Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 77/2013 - 28Rozsudek KSCB ze dne 11.02.2014

Prejudikatura

5 Ca 117/2009 - 39


přidejte vlastní popisek

10A 77/2013 - 28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce R. Š., zast. JUDr. Josefem Šťastným, advokátem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 2.5.2013 č.j. KUJCK 20797/2013/OREG, takto:

Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje v Českých Budějovicích ze dne 2.5.2013 č.j. KUJCK 20797/2013/OREG a rozhodnutí Městského úřadu v Blatné ze dne 23.1.2013 č.j. MUBL 12634/2012 se zrušují pro vady řízení a věc se v rací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 5.614,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalobce.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 3.7.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2.5.2013 č.j. KUJCK 20797/2013/OREG, jímž bylo částečně změněno rozhodnutí Městského úřadu v Blatné o uložení sankce za přestupek za porušení stavebního práva a ve změnou nedotčených částech bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno a odvolání zamítnuto.

Pokračování
- 2 -
10A 77/2013

V žalobě se poukazuje na to, že řízení předcházející napadenému rozhodnutí je stiženo procesní vadou, kterou v dalším řízení zhojit nelze. Ta spočívá v tom, že žalobci nebylo umožněno účastnit se kontrolní prohlídky prováděné prvoinstančním orgánem. Bylo postupováno v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, kontrolní prohlídka byla uskutečněna, aniž byl o tom žalobce informován, čímž mu bylo znemožněno kontrolní prohlídky se účastnit a byl připraven o možnost hájit při této kontrolní prohlídce svá práva a vyjadřovat se k úkonům prováděným při tomto místním šetření. Důkaz nebyl pořízen v souladu se zákonem a nelze k němu přihlížet.

Dále nebyl dodržen postup podle § 36 odst. 3 správního řádu, jestliže výzva byla vydána ještě před skončením dokazování.

Z věcného hlediska je namítáno, že žalobce je právním laikem a nebyl si vědom nutnosti oznámit stavební práce stavebnímu úřadu. Tyto práce byly provedeny v zájmu předcházení vzniku škod. Počínal si v krajní nouzi s cílem vzniku škod předejít. Na pokyn stavebního úřadu práce zastavil a se stavebním úřadem spolupracuje. Uložená sankce nezohledňuje mimořádné okolnosti, které bylo nutno vzít na zřetel, společenskou nebezpečnost hodnotí jako zanedbatelnou a omluvitelnou. Z toho dovozuje, že pokuta je ve zjevném nepoměru k závažnosti jednání žalobce. Sankce nezohledňuje majetkové poměry žalobce, nezbytné investice, které je třeba na objektu provést v zájmu odvrácení nebezpečí, které objekt představoval. Úvahy o majetkových poměrech spočívají pouze v tom, že finanční situace žalobce se jeví jako dobrá, je-li zaměstnán.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Stavební úřad v souzené věci postupem podle § 171 stavebního zákona opatřil podklady pro zahájení řízení o přestupku proti stavebnímu zákonu, když v rámci prohlídky na místě samém zjistil, že na konkrétním domě jsou prováděny stavební práce. Skutečnost, že na objektu je prováděna rozsáhlá stavební činnost, bylo zřejmé z veřejného prostranství, což dokládá fotodokumentace. Žalobce druhý den po kontrolní prohlídce na stavebním úřadu sdělil, že stavební povolení nemá, stavbu provádí svépomocí, přičemž se domníval, že žádné opatření stavebního úřadu nepotřebuje. Byly proto dostatečné podklady pro zahájení řízení o přestupku. Poté co se žalobce s podklady pro rozhodnutí seznámil, nebylo důkazní řízení doplňováno. Je předpoklad, že po projednání přestupku při ústním jednání dochází k vydání rozhodnutí. Po ústním jednání v souzené věci nebylo dokazování doplňováno a nebylo tudíž zapotřebí žalobce vyzývat k vyjádření ke shromážděným podkladům.

Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Dne 7.11.2012 provedl stavební úřad kontrolní prohlídku rozestavěné stavby domu č. 39 v Sedlici. Bylo tak učiněno v rámci stavebního dozoru a v protokolu jsou popsány prováděné stavební úpravy. Za přítomnosti dvou dělníků byla pořízena fotodokumentace. Stavebník přítomen nebyl a podle sdělení příbuzných účastných kontrolní prohlídky se nacházel v zaměstnání.

Dne 8.11.2012 se žalobce dostavil na stavební úřad a sdělil, že skutečně nemá stavební povolení, stavbu provádí svépomocí. Vyjádřil domněnku, že když nemění velikost objektu a jeho vzhled není stavebního povolení zapotřebí. Dne 12.11.2012 je datováno oznámení o zahájení řízení o přestupku proti stavebnímu zákonu a současně byl stanoven termín ústního jednání. Téhož dne je datováno sdělení v záležitosti dodatečného povolení stavby a výzva k bezodkladnému zastavení prací na stavbě.

Pokračování
- 3 -
10A 77/2013

Fotodokumentace pořízená stavebním úřadem dne 20.11.2012 dokládá, že rozestavěná stavba byla zastřešena.

Protokol o ústním jednání ze dne 3.12.2012 obsahuje výčet poučení udělených žalobci, mimo jiné se odkazuje na ustanovení § 36 odst. 2 správního řádu o tom, že účastníci mají právo vyjádřit v řízení své stanovisko a na žádost se jim poskytne informace o řízení. Žalobce k přestupku uvedl, že stavební práce provádí od září 2012, činí tak svépomocí bez stavebního povolení, protože se domníval, že při zachování obvodové zdi a tvaru objektu žádné povolení nepotřebuje. Na výzvu k zastavení řízení nereagoval, protože potřeboval stavbu proti dešti zastřešit. Uvedl, jaké práce na stavbě provedl. Činil tak pro špatný technický stav objektu, který podle názoru žalobce ohrožoval sousedy. Žalobce je zaměstnaný, bude si vyřizovat půjčku na stavbu, nemá žádné dluhy. Opatřuje projektovou dokumentaci a doklady pro dodatečné povolení stavby.

Dne 23.1.2013 bylo vydáno rozhodnutí, jímž žalobce byl uznán vinným přestupkem podle § 178 odst. 1 písm. n) stavebního zákona, protože od září do listopadu 2012 prováděl svépomocí úpravy domu č. 39 na st. p. č. 61 v k.ú. Sedlice u Blatné bez ohlášení stavebnímu úřadu a za tento přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 20.000,- Kč a současně uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že bylo prokázáno, že žalobce se dopustil přestupku podle § 178 odst. 1 písm. n) stavebního zákona tím, že prováděl stavbu bez stavebního povolení. Následkem přestupku mohlo být ohrožení zájmu společnosti na nezbytné preventivní regulaci stavební činnosti, kdy záměr stavebníka musí být podroben kontrole před tím, než se začne uskutečňovat v zájmu vyloučení možného dotčení veřejných zájmů. Žalobce se přestupku dopustil z nevědomosti, vyřizuje si podklady pro dodatečné povolení stavby. Při úvaze o výši pokuty se zabýval finanční situací žalobce, kdy z jeho výpovědi bylo vyrozuměno, že žalobce je trvale zaměstnán a nemá žádné dluhy. Dovozuje se, že finanční situace žalobce je dobrá, pokuta pro něj není likvidační, ale naopak přiměřená.

Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání, poukázal na to, že uložená sankce je ve zjevném nepoměru k závažnosti skutku a dalším mimořádným okolnostem, žalobce jednal v nouzi v zájmu předcházení škodám, poukázal na to, že zaměstnanci stavebního úřadu vstoupili do objektu žalobce, aniž jej na to upozornili. K dalšímu porušení práv účastníka došlo tím, že ten nebyl vyrozuměn o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, s těmito podklady se seznámit.

Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, kdy žalovaný změnil výrok o tom, že žalobce je vinen konkrétním přestupkem tak, že byly specifikovány stavební úpravy, ve změnou nedotčených částech bylo odvolání zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že bylo prokázáno naplnění skutkové podstaty konkrétního přestupku, což je prokázáno fotodokumentací a vyjádřením žalobce samého. Porušení právní povinnosti nelze omlouvat tím, že žalobce je právním laikem. Tvrzení žalobce o tom, že objekt byl v havarijním stavu, a tudíž si žalobce počínal v krajní nouzi, žalovaný neuvěřil. Kdyby tomu tak bylo, musel by se žalobce obrátit na stavební úřad, což neučinil. Proto se dovozuje, že o stav odpovídající krajní nouzi se nejednalo. Výši upravené pokuty hodnotí žalovaný jako přiměřenou, kdy kritériem byla závažnost deliktu, k ohrožení veřejného zájmu došlo v tom ohledu, že provádění stavební činnosti musí být podrobeno kontrole před tím, než se taková činnost začne uskutečňovat. Zvolená sankce činí 1 % z částky, kterou lze za daný delikt uložit. Bylo přihlédnuto k majetkovým poměrům žalobce, který je trvale zaměstnán a bez dluhů, což znamená, že jeho finanční situace se jeví jako Pokračování
- 4 -
10A 77/2013

dobrá. Pokuta likvidační není a z hlediska represe a prevence je odpovídající. Určitá procesní pochybení zůstávají bez vlivu na zákonnost napadeného rozhodnutí.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

Žalobní výhrady směřují k provedení místního šetření ze dne 7.11.2012. Mezi účastníky není na sporu, že zaměstnanci stavebního úřadu se v tento den dostavili na staveniště, učinili zjištění o rozsahu prováděných stavebních prací a pořídili fotodokumentaci stavby z venkovní strany i uvnitř. Jednalo se proto o výkon státního dozoru ve věcech stavebního řádu ve smyslu § 171 odst. 1 stavebního zákona. Ustanovení § 172 odst. 1 zákona opravňuje pověřené zaměstnance stavebního úřadu vstupovat na cizí pozemky a stavby, mimo jiné za účelem zjišťování stavu těchto staveb. Zákon současně normuje, že vstup na stavbu lze učinit s vědomím vlastníka. O výjimku ve smyslu § 172 odst. 3 stavebního zákona se nejednalo. Místní šetření provedené v rámci výkonu státního dozoru se proto neuskutečnilo zcela v souladu s požadavky citovaných právních norem. Nicméně v souladu s výsledky místního šetření je vyjádření žalobce samého o tom, že provádí stavbu bez ohlášení či stavebního povolení, tyto důkazy jsou v souladu a je to žalobce sám, který potvrzuje, že nemá žádné přivolení stavebního úřadu k realizaci konkrétní stavby. Skutkové zjištění o tom, že žalobce postupuje v rozporu s předpisy stavebního práva tím, že bez příslušného oprávnění realizuje stavbu, má proto oporu ve spise. Na tomto zjištění nic nemění okolnost, že státní stavební dozor nebyl proveden zcela v souladu s požadavky stavebního zákona.

Poznamenává se, že předmětem stavební činnosti byl rodinný dům, ze kterého žalobce podle svého tvrzení ponechal pouze obvodové zdivo, pak tato budova není podřaditelná ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona, který upravuje stavby, ohledně kterých se ohlášení stavebnímu úřadu ani stavební povolení nevyžaduje.

Skutkové zjištění o tom, že stavba je prováděna bez opatření stavebního úřadu, má oporu ve spise a právní zjištění, že žalobce svým počínáním naplnil skutkovou podstatu přestupku, na takové počínání dopadající, je zákonu odpovídající.

Žalobce následující den po výkonu státního dozoru dne 8.11.2012 potvrdil, že v rozsahu zjištěném stavebním úřadem stavební práce provádí, vyjádření žalobce z tohoto dne i následně v přestupkovém řízení je v souladu se zjištěním stavebního úřadu při výkonu státního dozoru. Ten sice nebyl proveden v souladu se zákonnými požadavky v důsledku nevyrozumění žalobce o takovém úkonu, avšak tato skutečnost sama o sobě neznamená, že žalobce neměl možnost svá práva procesní povahy uplatnit, jestliže tak učinil následující den a nemění to nic na skutečnosti, že prováděl stavební činnost bez zákonem předepsaného přivolení stavebního úřadu. Jako důkaz lze využít fotodokumentaci pořízenou při výkonu státního dozoru z veřejného prostranství, která dokládá stavební stav domu, ze kterého zbývá I. nadzemní podlaží, nad nímž jsou markantní nově zřízené konstrukce, fotodokumentace z 20.11.2012 pořízená rovněž z veřejného prostranství zachycuje vyzděný štít a opatření stavby krytinou vzdor tomu, že žalobci bylo doručeno rozhodnutí o zastavení prací na této stavbě. Napadené rozhodnutí se proto neopírá pouze o důkaz, který nebyl pořízen v souladu se zákonem. Pro žalobou vytýkanou vadu provedení státního dozoru není napadené rozhodnutí nezákonné, tím spíše za situace, kdy žalobce sám uvádí, že stavbu bez ohlášení či stavebního povolení provádí.

Pokračování
- 5 -
10A 77/2013

Žalobci je zapotřebí přisvědčit, že v průběhu řízení nebylo respektováno jeho právo podle § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobci se dostalo poučení o právech obviněného z přestupku podle § 73 odst. 2 zákon o přestupcích jednak v oznámení o zahájení přestupkového řízení jednak při ústním jednání. O procesním právu, které se vztahuje k dokazování podle § 36 odst. 3 správního řádu, poučen nebyl. Při ústním jednání se mu dostalo poučení o právech podle § 36 odst. 2 správního řádu. Správní orgány zpravidla o přestupku rozhodují po provedení ústního jednání. O tom, že přestupek se stal, není mezi účastníky sporu a po provedení ústního jednání nebylo řízení nikterak doplňováno. Smyslem ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu je dát účastníku k dispozici skutková zjištění správního orgánu, aby mohl poukázat na jejich nesprávnost a případné nesrovnalosti a navrhnout doplnění dokazování. Protože rozhodnutí o přestupku obsahuje nejen výrok o vině, ale též o ukládané sankci, přicházelo by v úvahu např. doplnění dokazování o finanční situaci žalobce, jestliže ten při ústním jednání uvedl, že uvažuje o opatření úvěru na dokončení stavby. Je-li na obviněném z přestupku, aby svá práva v řízení hájil, bylo zapotřebí jej uvědomit i o právu podle § 36 odst. 3 správního řádu. Jestliže se žalobci takového poučení nedostalo, nemohl seznat, že důkazní řízení je pro zjištění skutkového stavu ukončeno.

Právě se zřetelem na požadavky správního řádu a zákona o přestupcích o poučovací povinnosti správních orgánů, může mít vliv na splnění této povinnosti způsob poučování. Pro věc je však rozhodné, že z počínání žalobce v průběhu řízení je zřejmé, že jemu adresované písemnosti se do rukou žalobce dostaly a ten byl s obsahem písemností seznámen. Pro nedostatečné poučení o právech podle § 36 odst. 3 správního řádu nemůže však napadené rozhodnutí obstát. V souzené záležitosti je prokázáno, že žalobce prováděl stavební činnost na konkrétní budově bez stavebního povolení či ohlášení. Formální stránka daného přestupku je dodržena a je splněno i materiální hledisko přestupku, jímž je zájem na dodržování předpisů stavebního práva a realizaci staveb v souladu s těmito předpisy. Neznalost povinností stavebníka neznamená, že ten svým počínáním nemůže založit skutkovou podstatu přestupku. I laické veřejnosti v oboru stavebního práva je známo, že stavební činnost v rozsahu realizované žalobcem vyžaduje projektovou dokumentaci. Tu ostatně žalobce obstarává pro účely dodatečného povolení stavby. Žalobci nic nebránilo, aby se včas obrátil na stavební úřad či projektanta a tak získal dostatečné informace o tom, jak při záměru přestavět konkrétní dům, postupovat. Proto soud nesdílí názor žalobce, že realizace stavby bez přivolení stavebního úřadu je činností omluvitelnou. Nelze argumentovat novelizacemi stavebního zákona, jestliže veškeré dřívější právní úpravy stavebního práva vyžadovaly ke stavebním aktivitám obdobným činnosti žalobce stavebního povolení.

Žalobní tvrzení o zájmu předcházet škodám, není ničím podložené a fotodokumentace pořízená z veřejného prostranství dne 7.11.2012 nenasvědčuje tomu, že žalobce na stavbě provedl pouze nezbytné úpravy. O tom, že nejedná se o nezbytné úpravy, svědčí vyjádření žalobce z 8.11.2012 o tom, že velikost objektu a jeho vzhled nemění, a proto se domníval, že nepotřebuje žádné stavební povolení. Rozsah prací popisuje protokol Státní památkové péče a žalobce uvedl při jednání dne 3.12.2012, že dokončil zastřešení objektu, výstavbu štítů, nový strop, příčky a osadil okna. Vnitřní úpravy výstavbu štítů a osazení oken jistě nelze podřadit nezbytným stavebním úpravám, které v zájmu předcházení škodám nesnesou odkladu. Z vyjádření žalobce ze dne 8.11.2012 bezprostředně po provedení státního dozoru vyplývá, že stavební činnost bez povolení prováděl proto, že se domníval, že žádné přivolení stavebního úřadu nepotřebuje a nikoli z důvodů, že by bezprostředně hrozila škoda, jak se tvrdí v žalobě. Nejedná se proto o situaci, kdy žalobce svým počínáním odvracel hrozící škodu, ale realizoval stavbu bez povolení, ať již jakoukoli formou zavinění.

Pokračování
- 6 -
10A 77/2013

Odpovědnosti žalobce za přestupek nezbavuje ani okolnost, že žalobce vyjma dokončení zastřešení respektoval rozhodnutí stavebního úřadu o zastavení prací. To je ostatně žalobcovou povinností ve smyslu § 134 odst. 4 stavebního zákona.

Provádění stavby bez souhlasu stavebního úřadu či stavebního povolení je přestupkem, kterého se žalobce dopustil zaviněně, přičemž vědět měl nebo vědět mohl, že k jím prováděné stavbě je nezbytné přivolení stavebního úřadu. Jeho povinností bylo nepovolenou stavbu na výzvu stavebního úřadu zastavit a spolupráce žalobce je zcela nezbytná, jestliže má zájem na tom, aby mu byla stavba dodatečně povolena.

V průběhu řízení žalobce neprokázal existenci mimořádných okolností, které by bylo zapotřebí při projednání přestupku zohlednit. Ohledně tvrzených škod odkazuje soud na to, co bylo uvedeno v předchozí pasáži rozsudku. Proto nelze tvrdit, že napadené rozhodnutí nemůže obstát. Soud rovněž nesdílí názor žalobce o zanedbatelné společenské nebezpečnosti, je-li v podstatě prováděna nová stavba bez souhlasu stavebního úřadu či stavebního povolení, přičemž opačný přístup představuje zásah do veřejného zájmu tak, jak je formulován v ustanovení § 132 odst. 3 stavebního zákona, přičemž přivolení stavebního úřadu zajišťuje, že stavba byla podrobena kontrole se zřetelem na to, aby např. neohrožovala život či zdraví osob, bezpečnost, životní prostředí, zájmy památkové péče, zájmy sousední stavby, požární, hygienické, zdravotní požadavky. Ani skutečnost, že žalobce počínal si v krajní nouzi, nebyla prokázána a podložena žádným důkazem. Z tohoto pohledu jedná se o závažné porušení právních předpisů a těmito hledisky se správní orgány obou stupňů zabývaly.

Přisvědčit je však zapotřebí žalobnímu tvrzení o tom, že nebyly zohledněny majetkové poměry žalobce. Rozhodnutí o výši pokuty představuje správní uvážení, pro jehož zákonnou aplikaci je předpoklad opatřit dostatečné skutkové podklady. Mezi takové podklady patří zjištění o majetkových poměrech žalobce, má-li být podle § 12 odst. 1 zákona o přestupcích při určení výše sankce přihlédnuto k osobě pachatele. V souzené věci správní orgány obou stupňů vycházely z údaje žalobce o tom, že je zaměstnán, nemá žádné dluhy, žalobce dále uvedl, že uvažuje o úvěru na dokončení stavby, čímž se ani jeden ze správních orgánů nezabýval. Pro posouzení majetkových poměrů žalobce nepostačuje zjištění o tom, že je zaměstnán, ale je třeba zjistit, jaký je jeho příjem. V tomto ohledu zůstaly skutkové podklady neúplné a nelze proto spolehlivě přezkoumat, zda správní uvážení o výši pokuty nevykročilo ze zákonných mezí. Jestliže není úsudek o majetkových poměrech žalobce podložen, nelze se zabývat tím, zda rozhodnutí nevybočuje z obvyklé rozhodovací praxe.

Soud proto uzavřel, že skutkové a právní zjištění o tom, že žalobce se konkrétního přestupku proti stavebnímu řádu dopustil, je správné, avšak úsudek o výši pokuty nelze přezkoumat pro nedostatek podkladů, přičemž tomuto pochybení bylo možno předejít při respektování procesních práv žalobce. Soud proto shledal žalobu částečně opodstatněnou.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Protože stejnými vadami je zatíženo rozhodnutí správního úřadu I. stupně, zrušil soud postupem podle § 78 odst. 3 s.ř.s. současně rozhodnutí stavebního úřadu v Blatné.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení částečný úspěch. Plný úspěch účastníka řízení není výlučně odvislý od zrušení napadeného rozhodnutí, ale soud v souzené věci zohlednil, že Pokračování
- 7 -
10A 77/2013

rozhodnutí o vině žalobce je správné, avšak není přezkoumatelné rozhodnutí o výši pokuty, přičemž došlo k porušení procesních předpisů. Úspěšnost žalobce je proto soudem hodnocena v rozsahu ½, která z nákladů ve výši 11.228,- Kč činí 5.614,- Kč. Náklady řízení v souzené věci představuje zaplacený soudní poplatek v hodnotě 3.000,- Kč, odměna advokáta za dva úkony právní služby po 3.100,- Kč, 2x režijní paušál po 300,- Kč a 1.428,- Kč na dani z přidané hodnoty, které je zástupce žalobce plátcem.

Podle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. zrušil soud napadené rozhodnutí bez jednání, protože řízení je zatíženo takovou procesní vadou, která mohla mít dopad do zákonnosti napadeného rozhodnutí. Tato vada spočívá především v nerespektování procesních předpisů o poučovací povinnosti účastníka řízení a v neobstarání skutkových podkladů o majetkových poměrech žalobce pro úvahu o výši sankce.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 11. února 2014

Samosoudkyně:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru