Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 66/2010 - 38Rozsudek KSCB ze dne 27.01.2011

Prejudikatura

7 Afs 1/2010 - 53


přidejte vlastní popisek

10A 66/2010 – 38

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně K. Š., zast. JUDr. Václavem Kaskou, advokátem se sídlem České Budějovice, Žižkova tř. 1, proti žalovanému Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Českých Budějovicích, se sídlem Lidická 11, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.8.2010, č.j. ZKI-O-27/123/2010, za účasti B. P., a V. P.,

takto:

Rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.2010, č.j. ZKI-O-27/123/2010 se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 800,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Osobám zúčastněným na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci.

Pokračování
- 2 -
10A 66/2010

(1) Žalobou doručenou dne 13.10.2010 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 9.8.2010 č.j. ZKI-O-27/123/2010, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště České Budějovice ze dne 14.5.2010 sp. zn. OR-524/2009-301-52 a toto rozhodnutí potvrzeno.

(2) Žalobkyně zrekapitulovala dosavadní průběh správních řízení a má za to, že vydanými rozhodnutími správních orgánů bylo vážně porušeno její vlastnické právo k nemovitosti, což považuje za nezákonné, respektive protiústavní. Rozhodnutím došlo k prohloubení procesních i věcných pochybení, jako nejzávažnější označila postup, kdy nebylo rozhodnuto o jejím návrhu na provedení konkrétní opravy v katastru nemovitostí přímo, ale tak, že se nesouhlasu s neprovedením opravy nevyhovuje. O vlastním návrhu žalobkyně na provedení opravy dosud rozhodnuto nebylo. Správní orgán rozhodoval ex offo o jiných otázkách, které nebyly předmětem řízení a žalobkyní nebyly navrhovány. To měl správní orgán řešit jiným způsobem a v zákonných mezích tedy nejprve zahájit řízení z moci úřední, které mělo probíhat samostatně a teprve poté ve věci rozhodnout. Správní orgán nevyhověl návrhu žalobkyně, aby do řízení vstoupily jako účastníci i další dotčené osoby, tedy současní vlastníci konkrétně uvedených parcel. Je odkazováno na judikát NSS sp. zn. 3 As 6/2009, z něhož je dovozováno, že katastrální pracoviště nemůže řešit nedostatky geometrických plánů tím způsobem, že parcelu nalézající se při okraji katastrálního území vytěsní z větší části za hranice tohoto území i za hranice svého rajonu (okresu) do řeky Lužnice. Zjevně došlo k vadnému zaměření navazujících parcel. Žalobkyně dále poukázala na to, že snížení plošné výměry parcely evidentně přesahuje polovinu její původní výměry a zmenšení její šíře povolené měřické tolerance. Katastrální pracoviště řešilo nastalou situaci vyhotovením neměřického záznamu a u původní parcely s novým označením uvádí na místo původní výměry 3 569 m výměřu 1 645 m. Institut neměřického záznamu nemůže sloužit k podstatnému narušení vlastnického práva žalobkyně k parcele. U Katastrálního pracoviště Tábor bylo zjištěno, že v k. ú. Hvožďany u Bechyně proběhla v roce 2004 komplexní pozemková úprava, výsledkem bylo zavedení digitální katastrální mapy, která je považována za nejpřesnější a má přednost před jinými podklady, tedy i před tzv. neměřickým záznamem. Proto musí být digitální mapa platná pro k. ú. Hvožďany rozhodná pro vytýčení bezprostředně navazující severní hranice a posun parcely žalobkyně do řeky je zcela nepřípustný. Vydané rozhodnutí žalobkyně označila jako pokus o odnětí vlastnictví k více jak polovině jejího pozemku. Neakceptuje tvrzení Katastrálního pracoviště České Budějovice, že není možné v k. ú. Hvožďany založit duplicitní zápis vlastnictví k p.p.č. 2554/1, když žalobkyně je přesvědčena o správnosti příslušného rozhodnutí Katastrálního pracoviště v Táboře. Navrhla zrušení rozhodnutí pro nezákonnost, případně nicotnost.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného.

(3) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Vyjádřil souhlas s projednáním věci bez nařízeného podle ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s.

(4) Žalovaný zrekapituloval předchozí průběh správního řízení, kdy katastrálnímu úřadu byla 18.8.2009 doručena žádost žalobkyně o opravu chyby v katastru a žádost o sdělení. Prvé rozhodnutí katastrálního pracoviště ze dne 30.12.2009 bylo žalovaným správním Pokračování
- 3 -
10A 66/2010

orgánem dne 12.3.2010 zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení, kdy prvostupňový orgán nepostupoval věcně správně a v souladu s platnými právními předpisy, když tvrdil, že původní část parcely je součástí řeky Lužnice v k. ú. Hvožďany u Bechyně, aniž by toto tvrzení ověřil v součinnosti s KP Tábor. Rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné a nesrozumitelné a nekonkrétní. Nově bylo rozhodnuto dne 14.5.2010 tak, že nesouhlasu žalobkyně s neprovedením opravy v údajích katastru znovu vyhověno nebylo. Dále je uváděno, jakým způsobem po právní moci rozhodnutí dojde k úpravě listu vlastnictví č. 107, kde je vlastníkem žalobkyně. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí opět vyhověno nebylo a prvostupňové rozhodnutí bylo žalovaným správním orgánem potvrzeno. Žalovaný správní orgán k žalobním námitkám uvedl, že rozsah účastníků řízení stanovuje správní orgán. V důvodech je odkázáno na odůvodnění, prvostupňového rozhodnutí. Dále je uvedeno, že z výroku rozhodnutí nevyplývá, že by část parcely č. 234 PK byla v k. ú. Hvožďany u Bechyně. Prohlášení F. P. a J. Š. o poloze parcely č. 234 PK není a nemůže být pro správní

orgán důkazním prostředkem. Vlastnické právo žalobkyně nebylo vydaným rozhodnutím dotčeno, vymazáno ani omezeno. Postupem správního orgánu došlo pouze k převedení parcely PK na parcelu KN. K tomuto postupu není třeba listinných důkazů, tento postup je legalizován ustanovením § 90 odst. 3 katastrální vyhlášky. Územní působnost Katastrálního pracoviště České Budějovice dodržena byla. Zeměměřické a katastrální orgány jsou orgány evidenčními. Rozhodují pouze na základě dostupných a účastníky předložených listin schopných zápisu. Žalovaný ani prvostupňový správní orgán neomezil, nezměnil ani nezrušil vlastnictví majetkových práv žalobkyně. Rozhodnutí není nezákonné a nebyly porušeny zásady procesního řízení.

(5) Žalobce dne 1.12.2010 soudu sdělila, že souhlasí s projednáním věci bez nařízení ústního jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. jen na základě účastníky předložených spisů.

III. Obsah správních spisů.

(6) Žalobkyně podala dne 18.8.2009 Katastrálnímu pracovišti České Budějovice žádost o opravu chyby v katastru nemovitostí a žádost o sdělení ze dne 15.8.2009. Uvedla, že hranice pozemkové parcely č. 234 v k. ú. Nuzice neodpovídá původní hranici této parcely zobrazené v pozemkové mapě. Žalobkyně upozornila i na nově vzniklé p.p. 275/42 a 275/43 v k. ú. Nuzice, které zasahují do parcely PK č. 234 a žalobkyně si přitom není vědoma, že by část vlastnictví k této parcele převedla. Rovněž neudělila souhlas s žádným geometrickým plánem, který by tyto parcely zobrazoval způsobem, který je zaznamenán v katastrální mapě. Proto požádala o opravu chybného zobrazení hranice parcely PK č. 234 v katastrální mapě a opravu chybného zaměření p.p. 275/42 a 275/43 a jejich chybného zakreslení v katastrální mapě.

(7) Katastrální pracoviště posoudilo žádost žalobkyně jako návrh na opravu chyby podle § 8 zákona č. 344/1992 Sb. v platném znění. Dne 1.10.2010 oznámilo žalobkyni, že nedojde k opravě údajů v katastru nemovitostí. Žalobkyně dne 29.10.2009 vyslovila nesouhlas s neprovedením opravy. Dnem podání nesouhlasu došlo k zahájení správního řízení. S ohledem na to, že se jednalo o opravu hranice původní parcely PK, byl vyhotoven neměřický záznam č. 247, kterým byly hranice původní parcely č. 234 obnoveny do stávající platné katastrální mapy. Část původní parcely č. 234 zasahovala do sousedního k. ú. Hvožďany u Bechyně, přičemž toto katastrální území není v působnosti Katastrálního pracoviště České Budějovice a z toho důvodu poslalo Katastrální pracoviště Tábor dne 14.12.2009 podklady pro dořešení této části parcely zjednodušené evidence č. 234. Pokračování
- 4 -
10A 66/2010

Žalobkyně se dne 16.12.2009 k věci vyjádřila a nesouhlasila se závěry, které zdůvodňovaly neprovedení opravy chyby. Požádala o prověření správnosti zaměření všech dalších parcel zobrazených na mapovém listu č. 1821 a 1822 pro k. ú. Nuzice, vyměřovaných v období po novém mapování v roce 1986. Požádala o rozšíření okruhu účastníků řízení o vlastníky p.p. 275/24, 275,22, 275/26, 275/17 a 275/28, které sousedí s parcelou č. 234.

(8) Katastrální pracoviště rozhodlo dne 30.12.2009 tak, že nesouhlasu žalobkyně s neprovedením opravy v údajích katastru nemovitostí nevyhovělo. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolala. O odvolání rozhodl žalovaný správní orgán dne 12.3.2010 pod č.j. ZKI-O-12/44/2010 tak, že rozhodnutí prvostupňového orgánu zrušil a věc vrátil k novému rozhodnutí s odůvodněním, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nekonkrétnost. Zároveň bylo uvedeno, že prvostupňový správní orgán tvrdil, že část původní p.p. 234 PK je součást řeky Lužnice v sousedním k. ú. Hvožďany u Bechyně, avšak toto tvrzení nebylo ověřeno u KP Tábor.

(9) Prvostupňový orgán vyzval Katastrální pracoviště Tábor k předložení podkladů k parcele sousedící s p.p. 234 v k. ú. Hvožďany. Dne 14.5.2010 bylo ve věci nově rozhodnuto. Nesouhlasu žalobkyně vyhověno nebylo. Dne 7.6.2010 se žalobkyně odvolala. Trvala na přibrání vlastníků sousedních parcel p.p. 275/24, 275/22, 275/26, 275/17 a 275/28 v k. ú. Nuzice do řízení. Žalovaný správní orgán odvolání žalobkyně zamítl s odůvodněním, že severní hranice parcely je totožná s katastrální hranicí k. ú. Nuzice a k. ú. Hvožďany u Bechyně. Jde tedy zároveň i o okresní hranici, která je shodná s levým břehem řeky Lužnice. Geometrické a polohové určení p.p. 234 PK bylo dáno zobrazením průběhu hranic parcely v mapě PK. Původní evidovaná výměra této parcely byla převzata do operátu KN z parcelních protokolů položkou výkazu změn. Současná výměra zbytkové p.p. 234 tj. 3 564 m byla zjištěna tak, že od původní výměry byly postupně odečítány výměry dílů, které tvořily parcely KN jiných vlastníků. Žalovaný uzavřel, že ověřil, že žádný díl p.p. 234 PK nebyl omylem připsán jinému vlastníkovi.

IV. Právní názor soudu.

(10) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, rozhodnutí žalovaného správního orgánu soud zrušil pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů rozhodnutí.

(11) Žaloba žalobkyně byla podána proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí pracoviště v Českých Budějovicích č.j. OR-524/2009-301-52. V odvolání žalobkyně v prvé řadě trvala na tom, aby do správního řízení byli přibráni další účastníci řízení, neboť měla za to, že splňují podmínky účastenství, neboť jsou, na základě předložených listin, kopie katastrální mapy, sousedy. Současně namítala nespolehlivě zjištěný stav věci, jeho nedostatečné odůvodnění a nesrozumitelnost. To se týká polohy části parcely č. 234 v k. ú. Hvožďany, když správní orgán nevzal na zřetel prohlášení F. P. a J. Š. Žalobkyni je známo, že na základě takového prohlášení nelze provést zápis v katastru nemovitostí, ale je zapotřebí vyhodnotit takové informace a s nimi se při rozhodování vypořádat. Podle názoru žalobkyně nelze část parcely z katastru nemovitostí vymazat a omezit její vlastnické právo. Právě manžel žalobkyně i jeho rodina po generace na parcele hospodařili, odváděli dávky a je jim také známa výměra parcely. Správní orgán má Pokračování
- 5 -
10A 66/2010

povinnost spolehlivě zjistit stav věci, což splněno nebylo. Žalovaný správní orgán odvolání žalobkyně zamítl. V rozhodnutí podrobně uvedl, a popsal kroky správních orgánů, které předcházely vydání žalobou napadeného rozhodnutí. K důvodům uvedeným v odvolání se pak vyjádřil na straně 6 a 7 žalobou napadeného rozhodnutí. S odvolacími námitkami se vypořádal pouze hodnocením, zda jsou či nejsou důvodné, případně odkázal na argumentaci prvostupňového rozhodnutí. Konstatoval, že vlastnické právo žalobkyně nebylo dotčeno, vymazáno ani omezeno a bez bližší argumentace rovněž uzavřel, že rozhodnutí prvostupňového orgánu je srozumitelné a odůvodnění podporuje výrokovou část. Krajský soud z toho důvodu dospěl k závěru, že rozhodnutí žalobou napadené je s ohledem na obecné konstatování bez uvedení bližších a konkrétních důvodů nepřezkoumatelné a odůvodnění je nedostatečné ve smyslu rozsahu či přesvědčivosti. Z rozhodnutí nelze shledat, zda se správní orgán soustředil na všechny důkazní prostředky a vyhodnotil důkazy v souladu s pravidly logického usuzování tak, že nelze mít pochybnost o vysloveném závěru. Správní orgán sice vysvětloval, z jakého skutkového stavu vycházel, avšak k námitkám, které byly proti zjištění skutkového stavu věci vzneseny, nedostál své povinnosti a neuvedl důvody, kterými byl při vyslovení svých závěrů veden. Soud pak nemůže nahrazovat absentující závěry správního orgánu svými vlastními závěry. Tímto postupem, který je nepřípustný, by zatížil své vlastní rozhodnutí nepřezkoumatelností. Věc pak nelze meritorně přezkoumat, neboť správní rozhodnutí je samo o sobě nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Přezkoumatelným správním rozhodnutím je pouze takové rozhodnutí, ze kterého je zřejmý nejen výrok, ale i důvody, pro které odvolací orgán nepovažuej odvolání za důvodné, rovněž v něm musí být uvedeny i skutkové okolnosti, jaké byly nebo nebyly ke zjištěnému skutkovému stavu provedeny, které představují důkazní prostředek, jaká tomuto důkaznímu prostředku byla přiznána důkazní síla, případně proč se některé důkazy v dané věci neprovedly, jinými slovy úvahy odvolacího správního orgánu. Z odůvodnění rozhodnutí musí být srozumitelné, jak se správní orgán s konkrétními odvolacími námitkami vypořádal. Zda je považuje za důvodné či nikoliv, avšak s uvedením konkrétních důvodů. Těmto požadavkům žalobou napadené rozhodnutí nedostojí.

(12) Zdejší soud k dané záležitosti dále uvádí s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (mj. rozsudek NSS ze dne 14.7.2005, č.j. 2 Afs 24/2005-44), že nestačí pokud odvolací orgán při vypořádání s argumentací odvolatele pouze konstatuje, že je nesprávná, avšak neuvede v čem (v jakých konkrétních aspektech resp. důvodech právních či případně skutkových) nesprávnost spočívá. Z odůvodnění musí být zřejmý vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Z odůvodnění dále musí být zřejmé, z jakých důvodů odvolací orgán nepovažoval za důvodnou skutkovou či právní argumentaci účastníka řízení a z jakých konkrétních důvodů odvolací námitky považuje za mylné, nepřípadné či vyvrácené. Jak dále vyplývá z rozsudku NSS č.j. 7 Afs 212/2006-74 „… rozsah odvolacím orgánem provedeného přezkumu musí nalézt odraz v odůvodnění jeho rozhodnutí. Z odůvodnění musí být patrný dosavadní průběh řízení v míře potřebné pro zasazení rozhodnutí o věci do patřičného skutkového a právního kontextu. Musí z něho být zřejmý vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Dále z něho musí být zřejmé, proč odvolací orgán nepovažoval za důvodnou skutkovou a právní argumentaci účastníka řízení.“ Z důvodu nepřezkoumatelnosti rozhodnutí se pak soud dalšími žalobními námitkami zabývat nemohl. Soudu jsou známy judikáty Nejvyššího správního soudu, které dovozují, že je třeba přihlédnout z úřední povinnosti k dalším nezákonnostem napadeného rozhodnutí, či jeho nicotnosti v té míře, v jaké to obsah napadeného správního rozhodnutí umožňuje. V dané záležitosti dospěl soud k závěru, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí vylučuje, aby se soud zabýval dalšími námitkami žalobkyně, neboť námitky Pokračování
- 6 -
10A 66/2010

žalobkyně právě ve vztahu k odůvodnění rozhodnutí správního orgánu nelze separovat takovým způsobem, aby umožňovaly zabývat se žalobními námitkami. Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve výše citovaném rozsudku „… systém ochrany subjektivních práv je založen na kombinaci dvojinstančního řízení založeného na apelačním principu a dvojinstančního správního soudnictví založeného na kasačním principu. Již to samo o sobě znamená, že se jedná o relativně složitý systém, v němž po sobě postupně rozhoduje (a někdy i opakovaně) vícero správních orgánů či soudů. Uvedený systém má na jedné straně zajistit skutečné „víceinstanční“ rozhodování, v němž každý z článků systému má svojí vlastní relativně autonomní roli při aplikaci práva a je pouze v určité zákonem přesně stanovené míře vázán právním názorem jiných orgánů. Na druhé straně má uvedený systém být schopen zajistit konečné a dále již nezměnitelné rozhodnutí o věci v přiměřeném čase. K optimálnímu vyvážení obou těchto v určité míře protikladných cílů je proto třeba, aby nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů byla vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. je jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno.“

(13) V dané záležitosti je třeba uzavřít, že soud musí mít možnost přezkoumat, zda správní orgán postupoval v souladu se zákonem, zda měl pro své rozhodnutí podklady, jakým způsobem se konkrétně vypořádal s odvolacími námitkami a z jakých důvodů. Nestačí obecné odmítnutí odvolací námitky, že je nedůvodná. Nad rámec důvodů, které vedly ke zrušení napadeného rozhodnutí, soud konstatuje, že procesní postup správních orgánů v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu probíhal v souladu s ustanovením § 8 zákona č. 344/1992 Sb. v platném znění. Žalobkyně požádala o opravu chyby v katastru nemovitostí, avšak jejímu návrhu vyhověno nebylo, a proto jí bylo podle § 8 odst. 4 zákona oznámeno, že oprava provedena nebyla. Žalobkyně pak podle odstavce pátého sdělila správnímu orgánu, že s postupem nesouhlasí. Proto katastrální úřad vydal rozhodnutí ve věci, proti němuž je ve smyslu téhož ustanovení možné podat odvolání. Tohoto práva žalobkyně využila. Tento postup je z hlediska procesního proto v souladu se zákonem. Z ustanovení § 8 katastrálního zákona vyplývá, že katastrální úřad může opravit pouze takové chyby, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru a chyby, které vznikly nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu podrobného měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem. Podle § 5 odst. 7 katastrálního zákona však opravou chyby nemohou být dotčeny právní vztahy za situace, kdy jejich změna není doložena listinou. Z toho tedy vyplývá, že opravu lze provést pouze v případě, kdy je pro ni podklad v listině, která je uložena ve sbírce listin katastrálního úřadu. Chybami v údajích katastru nemovitostí jsou především zápis v katastru provedený v rozporu s obsahem listiny nebo jiného podkladu pro změnu údajů katastru, zápis provedený na základě listiny, která není podkladem pro změnu údajů v katastru, zápis provedený bez potřebné listiny, chyba vzniklá při měření v terénu, chyba vzniklá při výpočtu souřadnic, chyba vzniklá při zakreslení zaměřovacího předmětu do katastrální mapy, chyba vzniklá při výpočtu výměry souřadnic. Jinými slovy řečeno, katastrální úřad může proto opravit chybu na základě písemného podnětu vlastníka nebo jiného oprávněného, nebo i sám bez jakéhokoliv podnětu, pokud zjistí některou z uvedených chyb, jejíž výčet je demonstrativní, v rámci své činnosti. Uvedeným způsobem lze napravovat pouze zřejmé omyly, zřejmým omylem může být kupříkladu taková chyba, která je jasná a zřetelná odborníkovi pro konkrétní oblast. Postupem podle § 8 je možné opravovat nejenom chyby vzniklé za trvání katastru nemovitostí, tedy vzniklé od 1.1.1993, ale i chyby, které vznikly na základě zřejmého omylu při vedení dřívější evidence nemovitostí. Tímto postupem však nelze odstranit chyby, které vznikly při vedení pozemkového katastru či pozemkové knihy. Povinností katastrálního úřadu je vyrozumět o provedené opravě všechny osoby, jejichž se oprava v katastrálním operátu Pokračování
- 7 -
10A 66/2010

týká. To vyplývá z ustanovení § 8 odst. 4 katastrálního zákona. Okruh těchto osob určuje v obecné poloze správní řád. Z toho důvodu je nutné vymezit účastníky řízení s ohledem na to, zda mohou být rozhodnutím dotčeni ve svých právech a přitom nemají v řízení tak silné postavení jako účastníci definovaní v odstavci jedna § 27 správního řádu. Okruh těchto osob, které budou rozhodnutím přímo dotčeni je věcí správního uvážení příslušného správního úřadu, když za přímé dotčení práv a povinností je nutné považovat objektivně reálně existující změnu majetkového či jiného statutu předmětné osoby, která bude vyvolána účinky předmětného rozhodnutí. Je-li okruh účastníků řízení zpochybňován v rámci odvolacích námitek, je pak ve smyslu přezkoumatelnosti rozhodnutí zapotřebí, aby se správní orgán s takovou námitkou konkrétně vypořádal. Nepostačuje odmítnutí tvrzení, že namítaná osoba není účastníkem řízení. Vždy je nutné uvést konkrétní důvod takového závěru.

(14) V dalším řízení bude proto zapotřebí v prvé řadě zabývat se odvolacími námitkami žalobkyně, které vznesla proti rozhodnutí Katastrálního pracoviště České Budějovice ze dne 14.5.2010, nikoliv však způsobem, který byl zvolen ve zrušeném rozhodnutí žalovaného správního orgánu. Je třeba kupříkladu uvést, z jakého konkrétního důvodu byl kupříkladu zvolen postup správního orgánu, kdy v rámci řízení o provedení opravy chyby, které vyvolala žalobkyně, bylo rozhodnuto o změně v katastrálním operátu. Je třeba konkrétně vysvětlit žalobkyní namítané rozpory ohledně evidence pozemkové parcely č. 234 PK/ZE v k. ú. Hvožďany a vysvětlit námitku ohledně tvrzení žalobkyně, že část parcely byla z katastru nemovitostí vymazána a bylo omezeno její vlastnické právo. S každou odvolací námitkou je zapotřebí se vypořádat srozumitelným způsobem a v případě, že není odvolací námitka konkrétní, pak je zapotřebí na tento fakt poukázat a vysvětlit, jakým způsobem s ní odvolací správní orgán při jejím posuzování naložil. Těmto požadavkům, jak již bylo výše uvedeno, žalované rozhodnutí nevyhovělo, a proto soud postupoval podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a rozhodnutí zrušil bez nařízeného jednání.

V. Závěr, náklady řízení.

(15) Soud proto v dané věci postupoval podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a rozhodnutí zrušil bez nařízeného jednání.

(16) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s, podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení před krajským soudem představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč, 2 úkony právní pomoci advokáta po 2 100,- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f, § 7 bod b) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) tedy 4 200,- Kč, 2x režijní paušál po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) tedy 600,- Kč, celkem náklady řízení 6 800,- Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat do dvou týdnů od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného ve dvojím vyhotovení z důvodů stanovených v § 103 s.ř.s. Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen podle § 105 odst. 2 s.ř.s. advokátem. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 27. ledna 2011

Pokračování
- 8 -
10A 66/2010

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru