Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 64/2011 - 43Usnesení KSCB ze dne 21.11.2011

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Aps 1/2012 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

10A 64/2011 – 43

USNESENÍ

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobců a) Okrašlovací spolek Zdíkovska se sídlem Zdíkov 235, b) RNDr. Z. K., Ph.D., c) Akad. arch. I. A., všichni zast. Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem, se sídlem v Táboře, Příběnická 1908, proti žalovanému Správě Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, se sídlem 1. Máje 260, Vimperk, o žalobě proti nezákonnému zásahu správního orgánu, takto:

Žaloba se odmítá.

Návrh na vydání předběžného opatření se zamítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobcům se vrací soudní poplatek ve výši 5 000,- Kč na účet zástupce žalobce.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhá vydání rozhodnutí, ve kterém by soud žalovanému zakázal asanaci a kácení stromů (nahodilé těžby) napadených kůrovcem v I. a II. zóně Národního parku Šumava a to až do doby nabytí právní moci rozhodnutí o udělení výjimky ze zákazů stanovených § 16 odst. 1 písm. a) a § 50 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a současně do ukončení postupu podle ustanovení § 45 i zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Žalobce rovněž navrhoval vydání předběžného opatření, ve kterém by soud až do doby vydání rozsudku v uvedené věci zakázal asanaci a kácení stromů napadených kůrovcem v I. a II. zóně Národního parku Šumava.

V žalobě se uvádí, že žalovaný provádí zásahy na území Národního parku Šumava, které jsou nezákonné, a proto mají za to, že je vhodnost aplikace postupu dle § 82 a násl. s.ř.s., a to s odkazem na nález III. ÚS 2469/07 ze dne 17.10.2007 Ústavního soudu, který se týká procesu posuzování vlivů na životní prostředí. Žalobci tvrdí, že jsou přímo kráceni na svém právu na příznivé životní prostředí a na právech vyplývajících ze směrnice č. 85/337/EHS a Úmluvy o přístupu k informacím, na účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí nezákonným zásahem Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava spočívajícím v kácení a asanaci stromů (nahodilé těžbě) napadených kůrovcem v I. a v II. zóně Národního parku Šumava. Zásah je zaměřen přímo proti nim a tento zásah trvá, respektive hrozí jeho opakování.

Okrašlovací spolek Zdíkovska aktivní legitimaci odvozuje od skutečnosti, že se již dlouhodobě zabývá problematikou ochrany populací kriticky ohroženého druhu tetřeva hlušce Pokračování
- 2 -
10A 64/2011

na Šumavě, usiluje o ochranu území, kde se tento druh vyskytuje a je občanským sdružením založeným podle ustanovení § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny. Předmětem jeho činnosti je ochrana životního prostředí, přírody a krajiny se zaměřením zejména na oblast Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Nezákonný zásah žalovaného ve svých důsledcích směřuje přímo proti němu a byl tímto zásahem zkrácen na právu na příznivé životní prostředí a na právu na spravedlivý proces. K tvrzenému zásahu do práva na příznivé životní prostředí a aktivní legitimaci žalobce a) odkazuje na rozsudek NSS ze dne 13.10.2010 č.j. 6 Ao 5/2010-43.

Žalobkyně RNDr. Z. K., Ph.D. má za to, že nezákonný zásah ve svých důsledcích směřuje přímo proti ní, tímto zásahem je zkrácena na právu na příznivé životní prostředí a na právu na spravedlivý proces. Nezákonný zásah do ochrany kriticky ohroženého druhu tetřeva hlušce zasahuje žalobkyni, neboť je v přímém rozporu s odbornými poznatky, se kterými je žalobkyně obeznámena. Žalobkyně je vlastníkem nemovitosti v obci X, vzdálené od místa zásahů jen několik kilometrů, projevuje dlouhodobý zájem jak z hlediska profesního tak i zájmového o Šumavu. Žalobkyně si velmi cení šumavského přírodního prostoru pro jeho rekreační, relaxační a spirituální hodnoty. S velkou oblibou koná dlouhé fotografické vycházky šumavskou přírodou a je členkou Občanského sdružení Karel Klostermann – spisovatel Šumavy. Žalobkyně k rekreaci, relaxaci a poučení využívá lokality, v nichž dochází a v budoucnu má docházet ke kácení stromů napadených kůrovcem. Její bydliště se nachází v blízkosti lokality na Ptačím potoce, kde probíhají zásahy.

Žalobce Akad. arch. I. A. je občanem obce X a spoluvlastníkem nemovitosti zde. Od roku 1999 se aktivně podílí jako občan a člen občanského sdružení na formaci prostoru Národního parku Šumava v oblasti ovlivněné činností člověka. Jako občan žalobce využívá k rekreaci, relaxaci a poučení předmětnou lokalitu, v nichž dochází a v budoucnu má docházet ke kácení stromů napadených kůrovcem.

Žalobci mají za to, že zásah je prováděn v rozporu s ustanovením § 16 odst. 1, § 43 odst. 3, § 45i, § 50 a § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. Zaměření zásahu vůči žalobcům vyplývá z uvedených ustanovení národních právních předpisů a zejména evropských směrnic. Podle ustanovení článku 10a Směrnice o EIA musí mít příslušníci dotčené veřejnosti možnost dosáhnout soudního přezkoumání hmotněprávní a procesní zákonnosti jakéhokoliv rozhodnutí, aktu nebo nečinnosti. Zásah započal po 15.6.2011 a trvá do dne podání žaloby. V době podání žaloby dochází k zásahu v lokalitě u Ptačího potoka, kde bylo vykáceno již několik stovek stromů. V celé lokalitě je k vykácení přímo v terénu vyznačeno několik set stromů. K zásahu jsou určeny i další lokality na území celého Národního parku Šumava.

Dle žalobců je žaloba proti nezákonnému zásahu jedinou právní možností jak vyložit ustanovení článku 10a Směrnice o EIA a článku 9 odst. 2 Aarhuské úmluvy tak, aby s nimi byl národní právní řád v souladu. Pokud by soud vyložil podmínky žalobní legitimace tak, že žalobci nejsou k podání žaloby oprávněni, jednalo by se o výklad, který by nebyl eurokonformní. V takovém případě je soud povinen v souladu se zásadou přímého účinku evropských směrnic použít přímo ustanovení čl. 10a Směrnice o EIA a přiznat žalobcům žalobní legitimaci s odvoláním na toto ustanovení. Pokud by soudem nebyla přiznána žalobní Pokračování
- 3 -
10A 64/2011

legitimace, jednalo by se současně o výklad ústavně nekonformní, který by odporoval článku 1 odst. 2 Ústavy a soud by v takovém případě měl postupovat v souladu s čl. 10 Ústavy a přímo použít mezinárodní smlouvu. Žalobci nemají jinou možnost, jak se domáhat ochrany proti nezákonnému zásahu, který stále trvá.

Zásah považují žalobci za nezákonný, poněvadž je zasahováno do soustavy NATURA 2000 bez příslušného posouzení. Jedná o evropsky významnou lokalitu Šumava. Žalovaný uvedený zásah provádí bez posouzení dle ustanovení § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny, a proto postupuje v rozporu s tímto zákonem. Rovněž porušuje i článek 6 odst. 3 Směrnice o stanovištích. Uvedený zásah je nezákonný i z toho důvodu, že se jedná o zásah do ochranných podmínek zvláště chráněných druhů bez výjimky ze zákona. Nutnost udělených výjimek vyplývá z usnesení Ministerstva životního prostředí ze dne 13.4.2011 č.j. 25240/ENV/11, kdy tímto usnesením reagovalo ministerstvo na žádost žalovaného o vydání souhlasu k použití ustanovení o zásazích proti škůdcům a o případech mimořádných okolností a nepředvídaných škod, ministerstvo tuto žádost vyhodnotilo jako žádost o povolení výjimky dle § 43 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny ze zákazu uvedeného v ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně přírody a krajiny a o povolení výjimky ze zákazu zásahu do zvláště chráněných druhů živočichů dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, kdy usnesením ze dne 13.4.2011 postoupilo tuto žádost příslušnému orgánu k vyřízení. Postupem žalovaného se jedná i o zásah do procesních práv žalobců, jestliže žalovaný jedná bez jakéhokoliv povolení vydaného ve správním řízení, jehož by byli žalobci účastníky.

Věcnou nesprávnost jednání žalovaného prokazují stanoviska odborníků na danou problematiku, např. stínová vědecká rada Národního parku Šumava, která je platformou sdružující vědce, vydala stanovisko, dle něhož je boj s kůrovcem v uvedených místech zbytečný. Stínová vědecká rada Národního parku Šumava proto vyzvala žalovaného k ukončení lesnických zásahů proti kůrovci v oblasti Ptačího potoka.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Dle žalovaného žádný z žalobců není k podání žaloby legitimován v důsledku nesplnění podmínky podle § 82 s.ř.s. spočívající v tom, že činnost správního orgánu, v níž spatřují nezákonný zásah, musí být zaměřena přímo proti žalobci nebo musí být alespoň v důsledku tohoto zásahu proti němu přímo zasaženo. Činností žalovaného se však nijak, natož přímo proti žalobcům nezasahuje. Jak směrnice EIA tak i Úmluva o přístupu k informacím nezakládají žádná subjektivní práva, jichž by se mohli přímo dovolávat žalobci před vnitrostátními soudy. Ustanovení obsažená ve směrnici EIA i v Úmluvě zavazují smluvní státy k provedení určitých opatření, nezakládají přímo vymahatelná práva. Jednáním žalovaného žádné z ustanovení Směrnice ani Úmluvy porušeno nebylo. Ředitel Národního parku Šumava a ministr životního prostředí veřejně nevyzývali k nerespektování zákonů, jak žalobce tvrdí. Činností žalovaného nedochází k žádnému poškozování evropsky významné lokality zařazené v soustavě NATURA 2000. Za poškozování nelze považovat řádné hospodaření prováděné v souladu s platnými právními předpisy. Žalovaná požádala o povolení výjimky dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny z ochranných podmínek zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů stanovených v § 49 a § 50 zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalovaná zastávala názor, že při rozhodování o zásazích proti kůrovcům je potřebná míra ochrany zvláště chráněných druhů dostatečně Pokračování
- 4 -
10A 64/2011

zvažována a při realizacích těchto zásahů bylo dodržování podmínek povolených výjimek kontrolovaná. Zpracování napadených stromů je hlavní metodou ochrany lesa před kůrovci. Další opatření jsou doplňující a sama o sobě bez asanace napadených stromů postrádají účinnost a nemohou šíření lýkožroutů zastavit. Zmíněnými dalšími opatřeními jsou např. lapáky, feromonové lapače, trojnožky apod. Uvedená zařízení mají za cíl zachytit alespoň část lýkožroutů ještě před tím než napadnou ochraňované lesní porosty. Žalovaný neprovádí žádné zásahy, které by bylo možné realizovat jen po povolení výjimky. Při kácení stromů se používá běžná těžební technologie s vyloučením těžkých těžebních strojů. Zásahem žalovaného není dotčena základní ochranná podmínka národního parku uvedená v § 16 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně přírody a krajiny. Dle žalovaného právní názory vyslovené v odůvodnění usnesení ministerstva životního prostředí z 13.4.2011 nejsou pro věcně a místně příslušný správní orgán závazné. Žádná procesní práva žalovaného porušena nebyla. I kdyby k zásahům proti kalamitním škůdcům bylo třeba udělení příslušné výjimky, žalobci by nebyli účastníky správního řízení o takové výjimce.

Z písemností předložených žalobcem byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Žalovaný dne 13.7.1998 vydal rozhodnutí, kterým dle § 22 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., udělil souhlas k použití ustanovení zákona č. 289/1995 Sb., k zásahům proti škůdcům v lesních porostech zařazených do druhé zóny ochrany přírody Národního parku Šumava, v nichž vykonává právo hospodaření, dále v lesních porostech v soukromém vlastnictví, kde vykonává funkci odborného lesního hospodáře. Uvedené rozhodnutí bylo rozhodnutím ministerstva životního prostředí ze dne 5.3.2007 změněno tak, že se podle § 22 odst. 1 uděluje souhlas k použití ustanovení § 32 odst. 6, 9 a 10 zákona o lesích v rozsahu vyhlášky č. 101/1996 Sb. s výjimkou § 4 této vyhlášky pro část území druhé zóny ochrany přírody Národního parku Šumava, vymezené porostními skupinami uvedenými v příloze č. 1, tvořící nedílnou součást rozhodnutí orientačně graficky vyznačené v příloze č. 3 tohoto rozhodnutí a přesně vymezené na obrysové porostní mapě, která je součástí spisu a je uložena na správě, k zásahům proti hmyzím škůdcům a k zásahům v případech vzniku mimořádných okolností a nepředvídaných škod.

O rozkladech proti uvedenému rozhodnutí bylo ministerstvem životního prostředí dne 8.4.2008 rozhodnuto tak, že rozklady byly zamítnuty a rozhodnutí ministerstva ze dne 5.3.2007 bylo potvrzeno.

Rozhodnutím žalovaného ze dne 19.4.2001 byl udělen souhlas dle § 22 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny k zásahům proti kůrovcům v lesních porostech zařazených do I. zóny ochrany národního parku Šumava, mimo I. zónu – Trojmezná.

Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky řízení, za nichž soud může rozhodnout ve věci, neboť jejich nedostatek brání soudu vydat meritorní rozhodnutí. Teorie procesního práva i soudní praxe řadí mezi podmínky řízení na straně soudu především pravomoc, příslušnost, na straně účastníků řízení způsobilost být účastníkem řízení, procesní způsobilost, popřípadě též plnou moc zmocněnce v případě zastoupení. Dalšími okolnostmi, které obvykle brání věcnému projednání žaloby ve správním soudnictví jsou opožděnost, Pokračování
- 5 -
10A 64/2011

podání zjevně neoprávněnou osobou, nepřípustnost. K posouzení důvodnosti žaloby tedy soud může přistoupit v případě, byla-li včas podána přípustná žaloba osobou k tomu oprávněnou.

Ustanovení § 82 s.ř.s. pod nadpisem „žalobní legitimace“ stanoví, že každý kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku, bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu, trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky a nebo hrozí-li jeho opakování. Podle § 85 s.ř.s. je žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky, nebo domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný.

Postavení žalobce jako účastníka řízení o žalobě podle § 82 s.ř.s. je dáno jeho tvrzením. Ustanovení § 82 s.ř.s. pod nadpisem „aktivní legitimace“ vymezuje okruh tvrzení, která musí žalobce podat, aby jeho procesní úkon měl zamýšlené účinky, tj. dal vzniku příslušnému procesně právnímu vztahu a vedl soud k rozhodnutí ohledně ochrany veřejného subjektivního práva. V průběhu řízení je nutno tedy zkoumat, zda žalobce tvrzenou aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby má, respektive, zda se žalovaný tvrzeného zásahu do veřejných subjektivních práv skutečně dopustil (zda je věcně pasivně legitimován). Aktivní legitimaci je tedy třeba chápat jako oprávnění vyplývající z hmotného práva; má ji tedy jen ten z účastníků, komu svědčí subjektivní právo nebo povinnost, o něž se v řízení jedná.

Určující skutečností pro vyslovení závěru o existenci aktivní legitimace na straně žalobce je fakt tvrzení přímého zkrácení na právech zásahem správního orgánu, nikoliv skutečnost, zda k přímému zásahu do práv žalobce skutečně došlo. Zda se jedná o nezákonný zásah, je závěrem hmotněprávním, dle něhož je posouzena důvodnost žaloby.

Stěžejní v projednávané věci je posouzení toho, zda asanace a kácení stromů napadených kůrovcem v I. a II. zóně Národního parku Šumava může být nezákonným zásahem ve smyslu § 82 a násl. s.ř.s. Podle § 82 s.ř.s. platí, že každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu, trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky a nebo rozdíly jeho opakování.

Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3.6.2004 č.j. 2 Afs 17/2003-54 uvedl, že definici zásahu zákon neobsahuje a zásah vymezuje velmi obecně a široce. Přesná definice ani není možná, protože pod pojem zásahu spadá velké množství faktických činností správních orgánů, ke kterým jsou různými zákony oprávněny. Jde o úkony neformální, pro které mohou a nemusí být stanovena pravidla, např. faktické pokyny (typicky v dopravě), bezprostřední zásahy (při ohrožení, při demonstraci, příkazy ke zjednání nápravy), zajišťovací úkony, atd; tedy obecně úkony, které nejsou činěny formou rozhodnutí, ale přesto jsou závazné pro osoby, vůči nimž směřují a ty jsou povinny na jejich základě něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání strpět, a to na základě jak písemného, tak i faktického pokynu či příkazu.

Pokračování
- 6 -
10A 64/2011

Žalobci jako žalovaného označili Správu Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, přičemž trvání nezákonného zásahu spatřují v tom, že žalovaný se dopouští nezákonného zásahu tím, že jednáními prováděnými v rozporu se zákonem a právními předpisy Evropské unie zasahuje do ochrany podmínek Národního parku Šumava do ochranných podmínek zvláště chráněných druhů a do předmětu ochrany evropsky významné lokality a ptačí oblasti Šumava, kdy dochází k asanaci a kácení stromů napadených kůrovcem v okolí I. zóny Národního parku Šumava, a to v oblasti Ptačího potoka ve II. zóně Národního parku Šumava na jih od první zóny a v oblasti Modravské hory a dále v oblasti I. a II. zóny na Smrčině a Hraničníku a na Bavorské cestě a za tím účelem navrhují vydání rozsudku, ve kterém by žalovanému byla zakázána asanace a kácení stromů napadených kůrovcem v I. a II. zóně Národního parku Šumava a to až do doby nabytí právní moci rozhodnutí o udělení výjimky ze zákazů stanovených v § 16 odst. 1 písm. a) a § 50 odst. 1, 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Činnost žalovaného (kácení stromů napadených kůrovcem), je dle žalobce chápat jako tvrzený nezákonný zásah. Uvedený úkon však není nezákonným zásahem ve smyslu jak byl popsán v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3.6.2004 č.j. 2Afs 17/2003-54, neboť na základě postupu žalovaného nemusí žalobci nic konat, ničeho se zdržet, ani něco strpět. Soud poznamenává, že smyslem správního soudnictví je ochrana subjektivních veřejných práv a účastník je aktivně legitimován teprve tehdy, pokud úkony správních orgánů může dojít k zásahu do právní sféry fyzických a právnických osob. Činností žalovaného nejde však o žádný úkon, který by mohl být pod pojmem nezákonného zásahu podřazen, neboť nemá důsledky předpokládané právní úpravou poskytující před nezákonnými zásahy ochranu. Pokud tedy nebyl učiněn vůči žalobcům žádný úkon, který by jej zavázal něco konat, nějaké činnosti se zdržet, nebo nějaké jednání strpět, nelze faktické jednání žalovaného hodnotit jako zásah.

Jestliže se rozumí pod pojmem zásahu velké množství faktických činností správních orgánů, ke kterým jsou různými zákony oprávněny, musí se jednat o úkony neformální, pro které mohou a nemusí být stanovena pravidla, např. faktické pokyny, bezprostřední zásahy. Jedná se tedy obecně o úkony, které nejsou činěny formou rozhodnutí, ale přesto jsou závazné pro osoby, vůči nimž směřují. Tyto osoby jsou povinny na jejich základě něco konat, nějaké činnosti se zdržet, nebo nějaké jednání strpět. Při nedodržení zákona nebo překročení jeho rámce by se mohlo jednat o nezákonný zásah. Nemůže se však o něj jednat, plní-li správní orgán své úkoly v rámci svých pravomocí a kompetencí způsobem, který zákon umožňuje, respektive přímo stanoví. V daném případě je povinností žalovaného i jeho právem rozhodnout o tom, jaké stromy budou odstraněny, v případě, kdy dochází k bezprostřednímu ohrožení lesů kůrovcem, proto nelze činnost žalovaného považovat za nezákonný zásah, nejedná se tedy zde o žádný úkon, který by mohl být pod pojem nezákonného zásahu podřazen. Činnost žalovaného nemá důsledky předpokládané právní úpravou poskytující před nezákonnými zásahy ochranu. Žalovaný svojí činností ve formě kácení a odkorňování lýkožroutem napadených stromů se nezaměřuje vůči žádné osobě, činí tak jako svou zákonnou povinnost v lesích v majetku státu, z čehož vyplývá, že činností žalovaného nejsou žalobci přímo kráceni na svých právech, a to ani na právu na příznivé životní prostředí a na právu na spravedlivý proces.

Pokračování
- 7 -
10A 64/2011

Okrašlovací spolek Zdíkovska má za to, že mu náleží právo být účastníkem řízení, neboť je občanským sdružením, která má oprávnění uvedená v § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny. V souvislosti s tím, soud uvádí, že žalobce a) nemá aktivní legitimaci, pokud jde o tvrzený zásah do práva na příznivé životní prostředí, a to s odkazem na nález Ústavního soudu, dle něhož práva vztahující se k životnímu prostředí přísluší pouze osobám fyzickým, jelikož se jedná o biologické organismy, které na rozdíl od právnických osob podléhají eventuálním negativním vlivům životního prostředí.

Žalobci b) a c) rovněž nejsou aktivně legitimováni k podání žaloby, neboť nejsou splněny podmínky ve smyslu § 82 s.ř.s., dle něhož nezákonný zásah musí být zaměřen přímo proti nim nebo musí být alespoň v důsledku tohoto zásahu proti nim přímo zasaženo. Žalovaný však svojí činností přímo proti žalobcům b) a c) nezasahuje. Na základě jejich bydliště a jejich zájmu o Šumavu nelze dovodit, že by činnost žalovaného byla zaměřena proti nim.

Soud proto uzavřel, že žalobci nejsou aktivně legitimováni k podání uvedené žaloby, tedy nemají možnost být subjektem práva, být žalobcem v tomto typu řízení. Pokud je tedy pojmově zasažení do práv žalobců vyloučeno, neboť žádné zasažitelné veřejné subjektivní právo žalobců v daném případě neexistuje, je vyloučeno soudní řízení a žaloba musela být odmítnuta. Tento postup soudu je v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19.9.2007 č.j. 9Aps 1/2007-68, dle něhož aktivně legitimována k podání žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu, pokynu, nebo donucení správního orgánu je každá osoba, která tvrdí, že byla tímto zásahem, pokynem či donucením přímo zkrácena na svých právech. Soud v rámci úvahy o splnění podmínek řízení zkoumal pouze toto tvrzení, nikoliv už jeho důvodnost, neboť ta by byla předmětem vlastního meritorního posouzení věci. Do sféry jejich práv činností žalovaného nemohlo být zasaženo.

Soud poznamenává, že znění čl. 10 a Směrnice Rady o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (85/337 EHS téměř doslovně odpovídá znění článku 9 odst. 2 a 4 Aarhuské úmluvy až na dovětek, že „členské státy stanoví, v jaké fázi mohla být rozhodnutí …. nebo nečinností napadeny“. Z toho plyne, že postačuje jejich přezkoumání až ve fázi, kdy dochází k zásahu do právní sféry fyzických a právnických osob. K zásahu do subjektivních práv žalobců však v daném případě nedochází, proto odkaz žalobců na shora uvedenou „směrnici“ je nedůvodný.

Návrh na vydání předběžného opatření soud zamítl, neboť z tiskových zpráv soud zjistil, že v závěru srpna 2011 kácení porostu bylo ukončeno, není proto potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, za situace, že žalobci nejsou aktivně legitimováni.

Soud proto z důvodů shora uvedených postupoval dle § 46 odst. 1 písm. c) s.s.ř. a žalobu odmítl, neboť návrh byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou, v případě, že žalobci nejsou aktivně legitimováni k podání žaloby proti nezákonnému zásahu.

Pokračování
- 8 -
10A 64/2011

Žalobcům byl vrácen zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000,- Kč dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., v novelizovaném znění.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost, ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. e) s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 21. listopadu 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru