Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 6/2014 - 28Rozsudek KSCB ze dne 28.05.2014

Prejudikatura

4 As 28/2006

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 As 123/2014 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10A 6/2014 - 28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusová a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce K.F., IČ 103 01 577, místem podnikání X, zast. JUDr. Petrem Ulmannem, advokátem v Liberci, Jestřábí 974, proti žalované České obchodní inspekci, ústřednímu inspektorátu, sídlem Praha 2, Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 29.10.2013, č.j. X,

takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7.1.2014 č.j. 5A 212/2013-12 byla shora uvedená žaloba postoupena Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud). Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 29.10.2013, č.j. X, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele inspektorátu České obchodní inspekce Jihočeského a Vysočina ze dne 15.8.2013 č.j. ČOI 91010/13/2000/R0983/PHM/Bö, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 100.000 Kč pro porušení ust. § 3 odst. 1 a naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle ust. § 9 odst. 1 písm. b) zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů, v rozhodném znění, a kterým mu bylo dále v souladu s ust. § 79 odst. 5 správního řádu uloženo uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1.000 Kč ve smyslu ust. § 6 vyhl. č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku.

Pokračování
- 2 -
10A 6/2014

Včasnou správní žalobou se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, kterým byl zkrácen na svých právech, a které napadá ze skutkových i právních důvodů, jež způsobují nezákonnost tohoto rozhodnutí.

Předně je namítána nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť se v něm žalovaný nevyrovnal s žádnou z odvolacích námitek. Žalobce v odvolání uvedl, že prokázal vynaložení veškerého úsilí, které na něm lze požadovat k tomu, aby porušení povinnosti prodávat kvalitní palivo zabránil. Žalobce dodržuje technologickou i provozní kázeň při přečerpávání pohonných hmot a nikdy před předmětnou kontrolou neměl žádný problém. Uvedená odvolací námitka byla žalovaným vypořádána s tím, že odpovědnost prodejce pohonných hmot je objektivní tak striktně, že se z ní v podstatě nelze liberovat. V případě žalobce vznikla odchylka u sníženého bodu vzplanutí motorové nafty z důvodu provozní nekázně. Správní orgán však nezkoumal, čí provozní nekázní daná odchylka vznikla. Jediným spolehlivým důvodem eliminace rizika vzniku správního deliktu a důvodem k liberaci by tak podle žalované byla kontrola každé dodávky pohonné hmoty před zahájením prodeje u prodejce či nějaký zásah vyšší moci. Takový výklad je dle žalobce v rozporu se zákonem i s Ústavou, podle které povinnosti mohou být ukládány jen na základě zákona a v souladu s požadavkem rozumnosti a přiměřenosti zákonů a jejich aplikace. Konkrétním osobám mohou být ukládány pouze takové povinnosti, které lze z jejich pozice reálně splnit a ovlivnit jejich jednáním. Rozhodování žalovaného je naprosto nepředvídatelné a neumožňuje prodejcům pohonných hmot orientovat se v těchto rozhodnutích a zajistit svým jednáním dodržování zákona. Žalovaný svým jednáním přenáší povinnosti státní organizace ČEPRO vyrábět bezvadné pohonné hmoty a svoji povinnost a povinnost státu k tomu kontrolou a jinými vhodnými opatřeními přispívat, na prodejce.

Žalovaný se rovněž nevypořádal s odvolací námitkou, dle níž existuje různá hodnota bodu vzplanutí nafty u různých částí odebraného vzorku v čase. Námitku žalobce prokazující podstatné v časové souvislosti nelogické kolísání hodnot žalovaný vyřešil tak, že v důsledku různých podmínek skladování se nízkovroucí podíly mohou odpařovat v odlišné míře. Tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování a je nepřezkoumatelný.

Žalobce dále namítá nesprávný postup žalované během prováděné kontroly, když kontrolní protokol ze dne 16.4.2013 neobsahuje žádný údaj o tom, že byla provedena jakákoliv vizuální kontrola čistoty odběrných nádrží. Odebrání vzorků navíc nebyla přítomna pracovnice žalobce a neví, do jaké nádoby nebo kam se pohonná hmota odebrala. Kolísavé hodnoty bodu vzplanutí nasvědčují, že zřejmě mohlo dojít během odběru k pochybení.

Poslední žalobní námitka směřuje proti nesprávnému postupu žalované při stanovení výše uložené pokuty. Žalovaná ani prvostupňový správní orgán nepostupovali v souladu se správním řádem, rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žádným způsobem nezdůvodňuje, z jakého důvodu tento správní orgán považuje delikt žalobce za středně závažný.

Závěrem navrhuje žalobce napadené rozhodnutí zrušit a věc žalované vrátit k dalšímu řízení.

Dne 6.2.2014 obdržel krajský soud podání žalobce týkající se doplnění důkazních prostředků o nově zjištěné skutečnosti. Obsahem tohoto podání jsou přílohy zpochybňující výsledky rozboru pohonných hmot provedených po odběru pohonných hmot ze strany Pokračování
- 3 -
10A 6/2014

žalované. Dle rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže byl postup České obchodní inspekce jako zadavatele veřejné zakázky při nákupu služeb od dodavatele rozborů vzorků pohonné hmoty pro žalovanou nezákonný. Z uvedeného žalobce dovozuje, že výsledky vzorků nemusí být zcela spolehlivé. Žalobce dále uvedl, že zjistil, že odběry provedené žalovanou dne 16.4.2013 proběhly do necertifikovaných odběrných nádob.

Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, neboť je přesvědčena, že se řádně vypořádala se všemi odvolacími námitkami žalobce. Dále žalovaná uvedla, že liberační důvod je naplněn v případě, že prodávající prokáže, že vynaložil veškeré úsilí, které lze požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil. Správní orgány se v řízení řádně vypořádaly s tvrzením žalobce ohledně jeho vyvinění a neshledaly, že by žalobce naplnění liberačního důvodu prokázal. Žalobce se spoléhal toliko na solidnost výrobce a přepravce pohonných hmot, což k naplnění liberačního důvodu nepostačuje. Žalovaná konstantně setrvává na výjimečnosti aplikace ust. § 10 odst. 1 zákona o pohonných hmotách, který lze užít např. v případě zásahu vyšší moci. Žalovaná neuložila žalobci žádnou povinnost nad rámec zákona, je pouze na žalobci, jak zajistí, aby prodával pouze pohonné hmoty v kvalitě požadované právními předpisy.

K různým hodnotám bodu vzplanutí žalovaná uvedla, že ani jedna z těchto hodnot nesplňovala stanovené minimum bodu vzplanutí, ke spáchání správního deliktu by tudíž došlo při zjištění jakékoliv ze zjištěných hodnot. Odpařování nízkovroucích podílů v průběhu času je běžným fyzikálně chemickým procesem, v tomto směru tudíž není nutné provádět jakékoliv dokazování.

Vzorky pohonných hmot byly žalovanou odebrány v souladu s normou ČSN EN 14275. Před odběrem vzorků bylo odčerpáno požadované množství pohonných hmot a byla provedena kontrola čistoty výdejní pistole i řádný otěr hlavice, pohonné hmoty byly odebrány do řádných odběrných nádob. Vše bylo zaznamenáno v protokolu ze dne 16.4.2013. Žalobce nepředkládá žádné konkrétní argumenty, které by správnost postupu správního orgánu zpochybňovaly. Skutečnost, že si obsluha čerpací stanice nepamatuje průběh kontroly, neznamená, že by odběr vzorků proběhl v rozporu s příslušnou normou.

Žalovaná se rovněž vypořádala se všemi odvolacími námitkami týkajícími se výše uložené pokuty. Na straně sedmé napadeného rozhodnutí se žalovaná vyjádřila též k tomu, z jakého důvodu považuje správní orgán prvního stupně spáchaný správní delikt za středně závažný. Takový závěr byl řádně odůvodněn zhodnocením hledisek způsobu spáchání správního deliktu, jeho následků a okolností, za nichž byl spáchán.

K žalobcem doplněným tvrzením žalovaná uvedla, že výsledky v dané věci nelze rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zpochybnit, neboť toto rozhodnutí se váže na postup žalované při zadávání veřejných zakázek a nijak se nedotýká samotného rozboru vzorků. Skutečnost, že daná společnost dělá rozbory pohonných hmot čerpacích stanic a uděluje jim pečeť Dobrá pumpa, nemá vliv na výsledky rozborů v projednávané věci. Pohonné hmoty během kontroly žalobce dne 16.4.2013 byly řádně odebrány, jak bylo zdokumentováno v kontrolním protokolu z téhož dne. Výsledky těchto odběrů byly potvrzeny i rozborem vzorku ponechaného u žalobce a rozborem referenčního vzorku žalovaného provedeného ve zkušební laboratoři. Tvrzení žalobce týkající se provedení odběrů vzorků do necertifikovaných nádob považuje žalovaná za pouhou domněnku, kdy žalobce toto tvrzení neopírá o žádné důkazy. Důkazní prostředky doplněné žalobcem nejsou relevantní a nezpochybňují výsledky rozborů pohonných hmot.

Pokračování
- 4 -
10A 6/2014

Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti.

Dne 16.4.2013 byla v provozovně žalobce provedena Českou obchodní inspekcí kontrola pohonných hmot, o níž byl sepsán protokol zn. ČOI 48230/13/2000. Z obsahu protokolu vyplývá, že kontrolory byl zakoupen vzorek bezolovnatého automobilového benzínu Super BA-95 a motorové nafty pro mírné klima v celkové hodnotě 278 Kč. Vzorky pohonných hmot byly odebrány přímo z výdejní pistole výdejního stojanu pohonných hmot, a to postupným plněním všech vzorkovnic. Vizuální kontrola čistoty výdejní pistole byla vždy před odběrem jednotlivých vzorků pohonných hmot provedena, jakož i řádný otěr hlavice pistole stojanu. Pohonné hmoty byly dle ust. § 4 vyhlášky MPO č. 133/2010 Sb. v platném znění odebrány do nových, čistých, suchých, těsnících odběrných nádob (kanystry, láhve) opatřených UN kódem dle ADR. Po odběru byly láhve neprodleně uzavřeny, zapečetěny bezpečnostním štítkem a označeny identifikací. Při odběru bylo postupováno dle platné metodiky ČOI. Kontrolní protokol byl podepsán odpovědnou vedoucí žalobce M.J.F., která byla současně s jeho zněním seznámena a poučena dle zákona o státní kontrole.

Odebrané vzorky pohonných hmot byly dne 16.4.2013 předány na zkušební místo – společnosti SGS Czech Republic, s.r.o.

Dne 25.4.2013 obdržela žalovaná výsledky laboratorních zkoušek odebraných vzorků paliv, z jejichž obsahu bylo zjištěno, že odebraný vzorek motorové nafty č. 083/21/13 nevyhovuje stanoveným požadavkům z důvodu nižšího bodu vzplanutí, který indikuje kontaminaci benzinem, kdy v důsledku provozní chyby existuje riziko poškození palivového systému při teplotě 30 °C.

O výsledcích kontrolovaných vzorků pohonných hmot byl žalobce vyrozuměn prostřednictvím oznámení žalované, které mu bylo doručeno dne 5.6.2013. Žalobce byl seznámen s výsledky provedené kontroly, přičemž mu bylo dále sděleno, že vydáním pohonné hmoty nafta motorová č. 083/21/13, která nesplňuje požadavky na jakost a složení dle vyhl. č. 133/2010 Sb., o požadavcích na pohonné hmoty, o způsobu sledování a monitorování složení a jakosti pohonných hmot a o jejich evidenci, porušil žalobce povinnost stanovenou mu ust. § 3 odst. 1 zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů.

Oznámením ze dne 17.7.2013 č.j. ČOI 82099/13/2000 bylo zahájeno se žalobcem správní řízení ve věci podezření ze spáchání správního deliktu podle ust. § 9 odst. 1 písm. b) zákona č. 311/2006 Sb., kterého se žalobce měl dopustit tím, že dne 16.4.2013 na čerpací stanici pohonných hmot v Táborské č. 2400 v Písku prodával v rozporu s ust. § 3 odst. 1 zákona naftu motorovou, která nesplňovala požadavky na jakost dle ust. § 3 odst. 1 písm. b) vyhl. MPO č. 133/2010 Sb., když jakost této pohonné hmoty neodpovídala dle ČSN EN 590, a to v ukazateli jakosti „bod vzplanutí“, který byl naměřen při teplotě 39 °C, ačkoli dosažení bodu vzplanutí je povoleno při zahrnutí nejistoty měření až při teplotě 53 °C.

Dne 30.7.2013 bylo žalobcem podáno odvolání proti zahájení řízení. Z odvolacích námitek vyplývá, že žalobce dovozuje nesprávný postup ze strany státního podniku Čepro, který mu dodal špatnou naftu, neboť žalobce a stejně tak jeho dodavatel neudělali žádnou chybu. Nevyhovující výsledky rozborů žalobce nemohl žádným způsobem ovlivnit, když vynakládá veškerou snahu, aby k nákupu nekvalitních pohonných hmot nedošlo. Žalobce dále poukázal na průběh kontroly, kdy jeho zaměstnancům nebyly předloženy ke kontrole Pokračování
- 5 -
10A 6/2014

odběrné nádoby a ani žádný protokol o kontrole. Nebyla provedena ani vizuální ani čichová kontrola, že se jedná o nepoužité nádoby. Z podmínek při prováděné kontrole vyplývá, že shledaná vada v pohonných hmotách nevznikla na straně žalobce. Kontrolované pohonné hmoty nemohou žádným způsobem poškodit zákazníka.

Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 15.8.2013 č.j. ČOI 91010/13/2000/R0983/PHM/Bö byla žalobci uložena pokuta ve výši 100.000 Kč za spáchání správního deliktu dle ust. § 9 odst. 1 písm. b) zákona o pohonných hmotách, kterého se žalobce dopustil tím, že dne 16.4.2013 na čerpací stanici pohonných hmot v Táborské č. 2400 v Písku prodával v rozporu s ust. § 3 odst. 1 zákona naftu motorovou, která

nesplňovala požadavky na jakost dle ust. § 3 odst. 1 písm. b) vyhl. MPO č. 133/2010 Sb., když jakost této pohonné hmoty neodpovídala dle ČSN EN 590, a to v ukazateli jakosti „bod vzplanutí“, který byl naměřen při teplotě 39 °C, ačkoli dosažení bodu vzplanutí je povoleno při zahrnutí nejistoty měření až při teplotě 53 °C.

Z odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí vyplývá, že správní orgán vycházel především z inspekční zprávy akreditované laboratoře č. 1062/2013, kterou byla u posuzované nafty naměřena podlimitní hodnota bodu vzplanutí, kterého bylo dosaženo již při teplotě 39 °C, tedy teplotě o 16 °C bližší, než stanoví právní předpis a příslušná technická norma, a o 14 °C méně, než lze s ohledem na korekci nejistoty měření tolerovat. Není pochyb o tom, že vzorek nafty č. 083/21/13 nesplňuje požadavek na jakost z hlediska bodu vzplanutí. Žalobce prokazatelně bez jakýchkoliv pochyb prodával dne 16.4.2013 na čerpací stanici v Táborské č. 2400 v Písku ze stojanu 01 motorovou naftu, která nesplňovala požadavky na jakost z hlediska bodu vzplanutí stanovené prováděcí vyhláškou č. 133/2010 Sb. a technickou normou ČSN EN 590 a tímto jednáním porušil ust. § 3 odst. 1 zákona č. 311/2006 Sb. Prodáváním motorové nafty, která nesplňuje požadavky na pohonné hmoty dle ust. § 3 odst. 1 zákona č. 311/2006 Sb. se tak žalobce jako podnikající fyzická osoba, která motorovou naftu prodávala, dopustil správního deliktu, jehož skutkovou podstatu vymezuje ust. § 9 odst. 1 písm. b) zákona č. 311/2006 Sb.

Správní orgán prvního stupně dále uvedl, že odpovědnost fyzické a právnické osoby za spáchání správního deliktu, jehož znaky jsou vymezeny ust. § 9 odst. 1 písm. b) zákona č. 311/2006 Sb., je odpovědností objektivní. Žalobce je osobou, která prokazatelně a bez pochybností nejakostní motorovou naftu prodávala, nese tudíž za spáchaný správní delikt odpovědnost bez ohledu na zavinění. Pokud se žalobce dovolává liberačních důvodů ve smyslu ust. § 10 odst. 1 zákona č. 311/2006 Sb., pak s tímto nelze souhlasit, neboť žalobce spoléhal na jakost pohonných hmot dodávaných jím vybraným dodavatelem a přepravcem. Žalobce evidentně nemá vytvořen kontrolní systém jakosti odebíraných pohonných hmot, když neprovádí ani elementární kroky typu odběru referenčních vzorků a periodických kontrol jakosti vzorků v laboratořích. Nelze se dovolávat subjektivních skutečností, za které je nutno považovat i výběr dodavatele či přepravce. Důvody, kterými žalobce argumentuje, nevykazují objektivní charakter a jedná se o skutečnosti ryze subjektivní. Správní orgán neshledal naplnění liberačních důvodů dle ust. § 10 odst. 1 zákona č. 311/2006 Sb.

Zcela irelevantní byla shledána námitka žalobce, dle které se žalobce dovolával absence zákazu prodeje vadné pohonné hmoty, v jejímž důsledku dovozoval netrestnost svého jednání. Během vlastního odběru revizoři neměli legitimní důvod pro zavedení takového ochranného opatření.

Pokračování
- 6 -
10A 6/2014

Za důvodnou nepovažoval správní orgán prvního stupně ani námitku žalobce týkající se nezkontrolovaných kanystrů, do nichž byly odebírány vzorky pohonných hmot. Odběru byla přítomna vedoucí pracovnice žalobce, není tudíž pravdou, že odběrné nádoby nebyly osobám zúčastněným na kontrole předloženy.

Při stanovení výše pokuty bylo správním orgánem prvního stupně přihlédnuto k závažnosti správního deliktu, ke způsobu jeho spáchání a k jeho následkům. Charakter zjištěné odchylky nasvědčuje, že se jedná o provozní nekázeň, která může být způsobena i neúmyslně, tato okolnost působí ve prospěch žalobce. Na druhou stranu odchylka mezi skutečně dosaženou teplotou bodu vzplanutí oproti stanovenému limitu není nijak bezvýznamná. Stále platí, že uživatelé platí za pohonnou hmotu prodejci a legitimně očekávají, že nafta, která jim je prodána, splňuje jakostní limity nastavené právními předpisy. I když tedy bezprostřední nebezpečí nehrozí, mohou se zákazníci oprávněně v daném případě cítit poškozeni, neboť jim byla prodána nejakostní nafta. Okolnost, zda zákazníkům v daném případě vznikla faktická škoda na majetku, je přitom nepodstatná. Za zvlášť polehčující okolnost vzal správní orgán v úvahu skutečnost, že se jedná o prvý případ zjištěné nejakostní pohonné hmoty. V případě žalobce, který provozuje jedinou čerpací stanici, není nemožné, aby pomocí vypracovaného systému jakosti, založeného na kombinaci preventivních a kontrolních opatření, riziko prodeje nejakostní pohonné hmoty snížil na minimum. Ve výsledku byl správní delikt žalobce shledán jako středně závažný.

Dne 21.8.2013 bylo žalobcem proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu podáno odvolání, kterým žalobce namítl liberační důvod spočívající ve vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možno v souvislosti s prodejem jakostních pohonných hmot požadovat. Dále žalobce namítl nesprávný postup při odběru kontrolních vzorků a nesprávný postup při stanovení výše pokuty.

O odvolání žalobce bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalované ze dne 29.10.2013 č.j. ČOI 114022/13/0100, kterým bylo odvoláním napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrzeno a odvolání žalobce zamítnuto. Z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaná neshledala v řízení před správním orgánem prvního stupně žádné procesní pochybení, které by mělo dopad na zákonnost a správnost prvostupňového rozhodnutí. V případě námitek žalobce týkajících se naplnění liberačních důvodů v dané věci shledala žalovaná, že tyto byly prvoinstančním orgánem řádně vypořádány a žalovaná se s nimi ztotožňuje. Žalobce má jako prodávající odpovědnost za to, zda prodává pohonné hmoty v odpovídající kvalitě. Tato odpovědnost je koncipována jako objektivní, tedy bez ohledu na zavinění žalobce. V daném případě tudíž postačuje pouhé zjištění, že osoba prodává či vydává nejakostní pohonnou hmotu. Prodávající se může své odpovědnosti zprostit, pokud prokáže, že vynaložil veškeré úsilí, které lze požadovat, aby porušení povinnosti zabránil. Žalobce však vynaložení takového úsilí neprokázal, když spoléhal toliko na solidnost výrobce a na dodržování provozní kázně přepravce. Takové skutečnosti nelze považovat za vynaložení veškerého úsilí. Žalovaná nepovažuje za nemožné zajistit řádnou kontrolu jakosti pohonných hmot, když tuto lze zajistit pravidelnou kontrolou vzorků těchto hmot. Liberační důvody dle ust. § 10 odst. 1 zákona o pohonných hmotách neuplatnit v případech mimořádných vnějších okolností, např. v případě tzv. zásahu vyšší moci. I z těchto důvodů není možné, aby žalovaná předložila univerzální návod postupu prodávajících, při jehož plnění by došlo k vyvinění prodejců pohonných hmot.

K námitce týkající se čistoty odběrných nádob žalovaná uvedla, že tato byla správním orgánem prvního stupně řádně vypořádána, jestliže žalobce odkázal na text kontrolního Pokračování
- 7 -
10A 6/2014

protokolu ze dne 16.4.2013. Této kontrole byla přítomna vedoucí čerpací stanice, jak je zaznamenáno v předmětném protokolu. Oznámení o provedené kontrole a seznámení s výsledky laboratorních zkoušek spolu s dalšími protokoly byly žalobci zalány a žalobce byl řádně poučen o možnosti podat proti kontrolnímu protokolu námitky. Odběr kontrolních vzorků proběhl v souladu s právními předpisy.

Žalobce dále namítal odlišné hodnoty bodu vzplanutí odebraných vzorků, na základě čehož zpochybňuje výsledky provedených rozborů. K tomuto žalovaná uvedla, že časovým odstupem dochází k odpařování nízkovroucích podílů, což je běžný fyzikálně chemický proces. V důsledku různých podmínek skladování se nízkovroucí podíly mohou odpařovat v odlišné míře. Žalovaná k tomuto dále konstatovala, že všechny tři naměřené hodnoty jsou pod stanoveným minimem bodu vzplanutí, tedy pod hodnotou 53 °C. Nemůže být tedy žádných pochyb o tom, že se žalobce daného správního deliktu dopustil. Pohonné hmoty musí splňovat stanovené požadavky již v okamžiku jejich prodeje, což se v daném případě zjevně nestalo. Pouze žalobce je odpovědný za to, že prodávané pohonné hmoty splňují všechny kvalitativní požadavky stanovené právními předpisy, způsob, jakým zajistí, aby splnil tuto zákonnou povinnost, je na něm. Prodej nejakostních pohonných hmot je porušením právních povinností a není rozhodné, zda k tomu došlo zaviněným jednáním odpovědné osoby.

Ke stanovené výši uložené sankce žalovaná uvedla, že skutečnost, že žalobce nejednal úmyslně, byla správním orgánem prvního stupně při hodnocení způsobu spáchání deliktu vzata ve prospěch žalobce. Správní orgán jako polehčující okolnost zohlednil rovněž to, že odchylka parametru bodu vzplanutí nemá bezprostřední a zvlášť významný vliv na chod a stav motoru. Zjištěná odchylka navíc nebyla bezvýznamná, v důsledku čehož nemohla uvedená polehčující okolnost významně snížit závažnost následků spáchaného správního deliktu, neboť zákazníci očekávají, že prodaná nafta splňuje všechny zákonem stanovené požadavky. Správní orgán prvního stupně tudíž zohlednil všechna kritéria stanovená zákonem, která rovněž řádně vyhodnotil, v důsledku čehož shledal správní delikt žalobce středně závažným. Žalovaná neshledala důvody ke snížení uložené sankce. Uložená pokuta je žalovanou považována za přiměřenou a dostatečně splňující represivní a preventivní účinky.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není.

Soud se v prvé řadě zabýval námitkou žalobce týkající se nedostatečného vypořádání jeho odvolací námitky týkající se posouzení liberačních důvodů, kdy žalobce prokázal vynaložení veškerého úsilí, které na něm lze požadovat, k tomu, aby porušení povinnosti prodávat kvalitní palivo zabránil.

Liberační důvody v případě spáchaných správních deliktů upravuje ust. § 10 odst. 1 zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (dále též zákon o pohonných hmotách.), dle něhož právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení povinnosti zabránila.

Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že právnická osoba za spáchaný správní delikt neodpovídá v případě, kdy prokáže vynaložení veškerého úsilí, které po ní lze rozumně požadovat, aby porušení zákonem stanovené povinnosti zabránila. Žalobce vyvinutí veškerého úsilí k předcházení porušení zákonných povinností spatřuje v tom, že pohonné Pokračování
- 8 -
10A 6/2014

hmoty odebírá výlučně od státního podniku ČEPRO, u něhož by měla být státem zaručena a průběžně kontrolována jakost pohonných hmot. Tyto pohonné hmoty potom dále odebírá prostřednictvím distributora – společnosti POLARI Písek s.r.o., která dle žalobce používá pro přepravu nádrže, v nichž jsou nafta i benzín odděleny zvlášť. Lze shrnout, že žalobce dovozuje liberační důvod tím, že se spoléhá na řádný postup dodavatele a přepravce pohonných hmot. Sám dodržuje technologickou a provozní kázeň při přečerpávání pohonných hmot, které umisťuje do oddělených nádrží.

Soud shora uvedený postup žalobce nepovažuje za dostatečný, neboť nepředstavuje zákonem uváděné „veškeré úsilí, které po něm lze požadovat k předcházení porušení zákonné povinnosti“. Shodně s žalovanou má soud za to, že v daném případě a stejně tak v mnoha jiných je nanejvýš vhodné při prodeji pohonných hmot provádět průběžné kontroly, prostřednictvím nichž by se měl prodejce možnost ujistit, že jím prodávané pohonné hmoty dosahují stanovené jakosti. Uvedený postup představuje jednu ze základních možností, jak předcházet prodeji nejakostních pohonných hmot. Žalobce má možnost průběžně kontrolovat pohonné hmoty a předcházet tak distribuci nejakostních pohonných hmot, případně má možnost následně zjišťovat důvody, pro které nesplňují pohonné hmoty požadovanou jakost. Vzhledem k tomu, že žalobce žádným způsobem jakost prodávaných paliv neověřoval, nelze dospět k závěru, že v daném případě naplňuje liberační důvody dle ust. § 10 odst. 1 zákona o pohonných hmotách. Bez ohledu na to, jakou důvěru chová žalobce k výrobci či přepravci pohonných hmot a bez ohledu na jejich kvality, je nepochybně v jeho možnostech, aby samostatně zjišťoval kvalitu pohonných hmot, které prodává.

Nad rámec krajský soud uvádí, že ani záruky za jakost od výrobce a distributora, jimiž argumentuje žalobce, nepokrývají všechny situace, při nichž může dojít ke snížení jakosti paliva před jejich načerpáním do palivové nádrže vozidla, tedy při skladování pohonných hmot po předání distributorem. Argument týkající se spolehlivosti výrobce a distributora nevyvrací závěr, dle něhož nebylo ze strany žalobce vyvinuto veškeré úsilí, které po něm lze požadovat, aby zabránil porušení zákonné povinnosti.

Obsahem dané námitky je rovněž tvrzení žalobce, dle něhož se správní orgán vůbec nezabýval tím, v důsledku provozní nekázně koho naměřená odchylka vznikla. K tomuto soud uvádí, že odpovědnost za správní delikt, který je v daném řízení žalobci přičítán, je odpovědností objektivní. Žalobce se tudíž daného deliktu dopustí již samotným prodejem nejakostních pohonných hmot bez ohledu na to, kým nebo čím byla závadná jakost způsobena. Žalobce měl možnost se odpovědnosti zprostit za situace, kdy by prokázal naplnění liberačních důvodů ve smyslu citovaného ust. § 10 odst. 1 zákona o pohonných hmotách, ty však neprokázal. Správní orgán tudíž není povinen se dále zabývat tím, kdo způsobil naměřenou odchylku bodu vzplanutí, v jejímž důsledku byla žalobcem prodávána nejakostní pohonná hmota. Ke vzniku deliktní odpovědnosti není v daném případě nutná přítomnost zavinění na straně prodávajícího, zejména není ke vzniku této odpovědnosti třeba, aby to byl sám prodávající, kdo úmyslně snížil jakost paliva. K deliktu dochází již samotným prodejem.

Žalovaný se s námitkou žalobce obsaženou též v odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí řádně vypořádal, a to na straně 5 a 6 napadeného rozhodnutí. Z obsahu napadeného rozhodnutí nelze dovodit, že by liberační důvod žalovaná spatřovala toliko odkazem na zásah vyšší moci, když tuto možnost uvedla jako příkladnou. Žalobce měl možnost předcházet porušení zákonných povinností též průběžnou kontrolou jím prodávaných Pokračování
- 9 -
10A 6/2014

pohonných hmot. Uvedená námitka byla žalovanou dostatečně vypořádána a nečiní napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným.

Krajský soud rovněž nesdílí závěr žalobce, dle něhož žalovaná svým rozhodováním přenáší povinnosti státní organizace ČEPRO vyrábět bezvadné pohonné hmoty a svoji povinnost a povinnost státu k tomu kontrolou a jinými vhodnými opatřeními přispívat, na prodejce. Jak již bylo uvedeno shora, pouze žalobce má povinnost prodávat pohonné hmoty splňující zákonem stanovené požadavky na jakost. Za tímto účelem je pouze žalobce povinen předcházet závadám na jakosti, a to např. prostřednictvím pravidelných kontrol. Odpovědnost za projednávaný správní delikt je odpovědností objektivní, která vzniká již samotným prodejem vadných pohonných hmot, bez ohledu na skutečnost, v jaké fázi či kdo vadu na jakosti prodávané pohonné hmoty způsobil.

Žalobce dále namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže se žalovaná nevypořádala s námitkou žalobce prokazující podstatné v časové souvislosti nelogické kolísání hodnot.

Ani tuto námitku žalobce nepovažuje soud za důvodnou. Rozdílnost hodnoty bodu vzplanutí nafty u různých částí odebraného vzorku žalovaná vypořádala na straně 6 a 7 napadeného rozhodnutí, kde konstatovala, že rozdíl oproti původně naměřenému bodu vzplanutí byl způsobem odparem nízkovroucích podílů s ohledem na dobu pěti měsíců, která uplynula po odběru vzorku. Rozdílnost hodnot odebraných vzorků žalovaná zdůvodnila běžným fyzikálně chemickým procesem, kdy postupem času dochází k odpařování nízkovroucích podílů. Různorodé odpařování nízkovroucích podílů probíhá v důsledku různých podmínek skladování. Uvedené zdůvodnění považuje krajský soud za dostatečné, neboť je z něj patrné, z jakých důvodů žalovaná odvodila různost naměřených hodnot bodů vzplanutí u odebraných vzorků. Na tomto místě krajský soud zdůrazňuje, že všechny naměřené hodnoty jsou pod stanoveným minimem bodu vzplanutí, tedy pod hodnotou 53 °C. Žádná z naměřených hodnot tudíž nesplňuje požadavky stanovené u jakostních pohonných hmot a v každém jednotlivém případě dochází k naplnění skutkové podstaty projednávaného správního deliktu.

Žalobce dále namítá nesprávný postup kontrolního orgánu žalované, který během odběru vzorků v provozovně žalobce nedodržel normu ČSN EN 14275. Protokol o odběru vzorku ze dne 16.4.2013 neobsahuje údaje o provedení jakékoliv vizuální kontroly čistoty odběrných nádrží. Pracovnice žalobce nebyla přítomna odebrání vzorku a neví, do jaké nádoby či kam byla pohonná hmota odebrána.

Z obsahu protokolu o odběru vzorků pohonných hmot ze dne 16.4.2013
zn. ČOI 48230/13/2000 vyplývá, že kontrolory byl zakoupen vzorek bezolovnatého automobilového benzínu Super BA-95 a motorové nafty pro mírné klima v celkové hodnotě 278 Kč. Vzorky pohonných hmot byly odebrány přímo z výdejní pistole výdejního stojanu pohonných hmot, a to postupným plněním všech vzorkovnic. Vizuální kontrola čistoty výdejní pistole byla vždy před odběrem jednotlivých vzorků pohonných hmot provedena, jakož i řádný otěr hlavice pistole stojanu. Pohonné hmoty byly dle ust. § 4 vyhlášky MPO č. 133/2010 Sb. v platném znění odebrány do nových, čistých, suchých, těsnících odběrných nádob (kanystry, láhve) opatřených UN kódem dle ADR. Po odběru byly láhve neprodleně uzavřeny, zapečetěny bezpečnostním štítkem a označeny identifikací. Při odběru bylo postupováno dle platné metodiky ČOI. Kontrolní protokol byl podepsán odpovědnou vedoucí žalobce M.J.F., která byla současně s jeho obsahem seznámena a poučena dle zákona o státní Pokračování
- 10 -
10A 6/2014

kontrole.

Z uvedeného vyplývá, že kontrolní komise postupovala zcela v souladu s normou ČSN EN 14275, když k odběru vzorků použila nové, čisté a suché těsnící odběrné nádoby (kanystry, láhve) opatřené UN kódem dle ADR. Před jejich použitím proběhla vizuální a pachová kontrola těchto nádob, jak vyplývá z pořízeného protokolu, který byl následně podepsán vedoucí pracovnicí žalobce M.J.F., která byla současně s jeho zněním seznámena, a dle zákona jí bylo poskytnuto řádné poučení.

S ohledem na obsah protokolu ze dne 16.4.2013 nelze než konstatovat, že provedená kontrola proběhla v souladu se zákonem a kontroloři žalované postupovali v souladu s právními předpisy. Pokud měla odpovědná vedoucí žalobce pochybnost o průběhu kontroly či o postupech kontrolorů žalované, měla tuto skutečnost oznámit již během kontroly. Podpisem uvedeného protokolu pracovnice žalobce naopak vyjádřila souhlas se zněním protokolu, v němž byl jasně uveden postup kontrolorů během odebírání vzorků. Námitka žalobce, dle které nebyla pracovnice přítomna odebrání vzorků, se tak jeví spíše jako účelová, a to za situace, kdy odpovědná vedoucí pracovnice naopak protokol o průběhu kontroly, tedy odebrání vzorků pohonných hmot, řádně podepsala.

Závěrečná námitka žalobce směřuje proti postupu žalované, která nejednala v souladu s ust. § 68 odst. 2 a ust. § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, když nikterak nezdůvodnila středně těžkou závažnost správního deliktu spáchaného žalobcem. Rovněž způsob argumentace žalované ohledně stanovené výše pokuty neodpovídá obdobným případům, je účelová a nepřezkoumatelná.

Z obsahu odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí vyplývá, že při stanovení výše pokuty bylo přihlédnuto k závažnosti správního deliktu, ke způsobu jeho spáchání a k jeho následkům. Správní orgán prvního stupně vzal v úvahu polehčující okolnosti dané věci, a to charakter zjištěné odchylky, který nasvědčuje, že se jednalo o provozní nekázeň, která může být způsobena i neúmyslně. Na druhou stranu správní orgán zvážil též okolnosti přitěžující, když shledal, že odchylka mezi skutečně dosaženou teplotou bodu vzplanutí oproti stanovenému limitu není nijak bezvýznamná. Přestože bezprostřední nebezpečí nehrozilo, mohou se zákazníci oprávněně v daném případě cítit poškozeni, neboť jim byla prodána nejakostní nafta. Okolnost, zda zákazníkům v daném případě vznikla faktická škoda na majetku, je přitom nepodstatná. Za zvlášť polehčující okolnost vzal správní orgán v úvahu skutečnost, že šlo o prvý případ zjištění nejakostní pohonné hmoty. Avšak ani v případě žalobce, který provozuje jedinou čerpací stanici, není nemožné, aby pomocí vypracovaného systému jakosti, založeného na kombinaci preventivních a kontrolních opatření, riziko prodeje nejakostní pohonné hmoty snížil na minimum. Ve výsledku byl správní delikt žalobce shledán jako středně závažný.

Žalovaná ke stanovení výše uložené pokuty konstatovala, že zjištěná odchylka bodu vzplanutí v případě žalobce nebyla bezvýznamná, neboť činila celých 14 °C. V důsledku této skutečnosti nemohou jakékoliv polehčující okolnosti výrazně snížit závažnost následků spáchaného deliktu, neboť kupující očekávají odpovídající jakost kupované pohonné hmoty.

Krajský soud ani poslední žalobní námitku neshledává důvodnou. Správní orgány se dostatečně vypořádaly se způsobem, kterým byla stanovena výše uložené pokuty. Postup pro určení výše uložené pokuty upravuje ust. § 10 odst. 2 zákona o pohonných hmotách, dle něhož při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, Pokračování
- 11 -
10A 6/2014

zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům. Správní orgán prvního stupně zohlednil způsob spáchání správního deliktu žalobcem, přičemž v této souvislosti neshledal žádnou přitěžující okolnost. Naopak konstatoval, že daný správní delikt může být způsoben i neúmyslně a tuto okolnost zohlednil jako polehčující. V případě následků projednávaného správního deliktu správní orgán shledal polehčující okolnost v tom, že ukazatel jakosti, v němž nafta nevyhověla stanoveným požadavkům, nemá bezprostřední a zvlášť významný vliv na chod vozidla a motoru. Jako podstatnou přitěžující okolnost správní orgán shledal naměřenou odchylku bodu vzplanutí oproti stanovenému limitu, která není bezvýznamná. Jako podstatnou polehčující okolnost shledal správní orgán skutečnost, že se jedná o prvý případ zjištěné nejakostní pohonné hmoty v provozovně žalobce.

Z obsahu odůvodnění bylo krajským soudem shledáno, že toto dostatečně odůvodňuje výši uložené pokuty a správní orgán prvního stupně v souladu se zákonem o pohonných hmotách zvážil nejen způsob, ale i následky žalobcem spáchaného správního deliktu. Byly řádně rozvedeny a zhodnoceny veškeré přitěžující a polehčující okolnosti, a to jednotlivě i ve své vzájemné souvislosti. Středně těžká závažnost daného správního deliktu byla konstatována především z důvodu významné odchylky bodu vzplanutí odebrané motorové nafty, která představovala celých 14 °C oproti stanovenému limitu.

V souvislosti s námitkou týkající se stanovené výše uložené pokuty žalobce dále uvedl, že neodpovídá obdobným případům, je účelová a nepřezkoumatelná. Krajský soud v této souvislosti považuje za nutné zdůraznit, že žalobní body, které je oprávněn v rámci řízení o žalobě vypořádat, musí být v žalobě výslovně formulovány, to vyplývá z ustálené judikatury. Vychází se z toho, že soudní řízení není pokračováním správního řízení, nýbrž zcela samostatným typem přezkumného řízení. Z obsahu projednávané žalobní námitky se podává, že žalobce toliko konstatoval účelovost a nepřezkoumatelnost výše uložené pokuty. Takové konstatování však nepředstavuje určitou, jednoznačnou a individualizovanou argumentaci. Soud k tomu zdůrazňuje, že vytýká-li žalobce správnímu rozhodnutí absenci stanovených náležitostí, je zapotřebí, aby takovou námitku formuloval konkrétně, neboť soudu nepřísluší obecně formulovanou námitku domýšlet a za žalobce konkrétní vady vyhledávat. Ve vztahu k námitce, dle které prvoinstanční rozhodnutí a žalobou napadené rozhodnutí ve vztahu k určení výše uložené pokuty neobsahují stanovené náležitosti a jsou nepřezkoumatelná, soud uzavřel, že námitku nehodnotí jako důvodnou.

Krajský soud závěrem uvádí, že přílohy, kterými žalobce dne 6.2.2014 doplnil projednávanou správní žalobu, nemohou zpochybnit výsledky rozboru pohonných hmot provedeného po odběru vzorků pohonných hmot žalovanou, neboť se týkají postupu žalované při zadávání veřejných zakázek, nikoliv postupu při odebírání vzorků pohonných hmot či postupu při provádění rozborů těchto vzorků.

Soud v dané věci uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky nebyly důvodné, a proto žalobu dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval.

Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas. Pokračování
- 12 -
10A 6/2014

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Českých Budějovicích

dne 28. května 2014

JUDr. Věra Balejová v. r.

Předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru