Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 47/2013 - 51Rozsudek KSCB ze dne 29.08.2013


přidejte vlastní popisek

10A 47/2013 - 51

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Ing. L. P., bytem X, právně zast. Mgr. Michalem Majchrákem, advokátem v Českých Budějovicích, U Sirkárny 467/2a, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 18.3.2013 č.j. X, takto:

Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 18.3.2013 č.j. X a rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 11.12.2012 č.j. SU/5850/2012 Bd se zrušují pro vady řízení a věc se v rací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 9.800,- Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalobce.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, stavebního úřadu ze dne 11.12.2012, jímž mu bylo odňato vlastnické právo k pozemkům parc.č. 474/117, 474/118 a 489/39 v katastrálním území Hůry.

Pokračování
- 2 -
10A 47/2013

Žalobce má za to, že rozhodnutí o vyvlastnění je v rozporu s právními předpisy. Nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že byl nesprávně aplikován § 4 odst. 3 zákona, dle něhož žalobce požádal o rozšíření vyvlastnění. Žádost o rozšíření uplatnil mimo jiné dne 22.8.2012 v rámci písemních připomínek, což vyplývá z protokolu o ústním jednání ve vyvlastňovacím řízení ze dne 22.8.2012, kde žádal o rozšíření vyvlastnění, jestliže uvedl „nenavrhli jste odkoupení zbytkových parcel; bez mého souhlasu rozdělujete můj majetek na čtyři parcelní čísla – poté si vyzobete, co potřebujete; dále nevyužitelné znehodnocené, bezcenné zbytky ponecháte vlastníkovi“. Z toho plyne, že požadoval rozšíření vyvlastnění i na dva „zbytkové pozemky“. O rozšíření vyvlastnění rovněž požádal téhož dne v rámci ústního jednání před Magistrátem města České Budějovice. Nesprávně proto žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že pouze obecně poukazoval na znehodnocení původních pozemků jejich rozdělením a ponechání zbylých pozemků v jeho vlastnictví. S tímto závěrem žalobce nesouhlasí, neboť žalovaný zpřísnil možnost využití práva, které žalobci náleží, tj. že může požádat o rozšíření vyvlastnění i na další pozemky. Žalobce vystupoval jako laik, proto má za to, že správní orgán ho mohl v řízení poučit, že má možnost takovou žádost podat, jestliže s formulací jeho žádosti o vyvlastnění nesouhlasil a domníval se, že je nesprávná. Žalobce má za to, že Magistrát města České Budějovice vycházel z toho, že jde o žádost o rozšíření o vyvlastnění, jestliže v rozhodnutí uvedl, že „co se týče námitky o ponechání nevyužitelných, znehodnocených a bezcenných zbytků vlastníkovi, vyvlastňovací úřad uvádí, že toto se děje na základě zákonného ustanovení – tedy lze vyvlastnit pouze takové pozemky, jež jsou přímo v trase dálnice a souvisejících stavebních objektů“. Přestože stavební úřad věděl, že žalobce žádá o rozšíření vyvlastnění i na zbytkové pozemky, ničeho neučinil, pouze konstatoval, že zbytkové pozemky vyvlastnit nelze. S tímto postupem žalobce nemůže souhlasit. Žalovaný rozhodl nesprávně, jestliže uvedl, že vyvlastňovacímu úřadu nelze vytýkat, že se blíže nezabýval tím, jak a za jakých podmínek je možné využívat zbylé pozemky. Správní orgán se měl jeho žádostí zabývat a měl za povinnost zjistit a přezkoumat, zda je možné zbytkové pozemky bez vyvlastňovaných užívat či nikoliv. Dle žalobce zbytkové pozemky využívat nelze, jelikož po odnětí vlastnického práva mu zbývá pozemek parc. č. 474/81 o výměře 334 m2, který se nachází uprostřed mezi pozemky, ke kterým mu bylo odňato vlastnické právo a dále pozemek parc. č. 474/116 o výměře 185 m2, nacházející se mezi pozemkem, ke kterému mu bylo odňato vlastnické právo a pozemní komunikací. Ani jeden z těchto pozemků není vhodný pro zástavbu, nehledě na to, že k pozemku parc. č. 484/81 není přístup. V ust. 4 odst. 3 zákona č.184/2006 Sb., o vyvlastnění není stanovena pro podání žádosti o rozšíření vyvlastnění žádná lhůta. Má proto za to, že takovou žádost je možné podat do skončení vyvlastňovacího řízení. Jestliže žalobce svou žádost o rozšíření opakoval i v odvolání ze dne 31.12.2012, ze kterého nepochybně plyne, že žádá o rozšíření vyvlastnění, bylo povinností žalovaného se touto žádostí zabývat a posoudit, zda jsou splněny podmínky pro rozšíření vyvlastnění, či nikoliv.

Žalovaný se rovněž nezabýval řádně námitkou, že je žalobce ochoten jednat o směně vyvlastňovaných pozemků za pozemky jiné. Byla tedy možnost získat předmětné pozemky jinak než vyvlastněním. Dále žalobce nesouhlasí se žalovaným, že nevznesl žádné námitky proti stanovené ceně a rovněž nesouhlasí s tvrzením, že nepředložil kupní smlouvu, ze které vyplývá jiná kupní cena než stanovená znalcem. Kupní smlouva dokládá, že žalobce obdobné pozemky v dané lokalitě prodal za jinou, vyšší cenu. Proto žalobce navrhuje, aby napadené rozhodnutí i rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 11.12.2012 bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Nesouhlasí s tvrzením žalobce, že byl nesprávně aplikován § 4 zákona o vyvlastnění. Ve vyvlastňovacím řízení se uplatňuje zásada Pokračování
- 3 -
10A 47/2013

koncentrace (§22), kde je uvedeno, že ústní jednání nařídí vyvlastňovací úřad tak, aby o něm byli účastníci řízení a další osoby uvědoměni 30 dnů přede dnem, kdy se má konat. Námitky proti vyvlastnění a důkazy k jejich prokázání mohou být uplatněny nejpozději při ústním jednání, přičemž k později uplatněným námitkám a důkazům se nepřihlíží. Jestliže žalobce měl za to, že existují skutečnosti nasvědčujícímu tomu, že není možné jiný pozemek v jeho vlastnictví užívat bez vyvlastňovaného pozemku buď vůbec nebo jen s nepřiměřenými obtížemi, měl možnost požádat o rozšíření vyvlastnění včas, tedy nejpozději při ústním jednání. Zároveň měl povinnost tvrdit, že není možné jiný pozemek v jeho vlastnictví užívat bez vyvlastňovaného pozemku buď vůbec nebo jen s nepřiměřenými obtížemi, tj. že jsou splněny podmínky, uvedené v § 4 odst. 3 vyvlastňovacího zákona. Žalobce předložil při ústním jednání dne 22.8.2012 k oznámení zahájení vyvlastňovacího řízení vyjádření, které však neobsahuje žádost o rozšíření vyvlastnění, jestliže žalobce pouze uvádí „nenavrhli jste odkoupení zbytkových parcel, bez mého souhlasu rozdělujete můj majetek na 4 parcelní čísla – poté si vyzobete, co potřebujete, dále nevyužitelné, znehodnocené, bezcenné zbytky ponecháváte vlastníkovi“. Dle žalovaného se nejedná o žádost o rozšíření vyvlastnění. Žalobce rovněž netvrdil, zda a jak bude moci tyto pozemky v budoucnu užívat jen s nepřiměřenými obtížemi, nebo vůbec. Důvod znemožnění následného využití pozemků pro zástavbu a pochybnosti o přístupu k pozemkům jsou uvedeny až v žalobě. Žalovaný proto v postupu vyvlastňovacího úřadu neshledal pochybení, jestliže žalobce o další vyvlastnění konkrétních pozemků nepožádal, pouze v obecné rovině poukazoval na znehodnocení původních pozemků jejich rozdělením a ponecháním zbylých pozemků v jeho vlastnictví. Dle žalovaného není ze spisu možno zjistit ochotu žalobce jednat o směně vyvlastňovaných pozemků za pozemky jiné. Z podkladů naopak vyplývá neochota žalobce komunikovat s úřadem. Zákon o vyvlastnění neukládá vyvlastniteli povinnost směnu pozemků vyvlastňovanému nabídnout. Není tedy podstatné, zda vyvlastnitel má či nemá k dispozici vhodné pozemky, podstatná je skutečnost, že se vyvlastnitel nechce o směně dohodnout. Žalovaný má za to, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly možnosti získat vlastnické právo jiným způsobem než vyvlastněním. Žalobce napadl žalobou jen výrok o vyvlastnění, nikoliv výši náhrady za vyvlastnění, proto žalovaný považuje žalobní námitku žalobce za irelevantní. Žalobce proti stanovené ceně v průběhu řízení žádné konkrétní námitky nevznesl. Z protokolu vyplývá, že se s vyvlastnitelem neshodli na ceně, ale není však jasné, jakou cenu žalobce požadoval, konkrétní návrh neučinil. Tvrzení, že donesl originál kupní smlouvy, ze které vyplývají ceny zcela jiné, není obsahem správního spisu doloženo. Rovněž z protokolu nevyplývá, že by taková listina byla předložena žalobcem.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Dne 15.6.2012 podal vyvlastnitel stavebnímu úřadu žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení, kterou se domáhal vydání rozhodnutí o odnětí vlastnického práva k pozemkům parc. č. 474/118 (orná půda o výměře 197 m2), pozemku parc. č. 474/117 a pozemku parc. č. 489/39 v k.ú. Hůry. Vyvlastnění bylo navrhováno za účelem uskutečnění veřejně prospěšné stavby, a to dálnice D3, stavby 0309/III Borek-Úsilné. Informace o účelu vyvlastnění byla žalobci doručena dne 10.2.2009. Návrh kupní smlouvy byl doručen žalobci dne 6.9.2011. Kupní cena za pozemky byla stanovena znaleckým pozemkem ve výši 346.000,-Kč.

Vyvlastňovací úřad opatřením ze dne 11.7.2012 oznámil zahájení vyvlastňovacího řízení, ve kterém žalobce byl poučen, že veškeré námitky proti vyvlastnění a důkazy k jejich prokázání mohou být uplatněny nejpozději při ústním jednání dne 22.8.2012. Současně s tím byl žalobce informován o záměru ustanovit znalce Ing. Františka Konečného za účelem stanovení ceny pozemků. Znalec byl ustanoven usnesením ze dne 1.8.2012. K žádosti Pokračování
- 4 -
10A 47/2013

vyvlastňovacího úřadu byl znalecký posudek vypracován, byla stanovená obvyklá cena za všechny pozemky 352.000,-Kč. Cena zjištěná byla stanovena částkou 256.990,-Kč.

Z protokolu o ústním jednání ze dne 22.8.2012 ve vyvlastňovacím řízení vyplývá, že žalobce rozporoval jednak výši ceny stanovenou ve znaleckém posudku a rozparcelování na pozemky k výstavbě, rovněž žalobce vznesl dotaz na možnost směny pozemků. Při jednání předložil písemné vyjádření k vyvlastnění. Ve vyjádření žalobce ze dne 22.8.2012 je uvedeno mimo jiné…… „bez mého souhlasu rozdělujete můj majetek na 4 parcelní čísla - poté si vyzobete co potřebujete, dále nevyužitelné, znehodnocené, bezcenné zbytky ponechávají se vlastníkovi, nenavrhli jste odkoupení zbytkových parcel“.

Z protokolu o ústním jednání ze dne 15.10.2012 vyplývá, že účastníci byli seznámeni s průběhem řízení i se znaleckým posudkem.

Magistrát města České Budějovice vydal dne 11.12.2012 rozhodnutí o odnětí vlastnického práva k pozemkům, o náhradě za vyvlastnění a určil lhůtu pro uskutečňování účelu vyvlastnění. Rozhodnutí odůvodnil prvostupňový správní orgán převahou veřejného zájmu nad vlastnickým právem, uvedl listiny prokazující splnění podmínek pro vyvlastnění a odůvodnil též výši náhrady za vyvlastnění. K námitkám ohledně znehodnocení nemovitostí bylo uvedeno, že je měl žalobce uplatnit v územním řízení. K námitce žalobce ohledně ponechání zbytkových pozemků bylo poukázáno na § 4 odst. 1 zákona o vyvlastnění, tedy na nezbytný rozsah vyvlastnění s tím, že znehodnocení a nevyužitelnost pozemků je jen subjektivním názorem žalobce.

Žalobce se v zákonné lhůtě proti shora uvedenému rozhodnutí odvolal. V odvolání zejména namítal, že jsou vyvlastněny jen potřebné pozemky, „ znehodnocené zbytky mu byly ponechány, aniž by mu bylo nabídnuto jejich odkoupení“. Vyvlastňovací úřad rozhodl nesprávně, jestliže opominul § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění. O rozšíření vyvlastnění na zbylé pozemky přitom žalobce požádal v průběhu řízení, konkrétně v písemném vyjádření ze dne 22.8.2012. Vyvlastňovací úřad v tomto směru neprovedl místní šetření, obsahem spisu není žádná studie, která by se posouzením využití zbývajících pozemků zabývala. Dále žalobce nesouhlasí se závěrem, že vyvlastnitel nemá k dispozici žádné pozemky, které by mohl směňovat. Vyvlastnitelem je Česká republika, která pozemky vhodné ke směně jistě vlastní.

Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno s odůvodněním, že vyvlastnit další pozemky, které původně tvořily s vyvlastněnými pozemky jeden celek, lze za splnění podmínek § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění. Žalobce ve vyjádření ze dne 22.8.2012 pouze obecně poukazoval na znehodnocení původních pozemků jejich rozdělením a ponecháním zbylých pozemků v jeho vlastnictví, o vyvlastnění konkrétních pozemků nepožádal a neuvedl ani žádné důvody, které by postup opodstatnily. Za žádost o vyvlastnění nelze považovat vyjádření žalobce ze dne 22.8.2012. Rovněž nelze vytýkat vyvlastňovacímu úřadu, že se blíže nezabýval tím, za jakých podmínek je možné využívat zbylé pozemky, neboť takové posouzení je závislé na tvrzení žalobce. Žalobce netvrdil, že zbylé pozemky nelze bez vyvlastňovaných pozemků využívat vůbec nebo jen s nepřiměřenými obtížemi. Snížení hodnoty pozemků není důvodem pro vyvlastnění, tím je jen nemožnost nebo výrazné ztížení užívání.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Pokračování
- 5 -
10A 47/2013

V daném případě je podstatou sporu, zda byly splněny všechny podmínky pro vyvlastnění stanovené v zákoně o vyvlastnění č. 184/2006 Sb., v novelizovaném znění. Žalobce namítá, že navrhoval v rámci řízení před správním orgánem prvního stupně, aby byl vyvlastněn i pozemek parc. č. 474/81 a parc. č. 474/116 v k.ú. Hůry, ve smyslu ust. § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění, dle něhož, není-li možné pozemek, stavbu nebo jejich část, popřípadě právo odpovídající věcnému břemenu užívat bez vyvlastňovaného pozemku, stavby nebo jejich části či věcného břemene buď vůbec nebo jen s nepřiměřenými obtížemi, lze na ně rozšířit vyvlastnění, jestliže o to vyvlastňovaný požádá, i když není nezbytné k dosažení daného účelu. Dle žalobce se oba správní orgány nezabývaly jeho návrhem na vyvlastnění tzv. „zbytkového pozemku“ ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, kdy kritériem takového rozhodnutí je možnost takový pozemek užívat jen s nepřiměřenými obtížemi, jestliže o to vyvlastňovaný požádá, i když není pozemek nezbytný k dosažení daného účelu.

Soud poznamenává, že podmínky vyvlastnění jsou zákonem velmi striktně stanoveny. Podle § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění lze provést vyvlastnění jen v takovém rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení veřejný zájem na vyvlastnění musí být prokázán ve vyvlastňovacím řízení. Jestliže se vyvlastněním převádí vlastnické právo pouze k části pozemku nebo se omezuje jiné právo k pozemku či ke stavbě a vlastník by nemohl využívat zbývající části pozemku, popřípadě by je mohl užívat jen s nepřiměřenými obtížemi, rozšíří se vyvlastnění na zbývající část, pokud o to vlastník nebo jiný oprávněný požádá. Z toho vyplývá, že jestliže by žalobce požádal o vyvlastnění zbývající části pozemku, pak za situace, kdy je vyvlastněním převáděno vlastnické právo pouze k části pozemku a zbývající část pozemku by vlastník nemohl užívat, nebo ji mohl užívat jen s nepřiměřenými obtížemi, platí, že se rozšíří vyvlastnění i na zbývající část. V daném případě je postup správního orgánu zákonem jednoznačně stanoven a jsou-li splněny výše uvedené podmínky, pak správní orgán by měl původně navrhované částečné vyvlastnění pozemku rozšířit i na zbývající část pozemku.

V daném případě je mezi účastníky na sporu zda žalobce zcela jasně vyjádřil v průběhu správního řízení svojí vůli vyvlastnit i zbývající část pozemků, které původně nebyly zahrnuty do vyvlastnění. Správní orgány mají za to, že žalobce takovou žádost ve smyslu § 4 odst. 3 nevznesl.

Ze správního spisu soud zjistil, že žalobci bylo zasláno oznámení o zahájení vyvlastňovacího řízení a nařízení ústního jednání na dne 22.8.2012, v souvislosti s tím byl žalobce poučen dle § 22 odst. 2 zákona o vyvlastnění, že námitky proti vyvlastnění a důkazy k jejich prokázání mohou být uplatněny při ústním jednání, k později uplatněným námitkám a důkazům se nepřihlíží. Zmeškání lhůty dle § 22 odst. 3 uvedeného zákona nelze prominout.

Žalobce se k oznámení zahájení vyvlastňovacího řízení dne 22.8.2012 písemně vyjádřil, ve vyjádření mimo jiné uvedl….. „bez mého souhlasu rozdělujete můj majetek na 4 parcelní čísla - poté si vyzobete, co potřebujete. Dále nevyužitelné, znehodnocené, bezcenné zbytky ponecháváte vlastníkovi. Ani jako variantu jste ve svém jednání nenavrhli nabídku ekvivalentních pozemků. Nenavrhli jste odkoupení zbytkových parcel“. Uvedené připomínky byly žalobcem předány při ústním jednání a jsou přílohou protokolu o jednání ze dne 22.8.2012. Z protokolu o ústním jednání ze dne 22.8.2012 vyplývá, že žalobce namítal výši ceny stanovenou ve znaleckém posudku a rozparcelování na pozemky k výstavbě. Rovněž vznesl dotaz na možnost výměny pozemků. Z obsahu tohoto vyjádření žalobce, které bylo předloženo při jednání v souladu s ust. § 22 odst. 2 zákona o vyvlastnění vyplývá, že se jedná Pokračování
- 6 -
10A 47/2013

o žádost ve smyslu ust. § 4 odst. 3, aby došlo k rozšíření vyvlastnění zbytkových pozemků, které nejsou nezbytné k dosažení daného účelu. Žalobce sice obecně poukazoval na znehodnocení původních pozemků jejich rozdělením a ponecháním zbylých pozemků v jeho vlastnictví po vyvlastnění, ovšem z obsahu je zřejmo, že žalobce tím mínil, aby došlo k vyvlastnění i dalších pozemků. Proto bylo povinností správního orgánu zabývat se předmětnou žádostí a zjistit, zda požadavek žalobce je důvodný a zda opravdu nemůže zbývající část pozemků užívat nebo ji může užívat jen s nepřiměřenými obtížemi. Takto ovšem správní orgány nepostupovaly, přestože taková povinnost jim vyplývá z § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění. Žalobce rovněž v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí uváděl, že bylo nesprávně aplikováno ust. § 4 zákona o vyvlastnění, neboť správní orgán nepřihlédl k § 4 odst. 3 téhož zákona. Z těchto podání je zřejmo, že měl žalobce zájem o rozšíření vyvlastnění ve smyslu ust. § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění pozemků. Zcela nesprávně se proto žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádal s námitkou žalobce ohledně porušení § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění tak, že nelze vyvlastňovacímu úřadu vytýkat, že se blíže nezabýval, tím za jakých podmínek je možné využívat zbylé pozemky. Jestliže si prvostupňový správní orgán nezabýval žádostí žalobce o rozšíření vyvlastnění, není jeho postup v souladu s § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění. Rovněž zcela nesprávný je závěr Magistrátu města České Budějovice, který uvedl k výhradě žalobce o ponechání nevyužitelných, znehodnocených a bezcenných zbytků pozemků, že lze vyvlastnit pouze takové pozemky, jež jsou přímo v trase dálnice a souvisejících stavebních objektů, neboť dle § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění lze rozšířit vyvlastnění i na zbylé pozemky nebo jejich části.

Soud proto uzavřel, že bylo povinností vyvlastňovacího úřadu o návrhu žalobce na vyvlastnění zbylých pozemků rozhodnout, a to ve spojitosti s předmětným vyvlastňovacím řízením, a proto se měl zabývat tím, zda je ze strany žalobce možné užívat zbylé pozemky bez vyvlastňovaných pozemků nebo jen s nepřiměřenými obtížemi, vyzvat žalobce k předložení důkazů o svých tvrzeních. Relevantní skutková zjištění pro eventuální rozhodnutí o vyvlastnění zbytkových pozemků správní orgány neučinily, proto v tomto směru musí skutkové podklady doplnit ohledně možnosti zbytkové pozemky užívat nebo je užívat jen s nepřiměřenými obtížemi. Výše uvedená zjištění jsou nezbytná pro osvědčení splnění podmínek vyvlastnění i zbývajících pozemků a teprve na základě těchto zjištění může být rozhodnuto o vyvlastnění celého pozemku, či jen části pozemku bez zůstatkové části. Soud proto přisvědčil žalobci, že správní orgán se jeho žádostí o vyvlastnění zbylých pozemků nezabýval, přestože jím byla žádost řádně vznesena.

Nedůvodná je výhrada žalobce, že žalovaný se nezabýval jeho námitkou, že byl ochotný jednat o směně vyvlastňovaných pozemků za pozemky jiné, neboť ze zákona o vyvlastnění nevyplývá povinnost nabídnout směnu pozemků. Proto je zcela irelevantní se posuzovat tím, zda vyvlastnitel má či nemá vhodné pozemky ke směně. Z vyjádření žalobce nevyplývá, že by byl ochoten uzavřít dohodu, proto je správný závěr žalovaného, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly možnosti získat vlastnické právo jiným způsobem než vyvlastněním.

Soud poznamenává, že z obsahu žaloby je zřejmé, že žalobce napadl žalobou pouze výrok o vyvlastnění, nikoliv výši náhrady za vyvlastnění (výrok II.), proto je zcela irelevantní výhrada žalobce, že je nesprávně uvedeno v napadeném rozhodnutí, že nevznesl v průběhu řízení proti stanovené ceně žádné námitky. Ze správního spisu nevyplývá, že by žalobce předložil kupní smlouvu, obsahující jinou kupní cenu, než byla stanovena znalcem. Obsahem spisu žádná kupní smlouva není, protokol o jednání nedokládá, že by žalobcem tento důkaz byl předložen.

Pokračování
- 7 -
10A 47/2013

Soud proto z důvodů shora uvedených, kdy správní orgány se nezabývaly žádostí žalobce o vyvlastnění zbylých pozemků, napadené rozhodnutí žalovaného dle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. zrušil pro vady řízení rozsudkem bez jednání. Podle § 78 odst. 5 s.ř.s.. je správní orgán právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku, v dalším řízení vázán. Stejnou vadou je zatíženo i prvostupňové rozhodnutí, a proto bylo zrušeno rovněž.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce byl ve věci plně úspěšný. Výše náhrady je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3.000,-Kč a odměnou za zastupování advokátem – 2 úkony právní pomoci po 3.100,-Kč a 2x 300,-Kč režijní paušál. Celkem tedy náklady řízení představují částku 9.800,-Kč a je povinností žalovaného tuto částku žalobci nahradit ve lhůtě 30 dnů k rukám zástupce žalobce.

Soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť napadené rozhodnutí bylo zrušeno pro vady řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s., tedy pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 29. srpna 2013

Pokračování
- 8 -
10A 47/2013

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová , v..r.

Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru