Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 55/2013 - 31Rozsudek KSCB ze dne 02.10.2013

Prejudikatura

9 As 36/2007 - 59


přidejte vlastní popisek

10A 55/2013 - 31

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce T.R.Stavební, s.r.o. se sídlem Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, Boleslavská 1366, zast. Mgr. Pavlem Uhlířem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Karla IV. 468, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje, se sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4.4.2013, č.j. KUJCK 17292/2013/ODSH, takto :

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 21.1.2013, č.j. S4453/2012/SK, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 14.000,-Kč za správní delikt podle § 42b odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích, neboť při kontrolním vážení vozidla dne 4.9.2012, jehož provozovatelem je žalobce, bylo zjištěno překročení hodnoty Pokračování
- 2 -
10A 55/2013

dané v ust. § 15 odst. 1 písm. c) bod 4 vyhl. č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu na pozemních komunikacích.

Žalobce v žalobě uvádí, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s přezkoumáním napadeného prvostupňového rozhodnutí v té části, kdy žalobce napadal překročení mezí správní úvahy a zamezení možnosti prokázání vynaložení veškerého potřebného úsilí, které žalobce vynaložil k tomu, aby k porušení právní povinnosti nedošlo. Tyto skutečnosti žalobce dle žalovaného neprokázal. Žalovaný se nedostatečně vypořádal s tím, že žalobce v řízení v I. stupni požádal při jednání, aby byl poučen podle § 43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Žalobci se však nedostalo řádného poučení a jeho návrhy na provedení důkazů byly odmítnuty bez odůvodnění s tím, že je správní orgán považuje za nadbytečné a že odůvodnění odmítnutí důkazů provede až v odůvodnění rozhodnutí. Dle žalobce měl prvostupňový správní orgán zdůvodnit, proč provedení důkazů považoval za nadbytečné a tak se mohl žalobce před rozhodnutím ve věci samé seznámit s důvody odmítnutí navržených důkazů.

Žalobce již v odvolání považoval postup správního orgánu za nezákonný a nesprávný, neboť žalobci svědčila zákonná možnost prokázat zproštění odpovědnosti za správní delikt, tato skutečnost mu byla bezdůvodně protiprávně odňata. Tento nedostatek poučení žalobce považuje za nezhojitelnou vadu řízení, která měla za následek nezákonné rozhodnutí.

Dále žalobce v žalobě uvádí, že žalovaný provedl na straně 3 napadeného rozhodnutí poučení a výklad liberačního ustanovení podle § 43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích s tím, že vyvinění žalobce mohlo spočívat například v doložení předběžné váhy vozidel, montáže vážního systému či ponechání určité rezervy. Tím se žalobci dostalo částečného poučení, ovšem až v rozhodnutí žalovaného, proti kterému neexistuje řádný opravný prostředek. Žalovaný ovšem neodůvodnil, proč tyto vyjmenované důkazy by bylo možné vzít v úvahu, když žalobcem navržené důkazy, spočívající ve výslechu svědků, neakceptoval. Jestliže měl žalovaný za to, že navržené důkazy jsou bezdůvodné, měl vysvětlit důvod. To činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným a nesprávným.

Žalobce dále odmítá tvrzení žalovaného o generální nemožnosti aplikace správního řádu, přičemž nezpochybňuje, že v dané věci se primárně použije zákona o pozemních komunikacích. Nicméně měl být žalobce poučen o tom, kde je nutné užít správní úvahy a tam kde má účastník řízení možnost prokazovat liberační důvody, že nelze neaplikovat příslušná ustanovení správního řádu a porušovat obecně platné zásady správního řízení. Tím došlo k porušení zásady materiální pravdy, zásady volného hodnocení důkazů, zásady správního uvážení a práva obviněného na správný úřední postup. Žalobce má za to, že správní orgán měl zjišťovat vinu ze správního deliktu, a to v případě tzv. objektivní odpovědnosti s tím, že žalobce mohl prokazovat svou nevinu důkazy, jejichž provádění však přísluší správnímu orgánu nikoli žalobci, pokud existuje výjimka dle § 43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Má za to, že se v napadeném rozhodnutí se dostatečně vypořádal s přezkoumáním odvolání. Správní delikty dle zákona o pozemních komunikacích pro podnikající fyzické osoby a právnické osoby jsou založeny na objektivním charakteru tj. bez ohledu na zavinění. Zavinění konkrétní osoby se proto nezkoumá. Při kontrolním vážení dne 4.9.2012 bylo zjištěno překročení hodnoty dané v ust. § 15 odst. 1 písm. c) bod 4 vyhl. č. 341/2002 Sb., a to největší povolené hmotnosti motorového vozidla se dvěma nápravami, kdy v daném případě byla překročena hmotnost 19,00 t o 1.3 t, tj. o 6,8 %, Pokračování
- 3 -
10A 55/2013

čímž bylo porušeno ust. § 52 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. Žalovaný má za to, že k objektivnímu zavinění správního deliktu postačí, že k překročení limitů stanovených zákonem prokazatelně došlo, přičemž žalobce nepředložil žádný důkaz zpochybňující objektivitu měření, neprokázal v řízení, že učinil vše, čímž se mohl porušení právní povinnosti vyvarovat. Spáchání správního deliktu je prokázáno. Při stanovení výše pokuty bylo přihlédnuto k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a okolnostech. Žalovaný postupoval v souladu se zákonem, správní řízení bylo vedeno zákonným způsobem.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Magistrát města České Budějovice obdržel dne 12.9.2012 od Police ČR protokol o nízkorychlostním kontrolním vážení vozidla a vážní lístek ze dne 4.9.2012, ze kterého vyplývá, že uvedeného dne bylo provedeno nízkorychlostní kontrolní vážení motorového vozidla, jehož provozovatelem je žalobce, při kterém bylo zjištěno překročení největší povolené hmotnosti motorového vozidla se dvěma nápravami, kdy byla překročena hmotnost 19,00 t o 1,3 t tj. o 6,8 %.

Magistrát města České Budějovice vydal dne 3.12.2012 příkaz, dle něhož se žalobce dopustil správního deliktu dle ust. § 42 odst.1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích a za to mu byla proto uložena pokuta ve výši 14.000,-Kč. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odpor, na základě kterého byl příkaz zrušen a v řízení bylo pokračováno. Správní orgán nařídil na dne 7.1.2013 ústní jednání. Z protokolu o tomto jednání vyplývá, že zástupce žalobce byl seznámen s obviněním ze správního deliktu a požádal o poučení dle § 43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, dle něhož právnická osoba neodpovídá za správní delikt, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Správní orgán uvedl, že je na obviněném, aby prokázal vynaložení veškerého úsilí. Žalobce sdělil, že vynaložil veškeré potřebné úsilí, aby k deliktu nedošlo, jestliže řidič vozidla při nakládce uvedl, aby nedošlo k přetížení. V souvislosti s tím žalobce navrhl výslech řidiče Z.P. a dále navrhoval, aby bylo zjištěno, do jaké míry byl ohrožen správním deliktem zájem chráněný zákonem, a to zejména život, zdraví a majetek, eventuelně možnost poškození komunikace. Návrh na výslech svědka byl správním orgánem odmítnut pro nadbytečnost, zdůvodnění bude uvedeno v rozhodnutí.

Magistrát města České Budějovice vydal dne 21.1.2013 rozhodnutí, dle něhož se žalobce dopustil deliktu dle § 42b odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích, jestliže překročil největší povolenou hmotnost motorového vozidla, neboť při nízkorychlostním kontrolním vážení bylo zjištěno přetížení o 1300 kg, kdy nejvyšší povolená hodnota činí 1900 kg a zatížení obou náprav bylo 20300 kg.

Žalobce se proti rozhodnutí odvolal, vyjadřoval nesouhlas s uložením předmětné pokuty, prvostupňové rozhodnutí považuje za nezákonné a nepřezkoumatelné, v rozhodnutí nebyl zohledněn liberační důvod dle ust. § 43 zákona o pozemních komunikacích.

Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto a rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 21.1.2013 potvrzeno s odůvodněním, že žalobce nepředložil důkaz, který by zpochybnil objektivitu měření a neprokázal, že učinil vše, čímž se mohl z porušení právní povinnosti vyvázat. Žalovaný považoval důkazy ohledně skutečnosti, že žalobce naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle § 42 odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích za dostatečné. Správně byly důkazy, které byly žalobcem Pokračování
- 4 -
10A 55/2013

navrženy, pro nadbytečnost odmítnuty. Rozhodnutí prvostupňového orgánu je správné a přezkoumatelné, není pochyb, že se žalobce předmětného deliktu dopustil.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska dodržení zákonných norem k věci se vztahujících. Jde především o ustanovení § 15 odst. 1 písm. c) bod 4 vyhlášky, dle které „u dvojnápravy motorových vozidel součet zatížení obou náprav dvojnápravy nesmí překročit při jejím dílčím rozvoru od 1.3 m a méně než 1,8 m, je-li hnací náprava vybavena dvojitou montáží pneumatik a vzduchovým pérováním nebo pérováním uznaným za rovnocenné nebo pokud je každá hnací náprava opatřena dvojitou montáží pneumatik a maximální zatížení na nápravu nepřekročí hodnoty 9.50 t…..19,00 t“. Okamžitá hmotnost na tuto nápravu byla dle kontrolního vážení 20,3 t, kdy zákonem povolený limit činí výši 19 t. V daném případě byla tedy překročena hmotnost o 1,3 t, tj. o 6,8 %, čímž došlo k porušení ust. § 52 odst. 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích a žalobce tak naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle § 42 odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích.

Dle ust. § 42b odst. 6 písm. a) zákona o pozemních komunikacích je možné za správní delikt podle odstavce 1 písm. r) uložit pokutu do výše 500.000,-Kč. Dle ust. § 43 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích činí výměra pokuty za spáchání správního deliktu dle § 42 odst. 1 tohoto zákona 7.000,-Kč za každou započatou tunu, která překračuje největší povolenou hmotnost vozidla podle zvláštních předpisů.

Žalobce namítá, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s přezkoumáním odvoláním v té části, ve které žalobce napadal překročení mezí správního uvážení a zamezení možnosti prokázání vynaložení veškerého potřebného úsilí, které žalobce vynaložil, aby k porušení právní povinnosti nedošlo.

Soud poznamenává, že správní uvážení je definováno jako volná úvaha neboli diskrece. Správní uvážení je zákonem umožněný postup, kdy správní orgán na základě zhodnocení skutkového a právního stavu věci volí jednu ze dvou či více alternativ rozhodnutí. Toto uvážení je vždy omezeno interními normativními akty. O správní uvážení se jedná v případě, kdy rozhodnutí správního orgánu nezáleží pouze na zjištění a zhodnocení skutkového stavu a následném použití příslušné právní normy na zjištěnou skutkovou podstatu, ale též na úvaze správního orgánu v mezích zákonem dovolených. Ačkoliv je tedy ponechána možnost diskrece správnímu orgánu, vždy je správní uvážení omezeno principy vycházejícími z ústavního pořádku a také základními principy správního rozhodování, současně s povinností správního orgánu odůvodnit, jak při své úvaze postupoval a k jakým závěrům dospěl. Pro správní uvážení je nutné zákonné zmocnění, kdy správnímu orgánu je dána možnost diskrece zákonem, nebude tedy dána vždy při jeho rozhodování. Zpravidla je tedy do zákona vtělena formulací „správní orgán může, smí, je oprávněn…“ „……..lze udělit“. Správní uvážení je možné přezkoumat pouze z hlediska zákonnosti spatřovanou buďto v překročení zákonem stanovené meze nebo jeho zneužití. Z uvedeného shora vyplývá, že správní uvážení v daném případě, kdy žalobce byl postižen za správní delikt, kdy žalobce je postihován za to, že porušil ust. § 15 odst. 1 písm. c) bod 4 vyhlášky, jestliže při nízkorychlostním vážení bylo zjištěno, že vozidlo žalobce překročilo hmotnost 19 t o 1,3 t, tedy o 6,8 %, čímž došlo k porušení ust. § 52 odst. 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích a byla tak naplněna skutková podstata správního deliktu dle ust. § 42 odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích se neuplatňuje. Jestliže ze strany žalobce došlo Pokračování
- 5 -
10A 55/2013

k porušení § 15 odst. 1 písm. c) bod 4 vyhlášky o schvalování technické způsobilosti, není zde dána možnost správního uvážení, zda se jedná o delikt či nikoliv, neboť v daném případě bylo rozhodné pro závěr, zda se žalobce dopustil správného deliktu, že byla překročena povolená hmotnost. Skutečnost, že hmotnost byla překročena o 1,3 t, tedy o 6,8 %, mezi účastníky sporná není, tato skutečnost je prokázána protokolem o kontrolním vážení vozidla a vážním lístkem č.181/2012 ze dne 4.9.2012, kdy došlo k měření vozidla a žalobce bylo zjištěno překročení limitu o 1300 kg, došlo k přetížení nápravy třetí o 10300 kg a čtvrté o 10000 kg. Došlo tedy o překročení limitu 1300 kg, k přetížení o 6,8 %. Správné uvážení v úvahu nepřichází, jestliže rozhodnutí vychází jen ze zjištění, že žalobce hmotnost překročil a tím porušil § 52 odst. 2. Ze zákonné formulace oprávnění správního orgánu neplyne, že ten má výběr, zda sankci uloží či nikoli.

Ze správního spisu rovněž nevyplývá, že by ze strany správního orgánu došlo v průběhu řízení k zamezení možnosti prokázání vynaložení veškerého úsilí k tomu, aby k porušení právní povinnosti žalobcem nedošlo. Protokol o jednání ze dne 7.1.2013 dokládá, že žalobce požádal, aby byl poučen dle § 43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Z předmětného protokolu ze dne 7.1.2013 vyplývá, že žalobce jako účastník řízení byl poté, co mu bylo oznámeno jakého správního deliktu se dopustil, byl poučen dle § 33 , § 36, § 38 správního řádu, přičemž poté, co požádal o poučení dle § 43 odst. 1, dostalo se žalobci poučení, že je na něm, aby prokázal vynaložení veškerého úsilí, jak vyplývá z tohoto ustanovení zákona o pozemních komunikacích. Z uvedeného obsahu protokolu je zřejmo, že žalobci bylo známo ust. § 43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, proto bylo ze strany správního orgánu správně reagováno, že je na něm prokázat vynaložení veškerého potřebného úsilí, aby porušení právní povinnosti zabránil. Správní orgán má povinnost účastníka řízení poučit jen o právech procesních.

Žalobce se zcela nedůvodně dovolává poučení ohledně ust.§ 43 odst.1 zákona o pozemních komunikacích, z něhož vyplývá, že právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které by bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Z uvedeného ustanovení totiž vyplývá, že je povinností právnické osoby prokázat, že vynaložila veškeré úsilí, aby porušení právní povinnosti zabránila, správnímu orgánu tato povinnost nepřísluší. Žalobce v průběhu řízení žádné takové důkazy, kterými by prokázal, že vynaložil veškeré úsilí, nepředložil. Návrh na výslech svědka – řidiče předmětného vozidla, který měl prokázat, že vynaložil veškeré potřebné úsilí, aby k deliktu nedošlo, jestliže při nakládce uváděl požadavek, aby nedošlo k přetížení, za takový důkaz považovat nelze. I v případě, že by tento svědek uvedenou okolnost potvrdil, nelze žalobce zbavit odpovědnosti za správní delikt, jestliže je tu důkaz o tom, že byla překročena hmotnost o 6,8 %. Správní delikt dle zákona o pozemních komunikacích je založen na objektivním charakteru, tj. bez ohledu na zavinění. Zavinění konkrétní osoby se tedy nezkoumá, je rozhodné pouze zda došlo k překročení limitů stanovených zákonem, což prokázáno v daném případě bylo.

Zcela nedůvodný byl návrh žalobce, aby bylo zjištěno do jaké míry byl ohrožen zájem chráněný zákonem, a to zejména ochrana života, zdraví, majetku a možnost poškození komunikace, jestliže z ust. § 43 odst. 1 vyplývá, že důkazní břemeno spočívá na žalobci ohledně vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat, aby porušení právní povinnosti právnická osoba zabránila. Správně žalovaný, rovněž i prvostupňový správní orgán nepřistoupili k provedení důkazů, který žalobce navrhoval, neboť důkazy, které byly zajištěny, a to zejména protokol o kontrolním vyvážení a vážní lístek, jsou dostatečnými důkazy pro závěr, že se žalobce předmětného správního deliktu dopustil. Za zcela nadbytečné Pokračování
- 6 -
10A 55/2013

je zjištění, do jaké míry byl ohrožen život, zdraví a majetek, jestliže obecně je známo, že přetížená vozidla poškozují komunikace. Soud proto uzavřel, že žalobce žádné důkazy, kterými by prokázal, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil, nedoložil. Z obsahu správního spisu nevyplývá, že by v průběhu řízení správní orgán žalobci odňal možnost se ze správního deliktu vyvinit. Jestliže žalobce žádal o poučení ohledně ust. §43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, je zřejmo, že citované ustanovení bylo žalobci známo, nedůvodně se proto dovolává, že měl být správním orgánem poučen dle § 43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích.

Soud poznamenává, že liberace neboli zproštění se odpovědnosti přichází v úvahu u objektivní odpovědnosti, tj. kdy odpovědnost nastupuje bez zřetele k zavinění, a to pouze ze zákonem stanovených tzv. liberačních (zprošťujících) důvodů. Obecním liberačním důvodem je pak zavinění poškozeného respektive spoluzavinění, tato skutečnost však v daném případě nepřichází v úvahu, jestliže se jedná o shora uvedený správní delikt. Důkaz o existenci liberačního důvodu tíží obviněného, chce-li se tedy žalobce odpovědnosti zprostit, bylo jeho povinností prokázat, že je v daném případě dán liberační důvod vylučující jeho postih za správní delikt. Žalobce nepředložil žádný důkaz, že je dána existence liberačního důvodu, která by vedla k závěru, že se žalobce správního deliktu nedopustil. Výpověď řidiče, že při nakládce vozidla požadoval, aby nakládka byla provedena tak, aby vozidlo nebylo přetíženo, nelze vyhodnotit jako důkaz, na základě kterého by se žalobce odpovědnosti zprostil. Soud poznamenává, že řidič vozidla je rovněž zodpovědný za náklad a v případě přetížení vozidla je i tento řidič postižen pro přestupek.

Zcela nedůvodná je námitka, že žalovaný v napadeném rozhodnutí neodůvodnil, proč jím vyjmenované důkazy a to doložení předběžné váhy vozidel, montáže vážního systému či ponechání určité rezervy, by se mohly vzít v úvahu a vyvinit žalobce, jestliže žalobce má důkazní břemeno ohledně existence liberačního důvodu, je tedy jeho povinností předložit takové důkazy, kterými by prokázal, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil. Soud proto uzavřel, že žalobce odpovídá za správní delikt, neboť neprokázal, že vynaložil veškeré úsilí, které by bylo možno požadovat, aby zabránil porušení právní povinnosti.

Důkazy, podle kterých byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu, postavily najisto, že žalobce naplnil všechny znaky správního deliktu. Důkaz o tom, že se žalobce správního deliktu dopustil, spočívá v potvrzení o ověření stanoveného měřidla a z protokolu o kontrolním vážení vozidla a vážního lístku č.181/2012, který je součástí správního spisu. Ze strany správního orgánu byly zajištěny důkazy proti žalobci obviněnému ze správního deliktu, na základě kterých bylo možno učinit úsudek o tom, že správní delikt byl spáchán a jakou sankci uložit.

Žalobce namítá, že magistrát tedy prvostupňový správní orgán porušil zásadu materiální pravdy, zásadu volného hodnocení důkazu a právo obviněného na správný úřední postup, aniž je jím konkrétně uvedeno v čem a jakým způsobem byla uvedená zásada prvostupňovým správním orgánem porušena. Uvedená námitka žalobce přezkoumat nelze pro její obecnost, neboť je formulována pouze v obecné rovině bez konkrétní souvztažnosti k napadenému rozhodnutí. Soud proto jen obecně konstatuje, že uvedené zásady porušeny v daném správním řízení nebyly.

Soud uzavřel, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné. Lze z něj shledat, že se správní orgán soustředil na všechny důkazní prostředky a řádně důkazy vyhodnotil, takže Pokračování
- 7 -
10A 55/2013

nelze mít pochybnost o vysloveném závěru. Z napadeného rozhodnutí je zřejmý výrok, ale i důvody, pro které odvolací orgán nepovažuje odvolání za opodstatněné, jsou v něm uvedeny důkazní prostředky, které byly ke zjištěnému skutkovému stavu provedeny a jaká těmto důkazním prostředkům byla přiznána důkazní síla. V napadeném rozhodnutí bylo i řádně reagováno na námitky žalobce tak, že je lze přezkoumat.

Nedůvodná je výhrada žalobce, že byl správní orgán povinen v projednávané věci zjišťovat vinu ze správního deliktu, a to i v případě tzv. objektivní odpovědnosti s tím, že žalobce mohl prokazovat svou nevinu navrhováním důkazů, jejichž provádění však přísluší správnímu orgánu, nikoli žalobci, jestliže je upravena výjimka v § 43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, jinými slovy, že objektivní zodpovědnost není absolutní. Soud poznamenává, že je stanovena objektivní odpovědnost bez ohledu na zavinění, přičemž je zde dána u objektivní odpovědnosti možnost liberace, kdy právnická osoba dle § 43 odst. 1 neodpovídá za správní delikt, jestliže prokáže, že byl naplněn některý ze zákonem stanovených liberačních důvodů tedy, že nemohl škodlivému následku, který nezavinil, zabránit, ani s vynaložením veškerého úsilí. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že je povinností toto prokázat na právnické osobě. Správní orgán poté, co zajistil důkazy ohledně správního deliktu, přistoupil k hodnocení těchto důkazů, na základě kterých učinil správný závěr, že se žalobce správního deliktu dle § 42b odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích dopustil, jestliže při provedení nízkorychlostního vážení bylo zjištěno, že vozidlo žalobce překročilo hodnoty dané ust. § 15 odst. 1 písm. c) bod 4 vyhl. č. 341/2002 Sb. o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu na pozemních komunikacích.

Žalobce navrhoval výslech svědka – řidiče Z.P. Soud tento návrh na doplnění dokazování pro nadbytečnost zamítl, neboť skutečnost, že svědek trval na tom, aby vozidlo bylo správně naloženo, nemá vliv na zjištění, že žalobce se správního deliktu dopustil.

Soud proto z důvodů shora uvedených žalobu dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl, neboť žalobcem uvedené námitky nejsou opodstatněné.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Pokračování
- 8 -
10A 55/2013

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 2.října 2013

JUDr. Věra B a l e j o v á, v.r.

Předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru