Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 5/2013 - 70Rozsudek KSCB ze dne 10.04.2013

Prejudikatura

6 A 96/2000


přidejte vlastní popisek

10A 5/2013 - 70

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce B.V.N., bytem K., D. 190, zastoupeného obecným zmocněncem P.K.C., P. 3, K. 45, proti žalované České obchodní inspekci, ústřední inspektorát, Štěpánská 15, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí České obchodní inspekce, ústředního inspektorátu č.j. ČOI 116733/12/O100/2000/12/Chl/Št, ze dne 9.11.2012, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorátu Jihočeský kraj a Vysočina se sídlem v Českých Budějovicích, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 35.000 Kč za porušení ustanovení § 5 odst. 4 zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků.

Žalobce v žalobě namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné. Je si vědom toho, že jako pachatele správního deliktu ho stíhá objektivní odpovědnost, má však za to, že při rozhodování o výměře uložené sankce mělo být zohledněno jeho jednání. Neprodleně učinil všechna opatření, aby napravil důsledky protiprávního jednání po upozornění na prodej zakázaných výrobků tyto předměty stáhl z prodeje. S ohledem na dlouhodobou finanční a rodinnou situaci, kdy žalobce je jediným živitelem rodiny, manželky a nezletilých dětí, je uložená pokuta likvidační, a to nejen na jeho podnikatelské aktivity, ale především s ohledem Pokračování
- 2 -
10A 5/2013

na uspokojení základních životních potřeb jeho rodiny. Výše pokuty má na žalobce značný dopad z důvodu, jestliže značně omezených příjmů hradí jak nájem místa, kde vykonává podnikatelskou činnost, tak nákup zboží a zabezpečuje výživu a bydlení své rodiny. S ohledem na osobní poměry považuje uloženou pokutu za nepřiměřenou a rozhodnutí za nezákonné.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedenou pokutu považuje za zcela přiměřenou, bez likvidačního charakteru, její výše byla zdůvodněna způsobem nepřipouštějícím pochyby o tom, že právě taková výše odpovídá okolnostem případu. Správní orgán spolehlivě zjistil skutkový stav a postihl veškeré rozhodné okolnosti, a to jak ve prospěch i neprospěch žalobce. Argumenty žalobce uvedené v žalobě, nepovažuje za dostatečné pro zrušení napadeného rozhodnutí.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Dne 22.5.2012 byla provedena inspektory České obchodní inspekce, inspektorátu Jihočeský kraj a Vysočina se sídlem v Českých Budějovicích v provozovně žalobce kontrola, při které bylo zjištěno, že žalobce nabízel k prodeji zapalovače v počtu 98 kusů s třemi hracími kostkami uvnitř výrobku za cenu 10 Kč za kus. Zapalovač při škrtnutí zahořel v horní části plamenem. Inspektor zjistil, že se jedná o výrobek odpovídající definici zapalovače neobvyklého typu, jehož distribuce je zakázána. Žalobce tedy porušil zákaz distribuce uvedený v § 5 odst. 4 zákona č. 102/2001 Sb., dle něhož distributor nesmí distribuovat takové výrobky uvedené na trh, o nichž na základě svých informací a odborných znalostí ví, nebo může předpokládat, že požadavkům na bezpečnost výrobků neodpovídají. Kontrola zjistila, že žalobce zakoupil zapalovače v březnu 2012, tedy po nabytí účinnosti nařízení vlády č. 198/2007 Sb. Po kontrole žalobce zapalovače vyloučil z prodeje, proto správní orgán nepřistoupil k dalším ochranným opatřením.

Žalobce dne 29.5.2012 písemně sdělil, jakým způsobem naložil s nebezpečnými zapalovači.

Správní orgán vydal ve věci příkaz, proti kterému žalobce podal blanketní odpor. Tím byl příkaz zrušen a v řízení bylo pokračováno.

Žalobci bylo doručeno vyrozumění před vydáním rozhodnutí, ve kterém byl poučen o svých procesních právech.

Prvostupňový správní orgán vydal dne 27.8.2012 rozhodnutí, kterým uložil dle § 7 odst. 1 a podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. b/ zákona č. 102/2001 Sb. o obecné bezpečnosti výrobků žalobci pokutu ve výši 35.000 Kč za nesplnění povinnosti uvedené v § 5 odst. 4 uvedeného zákona tím, že dne 22.5.2012 distribuoval zapalovače s třemi hracími kostkami uvnitř výrobku v počtu 98 kusů za cenu 10 Kč za kus, přestože zapalovač ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 nařízení vlády č. 198/2007 Sb. je nebezpečný a nesmí být uveden na trh, neboť se jedná o zapalovač neobvyklého typu definovaný ve specifikaci 3.2 evropské normy ČSN EN 13869/2006, který představuje riziko pro spotřebitele, mohou být ohroženi při užití těchto výrobků, zejména je riziko popálení a požáru. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Žalovaný rozhodnutím ze dne 9.11.2012 odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Žalovaný poznamenal, že se jedná o tzv. ohrožovací delikt, u něhož nemusí k poškození konkrétního spotřebitele vůbec dojít, dostačující je potenciální ohrožení chráněného zájmu. Na porušení zákonné povinnosti ze strany žalobce se přišlo díky Pokračování
- 3 -
10A 5/2013

provedené kontrole, pokud by kontrola nebyla provedena, lze se domnívat, že by i nadále docházelo k porušování právní povinnosti ze strany žalobce a nebezpečné zapalovače by byly dostupné spotřebitelům. Následné zjednání nápravy žalobcem je třeba považovat za povinnost, kterou musel žalobce splnit. Žalobce nepříznivé majetkové poměry nikterak nedoložil, pouze v odvolání konstatuje, že sankci považuje za značně nepřiměřenou a že je jediným živitelem manželky a nezletilých dětí. Uloženou pokutu ve výši 0,07 % zákonného rozpětí považuje žalovaný za přiměřenou, odvolání není důvodem k jejímu snížení pod výměr obsažený v prvoinstančním rozhodnutí.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

V daném případě byla žalobci uložena pokuta ve výši 35.000 Kč, neboť žalobce nesplnil povinnost uvedenou v § 5 odst. 4 zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, prodával zapalovače, přestože se jednalo o výrobky, které odpovídají definici zapalovače neobvyklého typu, které nesmí být distribuovány. Žalobce souhlasí se zjištěným skutkovým stavem, je si vědom svého protiprávního jednání, jehož se dopustil, ovšem nesouhlasí s výší uložené pokuty, která se mu jeví s ohledem na okolnosti případu nepřiměřená. Poukazuje na skutečnost, že učinil všechna opatření, aby napravil důsledky protiprávního jednání, ihned po upozornění kontroly na prodej zakázaného výrobku, jej z prodeje vyloučil. Žalobce požaduje, aby ze strany soudu došlo k moderaci uložené pokuty, a to s ohledem na jeho finanční a rodinnou situaci, je živitelem rodiny, manželky a nezletilých dětí a uložená pokuta pro něj likvidační dopad.

Soud poznamenává, že ukládání pokut za správní delikty se děje ve sféře volného správního uvážení /diskrečního práva/ správního orgánu, tedy v zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích. Podrobit volné správní uvážení soudnímu přezkoumání při hodnocení zákonnosti rozhodnutí lze jen potud, překročil-li správní orgán zákonem stanovené meze tohoto uvážení, vybočil-li z nich nebo volné uvážení zneužil. Není však v pravomoci soudu, aby vstoupil do role správního orgánu a položil namísto správního uvážení uvážení soudcovské a sám rozhodl, jaká pokuta by měla být uložena. To by mohl učinit podle § 75 odst. 2 s.ř.s. jen na návrh žalobce, pokud by dospěl k závěru, že pokuta byla správním orgánem uložena ve zjevně nepřiměřené výši /srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21.8.2003, č.j. 6 A 96/2000-62/.

Ukládání trestu je založeno na dvou principech, a to principu zákonnosti trestu a individualizace trestu. Správní orgán se při ukládání trestu musí výslovně zabývat všemi kritérii, která zákon stanovuje. Soudní řád správní i za situace, kdy správní orgán zákonné meze nepřekročil a výši pokuty řádně zdůvodnil, dává soudu oprávnění moderovat výši pokuty. V rámci moderačního práva pak soud zkoumá, zda nedošlo k excesu při individualizaci trestu, tedy zda a jak bylo přihlédnuto ke všem specifikům případu a zda byl v rámci zákonné trestní sankce vybrán pro pachatele takový druh trestu a v té výměře, která splní účel trestu a není zjevně nepřiměřená. Mezi hlediska individualizace trestu patří závažnost správního deliktu, význam chráněného zájmu, který byl správním deliktem dotčen, způsob spáchání správního deliktu, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán.

Podle § 78 odst. 2 s.ř.s. může soud výši pokuty moderovat. Rozhoduje-li tedy soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s.ř.s., ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové Pokračování
- 4 -
10A 5/2013

rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán a který soud případně vlastním dokazování v nikoli zásadních směrech doplnil a navrhl-li takový postup žalobce.

V daném případě byla žalobci uložena pokuta podle § 8 odst. 1 zákona č. 102/2001 Sb., dle něhož orgán dozoru uloží pokutu až do výše 50.000.000 Kč tomu, kdo mimo jiné dle § 8 odst. 1 písm. b/ zákona nesplní povinnosti uvedené v § 5 odst. 4 zákona, dle něhož distributor nesmí distribuovat takové výrobky uvedené na trh, o nichž na základě svých informací a odborných znalostí ví nebo může předpokládat, že požadavku na bezpečnost výrobků neodpovídají. Podle § 8 odst. 2 zákona č. 102/2001 Sb. při ukládání pokuty se přihlíží k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání. Tato uvedená zákonná kritéria stanovená příslušným zákonem jsou spolu se zákonným rozpětím sankce vodítkem pro soud při úvaze o moderaci sankce při úvaze, zda vůbec moderovat a případně v jaké míře, neboť právní úprava v ustanovení § 78 odst. 2 s.ř.s. konkrétní kritéria pro moderaci nemá. Obsahuje jen obecné pravidlo, že moderovat lze tehdy, byl-li trest uložen ve zjevně nepřiměřené výši. Co je zjevnou nepřiměřeností je třeba v daném případě posoudit právě s přihlédnutím ke kritériím pro uložení sankce stanovených v příslušném zvláštním zákoně, jímž se řídil správní orgán, který sankci uložil. V dané věci se jedná o skutečnost, že žalobce distribuoval zapalovače neobvyklého typu, jejichž distribuce je zakázána. Žalobce mohl předvídat, že zapalovač neobvyklého typu nesplňuje požadavky na bezpečnost, kdy zákaz distribuce takového výrobku vyplývá přímo z předpisu. Uvedené pochybení žalobce bylo zjištěno při namátkové kontrole provedené inspektorem České obchodní inspekce, v případě neprovedení předmětné kontroly, byl by výrobek žalobcem nadále distribuován. Teprve na základě kontroly žalobce zapalovače vyloučil z prodeje, a jak mu nařizuje zákon, následně toto oznámil správnímu orgánu. Soud s ohledem na tyto skutečnost shledal, že za přiměřenou výši pokuty lze považovat pokutu, která byla uložena na samé spodní hranici zákonného rozmezí, tedy tak, jak byla uložena správním orgánem, neboť dle § 8 odst. 1 písm. b/ zákona lze uložit za nesplnění povinnosti uvedené mimo jiné v § 5 odst. 4 zákona č. 102/2001 Sb. pokutu až do výše 50.000.000 Kč. V neprospěch žalobce je skutečnost, že se jedná o nebezpečný výrobek, existuje zde riziko způsobení požáru i popálení spotřebitele. Předmětný výrobek tedy může způsobit značné škodlivé následky. Za polehčující okolnost nelze spatřovat jednání žalobce, který výrobek neprodleně po kontrole stáhl z prodeje, jestliže je to jeho povinností. V daném případě tedy neexistují zvláštní důvody, proč by měla být výše pokuty snížena, neboť pokuta nebyla uložena ve zjevně nepřiměřené výši, plně odpovídá zákonným kritériím pro ukládání sankcí stanovených v příslušném zvláštním zákoně, byla stanovena na samé spodní hranici, přičemž správní orgán mohl žalobci uložit pokutu až do výše 50.000.000 Kč.

Soud poznamenává, že žalovaný všechna uvedená kritéria zohlednil a s výší uložené sankce se velmi podrobně vypořádal na straně 3 až 4 napadeného rozhodnutí.

Žalobce má za to, že ze strany soudu by měla být výše pokuty moderována i s ohledem na jeho dlouhodobou finanční a rodinnou situaci, uložená pokuta má pro něho likvidační dopad. Žalobce však své ekonomické poměr nikterak v průběhu správního řízení, rovněž i před soudem nedoložil, proto soud nemohl přezkoumat, zda uložená pokuta je nepřiměřená jeho osobním a majetkovým poměrům do té míry, že by mu byla způsobilá přivodit platební neschopnost či ho donutit ukončit podnikatelskou činnost, eventuálně, že v důsledku uložené pokuty došlo k ekonomickému ohrožení jeho rodiny. Likvidační dopad uložené pokuty nebyl proto ze strany žalobce prokázán, neboť žalobce nepředložil žádné důkazy, které by vypovídaly o jeho majetkových poměrech a nasvědčovaly tomu, že by Pokračování
- 5 -
10A 5/2013

v důsledku uložené pokuty došlo k likvidaci jeho podnikání eventuelně a ohrožení jeho rodiny.

Soud proto uzavřel, že žalovaný se řádně vypořádal se všemi aspekty vyplývajícími z § 8 odst. 2 zákona č. 102/2011 Sb., přihlédl k následkům protiprávního jednání, kdy odůvodnění výše uložené pokuty obsahuje všechna zákonná kritéria a je přezkoumatelné. Soud proto výši pokuty považuje vzhledem k jednání žalobce, tak jak bylo prokázáno i s ohledem na možnou hranici zákonem stanovené sazby za přiměřenou, předpoklady pro upuštění od uložení sankce či pro její snížení nebyly v daném případě shledány.

Soud proto z důvodů uvedených shora žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl dle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou, kdy předpoklady pro postup dle § 78 odst. 2 s.ř.s. nebyly v daném případě shledány. Soud proto neshledal důvod k moderaci sankce, nejednalo se o zjevné vybočení z přiměřenosti sankce.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 věta první s.ř.s., dle něhož, nestanoví-li zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklad řízení nevznikly, proto je soud žalovanému nepřiznal.

Soud rozhodl rozsudkem bez jednání podle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem soudu souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Pokračování
- 6 -
10A 5/2013

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 10. dubna 2013

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra B a l e j o v á , v.r.

Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru