Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 86/2014 - 43Rozsudek KSCB ze dne 28.01.2015

Prejudikatura

10 A 31/2010 - 64

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 As 44/2015

přidejte vlastní popisek

10A 86/2014 - 43

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce V.M. , bytem P. 3, K. 1155/44, zast. Mgr. Martinem Chocholouškem, advokátem v Praze 3, Písecká 15, proti žalovanému Městskému úřadu Pacov, se sídlem Pacov, Náměstí svobody 1, o žalobě proti nečinnosti správního orgánu takto :

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného správního úřadu s odůvodněním, že dne 19.7.2010 podal návrh na výkon rozhodnutí č.j. Výst. 4367/2007/Ma ze dne 6. 11. 2008, kterým bylo J. B. nařízeno odstranění rekreační chaty. Žalovaný zahájil exekuční řízení, které dne 20. 9. 2010 přerušil do doby vyřešení předběžné otázky a dosud exekuce nebyla nařízena. Proto má žalobce za to, že je žalovaný správní úřad nečinný. Obrátil se opakovaně na nadřízený správní orgán, aby učinil opatření proti nečinnosti a sjednal nápravu, neboť žalovaný odmítá provést exekuci. Žalobce má za to, že je žalovaný nečinný, exekuce byla zcela účelově přerušena. Přestože se žalobce obrátil na nadřízený orgán, náprava sjednána nebyla. Proto navrhuje, aby byla žalovanému uložena povinnost vydat „exekuci“ ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

Pokračování
- 2 -
10A 86/2014

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření uvedl, že rozhodnutím Městského úřadu Pacov ze dne 6.11.2008 bylo J.B. nařízeno odstranění stavby rekreační chaty postavené na pozemcích st. 48 a parc. č. 1436 v katastrálním území Vyklantice, rozhodnutí nabylo právní moci dne 12.3.2009 a mělo být vykonáno do 4 měsíců ode dne nabytí právní moci. Ve stanovené lhůtě nebyla uložená povinnost dobrovolně splněna. Usnesením ze dne 20.9.2010 bylo rozhodnuto o přerušení exekučního řízení do doby vyřešení předběžné otázky – vytvoření nezbytných podmínek pro odstranění stavby (zajištění přístupu a příjezdu k rekreační chatě pro možnost jejího fyzického odstranění). Tyto podmínky nebyly dosud zajištěny pravomocným rozhodnutím, proto nepominuly důvody, pro které bylo exekuční řízení přerušeno. Důvody, pro které nebyla exekuce dosud provedena, nejsou účelové, neboť společnost, která bude odstranění stavby provádět, musí mít k dané stavbě zajištěn odpovídající přístup. K dohodě o způsobu a rozsahu použití pozemků ve vlastnictví V. M. s J. B. nedošlo.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Rozhodnutím Městského úřadu Pacov ze dne 6.11.2008 č.j. Výst. 4367/2007/Ma bylo J. B. uloženo odstranění stavby rekreační chaty č.p. 25 v k.ú. Vyklanice, přičemž mimo jiné v bodě č. 4 byla stanovena tato podmínka: „jelikož bude nezbytné k provedení odstranění stavby použít sousední pozemky, uzavře vlastník stavby dohodu s vlastníky předmětných pozemků o způsobu a rozsahu jejich použití. Pokud uzavření dohody nebude možné, oznámí tuto skutečnost stavby písemně stavebnímu úřadu“

Dne 7.1.2010 požádal J. B. stavební úřad o uložení povinnosti žalobci, aby umožnil ze svých pozemků provedení prací souvisejících s odstraněním stavby rekreační chaty, neboť má vlastnické právo k sousedním pozemkům.

Žalobce dne 19.7.2010 do protokolu u Krajského úřadu kraje Vysočina podal návrh na výkon rozhodnutí ze dne 6.11.2008 o odstranění stavby. Usnesením ze dne 26.7.2010 byl tento jeho návrh postoupen Městskému úřadu Pacov, jako věcně a místně příslušnému správnímu orgánu.

Usnesením ze dne 20.9.2010 bylo exekuční řízení, týkající se výkonu vykonatelného rozhodnutí Městského úřadu Pacov ze dne 6.11.2008 č.j. Výst. 4367/2007/Ma, kterým bylo nařízeno J.B. odstranění stavby rekreační chaty, přerušeno do doby vyřešení předběžné otázky – vytvoření nezbytných podmínek pro odstranění stavby.

Žalobce opakovaně nahlížel do spisu, pracovníkem žalovaného mu bylo sděleno, že v exekučním řízení bude pokračováno, až bude odstraněna překážka, která v současné době brání tomu, aby správní orgán v řízení o návrhu na výkon rozhodnutí pokračoval.

Ze správního spisu vyplývá, že žalobce opakovaně žádal o podání informací ohledně exekučního řízení o odstranění stavby a rovněž opakovaně podával námitky podjatosti úředních osob.

Dne 12.2.2014 žalobce upozornil na nečinnost žalovaného a jeho podnět byl vyřízen tak, že se o nečinnost nejedná, neboť nebyl vydán exekuční příkaz.

Dne 12.7.2014 žalobce podal žalobu na nečinnost žalovaného a navrhoval, aby byla žalovanému uložena povinnost vydat exekuci ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Pokračování
- 3 -
10A 86/2014

Dne 21.7.2014 se dostavil na Krajský úřad kraje Vysočina a podal do protokolu podnět na opatření proti nečinnosti ve věci exekuce. Tento žalobcův podnět byl vyřízen dne 20.8.2014 tak, že nečinnost zjištěna nebyla, jestliže je exekuční řízení přerušeno do doby vyřešení předběžné otázky, neboť společnost, která bude odstranění stavby provádět, musí mít k dané stavbě zajištěn odpovídající přístup. Nezbytnou podmínkou pro odstranění stavby je vydání rozhodnutí o uložení opatření na sousedním pozemku.

Městský úřad Pacov dne 6.1.2015 vydal rozhodnutí – usnesení o zastavení řízení, které bylo zahájeno dne 7.1.2010 k žádosti J.B. ve věci uložení povinnosti žalobci, který má vlastnické právo k sousedním pozemkům parcelního čísla 1435 a parcelního čísla 1436 v k.ú. Vyklantice, aby umožnil ze svých pozemků provedení prací souvisejících s odstraněním stavby rekreační chaty. Toto řízení bylo zastaveno dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, neboť pokračování v řízení brání nedostatky žádosti, které nebyly odstraněny. Žalobce sdělil u jednání dne 28.1.2015, že se proti usnesení odvolal, toto usnesení tedy dosud nenabylo právní moci.

Podle ustanovení § 79 odst. 1 s.ř.s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis, platný pro řízení u správního úřadu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního úřadu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu úřadu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.

Ustanovením § 79 a násl. s.ř.s. je tak upraven institut, umožňující účastníkům správního řízení domáhat se ochrany před nečinností správního úřadu. Správní úřad je nečinný, pokud nekoná, přestože mu to zákon ukládá. V ustanovení § 79 s.ř.s. je upravena pouze ochrana před nečinností spočívající v nerozhodování ve věci samé, nebo nevydání osvědčení, nikoli před jinými procesními vadami. Nečinnost při vydání rozhodnutí se může týkat jak správního úřadu prvého stupně, tak orgánu odvolacího, který po podání řádného opravného prostředku v řízení řádně nepostupuje. O nečinnost správního úřadu se jedná pouze v tom případě, že neexistuje žádná skutečnost, která by bránila v řízení činit úkony a rozhodovat.

Soud poznamenává, že soudní ochrana ve správním soudnictví zásadně nastupuje poté, co jsou vyčerpány možnosti nápravy prostředky správního řízení, to znamená, že účastník musí vyčerpat všechny prostředky k ochraně svých práv, které má ve své procesní dispozici a teprve po jejich marném vyčerpání se může domáhat soudní ochrany. Tato zásada se projevuje i v řízení na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Z ust. § 79 odst. 1 s.ř.s. plyne, že žalobou se může domáhat ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Vyčerpání prostředků k ochraně proti nečinnosti v rámci řízení u správního orgánu tedy představuje speciální podmínku řízení na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Ochranu před nečinností upravuje správní řád v § 80, podle něhož „nevydá-li správní orgán rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nadřízený správní orgán učiní z moci úřední opatření proti nečinnosti, jakmile se o tom dozví, přičemž teprve po uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí může žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podat účastník.

V daném případě se žalobce domáhá ochrany proti nečinnosti správního orgánu s tím, že dne 19.7.2010 podal návrh na výkon rozhodnutí ze dne 6.11.2008, kterým bylo nařízeno J. B. odstranění rekreační chaty. Žalobce byl považován za osobu oprávněnou, neboť část stavby rekreační chaty se nachází na pozemku, který je v jeho vlastnictví. Podle ustanovení Pokračování
- 4 -
10A 86/2014

§ 110 správního řádu exekuční správní orgán nařídí exekuci vydáním exekučního příkazu na žádost osoby oprávněné z exekučního titulu. Žalovaný exekuční příkaz nevydal, usnesením ze dne 20.9.2010 exekuční řízení přerušil, přestože žádné exekuční řízení nebylo zahájeno. Správní orgán exekuční příkaz nevydal, neboť dosud nebylo pravomocně skončeno řízení zahájené dne 7.1.2010 na základě žádosti J. B. ve věci uložení povinnosti žalobci, aby umožnil ze svých pozemků provedení prací souvisejících s odstraněním stavby. Toto řízení bylo Městským úřadem Pacov dne 6.1.2015 zastaveno dle § 66 odst. 1 písm. c), neboť nedostatky žádosti nebyly odstraněny, takže bránily v pokračování řízení. Citované usnesení dosud nenabylo právní moci.

Z ustanovení § 108 odst. 4 správního řádu vyplývá, že exekuční správní orgán může nařídit exekuci nejpozději do 5 let a provádět ji nejpozději do 10 let poté, co měla být povinnost splněna dobrovolně. V daném případě rozhodnutí o nařízení odstranění stavby ze dne 6.11.2008 nabylo právní moci dne 12.3.2009. V rozhodnutí o nařízení odstranění stavby bylo stanoveno, že stavba bude odstraněna nejpozději do 4 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, stavba měla být tedy s ohledem na právní moc citovaného rozhodnutí odstraněna nejpozději do 12.7.2009. Z toho plyne, že exekuční správní orgán mohl exekuci nařídit nejpozději do 12.7.2014. Žalobce podal žalobu na nečinnost u zdejšího soudu dne 11.7.2014. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť ke dni rozhodování soudu (28.1.2015) lhůta 5 let stanovená k nařízení exekuce uplynula, a to dnem 12.7.2014.

Lhůta pro podání žaloby je upravena v § 80 odst. 1 s.ř.s. tak, že žalobu lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci byl učiněn poslední úkon. Zmeškání lhůty nelze prominout (§ 80 odst. 2 s.ř.s.).

V souzené záležitosti bylo řízení zahájeno podáním návrhu na výkon rozhodnutí dne 19.7.2010. Správní orgán exekuční příkaz nevydal s o hledem na žádost J.B. ze dne 7.1.2010 o uložení povinnosti žalobci, aby umožnil ze svých pozemků provedení prací souvisejících s odstraněním stavby rekreační chaty, dne 20.9.2010 exekuční řízení přerušil do doby vyřešení předběžné otázky, přestože nebylo zahájeno.

Ze shora citovaného ustanovení o lhůtě pro podání žaloby vyplývá, že tato lhůta běží od okamžiku, kdy marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí. Z ust. § 71 odst. 3 správního řádu vyplývá, že pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se dle § 71 odst. 3 písm. a) připočítává až 30 dnů, je-li zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jímž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ. V daném případě tedy bylo povinností správního orgánu vydat exekuční příkaz nejpozději do 20.9.2010. Tímto dnem lhůta k vydání rozhodnutí uplynula. Od následujícího dne pak plynula lhůta jednoho roku k podání žaloby na ochranu proti nečinnosti a ta skončila dnem 20.9.2011, a to i s ohledem na usnesení ze dne 20.9.2010, kdy byl učiněn poslední úkon ze strany správního orgánu vůči žalobci, kdy došlo k přerušení exekučního řízení.

Soud poznamenává, že rozhodnutí o přerušení bylo vydáno dne 20.9.2010, tedy předtím, než uplynula lhůta pro vydání rozhodnutí. Přerušením řízení, jehož důsledkem je, že Pokračování
- 5 -
10A 86/2014

lhůty neplynou, proto nedošlo k přerušení lhůty pro vydání rozhodnutí, jestliže exekuční řízení neběželo, exekuční příkaz vydán nebyl.

Rozhodující skutečností pro počítání lhůty pro podání žaloby je uplynutí lhůty k vydání rozhodnutí, k čemuž došlo dne 20.9.2010. Ode dne následujícího běžela jednoroční lhůta k podání žaloby na ochranu proti nečinnosti a tato lhůta doběhla dne 20.9.2011. Byla-li žaloba na ochranu proti nečinnosti ve věci podána až dne 11.7.2014, stalo se tak opožděně. Přitom je zapotřebí vycházet z příkazu plynoucího z § 80 odst. 2 s.ř.s., že zmeškání lhůty nelze prominout. Lhůta stanovená pro podání žaloby na ochranu proti nečinnosti podle § 80 odst. 1 tedy uplynula, a proto byla žaloba podána opožděně. Jestliže žaloba byla podána opožděně, soud se nemohl zabývat tím, je-li exekuční řízení důvodně přerušeno. Pro věc je však podstatné, že v době podání žaloby lhůta pro nařízení exekuce uplynula.

Proto krajský soud žalobu jako nedůvodnou podle § 81 odst. 3 s.ř.s. zamítl, přičemž rozhodoval na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., dle něhož žalovaný, který byl v řízení úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení, ten se však práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 28. ledna 2015

Pokračování
- 6 -
10A 86/2014

Předsedkyně senátu

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru