Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 58/2010 - 40Rozsudek KSCB ze dne 24.06.2011

Prejudikatura

5 As 41/2009 - 91

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
Na 183/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10 A 58/2010 – 40

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Ing. Z. K., proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice, odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.7.2010, č.j. OREG 23466/2010/vano, za účasti R. K., a Občanského sdružení LÍPA 2000, Gregorova 127/12, Písek, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Osobám na řízení zúčastněným se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci.

/1/ Žalobou doručenou dne 16.9.2010 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 15.7.2010 č.j. OREG 23466/2010/vano, kterým bylo odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Písek, odboru výstavby a územního plánování č.j. výst/312223444/0/2009/Ku-15/STRI/StPo ze dne 3.2.2010 podle § 92 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, jako nepřípustné zamítnuto.

Pokračování
- 2 -
10A 58/2010

/2/ Žalobce namítal, že nesouhlasí s postupem žalovaného správního orgánu, kterým bylo odvolání žalobce i zúčastněných osob R. K. a Občanského sdružení LÍPA 2000 jako nepřípustné zamítnuto s odůvodněním, že odvolání byla podána osobami, které neměly postavení účastníka řízení. Svůj názor opírá o rozsudek NSS 5As 7/2005. Rozhodnutí je zatíženo vnitřním logickým rozporem, neboť žalovaný sice uvádí, že se s citací části rozsudku NSS lze obecně ztotožnit, ale je nutné zkoumat, zda jde o odvolání přípustné či nikoliv. Podle názoru žalobce, s odkazem na judikaturu soudů, neváže-li správní řád vznik práva podat odvolání na účast v prvoinstančním řízení, nemohou být odvolání nepřípustná z toho důvodu, že byla podána osobami, které v řízení neměly postavení účastníka řízení, jak to učinil krajský úřad v napadeném rozhodnutí. Žalobce vyslovil souhlas s postupem žalovaného, kdy posuzoval přípustnost odvolání, avšak nepřípustnost nemůže být vázána na účast odvolatele v prvoinstančním řízení. Odvolání proti prvoinstančnímu správnímu rozhodnutí je nepřípustné pouze v případech uvedených v § 81 odst. 2 a 3 a v § 82 odst. 1 věta druhá správního řádu.

/3/ Odvolání žalobce bylo v rozporu s judikaturou Ústavního soudu zamítnuto mimo jiné z důvodů, že úřad nevycházel z úplných a bezvadných skutkových zjištění, ale z nepřezkoumatelného souhrnu zjištění uvedeného v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí stavebního úřadu nemá náležitosti stanovené v § 68 odst. 3 správního řádu, neboť v odůvodnění rozhodnutí nejsou uvedeny důkazy ke skutkovým zjištěním, z nichž stavební úřad vycházel. Přitom stavební úřad zahrnul do okruhu účastníků řízení V. O., která není vlastníkem žádného pozemku nebo stavby a její práva nemohou být stavbou přímo dotčena. Správní orgány v předchozím řízení nevymezily řádně okruh účastníků stavebního řízení. Žalovaný dále nevzal v úvahu, že ve stavebním povolení nejsou uvedeny všechny pozemky, na nichž se podle územního rozhodnutí navrhovaná stavba umísťuje, nevzal v úvahu, že projektová dokumentace není zpracována v souladu s podmínkami územního rozhodnutí, není zajištěn příjezd ke stavbě. Rozhodnutí stavebního úřadu je dle názoru žalobce nepřezkoumatelné, neboť vychází ze souhrnného zjištění. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Žalobce požádal, aby soud podle § 73 odst. 2 s.ř.s. usnesením přiznal žalobě odkladný účinek.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného.

/4/ Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Vyjádřil souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání jen na základě účastníky předložených spisů. Žalovaný uvedl, že souhlasí s tím, že odvolání proti rozhodnutí správního orgánu není vázáno na účastenství v předchozím řízení. Odvolání může podat kdokoliv, aniž by nutně byl adresátem prvoinstančního rozhodnutí. Odvolací orgán je však povinen zkoumat, zda odvolateli náleží či nenáleží procesní postavení účastníka řízení. V projednávané věci se touto otázkou žalovaný zabýval. Postupoval přitom podle § 92 správního řádu. Rozhodnutí není zatíženo vnitřním logickým rozporem. Žalobce účastníkem řízení ve věci stavebního povolení nebyl. O tom rozhodl stavební úřad usnesením ze dne 2.2.2010. O odvolání proti tomuto usnesení rozhodl žalovaný správní orgán dne 26.4.2010. Žalovaný se dále zabýval tím, zda nepřípustné odvolání žalobce nezakládalo povinnost zahájit přezkumné řízení a nebo nebylo důvodem pro zahájení obnovy řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Takové podmínky neshledal. Další žalobní námitky uvedené žalobcem dle názoru žalovaného vybočují z předmětu soudního přezkumu, neboť přezkoumává-li se rozhodnutí o zamítnutí odvolání podle § 92 správního řádu nelze uplatnit další námitky ve vztahu ke stavebnímu řízení. Nad Pokračování
- 3 -
10A 58/2010

rámec nutného žalovaný uvedl, že paní V. O. má vlastnické právo k pozemku p. č. 948/64 v Písku, a tudíž byla účastníkem stavebního řízení. Dále žalovaný uvedl, že ve stavebním řízení nebyly řešeny otázky umístění přípojek NN, vodovodu, kanalizace, plynu a telefonního kabelu, tak jako v územním řízení a z toho důvodu nejsou ve stavebním povolení uvedeny veškeré pozemky tak, jak byly vyjmenovány v územním rozhodnutí. K podmínce č. 57 žalovaný uvedl, že je tato podmínka stěží vymahatelná. Po této komunikaci z ulice Zeyerova není možné zajišťovat dopravu materiálu, jako přístup ke stavbě lze použít veřejně přístupnou komunikaci ulice Gregorova, na níž není přístup nijak omezen. Rozhodnutí stavebního úřadu bylo dostatečně odůvodněno. Není ani nepřezkoumatelné z důvodu, že v odůvodnění nebyl uveden podklad, na základě kterého má stavebník právo na pozemcích stavbu realizovat. Stavebník má písemnou smlouvu o realizaci všech etap výstavby bytových domů. K návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě žalovaný uvedl, že žalobce neuvedl důvody, ve kterých by bylo možné shledat naplnění podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě. Navíc přiznání odkladného účinku by se dotklo nabytých práv třetích osob, konkrétně stavebníka nepřiměřeným způsobem. Navrhl proto, aby soud žalobě odkladný účinek nepřiznal.

III. Obsah právních spisů.

/5/ Ze správního spisu, který si v dané věci soud vyžádal vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti.

/6/ Žádost o vydání stavebního povolení pro stavbu bytového domu v Gregorově ulici v Písku – třetí etapa podala společnost Ivan Svatoš a.s. dne 21.8.2009. Dne 15.1.2010 oznámil žalobce, R. K. a Občanské sdružení LÍPA, že vstupují do předmětného řízení jako účastníci. Stavební úřad rozhodl dne 2.2.2010 usneseními č.j. výst/312223444/0/2009/Ku-12/STRI/ROZH, č.j. výst. 312223444/0/2009/Ku-13/STRI/ROZH a č.j. výst/312223444/0/2009/ Ku-14/STRI/ROZH, že Občanské sdružení LÍPA 2000, Ing. Z. K. a R. K. nejsou účastníky předmětného stavebního řízení. Proti těmto usnesením byla podána odvolání. O odvolání rozhodl Krajský úřadu – Jihočeského kraje dne 26.4.2010, usnesení Městského úřadu v Písku ze dne 2.2.2010 změnil v poslední větě výroku tak, že doplnil namísto vytečkovaných částí pozemky parcelní číslo 71/3 a 71/4, jinak odvolání zamítl a ve změnou nedotčených částech usnesení potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, jaké jsou zákonné požadavky pro účastenství osob podle § 109 odst. 1 písm. e) stavebního zákona. Stavební úřad zkoumal možnost přímého dotčení vlastnického práva žadatelů o účastenství a dospěl k závěru, že přímé dotčení vlastnických práv vzhledem k umístění a charakteru stavby nelze předpokládat. Městský úřad Písek, odbor výstavby a územního plánu dne 3.2.2010 stavbu bytového domu v Gregorově ulici v Písku povolil. Proti stavebnímu povolení podal žalobce dne 24.5.2010 odvolání. Odvolání bylo posouzeno jako nepřípustné z důvodu, že bylo podáno osobami, které neměly v daném řízení postavení účastníků řízení. Stalo se tak žalobou napadeným rozhodnutím. V tomto rozhodnutí se žalovaný zabýval ve smyslu § 92 správního řádu tím, zda nejsou předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Podmínky neshledal. Podnět přezkoumání rozhodnutí podal žalobce i R. K.. Ministerstvo pro místní rozvoj, odbor územně a stavebně správní dne 5.4.2011 sdělil pod č.j. 36614/2010-83/2392, že neshledal v postupu krajského úřadu rozpor s právními předpisy, zejména s příslušnými ustanoveními správního řádu a stavebního zákona.

V. Právní názor soudu.

Pokračování
- 4 -
10A 58/2010

/7/ Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen s.ř.s./, v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla.

/8/ V souzeném případě je napadán postup žalovaného správního orgánu, kterým zamítl odvolání žalobce pro nepřípustnost podle § 92 odst. 1 správního řádu. V prvé řadě soud v této souvislosti odkazuje na rozsudek NSS č.j. 5 As 41/2009-91, ve kterém Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí vydané podle § 92 odst. 1 správního řádu není rozhodnutím, v němž by se správní orgán věcně zabýval odvoláním účastníka řízení. To dopadá na souzenou věc. V dané záležitosti bylo žalobou napadeno rozhodnutí žalovaného správního orgánu, které bylo vydáno podle § 92 odst. 1 správního řádu. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu je proto soud v případě žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro jeho opožděnost nebo nepřípustnost oprávněn zkoumat v mezích žalobních bodů pouze to, zda se jednalo o opožděné nebo nepřípustné odvolání a zda byl žalobce zkrácen na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu.

/9/ Žalobce vytkl žalovanému v rozhodnutí jeho nezákonnost nebo nicotnost, a to z toho důvodu, že je jím přímo zkrácen na jeho právech. K tomu mělo dojít tím, že ačkoliv zamítnutá odvolání nebyla nepřípustná, byla jako nepřípustná zamítnuta. K tomu odkazuje na rozsudek NSS č.j. 5 As 7/2005 ze dne 14.4.2006. Podle jeho názoru je napadené rozhodnutí zatíženo vnitřním logickým rozporem. Jestliže neváže správní řád s odkazem na judikaturu správních soudů vznik práva podat odvolání na účast v prvoinstančním řízení, nemohou být odvolání nepřípustná z toho důvodu, že byla podána osobami, které neměly v řízení postavení účastníka řízení. Podle názoru žalobce je odvolání nepřípustné, pouze v případech uvedených v § 81 odst. 2 a 3 a v § 82 odst. 1 věta druhá správního řádu.

/10/ Žalobní námitka důvodná nebyla. Jak vyplývá z písemností založených ve správním spise, předmětné řízení o vydání povolení realizovat stavbu společností Ivan Svatoš a.s. bylo zahájeno žádostí ze dne 21.8.2009. V průběhu řízení se účastenství domáhali podáním ze dne 15.1.2010 žalobce, jeho manželka R. K. a Občanské sdružení LÍPA 2000. Stavební úřad tato podání posoudil a rozhodl dne 2.2.2010 podle § 28 odst. 1 správního řádu tak, že podatelé nejsou účastníky řízení ve věci povolení předmětné stavby. Žalobce i další podatelé využili možnosti obrany proti vydanému rozhodnutí a podali odvolání. Krajský úřad rozhodl o odvolání dne 26.4.2010 tak, že podaná odvolání zamítl a změnil výrokovou část usnesení doplněním výčtu pozemků dotčených stavbou ve stavebním řízení o parcelu č. 71/3 a 71/4, přičemž ve zbytku usnesení stavebního úřadu ze dne 2.2.2010 potvrdil. V usnesení ze dne 2.2.2010 je odkazováno na definici účastníka stavebního řízení podle § 109 stavebního zákona, kterým je mimo jiné vlastník sousedního pozemku, nebo stavby, může-li být jeho vlastnické právo navrhovanou stavbou přímo dotčeno. Není přitom rozhodující, zda sousední pozemek je pozemkem mezujícím, či jedná se o pozemek druhý či další, pokud by se účinky stavby projevovaly i mimo hranice stavebního pozemku. V rozhodnutí stavebního úřadu bylo vysvětleno, že důvody, kterými by se stavba mohla dotknout práv žadatele o účastenství, neshledal. Stavba je vzdálená 70 až 120 běžných metrů a oddělena dalšími pozemky, komunikacemi a hustým porostem vlastní zahrady. Bylo uvedeno, že vzhledem k relativní blízkosti ostatních staveb, frekventovaných komunikací a celkovému umístění stavby v centru města je prakticky vyloučena možnost, že by takto vzdálená stavba mohla nepříznivě ovlivnit životní prostředí, či další faktory provázející práva vlastníků, které by potencionálně mohly být příčinou dotčení jejich práv. Stejně tak odvolací orgán v rozhodnutí ze dne 26.4.2010 uvedl, že se stavební úřad soustředil na otázku možnosti přímého dotčení vlastnických práv žadatelů o účastenství a správně dospěl k závěru, že vzhledem k umístění a charakteru stavby Pokračování
- 5 -
10A 58/2010

toto přímé dotčení vlastnických práv předpokládat nelze. Rozhodnutí ze dne 26.4.2010 nabylo právní moci dne 4.5.2010. Pokud žalobce nesouhlasil s posouzením otázky jím tvrzeného svého účastenství, mohl podat proti pravomocnému rozhodnutí Krajského úřadu – Jihočeského kraje žalobu ke správnímu soudu. Žalobce této možnosti nevyužil. I přes právní moc rozhodnutí o tom, že žalobce nebyl účastníkem stavebního řízení, podal žalobce i osoby zúčastněné na řízení proti pravomocnému rozhodnutí stavebního úřadu, kterým byla stavba povolena dne 24.5.2010 (OS LÍPA 2000 26.5.2010), odvolání.

/11/ Z toho, co bylo řečeno, jednoznačně vyplývá, že se žalobce i osoby zúčastněné na řízení, postavení účastníků řízení procesním postupem domáhaly. Správní orgán podle § 28 odst. 1 správního řádu vydal usnesení o tom, že osoby tvrdící své účastenství skutečně účastníky řízení nejsou. Usnesení byla oznámena osobám, o jejichž účastenství se jednalo a tyto osoby využily opravného prostředku, o kterém bylo rozhodnuto. Rozhodnutí nabylo právní moci. Správní žaloba proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu podána nebyla. Z toho důvodu také odvolání žalobce a zúčastněných osob podané proti již pravomocnému stavebnímu povolení bylo správně posouzeno žalovaným správním orgánem jako odvolání nepřípustné. K tomu je třeba odkázat na judikaturu kupříkladu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 542/09, kde ústavní soud uvedl „správní řád v ustanovení § 81 zakotvuje účastníkovi řízení právo podat odvolání proti rozhodnutí správního orgánu. Odvolání podané osobou od účastníka odlišnou je pak nutno považovat za nepřípustné. Podle § 92 odst. 1 téhož zákona má pak správní orgán povinnost opožděné nebo nepřípustné odvolání rozhodnutím zamítnout. Jestliže rozhodnutí již nabylo právní moci, následně zkoumá, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Shledá-li předpoklady pro zahájení přezkumného řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí posuzuje se opožděné nebo nepřípustné odvolání jako podnět k přezkumnému řízení nebo žádost o obnovu řízení nebo žádost o vydání nového rozhodnutí. Z toho plyne, že na nepřípustné odvolání, které neodůvodňuje použití některého z mimořádných opravných prostředků, může správní orgán reagovat pouze jediným možným způsobem, a to zamítavým rozhodnutím“. Právě tento postup v dané věci nastal. Odvolání proti pravomocnému stavebnímu povolení podal žalobce, jakož i zúčastněné osoby, avšak za situace, kdy se domáhaly postavení účastníků řízení, právě v řízení stavebním o postavení účastníků řízení v tomto stavebním řízení rozhodnuto bylo a bylo pravomocně ukončeno tak, že účastníci, kteří se tohoto účastenství ve stavebním řízení domáhali, těmito účastníky stavebního řízení nejsou. Proto také zcela v souladu s platnou právní úpravou žalovaný správní orgán posoudil odvolání žalobce jako odvolání nepřípustné podle § 92 správního řádu a ve smyslu tohoto ustanovení odvolání zamítl. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí nabylo právní moci, následně zkoumal rovněž v souladu s citovaným ustanovením, zda nebyly dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Tyto předpoklady dány nebyly, což také v žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný správní orgán vysvětlil. Správnost tohoto závěru byla potvrzena i v rámci podnětu k přezkoumání rozhodnutí Krajského úřadu – Jihočeského kraje ze dne 15.7.2010 o nepřípustném odvolání, kdy ministerstvo pro místní rozvoje neshledalo v postupu žalovaného správního orgánu rozpor s právními předpisy.

/12/ Pro správnost tohoto závěru svědčí i samo ustanovení § 81 odst. 1 správního řádu, ve kterém je jednoznačně stanoveno, že účastník může proti rozhodnutí podat odvolání, pokud zákon nestanoví jinak. Právě v tomto ustanovení není uvedeno, že každý může podat proti rozhodnutí odvolání, zákon jednoznačně vymezuje a stanoví aktivní legitimaci k podání odvolání právě účastníkům řízení. Spornou rozhodující skutečností může být právě to, zda odvolatel měl či neměl postavení účastníka řízení. To platí ovšem za situace, kdy se osoba Pokračování
- 6 -
10A 58/2010

postavení účastníka řízení ve správním řízení nedomáhala, a nebylo o postavení účastníka řízení rozhodnuto. V dané věci se žalobce postavení účastníka řízení domáhal, předestřel správnímu orgánu své tvrzení a postoj, že se za účastníka řízení považuje a žalovaný správní orgán respektive orgán prvostupňový vydal rozhodnutí, že žalobce účastníkem řízení nebyl. Jedná se proto o jinou situaci, než která byla řešena v rozsudku NSS žalobcem zmiňovaným v žalobě. Žalobcem zmiňovaný judikát se vztahuje k situacím, kdy se osoba, která tvrdí své účastenství, v daném řízení tohoto účastenství, v řízení prvostupňovém nedomáhala, teprve po vydání prvostupňového rozhodnutí jeho existenci zjistila a měla za to, že toto rozhodnutí se přímo týká jejích práv nebo právem chráněných zájmů či povinností. Za této situace je pak zapotřebí zkoumat, zda se skutečně jednalo o důvodné tvrzení osoby, která účastníkem řízení v prvním stupni nebyla. Z toho, co bylo řečeno je třeba uzavřít, že právo podat odvolání proti rozhodnutí správního orgánu není bezbřehé, je vázáno na účastenství v daném řízení, tato zásada stanovená zákonem může být prolomena za situace, kdy se ten, kdo hodlá odvolání využít, dovolává zásahu do svých práv právem chráněných zájmů nebo povinností v souvislosti se zpochybňovaným rozhodnutím za situace, že bude jeho tvrzení prokázáno. V dané věci nelze z odkazu žalobce na rozsudek NSS č.j. 5 As 7/2005 ničeho vytěžit. S ohledem na výše uvedené, pak nelze bez výhrad přisvědčit tvrzení žalobce, které dále uvádí v žalobě, že odvolání je nepřípustné, pouze v případech uvedených v § 81 odst. 2 a 3 a § 82 odst. 1 věta druhá správního řádu. V těchto případech je nepřípustnost odvolání v žalobcem citovaných ustanoveních jednoznačně výslovně stanovena. To však neznamená, jak bylo výše vysvětleno, že nepřípustné odvolání nemůže nastat v případech, kdy výslovnost nepřípustnosti odvolání není v zákoně stanovena v konkrétní poloze. Nepřípustné odvolání může být proto shledáno v případě, kdy jej podává osoba, která jednoznačně nebyla účastníkem daného řízení, nebo osoba, u které bude prokázáno, že se rozhodnutí nedotýká přímo jejích práv a právem chráněných zájmů nebo povinností. V dané záležitosti bylo žalovaným správním orgánem podrobně vysvětleno, že žalobce postavení účastníka řízení neměl, neboť se předmět rozhodování správního orgánu nedotýkal žalobcových práv právem chráněných zájmů nebo povinností. Proto byl závěr žalovaného správního orgánu o zamítnutí nepřípustného odvolání žalobce správný a byl vysloven v souladu s platnou právní úpravou, rozhodnutí žalovaného nebylo nepřezkoumatelné.

/13/ Další žalobní námitky byly věcného charakteru a směřovaly proti postupu správního orgánu, který měl vycházet z neúplných skutkových zjištění, týkaly se absence náležitostí správního rozhodnutí, které jsou stanoveny v § 68 odst. 3 správního řádu, neúplnosti stavebního povolení ve vztahu k uvedení pozemků, na nichž se stavba nachází. Těmito věcnými námitkami soud není oprávněn se zabývat v rámci přezkoumávání důvodnosti žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání jako odvolání nepřípustného. V tomto směru lze odkázat na již citovaný rozsudek NSS č.j. 5 As 41/2009-91, ve kterém dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že „v případě žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání jako opožděného nebo nepřípustného je soud oprávněn zkoumat v mezích žalobních bodů pouze to, zda se skutečně jednalo o opožděné nebo nepřípustné odvolání a zda byl žalobce zkrácen na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu. Soud se tedy nemohl zabývat žalobcem uplatněnými žalobními námitkami ohledně nezákonnosti rozhodnutí, proti kterému podal odvolání, které bylo hodnoceno jako nepřípustné. Soud byl proto v rámci řízení o žalobě omezen na jedinou otázku, zda bylo odvolání žalobce po právu zamítnuto jako nepřípustné či nikoliv. Jak bylo výše vysvětleno, soud dospěl k závěru, že žalovaný správní orgán nepochybil, když posoudil odvolání žalobce jako nepřípustné, neboť vycházel z pravomocného rozhodnutí žalovaného správního orgánu, že žalobcem účastníkem předmětného stavebního řízení nebyl“.

Pokračování
- 7 -
10A 58/2010

VI. Závěr, náklady řízení.

/14/ Soud proto uzavřel, že postupem žalovaného správního orgánu nedošlo ke zkrácení žalobce na jeho právech. Odvolání žalobce bylo v souladu s platnou právní úpravou zamítnuto jako nepřípustné. V dané záležitosti nebylo třeba provádět žalobcem navržené důkazní návrhy, které zmiňoval jako fotodokumentaci, kterou by předložil, nebo regulační plán platný v rozhodné době, a to s ohledem na závěr výše uvedený. Návrhu žalobce o přiznání odkladného účinku žalobě soud usnesením ze dne 26.10.2010 nevyhověl, neboť žalobce svůj návrh řádně neodůvodnil, nespecifikoval, v čem konkrétně by spočívala pro něho nenahraditelná újma způsobená právními účinky napadeného rozhodnutí. Navíc nebylo prokázáno, že přiznání odkladného účinku žalobě by se nedotklo nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob.

/15/ Soud proto uzavřel z důvodů výše uvedených, že žalobcem uvedené žalobní námitky neshledal důvodné, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 písm. s.ř.s. zamítl.

/16/ Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech, z důvodů stanovených v § 103 odst. 1 s.ř.s. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen podle § 105 odst. 2 s.ř.s. advokátem.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 24. června 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru