Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 66/2014 - 31Rozsudek KSCB ze dne 25.07.2014

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 As 180/2014

přidejte vlastní popisek

10A 66/2014 - 31

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně M.R., bytem X, zast. Mgr. Janem Cimbůrkem, advokátem se sídlem Bořetín 73, Kamenice nad Lipou, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2014 čj. KUJCK 20953/2014/OREG, za účasti České Radiokomunikace a.s., se sídlem Praha 6, Skokanská 2117/1 a Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Praha 4, Čerčanská 12, takto:

Žaloba sezamítá.

Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti rozhodnutí Magistrátu Města České Budějovice, stavebního úřadu (vyvlastňovacího úřadu), kterým vyvlastňovací úřad rozhodl výrokem I. dle § 24 odst. 3 písm. a) zákona o vyvlastnění o odnětí vlastnického práva vyvlastňované k pozemkům parc. Pokračování
- 2 -
10A 66/2014

č. 506/13, 1609/14, 1654/3, 1654/7 v k. ú. Vitín a přechodu vlastnického práva k nim na Ředitelství silnic a dálnic, výrokem II. podle § 24 odst. 4 písm. a) zákona o vyvlastnění určil náhradu za vyvlastnění ve výši 198.600 Kč, výrokem III. podle § 24 odst. 3 písm. b) zákona o vyvlastnění rozhodl, že vyvlastněním nezaniká věcné břemeno zatěžující pozemek parcelního čísla 1609/14 v k. ú. Vitín a výrokem IV. určil vyvlastniteli lhůtu k zahájení účelu vyvlastnění. Napadeným rozhodnutím byly výrok I., o vyvlastnění, výrok III., o určení trvání věcného břemene a výrok IV., o určení lhůty k zahájení účelu vyvlastnění rozhodnutí ze dne 30. 12. 2013 čj. SU/7008/2013 Kc zamítnut a výroky I., III. a IV. byly potvrzeny a odvolání v tomto rozsahu zamítnuto, napadeným rozhodnutím byl výrok II. o určení náhrady za vyvlastnění zrušen a věc byla vrácena v tomto rozsahu vyvlastňovacímu úřadu k novému projednání.

Žalobkyně namítá absenci předběžného ústního projednání ohledně vyvlastnění majetku. Zaslala písemně odpověď na výzvu Ředitelství silnic a dálnic ČR, na její dopis ze dne 8. 1. 2013 ovšem nebylo reagováno. Žalobkyně má za to, že v případě, že by došlo k předběžnému ústnímu projednání, ke sporu by nedošlo. Měla zájem věc v rámci dobrých mravů dohodnout, nikoliv snahu navýšit cenu obstrukcemi a prodlužováním.

Žalobkyně poukazuje na to, že vyvlastňovací řízení včetně jeho fáze před vlastním zahájení správního řízení by mělo být ovládáno zásadou ústnosti a přímosti, jak plyne i z § 30 zákona o vyvlastnění. Uplatnění této zásady by zajistilo odstranění pochybností a rozporů, které ve své korespondenci žalobkyně uváděla a bylo by i zcela v souladu s principy dobré správy vyjádřenými mimo jiné v § 4 odst. 1, 2, 4 správního řádu. Absence tohoto ústního projednání v předmětném řízení, které není zahajováno z potřeby a iniciativy žalobkyně a hluboce zasahuje do jejího práva vlastnit majetek, zasahuje intenzivně i do ústavně právní roviny, a to i přesto, že na druhé straně stojí výrazný veřejný zájem na provedení předmětné stavby.

Žalobkyně má za to, že správní řízení je stiženo vážnou procesní vadou, jestliže ústní jednání dne 22. 11. 2013 bylo nařízeno dva dny poté, co znalec předložil dne 20. 11. 2013 znalecký posudek, který byl podkladem pro určení náhrady za vyvlastnění. Žalobkyně tak měla možnost se seznámit s posudkem až na ústním projednání a neměla tedy dostatečný prostor vznést potřebné námitky. Posudek vykazoval vady, v důsledku kterých byl výrok II. rozhodnutí o vyvlastnění odvolacím orgánem zrušen. Žalobkyně má za to, že tato vada má za následek nezákonné rozhodnutí jako celek a dotýká se nejen výroku vyvlastňovacího rozhodnutí o výši náhrady, ale také nutně i všech ostatních výroků tohoto rozhodnutí.

Žalobkyně dále namítá nesprávné určení náhrady za vyvlastnění, přestože tato vada spadá svou podstatou do řízení dle § 28 odst. 1 věta druhá, ovšem dle žalobkyně je neoddělitelně spjata i s tímto řízením. Proto dovozuje, že rozhodnutí by mělo být jako celek zrušeno.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že postup vyvlastnitele před zahájením vyvlastňovacího řízení včetně náležitostí návrhu na získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě dohodou, vyplývá z § 5 zákona o vyvlastnění, respektive v případě stavby dopravní infrastruktury z § 3 a § 3a zákona č. 416/2009 Sb. Povinnost předběžného ústního projednání vyvlastnění majetku zákon nestanoví. Ke splnění podmínky přípustnosti vyvlastnění spočívající v povinnosti nejprve učinit návrh na získání potřebných práv dohodou, postačí doručení návrhu smlouvy na získání potřebných práv a marné uplynutí lhůty k uzavření smlouvy. Jestliže vyvlastnitel příslušnými listinami prokáže Pokračování
- 3 -
10A 66/2014

splnění podmínky přípustnosti vyvlastnění a žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení obsahuje další náležitosti stanovené zákonem, lze žádost v řízení projednat a rozhodnout ve věci. Žalované není známo, z čeho je žalobkyní dovozováno, že vyvlastňovací řízení včetně jeho fáze před vlastním zahájením správního řízení by mělo být ovládáno zásadou ústnosti a přímosti; z § 30 zákona o vyvlastnění toto nevyplývá. Fáze před vlastním zahájením správního řízení, je řízení, které není ovládáno zásadami činnosti správních orgánů, proto argumentace žalobkyně zásadou dobré správy není případná. Žalovaný shledal vadu řízení před správním orgánem spočívající v tom, že vyvlastňovací úřad umožnil žalobkyni seznámit se s obsahem znaleckého posudku až při ústním jednání, výrok II. rozhodnutí byl zrušen pro nepřezkoumatelnost z důvodů, které jsou uvedeny v napadeném rozhodnutí. Vytýkané vady řízení neměly vliv na zákonnost ostatních výroků rozhodnutí, proto žalobní námitku, že správní řízení je stiženo vážnou procesní vadou, jestliže žalobkyně neměla možnost seznámit se se znaleckým posudkem před ústním jednáním ale až při ústním jednání dne 22. 11. 2013 považuje za nedůvodnou.

K žalobnímu bodu ohledně výroku o náhradě za vyvlastnění se žalovaný nevyjádřil, neboť v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu tento výrok přezkoumat nelze.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Vyvlastnitel podal dne 20. 8. 2013 vyvlastňovacímu úřadu žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení, kterou se domáhal vydání rozhodnutí o odnětí vlastnického práva k pozemkům parc. č. 506/13, 1609/14, 1654/3, 1654/7 v k. ú. Vitín. Informace o účelu vyvlastnění byla žalobkyni doručena dne 14. 6. 2011 a dále dopisem ze dne 17. 10. 2011, kde je i předběžný návrh na odkoupení pozemků. Na tento návrh reagovala žalobkyně písemností ze dne 8. 1. 2012, kterou označila jako „podání odporu proti znaleckému posudku a kupní smlouvě“. Žalobkyně uvedla, že se znaleckým posudkem a s návrhem smlouvy nesouhlasí, nebrání se prodeji pozemků, ale ne za nejnižší možnou cenu, která na trhu existuje. Požadovala jednání s vyvlastnitelem a odvolávala se na případ vyvlastnění pozemků paní H. Návrh kupní smlouvy o vyvlastnění byl doručen žalobkyni dne 21. 11. 2012. Kupní cena byla navržena dle znaleckého posudku ing. J.Č. ve výši 660.900 Kč. Žalobkyně byla upozorněna na důsledky nedodržení lhůty k přijetí návrhu a byla vyzvána k vyjádření, zda souhlasí se znaleckým posudkem Ing. Č. a zda v případě nesouhlasu zajistí sama zpracování nového posudku na náklady vyvlastnitele.

Vyvlastňovací úřad dne 23. 8. 2013 opatřením oznámil zahájení vyvlastňovacího řízení. Žalobkyni poučil, že veškeré námitky proti vyvlastnění a důkazy k jejich prokázání mohou být uplatněny nejpozději při ústním jednání. Vyvlastňovací úřad zároveň informoval žalobkyni o záměru ustanovit znalce ing. F.K. a určil lhůtu k vyjádření případných námitek vůči znalci. V oznámení bylo stanoveno i datum ústního jednání. Oznámení o zahájení vyvlastňovacího řízení bylo doručeno žalobkyni dne 28. 8. 2013.

Vyvlastňovací úřad obdržel od žalobkyně „odvolání proti zahájení vyvlastňovacího řízení“ kde uvádí, že se odvolává, neboť s ní vyvlastnitel nejednal. Žalobkyně rovněž namítla podjatost znalce ing. K. Stavební úřad vyzval žalobkyni k odstranění vad podání, ke sdělení skutečností, ze kterých podjatost znalce dovozuje. Žalobkyně se k výzvě vyjádřila, uvedla, že nemá důvěru ke znalci stanoveného úřadem a požadovala osobní jednání s magistrátem a zástupcem vyvlastnitele.

Pokračování
- 4 -
10A 66/2014

Vyvlastňovací úřad usnesením ze dne 4. 10. 2013 ustanovil znalce za účelem zpracování znaleckého posudku na určení obvyklé ceny předmětných pozemků a ceny věcného břemene, a to ve lhůtě 30 dnů. Posudek byl doručen vyvlastňovacímu úřadu dne 20. 11. 2013.

Z protokolu o ústním jednání ze dne 22. 11. 2013 vyplývá, že žalobkyně byla seznámena s průběhem řízení, se spisovým materiálem včetně znaleckého posudku. Žalobkyně namítala, že o posudcích s ní nebylo jednáno, nebyla přítomna při prohlídce, proto s posudkem nesouhlasí. V případě, že by žalobkyně byla vyzvána k jednání, došlo by k dohodě. Se znaleckým posudkem vyslovila nesouhlas a rovněž vyslovila podjatost znalce, neboť byl určen vyvlastňovacím úřadem.

Vyvlastňovací úřad dne 30. 12. 2013 vydal rozhodnutí o odnětí vlastnického práva k pozemkům, o náhradě za vyvlastnění a určil lhůtu pro uskutečňování účelu vyvlastnění. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že je dána převaha veřejného zájmu nad vlastnickým právem, byly uvedeny listiny prokazující splnění podmínek pro vyvlastnění a byla rovněž odůvodněna i výše náhrady za vyvlastnění a stanovena lhůta pro uskutečnění účelu vyvlastnění. Žalobkyně toto rozhodnutí napadla odvoláním, o kterém bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím tak, že napadené rozhodnutí bylo potvrzeno, odvolání žalobkyně zamítnuto vyjma výroku II. o určení náhrady za vyvlastnění, které bylo napadeným rozhodnutím zrušeno a věc vrácena v tomto rozsahu vyvlastňovacímu úřadu k novému projednání, neboť žalovaný dospěl k závěru, že výrok II. napadeného rozhodnutí je nepřezkoumatelný, proto nezbylo než ho zrušit a věc vrátit vyvlastňovacímu úřadu k novému projednání. Námitka podjatosti znalce není důvodná, skutečnost, že byl znalec určen vyvlastňovacím úřadem, nemůže být důvodem možné podjatosti znalce. Z odůvodnění vyplývá, že vyvlastňovací úřad vyzve znalce k doplnění podkladů pro stanovení ceny obvyklé.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Institut vyvlastnění představuje nucený zásah do vlastnických práv, přičemž možnosti vyvlastnění jsou limitovány jak článkem 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, tak zákonem o vyvlastnění. Ústavně právním předpokladem vyvlastnění či omezení vlastnického práva je veřejný zájem na tomto výjimečném postupu, nezbytnost vyvlastnění a náhrada za něj.

V daném případě žalobkyni byl zaslán návrh na výkup pozemku – návrh kupní smlouvy, včetně návrhu na vklad vlastnického práva a znalecký posudek o ceně nemovitosti, rovněž dopisem ze dne 14. 6. 2011 a 17. 10. 2011 byla žalobkyni doručena informace o připravované veřejně prospěšné stavbě „dálnice D3 stavba 0309/II Ševětín – Borek a návrh na výkup pozemku. Dopisem ze dne 14. 11. 2011 bylo zahájeno s žalobkyní jednání o uzavření kupní smlouvy, který byl žalobkyni doručen dne 22. 11. 2012, kdy přílohou byl návrh kupní smlouvy na předmětné pozemky s upozorněním, že neodpoví-li na tento návrh do 60 dnů ode dne doručení, má se za to, že návrh kupní smlouvy se odmítá a že předmětné pozemky je možné ve veřejném zájmu vyvlastnit. Žalobkyně neakceptovala nabízenou kupní cenu, sdělila, že důvodem k neuzavření kupní smlouvy je nízká cena. Kupní cena byla stanovena na základě znaleckého posudku zpracovaného soudním znalcem ing. J.Č. na částku 660.900 Kč. S návrhem kupní smlouvy tedy nesouhlasila, odmítla kupní smlouvu uzavřít.

Pokračování
- 5 -
10A 66/2014

Z § 5 zákona o vyvlastnění vyplývá, že vyvlastnění je přípustné, pokud se vyvlastniteli nepodařilo uzavřít smlouvu o získání práv k pozemku nebo ke stavbě potřebných pro uskutečnění účelu vyvlastnění stanoveného zákonem. Dle § 5 odst. 2 zákona o vyvlastnění k návrhu smlouvy je vyvlastnitel povinen předložit znalecký posudek a informaci o účelu vyvlastnění, tedy o konkrétním záměru, který nelze uskutečnit bez získání potřebných práv k pozemku nebo ke stavbě od vyvlastňovaného s upozorněním, že nedojde-li k uzavření smlouvy, je možné ve veřejném zájmu získat tato práva vyvlastněním. Ze strany vyvlastnitele byly shora uvedené podmínky splněny, jak je uvedeno v předchozí pasáži rozsudku. Ze zákona o vyvlastnění nevyplývá, že by mělo proběhnout ústní jednání, proto zcela nedůvodná je výhrada žalobkyně ohledně absence předběžného ústního jednání ohledně vyvlastnění majetku. Ze strany vyvlastnitele byl zcela dodržen postup před zahájením vyvlastňovacího řízení, který je zakotven v § 5 zákona o vyvlastnění s odkazem na § 3 zákona č. 416/2009 Sb., dle něhož pro odejmutí nebo omezení práv k pozemkům nebo stavbám potřebným pro uskutečnění dopravní, vodní a energetické infrastruktury platí zákon o vyvlastnění, pokud tento zákon nestanoví jinak. Rovněž z § 3 odst. 2 uvedeného zákona o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury vyplývá, že pro splnění podmínky přípustnosti vyvlastnění podle zákona o vyvlastnění spočívající v povinnosti nejprve učinit návrh na získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě dohodou, postačí doručení návrhu smlouvy za získání potřebných práv. Z těchto ustanovení nevyplývá povinnost předběžného ústního projednání vyvlastnění. Ke splnění přípustnosti vyvlastnění postačí pouze doručení návrhu smlouvy na získání potřebných práv a marné uplynutí lhůty k uzavření smlouvy. Soud proto uzavřel, že ze strany vyvlastnitele byl zákonem stanovený postup dodržen.

Žalobkyně má za to, že vyvlastňovací řízení, včetně jeho fáze před vlastním zahájením správního řízení je ovládáno zásadou ústnosti a přímosti, jak vyplývá z § 30 zákona o vyvlastnění. Uvedená výhrada důvodná není, jestliže z § 30 zákona o vyvlastnění vyplývá, že nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se v občanském soudním řízení ve věcech vyvlastnění podle občanského soudního řádu. Odkaz na toto ustanovení je tedy zcela nepřípadný, neboť z tohoto paragrafu nevyplývá, že by mělo být předmětné řízení ovládáno zásadou ústnosti a přímosti. Rovněž fáze před vlastním zahájením správního řízení, není řízením, které má být ovládáno zásadami činnosti správních orgánů, jestliže je postup vyvlastnitele popsán jak v zákoně o vyvlastnění, tak v zákoně č. 416/2009 Sb. Zcela nedůvodně je i odkazováno na princip dobré správy dle § 4 odst. 1, 2, 4 správního řádu, jestliže se jedná o řízení, které je upraveno zvláštním zákonem a ten byl vyvlastňovacím úřadem respektován. Ze spisu vyplývá, že Magistrát města České Budějovice řádně oznámil zahájení vyvlastňovacího řízení dne 20. 9. 2013 a na den 22. 11. 2013 bylo nařízeno ústní jednání před Magistrátem města České Budějovice, na které byla žalobkyně předvolána. Z protokolu o ústním jednání sepsaném dne 22. 11. 2013 vyplývá, že žalobkyně se tohoto jednání zúčastnila, byla seznámena se znaleckým posudkem, který byl na žádost správního orgánu vypracován a předložen dne 20. 11. 2013. Při jednání žalobkyně vyslovila nesouhlas s vyvlastněním, opětovně poukazovala na to, že vyzývala zástupce ŘSD k jednání, které neproběhlo, proto se odvolala. V případě, že by jí byl doručen znalecký posudek, došlo by k jednání a eventuálně k uzavření dohody. Žalobkyně opětovně vyslovila nesouhlas se znaleckým posudkem, který byl vypracován ing. F.K. Ph.D. Soud nepřisvědčil námitce žalobkyně, že řízení před správním orgánem bylo v rozporu se zásadou ústnosti a přímosti, jestliže je ve správním spise pořízen protokol o ústním jednání, z čehož je zřejmé, že jednání před správním orgánem proběhlo. Základní zásady správního řízení zahrnující zásadu dobré správy nebyly v daném řízení porušeny.

Pokračování
- 6 -
10A 66/2014

Žalobkyně namítá, že ústní jednání dne 22. 11. 2013 bylo nařízeno dva dny poté, co správnímu orgánu znalec předložil dne 20. 11. 2013 znalecký posudek, který byl podkladem pro určení náhrady za vyvlastnění, proto žalobkyně měla možnost se s ním seznámit až při ústním projednání a neměla tak dostatečný prostor vznést námitky. Popsaná vada má za následek nezákonné rozhodnutí jako celek a dotýká se nejen výroku vyvlastňovacího rozhodnutí o výši náhrady, ale také i nutně všech ostatních výroků rozhodnutí. Lze přisvědčit tomu, že žalobkyně neměla dostatečný prostor pro seznámení se znaleckým posudkem ohledně určení ceny, jestliže jí byl znalecký posudek předložen až při ústním jednání dne 22. 11. 2013, jak vyplývá z protokolu. Rovněž žalovaný shledal vadu řízení v tom, že vyvlastňovací úřad neumožnil žalobkyni se seznámit s obsahem znaleckého posudku před ústním jednáním. Tato vada ovšem nemá vliv na zákonnost ohledně výroku o odnětí vlastnického práva vyvlastňované k předmětným pozemkům, jestliže výrok II. ohledně určení náhrady za vyvlastnění byl napadeným rozhodnutím zrušen a věc byla vrácena v tomto rozsahu vyvlastňovacímu úřadu k novému projednání, žalovaný výrok II. zrušil pro nepřezkoumatelnost z důvodů, které jsou uvedeny v rozhodnutí. Tato skutečnost neměla vliv na zákonnost výroku I. ohledně vyvlastnění, jestliže znalecký posudek byl vypracován za účelem určení náhrady za vyvlastnění, netýká se tedy výroku ohledně odnětí vlastnického práva. Toto procesní pochybení tedy nemá vliv na zákonnost výroku I., proto soud neshledal tuto namítanou procesní vadu za důvodnou, neboť nemá za následek nezákonné rozhodnutí jako celek, jestliže se týká jen výroku ohledně vyvlastnění.

Při rozhodování o vyvlastnění se projevuje dualismus práva, kdy vyvlastnění představuje zásah do veřejných subjektivních práv žalobkyně, kdežto rozhodnutí o náhradě za vyvlastnění má povahu soukromoprávní. V důsledku toho je tu i rozdílná působnost soudu při přezkoumání jednotlivých výroků vyvlastňovacího rozhodnutí. Rozhodnutí o odnětí vlastnického práva právě pro zásah do hmotněprávní sféry vlastníka přezkoumává soud působící ve správním soudnictví postupem podle s. ř. s. Rozhodnutí o náhradě za vyvlastnění přísluší soudu působícímu v občanskoprávním řízení a projednání se děje podle § 244 a násl. o. s. ř. I pro tyto důvody nebrání nic tomu, aby rozhodnutí o odnětí vlastnického práva a o náhradě za vyvlastnění nabyla právní moci v rozdílném časovém okamžiku.

Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch, náhradu nákladů řízení nepožadoval. Nebylo zjištěno, že by mu náklady řízení vznikly nad rámec jeho běžné administrativní činnosti.

O náhradě nákladů řízení osoby na řízení zúčastněné rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s.ř.s. Podle tohoto předpisu má osoba na řízení zúčastněná právo na náhradu nákladů řízení spojených s plněním povinností uložených soudem. Jestliže takové povinnosti osobě na řízení zúčastněné uloženy nebyly, nemá tato osoba právo na náhradu nákladů řízení.

Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního Pokračování
- 7 -
10A 66/2014

soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 25. července 2014

Předsedkyně senátu :

JUDr. Věra Balejová v. r.

Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru