Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 80/2012 - 30Rozsudek KSCB ze dne 29.04.2013

Prejudikatura

7 Afs 212/2006 - 74


přidejte vlastní popisek

10A 80/2012 - 30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Ing. V. P., právně zastoupeného JUDr. Filipem Pundou, advokátem se sídlem Jindřichův Hradec, Klášterská 126/II, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice, odboru dopravy a silničního hospodářství, oddělení pro územní samosprávu a státní správu v dopravě, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.7.2012, č.j. KUJCK 16857/2012 ODSH/2-Ra, takto:

Rozhodnutí Krajskému úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice, odboru dopravy a silničního hospodářství, oddělení pro územní samosprávu a státní správu v dopravě, ze dne 20.7.2012, č.j. KUJCK 16857/2012 ODSH/2-Ra se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8 808,- Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

(1) Žalobou, doručenou dne 29.8.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného správního orgánu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Jindřichův Hradec, odboru dopravy ze dne 4.6.2012 č.j. DOP/23053/12/Be, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o trvalé vyřazení dočasně vyřazeného vozidla, druh vozidla osobní automobil, kategorie vozidla M1, značka Pokračování
- 2 -
10A 80/2012

vozidla BMW, typ vozidla 318 TI, výrobní číslo vozidla WBACG51090AM14101, registrační značka X, č. technického průkazu UD 313711 z registru silničních vozidel podle § 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 307/1999 Sb.

(2) Žalobce v žalobě uvedl, že rozhodnutí považuje za nesprávné, zejména vyjádřil nesouhlas s mechanickým a formalistickým výkladem zákona, jak jej provedl žalovaný. Při tomto výkladu by totiž nebylo možno vyřadit z registru vozidel vozidla fakticky již neexistující, u kterých nedošlo, ať již z jakéhokoli důvodu, k jejich likvidaci předepsaným způsobem. Správní orgány by tato neexistující vozidla musely evidovat na věky. To jistě nebylo úmyslem zákonodárce. Žalobce vyslovil přesvědčení, že je třeba zákon vyložit tak, aby právní stav bylo možné dát do souladu se stavem faktickým. Žalobce poukázal na postup správních orgánů v jiných krajích, kdy v obdobných případech vozidla z evidence vyřazována jsou. K žalobě připojil žalobce příklad takového rozhodnutí. Dále odkázal na judikaturu Ústavního soudu, na základě které se dovolával výkladu, který bude veden účelem zákona. Dále uvedl, že si je vědom svého pochybení, neboť vozidlo nezlikvidoval předepsaným způsobem a je připraven čelit nezákonnému postihu. Navrhl zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení.

(3) Dne 11.12.2012 zaslal žalobce doplnění žaloby o skutková tvrzení. Uvedl, že věcí neekologické likvidace vozidla žalobce se zabýval Městský úřad Jindřichův Hradec, odbor životního prostředí, který rozhodnutím ze dne 26.11.2012 č.j. OŽP52528/12/1073PL, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 69 odst. 1 písm. a zákona o odpadech a uložil mu povinnost uhradit za spáchaný přestupek pokutu ve výši 6.000,- Kč a náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. Pokuta byla uložena za to, že žalobce se zbavil autovraku v rozporu se zákonem o odpadech. Tímto výrokem je doloženo žalobcovo tvrzení, které uvedl v žalobě, že motorové vozidlo zaniklo nebo zanikl účel jeho využití tak, jak předpokládá § 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. pro vydání rozhodnutí o trvalém vyřazení motorového vozidla z registru vozidel. Žalobce dále uvedl, že pokutu a náklady řízení v částce 7.000,- Kč uhradil dne 11.12.2012. K doplňku žaloby žalobce soudu zaslal rozhodnutí Městského úřadu Jindřichův Hradec, odbor životního prostředí ze dne 26.11.2012 č.j. OŽP52528/12/1073PL, kterým v doplňku žaloby argumentoval. Žalobce dne 5.10.2012 vyjádřil souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání jen na základě účastníky předložených spisů ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

(4) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Vyslovil nesouhlas s názorem žalobce, že si mechanicky vyložil a formalisticky uplatnil zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Zákon neumožňuje správním orgánům na prvním, ani druhém stupni se v rámci správního uvážení odchýlit od platné právní úpravy. Je jasná a stanovuje konkrétní postup a podmínky, kdy může dojít k vyřazení silničního motorového vozidla z registru vozidel. Ustanovení § 13 odst. 1 písm. a) se týká situace, kdy správní orgán z moci úřední rozhodne při splnění zákonem předpokládaných podmínek o trvalém vyřazení motorového vozidla, a to z důvodů, kdy motorové vozidlo zaniklo nebo zanikl účel jeho využití. Odstavec druhý téhož ustanovení řeší situace, kdy má dojít k vyřazení vozidla z registru na žádost vlastníka. Jedná se o vyřazení vozidla z registru vozidel z důvodu, že vozidlo zaniklo nebo zanikl účel jeho využití a vlastník motorového vozidla je povinen doložit způsob jeho zániku nebo jeho dalšího využití. V daném případě zánik vozidla doložen nebyl. Ze strany žalobce bylo učiněno pouze prohlášení, že vozidlo bylo zlikvidováno mimo ekologickou likvidaci. Obecně platí v případě vyřazování vozidel Pokračování
- 3 -
10A 80/2012

z registru povinnost vlastníka předložit společně se žádostí o vyřazení motorového vozidla potvrzení o převzetí autovraku vystavené provozovatelem zařízení ke sběru autovraků podle § 36 a násl. zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech. Žalovaný v argumentaci žalobce ohledně judikatury Ústavního soudu ČR uvedl, že připomínka je v praxi použitelná pouze v činnosti soudů a správní orgán k takto rozšiřujícímu uplatnění právní normy jdoucí nad rámec výklad jazykového a systematického není oprávněn. Žalovaný poznamenal, že vozidlo je vedeno v režimu dočasného vyřazení (depozitu) tento krok byl učiněn na základě žádosti žalobce, z čehož lze dovodit, že se s příslušnou legislativou seznámil. Žalovaný zastává názor, že rozhodnutí je přezkoumatelné a závěry jsou srozumitelné a vydané v souladu se zákonem. Žalovaný uvedl, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání.

III. Obsah správních spisů

(5) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

(6) Žalobce podal žádost o vyřazení vozidla z registru silničních vozidel dne 23.5.2012. K žádosti přiložil prohlášení o zániku využití osobního automobilu, z něhož vyplývá, že žalobce vozidlo registrační značky X od roku 2012 neužívá k provozu na pozemních komunikacích, ale bylo zlikvidováno mimo ekologickou likvidaci tím, že kovová konstrukce byla prodána jako železný šrot a zbývající části spolu s akumulátorem a provozními kapalinami byly odborně odstraněny a předány jako odpad do sběrného dvora v Jindřichově Hradci.

(7) Městský úřad odbor dopravy Jindřichů Hradec rozhodl dne 4.6.2012 pod č.j. DOP/23053/12/Be o žádosti žalobce o trvalé vyřazení osobního automobilu zn. BMW registrační značky X tak, že žádost žalobce zamítl. Proti rozhodnutí se žalobce dne 12.6.2012 odvolal. O odvolání rozhodl žalovaný správní orgán dne 20.7.2012 pod č.j. KUJCK 16857/2012 ODSH/2-Ra tak, že odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí Městského úřadu v Jindřichově Hradci, odboru dopravy ze dne 4.6.2012 č.j. DOP/23053/12/Be potvrdil. Stalo se tak s odůvodněním, že vyřazení vozidla z registru silničních vozidel jak požaduje žalobce, není možné, neboť to není v intencích zákonné úpravy. Pokud by správní orgán žadateli vyhověl, založil by precedent, kterým by popřel systém trvalého vyřazení vozidel z registru. V úvahu nelze vzít zdůvodnění postupu žadatele, který byl v rozporu s právní úpravou a správní orgán jej označil jako účelový, neboť vozidlo bylo v režimu tzv. dočasného vyřazení, k čemuž došlo nepochybně na základě žádosti žalobce, z čehož lze dovodit, že se s platnou legislativou seznámil. V případě neznalosti právního postupu se žalobce mohl obrátit na správní orgán s žádostí o pomoc či radu, jak by měl po skončení režimu dočasného vyřazení dále postupovat.

IV. Právní názor soudu

(8) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná.

Pokračování
- 4 -
10A 80/2012

(9) Předmětem sporu je otázka, zda žalovaný správní orgán postupoval v souladu se zákonem č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění účinném k datu vydání napadeného rozhodnutí a zároveň v souladu se zásadami správního řízení. Žalobce totiž postup správních orgánů zpochybnil, označil jej za mechanický a formalistický a zastává názor, že vzhledem k tomu, že vozidlo fakticky neexistuje, je třeba postupovat tak, aby bylo vyřazeno z evidence. Žalobce přiznal pochybení, neboť nezlikvidoval vozidlo předepsaným způsobem a uvedl, že se podrobí zákonnému postihu. Tento postih nastal v souvislosti s nakládáním s autovrakem v rozporu se zákonem o odpadech, neboť se zbavoval předmětného autovraku vozidla registrační značky 5C3 5538 tak, že vozidlo rozebral, kovovou konstrukci prodal na železný šrot a zbývající části včetně akumulátoru a provozní kapaliny odstranil tak, že je předal jako odpad do sběrného dvora, čím se dopustil přestupku podle § 37 odst. 1 zákona o odpadech ve vztahu k § 69 odst. 1 písm. a) téhož zákona a byla mu v této souvislosti uložena pokuta ve výši 6.000,- Kč a úhrada nákladů přestupkového řízení ve výši 1.000,- Kč. To žalobce doložil rozhodnutím Městského úřadu Jindřichův Hradec, odbor životního prostředí ze dne 26.11.2012 č.j. OŽP52528/12/1073PL.

(10) Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění účinném k datu vydání napadeného rozhodnutí obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodne o trvalém vyřazení motorového vozidla a přípojného vozidla z registru pokud a) motorové vozidlo a přípojné vozidlo zaniklo, nebo zanikl účel jejich využití, b) zaniklo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla týkajících se registrovaného vozidla a nebyla-li ve lhůtě 14 dnů od zániku pojištění odpovědnosti z provozu vozidla uzavřena nová pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla týkající se téhož vozidla, na základě které vznikla nejpozději uplynutím této lhůty povinnost pokladníka platit pojistné a povinnost pojistitele poskytnout pojistné plnění pro případ pojistné události (netýká se vozidel dočasně vyřazených z registru), c) vlastník motorového vozidla předloží potvrzení o převzetí autovraku, vystavené provozovatelem zařízení ke sběru autovraků podle zvláštního právního předpisu. Podle odstavce druhého téhož ustanovení obecný úřad obce s rozšířenou působností trvale vyřadí vozidlo z registru na žádost jeho vlastníka. Tuto skutečnost vyznačí v technickém průkazu vozidla a v registru silničních vozidel. Se žádostí o trvalé vyřazení vozidla z registru silničních vozidel předloží vlastník motorového vozidla potvrzení o převzetí autovraku vystavené provozovatelem zařízení ke sběru autovraků podle zvláštního právního předpisu. Vlastník vozidla přitom odevzdá tabulky s přidělenou registrační značkou. Jedná-li se o žádost o trvalé vyřazení vozidla z registru silničních vozidel podle odst. 1 písm. a) je vlastník motorového a přípojného vozidla povinen doložit způsob jeho zániku nebo jejich dalšího využití.

(11) V dané záležitosti správní orgány posuzovaly žádost žalobce o trvalé vyřazení vozidla podle § 13 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. K tomu bylo odkázáno i na ustanovení § 13 odst. 1 písm. a) téhož zákona a postupováno podle metodického pokynu č. 9/2008-150-meto Pokračování
- 5 -
10A 80/2012

k aplikaci zákona č. 185/2001 Sb. K žádosti žalobce je v prvostupňovém rozhodnutí uvedeno, že spolu s žádostí o trvalé vyřazení vozidla žalobce předložil osvědčení o registraci vozidla část II. (technický průkaz) a prohlášení o zániku využití osobního automobilu ve smyslu § 13 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů. V rozhodnutí je dále uvedeno, že z prohlášení nevyplývá splnění podmínek pro trvalé vyřazení vozidla podle § 13 odst. 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích, není však vysvětleno, jakým způsobem se správní orgán vypořádal s tvrzením žalobce, že motorové vozidlo zaniklo, byť způsobem, který neodpovídá postupu zákona o odpadech, je pouze odkazováno na metodický pokyn, z něhož správní orgán citoval, avšak nevysvětlil svou konkrétní úvahu, jinými slovy v čem neshledal naplnění zákonných podmínek pro zamítnutí žádosti žalobce. Toto pochybení nebylo napraveno ani v odvolacím řízení, neboť odvolací orgán pouze konstatoval, že není možné v intencích zákonné úpravy vyřadit vozidlo z registru silničních vozidel tak, jak žalobce požaduje, aniž by došlo k vysvětlení úvahy správního orgánu ve vztahu k platné právní úpravě, neboť žalobce jednak tvrdil, že si je vědom svého pochybení při likvidaci vozidla, které bylo v době podání žádosti o jeho trvalé vyřazení z registru silničních vozidel zařazeno tzv. dočasném vyřazení (depozitu) silničních vozidel. Z toho důvodu je rozhodnutí, které bylo napadeno správní žalobou nepřezkoumatelné.

(12) K otázce přezkoumatelnosti správních rozhodnutí se vyslovil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu kupř. v usnesení čj. 7 Afs 212/2006 z 19.2.2008, když uvedl ….“že je nepřezkoumatelné takové rozhodnutí odvolacího správního orgánu, pokud rozsah provedeného správního přezkoumání nenalezne odraz v písemném odůvodnění rozhodnutí odvolacího správního orgánu ….“ V dané záležitosti se o takový případ jednalo. Žalobce v odvolání uvedl, že motorové vozidlo zaniklo, a tudíž byl naplněn předpoklad pro jeho vyřazení z registru silničních vozidel podle § 13 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a ani skutečnost, že vozidlo nezaniklo předepsaným způsobem, neodůvodňuje jeho další evidování v registru. Žalobce v odvolání zdůraznil, že o povinnosti likvidace vozidel předepsaným způsobem nevěděl, připustil své pochybení a uvedl, že očekává zákonný postih. Tvrdil, že při likvidaci automobilu postupoval s maximální opatrností, aby nedošlo k žádnému poškození životního prostředí. Žalovaný správní orgán na tuto argumentaci žalobce v žalobou napadeném rozhodnutí nereagoval, neuvedl jakým způsobem hodnotí skutečnost, že došlo k fyzické likvidaci automobilu, když vlastník motorového vozidla nepředložil potvrzení o převzetí autovraku a zároveň se nevypořádal s tvrzením žalobce, stejně jako prvostupňový orgán, že vozidlo bylo zlikvidováno jiným způsobem, k čemuž žalobce předložil své čestné prohlášení. Povinností správních orgánů bylo v souladu se základními zásadami správního řízení zjistit skutečný stav věci, o kterém nejsou pochybnosti. Přinejmenším měl být žalobce vyzván k tomu, aby doložil náhradní doklady o jím tvrzeném způsobu zániku vozidla. Skutečnost, že vozidlo nebylo zlikvidováno způsobem, který předvídá zákon o odpadech, ještě nemůže mít za následek nevyřazení zlikvidovaného vozidla z evidence vozidel, pokud skutečně již vozidlo neexistuje. Formální odkaz na metodický pokyn k aplikaci zákona č. 185/2001 Sb. řádné odůvodnění rozhodnutí nahradit nemůže, navíc metodický pokyn nepředstavuje obecně závaznou právní normu a citace z tohoto metodického pokynu nenahrazuje správní úvahu správních orgánů.

(13) Navíc z žalobcem dodatečně doloženého rozhodnutí Městského úřadu v Jindřichově Hradci, odboru životního prostředí ze dne 26.11.2012 sp. zn. OŽP52528/12/1073PL lze zjistit, že odbor dopravy Městského úřadu Jindřichův Hradec zaslal odboru životního prostředí téhož úřadu podnět ohledně prošetření likvidace vozidla, o jehož trvalé vyřazení žalobce požádal. Právě pro tuto skutečnost, mělo být postupováno v souladu se správním řádem a pokud nebyl schopen odbor dopravy vyřešit předběžnou otázku skutečné Pokračování
- 6 -
10A 80/2012

likvidace vozidla, bylo jeho povinností řízení přerušit do vyřešení této předběžné otázky. Takto rovněž žalovaný, ani prvostupňový orgán nepostupovaly. Z citovaného rozhodnutí odboru životního prostředí Městského úřadu v Jindřichově Hradci soud dále zjistil, že probíhalo řízení o přestupku žalobce, které bylo zahájeno dne 8.10.2012, kdy při ústním jednání žalobce sdělil, že s předmětným vozidlem dne 8.10.2011 havaroval, vozidlo bylo zcela zdemolované, zejména plechové části. Oprava vozidla by byla příliš nákladná, což doložil potvrzením autodílny pana J. N.. Havarované vozidlo se stalo pro žalobce nepotřebné a chtěl se jej tudíž zbavit. Vzhledem k tomu, že žalobce uvedl, že nevěděl, že autovrak musí předat pouze osobě oprávněné, k provozování zařízení ke sběru, výkupu, zpracování, využívání nebo odstraňování autovraků, zlikvidoval autovrak způsobem, který byl rozporný se zákonem o odpadech. Správní orgán shledal v této souvislosti naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 69 odst. 1 písm. a) a § 37 odst. 1 zákona o odpadech. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 6.000,- Kč a povinnost hradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. Na základě tohoto zjištění orgánu životního prostředí Městského úřadu v Jindřichově Hradci je nepochybné, že došlo ke zdemolování předmětného vozidla a následné likvidaci, což bylo potvrzeno autodílnou J. N. v Jindřichově Hradci. V této souvislosti lze shledat naplnění podmínky stanovené v § 13 odst. 1 písm. a), že motorové vozidlo zaniklo, přičemž z navazujícího správního řízení vyplývá i způsob zániku tohoto vozidla. Tato skutečnost mohla být prověřena v rámci provedeného dokazování prvostupňovým orgánem, pokud by prvostupňový orgán potažmo orgán odvolací respektovaly základní zásady správního řízení a zjistily skutkový stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. V dané věci se tak nestalo. Správní orgány porušily své povinnosti, které jim ukládá správní řád a rozhodly formálním způsobem bez zjištění skutkového stavu věci. Z toho důvodu se také v rozhodnutí se skutečnostmi, které žalobce tvrdil, nikterak nevypořádaly a vydaly rozhodnutí, z nichž nelze zjistit, jak se s tvrzením žalobce o skutečnosti, že motorové vozidlo zaniklo, vypořádaly. Soud proto uzavřel, že z rozhodnutí nebyla zřejmá, jaká správní úvaha byla učiněna, a tudíž soud nemohl přezkoumat, zda byla učiněna v mezích zákona. Navíc jak bylo výše uvedeno, rozhodnutí bylo vydáno za situace, že správní orgán rezignoval na své základní povinnosti, nerespektoval základní zásady správního řízení a vydal rozhodnutí, aniž zjistil skutečný stav věci, o kterém nebyly důvodné pochybnosti. Úkolem soudu je kontrola zákonnosti rozhodnutí správního orgánu a dodržení zákonem stanovených pravidel řízení, které vydání správního rozhodnutí předcházelo. Soudu nepřísluší, aby správní orgán nahradil, případně provedl sám vlastní hodnocení a vyslovil závěry, které měl vyslovit správní orgán.

V. Závěr, náklady řízení

(14) Soud v dané věci uzavřel, že rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Nebyly vypořádány dostatečným způsobem námitky žalobce, a proto bylo rozhodnutí zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti. Současně soud zjistil procesní pochybení, které mělo vliv na zákonnost rozhodnutí, neboť nebyl zjištěn dostatečně skutkový stav věci. Soud proto rozhodnutí žalovaného správního orgánu zrušil bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. a) a c) s.ř.s..

(15) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v daném případě úspěšný a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal částku 8.808,- Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč, náklady zastoupení advokátem po 2.100,- Kč za dva úkony právní pomoci a 2x režijní paušál po 300,- Kč, a 21 % DPH z částky 4.800,- Kč (tedy 1.008,- Kč.).

Pokračování
- 7 -
10A 80/2012

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 29. dubna 2013

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru