Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 73/2014 - 32Rozsudek KSCB ze dne 09.12.2014

Prejudikatura

58 Ca 74/2007 - 24


přidejte vlastní popisek

10A 73/2014 - 32

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně S.A. bytem X, proti žalovanému Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem v Praze 4, náměstí Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 12. 5. 2014 čj. MV-101356-3/SO/sen/2011, takto:

Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech cizinců v Praze ze dne 12. 5. 2014 čj. MV-101356-3/SO/sen/2011 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky, oddělení pobytu cizinců České Budějovice ze dne 18. 7. 2011 čj. OAM-0423-18/DP-2011 se zrušují pro vady řízení a věc se v rací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 3.000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Pokračování
- 2 -
10A 73/2014

Odůvodnění:

Žalobou, doručenou dne 10. 6. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích, se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2014 čj. MV-101356-3/SO/sen/2011, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva vnitra v Praze o zamítnutí žádosti žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání.

Napadenému rozhodnutí je vytýkáno porušení základních zásad správního řízení v § 37 odst. 2 a § 174a zákona o pobytu cizinců a článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Důsledky zamítnutí žádosti hodnotí jako nepřiměřené pro soukromý život žalobkyně. Žalobkyně působí v Čechách od roku 2005, kdy zde začala pracovat. Nemá žádné osobní vztahy na Ukrajinu, kam se nechce vrátit. Skutková zjištění o případných dopadech nevyhovění žádosti do soukromého života hodnotí jako nedostatečná. V České republice bydlí, má zde vazby na přátele, řádně podniká, nemá žádné nedoplatky. Poukazuje na to, že řízení je vedeno po dobu delší tří let, během nichž se vazba na Českou republiku prohloubila.

Nesprávně byly posouzeny náklady na bydlení, které činily 3.267 Kč měsíčně. To mělo dopad do nesprávného výpočtu finančních prostředků, kterými žalobkyně disponovala. Nebylo přihlédnuto k finanční situaci a prostředkům doloženým na bankovním účtu. Ten prokazoval schopnost žalobkyně plnit náklady spojené s pobytem na území České republiky.

Správní orgán se nezabýval strukturou příjmů a výdajů, vycházel výlučně z daňového přiznání. Materiální zabezpečení v roce 2010 zajišťovala společnost, pro kterou pracovala, při přepočtu nákladů na bydlení měla dostačující příjem. Se zaměstnavatelskou společností došlo k úpravě objednávek úklidových pracích, kdy v objednávce je vymezena cena za odpracovanou hodinu, která zahrnuje náklady na prováděné úklidové práce.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že kritéria stanovená § 174a zákona o pobytu cizinců jsou demonstrativní a správní orgán posuzující přiměřenost není povinen se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat s každým jednotlivým kritériem, stejně jako mu nebrání nic vzít v úvahu i kritéria jiná, pokud si to vyžádají specifika případu. Žalobkyně přicestovala na území České republiky za účelem ekonomické aktivity, nicméně v nalézacím řízení bylo prokázáno, že příjmy z této její činnosti nedosahují zákonem požadované výše, tudíž nelze rozhodnutí o neprodloužení doby platnosti povolení k trvalému pobytu považovat za nepřiměřené.

Ze spisu žalovaného vyplynuly se zřetelem k uplatněným žalobním bodům následující rozhodné skutečnosti:

Žalobkyně podala dne 14. 3. 2011 žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná.

Doložila mimo jiné potvrzení Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 14. 2. 2011 o tom, že nemá daňové nedoplatky. Neexistenci nedoplatků na důchodovém pojištění potvrdila dne 9. 2. 2011 Okresní správa sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích. Tento orgán dále potvrdil, že žalobkyně za kalendářní rok 2010 uhradila na zálohách na důchodové pojištění 20.739 Kč.

Pokračování
- 3 -
10A 73/2014

Raiffeisenbank, a. s., vydala dne 21. 2. 2011 doklad o tom, že žalobkyně má na účtu u této banky vedeném v českých korunách částku 109.660,46 Kč.

Maxima pojišťovna, a. s., dne 27. 2. 2011 potvrdila, že žalobkyně má uzavřenou pojistnou smlouvu s dohodnutým rozsahem komplexního zdravotního pojištění cizinců typu Standard. Doklad o zajištění ubytování je datován 28. 2. 2011, podle kterého A.C. potvrzuje, že žalobkyni ubytovává na adrese v Českých Budějovicích, Jindřicha Plachty 32. Doba ubytování byla sjednána do 12. 11. 2012.

Dne 31. 3. 2011 je datována výzva k odstranění vad žádosti, na základě které žalobkyně podala přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2010, ve kterém se jako základ daně uvádí částka 58.560 Kč. Z přílohy č. 1 daňového přiznání plyne, že žalobkyně provádí úklidové práce, kdy její příjmy činily 146.400 Kč, náklady uplatnila procentem ve výši 60 % a ty činily 87.840 Kč.

Po seznámení se shromážděnými podklady žalobkyně doložila aktuální doklad o stavu účtu u Raiffeisenbank dokládající, že na účtu vedeném na žalobkyni je uložena částka 130.262,33 Kč.

Žalobkyně dále doložila faktury pro odběratele Ing. M.T, K + T služby České Budějovice za úklidové práce a pro společnost SU – servis s. r. o. České Budějovice, taktéž za úklidové práce. Za měsíc duben 2011 žalobkyně fakturovala pro tyto odběratele 13.000 Kč a 15.800 Kč, v měsíci březnu 2011 6.500 Kč a 16.400 Kč, za leden a únor 2011 13.000 Kč, společnosti SU – servis s. r. o. České Budějovice za leden 2011 15.500 Kč a za měsíc únor 15.000 Kč.

Dne 18. 7. 2011 vydalo Ministerstvo vnitra ČR rozhodnutí, jímž žádost žalobkyně o prodloužení trvalého pobytu byla zamítnuta. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že úhrnný příjem dosahovaný žalobkyní nedosahuje částky, kterou je povinna doložit jako svůj minimální úhrnný měsíční příjem ve smyslu ustanovení § 46 odst. 7 písm. b) zákona. Nepřiměřený zásah do soukromého života žalobkyně nebyl shledán. Nově předložené doklady nebyly uznány jako věrohodně prokázaný příjem započitatelný k příjmu za zdaňovací období roku 2010, protože tento příjem by měl být zahrnut do daňového přiznání za kalendářní rok 2011.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, ve kterém poukazovala na to, že je zapotřebí zabývat se faktickou strukturou příjmů a výdajů, nikoliv pouze těch, jak jsou uplatněny v daňovém přiznání. Společnost, pro kterou v roce 2010 pracovala, žalobkyni zajišťovala veškeré materiální zabezpečení v podnikání. Proto nelze striktně vycházet z částky odpovídající daňovému základu. K nákladům na bydlení uvedla, že částku 9.800 Kč hradila s dalšími dvěma podnájemnicemi a dosažený příjem je zcela postačující. Nebylo přihlédnuto ke stavu bankovního účtu a údaj o příjmu žalobkyně neodráží realitu a je neobjektivní.

K odvolání bylo připojeno prohlášení společnosti SU – servis s. r. o. České Budějovice o tom, že společnost zajišťuje pro výkon úklidových prací žalobkyně potřebné čistící prostředky, pracovní oděv, textilie a věci k úklidu, úklidové nástroje a dopravu do místa výkonu činnosti v Domě seniorů Libnič. Žalobkyně k odvolání připojila smlouvu o pojištění neodkladné péče cizinců, výpis z účtu vedený u Raiffeisenbank, dodatek ke smlouvě o nájmu bytu.

Pokračování
- 4 -
10A 73/2014

V době průběhu odvolacího řízení žalobkyně doložila doklad o zajištění ubytování z 3. 3. 2013 na adrese České Budějovice, Puklicova 33.

Odvolání bylo projednáno rozhodnutím z 12. 5. 2014, které je odůvodněno tím, že cizinec ke své žádosti předkládá doklad prokazující zajištění určité výše měsíčního příjmu, kterým reálně disponuje a je schopen uhradit z něj náklady na bydlení a životní náklady alespoň ve výši stanovených minim pro svou osobu. K novým důkazům nebylo se zřetelem na zásadu koncentrace přihlédnuto. Neprodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu není zásahem do soukromého života žalobkyně.

Žalobkyně předložila soudu přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období let 2011 a 2012 a platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2013 vydaný Finančním úřadem pro Jihočeský kraj, územní pracoviště České Budějovice.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Správní orgány obou stupňů se zabývaly tím, bude-li rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prodloužení doby platnosti povolení znamenat nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života žalobkyně. Přitom vyšly ze zjištění učiněných v průběhu řízení a sama žalobkyně nepředložila žádné důkazy o tom, že má v České republice takové osobní vztahy, které by znamenaly nepřiměřený zásah do soukromého života. Důvody, které žalobkyni vedly k uplatnění žádosti, byly žalovaným zhodnoceny v souladu s obsahem spisu jako důvody ekonomického charakteru. Jestliže žalobkyně nenabídla v zájmu prokázání nepřiměřenosti nevyhovění žádosti jako zásahu do soukromého a rodinného života, pak lze jen obtížně předpokládat, že správní orgán bez opory ve shromážděných podkladech může učinit názor opačný.

Správní orgány se dále zabývaly tím, doložila-li a má-li žalobkyně dostatečný měsíční příjem ve smyslu § 46 odst. 7 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Výši nákladů na bydlení do doby rozhodování správního orgánu I. stupně nepředložila, učinila tak až v řízení odvolacím, kdy doložila dodatek ke smlouvě o nájmu bytu z 1. 9. 2010. Výši příjmů doložila daňovým přiznáním k dani z příjmů fyzických osob za rok 2010. Poté, co se seznámila s obsahem spisu, doložila faktury pro dvě společnosti za zajišťování úklidových služeb. Jedná se o daňové doklady prokazující příjem žalobkyně v roce 2011, který správní úřad I. stupně hodnotil tak, že tyto příjmy nelze zahrnout do zdaňovacího období roku 2010 a ke stavu bankovního účtu nepřihlédl z toho důvodu, že nejedná se o výpis z účtu.

Způsob zhodnocení daňových dokladů dokládajících příjem žalobkyně dosahovaný v roce 2011 v době před vydáním prvostupňového rozhodnutí není správný. Pro rozhodování je zapotřebí vycházet ze skutkového stavu, který je tu právě v době projednání a rozhodnutí o žádosti. Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dne 18. 7. 2011 a k tomuto datu bylo zapotřebí zhodnotit, má-li žalobkyně stálý a pravidelný příjem. Příjem doložený fakturami z roku 2011 sice nenáleží do roku 2010, nicméně tyto faktury bylo zapotřebí zhodnotit, dokládají-li pravidelný a stálý příjem žalobkyně k datu rozhodování. Tyto žalobkyní předložené důkazní prostředky poté, co seznámila se s obsahem spisu, zůstaly oběma instancemi nezhodnoceny. Přitom jednou ze zásad správního řízení je požadavek formulovaný v § 3 správního řádu o tom, aby stav věci byl zjištěn tak, že nejsou o něm důvodné pochybnosti. Faktury předložené žalobkyní prvostupňovému správnímu orgánu a Pokračování
- 5 -
10A 73/2014

výpis z účtu žalobkyně doložený současně s odvoláním svědčí o tom, že k datu vydání prvostupňového rozhodnutí nemusel skutkový stav odpovídat závěrům učiněným v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Soud si je vědom koncentrační zásady ovládající odvolací řízení, tak jak je formulována v § 82 odst. 4 správního řádu, nicméně výpis z účtu byl v odvolacím řízení předložen a prokazuje opakující se příjem měsíčně na základě konkrétních faktur. Tvoří-li prvostupňové a odvolací řízení jeden celek a je-li povinností správních orgánů zjistit skutkový stav tak, aby o něm nevznikaly pochybnosti, bylo na odvolacím orgánu výpis z účtu zhodnotit. Argumentace zásadou koncentrace správního řízení není přiléhavá, znamená-li porušení základní zásady správního řízení vyjádřené v § 3 správního řádu. Kromě toho, žalobkyně v průběhu prvostupňového řízení předložila dvě potvrzení o stavu svého bankovního účtu a tato potvrzení v souladu s názorem vyjádřeným v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí podpořila předložením výpisu z účtu.

Žalobkyně působí jako osoba samostatně výdělečně činná a podává daňové přiznání. Má právo uplatnit v daňovém přiznání výdaje a pro ten účel využila možnosti uplatnit výdaje paušální částkou stanovenou procentem. Výdajový paušál pro danou činnost pro rok 2010 činil 60 % dosažených příjmů. Takto stanovené daňové náklady mohl uplatnit každý daňový subjekt působící v takové činnosti, na kterou bylo možno daný výdajový paušál uplatnit bez ohledu na to, jak vysokých nákladů na dosažení příjmů dosahuje. Základ daně podle daňového přiznání je jistě vodítkem pro úsudek o tom, jakých příjmů mohl daňový subjekt dosáhnout, zůstalo však nezhodnoceno potvrzení společnosti, pro kterou žalobkyně pracovala, o tom, jaké materiálové zajištění společnost žalobkyni pro výkon činnosti zajišťuje. Za dané důkazní situace nemusí být přiznání k dani z příjmů za rok 2010 jediným spolehlivým důkazem o tom, dosahuje-li žalobkyně stálého a pravidelného příjmu a v jaké výši.

Odvolání žalobkyně bylo projednáno téměř s odstupem tří let od doby vydání prvostupňového rozhodnutí. V odvolacím řízení se sice uplatňuje zásada koncentrace, nicméně tvoří-li rozhodnutí první a druhé instance jeden celek, pak by tato rozhodnutí měla být vydána při respektování zásady správního řízení o tom, že je zapotřebí vycházet ze zjištěného stavu věci, o němž nejsou pochybnosti. Tyto pochybnosti o výši příjmů a nákladů žalobkyně na bydlení vnesly nejen důkazy uplatněné v odvolacím řízení v podobě výpisu z účtu, dokladu o materiálním zabezpečení činnosti žalobkyně a výši nájemného, nezhodnoceny zůstaly faktury vydané žalobkyní v roce 2011 v době před vydáním prvostupňového rozhodnutí.

Je-li pro posouzení stálého a pravidelného příjmu žalobkyně v určité výši rozhodný skutkový stav v době vydání rozhodnutí, pak napadené rozhodnutí odporuje základní zásadě řízení vyjádřené v § 3 správního řádu.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Protože stejnými vadami je stiženo též rozhodnutí prvostupňové, zrušil soud podle § 78 odst. 3 s. ř. s. současně rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, oddělení pobytu cizinců České Budějovice.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že žalobkyně měla v řízení úspěch. Proto jí na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 3.000 Kč, představující zaplacený soudní poplatek.

Pokračování
- 6 -
10A 73/2014

Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 9. prosince 2014

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra B a l e j o v á v. r.

Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru