Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 49/2011 - 29Rozsudek KSCB ze dne 31.08.2011

Prejudikatura

2 Ads 58/2003

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Afs 76/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10A 49/2011 – 29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudců JUDr. Milana Tripese a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce ADMIRAL GLOBAL BETTING a.s., se sídlem Komořany 146, Rousínov, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 13.4.2011 č.j. KUJCK/12204/2011/OEKO, takto:

Rozhodnutí Krajského úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 13.4.2011 č.j. KUJCK/12204/2011/OEKO a rozhodnutí Městského úřadu Kaplice ze dne 13.12.2010 č.j. 25197/2010 se z rušují pro vady řízenía věc se
vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 000,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13.4.2011 č.j. KUJCK/12204/2011/OEKO ve věci vyměření místního poplatku za provozované technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle zvláštního předpisu, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil sdělení vydané Městským úřadem Kaplice ze dne 13.12.2010 ohledně konkludentního vyměření místního poplatku za jiné technické herní zařízení dle obecně závazné vyhlášky Města Kaplice č. 1/2010 za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení.

Pokračování
- 2 -
10A 49/2011

Žalobce v žalobě uvádí, že sdělil Městskému úřadu v Kaplici, kde na území města provozuje výherní hrací přístroj nebo jiné technické zařízení a současně s tím požádal správce poplatku o vyměření místního poplatku platebním výměrem. Správci poplatku rovněž sdělil, že zařízení jím provozovaná podle místní vyhlášky poplatku nepodléhají. Má-li žalovaný odchylný názor, bylo na něm zahájit správní řízení o vyměření místního poplatku. Dle žalobce pokud je správce poplatku názoru odchylného, je důvod pro zahájení postupu k odstranění pochybností a v nalézacím řízení stanovit místní poplatek rozhodnutím. Nevydáním rozhodnutí byl žalobce zkrácen na svých právech. Stanovením místního poplatku považuje žalobce za nezákonné a protiústavní, protože novela zákona o místních poplatcích umožňující vybírání místního poplatku za konkrétní zařízení byla přijata protiústavním postupem. To je dovozováno ze skutečnosti, že novela zákona byla přijata současně s novelou zákona o podpoře sportu. Obsah obou návrhů novel spolu nesouvisí. Nesprávně byl posouzen předmět zpoplatnění místními poplatky. Povinnost odvádět místní poplatky byla nově založena pro technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu. Tímto předpisem je zákon o loteriích. Předmět zpoplatnění byl nesprávně posouzen, nejsou jimi koncové terminály, které jsou pouhými součástmi centrálních loterních systémů. Tento systém lze za technické herní zařízení ve smyslu zákona o místních poplatcích považovat za jeden celek. Zařízení zákonem definováno není. V žalobě jsou žalobcem popisovány provozované hry a poukazuje na to, že herní terminál je koncovní zařízení, který umožňuje provozovat vlastní hru. Samostatně však není své funkce schopen. Vyhláška obce byla přijata v rozporu s judikaturou, kdy sousloví jiné technické zařízení povolené Ministerstvem financí je neurčité a nesrozumitelné a nebylo upřesněno v podzákonném právním předpise. Při stanovení místního poplatku za herní zařízení chybí princip ekvivalence. Stanovením místního poplatku byl žalobce zatížen neústavně konformním způsobem. Adresáty místního poplatku jsou takové subjekty, kterých se týká prvotně zákon o podpoře sportu a jeho novela. Činnost žalobce ve vztahu k podpoře sportu nedoznala žádných změn, a proto se žalobce necítí být adresátem žádného místního poplatku. Dovolává se výkladu ve prospěch poplatníka poplatku, který má být činěn ve prospěch soukromého subjektu. Výběrem místního poplatku je žalobce zatížen nad rámec zákona. Žalobce rovněž uplatnil výhrady k metodickému sdělení Ministerstva financí, které nezohledňuje základní principy a systematiku zákona o loteriích. Sdělení ministerstva je pouhým názorem ministerských úředníků, které není ani pro společnost ani pro města či obce závazné. Neexistuje rovněž zákonná povinnost orgánů obcí se uvedeným sdělením řídit.

Žalovaný ve vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se celou problematikou podrobně zabýval. Žalobu považuje za nedůvodnou, a proto navrhoval její zamítnutí.

Ze správního spisu vyplývá, že žalobce oznámil Městskému úřadu v Kaplici, jaká hrací zařízení na území města na základě povolení Ministerstva financí provozuje. Ve sdělení ohlásil, že jím provozované jiné technické zařízení nepodléhá místnímu poplatku.

Žalobce dne 10.11.2010 zaslal správci poplatku odvolání proti konkludentnímu vyměření místního poplatku za jiné technické herní zařízení, kde hodnotil konkludentní vyměření místního poplatku jako nezákonné a protiústavní.

Na toto odvolání žalobce Městský úřad v Kaplici reagoval ve formálním sdělení, ve kterém vyjádřil názor, že žádný platební výměr dosud nebyl vydán, a proto není odvolání proti konkludentnímu vyměření místního poplatku důvodné. Ohledně povahy provozovaného zařízení odkázal na metodický pokyn Ministerstva financí s tím, že hodnocení neústavnosti Pokračování
- 3 -
10A 49/2011

novely zákona o místních poplatcích nepřísluší správci poplatku. Obecně závazná vyhláška města Kaplice splňuje zákonem stanovené náležitosti.

Žalobce podal dne 1.2.2011 žalobu proti sdělení Městského úřadu Kaplice ze dne 13.12.2010. Usnesením soudu byla tato žaloba odmítnuta a věc byla postoupena žalovanému k vyřízení opravného prostředku. Žalovaný se proto zabýval podanou žalobou, jakoby se jednalo o odvolání proti rozhodnutí prvoinstančního správce poplatku. Napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání žalobce jako nedůvodné zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil s tím, že odvolání není přípustné a konstatoval, že odvolání lze podat pouze proti stanovení daňového základu a daně správcem daně. V případě zaplacení místního poplatku však nedochází ani k jedné z těchto možností, jelikož správce místní poplatek nevyměřuje a rovněž nedochází ani k vydání platebního výměru. Jelikož správcem poplatku nebylo vydáno žádné rozhodnutí o poplatkové povinnosti, dospěl k závěru, že proti zaplacení místního poplatku není možné podat odvolání dle § 48 daňového řádu, resp. dle § 109 daňového řádu v současné době platného. Dle žalovaného správce poplatku nemá povinnost vydat na základě žádosti poplatníka platební výměr při dobrovolném zaplacení poplatku ve lhůtě splatnosti stanovené.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Mezi účastníky je na sporu, zda podané odvolání proti konkludentnímu vyměření místního poplatku je podáním přípustným a zda zamítnutí odvolání pro nepřípustnost bylo provedeno v souladu se zákonem.

V souzené záležitosti se jedná o to, zda žalobce zaplatil v zákonné výši poplatek za provozované jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí. Žalobce si poplatkovou povinnost splnil a poplatek zaplatil vzdor tomu, že v ohlášení rozsah své poplatkové povinnost zpochybnil. K úhradě místního poplatku přistoupil na základě svého rozhodnutí. Správce poplatku pro splnění povinností žalobcem učinil úsudek, že ohledně místních poplatků nedošlo ke sporu. Proto bylo uzavřeno, že místní poplatek byl tudíž vyměřen konkludentně. Tento právní názor žalovaného nemá oporu v předložených podkladech a není správný.

Podle § 140 odst. 1 část věty před středníkem daňového řádu neodchyluje-li se vyměřovaná daň od daně tvrzené daňovým subjektem, správce daně nemusí daňovému subjektu výsledek vyměření oznamovat platebním výměrem. To odpovídá též právní úpravě obsažené v zákoně o místních poplatcích.

Z toho vyplývá, že ke konkludentnímu vyměření dochází na základě rozhodnutí poplatníka, přičemž takové rozhodnutí považuje správce poplatku za správné. Pro konkludentní vyměření poplatku nepostačuje pouze předcházející úvaha správce poplatku o tom, zda se uhrazený poplatek neodchyluje od poplatku podle vyhlášky, ale musí tu být i projev vůle poplatníka. Souladné stanovisko nelze spatřovat výlučně v úhradě poplatku, jestliže poplatník tvrdí, že poplatková povinnost podle vyhlášky jej nestíhá, protože úhradou poplatku může být sledováno předejít například sankcionování pro opožděné či nesprávné zaplacení poplatku. Podstatné je, že žalobce vyjádřil, že jím provozovaná zařízení poplatkové povinnosti nepodléhají, což má za následek, že vyměřený poplatek se odlišuje od tvrzení poplatníka. Jestliže se vyměřená daň od tvrzení poplatníka liší, není tu zákonný předpoklad pro postup žalovaného výsledek vyměření neoznámit platebním výměrem. Podmínky pro Pokračování
- 4 -
10A 49/2011

konkludentní vyměření poplatku proto dodrženy nebyly a bylo povinností správce oznámit vyměření poplatku platebním výměrem.

V projednávané věci žalovaný vychází z názoru, že konkludentní rozhodnutí o místním poplatku bylo vydáno a pro úsudek o tom, je-li dané rozhodnutí způsobilé přezkoumání soudem je rozhodné, je-li konkludentní rozhodnutí v právní moci a existují-li proti němu řádné opravné prostředky využitelné poplatníkem. Soudní přezkum správních rozhodnutí představuje následný prostředek ochrany subjektivních veřejných práv, a proto musí poplatník k ochraně svých práv vyčerpat všechny prostředky zákonem stanovené k jeho ochraně.

Odvolání není podle § 140 odst. 4 daňového řádu přípustné tehdy, neodchyluje-li se vyměřená daň od daně tvrzené daňovým subjektem.

V projednávané věci žalobce tvrdí, že poplatkovou povinnost nemá.

Proto je tu rozpor mezi tvrzením poplatníka a vyměřeným poplatkem. Na daný platební výměr nelze aplikovat § 140 odst. 4 daňového řádu. Platební výměr konkludentně vydaný o místním poplatku je proto odvoláním napadnutelný.

Poplatková povinnost vzniká na základě obecně závazné vyhlášky obce po přistoupení relevantní právní skutečnosti. Žalobce považuje stanovení místního poplatku Městským úřadem Kaplice za nezákonné či protiústavní, proto požaduje přezkum aktu, který tuto poplatkovou povinnost generálně stanoví, tedy obecně závazné vyhlášky obce. Žalobce namítá, že uvedená vyhláška je v rozporu s judikaturou, že lze podat návrh k Ústavnímu soudu na jeho zrušení, kdy vzhledem k jeho normativní povaze je přiměřeně redukován okruh osob aktivně legitimovaných k podání takového návrhu. Krajskému soudu v rámci přezkumu napadeného rozhodnutí však nepřísluší přezkoumávat obecně závaznou vyhlášku obce, v rámci přezkoumání napadeného rozhodnutí se zabývá jen jeho zákonností.

Nedůvodná je námitka žalobce ohledně protiústavního přijetí novely zákona o místních poplatcích, což dovozuje ze skutečnosti, že novela zákona byla přijata současně s novelou zákona o podpoře sportu, takže obsah návrhu novel spolu nesouvisí, neboť krajskému soudu nepřísluší hodnotit protiústavnost zákonů. Posouzení protiústavnosti uvedeného zákona přísluší pouze Ústavnímu soudu. Krajský soud se proto uvedenou výhradou nemohl zabývat.

K výhradě žalobce ohledně metodického sdělení Ministerstva financí soud uvádí, že uvedené sdělení není jak pro soud tak i pro žalovaného závazné, z žádného předpisu nevyplývá povinnost žalovaného se jím řídit. Jedná se pouze o doporučující postup.

Vzhledem k tomu, že správce poplatku měl vydat platební výměr ohledně jeho vyměření krajský soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a současně s odkazem na § 78 odst. 3 s.ř.s. zrušil rozhodnutí – (sdělení) správce poplatku, protože to je stiženo stejnými vadami jako rozhodnutí odvolací instance.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 2 000,- Kč představující zaplacený soudní poplatek.

Pokračování
- 5 -
10A 49/2011

Podle § 51 odst. 1 s.ř.s., nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech, z důvodů stanovených v § 103 odst. 1 s.ř.s. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen podle § 105 odst. 2 s.ř.s. advokátem.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 31. srpna 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru