Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 63/2011 - 28Rozsudek KSCB ze dne 10.10.2011


přidejte vlastní popisek

10A 63/2011 - 28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce P. M., zast. JUDr. Petrem Pustinou, advokátem v Říčanech, Olivova 116, proti žalovanému Hasičskému záchrannému sboru České republiky, se sídlem v Českých Budějovicích, Pražská 52b, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 14.6.2011 č.j. HSCB-1297-2/2011 KŘ, takto:

Rozhodnutí ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky České Budějovice ze dne 14.6.2011 č.j. HSCB-1297-2/2011 KŘ se zrušuje pro nezákonnost a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 6 800,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 3.8.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí ředitele HZS Jihočeského kraje ze dne 14.6.2011, č.j. HSCB-1297-2/2011 KŘ, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ve věcech služebního poměru, o náhradě za ztrátu na služebním poměru po ukončení neschopnosti ke službě, kdy napadené prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno.

V žalobě žalobce poukazuje na to, že neporušil § 46 odst. 2 zákona o služebním poměru. Pokud by skutečně porušil § 46 odst. 2 zákona o služebním poměru muselo by být vedeno řízení o kázeňském přestupku a musela by být pravomocně konstatována odpovědnost za kázeňský přestupek. Žalobcem je odkazováno na trestní řízení vedené proti jeho Pokračování
- 2 -
10A 63/2011

nadřízeným pro trestný čin ublížení na zdraví, neboť nebyl zabezpečen správný postup při výcviku a dostatečné jištění příslušníků žalovaného. Úsudek o výsledku trestního řízení není správný, protože k narovnání v trestním řízení může dojít výlučně tehdy, jestliže obviněný prohlásí, že skutek spáchal a nejsou o tom pochybnosti. Žalovaný nezdůvodnil proč je rozsah zproštění se odpovědnosti stanoven právě ve výši 15 %. Odůvodnění je proto v rozporu s dikcí § 181 odst. 5 zákona o služebním poměru, který ukládá povinnost uvést v odůvodnění důvody vydání rozhodnutí, z jakých podkladů vycházel při rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při jejich hodnocení a při výkladu právních a služebních předpisů, jakož i způsob, jakým se vypořádal s návrhy a námitkami účastníka a s jeho vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Napadené rozhodnutí je rovněž v rozporu s ustanovením § 190 odst. 7 zákona o služebním poměru, neboť žalovaný nezjistil zásadní vady prvoinstančního rozhodnutí.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Porušení služebních povinností bylo shledáno při šetření úrazu žalobce úrazovou komisí žalovaného. Dle jejího závěru bylo doporučeno, aby v souvislosti s příslušníkovým porušením zákona byla určena odpovědnost ve výši 85 %. Výhrady k prvostupňovému rozhodnutí jsou hodnoceny žalovaným jako neopodstatněné. Nárok na náhradu škody není podřaditelný veřejným subjektivním právům, proto byla vyslovena pochybnost, zda správní soud je kompetentní k rozhodování žalovaného nároku, neboť podstata žaloby spočívá ve sporu o výši náhrady škody.

Ze spisu žalovaného vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Rozhodnutím ředitele kanceláře ředitele HZS Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 24.3.2011 byla žalobci přiznána ode dne 5.11.2010 náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě za služební úraz, který žalobce utrpěl dne 21.10.2009, za který Hasičský záchranný sbor Jihočeského kraje odpovídá ve výši 85 %.

Proti shora uvedenému rozhodnutí se žalobce odvolal. V odvolání zejména poukázal na to, že za škodu v plném rozsahu odpovídá žalovaný, žalobce se na škodě nikterak nepodílel.

Odvolání bylo projednáno v senátu poradní komise ředitele žalovaného, při kterém byl učiněn závěr, že odvolání žalobce vyhovět nelze. Poradní komise doporučila odvolání zamítnout a napadené rozhodnutí potvrdit. Okolnost, že nadřízený žalobce po nedostatku odborné způsobilosti věděl, je jednou z příčin úrazu, ta však nezbavuje poškozeného spoluodpovědnosti za škodu. Spoluodpovědnost je spatřována v neoznámení absence odborného proškolení. Trestní soud neučinil výrok o vině a trestu, protože trestní řízení bylo ukončeno schválením narovnání.

Odvolání žalobce bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že odpovědnost žalovaného je dána v rozsahu 85 % a spoluzavinění odvolatele činí 15 %. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že skutečnost, že nadřízení o nedostatku odborné způsobilosti poškozeného věděli, nezbavuje poškozeného spoluodpovědnosti za škodu. Odvolatel porušil § 46 odst. 2 služebního zákona tím, že nadřízeného neupozornil na to, že není speciálně proškolen pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou. Okolnost, že žalobce upozorňoval nadřízeného na pochybnosti o kvalitě záchranné kladky, nemá význam, jestliže žalobce neoznámil nedostatky proškolení nadřízenému příslušníkovi. Trestní stíhání nadřízených žalobce bylo zastaveno pro narovnání, soud neučinil výrok o vině a trestu.

Pokračování
- 3 -
10A 63/2011

Žalobce předložil usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 18.8.2010 č.j. 4 T 87/2010-385, jímž bylo schváleno narovnání mezi Ing. P. K. a Ing. M. R. na straně jedné a žalobcem na straně druhé. Trestní stíhání bylo pro skutek spočívající v tom, že Ing. P. K. jako velitel Požární stanice ve Vimperku vedl dne 21.10.2009 výcvik směny C spočívající v nácviku záchrany a evakuace lidí z lanové dráhy Zadov v prostoru lyžařského areálu Kobyla na Zadově, v důsledku nesprávného postupu a nedostatečného jištění došlo při tomto výcviku k pádu žalobce, který utrpěl řadu zranění, když Ing. P. K. tento výcvik nařídil přesto, že věděl, že výcvik smí podle cvičebního řádu jednotek požární ochrany provádět pouze členové lezeckého družstva nebo lezecké skupiny pod vedením hasiče – instruktora pro práce ve výškách a nad volnou hloubkou. Ing. M. R. jako ředitel územního odboru žalovaného v Prachaticích přestože mohl ze své funkce a pozice cvičení zabránit tak neučinil a cvičení umožnil, přičemž věděl, že tento výcvik smí dle cvičebního řádu jednotek požární ochrany provádět pouze členové lezeckého družstva nebo lezecké skupiny pod vedením hasiče – instruktora pro práce ve výšce a nad volnou hloubkou.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s., v mezích daných žalobními body, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

V souzené záležitosti úraz žalobce vznikl v přímé souvislosti s výkonem služby. Za tento úraz proto podle § 100 odst. 1 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v novelizovaném znění odpovídá žalovaný. Mezi účastníky je pak na sporu, zda škoda při služebním úrazu žalobce byla žalobcem spoluzaviněna, případně v jakém rozsahu.

Žalovaný vyšel z názoru, že podle § 111 odst. 2 zákona o služebním poměru přichází v úvahu částečné zproštění odpovědnosti. Předpokladem pro aplikaci tohoto předpisu je okolnost, že skutečnosti uvedené v § 111 odst. 1 zákona byly jednou z příčin škody. Touto příčinou je podle názoru žalovaného důvod uvedený v § 111 odst. 1 písm. a) zákona spočívající v tom, že žalobce nedodržel povinnost stanovenou právními předpisy, služebními předpisy a rozkazy neoznámením, že není pro výcvik na lanové dráze proškolen. Takovou povinnost ukládá § 46 odst. 2 zákona o služební kázni. Takto přijatý právní názor o částečném zproštění odpovědnosti za škodu není správný.

Z § 100 odst. 1 zákona o služebním poměru vyplývá, že za škodu způsobenou služebním úrazem odpovídá bezpečnostní sbor. Částečné zproštění odpovědnosti za škodu zaviněním příslušníka přichází v úvahu výlučně tehdy, jestliže takové zavinění představovalo jednu z příčin škody. Jedinou příčinou vzniku škody bylo zařazení žalobce do výcvikového kurzu, na který neměl školení. To bylo známo veliteli požární stanice Ing. P. K. i řediteli územního odboru žalovaného v Prachaticích Ing. M. R.. Oba označení funkcionáři žalovaného věděli o tom, kdo smí výcvik na lanové dráze provádět a že žalobce takovou osobou není. To je zřejmé z usnesení trestního soudu. Jinou příčinu než zařazení žalobce do daného kurzu vznik projednávané škody vzniklé při plnění služebních úkolů nemá. Jestliže označení funkcionáři žalovaného věděli o tom, že žalobce nemá průpravu pro dané cvičení na lanové dráze, nic na této vědomosti a zařazení žalobce do kurzu nemůže změnit skutečnost, že žalobce těmto nadřízeným nesdělil, že není předepsaným způsobem proškolen. Za dané důkazní situace proto neoznámení žalobce o tom, že proškolen není, není jednou z příčin vzniklé škody. Daná škoda má příčinu jedinou, a to zařazení žalobce do kurzu, na který nebyl proškolen, přičemž o nedostatku předepsaného proškolení nadřízení žalobce věděli.

Pokračování
- 4 -
10A 63/2011

Jestliže nadřízení žalobce věděli, že žalobce nelze pro nedostatek průpravy odborné povahy do kurzu zařadit, není prokázáno, že žalobce se na vzniku škody podílel porušením právních předpisů, služebních předpisů nebo rozkazů. Podmínky pro částečné zproštění odpovědnosti za škodu podle § 111 odst. 2 zákona proto dodrženy nebyly a žalobce vznik dané škody nikterak nespoluzavinil. Soud proto uzavřel, že žalovaný za danou škodu na zdraví odpovídá zcela.

Pro tyto důvody je napadené rozhodnutí vadné.

Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vychází především z nesprávného právního názoru o částečném zproštění odpovědnosti za škodu. Z rozhodnutí je zřejmé, co bylo předmětem rozhodování, kdy uvádí se, že jedná se o náhradu za ztrátu na služebním poměru po ukončení neschopnosti ke službě ve výši 85 % a od jakého období. Soud nesdílí názor žalobce, že je zapotřebí, aby rozhodnutí obsahovalo zvláštní výrok o rozsahu zproštění odpovědnosti. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je sice stručné, nicméně postihuje úsudek žalovaného s odkazem na právní normy. Vadou rozhodnutí však zůstává nesprávné právní zjištění o rozsahu odpovědnosti žalovaného za vzniklou škodu. K poučení o opravném prostředku soud doplňuje, že pro věc je podstatné, že žalobci se dostalo poučení o tom, jakým způsobem se proti prvostupňovému rozhodnutí bránit a měl možnost takovou obranu využít.

Soud proto shrnuje, že za škodu, kterou žalobce utrpěl při plnění služebních úkolů, žalovaný odpovídá zcela. Podmínky pro částečné zproštění odpovědnosti za škodu dodrženy nejsou.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 6 800,- Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč, odměnu advokáta za 2 úkony právní služby po 2 100,- Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč.

Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 10. října 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru