Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 60/2011 - 34Rozsudek KSCB ze dne 11.10.2011

Prejudikatura

5 As 39/2010 - 76

9 As 96/2008 - 44


přidejte vlastní popisek

10A 60/2011-34

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce P. F., proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 16.2.2011, čj. KUJCK/1558.4/2011/ODSH/ivmi, takto:

Žaloba sezamítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 26.7.2011 domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného, jímž bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 17.12.2010, čj. MAU/30457/2010 Pa o zamítnutí námitek žalobce a potvrzení provedeného záznamu 12 bodů v bodovém hodnocení ke dni 18.9.2010, které jednak nepovažuje za řádně doručené, rozhodnutí tedy není v právní moci, jednak s ním nesouhlasí ani po věcné stránce a nepovažuje jej za správné, dostatečně odůvodněné a přezkoumatelné.

Žalobce namítá, že si není vědom, že by byl v červnu roku 2009 (dne 9.6.2009) a v lednu 2010 (dne 15.1.2010) zastavován hlídkou Policie ČR z důvodu, že by se dopustil přestupků podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) bod č. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění, tedy jednání spočívajícího v porušení ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách Pokračování
- 2 -
10A 60/2011

některých zákonů (zákon o silničním provozu), v platném znění, (pokutový blok S 0315469 série US/2008), ani podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích, tj. porušení ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu (pokutový blok H 0066507 série NH/2007), za které mu byl proveden záznam bodů v bodovém hodnocení. Nemohl tak souhlasit s projednáním věci v blokovém řízení a podpis na kopiích pokutových bloků není jeho vlastnoruční podpis. Teprve z oznámení správního orgánu ze dne 23.9.2010 o dosažení 12 bodů se žalobce dozvěděl, že je mu kladeno za vinu spáchání i těchto dvou přestupků. Předmětný automobil reg. zn. X v uvedenou dobu řídil S. F., bratr žalobce, který je žalobci velmi podobný, uvedené vozidlo často užíval a měl k němu klíče. Ve vozidle jsou také uloženy řidičský a občanský průkaz žalobce, protože auto užívá denně ke svému podnikání. Žalobce navrhl správnímu orgánu důkaz výpovědí svého bratra S. F. Z pokutového bloku ze dne 9.6.2009 nevyplývá, že by hlídce Policie ČR byl předložen také občanský průkaz žalobce.

Správní orgán se námitkami žalobce nezabýval a označil je za účelové. Správní orgán měl uvést, z jakých podkladů a důkazů vycházel, dále úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení a k jakým konkrétně právně relevantním skutkovým zjištěním dospěl, když označil námitky za účelové.

Postup správního orgánu nebyl v souladu se zákonem a základními zásadami správního řízení. Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 24.8.2010, čj. 5 As 39/2010-76 měla být žalobci poskytnuta možnost adekvátní obrany, jestliže tvrdil, že se výše uvedených dvou skutků, které jsou mu přičítány, nedopustil. Jelikož se přezkumem těchto přestupků odmítla zabývat jak Policie ČR, tak i správní orgán, byl porušen článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Žalobce navrhuje, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil.

Současně s tím žalobce navrhl přiznat žalobě odkladný účinek z důvodu výkonu svého povolání, v rámci něhož automobil řídí. Žalobce se obává ohrožení rizikem uložení pokuty v případě řízení za této situace, jakož i označení svého chování v takovém případě za maření výkonu úředního rozhodnutí. Žalobce svůj návrh k výzvě soudu ze dne ze dne 27.7.2011, čj. 10A 60/2011-7 podle ustanovení § 73 s.ř.s. nedoplnil.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 23.8.2011 uvedl, že předmětné rozhodnutí napadené žalobou považuje za pravomocné, neboť bylo žalobcem vypraveno dne 21.2.2011 a právnímu zástupci odvolatele doručeno dne 22.2.2011. Oznámení o ukončení právního zastoupení (JUDr. Romanem Kudrličkou, advokátem – pozn. soudu) bylo odvolacímu orgánu doručeno dne 22.2.2011. Účinky zániku zastoupení jsou spojeny s okamžikem, kdy je tento zánik sdělen příslušným orgánům, tj. v tomto případě dne 22.2.2011. Zároveň bylo dne 22.2.2011 odvolacímu orgánu doručeno oznámení žalobce o změně zastoupení ze dne 18.2.2011, a to osobou žijící ve státě Kuvajt, což žalovaný považoval za obstrukční jednání s úmyslem způsobit průtahy v řízení, jakož i za rozpor s ustanovením § 33 odst. 1 správního řádu, podle kterého může mít účastník v řízení pouze 1 zmocněnce.

K výtkám žalobce o nedostatečné odůvodněnosti a nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí žalovaný sdělil, že přestupky uvedených dat byly zaznamenány v evidenční kartě řidiče v souladu s platnou právní úpravou a po zpochybnění dostatečnosti těchto zápisů byla provedena kontrola pokutových bloků, která potvrdila jejich správnost. Správní orgán podle ustálené judikatury nepřezkoumával v řízení o námitkách správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci a nahlížel na ně jako na správné a zákonné. Tvrzení o pachateli přestupků, Pokračování
- 3 -
10A 60/2011

o tom, kdo vozidlo v uvedeném okamžiku řídil apod., lze uplatnit v řízení o přestupcích proti bezpečnosti silničního provozu, nikoliv v řízení o námitkách.

Ze spisové dokumentace byly zjištěny, s ohledem na žalobní body, tyto rozhodné skutečnosti:

Písemností ze dne 23.9.2010, čj. MAU/30457/2010 (doručeno dne 4.10.2010) bylo žalobci oznámeno dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení podle zákona o silničním provozu ke dni 18.9.2010. Žalobce byl dále vyzván k odevzdání řidičského průkazu do 5 pracovních dnů s tím, že uplynutím 5 pracovních dnů také pozbývá řidičského oprávnění.

Písemností ze dne 11.10.2010 uplatnil žalobce proti provedení záznamu bodů podle zákona o silničním provozu (§ 123 f odst. 1) námitky, které Magistrát města České Budějovice rozhodnutím ze dne 17.12.2010, čj. MAU/30457/2010 Pa jako neodůvodněné zamítl a provedený záznam 12 bodů ke dni 18.9.2010 potvrdil vycházeje přitom z vyžádaných fotokopií příslušných rozhodnutí vydaných v blokovém řízení (kopie pokutových bloků) týkajících se přestupků, za něž byly žalobci zaznamenány body do registru řidičů. Ve spisu jsou založena i sdělení Policie ČR ze dne 11.11.2010, čj. KRPC-64495-3/ČJ-2010-0200DP, ze dne 11.11.2010, čj. KRPC-64506-3/ČJ-2010-0200DP, ze dne 11.11.2010, čj. KRPC-64193-3/ČJ-2010-0200DP, ze dne 11.11.2010, čj. KRPC-64491-3/ČJ-2010-0200DP o vyřízení podnětů žalobce k přezkumu rozhodnutí uložených v blokovém řízení ve smyslu ustanovení § 94 a násl. správního řádu s tím, že nebyla splněna žádná z podmínek pro případný postup uvedený v ustanovení § 97 odst. 3 správního řádu a vydaná rozhodnutí nelze změnit ani zrušit. Prvoinstanční správní orgán v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů posuzoval, zda byly záznamy provedeny v souladu se zákonem, tzn. zda existuje způsobilý podklad pro takový záznam, a dospěl k závěru, že v případě žalobce byly záznamy bodů do registru řidičů provedeny v souladu s platnou legislativou, tj. na základě podkladů stanovených ustanovením § 123b zákona o silničním provozu, kterými jsou:

• rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení blokem na pokutu na místě zaplacenou – č. bloku H 0071058, série NH/2007, přestupek podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. l) přestupkového zákona (řidič motorového vozidla nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem), pokuta 200,- Kč, 2 body do registru řidičů

• rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení blokem na pokutu na místě zaplacenou – č. bloku O 2650498-99, série AO/2009, přestupek podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 přestupkového zákona (v obci Ledenice překročil nejvyšší dovolenou rychlost o méně než 20 km/h v obci), pokuta 1000,- Kč, 2 body do registru řidičů

• rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení blokem na pokutu na místě zaplacenou – č. bloku R 2336719, série UR/2008, přestupek podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. l) přestupkového zákona (řidič motorového vozidla nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem), pokuta 500,- Kč, 2 body do registru řidičů

• rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení blokem na pokutu na místě zaplacenou – č. bloku H 0066835, série NH/2007, přestupek podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. l) přestupkového zákona (řidič motorového vozidla nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem), pokuta 200,- Kč, 2 body do registru řidičů

• rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení blokem na pokutu na místě zaplacenou – č. bloku H 0066507, série NH/2007, přestupek podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. l) přestupkového zákona (řidič motorového vozidla nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem), pokuta 200,- Kč, 2 body do registru řidičů

Pokračování
- 4 -
10A 60/2011

• rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení blokem na pokutu na místě zaplacenou – č. bloku S 0315469, série US/2008, přestupek podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) bod 1 přestupkového zákona (držení telefonního přístroje nebo jiného hovorového nebo záznamového zařízení v ruce nebo jiným způsobem při řízení vozidla), pokuta 1000,- Kč, 3 body do registru řidičů.

Žalobce pokutu vždy na místě zaplatil a svým podpisem potvrdil převzetí dílu „B“ pokutového bloku. Tím se rozhodnutí stalo pravomocným.

Proti prvoinstančnímu rozhodnutí podal žalobce dne 10.1.2011 odvolání, ve kterém uvedl námitky odpovídající po obsahové stránce podané žalobě.

Žalobou napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrzeno s tím, že přestupky byly odvolateli zaznamenány v souladu s ustanovením § 123b odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu. Kopie pokutových bloků byly správním orgánem vyžádány a byla provedena jejich kontrola, neboť oznámení Policie ČR o spáchání přestupku je pouze úředním záznamem, ze kterého nelze vycházet v případě, že se v řízení vyskytnou pochybnosti o údajích zapsaných v bodovém hodnocení. Je dále třeba rozlišovat mezi řízením o jednotlivých přestupcích a řízením o námitkách proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů. V řízení o námitkách proti provedenému záznamu je předmětem řízení pouze posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem. Lze tak namítat, že řidič žádný přestupek nespáchal (a přesto mu byly body v registru zaznamenány) nebo mu za spáchaný přestupek byl zaznamenán vyšší počet bodů. V řízení o námitkách tak nelze přezkoumávat rozhodnutí, na základě kterého byl záznam proveden. Naopak – na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným způsobem prohlásí za nezákonné a zruší je. V případě žalobce byly doloženy pokutové bloky ke všem zaznamenaným (rozhodným) přestupkům, bloky obsahují potřebné náležitosti, záznam v registru řidičů byl proveden v souladu s těmito podklady a počet připsaných bodů odpovídá příloze zákonu o silničním provozu. Vyjádření odvolatele o návrhu na výslech svědka ohledně prokázání skutkového stavu přestupků ze dne 9.6.2009 a 15.1.2010 se týká jiného správního řízení a bylo proto správně prvoinstančním správním orgánem postoupeno podle ustanovení § 12 správního řádu Policii ČR.

Žalobou napadené rozhodnutí bylo žalobci prostřednictvím jeho právního zástupce doručeno, jak vyplývá z doručenky připojené k rozhodnutí, dne 22.2.2011. Podle ustanovení § 71 odst. 2 správního řádu se vydáním rozhodnutí rozumí mj. předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle ustanovení § 19 správního řádu; na písemnosti se tato skutečnost vyznačí slovy: „Vypraveno dne:“. Napadené rozhodnutí bylo vypraveno dne 21.2.2011. Právní zástupce žalobce sice žalovanému vrátil písemnost s tím, že žalobce mu plnou moc vypověděl s účinností od 21.2.2011, nicméně oznámení o ukončení právního zastoupení bylo do podatelny žalovaného doručeno až dne 22.2.2011, tzn. že s ohledem na datum vypravení rozhodnutí se žalovaný nemohl řídit skutečností, která mu nebyla dosud známa. Argumentací ad absurdum by ve shora uvedené logice žalobce a jeho právního zástupce mohlo dojít kdykoliv ke zpochybnění zastoupení zpětně až k počátku řízení, pokud by dle uvedeného modelu správnímu orgánu informaci o ukončení zastoupení sdělili např. až po skončení řízení s tím, že plná moc byla odvolána již na počátku řízení. I pro správní řízení musí platit obecně přijímaná uzance (nadto např. pro soudní řízení výslovně kodifikovaná v ustanovení § 28 odst. 2 o.s.ř.) o tom, že výpověď nebo odvolání plné moci jsou vůči správnímu orgánu účinné jen tehdy, bylo-li mu to účastníkem nebo zmocněncem oznámeno, Pokračování
- 5 -
10A 60/2011

a působí ode dne, kdy správnímu orgánu takové oznámení došlo. I kdyby nakrásně byla plná moc odvolána nebo vypovězena dříve, správní orgán se zmocněncem účastníka jedná (včetně doručování) až do té doby, dokud mu nebude doručeno příslušné oznámení. Soud se zde musí pozastavit na argumentační ekvilibristou zmocněnce žalobce zpochybňující doručení žalobou napadeného rozhodnutí tvrzením, že oznámení o zániku zastoupení bylo žalovanému doručeno dne 22.2.2011, bylo tedy účinné od tohoto dne, tudíž zmocněnec nemohl účinně žalované rozhodnutí převzít a tedy k jeho doručení nedošlo v souladu s platnou právní úpravou. Opět se zde totiž nabízí absurdní dovozování příkladných situací, kdy např. při výjimečně zdlouhavějším doručování písemností by tento postup mohl zvolit účastník řízení, který by se o vypravení (vydání) rozhodnutí dozvěděl jiným způsobem a ve snaze znemožnit či alespoň oddálit okamžik doručení rozhodnutí by v průběhu doručování správnímu orgánu sdělil, že plná moc byla odvolána či vypovězena. Stejně tak mohlo být vůči žalovanému účinné oznámení o právním zastupování žalobce novým zmocněncem (Ahmed El-Karaá, obyvatel Kuvajtu) až dnem, kdy mu byla tato informace sdělena, tj. dnem 22.2.2011, nehledě v tomto případě na to, že v jednání žalobce je možné vysledovat záměr řízení neúměrně prodlužovat a tím právo na zastupování nežádoucím způsobem zneužívat. Lze tedy uzavřít, že soud považuje žalované rozhodnutí za doručené dnem 22.2.2011.

Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 22.4.2011 žalobu, kterou adresoval Okresnímu soudu v Českých Budějovicích. Usnesením ze dne 26.5.2011, čj. 34 C 147/2011-15 okresní soud řízení zastavil a žalobce poučil, že žalobu ve správním soudnictví může podat ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Za den podání žaloby se v takovém případě považuje den, kdy byla původní žaloba podána u okresního soudu, tj. den 22.4.2011. V návaznosti na toto poučení podal žalobce ke krajskému soudu dne 26.7.2011.

Podle ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s. se může žalobou domáhat zrušení rozhodnutí ten, kdo tvrdí, že jím byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení. Podle ustanovení § 72 odst. 1 s.ř.s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení. Žaloba tedy byla podána osobou oprávněnou (aktivně legitimovanou) a byla podána včas.

Základem podané žaloby jsou námitky žalobce o tom, že přestupky, na základě kterých mu byly následně provedeny záznamy do bodového hodnocení, žalobce nespáchal, neboť automobil registrační značky 4C3 0851 v uvedené dny (9.6.2009 a 15.1.2010) řídil jeho bratr a ke své identifikaci při zastavení hlídkou Policie ČR využil doklady žalobce (občanský a řidičský průkaz), které měl v automobilu uložené.

Soud na tomto místě shodně s názorem žalovaného a v návaznosti na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu žalobce upozorňuje, že je třeba striktně rozlišovat mezi řízeními o jednotlivých přestupcích a řízením o námitkách proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů, protože tato řízení mají zcela rozdílný předmět. V řízení o jednotlivých přestupcích proti bezpečnosti silničního provozu je projednáváno, zda se stal skutek definovaný zákonem o přestupcích, či v jiném právním předpisu, jako přestupek a zda byl řidič obviněný z jeho spáchání jeho pachatelem, případně další okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku (zavinění atd.). V řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tj. zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku atd. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6.8.2009, čj. 9 Pokračování
- 6 -
10A 60/2011

As 96/2008 – 44 dostupný z www.nssoud.cz). Správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů (§ 123f zákona o silničním provozu) je tak oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1, 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k zákonu o silničním provozu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Jak doplňuje související judikatura, správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je, neboť zde platí tzv. zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 24.6.2009, čj. 52 Ca 10/2009 – 78).

Toto téma ve vztahu k blokovému řízení jako jedné z formy řízení o přestupku, rozvinul Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24.8.2010, čj. 5 As 39/2010 – 76 ve vztahu k event. námitkám dotčené osoby o tom, že skutek, za který mu byla pokuta uložena, nespáchal, resp. tvrdí, že se přestupku nedopustil. V takovém případě mu musí být poskytnuta možnost adekvátní obrany, neboť přičitatelnost spáchaného přestupku má pro dotčenou osobu další důsledky. Přesto, i podle posledně citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, lze v námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů z povahy věci uplatňovat zejména námitky v tom smyslu, že řidič žádný přestupek vůbec nespáchal, a přesto mu byly v registru řidičů zaznamenány body, příp. že ke spáchání přestupku z jeho strany sice došlo, nicméně mu byl zaznamenán nesprávný (vyšší) počet bodů. Nejvyšší správní soud tak i v tomto případě potvrdil, že v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem. Závěry citovaného rozsudku však byly žalobcem mylně dezinterpretovány rozšiřujícím způsobem směrem k věcnému projednávání či přezkumu rozhodnutí, na základě kterých byl příslušný počet bodů do registru zaznamenán. Tato mýlka mohla být zapříčiněna zjevným nepochopením skutkového základu judikované věci, neboť v tomto případě správní orgány pro své rozhodování (na rozdíl od právě souzené věci) nezajistily dostatečné podklady a příslušný pokutový blok, z něhož by bylo lze zjistit, zda stěžovatel svým podpisem stvrdil souhlas s blokovým řízením i s uloženou pokutou, tedy zda blokové řízení proběhlo, si nevyžádaly. Nejvyšší správní soud připomněl, že oznámení Policie ČR, na základě kterých je prováděno hodnocení dosaženého počtu bodů, jsou pouze úředním záznamem o tom, že byl spáchán přestupek a kdo jej spáchal. Toto oznámení poskytuje správnímu orgánu určitou informaci o věci, nelze z něj však bez dalšího vycházet v případech, vyskytnou-li se v řízení pochybnosti o údajích zde zaznamenaných. Uvedený judikát, o který žalobce svoji žalobu opírá, tak neznamená odchýlení od předchozí rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu, ale jedná se spíše o její zpřesnění a upozornění na určité konotace související s řízením o námitkách proti záznamu bodů podle zákona o silničním provozu.

Jednání žalobce je zřejmě od počátku řízení, resp. od okamžiku oznámení o dosažení 12 bodů správním orgánem prvního stupně motivováno zájmem na obstrukcích v projednávání věci, a to nejrůznějšími způsoby. Žalobce využívá velmi vysokou míru absorbce uvedeného jednání správními orgány, jakož i soudy, které jeho jednání v mezích daných platnou právní úpravou ochotně tolerují, nicméně je třeba najisto postavit, že žalobce v tomto řízení své možnosti přípustné obrany proti nechtěnému postupu správních orgánů vyčerpal, neboť správní orgány jak prvého, tak i druhé stupně v souladu zejm. s pravidly stanovenými v Hlavě Pokračování
- 7 -
10A 60/2011

páté zákona o silničním provozu, ale také ve smyslu aktuální judikatury, prověřily pochybnosti žalobce o správnosti zaznamenání bodů do registru řidičů, jakož i to, zda k záznamu došlo na podkladě odpovídajících podkladů, a zabývaly se navíc i tvrzeními žalobce o tom, že dva z celkových šesti rozhodných přestupků, tj. přestupek dne 9.6.2009 a přestupek dne 15.1.2010 nespáchal. Žalobce se nemůže dovolávat nespravedlnosti v přístupu orgánů veřejné správy k němu, jestliže tvrzenou příčinou přičtení následků výše uvedených dvou přestupků (soud v této fázi řízení abstrahuje od úvahy o účelovosti takového tvrzení ze strany žalobce) nebylo důsledkem jednání těchto orgánů, ale došlo k němu v návaznosti na podvodné jednání rodinného příslušníka žalobce, jakož i pro zřejmou nedostatečnou prevenci tohoto jednání, pokud sám žalobce přiznal v této souvislosti recidivu svého bratra, pana M. F.

Soud proto uzavřel, že námitky žalobce neshledal opodstatněnými a postup žalovaného, jakož i správního orgánu prvního stupně shledal správným a v souladu s platnými předpisy. Žádná ze zásad správního řízení porušena nebyla, naopak správní orgány dbaly ve vztahu k žalobci na včasnou anonci jeho práv žalobce a jejich uplatnění mu vždy v potřebné míře umožnily.

Z výpisu z bodového hodnocení řidiče ze dne 21.10.2010, čj. MAU/30457/2010 je zřejmá historie bodového hodnocení žalobce:

• 18.9.2010 – přestupek dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. l) přestupkového zákona – 2 body, • 27.6.2010 – přestupek dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 přestupkového zákona – 2 body, • 16.4.2010 – přestupek dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. l) přestupkového zákona – 2 body, • 2.4.2010 – přestupek dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. l) přestupkového zákona – 2 body, • 15.1.2010 – přestupek dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. l) přestupkového zákona – 2 body, • 9.6.2009 – přestupek dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) bod 1 přestupkového zákona – 3 body, • 2.5.2008 – odečet po 12 měsících – minus 3 body, • 1.5.2007, přestupek dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) bod 1 přestupkového zákona – 3 body.

Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce dosáhl ke dni 18.9.2010 hranice 12 bodů (3+2+2+2+2+2=13 bodů) v bodovém hodnocení porušení povinností stanovených zákonem o silničním provozu. Správní orgán prvního stupně žalobce následně informoval o této skutečnosti postupem podle ustanovení § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu a v okamžiku uplatnění námitek proti provedenému záznamu bodů ze strany žalobce o těchto námitkách rozhodl způsobem, který mu ukládá ustanovení § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu. Postup žalovaného pak byl jen důsledkem podaného odvolání, kdy soud rovněž nehledal v jeho postupu jakékoliv pochybení.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pokračování
- 8 -
10A 60/2011

Podle ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodoval soud bez jednání, neboť žalovaný s takovým postupem v podání ze dne 23.8.2011 výslovně vyjádřil souhlas a žalovaný ve stanovené lhůtě, která uplynula dnem 12.9.2011 (výzva doručena dne 29.8.2011), nesouhlas s takovým postupem nevyjádřil.

Žalobce podal návrh, aby soud usnesením rozhodl o přiznání odkladného účinku podané žalobě, o němž soud nerozhodl a ve věci bez dalšího rozhodl. Soud v této věci neshledává ve vztahu k žalobci jakoukoliv, byť eventuální možnost vzniku nenahraditelné újmy a s ohledem na požadavek procesní ekonomie přistoupil neprodleně po zaslání spisu žalovaným k vydání rozsudku ve věci samé.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady přesahující jeho obvyklou činnost.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech. Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti musí být zastoupen advokátem.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 11. října 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru