Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 45/2011 - 36Rozsudek KSCB ze dne 23.09.2011

Prejudikatura

6 As 36/2009 - 162


přidejte vlastní popisek

10A 45/2011-36

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Ing. arch. J. S., zastoupeného JUDr. Olgou Strakovou, advokátkou v Českých Budějovicích, Radniční 7a, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12.4.2011, č.j. OREG 12070/2011/jacai, takto:

Rozhodnutí Krajského úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 12.4.2011, čj. OREG 12070/2011/jacai sezrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 7 760,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, stavebního úřadu ze dne 3.11.2011, kterým mu bylo zakázáno provedení ohlášené stavby rodinný dům České Vrbné včetně přípojek za veřejné rozvodné sítě, zpevněné plochy, přístřešek na parkování, sklad zahradního nářadí a bazén na pozemcích parc. č. 80/1, 80/2 a 264/1 v kat. úz. České Vrbné.

Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť bylo vydáno na základě nesprávného právního hodnocení a je nepřezkoumatelné z důvodu jeho nesrozumitelnosti. Žalovaný dospěl k závěru, že územně plánovací informace je svou povahou úkonem Pokračování
- 2 -
10A 45/2011

správního orgánu dle části čtvrté správního řádu, a proto byl stavební úřad oprávněn zrušit územně plánovací informaci ze dne 10.6.2010 a vydat územně plánovací informaci novou. Dle žalobce nenastal žádný z předpokladů ukončení platnosti předběžné informace dle § 139 správního řádu. Ustanovení § 156 správního řádu je v části čtvrté správního řádu, která upravuje vyjádření, osvědčení a sdělení. Ze systematického řazení správního řádu i ze smyslu úpravy jednotlivých institutů nelze dovodit závěr, že stavební úřad byl oprávněn zrušit územně plánovací informaci, postupovat dle § 156 odst. 2 správního řádu, neboť se jedná v případě územně plánovací informace o úkon dle části třetí správního řádu. Dle žalobce nelze postupovat ani dle § 158 odst. 2 správního řádu, neboť ten odkazuje na přiměřené použití § 156 odst. 2 správního řádu pouze pro úkony správního orgánu prováděné při postupu podle části druhé, třetí nebo šesté, jejichž zrušení není zvlášť upraveno. V daném případě je ovšem nutné § 139 odst. 4 správního řádu upravující platnost předběžné informace považovat za zvláštní úpravu zrušení úkonu správního orgánu. V případě, že by soud dospěl k závěru, že stavební úřad byl oprávněn dle § 158 odst. 2 správního řádu postupovat dle § 156 odst. 2 správního řádu a posuzovat soulad předběžné informace s právními předpisy a možnost jejího zrušení, je zřejmé, že stavební úřad pochybil, neboť nerespektoval zákonný odkaz v poslední větě § 156 odst. 2 správního řádu, dle něhož na tento postup se přiměřeně použijí ustanovení hlavy deváté části druhé o přezkumném řízení.

Usnesení ze dne 29.12.2010 o zrušení územně plánovací informace je nezákonné z důvodu nedodržení postupu podle § 94 odst. 4 správního řádu spočívajícího v neposouzení poměru možného vzniku újmy a možného vzniku újmy veřejného zájmu. V případě žalobce újma, která mu vznikla zrušením územně plánovací informace ze dne 10.6.2010, jíž se žalobce řídil při přípravě ohlášení stavby, je v nepoměru k újmě, která by mohla vzniknout veřejnému zájmu. Žalobce splnil v ohlášení stavby všechny povinnosti, které mu stavební zákon i územně plánovací informace ukládaly a investoval do přípravy všech potřebných dokumentů nemalé finanční prostředky. Žalobci by nemělo být kladeno k tíži, že při projednávání návrhu urbanistické studie České Vrbné – U Nového Vrbenského rybníku bylo zjištěno, že nelze zajistit dopravní obslužnost navržených pozemků v dostatečné šíři uličního profilu dle norem pro obslužné komunikace, a tudíž urbanistická studie nebyla zpracována a schválena pořizovatelem, zvláště pak za situace, kdy žalobce při ohlášení stavby předložil kladné rozhodnutí o připojení stavby ke komunikaci. Pořízení urbanistické studie je tedy nereálné a z hlediska záměrů žalobce i neadekvátní požadavek. Stavební úřad měl uvedené argumenty zvážit při úvaze možné újmy, která by zrušením územně plánovací informace ze dne 10.6.2010 žalobci mohla vzniknout a následně postupovat dle § 94 odst. 4 správního řádu a řízení zastavit, tj. nerušit územně plánovací informaci ze dne 10.6.2010. Žalobce o žádnou jinou územně plánovací informaci žalobce nežádal, nově vydaná územně plánovací informace ze dne 31.12.2010 je proto zcela bez jakéhokoliv zákonného podkladu. Z § 139 správního řádu i § 21 stavebního zákona však vyplývá, že předběžná informace je vydávána pouze na žádost. V téže věci lze předběžnou informaci požadovat pouze jednou. Územně plánovací informace ze dne 31.12.2010 proto nemůže mít žádné právní účinky, jediná doposud platná územně plánovací informace je ze dne 10.6.2010, o kterou žalobce požádal. Rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 3.1.2011 je nezákonné, neboť stavební úřad jej vydal na základě neplatného úkonu správního orgánu, kdy územně plánovací informace ze dne 31.12.2010 z důvodu nezákonného postupu nemůže mít právní účinky. Žalobce se mohl při ohlášení stavby dne 13.9.2010 jen stěží řídit listinou, která v den podání ohlášení neexistovala. V případě, že stavební úřad při vydání usnesení o zrušení územně plánovací informace nepostupoval s náležitou péčí, porušil základní zásady činnosti správních orgánů. V souvislosti s tím žalobce odkazuje na § 2 odst. 3 správního řádu. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že územně plánovací informace ze dne 10.6.2010 a 31.12.2010 není Pokračování
- 3 -
10A 45/2011

předmětem řízení, a tudíž mu nepřísluší je přezkoumávat v rámci odvolacího řízení. V případě vydání předběžné informace se nejedná o rozhodnutí správního orgánu a není proti němu přípustné odvolání. Jelikož však územně plánovací informace je podkladem pro rozhodnutí správního orgánu, je správní orgán v rámci přezkoumávání souladu napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, povinen posoudit též soulad územně plánovací informace s právními předpisy, respektive soulad postupu správního orgánu při jejím vydávání s právními předpisy.

Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že třicetidenní lhůta pro vydání rozhodnutí o zákazu provedení ohlášené stavby ve smyslu § 107 odst. 1 stavebního zákona je pouze lhůtou pořádkovou, jejíž nedodržení nemá samo o sobě žádné právní následky, na rozdíl od nedodržení čtyřicetidenní zákonné lhůty pro doručení zákazu dle § 106 stavebního zákona, které má již následek uplatnění fikce souhlasu s ohlášenou stavbou. S tímto závěrem žalobce nesouhlasí s odkazem na § 107 odst. 1 stavebního zákona, dle něhož rozhodnutí musí být vydáno do třiceti dnů ode dne ohlášení stavby. Jestliže tedy stavební úřad vydal rozhodnutí o zákazu stavby až třicátý sedmý den ode dne ohlášení stavby, je i z tohoto důvodu rozhodnutí nezákonné a nemůže zakládat žádné právní účinky.

Žalobce dále vznesl námitky, které se týkají obsahu územně plánovací informace a to jednak ze dne 10.6.2010, jednak ze dne 31.12.2010 a postupu stavebního úřadu při jejím vydávání s tím, že v územně plánovací informaci o podmínkách provedení jednoduché stavby ze dne 30.6.2010 žádná urbanistická studie zmíněna nebyla. Dle původní informace je území součástí stabilizovaného území, čímž se rozumí zastavěné území se zachovaným dosavadním charakterem, který se nebude měnit. Původní územně plánovací informace stanovila podmínky provedení jednoduché stavby a žalobce všechny tyto podmínky splnil. V případě, že by soud dospěl k závěru, že nově vydaná územně plánovací informace je platná, pak neobstojí upozornění, že dle článku 181 OZV je pro daný makroblok stanovena povinnost pořízení územní studie opatřené, a to vždy před zahájením prvního správního řízení, jímž se bude rozhodovat o činnostech, dějích a zařízeních, pro něž je využití území určeno. Stavební úřad ani blíže nekonkretizuje z jakého ustanovení územního plánu tato povinnost má plynout. Stavební úřad v rozporu s článkem 181 OZV nestanoví obsah a rozsah dané územní studie. Dle žalobce pořízení urbanistické studie je nereálné a z hlediska záměru žalobce i zcela neadekvátní požadavek. Žalovaný rovněž nevypořádal se všemi argumenty uvedenými v odvolání, tak v předchozích písemných podáních, rozšiřuje proto žalobce žalobní body, také o tyto ostatní, zde výslovně nezmíněné důvody.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření předeslal, že předmětem přezkumu bylo rozhodnutí o zákazu provedení ohlášené stavby ze dne 3.1.2011, nikoliv přezkum územně plánovací informace, respektive usnesení stavebního úřadu ze dne 29.12.2010, kterým stavební úřad zrušil územně plánovací informaci ze dne 10.6.2010. I v případě, že by názor žalovaného, že územně plánovací informaci lze zrušit postupem podle § 156 odst. 2 správního řádu z důvodu, že je svou povahou sdělením podle části čtvrté správního řádu, nebyl shledán správným, žalovaný má za to, že takovýmto postupem dle § 156 odst. 2 správního řádu územně plánovací informaci lze zrušit v případě, že byla vydána v rozporu s právními předpisy, tj. trpí takovými vadami, že ji nelze opravit podle § 156 odst. 1 správního řádu. Proti usnesení, kterým správní orgán zrušil svůj předchozí úkon, je možno podat odvolání, žalobce však v patnácti denní lhůtě odvolání nepodal, a toto usnesení nabylo právní moci dne 19.1.2011. Dle žalovaného je třeba rozlišovat platnost informace v závislosti na splnění podmínek, za kterých přestává předběžná informace platit, od možnosti informaci zrušit z důvodu vady spočívající v rozporu s právními předpisy. K námitce nezákonnosti Pokračování
- 4 -
10A 45/2011

usnesení ze dne 29.12.2010 o zrušení územně plánovací informace z důvodu nedodržení postupu podle § 94 odst. 4 správního řádu v neposouzení poměru možného vzniku újmy žalobce, žalovaný uvedl, že podmínkou pro jeho aplikaci je existence práva, tj. skutečnost, že žalobce právo z rozhodnutí nabyl v dobré víře. Vydaná územně plánovací informace jako předběžná informace pouze poskytuje údaje o podmínkách provedení jednoduchých staveb bez předchozího územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, aniž by vydáním této informace bylo stavebníkovi přiznáno právo provést stavbu. Právo provést stavbu může vzniknout až jejím kvalifikovaným ohlášením. Žalobce mohl využít řádného opravného prostředku a odvolat se proti usnesení ze dne 29.12.2010, což neučinil. Územně plánovací informace se vydává na žádost, pokud se jedná o bezvadné podání, stavební úřad má povinnost územně plánovací informaci vydat. Byla-li územně plánovací informace ze dne 10.6.2010 zrušena s účinky ex tunc, pak došlo vydáním územně plánovací informace z 31.12.2010 k vyřízení podání, tj. k řádnému vyřízení žádosti o vydání územně plánovací informace ze dne 1.6.2010, nikoliv jak tvrdí žalobce k vydání jiné nové územně plánovací informace, o kterou nežádal. Podkladem pro vydání územně plánovací informace ze dne 31.12.2010 byla žádost žalobce ze dne 1.6.2010. Žalovaný přezkoumával, zda je naplněn některý z kvalifikovaných důvodů pro rozhodnutí o zákazu provedení ohlášené stavby a takovýto důvod shledal. Pokud byla v daném případě územně plánovací informace vydána a záměr byl navržen v rozporu s ní, byl dán důvod pro zákaz provedení ohlášené stavby. Provedení ohlášené stavby stavební úřad zakázal z důvodu, že stavba byla navržena v rozporu s územně plánovací informací ze dne 31.12.2010. Žalovanému nepřísluší posuzovat důvody, které stavební úřad vedly k závěrům uvedeným v územně plánovací informaci ze dne 10.6.2010. Podle § 106 odst. 1 věty druhé stavebního zákona platí, že zákaz provedení stavby musí být stavebníkovi doručen do 40 dnů ode dne, kdy ohlášení došlo stavebnímu úřadu, jinak platí, že stavební úřad souhlas udělil. Z uvedeného lze dovodit, že třicetidenní lhůta pro vydání rozhodnutí o zákazu provedení ohlášené stavby ve smyslu § 107 odst. 1 stavebního zákona je pouze lhůtou pořádkovou, jejíž nedodržení nemá samo o sobě žádné právní následky, a to na rozdíl od nedodržení uvedené čtyřicetidenní lhůty, jejíž marné uplynutí má za následek uplatnění fikce souhlasu s ohlášenou stavbou. Případné nedodržení pořádkové lhůty nemůže učinit rozhodnutí stavebního úřadu nezákonným. K námitce ohledně obsahu územně plánovací informace žalovaný uvedl, že její obsah a postup při vydávání nebyl předmětem odvolacího řízení, a proto nebyl povinen se s těmito námitkami zvlášť vypořádat.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti.

Žalobce podal dne 13.9.2010 ohlášení stavby, ke kterému připojil právními předpisy požadované přílohy a územně plánovací informaci o podmínkách provedení jednoduché stavby ze dne 10.6.2010, kterou vydal stavební úřad.

Dne 22.9.2010 stavební úřad zakázal provedení ohlášené stavby, proti kterému se žalobce odvolal. V odvolacím řízení žalovaný vydal dne 15.12.2010 rozhodnutí, kterým napadené rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 22.9.2010 jako nezákonné zrušil a věc mu vrátil k novému projednání, neboť dospěl k závěru, že stavební úřad zakázal provedení ohlášené stavby, ačkoli pro tento postup nebyl naplněn některý z taxativně stanovených důvodů uvedených v § 107 odst. 1 stavebního zákona, nebyl shledán rozpor s územně plánovací informací ze dne 10.6.2010. Vydané rozhodnutí shledal v rozporu s § 107 odst. 1 stavebního zákona a označil je pro absenci konkrétních důvodů, na základě kterých stavební úřad zakázal provedení ohlášené stavby, za nepřezkoumatelné. Rovněž vyslovil právní názor, že územní plánovací informace ze dne 10.6.2010 trpí vadami, a proto měl stavební úřad postupovat podle § 156 správního řádu.

Pokračování
- 5 -
10A 45/2011

Stavební úřad vydal dne 29.12.2010 usnesení o zrušení územně plánovací informace ze dne 10.6.2010 s účinky ode dne, kdy byla územně plánovací informace vydána s odůvodněním, že v souladu s ustanovením článku 181 obecně závazné vyhlášky č. 4/2000, o závazných částech územního plánu Města České Budějovice je pro daný makroblok č. 3.5.4.004, jehož jsou pozemky dotčené stavbou součástí, stanovena povinnost pořízení územní studie, a to vždy před zahájením prvního správního řízení, jímž se bude rozhodovat o činnostech, dějích a zařízení, pro něž je využití území určeno. Z toho důvodu není dle stavebního úřadu možné vydat kladnou územně plánovací informaci, a proto stavební úřad územně plánovací informaci ze dne 10.6.2010 zrušil s odůvodněním, že je v rozporu s právními předpisy, které nelze opravit dle § 156 odst. 1, a proto byla zrušena s odkazem na § 156 odst. 2 správního řádu.

Stavební úřad dne 31.12.2010 vydal územně plánovací informaci, ve které uvedl, že záměr umístění stavby nelze projednat z důvodu, že územní plán ukládá povinnost vydat vždy před zahájením prvního správního řízení územní studii, která dosud nebyla vydána.

Magistrát města České Budějovice vydal dne 3.1.2011 zákaz provedení ohlášené stavby rodinného domu v Českém Vrbném na pozemcích parc. č. 80/1, 80/2 a 264/1 v kat. úz. České Vrbné. Důvodem zákazu provedení stavby je skutečnost, že ohlášení stavby je v rozporu s územně plánovací informací vydanou ze dne 31.12.2010. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal a žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil, neboť postup stavebního úřadu je v souladu s právními předpisy.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Předběžná informace je úkon správního orgánu dle hlavy třetí správního řádu upravující zvláštní postup před zahájením řízení, nejedná se tedy o rozhodnutí správního orgánu a není proti němu přípustné odvolání, z čehož vyplývá, že se jedná o podkladové rozhodnutí a je povinností správního orgánu v rámci přezkoumávání souladu napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo se jí zabývat.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že dle žalovaného předmětem přezkumu v odvolacím řízení bylo jen rozhodnutí stavebního úřadu o zákazu provedení ohlášené stavby ze dne 3.11.2011, nikoliv přezkum územně plánovací informace, kterým stavební úřad podle § 156 odst. 2 správního řádu zrušil územně plánovací informaci ze dne 10.6.2010. Tento závěr žalovaného správný není, neboť žalobce v odvolání proti rozhodnutí o zákazu provedení ohlášené stavby vydanému stavebním úřadem dne 3.1.2011 v odvolání ze dne 20.1.2011, jež bylo jím doplněno dne 28.1.2011, napadl postup správního orgánu, který zrušil vydanou územně plánovací informaci a vydal informaci novou ze dne 31.12.2010, kdy namítal nesprávný postup dle § 156 správního řádu s tím, že má za to, že je doposud platná územně plánovací informace ze dne 10.6.2010 a žádnou jinou územně plánovací informaci nežádal a namítal, že při vydávání původní územně plánovací informace nepostupoval stavební úřad s náležitou péčí a porušil základní zásady činnosti správních orgánů s tím, že takový postup nemůže být na škodu stavebníkovi, který v důvěře v její správnost již investoval do přípravy stavby nemalé finanční částky. Z obsahu uvedeného odvolání je tedy zřejmo, že je jím napadeno i rozhodnutí o zrušení vydané územně plánovací informace ze dne 10.6.2010 a bylo proto povinností žalovaného se uvedenou výhradou zabývat, ovšem Pokračování
- 6 -
10A 45/2011

žalovaný nezaujal žádné stanovisko k uvedené výhradě, jedná se tedy de facto o námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí.

Žalovaný je povinen vypořádat se se všemi námitkami uplatněnými v odvolání a je povinen své rozhodnutí řádně odůvodnit, tj. srozumitelným způsobem uvést, jaké skutečnosti vzal při rozhodování za prokázané a které nikoliv, jakými úvahami byl ve svém rozhodování veden, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a které důvody jej vedly k vyslovení závěrů obsažených ve výsledném rozhodnutí. Jestliže žalovaný opomenul zabývat se uvedenou odvolací námitkou, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Za vypořádání se s touto námitkou nelze rozhodně považovat jeho závěr, že obsah územně plánovací informace ze dne 10.6. a 31.12. není předmětem řízení, kdy k námitce ohledně nevyčkání na uplynutí odvolací lhůty k usnesení o zrušení původní územně plánovací informace nebylo odvolání podáno s tím, že podle § 76 odst. 5 správního řádu nemá odvolání proti uvedenému usnesení odkladný účinek.

V souvislosti s tím soud poznamenává, že dle § 139 odst. 1 správního řádu může každý požadovat od správního orgánu, který je příslušný vydat rozhodnutí nebo podmiňující úkon, aby mu v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom, podle jakých hledisek bude posuzována žádost o vydání rozhodnutí nebo podmiňujícího úkonu, popřípadě, za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět. Dle § 139 odst. 4 doba platnosti předběžné informace může být správním orgánem omezena, přičemž předběžná informace přestává platit, dostala-li se do rozporu s právním předpisem, který nabyl účinnosti po jejím vydání, nebo došlo-li ke změně okolností rozhodných pro její obsah. V případě zrušení informace dle § 156 odst. 2 se tedy žalovaný měl zabývat tím, dostala-li se do rozporu předběžná informace s právním předpisem, který nabyl účinnosti po jejím vydání. V daném případě by byl tedy důvod pro zrušení informace ze dne 10.6.2010 v případě, že by po tomto datu nabyl účinnost právní předpis, který by byl důvodem pro zrušení původní územně plánovací informace. Dle odůvodnění usnesení o zrušení písemného opatření územně plánovací informace ze dne 29.12.2010 však bylo vycházeno z územního plánu schváleného zastupitelstvem města dne 23.3.2000 usnesení č. 39/2000 a z obecně závazné vyhlášky č. 4/2000, o závazných částech územního plánu Města České Budějovice z čehož vyplývá, že nebylo vycházeno z právního předpisu, který by nabyl účinnosti po vydání předběžné informace dne 10.6.2010. Zcela nesprávně je proto stavebním úřadem rozpor s právními předpisy spatřován v souvislosti s ustanovením článku 181 obecně závazné vyhlášky, ve které je v UPnM pro daný makroblok stanovena povinnost pořízení územní studie, a to vždy před zahájením prvního správního řízení, jímž se bude rozhodovat o činnostech, dějích a zařízeních, pro něž je využití území určeno.

Žalovaný stavební úřad rovněž v dané záležitosti postupoval zcela nesprávně, v případě, že přistoupil k vydání rozhodnutí dne 3.1.2011 o zákazu provedení ohlášené stavby, přičemž usnesení o zrušení územně plánovací informace ze dne 29.12.2010 ještě nenabylo právní moci, takže v případě vydání prvostupňového rozhodnutí byla v platnosti jak územně plánovací informace ze dne 10.6.2010, tak i územně plánovací informace ze dne 31.12.2010.

Důvodná je výhrada žalobce, dle něhož žalovaný nerespektoval ustanovení § 156 odst. 2 správního řádu, kdy na postup dle uvedeného ustanovení se přiměřeně použijí ustanovení hlavy deváté části druhé o přezkumném řízení, kde je v § 94 odst. 4 správního řádu stanoveno, že jestliže po zahájení přezkumného správního řízení orgán dojde k závěru, že ačkoli rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem, byla by újma, která by jeho Pokračování
- 7 -
10A 45/2011

zrušením nebo změnou vznikla některému účastníkovi, který nabyl práva z rozhodnutí v dobré víře ve zjevném nepoměru k újmě, která vznikla jinému účastníkovi nebo veřejnému zájmu, řízení zastaví. V daném případě žalobce pro ohlášení shora uvedené stavby vycházel z územně plánovací informace ze dne 10.6.2010, kterou se řídil při přípravě ohlášení stavby, a to v dobré víře, že postupuje v souladu s právními předpisy a též s platnou a řádně vydanou územně plánovací informací. Za účelem získání všech potřebných dokumentů vynaložil finanční prostředky, které vyčíslil částkou 121 240,- Kč. Ustanovením § 94 odst. 4 správního řádu se však žalovaný dle odůvodnění napadeného rozhodnutí nezabýval. Přezkumné řízení dle § 94 a násl. správního řádu je mimořádným prostředkem směřujícím do změny či zrušení již pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Jediným důvodem, pro který může příslušný správní orgán přezkoumávané pravomocné správní rozhodnutí zrušit je skutečnost, že bylo vydáno v rozporu s právními předpisy. I v případě rozporu přezkoumávaného rozhodnutí s právními předpisy však musí přezkoumávající orgán dbát na zachování zásady proporcionality vyjádřené v § 94 odst. 4. Při využití tohoto ustanovení je tedy třeba dbát toho, že každý správní akt je již pojmově zásahem do subjektivních oprávnění a povinností osoby. Státní moc musí poskytovat výkonu práv účinnou ochranu a jejich nositelům garanci nenarušitelnosti. Výkon státní správy se děje s presumpcí legality a správnosti. Jestliže byla vydána v daném případě územně plánovací informace, je jím vázán nejen jeho adresát, ale i jeho původce a rozhodnutí je považováno za zákonné i věcně správné. Je proto povinností správního orgánu při zrušení rozhodnutí vždy zvážit, zda ochrana práv založených, při jehož vydání byl porušen zákon, může být odstraněna i jinak. I v případě rozporu přezkoumávaného rozhodnutí s právními předpisy však musí přezkoumávající orgán dbát na zachování proporcionality mezi právy účastníka nabytými v dobré víře a právní jistotou na straně jedné a požadavkem na zákonnost na straně druhé. Žalobce vycházel z předběžné informace ze dne 10.6.2010 v dobré víře, proto následné přehodnocení informace nemůže být kladeno k jeho tíži, když při projednávání návrhu urbanistické studie bylo zjištěno, že nelze zajistit dopravní obslužnost navržených pozemků v dostatečné šíři uličního profilu dle norem pro obslužné komunikace a tudíž urbanistická studie nebyla zpracována a schválena pořizovatelem, a to v případě, kdy žalobce při ohlášení stavby předložil kladné rozhodnutí o připojení stavby ke komunikaci v Českém Vrbném, vydaném dne 29.10.2009, které je pravomocné. Soud proto uzavřel, že je důvodná námitka žalobce, že stavební úřad nepostupoval dle § 94 odst. 4 správního řádu a neposuzoval možný vznik újmy žalobce ve vztahu k újmě, která může vzniknout veřejnému zájmu. V tomto směru je rovněž napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný přezkoumával, zda je naplněn některý z kvalifikovaných důvodů pro rozhodnutí o zákazu provedení ohlášené stavby a takovýto důvod shledal, provedení ohlášené stavby zakázal z důvodu, že stavba byla navržena v rozporu s územně plánovací informací ze dne 31.12.2010. Přestože tuto informaci žalobce při ohlášení stavby neměl k dispozici, vyplývá, že žalobce ohlásil stavbu dne 13.9.2010, proto nemohlo být jím vycházeno při ohlášení z předběžné informace, která byla vydána dne 31.12.2010, tedy poté co ohlášení bylo učiněno. Nesprávnost postupu stavebního úřadu při vydání původní informace dne 10.6.2010, kdy nebylo rozhodováno s náležitou péčí a tím došlo k porušení základních zásad činnosti správních orgánů, nemůže být k tíži žalobce, což vyplývá i ze zásady činnosti správních orgánů zakotvené v § 2 odst. 3, dle něhož správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu.

Pokračování
- 8 -
10A 45/2011

Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že třicetidenní lhůta pro vydání rozhodnutí o zákazu provedení ohlášené stavby ve smyslu § 107 odst. 1 stavebního zákona je pouze lhůtou pořádkovou, jejíž nedodržení nemá samo o sobě žádné právní následky na rozdíl od nedodržení čtyřicetidenní zákonné lhůty pro doručení zákazu dle § 106 stavebního zákona, která má již následek uplatnění fikce souhlasu s ohlášenou stavbou. Tento právní názor žalovaného je správný, a to s odkazem na § 106 odst. 1 věty druhé stavebního zákona, dle něhož platí, že zákaz provedení stavby musí být stavebníkovi doručen do čtyřiceti dnů ode dne, kdy ohlášení došlo stavebnímu úřadu, jinak platí, že stavební úřad souhlas udělí, nastává tedy tzv. fikce souhlasu s ohlášenou stavbou. Z uvedeného se dovozuje, že třicetidenní lhůta pro vydání rozhodnutí o zákazu provedení ohlášené stavby ve smyslu § 107 odst. 1 stavebního zákona je pouze lhůtou pořádkovou, jejíž nedodržení nemá samo o sobě žádné právní následky, a to na rozdíl od nedodržení uvedené čtyřicetidenní lhůty, jejíž marné uplynutí má za následek uplatnění fikce souhlasu s ohlášenou stavbou. Případné nedodržení pořádkové lhůty nemůže proto učinit rozhodnutí stavebního úřadu nezákonným. Stavební úřad vydal rozhodnutí o zákazu stavby třicátý sedmý den ode dne ohlášení, proto výhrada není důvodná.

K námitce žalobce, že se žalovaný nevypořádal mimo jiné s jeho argumenty obsaženými v předchozích písemných podáních adresovaných správnímu orgánu I. stupně, aniž jsou jím konkretizovány, soud uvádí, že napadené rozhodnutí soud přezkoumává jen v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a nelze tedy se zabývat námitkami, jež nejsou uvedeny v žalobě. Soud tedy přezkoumává pouze výslovně napadené výroky a to jen v mezích žalobních bodů (§ 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s.).

Soud z důvodu shora uvedených pro nepřezkoumatelnost zrušil rozhodnutí žalovaného dle § 78 odst. 7 s.ř.s. a věc vrátil k dalšímu řízení.

O věci bylo rozhodnuto bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalobce, který byl v řízení úspěšný má právo na náhradu nákladů řízení, jež představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč, dva úkony právní pomoci po 2 100,- Kč, 2x 300,- Kč režijní paušál a 20 % DPH – 960,- Kč. Celkem tedy náklady řízení představují částku 7 760,- Kč.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 23. září 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru