Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 43/2013 - 24Rozsudek KSCB ze dne 12.11.2013

Prejudikatura

1 As 9/2008 - 133

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 As 144/2013 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

10A 43/2013 - 24

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce STARKON Nová Říše, spol. s.r.o., se sídlem Bohuslavice 10, zast. Mgr. Jiřím Kasalem, advokátem v Dačicích, Krajířova 15/I, proti žalovanému Ústřednímu inspektorátu České obchodní inspekce, se sídlem Praha 2, Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 27.2.2013, č.j. ČOI 160129/12/O100/1000/12/13/Hy/Št, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) dne 23.04.2013 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27.2.2013, č.j. ČOI 160129/12/O100/1000/12/13/Hy/Št, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí inspektorátu Jihočeského a Vysočina ze dne 4.12.2012 č.j. ČOI 151136/12/2000/PR1527/PHM/Bö, kterým byla žalobci dle ustanovení § 10 odst. 4 písm. a) zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění a podle ustanovení § 9 odst. 10 písm. Pokračování
- 2 -
10A 43/2013

b) téhož zákona uložena pokuta ve výši 450.000,- Kč a dále náhrada nákladů řízení ve výši 1.000,- Kč, přičemž toto rozhodnutí bylo žalovaným současně potvrzeno.

Včasnou správní žalobou se žalobce domáhá snížení uložené sankce. Skutečnost, že ze správního deliktu, za který mu byla uložena pokuta, byl uznán vinným, nijak nerozporuje, je si vědom, že za spáchaný správní delikt vzniká odpovědnost objektivní.

Dle žalobce by měla být zvážena skutečnost, že odběratelem pohonných hmot byla jeho dceřiná společnost, v případě, že by tímto odběrem vznikly škody, trpěl by jimi v první řadě žalobce. K pochybení nedošlo úmyslně, navzdory tomu, že v případě daného správního deliktu je založena odpovědnost objektivní, by mělo dojít k určení výše pokuty v závislosti na přístupu žalobce a jeho míře subjektivního zavinění.

Dále žalobce poukazuje na nevyvážené posuzování otázky vzniku škody a tím i nebezpečnosti sankcionalizovaného stavu, když žalovaný nepovažoval za polehčující okolnost, že nebyla zjištěna škoda, za přitěžující okolnost by však naopak považoval vznik škody.

Dle názoru žalobce žalovaný nesprávně konstatoval, že prvostupňový správní orgán, v souvislosti s určením výše pokuty, nepřihlížel k atraktivitě polohy čerpací stanice žalobce. Správním orgánem prvního stupně toto bylo hodnoceno, což je patrné z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí.

Žalobce dále namítá nesprávné hodnocení otázky likvidačního charakteru uložené pokuty a v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 1As 9/2008-133. K tomuto dále uvádí, že uložená pokuta již byla žalobcem uhrazena,

v důsledku čehož má žalobce v současné době problém s hrazením ostatních závazků. Žalobce dále namítá nesprávnost postupu prvostupňového správního orgánu, který k likvidačnímu charakteru uložené pokuty sdělil, že tato je likvidační pouze pokud ohrožuje účastníka jako takového a nejen jeho jedno středisko. Takový přístup nepřiměřeně trestá účastníka, který své podnikání nedělí mezi jiné subjekty.

Žalobce pokládá žalovaným uloženou pokutu za hrubě nepřiměřenou jeho provinění a s ním spojeným okolnostem a z tohoto důvodu navrhuje žalobou napadené rozhodnutí a stejně tak i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušit a věc prvostupňovému orgánu vrátit k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, neboť je přesvědčen, že prvoinstanční rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím druhoinstančním srozumitelně odůvodňují výši uložené sankce a vysvětlují, ke kterým okolnostem bylo přihlédnuto a ke kterým nikoliv. V prvoinstančním rozhodnutí není žalobce viněn z toho, že by prodával nejakostní pohonnou úmyslně. Charakter zjištěných odchylek svědčí o tom, že pravděpodobně nevznikly pouhou provozní nekázní. Přestože část pohonných hmot používá žalobcova společnost, větší díl těchto hmot je prodán veřejnosti. Tvrzený neúmyslný prodej nejakostního benzínu z těchto důvodů a rovněž z důvodu charakteru zjištěných odchylek nepovažují správní orgány za dostatečný pro snížení uložené pokuty.

Vzhledem ke skutečnosti, že předmětný správní delikt je deliktem ohrožovacím, není pro jeho naplnění třeba zjišťovat, zda byla prodejem nejakostních pohonných hmot způsobena Pokračování
- 3 -
10A 43/2013

škoda či nikoliv. Žalovaný tudíž vznik škody nezkoumá a nepřihlíží k tomu, že škoda zjištěna nebyla.

K atraktivitě polohy čerpací stanice žalobce a jejího vlivu na výši uložené pokuty žalovaný uvedl, že z odůvodnění prvostupňového orgánu je zřejmé, že toto kritérium nebylo v rámci stanovení výše pokuty zohledněno, jak dokládá strana 5 prvoinstančního rozhodnutí.

K žalobní námitce týkající se likvidačního charakteru uložené pokuty žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 20.4.2010 č.j. 1As 9/2008-133. Prvoinstanční orgán v daném případě hodnotil majetkové poměry žalobce na základě jím uvedených údajů i na základě dokladů získaných samotným správním orgánem a dospěl k závěru, že pokuta v uložené výši by neměla mít pro podnikání žalobce likvidační důsledky. V této souvislosti žalovaný dále uvedl, že ani žalobce v průběhu řízení netvrdil, že by uložená sankce měla mít pro jeho podnikání fatální důsledky, z vyjádření žalobce navíc vyplynulo, že sankci v uložené výši bude schopen uhradit. Žalobci byla nabídnuta možnost úhrady uložené pokuty prostřednictvím splátek, tuto možnost však žalobce nevyužil a uloženou pokutu uhradil jednorázově v plné výši. I z této skutečnosti lze dovodit, že uložená pokuta pro žalobce likvidační důsledky neměla.

Závěrem žalovaný uvedl, že výši uložené sankce je třeba zvážit především s ohledem na závažnost zjištěného porušení na základě spáchaného deliktu a jeho následků s přihlédnutím k rozhodovací činnosti správního orgánu v obdobných případech a teprve následně hodnotit míru zásahu sankce do majetkových poměrů účastníka.

Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti.

Dne 21.8.2012 byla správním orgánem prvního stupně provedena kontrola čerpací stanice žalobce, o níž byl vyhotoven protokol č. ČOI 100831/12/2000. V rámci této kontroly byl správním orgánem odebrán vzorek pohonných hmot za účelem laboratorního hodnocení jakosti pohonných hmot.

Dne 29.8.2012 byly na základě odebraných vzorků vyhotoveny výsledky laboratorních zkoušek odebraných vzorků paliv, z nichž bylo zjištěno, že palivo BA 95 (automobilový benzin bezolovnatý super, oktanová hladina 95) nevyhovuje hodnotám ČSN EN 228 (2009).

Oznámením správního orgánu prvního stupně ze dne 19.9.2012 zn. ČOI 107397/12/2000 byl žalobce vyrozuměn o provedené kontrole a seznámen s výsledky laboratorních zkoušek odebraných vzorků. Žalobce byl tímto oznámením vyrozuměn o skutečnosti, že automobilový benzín BA 95 nesplňuje požadavky jakosti a složení dle vyhlášky č. 133/2010 Sb., o požadavcích na pohonné hmoty, o způsobu sledování a monitorování složení a jakosti pohonných hmot a o jejich evidenci, čímž žalobce porušil povinnost stanovenou ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (dále též zákon o pohonných hmotách).

Dne 9.11.2012 byl správním orgánem prvního stupně pod č.j. ČOI 138810/12/2000/P1527/PHM/Bö vydán příkaz, kterým byla, na základě ustanovení § 10 odst. 4 písm. a) zákona o pohonných hmotách a podle ustanovení § 9 odst. 10 písm. b) téhož zákona, žalobci uložena pokuta ve výši 500.000,- Kč. Pokuta byla žalobci uložena za spáchání správního deliktu, kterého se dopustil tím, že v rozporu s ustanovením § 3 odst. 1 Pokračování
- 4 -
10A 43/2013

písm. a) zákona o pohonných hmotách prodával motorový benzín BA 95, který nesplňoval požadavky na jakost dle vyhlášky MPO č. 133/2010 Sb., o požadavcích na pohonné hmoty, o způsobu sledování a monitorování složení a jakosti pohonných hmot a o jejich evidenci (dále též vyhláška o požadavcích na pohonné hmoty), neboť v rozporu s ustanovením § 3 odst. 1 písm. a) této vyhlášky jakost prodávaného benzínu prokazatelně neodpovídala ČSN EN 228 a nesplňovala tři ukazatele jakosti blíže specifikované v prvostupňovém rozhodnutí. Žalobci byla dále uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1.000,- Kč.

Z odůvodnění příkazu ze dne 9.11.2012 vyplývá, že žalobci byla shora uvedená pokuta uložena za správní delikt dle ustanovení § 9 odst. 1 písm. b) zákona o pohonných hmotách, kterého se dopustil tím, že ve své čerpací stanici prodával pohonné hmoty, které nesplňovaly požadavky na jakost dle vyhlášky o požadavcích na pohonné hmoty. Naplnění skutkové podstaty uvedeného správního deliktu bylo konstatováno na základě laboratorních posouzení jakosti, které prováděla akreditovaná laboratoř.

Výše vyměřené pokuty byla stanovena s ohledem na závažnost správního deliktu, zejména na způsob jeho spáchání a na jeho následky. Jako přitěžující okolnost byl hodnocen především počet ukazatelů, v rámci kterých prodávaný benzín nevyhověl jakostním požadavkům a rovněž charakter těchto ukazatelů. Prokázané hodnoty nelze v sumáři považovat za pouhý důsledek provozní nekázně způsobený skladováním či v rámci přepravy. Následky spáchání daného správního deliktu představují značné nebezpečí pro technický stav motoru. Jako další přitěžující okolnost správní orgán hodnotil to, že kupující v dobré víře benzín zakoupil, za domnělý jakostní benzín řádně zaplatil, přitom do vozidla natankoval benzín nevhodný pro současná motorová vozidla. Za zvláštní polehčující okolnost správní orgán považuje skutečnost, že se v případě žalobce jedná o prvý případ zjištěné nejakostní pohonné hmoty. Uloženou pokutu považuje správní orgán za přiměřenou veřejnému zájmu, okolnostem daného případu a odpovídající závažnosti deliktu.

Proti příkazu ze dne 9.11.2012 byl žalobcem podán dne 15.11.2012 odpor, o němž bylo rozhodnuto správním orgánem prvního stupně rozhodnutím ze dne 4.12.2012 č.j. ČOI 151136/12/2000/PR1527/PHM/Bö tak, že žalobci byla na základě ustanovení § 10 odst. 4 zákona o pohonných hmotách a dle ustanovení § 9 odst. 10 písm. b) tohoto zákona uložena pokuta ve výši 450.000,- Kč, a to za správní delikt spáchaný dle ustanovení § 9 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Žalobci byla současně uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1.000,- Kč.

Z odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí vyplývá, že správní orgán vycházel především z inspekční zprávy akreditované laboratoře č. 2459/2012, na základě které byla u posuzovaného benzínu naměřena podlimitní hodnota oktanového čísla výzkumnou metodou a rovněž podlimitní hodnota oktanového čísla motorovou metodou a dále pak nadlimitní teplota konce destilace. Posuzovaný vzorek pohonné hmoty tak prokazatelně nesplňoval požadavek na jakost z hlediska posuzovaných ukazatelů. Správní orgán dále považuje za prokázané, že tato pohonná hmota byla žalobcem prodávána, což bylo prokázáno inspektory, kteří před odběrem zakoupili 4 litry této pohonné hmoty. Skutečnost, že žalobce dne 21.8.2012 prodával na své čerpací stanici nejakostní benzín, čímž porušil povinnost stanovenou ustanovení § 3 odst. 1 zákona o pohonných hmotách, považuje správní orgán za prokázanou. Toto jednání naplňuje všechny znaky skutkové podstaty správního deliktu vymezeného ustanovení § 9 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Pochybnost ohledně spáchaného skutku nevznesl ani sám žalobce.

Pokračování
- 5 -
10A 43/2013

K námitkám uváděným žalobcem v odporu ze dne 15.11.2012 prvostupňový správní orgán uvedl, že žalobcem spáchaný delikt zakládá odpovědnost objektivní, k vyvození této odpovědnosti tudíž stačí, prodává-li právnická osoba nejakostní benzín bez toho, zda tak činila v úmyslu, nedbalosti či nevědomosti. Argumentaci, že žalobce prodával nejakostní benzín bez úmyslu poškodit jiné, správní orgán vyhodnotil jako nedůvodnou. Prokázané hodnoty laboratorních testů nelze v sumáři považovat za pouhý důsledek provozní nekázně způsobený nevhodným skladováním či v rámci přepravy. Okolnost, že pohonnou hmotu nakupuje převážně sám žalobce, rovněž není určující, podstatná je pouze skutečnost, zda tyto pohonné hmoty splňují požadavky na jejich jakost. Zcela irelevantní je rovněž argumentace žalobce, dle které si dosud na jakost jím prodávaných pohonných hmot nikdo nestěžoval. Benzín prokazatelně nesplňoval jakost stanovenou v prováděcí vyhlášce, tudíž nesměl být prodáván ani vydáván. Správní orgán v daném případě neshledal důvody, které by žalobce zbavovaly odpovědnosti za spáchání správního deliktu. Žalobce měl zajistit vše pro to, aby nejakostní pohonná hmota nebyla z jeho strany prodávána či vydávána. Ekonomické hledisko, které žalobce v souvislosti s rozbory jakosti pohonné hmoty uvedl, nemůže převýšit zájem o jakost prodávané či vydávané pohonné hmoty. Správní orgán nepovažuje za prokázané, že žalobce vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení povinnosti zabránil. Správní orgán neshledal důvodnou ani argumentaci ohledně likvidačních důsledků pokuty. K tomuto uvedl, že předmětná čerpací stanice je pouze jedním ze středisek žalobce, které se na jeho hospodaření podílí. K likvidačním dopadům pokuty lze přihlédnout jen, pokud by uložená povinnost peněžitého plnění vedla k likvidaci žalobce, nikoliv jednoho z jím provozovaných středisek. V případě žalobce však likvidační účinky uložené pokuty nehrozí, neboť žalobce vlastní dostatečný majetek, z něhož lze pokutu uhradit. Správní orgán dále uvedl, že při stanovení výše uložené pokuty přihlédl ke skutečnosti, že se jedná o malou čerpací stanici, nicméně dále zdůraznil, že tato stanice se nachází u frekventované silniční komunikace.

Správní orgán nemá pochyb o tom, že správní delikt, za který byla žalobci uložena pokuta, byl spáchán a rovněž nemá pochyb o tom, že delikt byl spáchán žalobcem, který je za něj odpovědný.

Při stanovení výše pokuty správní orgán vycházel ze závažnosti spáchaného správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a k jeho následkům. Správní orgán hodnotil především počet ukazatelů, v rámci nichž prodávaný benzín nevyhověl jakostním požadavkům. Naměřené hodnoty nelze v sumáři považovat za pouhý důsledek provozní nekázně. Uvedené hodnoty představují značné nebezpečí pro technický stav motoru. Zvlášť polehčující okolností je v daném případě skutečnost, že se v případě žalobce jedná o prvý případ zjištěné nejakostní pohonné hmoty. Další polehčující okolností je skutečnost, že se jedná o malou čerpací stanici, což lze usuzovat z dosažených tržeb.

Závěrem správní orgán uvedl, že výše uložené pokuty je přiměřená závažnosti správního deliktu a odpovídá okolnostem případu.

Dne 12.12.2012 bylo žalobcem proti prvoinstančnímu správnímu rozhodnutí podáno odvolání, o němž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 27.2.2013 č.j. ČOI 160129/12/O100/1000/12/13/Hy/Št, kterým žalovaný potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a odvolání žalobce zamítl.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že odvolací námitky se svým obsahem kryjí s námitkami žalobce uplatněnými proti příkazu správního orgánu. Pokračování
- 6 -
10A 43/2013

Žalovaný dále shledal, že správní orgán prvního stupně učinil ve věci veškerá skutková zjištění a nepochybil ani při právním hodnocení předmětné věci závěrem, kterým shledal, že se žalobce dopustil předmětného správního deliktu. Žalovaný neshledal v postupu správního orgánu prvního stupně žádnou procesní vadu, jež by měla dopad na zákonnost či správnost rozhodnutí.

K otázce jakosti žalobcem odebíraných pohonných hmot žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9.2.2011 č.j. 1As 112/2010-52 a dále konstatoval, že právě žalobce odpovídá za kvalitu jím prodávaných pohonných hmot nejen dle předpisů veřejnoprávních, ale též v rovině soukromoprávní svým zákazníkům. Samotný výběr dodavatele nepovažuje žalovaný za dostatečný důkaz o vynaložení veškerého úsilí, které je po žalobci možné požadovat. V daném případě se nepodařilo prokázat, že by žalobce naplnil předpoklady liberačního ust. § 10 odst. 1 zákona o pohonných hmotách.

Žalovaný neshledal pochybení ani v postupu prvostupňového orgánu v případě hodnocení vlivu velikosti čerpací stanice na výši uložené pokuty, když tato skutečnost byla správním orgánem shledána jako polehčující. Za polehčující okolnost naopak žalovaný nepovažuje tvrzení žalobce, dle něhož prodejem nejakostních pohonných hmot nebyla nikomu způsobena škoda. V případě, že by byl prokázán vznik škody v důsledku tankování nekvalitní pohonné hmoty, jednalo by se o okolnost přitěžující.

Uloženou sankci shledal žalovaný s ohledem na kritéria předvídaná ust. § 10 odst. 2 zákona o pohonných hmotách za přiměřenou.

K žalobcem namítaným likvidačním důsledkům uložené pokuty žalovaný sdělil, že uložená pokuta nemůže mít pro žalobce tyto důsledky. Žalobce netvrdí, že by uložená sankce měla fatální důsledky pro celou jeho podnikatelskou činnost, z jeho vyjádření naopak vyplývá, že tuto sankci bude schopen uhradit. Žalovaný k tomuto dále uvedl, že v případě, že žalobce nebude schopen uloženou pokutu uhradit, má možnost požádat o její úhradu prostřednictvím splátek.

Závěrem žalovaný uvedl, že při přezkoumání souladu napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, neshledal v postupu prvostupňového správního orgánu žádnou vadu a z tohoto důvodu prvoinstanční rozhodnutí potvrdil.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není.

Žalobce napadá rozhodnutí žalovaného v rozsahu uložené pokuty na základě ustanovení § 65 odst. 3 s.ř.s., dle něhož, rozhodl-li správní orgán o uložení trestu za správní delikt, může se ten, jemuž byl takový trest uložen, žalobou domáhat též upuštění od něj nebo jeho snížení v mezích zákonem dovolených.

Dle ustanovení § 78 odst. 2 s.ř.s., rozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může soud, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle odstavce 1, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě.

Pokračování
- 7 -
10A 43/2013

Žalobní návrh na snížení či upuštění od sankce za správní delikt může být úspěšný, jestliže soud dojde k závěru, že pokuta byla uložena ve zjevně nepřiměřené výši, a ačkoliv nejsou důvody ke zrušení správního rozhodnutí pro nezákonnost nebo vady řízení, shledá důvody pro nahrazení správního uvážení svým vlastním (soudním) uvážením. Citovaná právní úprava tudíž dává soudu možnost nahradit legální správní uvážení uvážením soudním, poměřujícím samostatně přiměřenost trestu podle stejných hledisek zákonem stanovených.

Soud může takovému návrhu vyhovět jen tehdy, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí, jímž byl trest za správní delikt uložen, a může-li vycházet ze skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, popř., který lze ve správním soudnictví doplnit.

V projednávané věci se žalobce dopustil správního deliktu dle ustanovení § 9 odst. 1 písm. b) zákona o pohonných hmotách, když prodával a vydával pohonnou hmotu, která nesplňuje požadavky na pohonné hmoty podle ustanovení § 3 odst. 1 tohoto zákona.

Dle ustanovení § 3 odst. 1 zákona o pohonných hmotách lze pohonné hmoty prodávat nebo vydávat, pouze pokud splňují požadavky na jejich jakost a složení stanovené prováděcím právním předpisem, zvláštními právními předpisy a českými technickými normami. Požadavky na jakost pohonných hmot prodávaných nebo vydávaných v České republice stanoví vyhláška MPO č. 133/2010 Sb., o požadavcích na pohonné hmoty, o způsobu sledování a monitorování složení a jakosti pohonných hmot a o jejich evidenci.

Na základě kontrolních testů vzorků pohonných hmot odebraných na čerpací stanici žalobce dne 21.8.2012 a jejich následným laboratorním rozborem bylo správním orgánem zjištěno, že tyto pohonné hmoty nesplňují požadavky na jakost a složení dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky o požadavcích na pohonné hmoty, a to ve třech ukazatelích jakosti – ukazatele oktanového čísla výzkumnou metodou, ukazatele oktanového čísla motorovou metodou a ukazateli konce destilace.

Žalobci byla v důsledku spáchání uvedeného správního deliktu uložena pokuta ve výši 450.000,- Kč na základě ustanovení § 9 odst. 10 písm. b) zákona o pohonných hmotách, dle kterého se za správní delikt uloží pokuta do 5.000.000,- Kč, jde-li o správní delikt podle odst. 1 písm. b), c) a d) nebo odst. 4 písm. d) nebo g). Při určení výměry pokuty právnické osobě dle ustanovení § 10 odst. 2 téhož zákona přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo zjištěno, že správní orgány při stanovení výše uložené pokuty vycházely především z počtu ukazatelů, v rámci kterých prodávaný benzín nevyhověl jakostním požadavkům a rovněž z charakteru těchto ukazatelů. Správní orgány z hodnot jakostních ukazatelů dospěly k závěru, že tyto výsledky nelze považovat za pouhý důsledek provozní nekázně. V případě hodnocení následků správní orgány dospěly k závěru, že naměřené hodnoty představují značné nebezpečí pro technický stav motoru. Jako polehčující okolnosti správní orgány zohlednily to, že se jedná o první případ zjištěné nejakostní pohonné hmoty žalobce a dále to, že se v daném případě jedná o malou čerpací stanici, což dokládají tržby žalobce v roce 2012.

Žalobce pokládá uloženou pokutu za hrubě nepřiměřenou svému provinění a s ním spojeným okolnostem. Pokračování
- 8 -
10A 43/2013

Nepřiměřenost uložené pokuty a její likvidační důsledky lze usuzovat s ohledem na výši uložené pokuty a na majetkové poměry žalobce. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce založil své tvrzení o likvidačním charakteru pokuty toliko na tvrzení, dle něhož je ohrožena čerpací stanice žalobce, a to s ohledem na její velikost. Žalobce úhradou uložené pokuty má v současné době problém s hrazením svých závazků.

Dle rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20.4.2010 č.j. 1As 9/2008-133 se likvidační pokutou rozumí sankce, která je nepřiměřená osobním a majetkovým poměrům pachatele deliktu do té míry, že je způsobilá mu sama o sobě přivodit platební neschopnost či ho donutit ukončit podnikatelskou činnost, nebo se v důsledku takové pokuty může stát na dlouhou dobu v podstatě jediným smyslem jeho podnikatelské činnosti splácení této pokuty a zároveň je zde reálné riziko, že se pachatel, případně i jeho rodina (jde-li o podnikající fyzickou osobu) na základě této pokuty dostanou do existenčních potíží.

Krajský soud považuje tvrzení žalobce, dle něhož má uložená pokuta pro něj likvidační důsledky za zcela nepodložené. Uvedené tvrzení nelze založit toliko na tom, že je pokutou ohrožena dceřiná společnost žalobce, bez toho aniž by toto bylo jakýmkoliv způsobem prokázáno. Jedním z hledisek individualizace trestu jsou i poměry pachatele. Nutnost zohledňování poměrů pachatele úzce souvisí s účelem trestu z hlediska individuální i generální prevence. Správní orgány musí při určení pokuty přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům delikventa. Sankce musí být přiměřená nejen ve vztahu k objektivní a subjektivní stránce správního deliktu, tedy k závažnosti správního deliktu, zejména způsobu jeho spáchání, jeho následkům a okolnostem, za nichž byl spáchán, ale též ve vztahu k osobě pachatele a jeho poměrů, přičemž osobu delikventa, včetně jeho poměrů, je nutno hodnotit k okamžiku ukládání sankce.

Z obsahu správního spisu vyplývá, že prvostupňový správní orgán vlastní činností zjistil, že žalobce je vlastníkem nemovitostí. S výjimkou tohoto údaje, jež je zjistitelný z katastru nemovitostí, nemá správní orgán možnost získat údaje vypovídající o majetkových poměrech žalobce bez jeho souhlasu. Pravomoc správního orgánu ke zjištění osobních a majetkových poměrů žalobce je do značné míry omezena, správní orgán tudíž musí vycházet ze všech okolností svědčících ve prospěch i v neprospěch žalobce, které jsou mu známy. Na druhé straně je zde evidentní důkazní břemeno žalobce spočívající v prokázání jeho vlastních tvrzení ve smyslu ustanovení § 52 správního řádu. V projednávané věci tudíž záleží především na žalobci, zda projeví svůj zájem na tom, aby uložená pokuta pro něj neměla likvidační důsledky, a to tím, že správnímu orgánu poskytne základní údaje o svých majetkových poměrech a tyto také věrohodným způsobem správnímu orgánu doloží či umožní správnímu orgánu doložit jejich pravdivost. Neučiní-li tak nebo odmítne-li správnímu orgánu poskytnout dostatečnou součinnost, bude správní orgán oprávněn vyjít z údajů, které vyplynuly z dosavadního průběhu řízení a které si správní orgán je oprávněn zjistit bez součinnosti žalobce. Nepovede-li tento postup k přesnému výsledku, může správní orgán učinit jen základní představu o příjmech a majetku žalobce, a to i na základě odhadu. (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 20.4.2010 č.j. 1As 9/2008-133)

S ohledem na shora uvedené dospěl krajský soud k závěru, že žalobce v projednávané věci neunesl důkazní břemeno, když neprokázal likvidační důsledek uložené pokuty. Správní orgán prvního stupně tudíž správně vycházel ze skutečností týkajících se žalobcových majetkových poměrů známých mu ze správního řízení, především tedy z výpisu z katastru nemovitostí, z něhož bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem hned několika nemovitostí. Pokračování
- 9 -
10A 43/2013

Z obsahu správního spisu dále vyplynulo, že žalobce uloženou pokutu již uhradil, ačkoliv měl možnost správní orgán požádat o její úhradu prostřednictvím splátek.

K námitce žalobce, dle které by měla být výše uložené pokuty určena v závislosti na přístupu žalobce a jeho míře zavinění odkazuje krajský soud na shora citované ustanovení § 9 odst. 1 písm. b) zákona o pohonných hmotách, které zakládá objektivní odpovědnost právnických osob. Obligatorním znakem skutkové podstaty správního deliktu právnické osoby není zavinění. K vyvození odpovědnosti postačuje samotný fakt porušení nebo nesplnění povinností stanovených zákonem nebo uložených na jeho základě. Správní orgán při úvaze o odpovědnosti žalobce za správní delikt vycházel ze závěru o kontrolním zjištění, který ve svých důsledcích znamená naplnění zákonných znaků skutkové podstaty správního deliktu dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o pohonných hmotách. Námitka žalobce, dle níž měla být zohledněna míra jeho zavinění, je tedy s ohledem na objektivní odpovědnost za jím spáchaný správní delikt nepřípadná.

Za důvodnou nelze považovat ani námitku, dle které by výše pokuty měla být dovozena též ze skutečnosti, že se žalobce spáchaným správním deliktem potrestal sám, když na předmětné čerpací stanici tankují jeho vozidla. K tomuto krajský soud poukazuje na charakter spáchaného správního deliktu, který je deliktem ohrožovacím, pro jeho naplnění tudíž není třeba prokázání vzniku škody. Správní orgán tudíž není povinen zjišťovat, zda samotnému žalobci vznikla škoda či nikoliv. V teoretické rovině nelze jako polehčující okolnost brát v úvahu skutečnost, že žalobci samotnému by eventuelně mohla v důsledku tankování vlastních nejakostních pohonných hmot vzniknout škoda, čímž by se de facto sám potrestal. Vznik škody není skutkovou okolností, jež by podmiňovala odpovědnost za správní delikt dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o pohonných hmotách.

Pokud by však v souvislosti se spáchaným deliktem byla hodnověrně zjištěna škoda vzniklá v příčinné souvislosti se spáchaným deliktem, je třeba přiměřenost sankce dovodit i ve vztahu k následkům vzniklým v důsledku spáchaného správního deliktu, tedy z průkazně vzniklé škody.

K tvrzení žalobce, dle něhož byla atraktivní poloha čerpací stanice žalobce zahrnuta do hodnocení správního orgánu při udělování pokuty, krajský soud odkazuje na str. 4 prvostupňového správního rozhodnutí, kde správní orgán zohledňuje jako polehčující okolnost skutečnost, že se jedná o malou čerpací stanici, jako další specifikaci čerpací stanice správní orgán uvádí, že tato se nachází u důležité komunikační spojnice. K tomuto určení polohy čerpací stanice správní orgán dále uvedl, že by mohla mít vliv na vyšší zájem ze strany kupujících. Z celkového shrnutí polehčujících a přitěžujících okolností při stanovení výše uložené pokuty obsaženého na str. 5 prvoinstančního rozhodnutí vyplývá, že správní orgán zohlednil závažnost správního deliktu s ohledem na způsob jeho spáchání a jeho následky, jako přitěžující okolnost shledal to, že kupující v dobré víře zakoupil pohonnou hmotu v domnění, že se jedná o jakostní benzín, přičemž za zakoupenou nejakostní pohonnou hmotu řádně zaplatil. Jako polehčující okolnost správní orgán zohlednil skutečnost, že se jedná o prvý případ zjištěné nejakostní pohonné hmoty u žalobce a dále skutečnost, že se jedná o malou čerpací stanici. Z uvedeného zhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností při stanovení výše pokuty je zřejmé, že do ní nebyla zahrnuta atraktivita polohy žalobcovy čerpací stanice. I tato žalobní námitka byla krajským soudem shledána jako nedůvodná.

Přiměřenost uložené pokuty krajský soud dovozuje rovněž z ustanovení § 9 odst. 10 písm. b) zákona o pohonných hmotách, kde je stanoven horní limit ukládané sankce ve výši Pokračování
- 10 -
10A 43/2013

5.000.000,- Kč. Pokuta uložená žalobci ve výši 450.000,- Kč se s ohledem na nejvyšší možnou výměru sankce za žalobcem spáchaný delikt nejeví krajskému soudu jako nepřiměřená. Likvidační charakter takto uložené pokuty nebyl žalobcem prokázán.

Na základě shora uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že pokuta za žalobcem spáchaný správní delikt je přiměřená a byla uložena v souladu se zákonem a s přihlédnutím k objektivní i subjektivní stránce spáchaného deliktu. Z tohoto důvodu krajský soud shora uvedenou žalobu v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Současně v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval.

Podle ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 12. listopadu 2013

Pokračování
- 11 -
10A 43/2013

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru