Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 74/2011 - 30Rozsudek KSCB ze dne 21.11.2011

Prejudikatura

Na 249/2003 - 9


přidejte vlastní popisek

10A 74/2011 – 30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce ADMIRAL GLOBAL BETTING a.s., Komořany 146, Rousínov u Vyškova, zastoupeného Ing. Radkem Lančíkem, daňovým poradcem, Brno, Divadelní 4, proti žalovanému Městu Písek, Velké náměstí 114/3, Písek, o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 8.9.2011 domáhá vydání rozhodnutí, ve kterém by soud uložil žalovanému vydat platební výměr na místní poplatek za provozování hracího přístroje nebo jiného technického zařízení dle sdělení ze dne 15.3.2011.

V žalobě žalobce uvádí, že dne 15.3.2011 sdělil žalovanému informace ohledně místního poplatku za provozovaný hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu. V podání žalobce uvedl, že jím provozovaná zařízení nepodléhají místnímu poplatku a požadoval, aby byl zahájen postup k odstranění pochybností a v nalézacím řízení byl stanoven místní poplatek platebním výměrem s náležitým odůvodněním. Žalovaný místní poplatek nevyměřil platebním výměrem, což žalobce považoval za nečinnost a podnětem ze dne 6.6.2011 dle § 38 daňového Pokračování
- 2 -
10A 74/2011

řádu požadoval sjednání nápravy spočívající v uložení povinnosti žalovanému vydat platební výměr. Na to žalobce obdržel odpověď Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 29.8.2011, že požadavek na vydání platebního výměru je irelevantní. Dle žalobce měl žalovaný výsledek vyměření oznámit žalobci platebním výměrem, neboť výše místního poplatku se dle žalovaného odchyluje od výše místního poplatku tvrzeného žalobcem ve sdělení ze dne 15.3.2011. Zákon o místních poplatcích vychází z principu, že poplatek je placen bez toho, aby bylo vydáno daňové přiznání či hlášení, za tato hlášení není možné považovat podání ohlášení dle čl. 4 Obecně závazné vyhlášky města Písek č. 1/2011. Žalovaný žádný platební výměr žalobci neoznámil, dle žalobce jedná se o nečinnost žalovaného, a proto se domáhá vydání rozsudku, ve kterém by soudem bylo žalovanému uloženo vydat platební výměr na místní poplatek.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť při správě místního poplatku je správce poplatku povinen postupovat dle daňového řádu, avšak pouze tehdy, pokud zákon o místních poplatcích nestanoví jinak. Zákon o místních poplatcích obsahuje ve vztahu k daňovému řádu speciální ustanovení týkající se problematiky vyměřování místních poplatků, z daňového řádu vyplývá lhůta pro vyměření poplatku, která činí tři roky. Místní poplatek se platí bez daňového přiznání, k jeho vyměření dojde pouze z iniciativy správce poplatku, pokud poplatník místní poplatek nezaplatí včas nebo ve správné výši. Žalovaný je proto přesvědčen, že z jeho strany k nečinnosti nedošlo.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Žalobce dne 17.3.2011 finančnímu odboru Městského úřadu Písek oznámil, jaká hrací zařízení na území města na základě povolení Ministerstva financí provozuje a současně s tím ohlásil, že jím provozované jiné technické zařízení nepodléhá místnímu poplatku. V podání žalobce rovněž požadoval, aby v případě, že má rozdílný názor, byl zahájen postup k odstranění pochybností a v v nalézacím řízení byl stanoven místní poplatek rozhodnutím. Žalobce dne 5.4.2011 zaslal správci poplatku odvolání proti konkludentnímu vyměření místního poplatku za jiné technické herní zařízení, kde hodnotil konkludentní vyměření místního poplatku jako nezákonné a protiústavní.

Městský úřad Písek, finanční odbor o odvolání žalobce rozhodl dne 5.5.2011 pod č.j. MUPI/2011/12544 tak, že odvolání žalobce jako nepřípustné zamítl s odůvodněním, že při dobrovolném zaplacení poplatku ve lhůtě splatnosti nemá správce poplatku povinnost vydat platební výměr.

Žalobce se dne 19.5.2011 proti shora uvedenému rozhodnutí ze dne 5.5.2011 o zamítnutí odvolání pro jeho nepřípustnost odvolal a rovněž proti rozhodnutí o zastavení řízení, kterým bylo Městským úřadem Písek zamítnuto odvolání ze dne 5.4.2011 č. j. AGB/O/38/2011 I proti konkludentnímu vyměření místního poplatku za provozované jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí za období od 1.1.2011 do 31.3.2011.

Krajský úřad Jihočeského kraje rozhodnutím ze dne 1.9.2011 č.j. KUJCK/21835/2011/OEKO odvolání žalobce jako nedůvodné zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil s odůvodněním, že poplatník splnil svou ohlašovací povinnost, a proto v případě dobrovolného zaplacení poplatku v řádném termínu nebyl vydán platební výměr, neboť zákon o místních poplatcích to neumožňuje. Je vyloučeno, aby bylo proti neexistujícímu platebnímu výměru podáno odvolání, a proto je odvolání nepřípustné. Jelikož tedy správcem poplatku nebylo vydáno žádné rozhodnutí o poplatkové povinnosti, není možné proti zaplacení Pokračování
- 3 -
10A 74/2011

místního poplatku podat odvolání. Správce poplatku neměl povinnost vydat na základě žádosti žalobce platební výměr při dobrovolném zaplacení poplatku ve lhůtě splatnosti stanovené.

Žalobce se podnětem ze dne 6.6.2011 dožadoval sjednání nápravy spočívající v uložení povinnosti žalovanému vydat platební výměr.

Krajský úřad Jihočeského kraje v Českých Budějovicích prověřil podnět na ochranu před nečinností správce poplatku a žalobci zaslal odpověď dne 29.8.2011 s tím, že požadavek na vydání platebního výměru je neopodstatněný, neboť žalobce žádnou poplatkovou povinnost nemá, ta vzniká až v okamžiku splatnosti dle obecně závazné vyhlášky Města Písek č. 1/2011 a správce poplatku proto není oprávněn vydávat platební výměr.

Z výpisu plateb vyplývá, že žalobce dne 5.4.2011 uhradil místní poplatek ve výši 10.200 Kč a dne 1.7.2011 ve výši 30.000 Kč.

Soud o dané věci uvážil následovně:

Ve správním soudnictví se lze domáhat ochrany proti nečinnosti správního orgánu, a to žalobou podle § 79 odst. 1 s.ř.s. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, se může žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé, nebo osvědčení. Dovolání se ochrany u soudu je tak omezeno na případy, kdy ve správním řízení má správní orgán povinnost vydat rozhodnutí, nebo má povinnost vydat osvědčení, má-li tak učinit v určité zákonem stanovené lhůtě a žalobce vyčerpal, pokud mu je ovšem zákon o správním řízení zakládá, zákonné prostředky správního řízení v ochraně před nečinností správního orgánu. Takovým prostředkem je žádost o vydání opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. (správní řád). Vyčerpání prostředku ochrany je nutno rozumět nejenom samotné podání takové žádosti. Je třeba vyčkat i na její vyřízení. Žalobu lze podat až na základě rozhodnutí nadřízeného orgánu, který žádosti o vydání opatření proti nečinnosti nevyhověl. Žalobu lze později podat i v případě, kdy je zřejmé, že podřízený orgán uložená opatření proti nečinnosti neplní.

Žalobce se svou žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu domáhá ochrany u žalovaného – Město Písek, který však není v daném případě správním orgánem, jež by byl povinen vydat rozhodnutí nebo osvědčení. Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 8.4.2003, č.j. Na 249/2003-29 publikovaném pod č. 19/2003 NSS konstatoval, že pasivní legitimace je v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 odst. 2 s.ř.s. určena tvrzením žalobce v žalobě. Existencí povinností žalovaného vydat rozhodnutí ve věci samé se soud, a to soud věcně a místně příslušný zabývá až při věcném posuzování žaloby a nikoli při rozhodování o procesních otázkách. Při věcném přezkoumání soud zjistil, že není dána pasivní věcná legitimace na straně žalovaného – Města Písek. Žalovaným je v řízení o žalobě o ochraně proti nečinnosti správního orgánu správní orgán, který nevydal rozhodnutí, přestože tak byl povinen učinit. Nečinnost při vydávání rozhodnutí se může týkat jak orgánu prvé instance, tak orgánu odvolacího. V daném případě žalobce označil za žalovaného v řízení o ochraně před nečinností Město Písek, který nemá pravomoc rozhodnutí vydat, proto soud žalobu zamítl, aniž zkoumal, zda tuto pravomoc má jiný správní orgán, neboť povinnost by Pokračování
- 4 -
10A 74/2011

mohl uložit jen žalovanému, to je tomu, kdo má povinnost vydat rozhodnutí podle žalobního tvrzení.

Takto bylo i judikováno Nejvyšším správním soudem v rozhodnutí ze dne 4.11.2004 č.j. 3 Ans 2/2004, jež bylo schváleno v podobě judikátu /EJ 602/2004/.

Soud poznamenává, že podatel podnětu k zahájení řízení z moci úřední se nemůže domoci jeho zahájení a následného vydání rozhodnutí. Správní řád ukládá povinnost správnímu orgánu podnět v zákonné lhůtě vyřídit a podatele o tom informovat. Nelze však z toho dovodit právo na vyhovění podnětu a tomu odpovídající vynutitelnou povinnost správního orgánu řízení zahájit. Možnost zahájit správní řízení z moci úřední slouží k tomu, aby ve veřejném zájmu byla určitá věc správním orgánem autoritativně vyřešena a nikoliv k realizaci individuálních veřejných subjektivních práv, fyzických a právnických povinností. Dalším důvodem je i skutečnost, že podnět k zahájení řízení z moci úřední může podat kdokoliv, tedy i ten, o jehož právech či povinnostech by nebylo v řízení jednáno, jehož práv či povinností by se výsledné rozhodnutí správního orgánu nijak nedotklo. Takový podatel by nebyl účastníkem tohoto řízení a nebylo by tudíž ani účelné mu přiznávat nějaká procesní práva. Není tedy zde dán legitimní zájem na tom, aby zahájení správního řízení z moci úřední bylo vynutitelné na základě pouhého podnětu a není zde proto ani důvodu poskytovat soudní ochranu podateli. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce není věcně legitimován k podání žaloby, neboť ochranu proti nečinnosti nelze poskytnout tam, kde žádné správní řízení dosud zahájeno nebylo. Je tedy i vyloučeno, aby byl někdo zkrácen na svých veřejných subjektivních právech. Žalobce se proto nemůže domáhat ochrany proti nečinnosti v případě, že správní řízení nebylo zahájeno.

Z předloženého správního spisu vyplynulo, že žalobce se domáhal ochrany proti nečinnosti podáním ze dne 6.6.2011, na které obdržel odpověď od Krajského úřadu dne 29.8.2011, kdy po provedeném šetření Krajský úřad Jihočeského kraje neshledal podnět důvodným a jako takový jej odložil s odůvodněním, že zákon o místních poplatcích vychází z principu, že poplatek je placen bez toho, aby bylo vydáváno daňové přiznání či hlášení. Za toto hlášení není možné považovat podání o hlášení v souladu s obecně závaznou vyhláškou. Úprava v zákoně o místních poplatcích vylučuje užití ustanovení daňového řádu vztahující se k vyměření daně na základě podání daňového přiznání či hlášení. Správce poplatku proto nebyl povinen ani oprávněn platební výměr vydat, platební výměr se vydává jen tehdy, není-li poplatek zaplacen včas a ve správné výši.

Žalobce poté co dne 15.3.2011 sdělil informace ohledně místního poplatku ze dne 5.4.2011 se odvolal proti konkludentnímu vyměření místního poplatku. Jako důvod odvolání uvedl, že správce místního poplatku mu nesdělil výsledek vyměřeného místního poplatku. O tomto odvolání žalobce bylo Městským úřadem v Písku dne 5.5.2011 rozhodnuto tak, že odvolání žalobce bylo jako nepřípustné zamítnuto s odůvodněním, že při dobrovolném zaplacení poplatku ve lhůtě splatnosti nemá správce poplatku povinnost vydat platební výměr, a proto v souladu s § 11 zákona o místních poplatcích ani nedisponuje pravomocí k vydání takového platebního výměru, a proto není splněna jedna z podmínek odvolání, to je existence nepravomocného rozhodnutí správce daně. Toto odvolání žalobce rovněž napadl odvoláním, o kterém bylo rozhodnuto Krajským úřadem Jihočeského kraje dne 1.9.2011 tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Za této situace, kdy Městský úřad v Písku řádně rozhodl o odvolání žalobce proti konkludentnímu vyměření místního poplatku a následně i krajský úřad k odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí správce poplatku odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil, nelze učinit závěr, že by žalovaný Pokračování
- 5 -
10A 74/2011

byl nečinný. V odvolacím řízení proti konkludentnímu vyměření místního poplatku bylo mezi účastníky na sporu, zda správce místního poplatku má povinnost vydat platební výměr či nikoliv, přičemž správní orgány dospěly k závěru, že nikoliv. Tento „neúspěch“ žalobce v rámci odvolacího řízení nelze nahrazovat vydáním rozhodnutí soudu o uložení povinnosti vydat platební výměr na místní poplatek za provozování hracího přístroje dle sdělení žalobce ze dne 15.3.2011. V případě vyhovění žalobě by soud zasahoval do merita věci, tedy rozhodoval by o tom, zda žalobce má na vydání rozhodnutí právní nárok či nikoliv.

Soud poznamenává, že žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu nemá místo v jakémkoli případě pasivity správního orgánu, ale pouze tehdy, pokud hmotné právo zakládá subjektivní nárok žalobce na vydání rozhodnutí ve věci samé. Nelze s úspěchem podat žalobu proti nečinnosti správního orgánu v případech, kdy právní předpisy nezakládají povinnost správního orgánu vydat rozhodnutí ve věci samé, tak jako je tomu zejména v případech, kdy je podání toliko podnětem – sdělením rozhodných skutečností a nikoli návrhem, kterým je správní řízení zahájeno. Žalobou na ochranu proti nečinnosti se nelze domáhat toho, aby bylo správnímu orgánu uloženo zahájit řízení, ale jen toho, aby vydal v řízení již zahájeném rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. V daném případě však ze strany žalobce žádný návrh podán nebyl a rovněž správním orgánem nebylo žádné řízení zahájeno. Žalobce v podání ze dne 15.3.2011 tvrdí, že jím provozovaná zařízení nepodléhají poplatku a dále požaduje, aby žalovaný v případě, že má názor rozdílný, zahájil postup k odstranění pochybností a stanovil místní poplatek. Toto podání žalobce nelze považovat za návrh účastníka správního řízení, jímž by bylo zahájeno řízení o takovém návrhu. K zahájení správního řízení žalovaným z moci úřední rovněž nedošlo, a proto není ani žalovaný povinen o podaném návrhu rozhodovat ve správním řízení. Ze spisového materiálu vyplývá, že správní orgán v dané věci postupoval tak, že na základě ohlášení žalobce ze dne 15.3.2011 – žádné řízení nezahájil a následně rozhodoval o odvolání žalobce ze dne 5.4.2011 proti konkludentnímu vyměření místního poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj tak, že Městský úřad v Písku, finanční odbor dne 5.5.2011 odvolání žalobce jako nepřípustné zamítl. Z uvedeného vyplývá, že o nečinnost by se v daném případě mohlo jednat pouze tehdy, pokud by žalovaný – správní orgán na základě podnětu žalobce řízení zahájil, avšak dále by v něm již nepostupoval.

Soud proto z důvodů shora uvedených žalobu jako nedůvodnou podle § 81 odst. 3 zamítl, neboť žalovaný nemá pravomoc v dané věci rozhodovat, respektive vydat požadované rozhodnutí.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 21. listopadu 2011

Pokračování
- 6 -
10A 74/2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru