Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 48/2013 - 36Rozsudek KSCB ze dne 15.05.2013

Prejudikatura

7 Afs 212/2006 - 74


přidejte vlastní popisek

10A 48/2013 - 36

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobce O. N., , proti žalované Policii ČR, Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje, odboru cizinecké policie, v Českých Budějovicích, Pražská 558, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 10.4.2013, č.j. KRPC-19696-61/ČJ-2013-020023,

takto:

Rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, odboru cizinecké policie ze dne 10.4.2013, č.j. KRPC-19696-61/ČJ-2013-020023 se zrušuje z důvodu nepřezkoumatelnosti a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

(1) Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 29.4.2013 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 10.4.2013, č.j. KRPC-19696-61/ČJ-2013-020023, kterým bylo dle ust. § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále též zákon o pobytu cizinců) rozhodnuto o prodloužení doby zajištění za účelem správního vyhoštění, stanovené rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství Pokračování
- 2 -
10A 48/2013

policie Jihočeského kraje, odborem cizinecké policie, oddělením pobytové kontroly, pátrání a eskort pracoviště České Budějovice (dále též OPKPE ČB) ze dne 12.2.2013 č.j. KRPC-19696-26/ČJ-2013-020023, ve spojení s ust. § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, o 60 dnů.

(2) Žalobce v žalobě uvedl, že byl rozhodnutím zkrácen na svých právech, neboť žalovaný porušil ustanovení § 124 zákona o pobytu cizinců ve spojení s článkem 15 odst. 1 a 4 tzv. návratové směrnice (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16.12.2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí) a článek 5 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech z roku 1950 (dále jen „Evropská úmluva“) – „reálný předpoklad vyhoštění“ a dále ustanovení § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců ve spojení s článkem 5 odst. 4 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen „Evropská úmluva“), podle kterého každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné. Současně porušil ustanovení § 123b odst. 1 písm. a) zákona po pobytu cizinců ve spojení s § 2 odst. 3 a § 3 správního řádu a ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu. Tyto žalobní body žalobce dále v žalobě odůvodnil. Uvedl, že v daném případě neexistuje reálný předpoklad, že bude v průběhu svého zajištění vyhoštěn, a zbavení svobody za tímto účelem je proto nutné považovat za nezákonné. Dále žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí nebylo ve vztahu k otázce reálného předpokladu pro vyhoštění řádně odůvodněno. Dále odkázal na konkrétní znění ustanovení obsažených v zákoně o pobytu cizinců vztahujících se k této problematice, citoval z konkrétních článků Evropské úmluvy i návratové směrnice a poukázal i na judikaturu rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu a konkrétně označené rozsudky Nejvyššího správního soudu. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že v minulosti již byl za účelem správního vyhoštění zajištěn, aniž by k realizaci vyhoštění nakonec došlo. Důvodem neuskutečnění tohoto vyhoštění byla neschopnost ukrajinských orgánů vydat v zákonem stanovené maximální době zajištění cestovní doklad. Hlavní překážkou, pro kterou žalobce nemůže být vyhoštěn, je tedy absence platného cestovního dokladu. S ohledem na tuto skutečnost, napadené rozhodnutí neobsahuje jediný relevantní údaj či úvahu žalovaného, ze kterých by bylo možno usuzovat, že se platný cestovní doklad žalobce nyní podaří získat a předpoklad vyhoštění se tudíž bude jevit jako reálný. Žalobce, i s ohledem na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, dále konstatoval, že pouhá teoretická možnost, že vyhoštění cizince se tentokrát snad přece jen podaří, jako důvod pro zajištění nestačí. Žalobce dále poukázal i na další skutečnost, když sdělil, že učinil prohlášení o mezinárodní ochraně ve smyslu ust. § 3a písm. a) bod 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále též zákon o azylu). Poukazovaná žádost sice byla shledána nepřípustnou a řízení v této věci bylo zastaveno, žalobce však proti tomuto rozhodnutí podal žalobu spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku, touto skutečností se však žalovaný žádným způsobem nezabýval. Uvedené skutečnosti jsou přitom rozhodné pro posouzení reálného předpokladu vyhoštění jakožto podmínky dalšího trvání zajištění. Správní orgán neunesl důkazní břemeno ohledně reálného předpokladu vyhoštění žalobce a jeho rozhodnutí je proto nezákonné. Žalobce dále poukázal na periodicitu soudního přezkumu stanovenou čl. 5 odst. 4 Evropské úmluvy a v souvislosti s tímto článkem též na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4.9.2012 č.j. 7 As 97/2012-26, přičemž konstatoval, že délka prodloužení jeho zajištění byla stanovena, v rozporu s tímto článkem a poukazovaným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu na 60 dnů, což ho ve svém důsledku zbavuje práva garantovaného v čl. 5 odst. 4 Evropské úmluvy a je s tímto ustanovením v rozporu. Žalobce napadenému rozhodnutí dále vytýká absenci úvahy, proč v daném případě, s ohledem na nové skutečnosti, nepostačilo ve vztahu k žalobci uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, namísto prodloužení jeho zajištění. K tomuto žalobce dále uvedl, že otázka Pokračování
- 3 -
10A 48/2013

možné aplikace zvláštních opatření za účelem vycestování tak musí být zkoumána nejen v prvním rozhodnutí o zajištění cizince, ale po celou dobu jeho pobytu v zařízení pro zajištění cizinců a též i při rozhodování o prodloužení doby jeho zajištění. Existenci těchto nových skutečností žalobce zdůvodnil odkazem na svůj aktuální rodinný život na území ČR, ke kterým se žalovaný v napadeném rozhodnutí žádným způsobem nevyjádřil. Žalobce má na území ČR přítelkyni T. K., se kterou v současné době očekávají narození prvního potomka. Na základě této skutečnosti jsou tak dány předpoklady pro uložení zvláštního opatření podle ust. § 123b zákona o pobytu cizinců, těmito skutečnostmi se však žalovaný žádným způsobem nezabýval. Samotné zajištění žalobce představuje porušení jeho práva na rodinný život garantovaný čl. 8 Evropské úmluvy, neboť nemůže žít se svou družkou a pečovat o ni v době, kdy očekávají potomka. Vzhledem k tomu, že žalovaný správní orgán nezjistil a nepřihlédl k těmto okolnostem případu, které mají podstatný vliv na závěr o nezbytnosti zajištění žalobce, porušil svým postupem ust. § 2 odst. 4 správního řádu , což ve svém důsledku vedlo k nesprávné aplikaci ust. § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců a k nepřiměřenému zásahu do práv žalobce, z tohoto důvodu navrhuje napadené rozhodnutí zrušit. Žalobce dále uvedl, že nežádá o nařízení jednání v dané věci.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

(3) Žalovaná ve vyjádření k žalobě, které bylo soudu doručeno dne 9.5.2013, navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žalobce byl přistižen ostrahou obchodního centra v Českých Budějovicích při spáchání drobné krádeže. Byl předán policii a téhož dne zajištěn, neboť lustrací v policejních databázích bylo zjištěno, že žalobce je veden jako nežádoucí osoba s dobou platnosti od 12.12.2010 do 26.8.2017. Se žalobcem byly dne 11.2.2013 zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázáním, neboť je vedeno zkrácené přípravné řízení v souvislosti s nerespektováním rozhodnutí o správním vyhoštění žalobcem ze dne 20.7.2012. Žalobci bylo uloženo správní vyhoštění s platností do 26.8.2017, které nabylo právní moci dne 26.7.2012. Žalobce nerespektoval správní vyhoštění a zdržoval se od 27.8.2012 do 11.2.2013 na území členských států Evropské unie neoprávněně. Správní orgán posoudil veškeré zjištěné skutečnosti a uzavřel, že je třeba žalobce umístit do zařízení pro zajištění cizinců, neboť nepostačuje uložení zvláštního opatření, navíc žalobce opakovaně nesplnil povinnost opustit území ČR. Žalobce přicestoval do ČR dne 11.8.2003 legálně na jednorázové vízum s oprávněním pobytu po dobu 16 dní do 24.8.2003. Z ČR nevycestoval a do 10.2.2005 se zdržoval na území ČR neoprávněně. Proto mu bylo uloženo správní vyhoštění z území ČR na dobu 5 let a byl

zařazen v evidenci nežádoucích osob od 10.2.2005 do 10.2.2010. Žalobce nevycestoval a další kontrolou v srpnu 2010 bylo zjištěno, že maří rozhodnutí o správním vyhoštění. Současně odstranil z cestovního pasu AT 717245 č. l. 25 – 32, neboť na těchto stranách bylo vylepeno české vízum. Dne 18.8.2010 bylo vydáno další rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce, v němž bylo stanoveno, že žalobce musí vycestovat do 30 dnů po zániku překážky k vycestování, tuto překážku představovalo trestní řízení ve věci přečinu krádeže, které bylo se žalobcem vedeno a dále ve věci přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a přečinu padělání a pozměňování veřejné listiny. Žalobce byl dne 6.10.2010 Okresním soudem v Českém Krumlově shledán vinným z trestné činnosti a byl vydán trestní příkaz č.j. 1T 179/2010-88, v němž byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce 2 let. Žalobce byl po právní moci rozhodnutím dne 11.11.2010 povinen do 30 dnů vycestovat z území ČR. Tuto povinnost nesplnil a dále mařil rozhodnutí o správním vyhoštění, které bylo vykonatelné od 12.12.2010 Pokračování
- 4 -
10A 48/2013

do 12.12.2015. Žalobce byl zajištěn a doba jeho zajištění byla stanovena na 90 dnů z důvodu, že neměl platný cestovní doklad. Dne 8.3.2011 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany na území ČR. Se žalobcem bylo dále zahájeno dne 24.2.2011 trestní řízení pro opakovaný přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Řízení bylo na základě domluvy zastaveno. Pokračování v trestním řízení se jevilo jako neúčelné, neboť žalobce byl zajištěn v Zařízení pro zajištění cizinců v Poštorné, což bylo lze považovat v dané věci jako postačující. Správní orgán rozhodl dne 11.5.2011 o prodloužení doby zajištění za účelem správního vyhoštění. Důvodem byla skutečnost, že se nedařilo ověřit totožnost cizince a obstarat mu nový doklad totožnosti, neboť žalobce nevlastnil žádný cestovní doklad. Žalobce požádal o mezinárodní ochranu, která mu byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná, proti tomuto rozhodnutí podal žalobu a zároveň podal žalobu proti rozhodnutí o prodloužení zajištění. Tato žaloba byla dne 7.6.2011 zamítnuta. Žalobce byl dne 19.7.2011 předán ze zajištění Ministerstvu vnitra. Byl mu vystaven průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany a byl přihlášen k pobytu v Pobytovém středisku Havířov. Žalobce dne 18.10.2011 svévolně opustil Pobytové středisko v Havířově a neuvedl adresu pobytu. Z toho důvodu bylo řízení o udělení mezinárodní ochrany ze dne 23.5.2012 usnesením Krajského soudu v Brně zastaveno. Správní orgán vyslovil domněnku, že jednání cizince bylo vedeno snahou, aby byl propuštěn ze zařízení pro zajištění cizinců a mohl se volně pohybovat po území ČR. Dále se totiž o pokračování řízení o udělení mezinárodní ochrany nezajímal. Z území ČR neodcestoval. Byla zjištěna adresa pobytu žalobce dne 20.7.2012 a bylo mu doručeno rozhodnutí o správním vyhoštění, které nabylo právní moci 26.7.2012. Žalobce byl zařazen do evidence nežádoucích osob do 26.8.2017.

(4) V průběhu zajištění v zařízení pro zajištění cizinců požádal o mezinárodní ochranu. O této žádosti bylo Odborem azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR dne 26.3.2013 rozhodnuto jako o nepřípustné a řízení bylo zastaveno. Dne 6.3.2013 cizinec podal ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích žalobu proti rozhodnutí o zajištění za účelem správního vyhoštění. O této žalobě bylo krajským soudem rozhodnuto rozsudkem ze dne 18.3.2013 č.j. 10 A 23/2013-24 tak, že žaloba byla zamítnuta.Rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany nabylo právní moci dne 4.4.2013. Proti tomuto rozhodnutí podal cizinec ke Krajskému soudu v Praze dne 9.4.2013 žalobu spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku této žalobě. O této žalobě, jakož i o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, nebylo Krajským soudem v Praze dosud rozhodnuto. Dne 5.4.2013 obdržel žalovaný žádost cizince o přezkoumání důvodů jeho zajištění, a to s odkazem na nové informace týkající se jeho vztahu s přítelkyní T. K., jenž je státní občankou ČR a v současné době je těhotná. K osobě své přítelkyně žalobce neuvedl žádné další údaje, tato osoba tudíž nemohla být správním orgánem kontaktována. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem vydal správní orgán dne 10.4.2013 rozhodnutí č.j. KRPC-19696-61/CJ-2013-020023, kterým rozhodl o prodloužení zajištění žalobce o 60 dnů. Dne 19.4.2013 byla správnímu orgánu doručena žádost o zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 20.7.2013 s přiloženým prohlášením T. K.. Správní orgán se na základě poskytnutých údajů pokusil ztotožnit T. K. v centrálním registru obyvatel, v registru však tato nebyla, dle předložených údajů, nalezena. Následující podrobnou lustrací bylo zjištěno, že se zřejmě jedná o T. K. nar. dne 23.8.1990 v Českém Krumlově, ke dni vyjádření žalovaného se však nepodařilo zjistit, zda bylo předvolání T. K. řádné doručeno. Žalovaný dále sdělil, že ohledně těchto skutečností bude podniknuto další šetření. Správní orgán přistoupil k vydání nového rozhodnutí, kterým prodloužil dobu zajištění o 60 dnů, neboť dne 4.4.2013 odpadla překážka vzniklá podáním žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. Dne 8.4.2013 zaslal správní orgán žádost o ověření totožnosti a vydání náhradního cestovního dokladu žalobce. Správní orgán je přesvědčen, že doba prodloužení zajištění žalobce je dostatečná k dokončení realizace správního vyhoštění. Pokračování
- 5 -
10A 48/2013

Doba stanovená k prodloužení zajištění ani v nejširší míře nenaplňuje maximální možnou dobu zajištění, která je stanovená zákonem. Žalovaný dále uvedl, že správní orgán nepovažoval využití zvláštního opatření za účelem vycestování dle ust. § 123b zákona o pobytu cizinců v tomto případě za postačující opatření, neboť žalobce nemá v ČR žádné rodinné, pracovní či jiné důležité vazby, neuvedl žádnou adresu, kde by se mohl zadržovat, naopak uvedl, že se neustále pohybuje. Vzhledem k tomu, že žalobce uvedl, že z ČR vycestovat nechce, hrozí zde reálné nebezpečí, že ze Schengenského prostoru sám z vlastní vůle nevycestuje.

(5) K námitce žalobce, že s ohledem na probíhající řízení o mezinárodní ochraně a neúspěšná opakovaná zajištění v minulosti, neexistuje reálný předpoklad, že bude žalobce v průběhu svého zajištění vyhoštěn, a zbavení svobody za tímto účelem je proto třeba považovat za nezákonné. Žalovaný vyslovil domněnku, že otázka reálnosti předpokladu správního vyhoštění byla odůvodněna dostatečně, dle jeho zjištění, bylo ukrajinskými orgány v rámci procesu vydání cestovního dokladu žalobce postupováno rychleji, a to i s ohledem na dispozici nyní již neplatným cestovním dokladem. V současné době se čeká pouze na ukončení řízení u Krajského soudu v Praze. Rozhodnutí tohoto soudu však žalovaný nemůže předvídat a stejně tak nelze předvídat další postup žalobce. K námitce žalobce ohledně jeho přítelkyně T. K., která je v současné době těhotná, žalovaný uvedl, že tato skutečnost mu byla sdělena až dne 5.4.2013. Žalobce neposkytl potřebné údaje k identifikaci této osoby a navíc sdělil, že s touto osobou nesdílí společnou domácnost. Opravdová totožnost T. K. není správnímu orgánu dosud známa, neboť udávané datum jejího narození v registru nefiguruje, ona sama žádné kroky, kterými by informovala správní orgán, neučinila. Tvrzení žalobce, kterým namítá svůj vztah s přítelkyní T. K., která je těhotná, považuje žalovaný za účelové tvrzení, a to i s ohledem na žalobcovu předchozí výpověď, kde sdělil, že na území ČR žádný trvalý vztah nemá a rovněž zde nemá ani žádné vazby rodinné. Žalovaný dále uvedl, že rozhodnutí o prodloužení zajištění za účelem správního vyhoštění cizince je v souladu s veřejným zájmem a plně odpovídá okolnostem případu. Neoprávněné jednání cizince bylo po důsledném zvážení správního orgánu jednoznačně prokázáno. Žalovaný se dále domnívá, že doba trvání zajištění stanovená v napadeném rozhodnutí, je přiměřená. Správní orgán nepostupoval v rozporu s ust. § 3 správního řádu, neboť učinil veškeré úkony, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a jednal v souladu se zákony. Vycházel ze skutečně zjištěného stavu věci a při posuzování důvodů zajištění shledal v jednání žalobce rozpor se zájmy společnosti na dodržování podmínek stanovených pro pobyt cizinců. Jednání žalobce nezaručuje, že samostatně vycestuje a dobrovolně se vrátí do domovského státu. To je znesnadněno skutečností, že nevlastní žádný cestovní doklad opravňující jej k vycestování a z jednání, které posuzoval žalovaný, vyplývá, že nebyl ochoten si jej sám opatřit na domovském zastupitelském úřadu. Proto bylo vydáno rozhodnutí o zajištění, které je v souladu se zákonem. Správní orgán činí po celou dobu zajištění cizince vše pro to, aby jeho zajištění bylo co nejkratší, ve věci však vyvstávala objektivní překážka, když cizinec podal žalobu ke Krajskému soudu v Praze proti neudělení mezinárodní ochrany spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku této žalobě, o které dosud nebylo rozhodnuto. Správní orgán nemůže do tohoto řízení zasahovat a stejně tak nemůže předjímat jeho závěr. Žalovaný vyslovil souhlas, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 s.ř.s.

III. Obsah správních spisů

Pokračování
- 6 -
10A 48/2013

(6) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

(7) Žalobce přicestoval do ČR dne 11.8.2003 na jednorázové vízum k pobytu do 90 dnů s oprávněním k pobytu na území ČR po dobu 16 dní od vstupu na území do 24.8.2003. Na území ČR se však zdržoval dále do 10.2.2005, kdy mu bylo tohoto dne uděleno správní vyhoštění z území ČR s dobou platnosti na dobu 5 let do 10.2.2010. Žalobce byl zařazen do evidence nežádoucích osob od 10.2.2005 do 10.2.2010. Rozhodnutí nerespektoval a pobýval dále do 18.8.2010 neoprávněně na území ČR, převážně na území města Český Krumlov. V té době bylo kontrolou zjištěno, že žalobce pobývá na území ČR neoprávněně, mařil rozhodnutí o správním vyhoštění.

(8) S ohledem na zjištěné skutečnosti bylo vydáno další rozhodnutí o správním vyhoštění do 30 dnů po zániku překážky k vycestování. Tuto překážku představovalo trestní řízení, které bylo ukončeno dne 6.10.2010 vydáním trestního příkazu Okresního soudu v Českém Krumlově, ve kterém byl žalobce shledán vinným z trestné činnosti a odsouzen k podmíněnému trestu. Dne 11.11.2010, kdy nabyl trestní příkaz právní moci odpadla žalobci překážka k vycestování z ČR a jeho povinností bylo do 30 dnů opatřit si cestovní doklad a vycestovat. Žalobce nadále správní vyhoštění nerespektoval a byl dne 23.2.2011 kontrolován hlídkou Policie ČR v Českém Krumlově v ubytovacím zařízení Penzion Vyšehrad. Poté byl zajištěn a předán k ukončení neoprávněného pobytu na území ČR, neboť opakovaně mařil výkon správních rozhodnutí. Správní orgán opakovaně rozhodl o správním vyhoštění, které bylo vykonatelné od 12.12.2010 a s ohledem na dobu vyhoštění 5 let do 12.12.2015. Současně byl žalobce zajištěn na 90 dnů s ohledem na to, že neměl platný cestovní doklad. Dne 8.3.2011 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany na území ČR. Zároveň s ním bylo dne 24.2.2011 zahájeno trestní řízení pro opakovaný přečin maření úředního výkonu rozhodnutí a vykázání. Toto řízení bylo zastaveno s odůvodněním neúčelnosti tohoto řízení, neboť žalobce byl zajištěn v zařízení pro Zajištění cizinců v Poštorné. Dne 11.5.2011 bylo vydáno rozhodnutí o prodloužení doby zajištění za účelem správního vyhoštění, neboť se nepodařilo ověřit totožnost žalobce a obstarat žalobci nový doklad totožnosti. Žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná. Proti zamítnutí žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podal žalobce žalobu, o které bylo řízení usnesením Krajského soudu v Brně zastaveno. Stalo se tak s odůvodněním, že žalobce dne 18.10.2010 svévolně opustil pobytové středisko v Havířově a neuvedl adresu pobytu. Z území ČR neodcestoval.

(9) Žalobci bylo doručeno další rozhodnutí o správním vyhoštění, neboť byla zjištěna jeho adresa, a to dne 20.7.2012. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 26.7.2012 a byl současně zařazen do evidence nežádoucích osob do 26.8.2017. Žalobce byl dne 11.2.2013 přistižen ostrahou v obchodním centru IGY v Českých Budějovicích při páchání drobné krádeže. Téhož dne byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a vedeno zkrácené přípravné řízení, neboť žalobce nerespektoval rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 27.10.2012, které mu bylo uloženo s platností do 26.8.2017. Žalovaný měl k dispozici výsledek hledání v databázi daktyloskopických karet pod č.j. KRPC-19696-7/ČJ-2013-020023 a výpisy evidencí policie k osobě žalobce pod č.j. KRPC-19696-2/ČJ-2013-020023. Žalovaný správní orgán rozhodl dne 12.2.2013 pod č.j. KRPC-19696-26/ČJ-2013-020023 o zajištění žalobce podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění byla ve smyslu § 124 odst. 3 ve spojení s § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců stanovena na 60 dnů. Pokračování
- 7 -
10A 48/2013

(10) Dne 15.2.2013 učinil žalobce, v souladu s ust. § 3a písm. a) bod 4 zák. č. 325/1999, o azylu, v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá – Jezová prohlášení o mezinárodní ochraně.

(11) Dne 6.3.2013 byla Krajskému soudu v Českých Budějovicích doručena žaloba směřující proti rozhodnutí žalovaného o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění ze dne 12.2.2013 pod č.j. KRPC-19696-26/ČJ-2013-020023. Žaloba byla rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.3.2012 č.j. 10 A 23/2013-24 zamítnuta.

(12) Dne 5.4.2013 podal žalobce žádost o přezkoumání důvodů jeho zajištění, a to s odkazem na probíhající řízení o udělení mezinárodní ochrany, které dosud nebylo pravomocně skončeno. Dalším důvodem této žádosti byla uvedena skutečnost, že žalobce má vztah s T. K., státní občankou ČR, která je těhotná. Dne 8.4.2013 byl, s ohledem na tyto žalobcem nově tvrzené skutečnosti, správním orgánem učiněn úřední záznam, z něhož vyplývá, že se na základě žalobcem uvedených údajů nepodařilo osobu jeho přítelkyně kontaktovat, v této věci bude prováděno další šetření.

(13) Dne 10.4.2013 bylo žalovaným vydáno pod č.j. KRPC-19696-61/ČJ-2013-020023 rozhodnutí o prodloužení doby žalobcova zajištění za účelem správního vyhoštění, přičemž doba prodloužení zajištění byla stanovena na 60 dnů. Dne 10.4.2013 byl žalovaným sepsán protokol o vyjádření účastníka správního řízení, v jehož rámci se žalobce vyjádřil k jím nově uváděným skutečnostem ohledně jeho vztahu k T. K.. Žalobce sdělil, že jeho přítelkyně je českou občankou, společnou domácnost nesdílejí. Přítelkyni žalobce dříve do protokolu neuvedl, neboť jí chtěl ušetřit problémy s policií. S přítelkyní udržují intimní vztah, během posledního hovoru žalobci sdělila, že je těhotná a žalobce je pravděpodobným otcem dítěte.

(14) Dne 17.4.2013 podal žalobce žádost o zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění, neboť k tomuto dni došlo k zásadní změně okolností, které byly důvodem pro vydání správního vyhoštění. Žalobce v žádosti odkázal na svůj vztah s přítelkyní T. K., která je v současné době těhotná. Žalobce v žádosti dále odkázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a rovněž na judikaturu Nejvyššího správního soudu. K uvedené žádosti bylo připojeno též prohlášení přítelkyně T. K., jehož obsahem je též žádost, aby byla přibrána jako osoba zúčastněná do řízení o správním vyhoštění žalobce. Dne 26.4.2013 byla T. K. správním orgánem vyzvána k podání vysvětlení, ke kterému se měla dostavit dne 7.5.2013. T. K. se k podání vysvětlení dne 7.5.2013 nedostavila s tím, že správnímu orgánu není známo, zda se předvolání podařilo doručit.

(15) Dne 29.4.2013 byla Krajskému soudu v Českých Budějovicích doručena žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10.4.2013 č.j. KRPC-19696-61/ČJ-2013-020023 o prodloužení zajištění za účelem správního vyhoštění.

(16) Dne 3.5.2013 byl správním orgánem učiněn záznam s tím, že cestovní doklad pro žalobce již byl zajištěn a čeká se pouze na výsledek soudního řízení ve věci přiznání odkladného účinku žalobě proti neudělení ochrany.

IV. Právní názor soudu

Pokračování
- 8 -
10A 48/2013

(17) Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud ve věci rozhodl bez nařízeného jednání, neboť byly splněny podmínky stanovené v § 51 s.ř.s. Žalobce ve smyslu poučení podle § 172 odst. 5 zákona po pobytu cizinců, kterého se mu dostalo v žalobou napadeném rozhodnutí, přímo v žalobě sdělil, že nežádá o nařízení jednání v této věci. Stejně tak se vyjádřila žalovaná ve svém vyjádření k žalobě.

(18) Podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců je policie oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění, anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto, nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud cizinec nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění. Zajištění cizince je přípustné jen za podmínek vymezených zákonem o pobytu cizinců a zároveň ústavním pořádkem České republiky. Sleduje zákonem vymezený účel, kterým může být obrana proti nepovolenému vstupu cizince na území nebo realizace jeho vyhoštění či vydání. Zároveň podle článku 15 odst. 1 návratové směrnice mohou členské státy zajistit pouze státního příslušníka třetí země, o jehož navrácení probíhá řízení, a to za účelem přípravy návratu nebo výkonu vyhoštění, zejména v případech, kdy hrozí nebezpečí skrývání nebo dotčený státní příslušník třetí země se vyhýbá přípravě návratu či uskutečňování vyhoštění nebo je jinak ztěžuje, přičemž lze k zajištění přikročit pouze tehdy, nemohou-li být v konkrétním případě účinně uplatněna jiná, dostatečně účinná, avšak mírnější donucovací opatření.

(19) Podle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Při stanovení doby trvání zajištění je policie povinna zohlednit případy nezletilých cizinců bez doprovodu a rodin či jiných osob s dětmi. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem správního vyhoštění je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.

(20) Podle § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců doba zajištění nesmí překročit 180 dnů a počítá se od okamžiku omezení osobní svobody. Dle odst. 2 je policie oprávněna prodlužovat dobu trvání zajištění podle § 124 i nad dobu stanovenou v odst. 1 větě první za podmínky, že vyhoštění cizince je uskutečnitelné v době trvání zajištění pokud cizinec (a) v průběhu zajištění zmařil výkon správního vyhoštění, nebo (b) uvádí nepravdivé údaje, které jsou nezbytné pro zajištění náhradního cestovního dokladu. Dle odst. 3 tohoto ustanovení doba trvání zajištění nesmí překročit v souhrnu 545 dnů a počítá se od okamžiku omezení osobní svobody.

(21) Podle § 126 písm. a) zákona o pobytu cizinců je policie povinna po celou dobu zajištění cizince zkoumat, zda důvody zajištění trvají. Dle § 127 odst. 1 tohoto zákona musí být zajištění bez zbytečného odkladu ukončeno (a) po zániku důvodu zajištění, (b) rozhodne-li soud ve správním soudnictví o zrušení rozhodnutí o zajištění cizince nebo zrušení rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění a policie nevydá nové rozhodnutí do 3 dnů od právní moci rozsudku, (c) nařídil-li soud podle zvláštního právního předpisu propuštění cizince, (d) je-li cizinci udělen azyl nebo doplňková ochrana, (e) je-li cizinci povolen Pokračování
- 9 -
10A 48/2013

dlouhodobý pobyt za účelem ochrany území, (f) rozhodlo-li ministerstvo o povinnosti cizince setrvat v přijímacím středisku nebo zařízení pro zajištění cizinců až do vycestování podle zvláštního předpisu. Dle odst. 2 prohlášení o úmyslu požádat o mezinárodní ochranu v průběhu zajištění není důvodem pro ukončení zajištění. Zároveň podle čl. 15 odst. 4 návratové směrnice, ukáže-li se, že reálný předpoklad pro vyhoštění přestal z právních nebo jiných důvodů existovat nebo že přestaly existovat podmínky uvedené v odst. 1, ztrácí zajištění odůvodnění a dotčená osoba musí být bezodkladně propuštěna.

(22) Žalobce předně namítá neexistenci reálného předpokladu svého vyhoštění v průběhu doby, po kterou je zajištěn, a to s ohledem na řízení o mezinárodní ochraně a rovněž s ohledem na opakovaná neúspěšná zajištění v minulosti. Reálný předpoklad jeho vyhoštění v průběhu zajištění navíc nebyl žalovaným v napadeném rozhodnutí dostatečně odůvodněn.

(23) Dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu lze v zásadě cizince zajistit, jak ostatně zmiňuje i žalobce, dle § 124 zákona o pobytu cizinců jen tehdy, je-li výkon správního vyhoštění alespoň potenciálně možný. To vyplývá kupříkladu z rozsudku NSS ze dne 15.4.2009 č.j. 1 As 12/2009-61, publ. pod č. 1850/2009 Sb. NSS, resp. též rozsudku NSS ze dne 19.1.2011, č.j. 1 As 1/2011-80, body 49 – 53. Z uvedených rozhodnutí je zřejmé, že výkon správního rozhodnutí musí být alespoň potenciálně možný. V projednávané věci krajský soud z obsahu správního spisu zjistil, že jedním z důvodů, proč v minulosti nedošlo k realizaci správního vyhoštění žalobce, je absence cestovního dokladu, který měl být žalobci vydán ukrajinskými správními orgány. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo dále zjištěno, že v předešlém řízení již byl žalobci opatřen náhradní cestovní doklad, který je v době rozhodování soudu již neplatný, nicméně je k dispozici a proces ověřování a opatřování nového platného dokladu tímto byl urychlen. Krajský soud dále z obsahu spisu, konkrétně z úředního záznamu žalovaného ze dne 5.3.2013 zjistil, že v současné době byl žalobci pořízen cestovní doklad nový. Krajský soud tudíž nemůže souhlasit s námitkou žalobce, dle které se žalovaný v napadeném rozhodnutí žádným způsobem nevypořádal s otázkou reálného předpokladu vyhoštění.

(24) Žalobce dále poukázal na jím učiněné prohlášení o mezinárodní ochraně ve smyslu § 3a písm. a) bodu 4 zákona o azylu, které má rovněž vliv na reálný předpoklad realizace správního vyhoštění. I tato skutečnost však byla žalovaným v napadeném rozhodnutí reflektována, neboť žalovaný tuto skutečnost zmínil s tím, že žádost o mezinárodní ochranu byla zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí podal cizinec ke Krajskému soudu v Praze dne 9.4.2013 žalobu spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku této žalobě. O této žalobě, jakož i o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, nebylo Krajským soudem v Praze dosud rozhodnuto. Ani tato skutečnost však nemůže zapříčinit neexistenci reálného předpokladu správního vyhoštění, neboť v případě, že předmětné žalobě nebude přiznán odkladný účinek, lze správní vyhoštění realizovat bez ohledu na další průběh tohoto řízení. Tyto žalobcem uvedené skutečnosti tudíž neimplikují pouze teoretickou možnost správního vyhoštění a nelze říci, že by se žalovaný ve svém rozhodnutí s těmito skutečnostmi nevyrovnal.

(25) Soud proto v této souvislosti uzavřel, že není důvodná námitka, že správní orgán neunesl důkazní břemeno ohledně reálného předpokladu vyhoštění, neboť žalovaný v daném případě nemůže dovozovat závěry rozhodnutí Krajského soudu v Praze v řízení o žalobě proti rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany. Žalovaný se navíc dostatečně vypořádal též s námitkou žalobce ohledně problémů s vydáním cestovního dokladu, který je, jak soud již Pokračování
- 10 -
10A 48/2013

zmínil, v současné době vyhotoven. Soud neshledal důvodnou ani námitku, že délka trvání zajištění žalobce byla stanovena v rozporu s žalobcem citovanými články 5 odst. 4 Evropské úmluvy. K tomu je třeba zdůraznit, že dobu zajištění stanovoval správní orgán na základě skutkového stavu, který je doložen písemnostmi založenými ve správním spise. Tyto skutečnosti také ovlivnily rozhodnutí o době zajištění, kdy jak žalovaná strana uvedla v žalobou napadeném rozhodnutí, vycházela ze skutečnosti, že žalobce nedisponuje na území ČR žádným platným dokladem totožnosti, a tudíž je nutné obstarat doklad pro žalobce cestou Ředitelství služby cizinecké policie v Praze, které zabezpečuje potřebné cestovní a přepravní doklady. Žalobci, jak vyplývá z vyjádření žalované, již byl náhradní cestovní doklad opatřen.

(26) Žalobce dále namítl, že žalovaný dostatečně nezvážil možnost uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, namísto prodloužení jeho zajištění, a to především s ohledem na nové okolnosti, které v dané věci nastaly. Žalobce v této souvislosti poukázal na znění § 126 písm. a) zákona o pobytu cizinců, dle kterého je policie povinna zkoumat, zda důvody zajištění trvají, po celou dobu pobytu cizince v Zařízení pro zajištění cizinců. Policie je tuto skutečnost povinna zkoumat i v rámci rozhodování o prodloužení doby zajištění cizince. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že žalovanému byly skutečnosti týkající se jeho rodinného života známy již v den vydání předmětného rozhodnutí o prodloužení zajištění, což dokládá odkazem na napadené rozhodnutí, v němž žalovaný uvedl, že od žalobce obdržel žádost o přezkoumání důvodů zajištění, a to z toho důvodu, že žalobce má vztah s občankou ČR, která je v současné době těhotná. Tato skutečnost byla krajským soudem ověřena z obsahu správního spisu, a to konkrétně z obsahu samotné žádosti žalobce o přezkoumání důvodů zajištění, jejíž součástí je též prohlášení přítelkyně žalobce, ale též z protokolu o vyjádření účastníka ze dne 10.4.2013.

(27) Krajský soud považuje tuto námitku žalobce za důvodnou, a to především z toho důvodu, že žalovaný tyto žalobcem nově uvedené skutečnosti v napadeném rozhodnutí žádným způsobem nezhodnotil. Žalovaný k tvrzení žalobce ohledně jeho rodinného života uvedl pouze to, že tuto informaci obdržel až dne 5.4.2013 a tato nová skutečnost, kterou účastník nikdy předtím neuvedl, bude nadále šetřena. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný se informací žalobce týkající se jeho vztahu s přítelkyní T. K., která je občankou ČR, nijak nezabýval, pouze uvedl, že tato informace bude dále ověřována. Ze správního spisu je zřejmé, že tato informace byla žalovanému známa již dne 5.4.2013, z úředního záznamu ze dne 8.4.2013 vyplynulo, že žalovaný již k tomuto dni byl obeznámen s tím, že na základě žalobcem poskytnutých údajů o jeho přítelkyni, se tuto nepodařilo dohledat. Tyto zjištěné skutečnosti však žalovaný do napadeného rozhodnutí již nepromítl, naopak pouze konstatoval, že tyto nové skutečnosti budou dále šetřeny. Nevypořádání žalobcem uvedeného tvrzení má za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Argumentaci k tomuto tvrzení žalobce žalovaný uvedl až ve vyjádření k žalobě. Vyjádření žalovaného není součástí rozhodnutí a nemůže nahradit odůvodnění rozhodnutí, které soud přezkoumává. Posouzení tvrzení žalobce mělo být součástí napadeného rozhodnutí. Pokud žalovaný považoval tvrzení žalobce za účelové a nedostatečné, měl toto hodnocení uvést do odůvodnění rozhodnutí. Pokud žalovaný pouze uvedl, že nová skutečnost bude přezkoumána a bude provedeno šetření, nevypořádal přezkoumatelným způsobem možnost uložení zvláštního opatření a rodinného života žalobce na území ČR. Pokud žalovaný nemohl ztotožnit žalobcem uváděnou osobu vzhledem k nedostatečným údajům a osoba, kterou žalobce uvedl, nebyla evidována v centrálním registru, měl právě tuto podstatnou skutečnost do rozhodnutí uvést a vyvodit z ní vzhledem k tvrzení žalobce odpovídající závěry. Nic z toho v rozhodnutí žalovaný neuvedl. Pokračování
- 11 -
10A 48/2013

Proto je jeho rozhodnutí pro absenci úvah a hodnocení ohledně tvrzení žalobce nepřezkoumatelné.

(28) Na tomto závěru nemůže již nic změnit skutečnost, že dne 13.5.2013 byl krajskému soudu žalovaným doručen protokol o podání vysvětlení T. K. ze dne 12.5.2013, ze kterého je zřejmé, že T. K. s žalobcem nikdy žádný poměr neměla, zná ho jen od vidění a nikdy s ním v kontaktu nebyla. Dále uvedla, že těhotná není a nikdy nebyla. Prohlášení o vztahu s žalobcem, které bylo součástí žádosti o přezkum správního vyhoštění, nikdy neviděla a toto prohlášení nepsala. Tento protokol byl pořízen po vydání napadeného rozhodnutí a údaje v něm obsažené nemohou nahradit absentující úvahy žalovaného v žalobou napadeném rozhodnutí. Dodatečně pořízený protokol nemůže zhojit nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Soud nemůže tuto vadu rozhodnutí zhojit v rámci soudního přezkumu, neboť soudu nepřísluší nahradit úvahy správního orgánu.

V. Závěr, náklady řízení

(29) Soud proto uzavřel z důvodů výše uvedených, že žaloba byla důvodná, a proto rozhodnutí žalovaného podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc tomuto vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud nepřehlédl též žádost žalobce o ustanovení zástupce, která byla tomuto soudu doručena až dne 13.5.2013. S ohledem na bezprostřednost tohoto rozhodnutí však považoval tuto žádost za bezpředmětnou a rovněž s ohledem na hospodárnost tohoto řízení o ní již nerozhodoval.

(30) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti žalobce důvodné vynaložení nákladů neprokázal. Soud proto rozhodl tak, že žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, Pokračování
- 12 -
10A 48/2013

vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 15. května 2013


Samosoudkyně:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru