Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 47/2012 - 28Rozsudek KSCB ze dne 19.12.2012

Prejudikatura

1 As 10/2003


přidejte vlastní popisek

10A 47/2012 - 28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce rtn. O.S, zastoupen advokátem, proti žalovanému Veliteli Vojenského útvaru, zast. Ministerstvem obrany, odbor pro právní zastupování, sekcí legislativní a právní, Praha 6, nám. Svobody 471, poštovní přihrádka 154, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.5.2012 č.j. 5-14/2012-2802/OsŠ, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

(1) Žalobou doručenou dne 24.5.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7.5.2012, č.j. 5-14/2012-2802/OsŠ, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí velitele Vojenského útvaru ze dne 12.3.2012 č.j. 130-1/14/2011-4312 a toto rozhodnutí potvrzeno.

(2) Žalobce v žalobě namítal, že žalobou napadeným rozhodnutím žalobci byla odňata náhrada platu přiznaná za dobu od 24.1.2012 do 10.2.2012 z důvodu dočasné neschopnosti ke službě pro úraz v plné výši, to je 100 % v částce 13.178 Kč a o vrácení této částky jako přeplatku náhrady platu přiznané z důvodu uvedené neschopnosti ke službě, neboť se ojediněle dne 3.2.2012 v době od 8.30 do 10.15 hod. zdržoval mimo svůj byt a nechal se Pokračování
- 2 -
10A 47/2012

odvézt ke složení zkoušky na vysoké škole do Českých Budějovic. Tím porušil svou povinnost zdržovat se po dobu pracovní neschopnosti ve svém bytě. Žalobce poukázal na znění ustanovení § 68 odstavec 5 zákona č. 221/1999 Sb., podle něhož náhrada platu může být snížena nebo odňata, a to vždy se zřetelem na závažnost porušení. Žalobce se sice po výše uvedenou dobu zdržoval mimo svůj byt, avšak neporušoval léčebný režim takovým způsobem, že by šlo o závažné porušení léčebného režimu nebo by došlo ke zmaření léčby. Žalobce neměl zakázáno se pohybovat, běžně musel zajišťovat provoz domácnosti, dostavovat se k lékařským kontrolám, nebyla mu zajištěna přeprava sanitkou. Takže pokud se nechal přepravit do Českých Budějovic a zpět, nešlo o nic výjimečného ohledně jeho pohybového režimu v době pracovní neschopnosti. Pohnutka, která vedla žalobce k porušení léčebného režimu, nezakládá závěr, že by se ze strany žalobce jednalo o nějakou hrubou svévoli. Podle názoru žalobce zákonná norma umožňuje vysoké rozpětí pro rozhodování, kdy správní orgán může i nemusí odejmout náhradu mzdy. Pro tento závěr obsahuje právní norma zákonné pravidlo „se zřetelem na závažnost porušení“ může odejmout. Správní orgán rozhodl v rozporu se zákonem, neboť náhradu odňal zcela. Řízení před orgánem prvého stupně neodpovídalo principům správního procesu, neboť bylo v písemné podobě připraveno ještě před projednáním věci, což vyplývá z časového kontextu, a proto žalobce navrhl soudu, aby žalobou napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

(3) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobce nepopíral, že porušil povinnosti stanovené v § 56 odstavec 2 písm. b/ zákona o nemocenském pojištění, zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu, které sdělil ošetřujícímu lékaři. Bylo zjištěno, že se nacházel v Českých Budějovicích, kde skládal zkoušku. K tomu žalovaný uvedl, že zjistil, že žalobce neměl od ošetřujícího lékaře vypsány vycházky. Podle studijního a zkušebního řádu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ze dne 17.8.2007 po č.j. 17806/2007-30 s registrovanými změnami pod č. j. 37008/2011-30 ke dni 24.11.2011 se mohl z vážných důvodů, zejména zdravotních, omluvit, a to i dodatečně, nejpozději do pátého dne od určeného termínu pro konání zkoušky. Z lékařské zprávy, kterou vypracoval MUDr. S. K. vyplynulo, že žalobce byl v pracovní neschopnosti od 23.1.2012. Další kontrola byla plánována na 6.2.2012 a bylo potvrzeno, že vycházky nebyly doporučeny. Lékař uvedl, že žalobce neměl vycházky povoleny a zatěžování kotníku levé dolní končetiny mohlo ovlivnit průběh léčby. Pro rozhodnutí o snížení či odnětí náhrady platu služební orgán prvého stupně vzal v úvahu všechny skutečnosti, které byly podstatné pro rozhodnutí ve věci samé. Žalobce věděl, že opuštění místa, které uvedl jako místo pobytu v době pracovní neschopnosti, je porušením léčebného režimu. Služební orgán hodnotil jednání žalobce z toho pohledu, zda vykonání zkoušky v termínu dne 3.2.2012 bylo pro žalobce nezbytně nutné, zda nejsou důvody hodnotit jeho porušení léčebného režimu jako méně závažné. Dospěl k závěru, že se nejednalo o porušení povinností, které by si vyžádala náhlá objektivní situace. Žalobce o termínu vykonání zkoušky věděl dopředu, termín si sám vybral a měl dostatek prostoru tuto situaci řešit, kupříkladu konzultací s ošetřujícím lékařem, zda by vycházka nenarušila léčebný režim nebo omluvou ze zkoušky. Tím, že by žalobce nevykonal zkoušku dne 3.2.2012 a vykonal ji v náhradním termínu, by mu nehrozila žádná nenapravitelná újma. Přesto žalobce žádnou z možností nevyužil a vědomě své povinnosti práce neschopného ke službě porušil. Spoléhal přitom na to, že jeho porušení nebude odhaleno. U žalobce jako vojáka z povolání je vyžadována vysoká úroveň discipliny a zajištění řádného plnění povinností. Při hodnocení závažnosti porušení léčebného režimu bylo přihlédnuto k tomu, že žalobce doznal porušení povinností stanovených v § 56 zákona o nemocenském pojištění, avšak jeho doznání Pokračování
- 3 -
10A 47/2012

nezakládalo žádný důvod pro zmírnění kvalifikace zjištěného porušení zákona. K další žalobní námitce, že rozhodnutí bylo připraveno v době před provedením dokazování, žalovaný uvedl, že toto tvrzení žalobce důrazně odmítá. Žalobce měl v průběhu jednání možnost podávat návrhy, důkazy či připomínky. Žalobce k předložené dokumentaci připomínky neměl, nežádal změnu provedených důkazů, ani nenavrhoval předložení důkazů. O svých právech byl řádně poučen. Konečná sumarizace důkazů vyústila v rámci ústního projednání ve vyhlášení rozhodnutí. Nad rámec nutného žalovaný uvedl, že by nepovažoval za porušení základních principů správního procesu ani postup, pokud by při formulaci jednotlivých pasáží rozhodnutí bylo použito již dříve připravených variantních konceptů či předem připravených citací zákonných ustanovení. Nic takového však v dané věci prokázáno nebylo.

III. Obsah správních spisů

(4) Ze správního spisu, který si v dané věci soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti:

(5) Žalobce byl ošetřujícím lékařem uznán dočasně neschopným služby pro úraz dne 23.1.2012. Stalo se tak z důvodu úrazu a jako místo léčení byla uvedena adresa žalobce ve S., T. Dne 3.2.2012 proběhla u žalobce kontrola dodržování povinností pojištěnce – vojákem z povolání dočasně neschopným výkonu služby z důvodů úrazu. Kontrolu provedl pplk. Ing. P. P. a npor. Ing. J. P. Kontrola byla provedena v 8.10 hod. na žalobcem uvedené adrese opakovaným zvoněním na bytový zvonek a domovní zvonek a důrazným klepáním na bytové dveře. Žalobce nebyl kontrolní skupinou zastižen. Dále bylo zjištěno, že žalobci nebyly ošetřujícím lékařem povoleny vycházky.

(6) Žalobce se dne 12.3.2012 vyjádřil v průběhu správního řízení k porušení režimu dočasně služby neschopného. Vyjádřil se k obvinění z porušení povinností a sdělil, že byl od 23.1.2012 neschopen výkonu služby. Dne 3.2.2012 však potřeboval složit zkoušku na Jihočeské univerzitě, která začínala v 8.30 hod. a trvala přibližně do 10.15 hod. V 11.00 hod. byl již nazpět na adrese, kterou uvedl lékaři. Vycházky od ošetřujícího lékaře vypsány neměl. Věděl, že jako neschopný výkonu služby z důvodu úrazu se měl zdržovat v místě, které udal ošetřujícímu lékaři a dodržovat léčebný režim.

(7) Velitel vojenského útvaru zjistil a prokázal na základě výsledku šetření, že žalobce porušil v době trvání nároku na náhradu platu při neschopnosti ke službě režim dočasně práce neschopného pojištěnce stanovený v § 56 odst. 2 písm. b/ zák. č. 187/2006 Sb., proto mu byla stanovena povinnost vrátit částku 13.178 Kč, která mu byla vyplacena jako náhrada platu z důvodu neschopnosti ke službě. Stalo se tak rozhodnutím ze dne 12.3.2012 č.j. 130-1/14/2012-4312. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. O odvolání rozhodl žalovaný správní orgán dne 7.5.2012 pod č.j. 5-14/2012-2802/OsŠ tak, že odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí velitele VÚ ze dne 12.3.2012, č.j. 130-1/14/2012-4312 potvrdil.

IV. Právní názor soudu

(8) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla.

Pokračování
- 4 -
10A 47/2012

(9) V souzeném případě byl napaden postup žalovaného správního orgánu, kterým zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí, kterým mu byla odňata náhrada platu přiznaná za dobu od 24.1.2012 do 10.2.2012 z důvodu dočasné neschopnosti ke službě pro úraz v plné výši, to je 100 % v částce 13.178 Kč. Zároveň byla žalobci stanovena povinnost vrátit Ministerstvu obrany tuto částku jako přeplatek náhrady platu přiznané z důvodu výše uvedené neschopnosti žalobce ke službě.

(10) Podle názoru žalobce náhrada platu může být podle § 68 odst. 5 zákona č. 221/1999 Sb. se zřetelem na závažnost porušení snížena nebo odňata. Žalobce nepopíral, že se dne 3.2.2012 v době od 8.30 hod. do 10.15 hod. zdržoval mimo svůj byt, avšak důvodem bylo složení zkoušky na vysoké škole v Českých Budějovicích. Žalobce tudíž neporušoval léčebný režim takovým způsobem, aby se jednalo o závažné porušení léčebného režimu nebo dokonce maření léčby. Pohnutka žalobce nepředstavovala hrubou svévoli. Závažnost porušení povinností žalobce jako práce neschopného pojištěnce byla velmi malá. Navíc bylo rozhodnutí orgánu prvého stupně připraveno v písemné podobě již před projednáním věci, což vyplývá z časového kontextu.

(11) Žalobce porušil režim dočasně neschopného pojištěnce stanovený v § 64 odst. 1 písm. a/ zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění ve znění pozdějších předpisů, které mu ukládá dodržovat režim dočasně práce neschopného pojištěnce. Zákon stanoví možnost za porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, pojištěnci krátit nebo odejmout nemocenské. Jak vyplývá ze zákonného stanovení, správnímu orgánu přísluší posoudit závažnost porušení povinnosti pojištěnce a v této souvislosti náhradu platu snížit nebo odejmout. Tuto povinnost správní orgán naplnil. V dané věci bylo zahájeno se žalobcem správní řízení o snížení či odnětí náhrady platu. Správní orgán postupoval podle ustanovení správního řádu. Žalobce seznámil s výsledky šetření ve věci snížení či odnětí náhrady platu a poučil jej o jeho právech. Žalobci byly předloženy dostupné důkazy a byla mu dána možnost se k těmto důkazům vyjádřit. Žalobce využil této možnosti, avšak žádné výhrady ani návrhy na doplnění dokazování nevznesl. Nerozporoval také žalovaným správním orgánem zjištěný skutkový stav věci. Pouze tvrdil, že potřeboval složit zkoušku na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, které je od místa bydliště vzdáleno cca 60 km. Žádal, aby žalovaný správní orgán tento důvod zohlednil a nehodnotil jej jako závažné porušení léčebného režimu. Žalovaný správní orgán tvrzení žalobce ověřil, zjistil, že podle studijního a zkušebního řádu Jihočeské univerzity má student právo se od zkoušky odhlásit nejpozději 24 hodin před jejím počátkem. Odstoupí-li student po jejím začátku, nedostaví-li se ke zkoušce bez řádné omluvy nebo poruší-li závažným způsobem pravidla zkoušky, je nevyhovující. Student se však může z vážných důvodů, zejména zdravotních omluvit i dodatečně. K tomu je stanovena ve studijním a zkušebním řádu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích lhůta pěti dnů od určeného termínu pro konání zkoušky. Žalovaný správní orgán dále zjišťoval u ošetřujícího lékaře MUDr. S.K. zdravotní stav žalobce a ověřil si, že vycházky mu nebyly doporučeny vzhledem k charakteru jeho úrazu. Podle názoru lékaře by zatěžování kotníku levé dolní končetiny mohlo ovlivnit průběh léčby. Lékař rovněž ve své zprávě uvedl, že se jednalo o porušení léčebného režimu v dočasné pracovní neschopnosti. Nejednalo se o závažné porušení léčebného režimu ani zmaření účelu léčby. Režim však ošetřujícím lékařem u žalobce změněn nebyl a nebyly mu umožněny vycházky. Žalovaný tedy zjištěný stav věci hodnotil, jak vyplývá z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí jeho strany 3, ve smyslu zásady materielní pravdy při uplatnění zásady legality, přiměřenosti, předvídatelnosti a přijetí řešení, které je v souladu s veřejným zájmem a konstatoval, že žalobce bez důvodných pochybností porušil v období trvání nároku na náhradu platu při neschopnosti ke službě režim dočasně práce neschopného pojištěnce.

Pokračování
- 5 -
10A 47/2012

(12) Zvažoval závažnost porušení a vycházel při své správní úvaze, kterou učinil, i z literatury, kterou v odůvodnění rozhodnutí citoval. Porušení povinnosti žalobce hodnotil z různých úhlů pohledu, které v odůvodnění rozhodnutí na straně 4 a 5 podrobně popsal. Zdůraznil, že přihlédl i ke skutečnosti, že žalobce doznal porušení povinností stanovených v § 56 zákona o nemocenském pojištění, tudíž u žalobce neshledal přitěžující okolnost, avšak zdůraznil, že toto přiznání však nemá vliv na posouzení léčebného režimu a nikterak nesnižuje závažnost jednání žalobce. Žalovaný uzavřel, že jednoznačně shledal po provedeném dokazování i po vyjádření žalobce k důkazům, že v řízení došlo k protiprávnímu jednání žalobce, kterým porušil povinnosti dočasně služby neschopného stanovené v § 64 odst. 1 písm. a/ zákona o nemocenském pojištění s přihlédnutím k § 56 odst. 2 písm. b/ zákona. Účelem projednání nebylo prokazovat protiprávní jednání, ale posoudit závažnost porušení. Závažnost porušení žalovaný správní orgán shledal, neboť žalobce se zkoušky účastnit nemusel, účast na zkoušce nebyla nezbytně nutná, mohl se ze zdravotních důvodů omluvit, dokonce ještě pět dnů po jejím termínu, navíc cestu vykonal vědomě, v rozporu s doporučením lékaře, který mu ordinoval klidový režim, bez jeho vědomí a sám si musel být vědom možných rizik. Z toho důvodu je v rozhodnutí vysloven závěr, že z hlediska porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce se jednalo o natolik závažné porušení, které vedlo k odejmutí platu a toto odejmutí platu hodnotil žalovaný jako zásah přiměřený v poměru ke sledovanému cíli, kterým je ochrana veřejného statku v konkrétním případě nemocenského pojištění před jeho zneužíváním. Žalobce doznal porušení povinností, pouze si mylně vyložil okolnost, která by podle jeho názoru měla snižovat závažnost porušení léčebného režimu. Tento závěr žalovaný nesdílí, a tudíž uzavřel, že objektivně bylo zjištěno, že žalobce povinnosti znal, úmyslně je porušil a nebyl shledán důvod pro zmírnění kvalifikace zjištěného porušení zákona.

(13) V souzeném případě žalovaný splnil svou povinnost posoudit jednotlivá zákonná kritéria. Učinil tak srozumitelným a zákonu odpovídajícím způsobem a jeho úvaha je z odůvodnění rozhodnutí učiněna v zákonných mezích a umožnila soudní přezkum. Žalovaný správní orgán své diskréční oprávnění uplatnil v souladu s platnou právní úpravou, kterou podrobně popsal a vysvětlil, tato úvaha je logická a zákonu odpovídající a soudu nepřísluší, aby do takto přezkoumatelné úvahy správního orgánu jakkoli zasahoval. Žalovaný správní orgán vycházel z důkazů, které si opatřil, žalobci umožnil se s těmito důkazy seznámit a žalobce své jednání, které bylo žalovaným správním orgánem v žalobou napadeném rozhodnutí hodnoceno, nikterak nezpochybnil. Rozhodnutí bylo dostatečně odůvodněno, je přesvědčivé a konzistentní a naplnilo požadavky na právní rozhodování v podmínkách materielního právního státu. Žalovaný správní orgán se řídil i ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu, který je povinen se zabývat všemi hledisky, které mu zákon předkládá a přesvědčivě odůvodnit, ke kterému hledisku přihlédl a podrobně odůvodnit, jaký vliv mělo toto hledisko na konečný výsledek. Tomuto požadavku, jak již je výše uvedeno, žalobou napadené rozhodnutí vyhovělo. Soudu nepřísluší, aby správní orgán nahradil, provedl sám vlastní hodnocení a učinil závěr, zda náhrada platu měla být snížena nebo odňata a měnit závěr žalovaného správního orgánu z hlediska závažnosti porušení, kterého se žalobce dopustil. Tímto způsobem by nepřípustně zasáhl do činnosti správního orgánu (viz blíže kupříkladu rozsudek NSS ze dne 22.3.2007, sp.zn. 7 As 78/2005). Soud je oprávněn v souladu s ustanovením § 78 odst. 2 s.ř.s. v rámci práva tzv. moderovat, snížit uloženou výši pokuty jako zjevně nepřiměřenou okolnostem spáchání správního deliktu. O tento případ se však v dané věci nejednalo.

Pokračování
- 6 -
10A 47/2012

(14) Soud se zabýval i žalobcem namítaným procesním nedostatkem řízení před žalovanou, když žalobce tvrdil, že rozhodnutí orgánu prvého stupně neodpovídalo základním principům právního státu, neboť bylo v písemné podobě připraveno ještě před projednáním věci. Toto své tvrzení žalobce dále nerozvedl. Lze z něho však dovozovat, že mohl mít na mysli, že rozhodnuto bylo formálně a že nebylo přihlédnuto k tvrzením žalobce, které správnímu orgánu předestřel. Tuto námitku soud nehodnotí jako důvodnou. Z celého průběhu správního řízení je zřejmé, že k žádnému procesnímu porušení ze strany žalovaného správního orgánu nedošlo. Žalobci byla zaručena veškerá jeho procesní práva. Mohl podávat návrhy, důkazy či připomínky. V takovém případě je vždy povinností správního orgánu takové návrhy či důkazy provést a s těmito návrhy a důkazy se v odůvodnění rozhodnutí vypořádat. Takové pochybení v dané věci zjištěno nebylo. Správní orgán se vypořádal s argumentací žalobce, tak jak jí správnímu orgánu předestřel a k procesnímu pochybení žalovaného, které by mělo vliv na zákonnost rozhodnutí s ohledem na písemnosti založené ve správním spise, nedošlo.

V. Závěr, náklady řízení

(15) Soud proto uzavřel, že postupem žalovaného správního orgánu nedošlo ke zkrácení žalobce na jeho právech. Soud proto žalobu žalobce neshledal důvodnou a žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

(16) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Pokračování
- 7 -
10A 47/2012

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 19. prosince 2012

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie K r y b u s o v á , v.r.

Za správnost vyhotovení: Zd.Soukupová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru