Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 66/2013 - 55Rozsudek KSCB ze dne 23.10.2013

Prejudikatura

7 As 193/2012 - 23


přidejte vlastní popisek

10A 66/2013 – 55

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce L. V. L., zast. JUDr. Matoušem Jírou, advokátem v Praze 1, 28. října 1001/3, proti žalované Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem v Praze 4, Nám. Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 23.5.2013, čj. MV-75028-4/SO-2011,

takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 19.6.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23.5.2013 č.j. MV-75028-4/SO-2011, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti usnesení Ministerstva vnitra o zastavení řízení v záležitosti žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

V žalobě se připouští, že žádost o prodloužení dlouhodobého pobytu na území České republiky nebyla podána v intervalu předpokládaném zákonem, avšak stalo se tak ve lhůtě tří pracovních dnů ode dne, kdy odpadla překážka bránící podat žádost včas. Překážku představovala zdravotní indispozice, neschopenku si vystavit nedal. Vzdor nemoci se dne 28.4.2011 dostavil na pracoviště Ministerstva vnitra v Písku, avšak učinil tak po ukončení pracovní doby úřadu. Návštěvu opakoval následující den, byl však odmítnut, protože nebyl Pokračování
- 2 -
10A 66/2013

úřední den pro veřejnost. Proto žádost podal nejbližší pracovní den, jímž byl 2.5.2011. Postup úřadu je hodnocen jako nezákonný, spočívající v upření práva žalobci podat včas žádost. V té souvislosti se dovolává základních zásad správního řízení. Žádost byla uplatněna ve lhůtě tří pracovních dnů ode dne, kdy odpadla překážka bránící včasnému podání žádosti. Žalobcem tvrzené skutečnosti zůstaly neprověřeny. Rozhodnutí je nepřiměřené, neodpovídá okolnostem jeho případu, nebyly hodnoceny dopady zastavení řízení na život žalobce.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K zastavení řízení došlo proto, že žalobce nebyl k podání žádosti na území republiky oprávněn. Tvrzení žalobce o onemocnění nebylo podpořeno žádným důkazním prostředkem, navíc žalobce v původním prohlášení konstatoval, že se zmýlil v datu ukončení pobytu a o onemocnění se nezmiňoval. K opožděnému podání žádosti nedošlo ani z důvodu na vůli cizince nezávislém. Tvrzení o pracovní neschopnosti bylo posouzeno jako účelové, stejně jako tvrzení o tom, že nemohl žádost osobně předat, neboť ani ta není podložena žádným důkazem. Usnesení o zastavení řízení je rozhodnutím procesním a správní orgán není povinen zkoumat přiměřenost dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince.

Ze spisové dokumentace vyplynuly následující podstatné skutečnosti:

Žalobce pobýval na území České republiky od roku 2008. Dne 20.4.2009 převzal průkaz o povolení k pobytu cizince č. FA0640747 L/NE/VC/06/-12-05-11.

Žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu je datována žalobcem dne 2.5.2011 a tentýž den byla převzata na pracovišti Ministerstva vnitra v Písku.

Téhož dne je datováno prohlášení žalobce o tom, že se omlouvá, že podal žádost později, neuvědomil si, že má povolen pobyt pouze do 12.5.2011.

Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, oddělení pobytu cizinců České Budějovice vydalo dne 31.5.2011 usnesení, jímž řízení o žádosti žalobce o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání zastavilo. Bylo tak učiněno s odkazem na § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců, kdy žalobce měl povolen dlouhodobý pobyt za účelem podnikání do 12.5.2011. Žádost o prodloužení pobytu byla podána dne 2.5.2011. Takovou žádost je cizinec podle § 47 odst. 1 zákona povinen podat nejdříve 90 a nejpozději 14 dnů před uplynutím platnosti víza k pobytu nad 90 dnů. Pro případ existence důvodů na vůli nezávislých, je cizinec oprávněn podat takovou žádost do tří pracovních dnů po zániku takových důvodů. Skutečnost, že žalobce si neuvědomil, že má pobyt povolen do 12.5.2011 není důvodem nezávislým na žalobcově vůli. Takový důvod nebránil podání žádosti v zákonné lhůtě. Žádost o prodloužení pobytu byla podána v době, kdy k tomu žalobce nebyl oprávněn, což vedlo k zastavení řízení.

V odvolání k opožděnému podání žádosti o prodloužení povolení žalobce uvedl, že žádost vyplnil na poslední chvíli, dal si ji zkontrolovat a opravil chyby. Dne 25.4.2011 byl nemocen, dne 28.4.2011 se dostavil na pracoviště Ministerstva vnitra v Písku po pracovní době, dne 29.4.2011 osobně dojel na příslušné pracoviště v Písku, avšak jeho žádost nebyla převzata, protože nebyl úřední den. Z toho důvodu došlo k podání žádosti 2.5.2011. Uvedené důvody hodnotí jako omluvitelné.

Odvolání žalobce bylo projednáno napadeným rozhodnutím tak, že žalovaný jej zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Stalo se tak s odkazem na § 44a a § 47 odst. 1 zákona o Pokračování
- 3 -
10A 66/2013

pobytu cizinců a bylo vycházeno ze skutečnosti, že žádost podaná dne 2.5.2011 byla uplatněna po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Tvrzení o onemocnění není podpořeno žádným důkazním prostředkem a je v rozporu s prohlášením o tom, že žalobce se zmýlil v datu ukončení pobytu a onemocnění nezmiňoval. Nejedná se ani o důvody na vůli cizince nezávislé, bránící včasnému podání žádosti, protože nebyly hodnověrně doloženy. Dokazování prováděno nebylo, protože tu byly důvody pro zastavení zahájeného řízení o podané žádosti. Proto bylo postupováno podle § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců.

Žalobce dne 10.9.2013, den před termínem ústního jednání nařízeného na 11.9.2013, předložil soudu potvrzení MUDr. R. K. ze dne 6.9.2013 označené jako potvrzení pro úřad o tom, že žalobce byl dne 26.4.2011 těžce nemocen a upoutaný na lůžko. Základní diagnóza je označena kódem A09 a soud ověřil, že jedná se o onemocnění gastroenteritidou a kolitidou. Protože obsah vystaveného potvrzení nebyl v souladu s tvrzeními žalobce uvedenými v průběhu správního řízení, požádal soud lékaře o poskytnutí dalších informací o onemocnění žalobce a lékařem využitému formuláři postrádajícímu řadu údajů. Písemnou formu odpovědi lékař označil za nedostatečně vypovídající a navrhl, aby v této záležitosti byl vyslechnut.

U Ministerstva vnitra ČR, pracoviště Písek soud ověřil, že úřední hodiny pracoviště jsou v pondělí a ve středu od 8:00 do 17:00 hod, v úterý a ve čtvrtek od 8:00 do 12:00 hod. Na základě telefonické domluvy je možné objednat se i na pátek k podání žádosti. Úřední hodiny jsou vyvěšeny v místě úřadu na adrese v Písku a na internetových stránkách ministerstva vnitra. Žádost o povolení pobytu je možné podat poštou za podmínek stanovených správním řádem.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, protože tuto žádost podal v době, kdy k tomu nebyl oprávněn.

Pro žalobce bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky do 12.5.2011. Lhůta pro podání žádosti o prodloužení dlouhodobého pobytu je upravena § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců.

Podle této normy žádost o povolení k dlouhodobému pobytu je cizinec povinen podat nejdříve 90 a nejpozději 14 dnů před uplynutím platnosti víza k pobytu na 90 dnů. V případě, že podání žádosti ve lhůtě podle předchozí věty nebrání důvody na vůli cizince nezávislé, je cizinec oprávněn tuto žádost podat do tří pracovních dnů po zániku těchto důvodů, vízum se do doby zániku tohoto oprávnění považuje za platné.

Mezi účastníky není na sporu, že žalobce měl povolení k pobytu na území České republiky do 12.5.2011. Rovněž není na sporu, že žádost nebyla uplatněna ve lhůtě podle § 47 odst. 1 věta první zákona. Jedná se tu o to, zda existovaly takové důvody nezávislé na žalobcově vůli bránící včasnému uplatnění žádosti.

Žádost uplatněná v předepsaném formuláři je datována 2.5.2011, tímto datem bylo opraveno původní datování 26.4.2011 a byla přijata a podle dokladů ověřena na pracovišti Ministerstva vnitra dne 2.5.2011. Shodné datum je uvedeno na prohlášení žalobce, ve kterém se omlouvá za opožděné podání žádosti odůvodněné tím, že si neuvědomil, že má povolen Pokračování
- 4 -
10A 66/2013

pobyt pouze do 12.5.2011. Prohlášení je žalobcem sepsáno vlastnoručně a jím podepsáno. Teprve v odvolání žalobce tvrdí, že dne 25.4.2011 byl nemocen, 28.4.2011 se dostavil na pracoviště Ministerstva vnitra po pracovní době, dne 29.4.2011 nebyl úřední den a žádost nebyla přijata. Tvrzení o onemocnění nebylo ve správním řízení podloženo žádným důkazem stejně jako tvrzení o nepřevzetí osobně učiněného podání dne 29.4.2011. Rozpor mezi prohlášením žalobce z 2.5.2011 a odvolacími námitkami žalovaný hodnotil jako účelový postup. Ve správním spise je založeno žalobcovo prohlášení z 2.5.2011 a vedle toho jsou tu ničím nepodložená tvrzení žalobce o důvodech bránících včasnému podání žádosti. Hodnocení prohlášení žalobce a tvrzením obsaženým v odvolání, jak je provedl žalovaný, odpovídá požadavkům § 50 odst. 4 správního řádu na hodnocení důkazů a je logické. Úsudek o tom, že tu nebyly důvody nezávislé na vůli cizince bránící včasnému uplatnění žádost má oporu ve spise.

Kromě toho je tu rozpor mezi tím co žalobce tvrdil v odvolání o tom, že žádost vyplnil ještě před svým onemocněním, avšak ta byla původně datována nikoli dne 25.4.2011, ale dne 26.4.2011. Onemocnění žalobce doložil soudu dne 10.9.2013 potvrzením vystaveným lékařem dne 6.9.2013, podle kterého žalobce dne 26.4.2011 onemocněl gastroentiritidou a kolitidou. Potvrzením se dokládá, že žalobce onemocněl ten samý den, kterým původně datoval svou žádost o prodloužení pobytu. Vychází-li soud z potvrzení o tom, že žalobce byl dne 26.4.2011 nemocen, bylo na něm, aby žádost o prodloužení pobytu podal ve lhůtě 3 dnů následujících po onemocnění dne 26.4.2011. Tato lhůta tudíž plynula ve dnech 27.4., 28.4. a 29.4.2011. V těchto dnech není prokázána existence žádného důvodu, který by byl podřaditelný důvodu nezávislému na vůli cizince, vylučující možnost podat žádost o prodloužení pobytu. Takovým důvodem pak není okolnost, že dne 28.4. se dostavil na pracoviště Ministerstva vnitra opožděně, protože pracovní dobu takového pracoviště lze zcela jednoduše zjistit a tvrdí-li žalobce že mínil žádost předat dne 29.4.2011, kdy úřední den nebyl, pak bylo možno se na pátek objednat k podání žádosti či učinit tak prostřednictvím pošty.

Žalobcova tvrzení o překážkách bránících včasnému podání žádosti jsou však v rozporu s prohlášením žalobce o tom, že v okamžiku podání žádosti neměl přesnou vědomost o tom, do kdy má trvalý pobyt v České republice povolen.

Zjištění žalovaného o tom, že tu nejsou důvody bránící podání včasné žádosti nezávislé na vůli cizince, proto odpovídá výsledkům dokazování.

Soud proto uzavřel, že žádost o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu nebyla žalobcem uplatněna včas ve smyslu § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců.

Podal-li žalobce žádost o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu opožděně, pak podání takové žádosti pozbyl oprávnění a byl tu důvod řízení postupem podle § 169 odst. 8 písm. d) řízení zastavit.

Aplikace základních zásad správního řízení na věci rozhodované podle zákona o pobytu cizinců není ustanovením § 168 tohoto zákona vyloučeno. Dovolává-li se žalobce ustanovení § 4 odst. 1 správního řádu je zapotřebí především uvést, že není prokázáno, že se žalobce na pracoviště Ministerstva vnitra dne 29.4.2011 dostavil, protože toto žalobní tvrzení odporuje prohlášení žalobce ze dne 2.5.2011. Kromě toto, kdyby se skutečně označený den na úřad dostavil, pak nic nebránilo učinit podání prostřednictvím podatelny. Jestliže si žalobce neuvědomil, do kdy má dlouhodobý pobyt na území České republiky povolen, nemůže argumentovat zásadami správního řízení uvedenými v žalobě, protože to nebyl žalovaný, kdo Pokračování
- 5 -
10A 66/2013

žalobcova práva nešetřil, ale byl to žalobce sám, který nedbal své povinnosti v zákonem stanovené lhůtě žádost podat, tím spíše za situace, kdy takovou žádost lze uplatnit již 90 dnů před termínem ukončení dlouhodobého pobytu v České republice.

Nezbývá než zopakovat, že tvrzení žalobce o překážkách bránících včasnému podání žádosti není ničím prokázáno a odporuje jeho prohlášení z 2.5.2011, rozsah úředních dnů a úředních hodin úřadů platí pro každého, rozsah úředních dnů a úředních hodin lze zjistit z veřejně dostupných zdrojů, a proto nelze tyto důvody uvedené v žalobě podřadit důvodům bránícím včasnému podání žádosti nezávislým na žalobcově vůli.

Soud poznamenává, že lhůta pro podání žádosti je lhůtou procesní, což znamená, že tato lhůta je dodržena i tehdy, je-li žádost podána prostřednictvím pošty, ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu.

Rozpor mezi odvolacími námitkami a prohlášením žalobce z 2.5.2011 byl v napadeném rozhodnutí zhodnocen a je-li takové hodnocení správné, přičemž žalobce tvrzení o svém onemocnění žalovanému nedoložil, pak nebylo zapotřebí další odvolací tvrzení prověřovat.

Obsah prohlášení žalobce z 2.5.2011 je v rozporu s tvrzením, že se vůbec dne 29.4.2011 na pracoviště Ministerstva vnitra dostavil. Kromě toho, jak již bylo uvedeno, kdyby tak učinil, bylo možno žádost podat po telefonické domluvě či poštou. Rozsah úředních hodin není podřaditelný důvodům nezávislým na vůli cizince bránícím včasnému podání žádosti ve smyslu § 47 odst. 1 věta druhá zákona a jestliže se žalovaný konkrétně nezabýval tím, že žalobce hodlal žádost osobě předat a zaměstnanec úřadu jeho žádost nepřevzal, pak jedná se o vadu odůvodnění a tudíž takovou vadu procesní povahy, která zůstává bez dopadu do zákonnosti napadeného rozhodnutí, jestliže v odůvodnění napadeného rozhodnutí je výslovně uvedeno, že nebyl shledán žádný důvod nezávislý na vůli žalobce, který by bránil včasnému podání žádosti za situace, kdy to byl žalobce sám, který uvedl, že žádost opomněl podat včas. Proto napadené rozhodnutí nelze nahlížet jako nepřezkoumatelné.

Rozhodování o prodloužení dlouhodobého pobytu na území České republiky se řídí zákonem č. 326/1999 Sb. v novelizovaném znění. Jestliže žalobce svým vlastním opomenutím nerespektoval lhůtu, ve které se musí žádost o prodloužení pobytu podat, pak dodržení konkrétních zákonných ustanovení žalovaným není v rozporu se smyslem § 2 odst. 4 správního řádu. Jestliže žádost nebyla podána včas, pak žalovaný postupoval zcela v souladu se zákonem, jestliže řízení zastavil. Zákonné podmínky pro zastavení řízení byly splněny, a proto nelze argumentovat byrokratickými důvody, okolnostmi případu či dopadem zastavení řízení do života žalobce. I na žalobci bylo, aby své zákonné povinnosti podat včas žádost o prodloužení pobytu dostál, což však neučinil, a to z důvodu, že si nebyl vědom toho, do kdy má dlouhodobý pobyt na území České republiky povolen. Příčinou zastavení řízení bylo proto opomenutí žalobce podat žádost o prodloužení pobytu včas a nestalo se tak pro důvody tvrzené v žalobě.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

Pokračování
- 6 -
10A 66/2013

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 23. října 2013

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru