Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 50/2014 - 24Rozsudek KSCB ze dne 25.07.2014

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 As 226/2014

přidejte vlastní popisek

10A 50/2014 - 24

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Bc. A. K., bytem X, zastoupeného Mgr. Ladislavem Rychtářem, advokátem v Praze 6 – Břevnov, Vodňanského 538/4, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2014 čj. KUJCK/3244/2014/OZZL-0-7/14, za účasti Ing. M.M., bytem, takto:

Žaloba sezamítá.

Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Týn nad Vltavou, kdy Městský úřad zrušil na návrh uživatele honitby Doubravka Ing. M.M. žalobci ustanovení mysliveckou stráží pro honitbu Doubravka. Žalovaný rozhodnutí odůvodnil tím, že zákon o myslivosti přiznává Pokračování
- 2 -
10A 50/2014

právo na ustanovení navržené osoby do funkce myslivecké stráže uživateli honitby, nikoli osobě, která je do funkce navrhována a z toho bylo dovozeno, že osoba, kterou OSSM ustanovil na návrh uživatele honitby, nemá právo domáhat se setrvání ve funkci myslivecké stráže v honitbě uživatele honitby.

Žalobce v žalobě odkazuje na § 13 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb. a má za to, že z druhé věty uvedeného ustanovení vyplývá, že orgán státní správy myslivosti může ustanovení mysliveckou stráží zrušit, pokud myslivecká stráž porušila při výkonu svých povinností zákon o myslivosti, přičemž toto platí, jak pro zrušení z vlastního podnětu, tak pro zrušení na návrh uživatele honitby, neboť spojka anebo jednoznačně nemá význam vylučovací, ale význam slučovací. Žalobce poukázal na to, že osoba ustanovená mysliveckou stráží je úřední osobou dle § 127 odst. 1 písm. i) trestního zákoníku, kdy účelem členů mysliveckých stráží není hájit zájmy uživatelů honiteb, ale kontrolovat dodržování právních předpisů v honitbách. I v rovině de lege ferenda je naprosto nežádoucí, aby uživatel honitby byl oprávněn zcela bezdůvodně navrhnout zrušení ustanovení myslivecké stráže u osoby, která žádným způsobem neporušila zákona o myslivosti. Taková úprava by vedla k tomu, že by docházelo k zrušení ustanovení mysliveckých stráží u osob, které si vzorně plní své zákonné povinnosti. I v daném případě byl podán návrh na zrušení ustanovení žalobce mysliveckou stráží poté, co žalobce jako myslivecká stráž oznámil orgánu státní správy myslivosti flagrantní porušení zákona o myslivosti, na němž se podílel samotný myslivecký hospodář. Proto považuje za absurdní závěr správního orgánu, že není žádoucí, aby myslivecká stráž mohla svoji činnost vykonávat proti vůli uživatele honitby. Za absurdní závěr žalovaného považuje žalobce úsudek, že pokud má uživatel honitby právo navrhnout orgánu státní správy myslivosti na ustanovení mysliveckou stráží konkrétní osobu bez odůvodnění, nemusí odůvodňovat ani návrh na zrušení ustanovení myslivecké stráže. V právním řádu jsou běžné rozdílné podmínky pro vznik a zánik práv či právních vztahů, proto je tato argumentace žalovaného nepochopitelná. K polemice žalovaného, že by se myslivecká stráž mohla stát neodvolatelnou, žalobce uvedl, že orgán státní správy myslivosti může ustanovení myslivecké stráže zrušit nejenom tehdy, pokud myslivecká stráž poruší při výkonu svých povinností zákon o myslivosti, ale i pokud přestane funkci vykonávat, či přestane splňovat podmínky zákonem o myslivosti stanovené, přičemž porušením zákona je i neplnění povinností myslivecké stráže dle § 15 zákona o myslivosti. K porušení zákona o myslivosti ze strany myslivecké stráže tak není nutný žádný mimořádný exces, neboť stačí pouhé neplnění zákonných povinností. Proto jsou úvahy žalovaného o neodvolatelnosti liché.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, poukázal na ustanovení § 14 zákona o myslivosti i ustanovení § 15 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti, dle kterého je myslivecká stráž podle povahy věci povinna neprodleně oznamovat zjištěné nedostatky, závady a škody uživateli honitby s tím, že úlohou myslivecké stráže je chránit zájmy veřejnosti, ale i zájmy uživatelů honiteb chráněné zákonem o myslivosti. Žalovaný se neztotožnil s tvrzením žalobce, že pokud by myslivecká stráž nemohla vykonávat svoji funkci v honitbě proti vůli jejího uživatele, stala by se jeho „poslušným sluhou“ a zcela závislou na jeho vůli. Výkon funkce myslivecké stráže je věcí dobrovolnou, uživatel honitby a navržený se na ní musí před podáním návrhu na ustanovení nejprve dohodnout. Skutečnost, že uživatel honitby si jím navrženou mysliveckou stráž v honitbě nepřeje a podá návrh na zrušení jejího ustanovení bez udání konkrétního důvodu, je dle žalovaného dostatečný důvod k tomu, aby správní orgán ustanovení myslivecké stráže dle § 13 odst. 2 zákona o myslivosti zrušil. Činnost myslivecké stráže, která by setrvávala v honitbě proti jeho vůli, by uživatel honitby mimo jiné mohl paralyzovat tím, že by jí nevydal příslušnou povolenku k lovu, neboť zákon o myslivosti nestanoví uživateli honitby Pokračování
- 3 -
10A 50/2014

povinnost, že musí myslivecká stráž povolenku k lovu pro výkon její funkce vydat, nebo že se myslivecká stráž může bez vydané povolenky k lovu v honitbě pohybovat s loveckou zbraní. Žalovaný uzavřel, že myslivecká stráž má možnost kdykoliv bez udání důvodu oznámit, že výkon ukončuje a k ukončení dojde dnem doručení tohoto oznámení správnímu orgánu. Pokud uživatel honitby uzavře s ustanovenou mysliveckou stráží smlouvu o výkonu funkce myslivecké stráže za úplatu, pak by vznikl pracovně právní vztah podle zákoníku práce a spory o ukončení tohoto vztahu by byly vyřešeny u soudu. To se ovšem nejedná daného případu.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Žalobce byl rozhodnutím Městského úřadu v Týně nad Vltavou ze dne 7. 2. 2013 čj. MÚT/02444/2013 ustanoven podle § 12 odst. 2 zákona o myslivosti do funkce myslivecké stráže pro honitbu Doubravka, uživatel honitby M.M. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že uživatel honitby Doubravka M. M. navrhl, aby žalobce byl orgánem státní správy myslivosti ustanoven mysliveckou stráží. K žádosti přiložil kopii platného zbrojního průkazu, kopii platného loveckého lístku pro české občany, kopii potvrzení o zákonném pojištění odpovědnosti z výkonu práva myslivosti, kopii občanského průkazu a doklad o zdravotní způsobilosti. Správní orgán neshledal žádné skutečnosti, které by byly důvodem k zamítnutí návrhu na ustanovení do funkce myslivecké stráže.

Ing. M. M. dne 2. 12. 2013 doručil návrh na ukončení činnosti stávající myslivecké stráže, ve které navrhoval, aby k 1. 1. 2014 byla ukončena činnost žalobce ve funkci myslivecké stráže v honitbě Doubravka.

Jako náhradníka navrhoval k ustanovení myslivecké stáže v honitbě Doubravka F.L. Součástí správního spisu je i smlouva o nájmu honitby, kterou uzavřel jako pronajímatel Honební společenstvo Doubravka s nájemcem Ing. M.M., a to na dobu určitou od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2022.

Městský úřad v Týně nad Vltavou dne 20. 12. 2013 vydal rozhodnutí o zrušení ustanovení mysliveckou stráží, kterým zrušil ustanovení mysliveckou stráží žalobce. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že Ing. M. M. podal návrh na ukončení činnosti stávající myslivecké stráže v honitbě Doubravka, žalobce s tím, že uživatel využil svého práva navrhnout zrušení ustanovení myslivecké stráže dle § 13 odst. 2 zákona o myslivosti. Žalobce využil práva vyjádřit se k řízení, ve vyjádření podaném dne 9. 12. 2013 uvedl, že není splněna zákonná podmínka pro to, aby orgán státní myslivosti mohl zrušit jeho ustanovení mysliveckou stráží s tím, že zrušení jeho ustanovení mysliveckou stráží je vyloučeno dle § 13 odst. 2 věta prvá, neboť nepřestal vykonávat funkci, splňovat podmínky stanovené v § 12 odst. 3 a ani nebyl ustanoven na podkladě nesprávných nebo nepravdivých údajů, rovněž neporušil při výkonu svých povinností zákon o myslivosti. Správní orgán vycházel při rozhodování z § 13 odst. 2, dle kterého orgán státní správy myslivosti může ustanovení myslivecké stráže zrušit též na návrh uživatele honitby a nebo z vlastního podnětu, pokud myslivecká stráž porušila při výkonu svých povinností tento zákon. Správní orgán uzavřel, že lze zrušit ustanovení mysliveckou stráží na základě návrhu uživatele honitby s tím, že dovětek o porušení zákona mysliveckou stráží se vztahuje jen na zrušení jejího ustanovení z vlastního podnětu orgánu státní správy myslivosti.

Pokračování
- 4 -
10A 50/2014

Žalobce se proti shora uvedenému rozhodnutí odvolal, v odvolání uváděl téměř shodné argumenty jako v žalobě proti napadenému rozhodnutí, poukázal na § 13 odst. 2 zákona o myslivosti s tím, že z věty druhé uvedeného paragrafu explicitně vyplývá, že orgán státní správy myslivosti může ustanovení mysliveckou stráží zrušit, pokud myslivecká stráž porušila při výkonu svých povinností zákon o myslivosti, přičemž toto platí jak pro zrušení z vlastního podnětu, tak pro zrušení na návrhu uživatele honitby, neboť spojka anebo v citovaném ustanovení jednoznačně nemá význam vylučovací, neboť v takovém případě by před spojkou anebo musela být čárka, ale význam slučovací. Dále žalobce zdůraznil v odvolání, že je úřední osobou dle § 127 odst. 1 písm. i) trestního zákoníku. Poukázal na skutečnost, že návrh na zrušení ustanovení mysliveckou stráží byl podán poté, co žalobce jako myslivecká stráž oznámil flagrantní porušení zákona o myslivosti v předmětné honitbě, na němž se podílel samotný myslivecký hospodář.

O odvolání žalobce bylo napadeným rozhodnutím rozhodnuto tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí správního orgánu bylo potvrzeno. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že dle žalovaného je nutno vykládat § 13 odst. 2 zákona o myslivosti podle jeho smyslu. Jestliže zákon o myslivosti dává uživateli honitby možnost navrhnout ustanovení určité osoby mysliveckou stráží, z logiky věci musí mít uživatel honitby možnost navrhnout zrušení ustanovení této osoby, proto nemusí být tento návrh odůvodněn, stejně jako nemusí odůvodňovat návrh na ustanovení člena myslivecké stráže. Osoba, která byla ustanovena na návrh uživatele honitby, nemá právo domáhat se setrvání ve funkci myslivecké stráže v honitbě uživatele honitby, na jehož návrh byla ustanovena. Žalovaný souhlasil s žalobcem, že myslivecká stráž je úřední osobou podle § 127 odst. 1 písm. f) trestního zákoníku. Toto ustanovení však nebrání zrušení ustanovení myslivecké stráže na návrh uživatele honitby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Mezi účastníky je na sporu výklad ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., věty druhé, dle něhož orgán státní správy myslivosti může ustanovení myslivecké stráže zrušit též na návrh uživatele honitby anebo z vlastního podnětu, pokud myslivecká stráž porušila při výkonu svých povinností tento zákon. Žalobce má za to, že ustanovení myslivecké stráže může být zrušeno k návrhu uživatele honitby, jestliže myslivecká stráž porušila při výkonu svých povinností zákon. Žalovaný zrušil ustanovení žalobce myslivecké stráže, aniž by bylo jím zkoumáno, zda myslivecká stráž zákon porušila, ustanovení myslivecké stráže bylo zrušeno jen na základě návrhu uživatele honitby.

Soud má zato, že z citace uvedeného zákonného ustanovení zcela jasně vyplývá, že orgán státní správy myslivosti může ustanovení myslivecké stráže zrušit, aniž by ze strany myslivecké stráže došlo k porušení zákona při výkonu svých povinností, jestliže není před slovem „anebo“ čárka, neboť se neklade před „anebo“ jestliže se jedná o výčet možností, takže je zcela jednoznačné, že z věty druhé § 13 odst. 2 vyplývají dvě možnosti, kdy dojde ke zrušení ustanovení myslivecké stráže, a to na základě návrhu uživatele honitby, aniž by bylo zkoumáno, zda myslivecká stráž porušila při výkonu svých povinností zákon a dále je možné zrušení ustanovení myslivecké stráže z vlastního podnětu orgánu státní správy za situace, kdy myslivecká stráž porušila při výkonu svých povinností tento zákon. Jestliže tedy mezi možností zrušení ustanovení myslivecké stráže nejsou souřadné spojené věty spojeny čárkami, nejde o slučovací význam, neboť čárka se klade před spojky a, i, ani, nebo, mají-li jiný význam než slučovací. Čárka se neklade před nebo, zvláště jde-li o výčet možností. Soud Pokračování
- 5 -
10A 50/2014

proto uzavřel, že uživatel honitby může podat návrh na zrušení ustanovení myslivecké stráže zcela bez důvodu. V případě, že je ustanovení myslivecké stráže rušeno z podnětu orgánu státní správy myslivosti, pak musí být zkoumáno, jestli myslivecká stráž porušila při výkonu svých povinností zákon. Soud poznamenává, že i s odkazem na § 12 odst. 1 zákona o myslivosti, dle něhož navrhuje uživatel honitby ustanovení myslivecké stráže, tedy zákon dává uživateli honitby možnost navrhnout ustanovení určité osoby mysliveckou stráží, pak musí mít i uživatel honitby možnost, aby k jeho návrhu došlo ke zrušení ustanovení této osoby mysliveckou stráží, aniž je jím uveden důvod. Jestliže tedy zákon umožňuje navrhnout určitou osobu do funkce myslivecké stráže uživateli honitby, musí být i dána možnost, aby výkon této funkce byl ukončen k jeho návrhu. Žalobce tedy nemá právo domáhat se toho, aby setrval ve funkci myslivecké stráže i v případě, že z jeho strany při výkonu povinností při působení ve funkci myslivecké stráže, nedošlo k porušení zákona. V daném případě tedy došlo k zániku ustanovení mysliveckou stráží v souladu s ustanovením § 13 odst. 1 písm. e) zákona, kdy tak učinil orgán státní správy myslivosti k návrhu uživatele honitby. Z toho, co bylo uvedeno, plyne, že povinnost zkoumat, respektovala-li osoba při výkonu funkce myslivecké stráže předpisy o myslivosti, se vztahuje výlučně k oprávnění zrušit ustanovení mysliveckou stráží z vlastního podnětu orgánu státní správy.

Žalobce poukazuje na to, že jako osoba ustanovená mysliveckou stráží je úřední osobou dle § 127 odst. 1 písm. i) trestního zákoníku s tím, že na úřední osoby jsou delegovány mocenské pravomoci pro plnění úkolů státu nebo společnosti, v daném případě pravomocí vyjmenovaných v § 14 odst. 1 zákona o myslivosti. Z toho žalobce dovozuje, že je nežádoucí aby uživatel honitby byl oprávněn zcela bezdůvodně navrhnout zrušení ustanovení myslivecké stráže u osoby, která žádným způsobem neporušila zákon o myslivosti. V souvislosti s tím poukazuje na to, že byl podán návrh na zrušení ustanovení žalobce mysliveckou stráží poté, co žalobce jako myslivecká stráž oznámil porušení zákona o myslivosti v předmětné honitbě, na němž se podílel samotný myslivecký hospodář M. H. Odkaz na toto ustanovení v daném případě, kdy orgán státní myslivosti postupoval dle § 13 odst. 2 věta druhá, je zcela neopodstatněný, neboť na daný případ je nutno aplikovat shora uvedené ustanovení § 13 odst. 2, jak bylo zdůvodněno v předchozí pasáži rozsudku. Tato ustanovení, na která je žalobcem odkazováno, nebrání zrušení ustanovení myslivecké stráže k návrhu uživatele honitby, aniž by byl jím uveden důvod.

Zcela nesprávně je žalobcem vykládáno stanovisko žalovaného, že není žádoucí, aby myslivecká stráž mohla svoji činnost vykonávat proti vůli uživatele honitby, jestliže je zde zákonné ustanovení - § 13 odst. 2 věta druhá, dle něhož je možné zrušení ustanovení myslivecké stráže k návrhu uživatele honitby. Nejedná se tedy o to, jakým způsobem je činnost členem myslivecké stráže vykonávána, ale jedná se o to, že uživatel honitby rozhoduje o tom, kdo bude činnost myslivecké stráže vykonávat. Pokud jde o skutečnost, že orgán státní správy myslivosti „může“ ustanovení myslivecké stráže zrušit též na návrh uživatele, představuje správní uvážení, které je soudem přezkoumatelné podle § 78 odst. 1 věta
druhá s. ř. s., což znamená, že soud se zabývá tím, nedošlo-li k překročení mezí správního uvážení či jeho zneužití. Předpokladem pro využití možnosti dané § 13 odst. 2 věta druhá zákona je návrh uživatele honitby na zrušení ustanovení žalobce mysliveckou stráží, přičemž zákon neklade na takový návrh žádné požadavky. Byl-li takový návrh podán, pak při rozhodnutí o něm ve smyslu tohoto návrhu nedošlo k překročení mezí správního uvážení, naopak bylo postupováno zcela v souladu s prve označenou právní normou.

Pokračování
- 6 -
10A 50/2014

Má-li správní orgán zákonem svěřenou kompetenci zrušit ustanovení žalobce mysliveckou stráží k návrhu uživatele honitby, nejedná se o zneužití správního uvážení. Správní uvážení bylo v souzené věci využito zákonným způsobem.

Soud proto uzavřel, že žaloba důvodná není, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy žalovaný, který byl v řízení úspěšný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

Zúčastněné osobě nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno, neboť v souvislosti s tímto řízením nebyla této osobě ukládána soudem žádná povinnost ve smyslu § 60 odst. 5 s.ř.s.

Soud rozhodl rozsudkem bez jednání podle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 25. července 2014

Předsedkyně senátu :

JUDr. Věra Balejová , v.r.

Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru