Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 8/2011 - 35Usnesení KSCB ze dne 23.03.2011

Prejudikatura

1 As 92/2008 - 76


přidejte vlastní popisek

10 A 8/2011 - 35

USNESENÍ

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobců a) V. H.,ab) J. H., oba právně zastoupeni JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou, AK Jihlava, Dvořákova 5, proti žalovanému Městskému úřadu Pelhřimov, Pražská 127, o žalobě žalobců proti rozhodnutí žalovaného souhlasu ze dne 25.10.2010, č.j. OV/1254/2010-2, za účasti STAVITELSTVÍ RADA, spol. s r.o., Myslotínská 1951, Pelhřimov, takto:

Žaloba se odmítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Osobě zúčastněné na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč k rukám právní zástupkyně žalobců.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

(1) Žalobou doručenou dne 13.1.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobci domáhali přezkoumání souhlasu Městského úřadu Pelhřimov, odboru výstavby na udržovací práce v objektu č.p. 79, Masarykovo náměstí – Pelhřimov na pozemku: pozemková parcela parc. č. 124 v k. ú. Pelhřimov, ze dne 25.10.2010 č.j. OV/1254/2010-2 vydaného stavebníku STAVITELSTVÍ RADA , spol. s r.o.

(2) Žalobci v žalobě popsali průběh správního řízení a zdůraznili, že v rámci zahájeného stavebního řízení o kompletní rekonstrukci stavby vznesli námitky a dali podnět k odstranění černé stavby. Městský úřad v Pelhřimově zahájil řízení o odstranění stavby, avšak bezprostředně je přerušil a zahájil řízení o dodatečném povolení stavby. Řízení o povolení kompletní rekonstrukce zastavil a vydal stavebníkovi předmětný souhlas, který je napadán žalobou. O vydání souhlasu se žalobci dozvěděli 27.12.2010. Městský úřad nezařadil žalobce mezi účastníky správního řízení, a to i za situace, kdy přestavba, kterou stavebníci provádějí, se dotýká vlastnických práv žalobců a práva vyplývajícího pro ně z práva odpovídajícího věcnému břemeni. Žalobci poukázali na to, že se jedná o památkově chráněný objekt. Stavebníci postupují v současné době tak, že na podkladě dílčích souhlasů provádí stavební úpravy a pokračují v rekonstrukci domu. Žalobci nebyli vzati jako účastníci řízení, a tudíž se cítí dotčeni na svých právech, neboť povolení stavebních činností napadenými souhlasy se dotýká společných přípojek i práv žalobců . Žalobci požádali o přiznání Pokračování
- 2 -
10A 8/2011

odkladného účinku žalobě a navrhli, aby soud rozhodnutí Městského úřadu v Pelhřimově ze dne 25.10.2010 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

(3) Žalovaný správní orgán k žalobě žalobců uvedl, že učinili dne 11.1.2011 podání, které označili jako odvolání do rozhodnutí Městského úřadu v Pelhřimově, odboru výstavby (souhlasu č.j. OV/1254/2010-2 ze dne 25.10.2010), obdobné podání bylo učiněno na Ministerstvo pro místní rozvoj, které podání postoupilo k vyřízení Městskému úřadu v Pelhřimově. Městský úřad Pelhřimov souhlas přezkoumal a nezjistil, že by souhlas č.j. OV/1254/2010-2 ze dne 25.10.2010 trpěl vadami, ani že by byl vydán v rozporu s platnými právními předpisy. O uvedeném přezkoumání byl žalobce i odvolací orgán vyrozuměn dopisem č.j. OV/67/2011-3 ze dne 7.2.2011. Žalovaný dále uvedl, že vydaný souhlas není správním rozhodnutím ve smyslu § 44 - § 93 správního řádu, ale sdělením ve smyslu § 154 – 158 správního řádu, a proto vlastníci sousedních pozemků a staveb nemohli být účastníky řízení. V konkrétním případě se nejedná o řízení. Dále je uvedeno, že v konkrétní věci se jedná o výměnu kanalizace, kterou stavebník může provést bez vědomí stavebního úřadu, neboť se jedná o činnost, která nepodléhá ohlášení či stavebnímu povolení podle § 103 odst. 1 písm. b, bod 2 stavebního zákona. Žalovaný vyjádřil souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání.

III. Doplněk žaloby

(4) Žalobci podali dne 22.2.2011 doplněk žaloby. V doplňku podrobně popsali historii nemovitosti a poukázali na svůj majetkový vztah k sousední nemovitosti. Zdůraznili, že žalovaný nerespektoval jejich vlastnická práva k předmětným přípojkám a rozvodům, a to i v částech, které jsou již jen ve vlastnictví žalobců. Žalobci rovněž uvedli, že jsou si vědomi toho, že souhlas vydaný podle § 104 odst. 2 stavebního zákona není klasickým rozhodnutím a správní řád nedává možnost odvolat se proti souhlasu. Pokusili se dosáhnout nápravy, a to cestou přezkoumání u Ministerstva pro místní rozvoj, které bylo postoupeno žalovanému a ten je vyřizoval spolu s podáním žalobců – odvoláním, jímž se domáhali nápravy vydaného souhlasu. Odvolání a podnět pro přezkoumání žalobců vyřídil žalovaný správní orgán přípisem ze dne 7.2.2011 č.j. OV/67/2011-3 a s těmito závěry žalobci nesouhlasí. Dále je uváděno, že žalobci jsou přesvědčeni, že svoji žalobu podali oprávněně a alternativně ji označili jako ochranu před nezákonným zásahem. Žalobci vyslovili přesvědčení, že souhlas s prováděním stavebních úprav a oprav zastírá skutečný záměr stavebníka. Podle názoru žalobců se správní orgán i při takovém úkonu, jako je souhlas musí vypořádat s oprávněnými námitkami žalobců a nemůže udělit souhlas stavebníkovi k čemukoliv. Žalobci vyslovili přesvědčení, že souhlas představuje rozhodnutí svého druhu, které je soudem přezkoumatelné. Požádali o přiznání odkladného účinku žalobě.

IV. Písemnosti podstatné pro rozhodování v dané věci

(5) Městský úřad Pelhřimov, odbor výstavby vydal dne 25.10.2010 pod č.j. OV/1254/2010-2 souhlas s provedením udržovacích prací na objektu č.p. 79 v Pelhřimově Pokračování
- 3 -
10A 8/2011

pod názvem udržovací práce v objektu č.p. 79, Masarykovo náměstí v Pelhřimově, na pozemku: pozemková parcela parc. č. 124 v k. ú. Pelhřimov. Dne 11.1.2011 podali žalobci odboru výstavby v Pelhřimově podání označené jako odvolání proti souhlasu č.j. OV/1254/2010-2 ze dne 25.10.2010. Obdobné podání učinili na Ministerstvo pro místní rozvoj, kterým byla věc postoupena k vyřízení žalovanému správnímu orgánu. Žalovaný správní orgán přezkoumal podání žalobce, a to sdělením ze dne 7.2.2011 č.j. OV/67/2011-3. Vyslovil závěr, že po přezkoumání spisu nezjistil, že by souhlas č.j. OV/1254/2010-2 ze dne 25.10.2010 trpěl vadami, ani, že by byl vydán v rozporu s platnými právními předpisy. Souhlas udržovacími pracemi byl vydán v souladu s § 104 odst. 2 písm. p) zákona č. 183/2006 o územním plánování a stavebním řádu v platném znění.

V. Právní názor soudu

(6) Soud se v dané záležitosti zabýval ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.) otázkou splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že žalobu nelze věcně projednat a přichází v úvahu postup podle § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s., neboť jednalo se o návrh, který byl podán předčasně. V dané záležitosti bylo žalobou napadeno rozhodnutí prvostupňového orgánu – souhlas, ačkoliv před podáním žaloby u Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 13.1.2011 podali dne 11.1.2011 žalobci proti souhlasu odvolání, které bylo neformálním posouzeno, a to dne 7.2.2011, a tudíž při dodržení podmínek řízení, za kterých lze podat žalobu ke správnímu soudu je nutné žalovat rozhodnutí o opravném prostředku, který v dané věci byl uplatněn, a které dosud nebylo příslušným správním orgánem vydáno.

(7) V dané záležitosti soud vycházel z rozsudku NSS sp. zn. 1 As 92/2008, kde soud řešil právní povahu územního souhlasu podle stavebního zákona. Důvodem pro analogii tohoto postupu je ustanovení § 79 odst. 2 stavebního zákona, podle kterého může vydání územního souhlasu stavební úřad sloučit s vydáním souhlasu s provedením ohlášené stavby, přičemž postupuje přiměřeně podle ustanovení § 105 – 107 stavebního zákona. Podle citovaného judikátu je „územní souhlas určitou alternativou vůči územnímu rozhodnutí; vydání územního souhlasu totiž představuje oproti procesu vydání územního rozhodnutí procesně jednodušší postup. V mnohém se podobá souhlasu s provedením ohlášené stavby, terénní úpravy nebo zařízení (§ 106 stavebního zákona), jehož vydání opět znamená jednodušší variantu oproti řízení o vydání stavebního povolení. Lze proto v této souvislosti pro ilustraci poukázat na judikaturu zdejšího soudu k povaze sdělení stavebního úřadu, že nemá námitek proti provedení ohlášené drobné stavby, stavební úpravy nebo udržovací práce (§ 57 odst. 2 zákona č. 50/1976). V rozsudku NSS ze dne 31.1.2007 č.j. 2 Afs 1/2006-80 se uvádí: „sdělení vydané podle ustanovení § 57 odst. 2 stavebního zákona je možno vymezit jako individuelní správní akt, vydaný v rámci vztahů mezi stavebním úřadem a stavebníkem a mající přímé právní účinky právě jen na stavebníka. Na ostatní subjekty může mít dopady toliko zprostředkované a před jejich negativními důsledky se lze dostatečně bránit v rámci soukromoprávní ochrany“.

(8) V dané záležitosti byl učiněn předmětem žalobního řízení souhlas stavebního úřadu, který byl vydán v rámci řízení o dodatečném povolení stavby na základě ohlášení Pokračování
- 4 -
10A 8/2011

stavebníka ze dne 22.10.2010. Ohlašování jednoduchých staveb, terénních úprav, zařízení a udržovacích prací upravuje § 104 – 107 zákona č. 183/2006 Sb. Souhlas napadený správní žalobou byl vydán, jak z jeho obsahu vyplývá podle § 106 citovaného zákona. V ustanovení § 104 odst. 1 stavebního zákona je uveden postup při ohlašování staveb a současně je uvedeno, že spolu s ohlášením stavebník stavebnímu úřadu doloží, že o svém stavebním záměru prokazatelně informoval vlastníky sousedních pozemků a staveb na nich, ti mohou příslušnému stavebnímu úřadu oznámit své případné námitky proti stavbě do 15 dnů ode dne, kdy byly stavebníkem informováni. Současně je v citovaném ustanovení uvedeno, které stavby vyžadují ohlášení stavebnímu úřadu. Jsou mezi nimi uvedeny i stavební úpravy pro změny v užívání části stavby, kterými se nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se její vzhled a nevyžadují posouzení vlivu na životní prostředí a dále udržovací práce na stavbě neuvedené v § 103 odst. 1 písm. e). Dále je v citovaném ustanovení v odstavci třetím uvedeno, že ohlášení nevyžadují jednoduché stavby, terénní úpravy a zařízení, u kterých to stavební úřad podle § 78 odst. 2 stavebního zákona stanovil.

(9) V konkrétní záležitosti však stavební úřad nedospěl k závěru, že se v případě ohlášení jednoduché stavby, terénní úpravy a zařízení udržovacích prací jedná o udržovací práce, které nemůže stavebník provést bez vědomí stavebního úřadu, o čemž svědčí jeho postup, že souhlas vydal. Z toho důvodu pro úplnost soud poznamenává, že nelze akceptovat vyjádření žalovaného, že výměnu kanalizace stavebník může provést bez vědomí stavebního úřadu, neboť se jedná o činnost, která nepodléhá ohlášení či stavebnímu povolení dle § 103

odst. 1 písm. b) bod 2 stavebního zákona právě pro skutečnost, že v daném případě bylo fakticky postupováno odlišně a souhlas vydán byl. Soud proto na základě citované judikatury i popisu konkrétní situace posuzoval povahu souhlasu, který byl v dané věci vydán. Souhlas založil stavebníkovi práva a má tudíž obdobné právní účinky jako stavební rozhodnutí, od kterého se odlišuje tím, že se vydává ve skutkově a procesně jednodušších případech. Stavební zákon dále zakotvuje i podmínku v případě ohlašování stavby doložit stavebnímu úřadu prokazatelným způsobem, že stavebník informoval vlastníky sousedních pozemků a staveb na nich o realizaci svého záměru, a ti pak mohou příslušnému stavebnímu úřadu oznámit případně své námitky proti stavbě do 15 dnů. Soud z toho důvodu dospěl k závěru, že souhlas s ohlášením stavby je na základě právní úpravy i s poukazem na vůli zákonodárce vyjádřenou v § 79 odst. 2 obdobou územního souhlasu a je nutné ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu dospět k závěru, že je rozhodnutím ve smyslu § 67 odst. 1 správního řádu. Podle § 192 stavebního zákona se na postupy a řízení použijí ustanovení správního řádu, není-li stanoveno jinak. Úprava vydání souhlasu vydaného na základě ohlášení stavebníka obsažené v § 104 stavebního zákona obsahuje částečné odlišný postup od klasického správního řízení. Z toho důvodu nelze na toto řízení aplikovat veškerá ustanovení správního řádu o správním řízení. Soud však veden judikaturou Nejvyššího správního soudu dospěl k závěru, že není vyloučeno podání odvolání (§ 81 odst. 1 správního řádu), pokud budou osoby, kterých se ohlášená stavba bude týkat tvrdit, že jsou dotčeny na svých právech.

(10) V dané věci stavební úřad vydal souhlas s ohlášením stavby bez souhlasu vlastníků sousední nemovitosti, kteří podali proti tomuto souhlasu dne 11.1.2011 odvolání. V tomto odvolání tvrdili, že jsou dotčeni na svých právech, že stavební úřad vydal souhlas Pokračování
- 5 -
10A 8/2011

s ohlášením stavby bez jejich souhlasu, tedy v rozporu se zákonem. Z toho důvodu soud zastává názor, že je zapotřebí umožnit těmto osobám, aby chránily svá práva stanoveným postupem u správního orgánu, neboť jiným postupem by bylo odňato právo těchto osob na přístup k soudu. Soud dále odkazuje na ustanovení § 37 odst. 1 správního řádu, dle kterého je úkony nutné posuzovat vždy podle jejich obsahu. Žalobci označili své podání ze dne 11.1.2011, které učinili před podáním žaloby (žaloba byla podána 13.1.2011 jako odvolání). Uvedli, že ohlášené stavební práce zasahují do jejich vlastnických práv a že v řízení o kompletní rekonstrukci stavby vznesli námitky. Poukázali i na to, že se jedná o památkově chráněné objekty. Jednalo se původně o nemovitost, která měla jednoho vlastníka, jeden krov, jednu střechu a po vydání nemovitosti podle zákona č. 403/1990 Sb., měli i společné přípojky elektro, kanalizace, plynu a společný vchod. Poukázali i na to, že stavebník provádí rekonstrukci stavby, která by s ohledem na rozsah a charakter stavby měla být realizována na základě stavebního povolení a v řádném řízení, ve kterém by mohli hájit účinně svá práva. Poukázali na to, že nemovitosti jsou propojeny, mají společné přípojky plynu, elektro a kanalizace a společný průjezd, který je jediným přístupem do domu č.p. 78, což je stavebnímu úřadu věc známa. Žalobci tedy uvedli konkrétní důvody, proč souhlas považují za nezákonný a zároveň se obrátili i s podnětem na přezkoumání tohoto souhlasu na Ministerstvo pro místní rozvoj, které posléze věc postoupilo stavebnímu úřadu k vyřízení. Zdejší soud tedy dovodil, že podání žalobců označené jako odvolání vykazuje znaky odvolání podle jejich obsahu a má i náležitosti odvolání, tak jak jsou upraveny v § 82 odst. 2 správního řádu. Postup podle § 156 odst. 2 je v dané věci vyloučen, neboť souhlas není jiným správním úkonem dle části čtvrté správního řádu, tento postup nelze použít ani na základě § 158 odst. 2 správního řádu, neboť nejsou dány podmínky pro jeho aplikaci. Správní orgán se zabýval podáním žalobců označeným jako odvolání i podáním žalobců postoupeným Ministerstvem pro místní rozvoj a sdělením ze dne 7.2.2011 žalobcům vyjádřil svůj závěr, že nezjistil, že by souhlas č.j. OV/1254/2010-2 ze dne 25.10.2010 trpěl vadami, ani že by byl vydán v rozporu s platnými právními předpisy. Dále uvedl, že souhlas s udržovacími pracemi byl vydán v souladu s § 104 odst. 2 písm. p) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu v platném znění (stavební zákon). Podle tohoto citovaného ustanovení stavební povolení, ani ohlášení stavebnímu úřadu nevyžadují udržovací práce, jejichž provedení nemůže negativně ovlivnit zdraví osob, požární bezpečnost, stabilitu a vzhled stavby, životní prostředí a bezpečnost při užívání a nejde o udržovací práce na stavbě, která je kulturní památkou. V dané věci se nepochybně jedná o nemovitou kulturní památku, což vyplývá i ze závazného stanoviska Městského úřadu v Pelhřimově, investičního odboru, úsek památkové péče ze dne 18.10.2010, ve kterém je uvedeno, že je registrována pod číslem 32302/3-2872.

(11) Správní orgán prvého stupně ve sdělení ze dne 7.2.2011 značky OV/67/2011-3 vyjádřil k jednotlivým námitkám stěžovatelů svůj závěr a dospěl k závěru, že územní souhlas byl vydán v souladu se zákonem. Správní orgán prvého stupně však není funkčně příslušný k vydání rozhodnutí o odvolání, pouze provádí přípravné úkony odvolacího řízení podle § 86 správního řádu. Po jejich provedení vyhotoví své stanovisko a předá spis odvolacímu orgánu. Tento právní názor je vysloven v rozsudku Nejvyššího správního soudu výše citovaném č.j. 1 As 92/2008-76. Soud proto dovodil, že sdělení vydané správním orgánem prvého stupně představuje právě stanovisko k odvolání, které bylo zasláno žalobcům. Správní řád tento postup nepředepisuje, avšak nelze dovodit, že by se jednalo o nezákonný postup, neboť stanovisko je součástí spisu, do něhož mají žalobci právo nahlédnout a seznámit se tak i s obsahem tohoto stanoviska. Žalobci však toto stanovisko ze dne 7.2.2011 žalobou nenapadli, neboť žaloba byla podána již dne 13.1.2011, poté co podali odvolání proti souhlasu stavebního úřadu. Z toho důvodu soud dospěl k závěru, že žaloba žalobců je předčasná, neboť žalobou bylo napadeno prvostupňové rozhodnutí správního orgánu v době, kdy bylo podáno Pokračování
- 6 -
10A 8/2011

odvolání proti souhlasu prvostupňového orgánu, aniž však bylo zákonným způsobem o tomto odvolání rozhodnuto. Sdělení žalovaného je po materiální stránce rozhodnutím ve smyslu správního řádu i ve smyslu § 65 s.ř.s., neboť jsou jím zakládána, měněna nebo rušena práva a povinnosti. Sdělení ze dne 7.2.2011 však žalobou napadeno nebylo. V dané věci lze sdělení považovat za vyjádření prvostupňového orgánu k podanému odvolání žalobců, které by mělo být předloženo odvolacímu orgánu, který by o odvolání žalobců rozhodl. Toto rozhodnutí je pak soudně přezkoumatelné ve smyslu § 65 s.ř.s., kdy příslušnost soudu k projednání takové žaloby je dána v § 7 odst. 2 s.ř.s. V dané věci však bylo předmětem posouzení učiněno rozhodnutí – souhlas v době, kdy proti němu bylo podáno odvolání, o kterém v době podání žaloby nebylo rozhodnuto. Soud proto uzavřel, že jedná se o žalobu předčasnou.

(12) Pokud je v doplňku žaloby alternativně uváděno, že může se jednat i o žalobu před nezákonným zásahem správního orgánu, pak k tomu soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 4 As 64/2007-65, podle kterého „.... souhlas s ohlášením je tedy nejen prostým úkonem správního orgánu, ale v důsledku své schopnosti stanovovat práva a povinnosti osobám, je ho nutno označit za individuelní správní akt, který zakládá práva a povinnosti nejen stavebníkovi, ale dotýká se i právní sféry dalších osob…“. Nejvyšší správní soud poukazuje na svůj názor vyjádřený v rozsudku ze dne 31.1.2007, č.j. 2 Aps 1/2006-80, v němž bylo konstatováno, že souhlas stavebního úřadu s ohlášením nenaplňuje pojmové znaky zásahu“. V rozsudku č.j. 2 Aps 1/2006-80 Nejvyšší správní soud dovodil „… určujícím kritériem pro podání žaloby, totiž není jakási procesní taktika žalobce, nýbrž povaha napadeného úkonu. Přitom platí, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu má před žalobou proti nezákonnému zásahu přednost… lze označit tudíž primát žaloby proti rozhodnutí správního orágnu, kdy sekundární možnost podání úspěšné žaloby proti nezákonnému zásahu nastupuje teprve tehdy, pokud žaloba proti rozhodnutí nepřipadá v úvahu….“ V dané věci, proto jak bylo výše vysvětleno, sdělení vydané podle § 104 stavebního zákona je možné vymezit jako individuelní správní akt vydaný v rámci vztahu mezi stavebním úřadem a stavebníkem, které má povahu individuálního správního aktu, může být napadeno žalobou proti rozhodnutí správního orgánu a nelze dovodit, jak je zmiňováno v textu doplňku žaloby, že je možné tuto žalobu považovat případně za žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu.

VI. Závěr, náklady řízení

(13) Soud proto uzavřel, že se v dané věci jednalo o žalobu předčasnou, neboť se žalobci domáhali přezkoumání rozhodnutí za situace, kdy proti němu bylo podáno odvolání, o kterém nebylo v době podání žaloby rozhodnuto. Soud proto postupoval podle § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s. a žalobu usnesením odmítl, neboť se jednalo o návrh předčasný.

(14) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže žaloba byla odmítnuta. Soud dále rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobcům podle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, neboť žaloba byla odmítnuta před prvním jednáním. Z toho důvodu byly splněny podmínky pro vrácení soudního poplatku, který byl žalobcem zaplacen v celkové částce 2 000,- Kč. Takto zaplacený soudní poplatek se žalobcům vrací k rukám jejich právní zástupkyně.

Pokračování
- 7 -
10A 8/2011

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou

týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. e) s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek. Stěžovatel musí být v řízeni o kasační stížnosti zastoupen podle § 105 odst. 2 s.ř.s. advokátem.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 23. března 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru