Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 84/2013 - 37Rozsudek KSCB ze dne 11.12.2013

Prejudikatura

7 As 2/2013 - 39


přidejte vlastní popisek

10A 84/2013 - 37

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně M. K., zast. advokátem, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic, U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8.2.2013, č. j. KUJCK 6793/2013/OREG, za účasti Ředitelství silnic a dálnic ČR, Praha 4, Na Pankráci 546/56, takto:

Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic ze dne 8.2.2013, č.j. KUJCK 6793/2013/OREG se zrušuje pro vady řízení a věc se v rací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11.228,- Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Osobě na řízení zúčastněné se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Pokračování
- 2 -
10A 84/2013

Odůvodnění:

I. Vymezení věci.

[1] Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) dne 1.3.2013 předanou dne 17.7.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích, správnímu úseku (§ 28 odst. 1 zák. č. 184/2006 Sb. ve znění zákona č. 405/2012 Sb., který nabyl účinnosti 1.2.2013) se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 8.2.2013 č. j. KUJCK 6793/2013/OREG, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a odvolání Ředitelství silnic a dálnic ČR proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, stavebního úřadu (vyvlastňovací úřad) ze dne 1.11.2012 č. j. SÚ/2487/2012 a toto rozhodnutí, kterým došlo k odnětí vlastnického práva žalobkyně k pozemkům parc. č. X (orná půda o výměře 32 m),parc. č. X (orná půda o výměře 494 m) a parc. č. X (orná půda o výměře 204 m) v katastrálním území Ú. bylo potvrzeno. K odnětí vlastnického práva došlo za účelem uskutečnění stavby dálnice D3 úseku 03 09/III Borek – Úsilné jako veřejně prospěšné stavby podle § 2 odst. 1 písm. l zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, dále jen „stavební zákon“.

[2] Žalobkyně v žalobě namítala, že rozhodnutím byla dotčena na svých právech, a to ve dvou případech. Jednak, kdy správní orgán dospěl k závěru, že řízení vůbec mohlo proběhnout, neboť žalovanou nebyly doloženy veškeré pro řízení zákonem stanovené podklady. Dále nebylo postupováno podle § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění a zbývající pozemek p. č. X o výměře 343 mv k. ú. Ú. nebyl vyvlastněn spolu s ostatními vyvlastňovanými pozemky, přestože pro tento postup byly splněny zákonné předpoklady. Žalobkyně poukázala na to, že jí nebyl doručen žádný návrh smlouvy na získání potřebných práv k předmětným pozemkům, nýbrž pouhý koncept k vyjádření, kdy jako jediná listina byl podepsán pouze průvodní dopis. Podpis na tomto průvodním dopisu nemůže být právně relevantní, neboť vlastní smlouvu měl podepisovat ředitel závodu Praha, Ředitelství silnic a dálnic ČR, s.p.o. a průvodní dopis podepisoval zaměstnanec společnosti Pragoprojekt a.s. Dále bylo poukázáno na to, že podle § 46 občanského zákona musí být projevy účastníků smlouvy na téže listině, jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti. Tento požadavek splněn nebyl. Podmínky pro navržené vyvlastnění ve smyslu § 3 - 5 zák. č. 184/2006 Sb. splněny nebyly. Žalobkyně zastává názor, že se v takovém případě jednalo o zásah do ústavně zaručených práv dle článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Vyvlastnění nemělo proběhnout, jelikož k návrhu Ředitelství silnic a dálnic ČR s.p.o. na zahájení vyvlastňovacího řízení nebyly připojeny listiny uvedené v § 18 odst. 3 písm. d) zák. č. 184/2006 Sb., to je listiny prokazující splnění podmínky vyvlastnění uvedené v § 5 zákona, a tudíž měla být žádost o vyvlastnění zamítnuta. Dále žalobkyně poukázala na skutečnost, že zbylou část původního pozemku p.č. X o výměře 1 073 mv k. ú. Ú., to je p. č. X o výměře 343 mv k. ú. Úsilné, nebude žalobkyně moci užívat bez nepřiměřených obtíží. Neakceptovala

odůvodnění správního orgánu, které je uvedeno na straně 6 a 7 rozhodnutí a vyslovila přesvědčení, že zbylý pozemek menší než 1/3 velikosti původního pozemku navíc nevhodného lichoběžníkového tvaru, poté co bude realizován účel vyvlastnění, to je stavba dálnice D3, se bude nacházet mezi prstencovou trojúrovňovou kruhovou křižovatkou Úsilné a k ní velmi blízce přiléhající komunikací vedoucí k obci Úsilné. Z toho důvodu vyslovila obavu stejně jako v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, že se bude pozemek nacházet v ochranném pásmu dálnice, což neumožňuje jakoukoliv smysluplnou výstavbu na takovém pozemku. Pozemek nebude prakticky možné využít k zemědělským účelům s ohledem na výměru, komplikovaný navrhovaný způsob přístupu k pozemkům ležícím mezi prstencovou Pokračování
- 3 -
10A 84/2013

trojúrovňovou kruhovou křižovatkou Úsilné a k ní velmi blízce přiléhající komunikací vedoucí k obci Úsilné a zároveň jej nebude možné pronajmout ani zemědělcům, kteří s ohledem na polohu pozemku nebudou mít o obhospodařování zájem. Nelze si představit na takovém pozemku jakoukoli formu samostatného hospodaření či zřízení zahrádky s ohledem na evidentně škodlivé látky z výfukových plynů kolem projíždějících automobilů. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že takový pozemek nebude prodejný. Nebude tudíž umožněno jeho smysluplné využívání a žalobkyni zbude pouze holé vlastnictví. Z toho důvodu žalobkyně poukázala na to, že odůvodnění poskytnuté správním orgánem, že její pozice je srovnatelná s pozicí dalších osob nelze akceptovat, neboť žalobkyni není známo, kde se pozemky takových osob nacházejí, ani jakým způsobem takové osoby zamýšlely využívat pozemky a jakým způsobem uplatnily svá práva. Takové odůvodnění žalobkyně odmítla. Navrhla zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu.

[3] Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Vyslovil souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání. Podle názoru žalovaného, podmínky pro vyvlastnění byly splněny. Vyvlastnitel návrh na získání potřebných práv dohodou učinil dopisem ze dne 18.7.2011 doručeným žalobkyni dne 23.7.2011 a stanovil v něm 60 denní akceptační lhůtu k přijetí návrhu kupní smlouvy, která obsahovala rovněž nárok na vrácení převedených práv, nebude-li do tří let od uzavření kupní smlouvy vydáno stavební povolení na stavbu dálnice. Žalobkyně návrh kupní smlouvy neakceptovala z důvodu nedostatečnosti poskytované náhrady a jednak z důvodu, že požadovala rozšířit vyvlastnění i o další pozemky. V odvolání žalobkyně namítala, že byl podepsán pouze průvodní dopis, nikoli samotný návrh smlouvy, což žalovaný neakceptoval, přestože připustil, že vyvlastňovací úřad se pochybení dopustil. Usoudil však, že žalobkyně k návrhu přistupovala bez ohledu na absenci podpisu jako k návrhu kvalifikovanému, a to jak před zahájením řízení, tak v jeho průběhu. Taková námitka nebyla před vyvlastňovacím úřadem vznesena ani právním zástupcem žalobkyně. Návrh vyvlastnitele žalobkyně odmítla s ohledem na cenu i z důvodu jejího požadavku týkajícího se zahrnutí dalších pozemků do vyvlastnění. Dle názoru žalovaného, absence podpisu vyvlastnitele na samotném návrhu smlouvy neznamená dotčení práv žalobkyně, nejednalo se o takovou vadu, pro kterou by byl úřad povinen odvoláním napadené rozhodnutí zrušit. Vada nemohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. K námitce ohledně nedodržení § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění žalovaný uvedl, že ze spisu nevyplývá, že by žalobkyně nemohla zbylý pozemek užívat bez vyvlastněných pozemků. Zjistil pouze, že v důsledku stavby či provozu dálnice by mohlo užívání zbylého pozemku být zhoršeno, což však neznamená zákonem předpokládanou existenci možnosti užívat zbylý pozemek jen s nepřiměřenými obtížemi nebo vůbec. Žalovaný pouze konstatoval, že žalobkyně má stejná procesní práva a postavení jako kdokoli jiný, což žalovaný zjistil z náhledu do katastru nemovitostí ve vztahu k sousedním pozemkům. Žalobkyně sama neuvedla, jak byl pozemek konkrétně užíván a z náhledu do ortofotomapy žalovaný usoudil, že pozemek byl pravděpodobně užíván jako orná půda. Přístup k pozemku je dle žalovaného dostatečně zajištěn. Námitku proto žalovaný rovněž nepovažoval za důvodnou.

[4] Žalobkyně soudu sdělila, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání jen na základě účastníky předložených spisů. Toto sdělení bylo soudu doručeno dne 1.8.2013.

Pokračování
- 4 -
10A 84/2013

III. Osoba zúčastněná na řízení.

[5] K výzvě soudu dne 11.11.2013 sdělilo Ředitelství silnic a dálnic ČR, že bude uplatňovat právo osoby zúčastněné na řízení. Konkrétní vyjádření k žalobě žalobkyně soudu zasláno nebylo.

IV. Obsah správních spisů.

[6] Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti:

[7] Dne 21.3.2012 byla doručena Magistrátu města České Budějovice žádost o vyvlastnění, jejímž podatelem (vyvlastnitelem) je Ředitelství silnic a dálnic ČR (vyvlastnitel). Vyvlastnitel se domáhal vydání rozhodnutí o vyvlastnění pozemků, jejichž vlastníkem je žalobkyně, a to v žádosti konkrétně specifikovaných za účelem realizace veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury dálnice D3, 0309/III Borek – Úsilné podle § 17 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů jako veřejně prospěšné stavby podle § 2 odst. 1 písm. l) stavebního zákona, na kterou bylo vydáno územní rozhodnutí zn. SÚ/9807/2006 Bou dne 10.4.2007, které nabylo právní moci dne 24.9.2007 a následně rozhodnutí o prodloužení platnosti tohoto územního rozhodnutí zn. SÚ/6284/2009 Bou ze dne 9.3.2010, které nabylo právní moci dne 22.4.2010. K žádosti byly připojeny přílohy ve smyslu § 18 odst. 3 zákona o vyvlastnění včetně znaleckého posudku zpracovaného J. R. č. 1881, který byl vypracován bez souhlasu žalobkyně. Kromě územního rozhodnutí výše citovaného bylo doloženo územní rozhodnutí pro druhou část úseku (mimoúrovňová křižovatka se silnicí I/34) konkrétně změna územního rozhodnutí č. j. SÚ/8381/2009 Bou ze dne 1.7.2011, které nabylo právní moci dne 22.3.2011. Magistrát města České Budějovice, stavební úřad jako vyvlastňovací úřad sdělil opatřením ze dne 5.4.2012 zahájení vyvlastňovacího řízení a nařídil ve věci ústní jednání na den 17.5.2012. Opatřením oznámil vyvlastňovací úřad ze dne 10.4.2012 vypracování znaleckého posudku znalcem ustanoveným vyvlastňovacím úřadem. Dne 17.5.2012 proběhlo ústní jednání, při kterém byly provedeny důkazy a vzneseny námitky žalobkyně. Žalobkyni byl znám účel vyvlastnění od 18.7.2011 v souvislosti s převzetím písemnosti od vyvlastnitele s informací ohledně seznámení s připravovanou stavbou a informací, na základě jakého zákona a za jakých podmínek lze veřejně prospěšnou stavbu realizovat a pozemky případně vyvlastnit. Žalobkyni byl zaslán návrh kupní smlouvy s průvodním dopisem, který žalobkyně převzala dne 23.7.2011. Žalobkyni byla pro přijetí návrhu stanovena lhůta 60 dnů. Byla upozorněna i na skutečnost, že po uplynutí této lhůty může být vlastnické právo odejmuto ve vyvlastňovacím řízení. Žalobkyně byla upozorněna na možnost pro případ nesouhlasu se znaleckým posudkem, kdy jí bylo umožněno zajistit vypracování nového znaleckého posudku u znalce, kterého si sama zvolí s tím, že náklady na vypracování znaleckého posudku jí budou uhrazeny. Na zaslaný návrh kupní smlouvy žalobkyně písemně reagovala, dne 19.9.2011 doručila odpověď společnosti Pragoprojekt a sdělila nesouhlas s prodejem oddělené části původního pozemku. V další komunikaci žalobkyně se společností Pragoprojekt a.s. požadovala směnu pozemků za pozemky jiné. Společnost Pragoprojekt a.s. prověřovala možnost směny s Pozemkovým fondem ČR, avšak s negativním závěrem, který byl žalobkyni sdělen. K dohodě o převodu vlastnického práva k předmětným pozemkům vyzýval vyvlastňovací úřad žalobkyni i v rámci ústního jednání dne 17.5.2012.

Pokračování
- 5 -
10A 84/2013

[8] Magistrát města České Budějovice, stavební úřad vydal dne 1.11.2012 rozhodnutí o odnětí vlastnického práva k pozemkům parc. č. X orná půda o výměře 32 m, parc. č. X o výměře 494 ma parc. č. X orná půda o výměře 204 mv k. ú. Ú., jejichž vlastníkem je žalobkyně. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 21.11.2012 odvolání ze dne 19.11.2012. Odvolací námitky jsou z hlediska jejich obsahu obdobné jako námitky, které žalobkyně uvedla v žalobě proti žalovanému rozhodnutí. O odvolání rozhodl žalovaný správní orgán dne 8.2.2013 pod č. j. KUJCK 6793/2013/OREG tak, že odvolání žalobkyně jakož i odvolání Ředitelství silnic a dálnic ČR zamítl a napadené rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, stavebního úřadu ze dne 1.11.2012 č. j. SU/2487/2012 Mar potvrdil. Stalo se tak s odůvodněním, že byly vyvlastnitelem doloženy potřebné doklady, především územní rozhodnutí o umístění stavby a vyvlastnění bylo provedeno v takovém rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění. K požadavku žalobkyně na vyvlastnění dalšího pozemku p. č. X s odkazem na § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění žalovaný uvedl, že ze spisu nevyplývá, že by vyvlastňovaná nemohla zbylý pozemek užívat bez vyvlastněných pozemků, nýbrž pouze to, že v důsledku stavby či provozu dálnice by se mohlo užívání zbylého pozemku zhoršit. Odvolací orgán dále uvedl, že veškeré sousední pozemky i pozemky o menší výměře, než je pozemek vyvlastnitelky, zůstaly ve vlastnictví osob odlišných od vyvlastnitele, navíc žalobkyně neuvedla, jak byl pozemek konkrétně užíván. Přístup k pozemku je dle doložené dokumentace zajištěn. Ustanovení § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění vyvlastňované ochranu neposkytuje. Žalovaný správní orgán shledal vyvlastnění jako přípustné. Při vydání rozhodnutí byl respektován správní řád.

V. Právní názor soudu

[9] Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního v platném znění (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

[10] Žalobkyně v prvé řadě namítala, že v dané věci nemohlo vyvlastnění proběhnout, neboť nebyly doloženy zákonem stanovené podmínky pro vyvlastnění. Jako další námitku uvedla skutečnost, že zbylá část původního pozemku p. č. X o výměře 343 mv k. ú. Ú. jí i přes výhrady vyvlastněna nebyla, přestože tuto část původního pozemku žalobkyně nebude moci užívat bez nepřiměřených obtíží. K tomu poukázala na ustanovení § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění.

[11] Za účelem posouzení žalobkyní vznesených námitek soud poukazuje na platnou právní úpravu. Je třeba zdůraznit, že institut vyvlastnění představuje nucený zásah do vlastnických práv a možnosti vyvlastnění jsou omezeny článkem 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod i ustanovení § 3 a následující zákona č. 184/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o vyvlastnění“). Základní podmínkou vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva je zkoumání otázky veřejného zájmu na takovém výjimečném postupu, nezbytnost vyvlastnění a náhrada za vyvlastnění. K tomu lze odkázat i na ustanovení § 128 odst. 2 občanského zákona, které stanoví jako podmínku vyvlastnění, že k němu lze přistoupit pouze tehdy, nelze-li účelu vyvlastnění dosáhnout jinak. Právní úprava vyvlastnění je stanovena zákonem o vyvlastnění. Ustanovení § 2 písm. a) tohoto zákona stanoví, že vyvlastněním se rozumí odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni k pozemku nebo ke stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem. Podle ustanovení § 3 je vyvlastnění přípustné jen pro účel vyvlastnění Pokračování
- 6 -
10A 84/2013

stanovený zvláštním zákonem a jen, jestliže veřejný zájem na dosažení tohoto účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Vyvlastnění není přípustné, je-li možno práva k pozemku nebo stavbě potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou nebo jiným způsobem. Z toho vyplývá, že zákon nestanoví konkrétní účel vyvlastnění, odkazuje na zvláštní zákony a jedním z takových zákonů je zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, který v § 170 stanoví účel, pro který je možné vyvlastnit kupříkladu, jedná-li se o veřejně prospěšnou stavbu dopravní a technické infrastruktury. Současně ustanovení § 3 zákona o vyvlastnění stanoví, že vyvlastnění lze provést jen v případě, že je vyvlastněním sledováno provedení změny ve využití nebo v prostorovém uspořádání území včetně umisťování staveb a jejich změn, a to za situace, že je to v souladu s cíli a úkoly územního plánování. Ustanovení § 4 zákona o vyvlastnění stanoví, že vyvlastnění lze provést jen v takovém rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem. Zároveň stanoví v odstavci druhém, že veřejný zájem na vyvlastnění musí být prokázán ve vyvlastňovacím řízení. Podle odstavce třetího, není-li možné pozemek, stavbu nebo jejich část, popřípadě právo odpovídající věcnému břemenu užívat bez vyvlastňovaného pozemku, stavby nebo jejich části nebo věcného břemene buď vůbec, nebo jen s nepřiměřenými obtížemi, lze na ně rozšířit vyvlastnění, jestliže o to vyvlastňovaný požádá, i když to není nezbytné k dosažení daného účelu. Podle § 5 zákona č. 184/2006 Sb. ve znění platném k datu vydání prvostupňového rozhodnutí vyvlastnění je přípustné, jestliže vyvlastnitel učinil vše pro to, aby vyvlastňovanému byl po dobu nejméně 6 měsíců znám účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem a jestliže vyvlastňovaný nepřijal včas návrh vyvlastnitele na získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě dohodou; lhůta, kterou vyvlastnitel stanoví vyvlastňovanému pro přijetí návrhu na uzavření smlouvy, nesmí mít kratší než 60 dnů. Podle odstavce druhého, dohoda o získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě podle odstavce prvého musí obsahovat nárok vyvlastňovaného na vrácení převedených práv, pokud nebude zahájeno uskutečňování účelu převodu do tří let od uzavření dohody.

[12] Soud se v prvé řadě zabýval posouzením důvodnosti námitky žalobkyně, že v dané věci vůbec vyvlastňovací řízení nemohlo proběhnout, neboť nebyly doloženy pro řízení veškeré zákonem stanovené podklady. Vycházel přitom z citované platné právní úpravy a z písemností, které jsou založeny ve spise. Z těchto písemností je zřejmé, že žalobkyni byl znám účel vyvlastnění po dobu delší než 6 měsíců. Tato podmínka byla splněna mimo jiné dopisem vyvlastnitele ze dne 22.1.2009 zn. Ing./MS/02/09, který byl žalobkyni doručen dne 13.2.2009. Zároveň jí byl doručen návrh smlouvy č. IČ/KS/10-107/25/11 na výkup nemovitostí, a to spolu s průvodním dopisem ze dne 18.7.2011. Písemnosti byly žalobkyni doručeny dne 23.7.2011. Žalobkyně na dopis reagovala negativně dne 13.9.2011. Tvrdí-li žalobkyně v žalobě, že návrh na uzavření smlouvy jí doručen nebyl a k tomu uvádí, že jí nebyl zaslán návrh smlouvy, nýbrž pouhý koncept k vyjádření, jelikož jediná listina, která byla podepsána, byl průvodní dopis a ani dopis na této jiné listině nemůže být právně relevantní, neboť vlastní smlouvu měl podepisovat ředitel Ředitelství silnic a dálnic ČR s.p.o. a průvodní dopis podepisoval pouze zaměstnanec společnosti Pragoprojekt a.s. a navíc, jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být projevy účastníků na téže listině, pak tato námitka není důvodná.

[13] K tomu soud uvádí, že podmínky, jejichž nesplnění se žalobkyně dovolává, by bylo nutné zkoumat při posuzování otázky platnosti smlouvy (zda byla, či nebyla, při absenci podpisu vyvlastnitele při předkládání návrhu smlouvy platně uzavřena) nikoliv v případě, že k uzavření smlouvy vůbec přistoupeno nebylo. Nadto je zvolená argumentace žalobkyně pro posouzení zákonnosti postupu vyvlastnitele při zpochybnění naplnění podmínky snahy o Pokračování
- 7 -
10A 84/2013

vykoupení pozemku nepřípadná, neboť žalobkyně při pokusech vyvlastnitele o vykoupení pozemků reagovala adekvátně a jeho pokusy vnímala jako návrh na uzavření smlouvy. To vyplývá kupříkladu z její odpovědi ze dne 13.9.2011 doručené Pragoprojektu a.s. dne 19.9.2011, kde uvedla „k návrhu na uzavření kupní smlouvy pro p. p. č. X v obci a k. ú. Ú., že je o prodeji ochotna jednat, nikoliv však za nabízenou kupní cenu 103.000,- Kč a učinila jinou nabídku kupní ceny, kterou označila za tržní“. K tomu jí bylo dne 17.10.2011 sděleno opět s argumentací, že byl obeslána návrhem kupní smlouvy a k ceně byla poučena, že v případě nesouhlasu je třeba doložit vlastní znalecký posudek, jehož náklady by byly žalobkyni uhrazeny. Odpověď byla urgována vyvlastnitelem dne 1.12.2011, a to právě za účelem dosažení dohody s žalobkyní. Žalobkyně k tomu sdělila své stanovisko dne 28.12.2011. Vyvlastnitel opět dne 13.1.2012 vyzval žalobkyni k předložení vlastního znaleckého posudku. Současně žalobkyni sdělil, že prověřuje možnost směny pozemku u Pozemkového fondu ČR, tak jak žalobkyně požadovala. Dne 10.2.2012 vyvlastnitel sdělil žalobkyni stanovisko Pozemkového fondu ČR. Žalobkyně byla vyzvána ke konečnému vyjádření k návrhům kupní smlouvy z 18.7.2011. Návrh na výkup pozemků žalobkyní akceptován nebyl a kupní smlouva nebyla uzavřena.

[14] Žalobkyni bylo řádně oznámeno zahájení vyvlastňovacího řízení a byla poučena ve smyslu § 22 odst. 2 zákona o vyvlastnění, že námitky proti vyvlastnění a důkazy k jejich prokázání mohou být uplatněny nejpozději při ústním jednání, neboť k později uplatněným námitkám a důkazům se nepřihlíží. Zmeškání této lhůty nelze ve smyslu § 22 odst. 3 zákona o vyvlastnění prominout. I přes zásadu koncentrace a výslovného poučení takové výhrady ani v námitkách ze dne 16.5.2012, ani při ústním jednání dne 17.5.2012, neuvedla. Nezpochybňovala jí zaslaný návrh kupní smlouvy, pouze setrvala na svém názoru, že kupní smlouvu ani dohodu s vyvlastnitelem uzavřít nehodlá. Žádný posun nenastal ani po výzvě úřadu ze dne 13.8.2012, že se může žalobkyně podle § 36 odst. 3 správního řádu vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí. Písemně se vyjádřila dne 23.8.2012, potvrdila ochotu se dohodnout, avšak dohoda uskutečněna nebyla, neboť se vyskytly rozpory ohledně rozsahu vyvlastnění. Žalobkyně požadovala rozšíření tohoto rozsahu i na pozemek p. č. X o výměře 343 m, neboť tento pozemek nebude moci užívat bez nepřiměřených obtíží. Tyto obtíže specifikovala shodným způsobem jako v žalobě zaslané krajskému soudu proti rozhodnutí o odvolání, které podala proti prvostupňovémurozhodnutí správního orgánu.

[15] S ohledem na citované skutečnosti nelze proto dospět k závěru, že řízení o vyvlastnění nemohlo proběhnout, neboť jak bylo citováno z písemností založených ve spise, v dané věci byly doloženy zákonem stanovené podklady. Žalobkyni byl nejméně po dobu šesti měsíců znám účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem. Žalobkyně nepřijala, ani po opakovaných urgencích a výzvách, návrh vyvlastnitele na získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě dohodou a lhůta, která byla pro přijetí návrhu na uzavření smlouvy žalobkyni stanovena, nebyla kratší než 60 dnů. Žalobkyně se nevymezila k nabídce vyvlastnitele na uzavření kupní smlouvy tak, že jeho návrh za návrh nepovažuje, naopak se věcně vyjadřovala k obsahu návrhu. Obsah návrhu na uzavření kupní smlouvy však neakceptovala, a to jednak z důvodu nabídnuté ceny a dále pak s ohledem na nabízený rozsah výkupu. Takové námitky neuvedla ani v průběhu správního řízení o odnětí vlastnického práva k pozemkům. Námitky, které zpochybňovaly žalobkyni zaslaný návrh smlouvy na získání potřebných práv k pozemku, poprvé uvedla v odvolacím řízení. S touto odvolací námitkou se žalované rozhodnutí vypořádalo. Na straně 7 je uvedeno, že takový postup je běžnou praxí vyvlastnitele, které by se měl do budoucna vyvarovat. Žalovaný nezpochybnil skutečnost, že bylo povinností vyvlastňovacího úřadu náležitosti listin dokládající splnění podmínek pro vyvlastnění kontrolovat a je zřejmé, že vyvlastňovací úřad se dopustil pochybení. Nicméně Pokračování
- 8 -
10A 84/2013

toto pochybení bylo hodnoceno jako nepodstatné, neboť žalobkyně přistupovala k návrhu na vykoupení pozemku bez ohledu na absenci podpisu jako k návrhu platnému, a to jak před zahájením řízení, tak v jeho průběhu. Předmětná námitka nebyla v řízení vznesena ani advokátem a žalobkyně návrh odmítala jednak s ohledem na cenu vykupovaných pozemků a jednak s ohledem na požadavek zahrnutí dalšího pozemku do vyvlastnění. Předmětnou námitku vznesla teprve v odvolání. Odvolací orgán uzavřel, že v tomto případě nedošlo k dotčení práv žalobkyně. Soud, z doplnění odůvodnění výše uvedeným, tento závěr žalovaného správního orgánu akceptoval. Tato námitka žalobkyně z toho důvodu není hodnocena jako důvodná. Podmínky pro vyvlastnění nemovitostí splněny byly.

[16] Opodstatněná byla další námitka žalobkyně týkající se požadavku žalobkyně, aby byl vyvlastněn i pozemek parc. č. X o výměře 343 mv k. ú. Ú., a to z hlediska přezkoumání závěru žalovaného ohledně námitky žalobkyně, že nebude moci tento pozemek užívat bez nepřiměřených obtíží.

[17] Podmínky pro vyvlastnění jsou zákonem stanoveny velmi přísně. Ve smyslu § 4 odst. 1 zákona lze vyvlastnění provést jen v takovém rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zákonem. Podle odstavce druhého veřejný zájem na vyvlastnění musí být prokázán ve vyvlastňovacím řízení. Podle odstavce třetího, není-li možné pozemek, stavbu nebo jejich část popřípadě právo odpovídající věcnému břemeni užívat bez vyvlastňovaného pozemku stavby nebo jejich části či věcného břemene buď vůbec, nebo jen s nepřiměřenými obtížemi, lze na ně vyvlastnění rozšířit, jestliže o to vyvlastňovaný požádá, i když to není nezbytné k dosažení daného účelu. Tato skutečnost v dané věci nastala. Žalobkyně tvrdila, že zbývající část pozemku o výměře 343 mv k. ú. Ú., poté co bude realizován účel vyvlastnění, nebude moci užívat vůbec, nebo jen s nepřiměřenými obtížemi. K tomu poukázala na velikost pozemku, jeho tvar a tvrdila, že pozemek se po realizování účelu vyvlastnění bude nacházet mezi prstencovou trojúrovňovou kruhovou křižovatkou Úsilné a k ní velmi blízce přiléhající komunikací vedoucí k obci Úsilné. Proto nebude možné pozemek využít ke stavbě, jelikož se bude nacházet v ochranném pásmu dálnice a neumožní jakoukoli smysluplnou výstavbu. Pozemky nebude možné využít prakticky ani k zemědělským účelům s ohledem na výměru a tvar a komplikovaně navrhovaný způsob přístupu k pozemkům. Pozemek nebude možné ani pronajmout zemědělcům ze stejných důvodů. Dále žalobkyně tvrdila, že nebude možné na pozemku zřídit ani zahrádku, ani jej nabídnout ke koupi. Z toho důvodu požadovala vyvlastnění i této části pozemku, neboť jí zbývá holé vlastnictví a neakceptovala odůvodnění, že ke zhoršení užívání pozemku dochází i u dalších osob. Takové osoby nezná, neví, co s pozemky zamýšlejí, zda uplatnili svá práva apod.

[18] Těmito odvolacími námitkami, které byly formulovány pod bodem VI. odvolání žalobkyně, se správní orgán nevypořádal. Ustanovení § 89 odst. 2 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisu stanoví, v jakém rozsahu odvolací orgán přezkoumává odvoláním napadené rozhodnutí, resp. řízení, které předcházelo jeho vydání. Podle tohoto ustanovení je povinností odvolacího orgánu přezkoumávat soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo s právními předpisy v plném rozsahu. Správnost rozhodnutí přezkoumává v rozsahu námitek uvedených v odvolání, nebo pokud to vyžaduje veřejný zájem. Při přezkoumávání rozhodnutí, které předcházelo vydání odvoláním napadeného rozhodnutí, nepřihlíží odvolací orgán k takovým vadám řízení, které nemohou mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy nebo na jeho věcnou správnost. Z toho vyplývá, že v plném rozsahu se odvolací orgán vypořádává souladem napadeného rozhodnutí s právními předpisy ve vztahu k hledisku správnosti rozhodnutí pak Pokračování
- 9 -
10A 84/2013

rozsahem námitek, které jsou uvedeny v odvolání. Odvolací orgán je vždy povinen vypořádat se se všemi odvolacími důvody a uvést, jakými úvahami a jakými právními normami se při svém rozhodování řídil. Pokud některé odvolací námitky nejsou pro posouzení základních otázek řízení rozhodující, nelze je bez dalšího v rozhodnutí pominout, je zapotřebí takové námitky označit a uvést k nim, z jakých důvodů nejsou pro věc podstatné, aby bylo účastníku řízení srozumitelné, z jakých důvodů se takovými námitkami správní orgán v odvolacím řízení nezabýval. Pokud se správní orgán námitkami nevypořádá přesvědčivým způsobem, nebo některé námitky nevypořádá vůbec, má to za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. K tomu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu kupříkladu rozsudek sp. zn. 1 Afs 92/2012. Z toho, co bylo řečeno, vyplývá obecný závěr, že přezkoumatelným správním rozhodnutím je pouze takové rozhodnutí, z něhož vyplývá nejen samotný výrok rozhodnutí a sdělení důvodů, pro které odvolací orgán nepovažuje odvolání za důvodné, ale i to, o jaké skutkové okolnosti v předmětné věci jde, jaké byly nebo nebyly k zjištěnému skutkovému stavu provedeny důkazní prostředky, které z nich se staly důkazem, jak tyto důkazy byly následně rozhodujícím orgánem hodnoceny a proč se případně některé důkazní prostředky nestaly důkazem a jak byly poté rozhodné skutkové okolnosti právně uzavřeny.

[19] Tyto požadavky nebyly ve vztahu k výše uvedené odvolací námitce dodrženy. Na straně 6 napadeného rozhodnutí žalovaný správní orgán k požadavku žalobkyně na vyvlastnění dalšího pozemku p. č. X s odkazem na § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění pouze uvedl, že ze spisu nevyplývá, že by žalobkyně nemohla zbylý pozemek užívat bez vyvlastňovaných pozemků, pouze to, že v důsledku stavby či provozu dálnice by se mohlo užívání zbylého pozemku zhoršit. Zopakoval, tak jako prvostupňový orgán, že žalobkyně má stejné právní postavení jako kdokoli jiný, kdo se cítí stavbou dálnice ohrožen. Dále odvolací orgán zjistil, že veškeré sousední pozemky i o menší výměře než pozemek žalobkyně zůstaly ve vlastnictví osob odlišných od vyvlastnitele. Žalobkyně ani neuvedla, jak byl pozemek konkrétně užíván. Přístup k pozemku je dle doložené dokumentace zajištěn. Takové odůvodnění je nedostatečné.

[20] Povinností správního orgánu bylo především zjistit v konkrétním případě žalobkyně, zda je její požadavek důvodný a nelze zbývající část pozemku užívat, nebo jej užívat jen s nepřiměřenými obtížemi. K tomu bylo zapotřebí provést konkrétní zjištění, neboť pouhé konstatování, že žalobkyně neuvedla, jak byl pozemek konkrétně užíván, je nedostačující. Z postoje žalobkyně je zřejmé, že se od počátku dožadovala vyvlastnění zbývající části vyvlastňovaného pozemku. Proto bylo povinností žalovaného vypořádat se s odvolací námitkou ohledně porušení § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění. Správní orgány měly vyzvat žalobkyni k předložení důkazů o svých tvrzeních. To správní orgány neučinily. Stejně tak neučinily potřebná skutková zjištění pro případné rozhodnutí o vyvlastnění zbytkového pozemku. Z toho důvodu musí být skutkové podklady doplněny, aby bylo možné učinit jednoznačný závěr o tom, zda skutečně pozemek, který nebyl předmětem vyvlastnění, lze užívat jen s nepřiměřenými obtížemi. S ohledem na umístění pozemku není takový závěr vyloučen. Je však zapotřebí, aby k závěru, který bude v dané věci vysloven, byla učiněna potřebná zjištění, která budou vyhodnocena a o požadavku žalobkyně, který vznesla, ve smyslu § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění, bude způsobem stanoveným správním řádem rozhodnuto.

Pokračování
- 10 -
10A 84/2013

VI. Závěr, náklady řízení.

[21] Soud v dané věci uzavřel, že napadené rozhodnutí je z důvodu nedostatečného vypořádání odvolací námitky nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud proto ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. rozhodnutí žalovaného zrušil pro nepřezkoumatelnost a nedostatek důvodů bez jednání, navíc účastníci s takovým postupem soudu souhlasili a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení.

[22] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla v daném případě úspěšná, a proto jí soud na náhradě nákladů řízení přiznal částku 11.228,- Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč, náklady zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci po 3.100,- Kč (§ 9 odst. 4 písm. d/, § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy 6.200,- Kč a dvakrát režijní paušál po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) celkem 600,- Kč, 21 % DPH ve výši 1.428,- Kč, náklady celkem 11.228,- Kč. Osobě zúčastěné na řízení se podle § 60 odst. 5 s.ř.s. právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť jí soud neukládal žádnou povinnost k plnění.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Pokračování
- 11 -
10A 84/2013

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 11. prosince 2013

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r.

Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru