové rezervace Český Krumlov, žalobce při stavebně technickém zásahu do domu postupoval v rozporu se zákonem o památkové péči, protože nedodržel závazné stanovisko orgánu památkové péče. Výše sankce odpovídá závažnosti a rozsahu způsobené škody ve formě zavinění a pohnutek pachatele. Skutek byl proveden úmyslně a cílem bylo ekonomické zatraktivnění dotčeného prostoru v přízemí. Postih uložením pokuty má mít individuálně preventivní charakter. Při stanovení výše pokuty bylo vycházeno z toho, že žalobce provozuje v nemovitosti hotel a je proto zatížen větší mírou zavinění, při rozhodování bylo vycházeno z podkladů, které žalobce znal, a proto k porušení § 36 odst. 3 správního řádu nedošlo.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

Porušení ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu nepřichází v úvahu tehdy, jestliže v době rozhodování skutkový stav nedoznal žádné změny, nebyly tu žádné důkazy, které by účastník řízení neznal. Z hlediska posouzení skutku zakládajícího přestupek na úseku památkové péče neexistovaly v době rozhodování žádné důkazy, se kterými by žalobce obeznámen nebyl. Závazné stanovisko orgánu památkové péče, že jím požadované stavební úpravy jsou nepřípustné, žalobci bylo známo, je nepochybné, že žalobce stavebně technickou úpravu domu provedl, protože to sám uvedl před správním orgánem a fotodokumentaci dokládající stav z počátku 20. století předložil v odvolacím řízení žalobce sám. Trvání na požadavku vyjádřit se k těmto podkladům by proto představovalo ryze formální úkon.

Žalobci se v oznámení o zahájení řízení dostalo poučení o právech odpovídajících § 73 odst. 2 zákona o přestupcích. Ke skutečnostem, které mu byly kladeny za vinu se vyjádřil, přičemž učinil tak zcela jednoznačně, jestliže uvedl, že stavební úpravy v měsíci září 2010 provedl a jaké k tomu měl pohnutky. Nebyla však učiněna žádná zjištění k osobě pachatele ve smyslu § 12 odst. 1 zákona o přestupcích. Nemusí být vyloučeno, že tento deficit správního řízení mohl být odstraněn tím, že žalobci by bylo před vydáním rozhodnutí umožněno s podklady se seznámit a v tomto ohledu navrhnout doplnění řízení v zájmu rozhodování o sankci za prokazatelně spáchaný přestupek. Porušení ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu proto soud spatřuje v tom, že žalobci se nedostalo práva vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, jestliže se rozhodnutím o přestupku současně ukládá sankce, pro jejíž druh a výměru jsou ve spise obsaženy pouze kusé informace.

Naproti tomu soud nesdílí názor žalobce, že nebylo dostatečně zohledněno, že v opravované části uliční fasády v minulosti vstupní otvor existoval. Pro posouzení konkrétního přestupku je rozhodné, že je tu závazné stanovisko orgánu památkové péče, které zřízení žalobcem požadovaného otvoru jednoznačně vylučuje. Právě porušení závazného Pokračování
- 4 -
10A 91/2011

stanoviska orgánu památkové péče zakládá skutkovou podstatu přestupku podle § 39 odst. 1 písm. e) zákona o památkové péči. Bylo-li takové závazné stanovisko vydáno, pak je nerozhodné, zda vchodové dveře v prostoru, jak je realizoval žalobce, v minulosti doložitelným způsobem existovaly. Soud proto uzavřel, že obsahem spisu je prokázáno, že žalobce se konkrétního přestupku dopustil.

Odpovědnost za přestupek je odpovědností za zavinění. Úsudek správních orgánů o subjektivní stránce přestupku je zcela správný, jestliže bylo uzavřeno, že jedná se o přestupek spáchaný úmyslně. To zcela koresponduje vyjádření žalobce samého o tom, že stavební práce provedl. Vlastnické právo vedle oprávnění zahrnuje též povinnosti, v důsledku čehož vlastník, a tudíž i spoluvlastník nemovitosti má odpovědnost za dodržování právních předpisů, a tudíž i zákona o památkové péči. Za nerespektování závazného stanoviska vydaného podle zákona o památkové péči proto spoluvlastník nese odpovědnost. Daný dům je ve spoluvlastnictví dvou spoluvlastníků, přičemž druhý ze spoluvlastníků práce neprováděl a zjištění o míře zavinění druhého ze spoluvlastníků jsou natolik neúplná, že soud rozhodnutí o přestupku druhého ze spoluvlastníků musel pro vady řízení zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Nedostatek podkladů o úsudku o míře zavinění druhého ze spoluvlastníků pak ovlivňuje též úsudek o míře zavinění žalobce samého. Správní orgán prvního stupně mimo jiné vyšel z velikosti spoluvlastnických podílů, jeho úsudek byl pak doplněn úsudkem odvolacího orgánu o větší míře zavinění žalobce v podstatě odůvodněný ekonomickými důvody a iniciací skutku. Porovnáním sankcí pro oba spoluvlastníky je však zřejmé, že výše sankce v podstatě spoluvlastnickým podílům odpovídá. V té souvislosti soud poukazuje na to, že původním rozhodnutím byla oběma spoluvlastníkům dohromady uložena pokuta ve výši 100 000,- Kč, která byla novými rozhodnutími rozvržena na oba spoluvlastníky, a to tak, že na žalobce připadlo 70 000,- Kč a na druhého spoluvlastníka 30 000,- Kč. Úsudek o míře zavinění nemá tudíž oporu ve spise, tím spíše za situace, kdy bylo zjištěno, že stavebnětechnické úpravy provedl žalobce sám.

Soud proto uzavřel, že v souzené záležitosti je zcela nepochybné, že žalobce se konkrétního přestupku dopustil, avšak úsudek o míře zavinění žalobce neodpovídá zjištění plynoucího ze spisu a bez významu není ani skutečnost, že o druhu a výši sankce bylo rozhodováno na základě neúplných podkladů.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil pro vady procesní povahy a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Protože stejnými vadami trpí též rozhodnutí prvostupňové, zrušil soud současně též rozhodnutí Městského úřadu v Českém Krumlově.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení částečný úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 3 900,- Kč, tedy polovina nákladů, které si přezkumné řízení soudní vyžádalo. Náklady řízení činí 7 800,- Kč, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000,- Kč, odměnu advokáta za dva úkony právní služby po 2 100,- Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč. Je-li prokázáno, že žalobce se daného přestupku dopustil, avšak nejsou tu podklady, na základě kterých lze spolehlivě přezkoumat rozhodnutí o výši sankce, jedná se o úspěch částečný, který vedl soud k přiznání náhrady nákladů ve výši ½.

Pokračování
- 5 -
10A 91/2011

Podle § 76 odst. 1 písm. a) a c) s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože rozhodnutí je zrušováno pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a pro porušení procesního předpisu, který mohl mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 5. prosince 2011

Samosoudkyně:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru