Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 56/2011 - 54Rozsudek KSCB ze dne 09.11.2011

Prejudikatura

9 As 14/2010 - 108


přidejte vlastní popisek

10A 56/2011 – 54

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Honební společenstvo Oslov se sídlem v Oslově, právně zastoupeného JUDr. Václavem Kalinou, advokátem AK Písek, Heydukova 101/2, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje České Budějovice, odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2.6.2011, č.j. KUJCK 8327/2009/OZZL/16/Ja-o 42/11, za účasti Honebního společenstva Vlastec, Červený Újezd se sídlem v Orlíku nad Vltavou, právně zast. Mgr. Kateřinou Špoulovou, advokátkou AK Praha 1, Haštalská 27, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Zúčastněným osobám se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci.

Pokračování
- 2 -
10A 56/2011

/1/ Žalobou doručenou dne 14.7.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2.6.2011 č.j. KUJCK 8327/2009 OZZL/16/Ja-o 42/11, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Písek, odboru životního prostřední a VLHZ ze dne 10.2.2011. č.j. ZP 06/2010/37550/12 a toto rozhodnutí potvrzeno.

/2/ Žalobce namítal, že před rozhodnutím Městského úřadu v Písku nebylo nařízeno jednání, ve kterém by žalobce mohl vznášet námitky a svůj zásadní nesouhlas v dané věci. Z toho důvodu jsou v rozhodnutí orgánu prvního i druhého stupně opakovaně nedostatky. J. N. je členem společenství žalobce, a tudíž pozemky, které jsou zahrnovány do společenské honitby Schwarzenbergská honitba Orlík IV, zůstávají přičleněny do honitby žalobce. Jedná se o pozemky č. 901/2, 921/4, 924, 925, 926/1, 984/1 a 984/4 a pozemek 1229/11. Tyto pozemky jsou součástí honitby žalobce, a tudíž žádné projevy ani J. N. ani nového vlastníka P. N. na tom nemohou nic změnit, stejně jako úvahy správních orgánů vyjádřené v rozhodnutí.

/3/ Nelze přehlédnout, že bez souhlasu obce Oslov přičlenil správní orgán prvního stupně do Schwarzenbergské honitby Orlík IV parcelu č. 920 a 1034/5, přestože tyto pozemky byly vždy zahrnuty do honitby žalobce. Správní orgány chybují v tom, že pozemky, které jsou předmětem sporu, netvořily nikdy územní honitby žalobce, což je žalobcem odůvodňováno tím, že mezi ním a původním zaniklým honebním společenstvím existovala dohoda, na základě které byly předmětné pozemky směněny s jinými pozemky patřícími Karlu Schwarzenbergovi, avšak zánikem původní honitby tyto směny rovněž zanikly, neboť již nebylo možné směny akceptovat. Z toho je žalobcem dovozováno, že v souvislosti se zánikem původní Schwarzenbergské honitby zanikly i dohody o výměně pozemků a pozemky J. N. nyní P. N. se staly honebními pozemky patřícími do honitby žalobce. K tíži správního orgánu žalobce přikládá, že po zániku Schwarzenbergské honitby nenakládal správní orgán s pozemky tak, jak měl, tudíž je nepřičlenil ze zaniklé honitby do honitby nejbližší. Naopak povolil výkon mysliveckého práva na území, které výměry honitby nedosahovalo. Zároveň žalobce správním orgánům vytkl, že do honitby zahrnul vodní plochu přehrady s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které je ovšem v rozporu s jiným rozsudkem téhož soudu ze dne 7.10.2010, č.j. 2 As 18/2010, ve kterém Nejvyšší správní soud uvedl, co je stavba a co je vodní plocha. Stanovisko, které se opírá o rozsudek ze dne 26.2.2007 č.j. 8 Afs 135/2005, ve kterém je uvedeno, že rybník je pozemkem druhově určeným jako vodní plocha a podle stavebních předpisů jsou stavbami veškerá stavební díla bez zřetele k jejich technickému provedení, účelu a době trvání, jsou vodními díly i stavby, které slouží zákonem stanoveným účelům, mimo jiné vodní nádrže. Přehrada vodní nádrž představuje, jedná se o stavbu, a to včetně vzduté vody, nikoliv pouze hráze, tudíž celé vodní dílo představuje stavbu a nemůže být honebním pozemkem, neboť jedná se o pozemek zastavěný vodním dílem. Lze si jen těžko představit, že po pozemku, který je vodní plochou, se dá chodit nebo střílet zvěř. Dále žalobce poukazuje na to, že vodní plochu Orlické přehrady nelze žádným způsobem obejít a nelze na ní právo myslivosti nikterak vykonávat, ani za použití člunu a tato argumentace je podle názoru žalobce samoúčelná. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení, neboť rozhodnutí je nezákonné a vykazuje i vady řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu.

/4/ Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že zákon o myslivosti ani správní řád nestanovují správnímu orgánu povinnost nařídit při rozhodování o honitbách ústní jednání. Bylo tedy na úvaze orgánu, aby zvážil, zda je nezbytné ústní jednání nařizovat. Pokračování
- 3 -
10A 56/2011

Městský úřad měl dostatek důkazů, aby ve věci mohl rozhodnout bez nařízeného ústního jednání, ani žádný z účastníků o svolání ústního jednání nepožádal. K námitkám konkrétně vzneseným žalobcem žalovaný odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, ve kterém jsou citovány důkazy založené ve spise je citováno ustanovení zákona o myslivosti. K námitce týkající se zpochybnění názoru Nejvyššího správního soudu žalovaný uvedl, že toto rozhodnutí je jednoznačné v tom, že vodní plocha přehrady je honebním pozemkem a nikoliv zastavěnou plochou. Žalobce v žalobě nevznesl žádné nové námitky, které by již neuplatňoval v řízeních předchozích a kterými by se správní orgány nezabývaly. Námitky jsou obecné a nejsou považovány za důvodné.

III. Vyjádření zúčastněné osoby.

/5/ Osoba zúčastněná na řízení dne 5.8.2011 zaslala soudu své vyjádření k žalobě žalobce, ve kterém navrhla, aby soud žalobci v plném rozsahu zamítl. Argumentuje-li žalobce rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, kterým měly být akceptovány jeho námitky v tom smyslu, že bez dalšího nelze zahrnout pozemky ve vlastnictví J. N. do Schwarzenbergské honitby Orlík IV, pak interpretace tohoto rozsudku žalobcem je mylná. Z rozsudku pouze vyplývalo, že pro argumentaci rozhodujících správních orgánů nebyly ve spisovém materiálu založeny žádné důkazy a ani z rozhodnutí nebylo zřejmé, na základě jakých důkazů správní orgány svou argumentaci založily. Tvrzení žalobce, že pozemky J. N. zůstávají přičleněny do honitby žalobce, se nezakládá na pravdě. Nemá ani oporu v zákoně ani v rozhodnutích správních či soudních orgánů, ani v samotné historické realitě. Pozemky J. N. č. 901/2, 921, 924, 925, 926/1, 984/1, 984/4 a 1229/11 nebyly nikdy součástí honitby žalobce, ale od počátku roku 1993 naopak součástí původní Schwarzenbergské honitby Orlík, která zanikla dne 19.3.2007. Z toho důvodu tyto pozemky nemohly být vyčleněny z honitby žalobce, jak žalobce ve své žalobě dezinterpretuje. To platí i o pozemku č. 920 a pozemku č. 1034/5 cesta obce Oslov, které rovněž nikdy nebyly součástí honitby žalobce, ale byly vždy součástí Schwarzenbergské honitby Orlík. Tyto pozemky nebyly žalobcem nikdy nárokovány a ani navrhovány k přičlenění v době vzniku honitby žalobce Zvíkov, ani v době pozdější, kdy honitba Zvíkov byla uznána v původní výměře a hranicích. Proto argumentace žalobce ohledně zániku dohody o směně pozemků se zánikem Schwarzenbergské honitby Orlík je pro věc bez právního významu. K výtce žalobce, že po zániku Schwarzenbergské honitby Orlík měly být pozemky J. N. přičleněny do nejbližší honitby, pak je zcela opomíjena skutečnost, že byl podán návrh na uznání nové honitby Orlík IV, jehož členem se stal J. N. a nyní jeho právní nástupce P. N., který na základě vlastního rozhodnutí v té době s volnými pozemky do vytvářeného HS Vlastec - Červený Újezd vstoupil. Tato výtka je absurdní a účelová, nehledě na skutečnost, že by při takovém postupu správní orgány upřely vlastníkům honebních pozemků podat podle § 18 odst. 1 zákona o myslivosti návrh na uznání vlastní nebo společenstevní honitby. Rovněž není akceptována výtka žalobce k právnímu názoru NSS ohledně zahrnutí vodní plochy Orlické přehrady do honitby Orlík IV.

IV. Obsah správních spisů.

/6/ Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

/7 Honební společenstvo Vlastec - Červený Újezd podalo dne 27.11.2008 návrh na uznání honitby Schwarzenbergská honitba Orlík IV. K návrhu byla přiložena mapa včetně vyznačených hranic honitby a popis honitby. V přehledu výměr členů Honebního společenstva Vlastec - Červený Újezd je uveden jako vlastník pozemku a člen honebního Pokračování
- 4 -
10A 56/2011

společenstva i J. N. s výměrou 50,98 ha. Dále je založena písemnost označená jako souhlas vlastníka honebních pozemků s členstvím v honebním společenstvu dle § 19 odst. 5 písm. c/ zákona č. 449/2001 Sb., kde jako vlastník honebních pozemků konkrétně specifikovaných je uveden J. N.. J. N. dne 25.10.2002 potvrdil, že souhlasí ve smyslu § 19 zákona č. 449/2001 Sb. se svým členstvím s konkrétně označenými pozemky v honebním společenstvu Oslov. Na fotokopiích výdajových pokladních dokladů vydaných společností Orlík nad Vltavou s.r.o., lesní správa dne 3.7.2007 a 25.7.208 je uvedeno jméno J. N., kterému byla poskytnuta finanční částka jako nájem dle smlouvy, částka není čitelná. Městský úřad v Písku svolal ústní jednání ohledně návrhu na uznání Schwarzenbergské honitby Orlík IV dne 17.12.2008. V zápise z tohoto jednání je uvedeno, že zástupce žalobce předá konkrétní stanovisko. V tomto stanovisku je zdůrazněno, že honební společenstvo vytvářející Schwarzenbergskou honitbu Orlík IV zabírá pozemky o výměře 50,90 ha, jejichž vlastníkem je J. N. a podle názoru žalobce tyto pozemky vložil do Honebního společenstva Vlastec a stal se také členem tohoto honebního společenstva. Schwarzenbergská honitba Orlík zanikla, neboť nebyla v souladu se zákonem. V soupisu pozemků nově vznikajícího honebního společenstva jsou uvedeny i pozemky J. N. uvedené na LV č. 440 a 447.

/8/ Dne 9.1.2009 rozhodl Městský úřad Písek, odbor životního prostřední a VLHZ ve věci žádosti honebního společenstva Vlastec – Červený Újezd se sídlem Orlík nad Vltavou o uznání společenstevní honitby s názvem Schwarzenbergská honitba Orlík IV tak, že se honitba o výměře 516 ha dle tabulky uznává. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání o kterém rozhodl žalovaný správní orgán tak, že rozhodnutí Městského úřadu v Písku, odbor životního prostřední a VLHZ rozhodnutím ze dne 30.4.2009 č.j. KUJCK 8327/2009 OZZL/Bř-R018 potvdil. Proti tomuto rozhodnutí byla podána žaloba, na základě které Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 7.10.2009 pod č.j. 10 Ca 76/2009-51 rozhodnutí Krajskému úřadu Jihočeského kraje, Odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví ze dne 30.4.2009 č. j. KUJCK 8327/2009 OZZL/Bř-R018 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku krajského soudu byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 5.10.2010 č.j. 9 As 14/2010 zamítnuta. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku uvedl závazný právní názor, podle kterého nebylo možné krajskému soudu vytýkat, že rozhodnutí žalovaného zrušil pro vadu řízení, přestože se jednalo o vadu nespočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, avšak o vadu spočívající v tom, že učiněné závěry správních orgánů neměly oporu ve spise. Nejvyšší správní soud uvedl, že „skutkový stav, který vzal žalovaný, respektive správní orgán prvého stupně za základ svého rozhodnutí musí mít oporu ve spise. Je tedy naprosto nezbytné, aby správní spis obsahoval veškeré podklady, na jejichž základě bude možné učinit jednoznačný závěr, zda jsou sporné honební pozemky J. N. součástí honitby žalobce, Honebního společenstva Oslov, či nikoli a zda případně neměly být přičleněny k této honitbě tak, jak to žalobce namítal ve svém odvolání, kde odkazoval na svůj přípis ze dne 1.10.2008 adresovaný orgánu státní správy myslivosti. Pokud se totiž předmětné honební pozemky poté, kdy zanikla Schwarzenbergská honitba Orlík, staly skutečně pozemky volnými, které netvoří vlastní ani společenstevní honitbu, platí, že orgán státní správy myslivosti tyto pozemky přičlení zpravidla k honitbě, která má s těmito honebními pozemky nejdelší společnou hranici a zásady řádného mysliveckého hospodaření nevyžadují jejich jiné přičlenění. /§ 30 odst. 1 zákona o myslivosti/. Proto, pokud orgán státní správy myslivosti tímto způsobem nepostupoval, je třeba s ohledem na námitku žalobce vysvětlit, z jakého důvodu se tak stalo a tuto skutečnost doložit. Stejně tak je třeba doložit v rozhodnutí správního orgánu uvedenou skutečnost, že se J. N. jako vlastník těchto volných pozemků svobodně rozhodl s nimi vstoupit do tvořícího se Honebního společenstva Vlastec – Červený Újezd a vytvořit spolu s dalšími členy honitbu, neboť ve spise je zahrnut pouze předchozí protichůdný projev vůle Pokračování
- 5 -
10A 56/2011

jmenovaného v podobě jeho souhlasu se vstupem do honebního společenstva“ Dále z rozsudku vyplývá, že „… jako výchozí a do značné míry i určující pro další posouzení projednávané věci je rozhodné určit, do jaké honitby byly začleněny sporné pozemky J. N. předtím, než učinil své prohlášení ze dne 25.2.2002; bude přitom nutné zohlednit veškeré relevantní právní vztahy, včetně žalobcem zmíněné dohody o vzájemné výměně honebních pozemků, jejichž písemné vyhotovení je založeno ve správním spise…“ Nejvyšší správní soud k vyhodnocení charakteru vodní plochy Orlické přehrady uvedl, „že Schwarzenbergská honitba Orlík IV je formována jinak než původní Schwarzenbergská honitba Orlík a to proto, že hladina Orlické přehradní nádrže protínala a rozdělovala honební pozemky situované po obou březích. Nyní jsou honební pozemky situovány pouze na levém břehu Orlické přehrady a skutečnost, že je mezi nimi zahrnuta i plocha této přehrady není v rozporu se zákonem o myslivosti. Pozemky na nichž je voda, vodní nádrže, rybníky, vodní toky, mokřady či bažiny jsou tedy neoddělitelnou součástí prostředí volně žijící zvěře a nelze je považovat za pozemky nehonební ve smyslu § 2 písm. e/ zákona o myslivosti. Z hlediska tvorby honiteb se proto obecně jedná o pozemky použitelné, pokud nejsou v honitbě situovány jako překážka v pohybu zvěře a žalovanému správnímu orgánu nelze vyčítat, že postupoval nesprávně, pokud do Schwarzenbergské honitby Orlík IV zahrnul rovněž vodní plochu Orlické přehrady. Opačný výklad by neodpovídal striktnímu omezení nehonebních pozemků v § 2 písm. e/ zákona o myslivosti“. Na okraj Nejvyšší správní soud poznamenal, „že ze spisu nevyplývá, že by vodní plocha, kterou je obecně třeba považovat za pozemek honební byla z důvodů bezpečnostních, vojenských nebo zájmu vlastníka prohlášena rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti za pozemek nehonební“.

/9/ Krajský úřad Jihočeského kraje vydal dne 4.10.2010 pod č.j. KUJCK 8327/2009 OZZL/13/Bř rozhodnutí, kterým rozhodnutí Městského úřadu Písek, Odboru životního prostředí a VLHZ ze dne 9.1.2009 č.j. MUPI/2008/34973/AD zrušil a věc vrátil k novému projednání. Z rozhodnutí vyplývá, že v dalším řízení bude zapotřebí, aby se prvoinstanční orgán znovu a důkladněji v souladu se soudními rozsudky zabýval námitkou, zda-li J. N. vnesl své pozemky do honitby HZ Oslov, zda-li do tohoto HS vstoupil a zda-li je jeho členem. Při posuzování této námitky bude zapotřebí vycházet z ustanovení § 69 zákona o myslivosti. Provinstanční orgán byl zavázán posoudit a zdůvodnit, zda-li by pozemky neměly být přičleněny do některé jiné honitby. Prvostupňový orgán obstaral rozhodnutí referátu životního prostředí Okresního úřadu v Písku ze dne 25.3.1993, kterým byla uznána honitba Zvíkov, jejímž vlastníkem bylo Honební společenstvo Zvíkov, Oslov, Vlastec. Tomuto rozhodnutí předcházelo uzavření dohody mezi Honebním společenstvem Zvíkov a společností Orlík ze dne 8.2.1993, kdy došlo k výměně honebních pozemků mezi těmito pozemky a sporné pozemky č. 984/1, 979, 1232, 901/2, 921/4, 920 a 923 byly Honebním společenstvem Zvíkov postoupeny výměnou společnosti Orlík, přičemž jednalo se o pozemky ve vlastnictví pana J. N.. Městský úřad v Písku, odbor životního prostředí a VLHZ vydal dne 31.3.2003 pod č.j. MYSL/K č.j. 3505/02/2003-Ad rozhodnutí, kterým potvrdil, že původní rozhodnutí o uznání Honitby Zvíkov ze dne 25.3.1993, které nabylo právní moci, zůstalo v platnosti k 1.4.2003, přičemž držitelem této honitby je Honební společenstvo Oslov, hranice honitby jsou popsány samostatně a dohody o společných hranicích uzavřené s držiteli sousedních honiteb tvoří součást podkladů. K tomuto datu byl J. N. členem Honebního společenstva Oslov, což vyplývá i z osvědčení o zápisu do registrace honebních společenstev ze dne 18.12.2002, ke kterému je přiložen i seznam členů honebního společenstva.

/10 / Návrh na uznání Schwarzenbergských honiteb, který byl do spisu založen, byl podán Městskému úřadu v Písku dne 27.3.2007. Řízení o honitbě bylo přerušeno na návrh Jana Schwarzenberga, který podal kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Českých Pokračování
- 6 -
10A 56/2011

Budějovicích ze dne 30.5.2007. Současně byla Městskému úřadu v Písku, odboru životního prostředí podána žádost o posečkání na rozhodnutí Ústavního soudu, kterou podala společnost Orlík nad Vltavou s r.o. lesní správa. Žádost o posečkání byla podána dne 26.5.2008 z důvodu předejití neoprávněným požadavkům uživatelů honitby Zvíkov začlenit Schwarzenbergské pozemky do své honitby.

/11/ Městský úřad v Písku dne 15.12.2010 požádal Honební společenstvo Vlastec – Červený Újezd, aby předložilo souhlasy vlastníků honebních pozemků s členstvím v Honebním společenstvu Vlastec – Červený Újezd. K tomu bylo předloženo oznámení J. N. o trvání členství v Honebním společenstvu Červený Újezd ze dne 31.12.2008. Jednalo se o parcelu 1229/1, 924 a 925. Dále o oznámení P. N. o trvání členství v Honebním společenstvu Vlastec – Červený Újezd ze dne 31.12.2008 se sdělením, že téhož dne došlo k převodu honebních pozemků od J. N. na P. N.. Jednalo se o parcelu č. 901/2, 921/4, 984/1, 984/4, 926/1, 923 a novým vlastníkem se stal P. N.. Současně byl zaslán přípis J. N. ze dne 1.7.2002, ve kterém je vyjádřen souhlas s přičleněním pozemků 923, 901/2, 921/4, 925, 926/1, 984/1, 984/4, 995/2, 995/8, 1229/1 ke Schwarzenbergské honitbě Orlík nad Vltavou. Toto oznámení a souhlas bylo podáno na základě žádosti Lesní správy Orlík nad Vltavou ze dne 8.4.2002. Ve spise je založena písemnost obsahující souhlas s přičleněním pozemků do Schwarzenbergské honitby Orlík a seznam osob vlastníků honebních pozemků souhlasících s členstvím v honebním společenstvu ze dne 22.10.2008, kde je uveden J. N. a LV č. 440 a 447 s výměrou pozemků 51,02 ha.

/12/ Městský úřad v Písku dne 12.1.2011 vydal písemnost označenou jako Seznámení s účastníků s podklady pro rozhodnutí, která byla mimo jiné doručena i žalobci, ve které je uvedeno, že Městský úřad v Písku po zrušení rozhodnutí Krajským úřadem Jihočeského kraje ve věci uznání společenstevní honitby Schwarzenbergská honitba Orlík IV doplnil spis o podklady nezbytné pro další řízení. Vyzval účastníky řízení k tomu, aby se seznámili s těmito podklady a informoval je o tom, že se mohou vyjádřit k těmto podkladům a případně navrhnout doplnění. K tomu stanovil lhůtu deseti dnů. Dále je v tomto seznámení účastníků uvedeno, že se na území nachází i další pozemky ve vlastnictví nečlenů honebního společenstva, které jsou dále konkrétně specifikovány včetně jejich vlastníků a že v případě uznání honitby je nutné rozhodnout o jejich přičlenění. S podklady se seznámil starosta obce Oslov, který vyjádřil souhlas se začleněním pozemků do Schwarzenbergské honitby Orlík dne 20.1.2011. Souhlas vyjádřil dne 17.1.2011 i zástupce Honebního společenstva Vlastec, Červený újezd. Nesouhlas s přičleněním pozemků vyjádřila zástupkyně Vysoké školy chemicko-technologické v Praze dne 20.1.2011.

/13/ Městský úřad v Písku, odbor životního prostřední a VLHZ rozhodl dne 10.2.2011 pod č. j. ZP 06/2010/37550/12 tak, že uznal Schwarzenbergskou honitbu Orlík IV o celkové výměře 517 ha, jejichž držitelem je Honební společenstvo Vlastec, Červený Újezd. Ve výměře honitby rozdělené podle kultur v rozhodnutí konkrétně specifikovaných při popisu hranic v rozhodnutí uvedených a přílohou rozhodnutí je mapový zákres honitby. V rozhodnutí je dále uveden rozpis pozemků, které se přičleňují do honitby podle § 30 odst. 1 zákona o myslivosti, a to z katastrálního území Oslov a katastrálního území Vlastec. Proti rozhodnutí bylo podáno odvolání. O odvolání rozhodl žalovaný správní orgán dne 2.6.2011 pod č.j. KUJCK 8327/2009/OZZL/16/Ja-o-42/11 tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí Městského úřadu v Písku ze dne 10.2.2011 pod č.j. ZP06/2010/37550/12 potvrdil. Důvodem bylo zjištění, že řízení probíhalo v souladu se zákonem. J. N. se mohl stát členem HS Oslov pouze s těmi pozemky, které byly orgánem státní správy přičleněny k této honitbě, která byla v držení honebního společenstva. Souhlasem vlastníka se členstvím však nemůže dojít Pokračování
- 7 -
10A 56/2011

k tomu, že by byly pozemky vneseny mimo společenstevní honitbu do jiné honitby. Ze souhlasu J. N. s přičleněním předmětných pozemků k honitbě Schwarzenbergská honitba Orlík je zřejmé, že tento vlastník souhlas udělil a stal se členem Honebního společenství Červený Újezd. Předmětné pozemky byly převedeny na P. N., který rovněž potvrdil své členství v Honebním společenství Vlastec – Červený Újezd, a to s předmětnými pozemky. Ohledně začlenění vodní plochy přehrady Orlík k honebním pozemkům bylo sděleno, že úřady vycházely z názoru Nejvyššího správního soudu, který nepřísluší správním orgánům dále přezkoumávat. Podklady, které byly shromážděny, umožňují zjistit stav věci spolehlivě a ve věci rozhodnout. Rozhodnutí bylo vydáno v souladu s platnými právními předpisy.

V. Právní názor soudu.

/14/ Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen s.ř.s./, v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla.

/15/ Žalobce v prvé řadě napadl procesní postup správních orgánů při vydání rozhodnutí, zejména skutečnost, že Městský úřad v Písku svým rozhodnutím, aniž bylo nařízeno jakékoliv jednání, ve kterém by žalobce mohl namítat svůj zásadní nesouhlas, ve věci rozhodl a zatížil tak řízení vadou, neboť žalobce nesdělil své výhrady, a tudíž se s nimi žádný z rozhodujících správních orgánů nevypořádal. Tuto námitku soud nepovažuje za důvodnou.

/16/ Z písemností založených ve správním spise je zjištěno, že správní orgán dne 12.1.2011 oznámil účastníkům řízení, a to písemnou formou, jak mu stanoví ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád v platném znění, že dokazování ve věci končí a sdělil jim, že mají právo seznámit se s podklady pro rozhodnutí, případně mají možnost se k věci vyjádřit a činit návrhy na doplnění dokazování. Sdělil účastníkům řízení i lhůtu, ve které tak mohou učinit. Žalobce, jak vyplývá ze spisu, této možnosti nevyužil. Správní orgán následně již žádné podklady pro rozhodnutí nedoplňoval, ani neopatřoval a vydal ve věci rozhodnutí. Tento postup zákonu neodporuje. Dovolává-li se žalobce nařízení ústního jednání, pak z ustanovení § 49 odst. 1 taková povinnost správnímu orgánu nevyplývá, neboť ta je ve smyslu citovaného ustanovení dána pro případy, kdy tak stanoví zákon a nebo tehdy, jestliže je to ke splnění účelu řízení a naplnění práv účastníků nezbytné. Správní orgány poskytly účastníkům řízení možnost se vyjádřit k podkladům, které byly opatřeny, čehož však všichni účastníci řízení nevyužili. Mezi tyto účastníky řízení se řadí i žalobce. Správní orgán dospěl k závěru, že ústní jednání nebylo nutné ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků nařizovat, neboť jim bylo umožněno se s podklady seznámit a k nim se vyjádřit. Soud k tomu uzavřel, že neshledal porušení procesních práv žalobce, které by mělo za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. Právo na nařízení ústního jednání mohl žalobce u správního orgánu uplatnit, pokud měl za to, že při ústním jednání lze vyjasnit některé otázky, což se však nestalo a z toho důvodu nelze nenařízení ústního jednání správnímu orgánu vytýkat. Správní orgán po zrušení předchozího rozhodnutí opatřil chybějící podklady, z nichž vyplynuly odpovědi na otázky nastíněné ve zrušujícím rozhodnutí, o nichž správní orgán neměl pochybnosti a z toho důvodu také s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení ve věci rozhodl.

/17/ Žalobce v další žalobní námitce tvrdil, že s ohledem na právní názor Nejvyššího správního soudu, který akceptoval jeho tvrzení, že nelze bez dalšího pozemky ve vlastnictví J. Pokračování
- 8 -
10A 56/2011

N. zahrnovat do honitby Schwarzenbergská honitba Orlík IV, uvedl, že J. N. je nadále členem žalobce a nečinil žádné kroky, aby z honebního společenstva vystoupil, a tudíž pozemky, které jsou zahrnovány do honitby Schwarzenbergská honitba Orlík IV, zůstávají přičleněny do honitby žalobce. Podle jeho názoru nemůže tuto skutečnost nahradit ani souhlas J. N. ani nového vlastníka podílet se na tvorbě nového honebního společenstva Vlastec – Červený Újezd, ani v důsledku tohoto souhlasu J. N. a nového vlastníka P. N. předmětné pozemky z honitby žalobce vyčlenit. Na tom nic nemůže změnit ani zaniklá dohoda, na základě které byly směněny předmětné pozemky mezi žalobcem a Karlem Schwarzenbergem, neboť dohoda o výměně pozemků zanikla v souvislosti se zrušením původní Schwarzenbergské honitby a sporné pozemky se staly honebními pozemky patřícími do honitby žalobce. Ani tuto žalobní námitku soud nepovažuje za důvodnou.

/18/ V prvé řadě soud poukazuje na právní úpravu týkající se uznání honiteb, tak jak je stanovena v § 18 zákona č. 449/2001 Sb. v platném znění i podmínky pro založení honebního společenstva tak, jak jsou stanoveny v § 19 téhož zákona, jakož i na ustanovení § 26 téhož zákona, které řeší členství v honebním společenstvu. Z těchto ustanovení vyplývá, že sporné pozemky se nemohly automaticky stát součástí honitby žalobce, a to ani za situace, že Schwarzenbergská honitba Orlík dne 19.3.2007 zanikla, a sporné pozemky se staly po zániku Schwarzenbergské honitby Orlík po určitou dobu pozemky volnými, které nebyly začleněny do žádné honitby. Je tomu tak proto, že sporné pozemky J. N., tak jak vyplývá z podkladů založených ve spise, se staly na základě dohody z 8.2.1993 předmětem výměny honebních pozemků mezi Honebním společenstvem Zvíkov v Oslově a společností Orlík a Honitba Zvíkov byla uznána rozhodnutím orgánu ze dne 25.3.1993, jejíž součástí předmětné pozemky s ohledem na dohodu ze dne 8.2.1993 nebyly. S ohledem na změnu legislativy došlo v roce 2003 poté, co vstoupil v účinnost nový zákon o myslivosti k uvádění honiteb do souladu s novým zákonem o myslivosti, při kterém orgány státní správy myslivosti na základě žádostí držitelů stávajících honiteb ve smyslu § 69 tehdy platného zákona o myslivosti rozhodovaly o uvedení stávajících honiteb do souladu s novým zákonem a prováděly registraci stávajících honebních společenstev podle tohoto zákona k uznání honitby žalobce ve stejném rozsahu. Nutno zdůraznit, že nedocházelo k uznávání nových honiteb, ani k registraci nových honebních společenstev, nýbrž honitby zůstávaly zachovány, pokud vyhovovaly nově platnému zákonu v hranicích, tak jak byly uznány a ke změně honiteb mohlo dojít jenom postupem podle § 30 nebo 31 zákona o myslivosti. Žalobce podal žádost dne 18.12.2002, o které bylo rozhodnuto prvostupňovým orgánem Městským úřadem v Písku a honitba byla uvedena do souladu se zákonem, respektive byla uznána v hranicích původní honitby Zvíkov, registrované dne 25.3.1993, takže zůstala ke dni 1.4.2003 nadále v platnosti. Jinými slovy řečeno, honitba zůstala beze změny v rozsahu, tak jak byla uznána v roce 1993 bez přičlenění sporných pozemků J. N.. Rozhodnutí nebylo zpochybněno opravným prostředkem a nabylo právní moci. Současně pro přehlednost je třeba poznamenat, že v době kdy byla honitba Zvíkov uznána nadále v platnosti, sporné pozemky v té době tvořily součást honitby Schwarzenbergské, která zanikla dne 19.3.2007. Soud proto přisvědčil závěru správních orgánů, že sporné pozemky netvořily územní honitbu žalobce, a to ani poté, kdy Schwarzenbergská honitba zanikla, neboť se sporné pozemky nemohly stát bez dalšího automaticky součástí honitby žalobce. Správní orgány v dané věci žádné kroky k přičlenění nebo změně honitby, tak jak jsou uvedeny v § 30 a 31 zákona č. 449/2001 Sb. nečinily. Z toho důvodu lze uzavřít, že sporné pozemky do honitby žalobce nepatřily, a to ani za situace, že J. N. byl členem honebního společenstva žalobce, a to s jinými pozemky.

/19/ Namítal-li žalobce, že bylo povinností správních orgánů za situace, že původní Schwarzenbergská honitba Orlík zanikla, přičlenit tyto pozemky podle § 30 zákona Pokračování
- 9 -
10A 56/2011

k sousedním honitbám, pak k této námitce lze najít na straně 5 a 7 žalobou napadeného rozhodnutí vysvětlení. Z písemností založených ve spise soud ověřil, že skutečně po zániku Schwarzenbergské honitby Orlík byl podán bezprostředně návrh na vytvoření nových honiteb na základě zaniklé honitby s pozemky, které do zaniklé honitby patřily. Správní orgány měly i k dispozici ve vztahu ke sporným pozemkům souhlas J. N. ze dne 1.7.2002 ohledně přičlenění pozemků ke Schwarzenbergské honitbě Orlík nad Vltavou. Tento názor J. N. byl potvrzen i oznámením ze dne 31.12.2008 ohledně trvání jeho členství v honebním společenstvu Vlastec – Červený Újezd jakož i P. N., který se stal vlastníkem sporných pozemků, neboť na něho byly J.N. převedeny, který téhož dne oznámil svůj souhlas s trváním jeho členství v honebním společenstvu Vlastec – Červený Újezd. Z toho důvodu správní orgán postavil najisto, že J. N. vyslovil svůj souhlas s vnesením svých pozemků do honitby Vlastec – Červený Újezd a se spornými pozemky rovněž do tohoto společenství vstoupil a stal se jeho členem. Z toho důvodu správní orgány správně dovodily, že pozemky nemohly být přičleněny do jiné honitby. Polemika ohledně období, kdy se staly volnými, neboť původní Schwarzenbergská honitba Orlík byla zrušena a pozemky dosud netvořily žádnou novou honitbu a podle názoru žalobce měly být přičleněny k honitbě žalobce, je pro věc bez právního významu, neboť i ze samotného tvrzení žalobce o tomto skutkovém stavu vyplývá, že sporné pozemky nepatřily do honitby žalobce a po dobu, kdy byly volné, o nich správní orgán ve prospěch žalobce nerozhodl. Z toho důvodu také soud neprovedl doplnění důkazního řízení, tak jak byl při jednání před krajským soudem žalobcem navrhnut, neboť není sporná skutečnost, že žalobce žádal o začlenění sporných pozemků do své honitby a rovněž není sporný závěr, resp. odpověď Městského úřadu v Písku, kterou byl důkaz před krajským soudem proveden, že návrhu žalobce vyhověno nebylo. Žalobci bylo vysvětleno již odpovědí ze dne 8.10.2008, kterou zaslal Městský úřad v Písku, že nedošlo k přičleňování pozemků k honitbě žalobce. Žalobce byl zároveň informován o tom, že probíhají řízení ohledně uznání Schwarzenbergských honiteb Orlík I-IV. Soud proto uzavřel, že správní spis obsahoval podklady, na jejichž základě bylo možné učinit závěr o tom, do kterého honebního společenstva patřily sporné honební pozemky J. N. a na základě těchto podkladů byl správními orgány vysloven správný závěr. Honební pozemky patřící do Schwarzenbergské honitba Orlík, která zanikla, se staly volnými, avšak držitel zaniklé honitby sdělil správním orgánům aktivní zájem vytvořit na tomto území zaniklé honitby nové vlastní i společenstevní honitby a z toho důvodu nevznikl důvod přičlenit tyto pozemky z jiného důvodu do jiné honitby, neboť nebyl naplněn zákonný důvod, že by si toto přičlenění vyžadovaly zásady mysliveckého hospodaření. Jestliže bylo prokázáno a dalšími písemnostmi předloženými žalobcem doloženo, že sice o přičlenění pozemků, které byly po určitou dobu pozemky volnými, žádal, avšak jeho žádosti o přičlenění těchto pozemků vyhověno nebylo pro aktivní zájem předchozích držitelů honitby, kteří žádali o vytvoření honiteb nových, pak bylo vysvětleno, z jakého důvodu se tak stalo a tato skutečnost je i písemnostmi, které byly shromážděny doložena. V tomto směru byl i naplněn závazný právní názor vyslovený v předchozím navazujícím rozsudku Nevyššího správního soudu č.j. 9 As 14/2010-108. V dané věci správní orgán doložil dalšími písemnostmi založenými ve spise, že J. N. a posléze P. N. jako vlastníci sporných volných pozemků se svobodně rozhodli s těmito pozemky vstoupit do tvořícího se honebního společenstva Vlastec – Červený Újezd a vytvořit s nimi i s dalšími členy honitbu. Správní orgány proto v dalším řízení, které proběhlo, shromáždily podklady pro své rozhodnutí a závěry, které v nich vyslovily, mají oporu ve spise.

/20/ Přisvědčit nelze ani žalobní námitce, ve které žalobce správním orgánům vytýká, že do honitby zahrnují vodní plochu přehrady, a to i s ohledem na právní názor Nevyššího správního soudu a je odkazováno na jinou judikaturu Nejvyššího správního soudu ze dne Pokračování
- 10 -
10A 56/2011

7.10.2010 č.j. 2 As 18/2010 a rozsudek ze dne 26.2.2007 č.j. 8 Afs 135/2005, kde je vysloven názor odlišný. Podle tohoto názoru Nejvyššího správního soudu se nepochybně jedná o stavbu jako takovou, která nemůže být honební pozemek, neboť se jedná o pozemek zastavený vodním dílem. K tomu soud uvádí, že v dané záležitosti, ve které byl shodný skutkový stav, již jednou Nejvyšší správní soud rozhodoval, a to rozsudkem č.j. 9 As 14/2010-108 ze dne 5.8.2010. Pokud má žalobce za to, že právní názor vyslovený v tomto rozsudku je v rozporu s jiným rozsudkem téhož soudu, pak je nutné poukázat na zásadu, že v konkrétní záležitosti je vždy vázán jak soud, tak správní orgány právním názorem Nejvyššího správního soudu, který byl vysloven v konkrétní záležitosti. To ve vztahu k souzenému případu znamená, že ve výše označeném rozsudku byla řešena otázka „… zda pod pojmem přehrada z pohledu zákona o myslivosti lze rozumět výlučně stavbu přehradní hráze jakožto stavebnětechnické dílo z betonu a železa, jak tvrdil stěžovatel, či zda tento pojem v sobě zahrnuje jak stavbu hráze coby vodohospodářského díla, tak i vodní plochu, která v důsledku zmíněné stavby vznikla, a dále pak, zda takto vzniklá vodní plocha tvoří překážku v pohybu zvěře nebo je pro ni nebezpečím tak, jak to má na mysli ustanovení § 17 odst. 5 zákona o myslivosti. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že smyslem uvedeného ustanovení je ochrana v honitbě chované zvěře, aby se mohla volně pohybovat v prostoru celé honitby, aniž by byla vystavena nebezpečí při pokusu překonat eventuelní překážku. Pokud zákon hovoří o přehradě jako o překážce v pohybu zvěře, jedná se o přehradu jako celek, včetně přehradní nádrže. V daném případě přitom byla takovou překážkou shledána hladina přehradní nádrže Orlík, jež protínala tehdy posuzovanou Schwarzenbergskou honitbu Orlík. Námitku, dle které se stavba hráze nachází mimo honitbu proto Nejvyšší správní soud odmítl jako lichou, a konstatoval, že: není rozhodné, kde přesně se nachází hráz, když je zároveň zcela nesporné, že do honitby zasahuje ta část přehrady, kterou tvoří přehradní nádrž vytvořená vzdutím, respektive koryto řeky dlouhé desítky kilometrů, dosahující v některých místech šíře až několik stovek metrů /dle znaleckého posudku, jež byl předložen stěžovatelem jako důkaz a je součástí správního spisu, 200 - 400 m/. Nejvyššímu správnímu soudu je z běžně dostupných veřejných informačních zdrojů znáno, že vodní dílo Orlík představuje největší, nejvyšší a nejmohutnější přehradu v takzvané Vltavské kaskádě přehrad a že cca 450 m dlouhá přehradní hráz zadržuje jezero, respektive vodní plochu, o celkové rozloze přibližně 2.732 ha. S ohledem na vše výše uvedené kasační soud proto sdílí závěr krajského soudu, že hladina přehradní nádrže Orlík přerušuje souvislost honebních pozemků začleněných do Schwarzenbergské honitby Orlík a představuje překážku v pohybu zvěře ve smyslu ustanovení § 17 odst. 5 zákona o myslivosti. Proto také soud kasační stížnost zamítl, i když v závěru na rozdíl od krajského soudu vyjádřil souhlas se stěžovatelem v tom, že samotná vodní plocha patří s ohledem na znění ustanovení § 2 písm. f/ zákona o myslivosti mezi pozemky honební. Nejvyšší správní soud tedy s ohledem na konkrétní místní okolnosti v souzené věci vyhodnotil vodní plochu Orlické přehrady jako nebezpečnou překážku pro pohyb zvěře, která přerušuje souvislost honebních pozemků začleněných do tehdy posuzované Schwarzenbergské honitby Orlík. Schwarzenbergská honitba Orlík IV je však formována jinak, než původní Schwarzenbergská honitba Orlík, kterou hladina orlické přehradní nádrže protínala a rozdělovala tak její honební pozemky situované po obou březích. Honební pozemky Schwarzenbergské honitby Orlík IV jsou situovány pouze na levém břehu Orlické přehrady a skutečnost, že je mezi nimi zahrnuta i vodní plocha této přehrady, není v rozporu se zákonem o myslivosti. Krajský soud proto pochybil, pokud s odkazem na výše citovaný rozsudek zdejšího soudu dospěl k závěru, že není správný názor žalovaného, dle kterého může být část přehrady zahrnující jeden břeh a vodní plochu součástí honitby. Podstata práva myslivosti a jeho zákonné úpravy směřují především k ochraně volně žijící zvěře jako součásti ekosystému, to je ucelené části přírody, jejíž přirozenou složkou je i voda – vodní plochy. Pozemky, na nichž je voda /vodní nádrže, rybníky, vodní toky, mokřady či bažiny/, jsou tedy neoddělitelnou součástí prostředí volně žijící zvěře a nelze je považovat za Pokračování
- 11 -
10A 56/2011

pozemky nehonební ve smyslu § 2 písm. e/ zákona o myslivosti. Z hlediska tvorby honiteb se proto obecně jedná o pozemky použitelné, pokud nejsou v honitbě situovány jako překážka v pohybu zvěře, a žalovanému správnímu orgánu za výše uvedených okolností nelze vyčítat, že postupoval nesprávně, pokud do Schwarzenbergské honitby Orlík IV zahrnul rovněž vodní plochu Orlické přehrady. Opačný výklad zastávaný krajským soudem by neodpovídal striktnímu vymezení nehonebních pozemků v § 2 písm. e/ zákona o myslivosti…“ Z citovaného právního názoru Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že v konkrétní záležitosti bylo posouzeno Nejvyšším správním soudem, zda jedná se o pozemky honební či nehonební a názor krajského soudu v předchozím rozsudku, který byl v této záležitosti vydán, byl hodnocen jako nesprávný. Ve smyslu ustanovení § 110 odst. 3 s.ř.s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. V dané záležitosti nebyl sice předchozí rozsudek krajského soudu zrušen, avšak ve vztahu k otázce hodnocení vodní nádrže Orlík, zda jedná se o pozemek honební, byl závazný právní názor vysloven s tím, že bylo Nejvyšším správním soudem uvedeno, že posouzení krajského soudu ve vztahu k této otázce bylo nesprávné. Soud byl proto vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu vázán. Z toho důvodu také tento právní názor, který správní orgány aplikovaly, byť je v žalobním bodu zpochybňován, je nutné s odkazem na výše uvedené považovat za správný, neboť i z rozsudku Nejvyššího správního soudu vyplývá, že pro správní orgán je závazný právní názor krajského soudu korigovaný právním názorem Nejvyššího správního soudu. Postup správních orgánů v intencích právního názoru Nejvyššího správního soudu je proto nutné považovat za závazný.

VI. Závěr, náklady řízení.

/21/ Soud proto uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky neshledal důvodnými a rozhodnutí žalovaného považuje za přezkoumatelné a vydané v souladu se zákonem. Proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

/22/ Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti. Osobě zúčastněné na řízení rovněž právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, a to s odkazem na ustanovení § 60 odst. 5 s.ř.s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nevyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech z důvodů stanovených v § 103 odst. 1 s.ř.s. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen podle § 105 odst. 2 s.ř.s. advokátem.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 9. listopadu 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru