Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 51/2014 - 28Rozsudek KSCB ze dne 21.10.2014

Prejudikatura

4 As 91/2006 - 76


přidejte vlastní popisek

10A 51/2014 - 28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Kaufland Česká republika, v.o.s., sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 25, proti žalované Státní zemědělské a potravinářské inspekci, ústřednímu inspektorátu, sídlem v Brně, Květná 15, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 2. 2014, č.j. SZPI/AG332-9/2013,

takto:

Žaloba sezamítá.

Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) dne 7. 4. 2014 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 5. 2. 2014, č.j. SZPI/AG332-9/2013, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí inspektorátu v Táboře ze dne 19. 8. 2013 č.j. SZPI/AG332-5/2013, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 50.000 Kč a žalobci současně uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1.000 Kč.

Pokračování
- 2 -
10A 51/2014

Žalobce brojí proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, které je věcně a právně nesprávné, neobsahuje stanovené náležitosti a z tohoto důvodu je nepřezkoumatelné. K bližšímu vymezení těchto žalobních námitek odkázal žalobce na své odvolání ze dne 6. 9. 2013 a v této souvislosti žalobce učinil prohlášení, kterým ustavil předmětné odvolání

součástí žalobního návrhu.

Nesprávnost prvoinstančního rozhodnutí spatřuje žalobce především ve skutečnosti, že jím byl postižen za klamavé označení zboží. Takový závěr je však v rozporu se skutečným stavem věci, když označení zboží v provozovně žalobce nebylo klamavé, nýbrž zavádějící, když na obou kontrolovaných potravinách byla na jejich obalu pravá země původu uvedena. Informace o zemi původu byly spíše nejednoznačné, když na potravinách samotných byla země původu označena správně. K tomuto žalobce dále poznamenal, že není postaveno najisto, zda právě údaj o zemi původu uvedený na regálové etiketě, je pro spotřebitele rozhodujícím kritériem pro koupi výrobku.

Nezákonné je rovněž žalobou napadené rozhodnutí, kterým byl žalobce zkrácen na svých právech, když nebylo rozhodováno na základě úplně a přesně zjištěného skutkového stavu věci. Žalovaný navíc pochybil, když prvostupňové rozhodnutí řádně a úplně nepřezkoumal.

Žalovaný se nevypořádal s námitkou žalobce týkající se pravděpodobnosti skutečného klamání spotřebitele v případě, kdy pravá země původu byla uvedena na obalech potravin, oproti situaci, kdy by tato země nebyla uvedena vůbec. Žalovaný byl v této souvislosti povinen zkoumat i míru zavinění žalobce, tedy zda ke klamání spotřebitele došlo úmyslně či z nedbalosti a v jakém rozsahu. Pokud správní orgán prvního stupně dospěl k závěru, že se v případě žalobce jednalo o nedbalost, měla být tato skutečnosti hodnocena ve prospěch žalobce. Toto pochybení správního orgánu prvního stupně nemůže žalovaný zhojit tím, že uvedený závěr správního orgánu týkající se nedbalostního jednání žalobce, vypustí.

Žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné rovněž z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Žalovaný se řádně nezabýval odvolacími námitkami žalobce a dostatečně se s nimi nevypořádal. Žalovaný neodstranil vady prvoinstančního rozhodnutí a porušil tímto zásadu dvouinstančnosti správního řízení a odňal žalobci právo na řádné projednání věci.

Závěrem žalobce navrhl napadené rozhodnutí spolu s rozhodnutím správního orgánu zrušit.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesouhlasí s tvrzením žalobce, dle něhož odvolací námitky nebyly napadeným rozhodnutím dostatečně vypořádány. Žalobce v odvolání výslovně sám uvedl, že se dopustil správního deliktu, když spotřebitele uváděl v omyl. Klamáním spotřebitele ohledně země původu předmětných potravin se žalovaná podrobněji zabývala v bodě 1 a 3 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Jako správný vyhodnotila žalovaná svůj závěr týkající se nesprávnosti prvostupňového rozhodnutí v případě nedbalosti ze strany žalobce, která nebyla správním orgánem prvního stupně žádným způsobem prokázána. Z tohoto důvodu žalovaná pochybení prvoinstančního orgánu napravila a závěry týkající se nedbalosti žalobce zcela vypustila. S ohledem na objektivní charakter odpovědnosti za daný správní delikt nebylo třeba zabývat se subjektivním vztahem žalobce k tomuto deliktu. Žalovaná neshledala formu zavinění žalobce, kterou by bylo lze přičíst Pokračování
- 3 -
10A 51/2014

v jeho prospěch, jak žalobce požadoval. Úvahy o formě zavinění deliktu žalobcem nebyly žalovanou dále rozvíjeny s ohledem na její snahu nezhoršit žalobcovo postavení. Doba či délka trvání správního deliktu nebyla žalovanou žádným způsobem zohledněna, neboť tato námitka nebyla žalobcem v odvolání uplatněna, přičemž toto kritérium navíc není povinným kritériem určujícím závažnost správního deliktu.

Žalovaná nahradila prvostupňovým orgánem použitý ne zcela vhodný termín závažnosti správního deliktu „nikoli velkou“ za výstižnější termín „střední“. Námitka, dle níž žalovaná pochybila, pokud vypustila některé z odůvodnění rozhodnutí úvahy správního orgánu prvního stupně, u nichž shledala nedostatky, nebyla žalovanou shledána důvodnou, neboť tímto způsobem odstranila zjištěné nedostatky.

Žalobou napadené rozhodnutí má veškeré zákonné náležitosti, spočívá na správném posouzení věci a žalovaná se v něm dostatečně vypořádala s podaným odvoláním, když dílčí nedostatky rozhodnutí správního orgánu prvního stupně byly žalovanou odstraněny. Ke zkrácení procesních práv žalobce nedošlo.

Ze správních spisů, které si soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti.

Dne 5. 11. 2012 byla v provozovně žalobce v Jindřichově Hradci provedena kontrola v rozsahu oprávnění zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Z obsahu kontrolního protokolu vyplývá, že žalobce nesplnil povinnost uloženou mu čl. 16 Nařízení (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, když neuvedl pravdivé informace ohledně původu výrobků. S ohledem na tyto závěry bylo žalobci uloženo opatření k nápravě tohoto pochybení č. P134-31052/12/D, které mělo být žalobcem splněno do 1. 11. 2012.

Důvodem uloženého opatření byly závěry provedené kontroly, z nichž vyplývá, že žalobce značí vybrané zboží v jeho bezprostřední blízkosti regálovými etiketami s údaji „Výrobek z Česka!“ a vyobrazením vlajky České republiky. Údaj o zemi původu uváděný regálovými etiketami a vlajkou byl v rozporu s údaji o zemi původu uvedeném na etiketě umístěné přímo na předmětných výrobcích. Uvádění do oběhu potravin, jejichž označování, obchodní úprava či způsob uvádění do oběhu, uvádí spotřebitele v omyl. Spotřebitel je v době nákupu při svém rozhodování ovlivňován regálovými etiketami a vyobrazením české vlajky, kdy předpokládá, že si kupuje výrobek původem z České republiky.

Protokolem žalované č. P135-31052/12 ze dne 7. 11. 2012 byl opraven protokol ze dne 5. 11. 2012 tak, že doba pro splnění povinnosti uložené opatřením žalované byla stanovena do 21. 11. 2012.

Dne 5. 12. 2012 proběhla v provozovně žalobce v Jindřichově Hradci kontrola dodržování povinností při uvádění potravin do oběhu, při níž bylo zjištěno, že žalobce splnil povinnosti uložené mu opatřením ze dne 5. 11. 2012.

Vyrozuměním Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Inspektorátu v Táboře ze dne 12. 7. 2013 č.j. SZPI/AG332-4/2013 bylo se žalobcem zahájeno správní řízení ve věci uložení pokuty podle ust. § 17 odst. 3 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Pokračování
- 4 -
10A 51/2014

Rozhodnutím Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Inspektorátu v Táboře ze dne 19. 8. 2013 č.j. SZPI/AG332-5/2013 bylo rozhodnuto o správním deliktu žalobce, jehož se dopustil uvedením klamavých a zavádějících údajů o původu nabízených potravin za současného porušení čl. 16 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva. Dle uvedeného článku nesmí označování, propagace a obchodní úprava potravin nebo krmiv, jejich tvar, vzhled nebo balení, použité obalové materiály, způsob jejich úpravy a místo vystavení, jakož i informace poskytované o nich jakýmkoliv médiem uvádět spotřebitele v omyl. Porušením čl. 16 nařízení č. 178/2002 žalobce naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle ust. § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb. Za tento správní delikt byla žalobci uložena

pokuta ve výši 50.000 Kč a dále povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1.000 Kč.

Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že v průběhu správního řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by vyvracely kontrolní zjištění či jej zpochybňovaly. Stejně tak v průběhu řízení nevznikla potřeba správní řízení důkazně doplnit. V průběhu správního řízení bylo plně prokázáno, že se žalobce správního deliktu dopustil, když porušil zákaz vyplývající z komunitárního potravinového práva.

K výroku ohledně uložené pokuty správní orgán prvního stupně uvedl, že ačkoliv se v projednávané věci jedná o správní delikt, u něhož je dána objektivní odpovědnost, byla hodnocena též forma zavinění žalobce, která byla vyhodnocena jako jednání nedbalostní. Žalobce pochybil, když nezměnil země původu uvedené na regálových etiketách, na kterých bylo nesprávně uvedeno, že se jedná o výrobky české. Toto porušení bylo kontrolou zjištěno a žalobcem následně odstraněno. Hledisko způsobu spáchání deliktu bylo hodnoceno v neprospěch žalobce.

Následkem protiprávního jednání žalobce bylo poškození spotřebitele v ekonomické rovině, když vynaložil finanční prostředky a zakoupil potravinu, kterou by si jinak nekoupil, když se domníval, že si kupuje potravinu, která je původem z České republiky. Údaj o zemi původu je pro spotřebitele důležitým údajem při rozhodování o koupi potraviny. Správní orgán prvního stupně k tomuto odkázal na tiskovou zprávu Ministerstva zemědělství ze dne 13. 2. 2012, z níž se podává, že většina obyvatel České republiky předpokládá, že potraviny z České republiky jsou kvalitnější a bezpečnější.

K posuzovaným okolnostem správního deliktu žalobce bylo správním orgánem dále zohledněno i množství klamavě označených potravin, kdy se jednalo o dva druhy potravin, kterých se v provozovně nacházelo celkem dvacet kusů balení, což je množství malé. Uvedená skutečnost byla správním orgánem posouzena ve prospěch žalobce.

K možnosti upuštění od uložení pokuty správní orgán uvedl, že tyto splněny byly, avšak k tomuto závěru správní orgán nepřistoupil s ohledem na charakter porušení a z důvodů preventivně výchovných. Závažnost projednávaného deliktu byla vyhodnocena jako nikoli velká a pokuta byla s ohledem na polehčující okolnosti uložena u spodní hranice sazby. Takto uložená pokuta má převážně preventivní charakter.

Proti shora uvedenému rozhodnutí bylo žalobcem dne 6. 9. 2013 podáno odvolání, o němž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím dne 5. 2. 2014, č.j. SZPI/AG332-9/2013 tak, že odvoláním napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.

Pokračování
- 5 -
10A 51/2014

Z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaná neshledala odvolací námitku žalobce, týkající se individuálního pochybení v případě nesprávného umístění regálových etiket, důvodnou, neboť tyto regálové etikety byly přímou součástí předmětných potravin, kde byly uvedeny i další údaje vztahující se k těmto potravinám.

K tvrzení žalobce ohledně pravděpodobnosti klamání spotřebitele žalovaná uvedla, že samotný žalobce sdělil, že si je vědom toho, že porušil čl. 16 nařízení (ES) č. 178/2002, když spotřebiteli poskytl informace, kterými jej uvedl v omyl. Žalobce tudíž uznal, že v důsledku porušení předmětného ustanovení uvedl spotřebitele v omyl. Spotřebitel nesmí být žádným ze způsobů uvedených v čl. 16 nařízení uváděn v omyl, přičemž i rozporuplné informace lze vyhodnotit jako uvádějící v omyl. V projednávané věci údaj o skutečné zemi původu uvedený na obalu potraviny byl potlačen podstatně výraznější informací uvedené na regálové etiketě „Výrobek z Česka!“ umocněné vyobrazením české vlajky.

K hodnocení způsobu spáchání správního deliktu uvedeným správním orgánem prvního stupně žalovaná uvedla, že správní orgán pochybil, pokud dospěl k závěru ohledně nedbalostního jednání žalobce. Subjektivní stránkou spáchaného deliktu se správní orgán prvního stupně vůbec nezabýval, když pouze pojednal o tom, že nesprávné označení na regálových etiketách mělo být pro žalobce evidentní. Ani z tohoto konstatování nelze dospět k závěru ohledně charakteru zavinění žalobce. Závěr prvostupňového správního orgánu, kterým shledal hledisko způsobu spáchání deliktu v neprospěch účastníka, nelze vztahovat k nedbalostnímu jednání žalobce, nýbrž ve vztahu ke zjevnosti nesprávných informací. S ohledem na skutečnost, že závěr prvostupňového orgánu ohledně nedbalostního jednání žalobce nebyl tímto orgánem nijak odůvodněn, vypustila žalovaná uvedené závěry z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Nad rámec bylo žalovanou konstatováno, že nedbalostní jednání nemůže být automaticky vyhodnoceno jako polehčující okolnost, když je třeba jej vždy zkoumat s ohledem na konkrétní okolnosti případu.

Závěr správního orgánu týkající se ekonomického poškození spotřebitele má oporu v průzkumu veřejného mínění, na který bylo správním orgánem prvního stupně poukázáno. Tuzemští spotřebitelé preferují potraviny tuzemského původu, pokud tudíž žalobce poskytoval spotřebitelům prostřednictvím regálových etiket informace ohledně tuzemského původu potravin, činilo je to pro tuzemské spotřebitele atraktivnějšími, nežli by byly při uvedení jejich pravé země původu. Deklarování tuzemského původu potraviny je jedním z nejdůležitějších rozhodovacích kritérií. Průzkum veřejného mínění nelze považovat za pramen práva, avšak v konkrétních věcech jej lze vzít za podklad rozhodnutí.

Uložení pokuty shledala žalovaná legitimním, když správní orgán prvního stupně uvedl, že byť byly podmínky pro upuštění od uložení pokuty splněny, nebylo k tomuto řešení přistoupeno s ohledem na charakter správního deliktu a s ohledem na preventivní účel této pokuty. Žalovaná se s těmito závěry ztotožnila, přičemž dále uvedla, že od podobného jednání je nutné provozovatele potravinářských podniků odrazovat, a to i prostřednictvím postihu.

Vypuštěna byla i další úvaha správního orgánu prvního stupně týkající se doby, po kterou byl správní delikt žalobcem páchán, když tyto závěry správního orgánu nebyly nikterak doloženy, neboť nebylo možno dovodit, že správní delikt žalobce trval pouze jeden den.

Jako přípustná byla žalovanou shledána úvaha správního orgánu prvního stupně ohledně malého množství potravin, u nichž došlo ke klamání spotřebitele. Správní orgán Pokračování
- 6 -
10A 51/2014

prvního stupně se však výslovně nezabýval zjišťováním množství prodaných potravin, pokud by se tímto množstvím zabýval, musel by toto prodané zboží rovněž hodnotit.

Žalovaná dále nahradila termín užitý prvostupňovým správním orgánem ohledně závažnosti právního deliktu žalobce, který uvedl, že se jedná o závažnost „nikoli velkou“. Uvedený termín lze dle žalované vykládat jako závažnost „střední“. Uvedený závěr určující kategorii závažnosti deliktů nemá podklad v právních předpisech, a tudíž nemůže být považováno za chybné, pokud k němu správní orgán prvního stupně dospěl na základě přezkoumatelných úvah. Prvostupňový správní orgán se zabýval všemi kritérii pro stanovení závažnosti deliktu a své závěry poté náležitě odůvodnil. Závěry, které byly žalovanou shledány jako nedostatečně odůvodněné, byly v napadeném rozhodnutí vypuštěny, přičemž žalobce nebyl tímto postupem nikterak poškozen.

Zjevnou nepřiměřenost uložené pokuty dovodit nelze, a to i s ohledem na horní hranici sazby, která činí 3 mil. Kč. Žalovaná v této souvislosti zmínila rovněž další obdobné případy, v nichž bývají ukládány pokuty i o řád vyšší, ne tak je tomu v projednávané věci, kde je pokuta spíše neúměrně nízká, když činí 1,67 % horní hranice sazby.

Závěrem žalovaná shledala, že žalobce nebyl ve správním řízení zkrácen na svých procesních právech, pokud odvolací správní orgán shledané nedostatky rozhodnutí prvostupňového napravil tím, že je shora uvedeným postupem odstranil. Takový postup aproboval též Nejvyšší správní soud v rozhodnutí č.j. 7A 124/2000 - 39, v němž uvedl, že správní řízení tvoří jeden celek a vady prvostupňového rozhodnutí lze odstranit v rozhodnutí odvolacím.

Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č.150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

V prvé řadě se krajský soud zabýval odkazem žalobce na odvolací námitky obsažené v jeho odvolání ze dne 6. 9. 2013. K tomuto žalobnímu odkazu krajský soud uvádí, že dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu ohledně splnění náležitostí žaloby podle ust. § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s. je žalobce povinen uvést žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Žalobní body musí obsahovat jak právní, tak zpravidla i skutkové důvody, pro které žalobce považuje napadené výroky rozhodnutí správního orgánu za nezákonné nebo nicotné. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009 č.j. 8As 53/2008 - 93). Řízení před správním soudem není pokračováním správního řízení, jde o řízení zcela oddělené, a proto nelze při formulaci žalobních bodů na písemnosti ve správním řízení odkazovat.

S ohledem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího správního soudu se krajský soud proto nemůže zabývat bližší argumentací žalobce uvedenou v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, jak na ni žalobce odkazuje v žalobě a tímto způsobem nahrazuje konkrétní formulaci žalobního bodu.

Žalobce dále namítá rozpor se skutečným stavem věci, kdy nebylo správními orgány postaveno na jisto, zda se jedná o správní delikt spočívající v klamavém označení zboží či zda označení na regálových etiketách bylo spíše zavádějící.

Pokračování
- 7 -
10A 51/2014

Z výsledků kontroly Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Táboře provedené v provozovně žalobce v Jindřichově Hradci dne 5. 11. 2012 bylo zjištěno, že žalobce nesplnil povinnost uloženou mu čl. 16 Nařízení (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, když neuvedl pravdivé informace ohledně původu výrobků. S ohledem na tyto závěry bylo žalobci uloženo opatření k nápravě tohoto pochybení č. P134-31052/12/D, které mělo být žalobcem splněno do 21. 11. 2012.

Zákonem stanovená povinnost byla žalobcem porušena označením vybraného zboží v jeho bezprostřední blízkosti regálovými etiketami s údaji „Výrobek z Česka!“ a vyobrazením vlajky České republiky. Údaj o zemi původu uváděný regálovými etiketami a vlajkou byl v rozporu s údaji o zemi původu uvedeném na etiketě umístěné přímo na předmětných výrobcích. Uvedeným jednáním žalobce uváděl spotřebitele omyl.

Z dikce čl. 16 Nařízení (ES) č. 178/2002 vyplývá, že „Aniž jsou dotčena specifičtější ustanovení potravinového práva, nesmí označování, propagace a obchodní úprava potravin nebo krmiv, jejich tvar, vzhled nebo balení, použité obalové materiály, způsob jejich úpravy a místo vystavení, jakož i informace poskytované o nich jakýmkoli médiem uvádět spotřebitele v omyl.“

Ze skutkového průběhu vyplývá, že žalobce v provozovně v Jindřichově Hradci vystavil před regály s potravinami KRALEVIC bloček, sýr ementálského typu a Kominické klobásy, regálové etikety s nápisem „Výrobek z Česka!“ spolu s vlajkou České republiky.

Ke skutkové podstatě správního deliktu klamání spotřebitele se opakovaně vyjádřil Nejvyšší správní soud, a to například v rozhodnutí ze dne 22. 11. 2012 č.j. 3As 50/2012 – 44, v němž uvedl, že „Klamání konečného spotřebitele je třeba vždy vnímat v jeho materiálním smyslu záměny představy (zde o původu vína) a nikoli jen jako porušení formálně zakotvených povinností.”

V projednávané věci dospěl krajský soud k závěru, že žalobce svým jednáním mohl uvést spotřebitele v omyl, když v případě shora označených potravin navodil prostřednictvím regálové etikety a české vlajky u spotřebitelů dojem ohledně původu těchto potravin. Pravý původ těchto potravin byl uveden na jejich obalu, z něhož vyplývá, že tyto potraviny nebyly původem z České republiky nýbrž z Německa a z Rakouska. Spotřebitel v důsledku tohoto označení umístěného na regálu s potravinami mohl být uveden v omyl a s ohledem na tato označení předpokládat, že se jedná o potraviny pocházející z České republiky. Uvedený závěr dokládá též skutečnost, že samotná kontrola byla zahájena na základě podnětu spotřebitele, který si výrobek koupil v domnění, že se jedná o tuzemský výrobek.

Tvrzení žalobce, dle něhož bylo regálové označení zboží zavádějící, bylo soudem shledáno jako účelové, neboť je zřejmé, že takové označení zboží je jednoznačně způsobilé uvést spotřebitele v omyl. Spotřebitel veden nápisem “Výrobek z Česka!” a vyobrazením české vlajky předpokládá, že zboží, na něž se tyto odkazy vztahují, je původem z České republiky. Skutečnost, že čeští spotřebitelé preferují tuzemské zboží, je obecně známou skutečností, která sama o sobě vede k závěru, že žalobcem aplikované odkazy na český původ zboží, mohou spotřebitele vést k rozhodnutí koupit si takto označený výrobek. Tento závěr vyplývá též ze správními orgány poukazovaného výzkumu Ministerstva zemědělství, které bylo mimo jiné podkladem rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

Pokračování
- 8 -
10A 51/2014

O významu původu nabízeného zboží při rozhodování spotřebitele pojednal Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 18. 9. 2014 č.j. 4As 151/2014 – 32, v němž uvedl, že „Je zcela důvodné předpokládat, že spotřebitel může při výběru zboží vycházet z jakékoliv informace, která označuje potravinu, její obal nebo místo vystavení. Uvedením chybné informace dochází ke klamání spotřebitele a snížení možnosti vybrat si zboží podle vlastní preference, ať už se týká jakéhokoliv druhu uvedených údajů. Tato skutečnost není předmětem dokazování, ale vyplývá přímo z chybného označení, které je v rozporu s právem.“

Nejvyšší správní soud se v citovaném rozhodnutí vyjádřil rovněž k otázce podkladů správního rozhodnutí, k nimž konstatoval, že „V posuzovaném případě správní orgány zjistily, že stěžovatelka uváděla chybné informace o zemi původu ovoce a zeleniny a při hodnocení této skutečnosti žalovaná přihlédla k průzkumu důvěry spotřebitelů v nezávadnost potravin vyrobených v České republice jako k veřejně známé informaci. Jedná se o kvantitativní šetření Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky, jehož důvěryhodnost či závěry v řízení nebyly napadeny.“ V projednávané věci správní orgány označily jako podklad svých rozhodnutí průzkum Ministerstva zemědělství ČR „Bezpečnost potravin ve vnímání obyvatel České republiky“, závěry tohoto průzkumu ukazují, že spotřebitelé vnímají zemi původu potraviny jako rozhodující skutečnost pro její výběr. Správní orgán tak logicky své rozhodnutí opřel o tento průzkum, z něhož plynou jednoznačné závěry o preferencích tuzemských obyvatel. Odkaz na webové stránky Ministerstva zemědělství ČR nepředstavoval pramen práva, což ani z žalobou napadeného rozhodnutí nevyplývalo. Informace, které použil správní orgán, představovaly veřejně dostupné informace, které správní orgán použil k vyslovení úvahy.

Lze tedy důvodně předpokládat, že běžný spotřebitel při výběru potravin vychází z informace o zemi původu potraviny. Ze spisového materiálu je zřejmé, že chybné informace byly uvedeny na regálových etiketách a byly zřejmé rovněž z české vlajky, které byly umístěny na dominantním, dobře viditelném místě provozovny. Je zřejmé, že tyto etikety s českou vlajkou byly určeny k upoutání pozornosti spotřebitele, a lze tedy opět logicky předpokládat, že z nich spotřebitel získal první informaci o výrobku, aniž by měl povinnost či důvod tuto informaci později prověřovat.

Podle ust. § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích (dále též zákon o potravinách a tabákových výrobcích) „Provozovatel potravinářského podniku se dále dopustí správního deliktu tím, že jiným jednáním, než je uvedeno v písmenu a), poruší povinnost stanovenou přímo použitelným předpisem Evropských společenství upravujícím požadavky na potraviny.“

Na základě všech uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že žalobce svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty správního deliktu dle ust. § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách a tabákových výrobcích, když spotřebitele uváděl v omyl o zemi původu potravin, a to prostřednictvím regálových etiket a české vlajky, jež navozovaly dojem tuzemského původu potravin.

Pochybení shledal žalobce rovněž v postupu žalovaného, který prvostupňové rozhodnutí řádně a úplně nepřezkoumal. Žalovaný se nevypořádal s námitkou žalobce týkající se pravděpodobnosti skutečného klamání spotřebitele v případě, kdy pravá země původu byla uvedena na obalech potravin, oproti situaci, kdy by tato země nebyla uvedena vůbec. Žalovaný byl v této souvislosti povinen zkoumat i míru zavinění žalobce, tedy zda ke klamání spotřebitele došlo úmyslně či z nedbalosti a v jakém rozsahu.

Pokračování
- 9 -
10A 51/2014

Uvedená námitka nebyla krajským soudem shledána jako důvodná, žalovaná se s odvolací námitkou týkající se míry zavinění žalobce vypořádala na straně 4 a 5 napadeného rozhodnutí, kde uvedla, že k hodnocení míry zavinění ze strany žalobce nepřistoupila, neboť v případě správního deliktu žalobce není zavinění znakem skutkové podstaty tohoto deliktu. Žalovaná tudíž zcela vypustila pasáž rozhodnutí prvoinstančního, v níž se správní orgán prvního stupně zabýval zaviněním žalobce, které vyhodnotil jako nedbalostní bez toho aniž by se jakkoliv podrobněji subjektivní stránkou deliktu zabýval.

Krajský soud se s postupem žalované ztotožňuje, neboť v daném případě nebylo třeba zkoumat charakter zavinění žalobce, neboť zavinění není znakem skutkové podstaty projednávaného správního deliktu. Žalovaná tak zjednala nápravu pochybení prvostupňového správního orgánu, když část prvostupňového rozhodnutí pojednávající o subjektivní stránce deliktu vypustila. K takovému postupu byla žalovaná oprávněna a nelze tudíž souhlasit se závěry žalobce, dle nichž žalovaná nemůže pochybení správního orgánu prvního stupně zhojit rozhodnutí tohoto orgánu tím, že určitou část odůvodnění vypustí. V této souvislosti je přitom třeba zdůraznit, že z hlediska soudního přezkumu tvoří rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jeden celek (viz např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003 - 56, publikováno pod č. 534/2005 Sb. NSS, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 12. 2007, č. j. 4 As 48/2007 - 80).

K této otázce se vyjádřil rovněž Krajský soud v Brně, který v rozsudku ze dne 17. 6. 2010, č. j. 29 Ca 221/2008-48, vyslovil, že „Správní řízení tvoří v zásadě jeden celek od zahájení až do právní moci konečného rozhodnutí. V zásadě tedy není vyloučeno, aby odvolací správní orgán napravil drobné vady řízení před správním orgánem 1. stupně, stejně jako drobné vady rozhodnutí v něm vydaného (zde upřesnění výroku o vině žalobce). Došlo-li k takovéto drobné změně za naprosto stejného důkazního a právního stavu věci, přičemž s touto změnou se odvolací správní orgán argumentačně řádně vypořádal v odůvodnění rozhodnutí, k porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení nedošlo, a ani dojít nemohlo.“

Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 30. 10. 2012, č. j. 9 Ca 144/2009-102, pak vyslovil, že „Pokud odvolací orgán nesouhlasí s určitými závěry správního orgánu I. stupně obsaženými v odůvodnění jeho rozhodnutí, avšak i přes tento nesouhlas se ztotožní s výrokem přezkoumávaného rozhodnutí a shledá, že tento výrok i přes zjištěná pochybení správního orgánu I. stupně v odvolacím řízení obstojí, je na místě, aby odvolání (jako celek) zamítl, napadené rozhodnutí potvrdil a své korigující závěry uvedl toliko v odůvodnění odvolacího rozhodnutí.“

Žalovaná v napadeném rozhodnutí srozumitelně a určitě zdůvodnila, z jakého důvodu přistoupila ke korekci prvostupňového rozhodnutí, když uvedla, že závěry správního orgánu ohledně nedbalostního jednání žalobce nebyly nijak zdůvodněny a rovněž nebyly s ohledem na objektivní odpovědnost žalobce za spáchaný delikt na místě. Tento postup žalované nevedl k poškození žalobce, neboť tyto závěry žalované nebyly ve výši či druhu uložené sankce zohledněny.

Námitka žalobce, dle které nebylo žalovanou vypořádáno tvrzení žalobce ohledně snížení pravděpodobnosti skutečného klamání spotřebitele za situace, kdy skutečná země původu byla uvedena na obalech předmětných potravin, oproti situaci, kdy by tato uvedena vůbec nebyla a že došlo k individuálnímu pochybení, byla krajským soudem shledána jako Pokračování
- 10 -
10A 51/2014

účelová. Jak již bylo krajským soudem uvedeno shora, v případě správního deliktu uvedeného v ust. § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách a tabákových výrobcích není zavinění žalobce znakem této skutkové podstaty a je tudíž nerozhodné, zda k pochybení došlo individuálně či jiným postupem. Žalovaná se s uvedenou námitkou vypořádala dostatečně, když závěry prvostupňového orgánu ohledně zavinění žalobce zcela vypustila. Skutková podstata správního deliktu žalobce je naplněna již uvedením chybné informace, kterým dochází ke klamání spotřebitele a snížení možnosti vybrat si zboží podle vlastní preference, ať už se týká jakéhokoliv druhu uvedených údajů. Tato skutečnost není předmětem dokazování, ale vyplývá přímo z chybného označení, které je v rozporu s právem. Správní orgány nebyly povinny se zabývat úvahami, zda byla varianta chybného označení zboží pro spotřebitele lepší, než-li neuvedení žádného původu zboží. Žalobce se dopustil správního deliktu tím, že spotřebitele uváděl v omyl nesprávným označením země původu potravin na regálových etiketách a vyobrazením české vlajky.

Žalobce dále namítá pochybení žalované, která se dostatečně nezabývala délkou trvání správního deliktu. Žalovaná k tomuto hledisku neuvedla žádnou úvahu a postupovala nesprávně, když úvahu o délce trvání správního deliktu z napadeného rozhodnutí zcela vypustila.

Dle ust. § 17i odst. 2 zákona o potravinách a tabákových výrobcích se při určení výměry pokuty právnické osobě přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

Krajský soud ani tuto námitku neshledal důvodnou, žalovaná se pasáží prvostupňového rozhodnutí ohledně délky trvání správního deliktu žalobce zabývala na straně 6 a 7 napadeného rozhodnutí, kde konstatovala, že správní orgán prvního stupně v případě zkoumání délky trvání správního deliktu žalobce pochybil. Správní orgán prvního stupně se zkoumáním skutečné doby trvání protiprávního stavu u předmětných potravin nezabýval a z jeho závěrů nelze dovodit, na základě jakých skutečností dospěl k tomu, že správní delikt žalobce trval pouze jeden den. S ohledem na tuto skutečnost žalovaná pasáž týkající se úvahy o délce trvání správního deliktu vypustila, přičemž nebyla povinna tuto úvahu sama rozvíjet, když hledisko délky trvání správního deliktu nebylo předmětem námitek. Žalovaná k tomuto uvedla, že tímto není dotčeno řádné vymezení skutku ve výroku napadeného rozhodnutí. Krajský soud k tomuto dodává, že délka trvání správního deliktu žalobce nemá vliv na závěr správních orgánů, dle nichž k naplnění skutkové podstaty správního deliktu v případě žalobce jednoznačně došlo, správní orgány nebyly povinny se délkou trvání správního deliktu zabývat, neboť toto hledisko nepředstavuje povinné kritérium pro stanovení výše uložené pokuty. Závěry žalované, kterými byla tato pasáž vypuštěna, neměly vliv na výši uložené pokuty.

Uložená pokuta nebyla krajským soudem shledána nepřiměřenou, krajský soud se v případě stanovení její výše zcela ztotožňuje se závěry správních orgánů, a to především s ohledem na závažnost správních deliktů žalobce. Krajskému soudu je z úřední činnosti známo, že se žalobce tohoto správního deliktu nedopustil poprvé. Dále je třeba vzít v úvahu závažnost správního deliktu žalobce, kterého se dopustil uváděním spotřebitele v omyl. Za tento druh deliktu lze uložit sankci až do výše 3.000.000 Kč, přičemž žalobci byla uložena pokuta výrazně při spodní hranici této sazby, a to ve výši 50.000 Kč. Takovou pokutu nelze považovat za nepřiměřenou, a to za situace, kdy se žalobce obdobných pochybení v oblasti potravinového práva dopouští opakovaně. Odhlédnout nelze ani od preventivního charakteru této pokuty, když z dosavadní činnosti žalobce je zřejmé, že dosud ukládané pokuty neměly Pokračování
- 11 -
10A 51/2014

na protiprávní jednání žalobce žádný vliv, i z tohoto důvodu v případě žalobce nepřichází v úvahu postup dle ust. § 17i odst. 6 zákona o potravinách a tabákových výrobcích, kterým by mohlo být správním orgánem od uložení pokuty upuštěno.

Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve spojení s žalobou napadeným rozhodnutím beze vší pochybnosti zdůvodňují způsob a výši uložené pokuty, která odpovídá správnímu deliktu žalobce. Z obou správních rozhodnutí je zřejmé, k jakým polehčujícím i přitěžujícím okolnostem bylo přihlédnuto. Žalovaná v rámci napadeného rozhodnutí využila zákonné oprávnění a přistoupila ke korekci rozhodnutí prvostupňového správního orgánu za naprosto stejného důkazního a právního stavu věci. Správní orgány při posuzování škodlivosti jednání žalobce nevybočily z mezí logického uvažování, ani nepřekročily zákonem stanovené meze volného správního uvážení. Vzaly v úvahu možná hlediska ochrany zájmů spotřebitele v oblasti potravinového práva.

Žalobou napadené rozhodnutí nebylo shledáno nepřezkoumatelným. Náležitosti rozhodnutí jsou stanoveny v § 68 a následující správního řádu, na něž soud odkazuje. Výroky rozhodnutí obstojí i při přezkumu ve smyslu stávající judikatury Nejvyššího správního soudu (kupříkladu usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 2As 34/2006). Ve výrocích je popsáno protiprávní jednání, a to jak z hlediska věcného, časového i místního. Odůvodnění rozhodnutí vypořádává zjištěné skutečnosti a vysvětluje aplikaci skutkové podstaty správního deliktu ve vztahu ke zjištění, které bylo učiněno. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že správní orgány posuzovaly závažnost správního deliktu jako střední a uložily pokutu při spodní hranici v porovnání s horní hranicí sazby. Z napadeného rozhodnutí se jednoznačně podává, v jakých případech se žalovaná ztotožnila se závěry prvostupňového správního orgánu, a které skutečnosti k hodnocení závažnosti správního deliktu doplnila.

Vyslovené závěry správních orgánů mají oporu ve správním spise i právní úpravě. Skutkový stav byl v řízení zjištěn řádně a byly na něj aplikovány i správné právní předpisy. Žalovaná se zabývala souladem napadeného prvostupňového rozhodnutí s právními předpisy a vypořádala se přezkoumatelným způsobem se všemi uplatněnými odvolacími námitkami. Z toho důvodu je nutné odmítnout námitku žalobce, že rozhodnutí je zároveň nepřezkoumatelné. Žalovaná se námitkami zabývala řádně a závěry srozumitelným způsobem odůvodnila. Soud neshledal vadu či nezákonnost rozhodnutí žalované ani správního orgánu prvního stupně.

Závěry, které byly správními orgány vyvozeny, vyplývají z výsledků kontroly, která byla v dané věci uskutečněna. Žalobcem vznesené námitky proto nemohly s ohledem na výše uvedené odůvodnění obstát.

Soud v dané věci uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky nebyly důvodné, a proto žalobu dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst.1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který však nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti, a proto mu právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo.

Pokračování
- 12 -
10A 51/2014

Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 21. října 2014

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru