Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 43/2012 - 49Rozsudek KSCB ze dne 20.08.2012

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 As 144/2012 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

10A 43/2012 - 49

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl vsenátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Občanské sdružení za ochranu přírody a krajiny, ochranu životního prostředí volně žijící zvěře a myslivosti bez pytláctví, o.s., se sídlem Hvožďany 72, Bechyně, zastoupeného Mgr. Ladislavem Rychtářem, advokátem v Praze 5 – Řeporyje, Kakosova 978/4, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze

dne 22.3.2012, č.j. OREG 6143/2012/vano, za účasti T. V., H. 23, B., Mgr. P. K., H. 72, B., Města Bechyně, nám. T.G.Masaryka č.p. 2, Bechyně, takto:

Rozhodnutí Krajského úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 22.3.2012 č.j. OREG 6143/2012/vano a rozhodnutí Městského úřadu Bechyně ze dne 14.12.2011 č.j. BE-09703/2011 se zrušují pro vady řízení a věc se v rací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 7 800,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Zúčastněným osobám se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Pokračování
- 2 -
10A 43/2012

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu v Bechyni ze dne 14.12.2011, kterým bylo rozhodnuto o umístění stavby „Bioplynová stanice Hvožďany 600kW“ na pozemcích parc. č. 1438/7, 1438/63, 1445/1, 1445/2 a 1445/5 v k.ú. Hvožďany u Bechyně.

V žalobě žalobce uvádí, že shora uvedeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o umístění stavby na pozemcích, které jsou dle územního plánu obce vedeny jako zastavitelná plocha s funkčním využitím pro výrobu a podnikání. Pro pozemky s tímto druhem využití jsou ustanovena regulativa. Dle textové části územního plánu jako nepřípustné činnosti na této ploše jsou mimo jiné uvedena živočišná zemědělská výroba a aktivity a zdroje, které vedou k emitování znečišťujících látek do ovzduší, zejména těkavých organických látek a pachových látek. Plánovaná bioplynová stanice má navazovat na současný zemědělský areál a souviset se současnou zemědělskou činností stavebníka. Dle žalobce je provoz bioplynové stanice zdrojem, který vede k emitování znečišťujících látek do ovzduší, dokonce právě těkavých organických látek i látek pachových, a proto nelze povolit žádnou stavbu na uvedených pozemcích, která emituje do ovzduší, byť jen i zcela zanedbatelné množství znečišťujících látek, natož pak bioplynovou stanici, která je definována jako velký stacionární zdroj znečišťování ovzduší. Bioplynovou stanici proto nelze zařadit do žádné kategorie přípustné či podmíněné činnosti.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že žalobce může namítat pouze dotčení v právech procesních, k takové vadě řízení však před správními orgány v projednávané věci nedošlo. Námitku žalobce považuje za nedůvodnou, neboť záměr stavby bioplynové stanice se nachází v území označeném jako „plocha výroby a podnikání“, zařazení bioplynové stanice do kategorie stacionárního zdroje znečišťování ovzduší však samo o sobě neznamená, že by takový záměr nemohl být v lokalitě označené jako plocha výroby a podnikání vůbec uskutečněn. V souvislosti s rozšiřováním využívání obnovitelných zdrojů energie vznikají nové druhy staveb a zařízení pro výrobu energie, k jejichž umístění jsou vhodné právě areály zemědělských zařízení nebo nevyužité výrobní areály, jelikož se zpravidla nacházejí v dostatečné vzdálenosti od plochy bydlení. Definice nepřípustných činností je explicitní, jak v kategorii přípustných činností, tak činností podmíněných i nepřípustných se nejedná o explicitní výčet. Dle žalovaného, pokud v souvislosti s umístěním a provozováním bioplynové stanice nebudou překročeny stanovené limity a příslušné hygienické normy, je možno konstatovat, že záměr je v souladu s územním plánem obce. Závěr o přípustnosti záměru stavby bioplynové stanice se rovněž opírá o posouzení Ústavu územního rozvoje Brno.

Ze správního spisu byly zjištěny s ohledem na obsah žalobního bodu tyto rozhodné skutečnosti:

Stavebník T. V. si podal žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby a žádost o stavební povolení ohledně bioplynové stanice ve Hvožďanech. Stavební úřad spojil řízení o vydání rozhodnutí o umístění stavby s řízením stavebním usnesením ze dne 5.10.2011. Žalobci bylo přiznáno postavení účastníka územního řízení s odůvodněním, že se jedná o osobu, o které tak stanoví zákon o ochraně přírody a krajiny.

Pokračování
- 3 -
10A 43/2012

Stavební úřad vydal dne 14.12.2011 rozhodnutí o umístění stavby ohledně bioplynové stanice Hvožďany 600 kW. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že stavební úřad zjistil, že uvedená stavba bude umístěna v území, které je určeno územním plánem Města Bechyně jako plocha pro výrobu a podnikání. K umístění stavby bioplynové stanice v ploše pro výrobu a podnikání bylo vydáno stavebním úřadem vyjádření ze dne 24.11.2010 pod čj. BE-8593/2/2010/VaŽP/Ku, dle něhož umístění bioplynové stanice v ploše s funkčním využitím pro výrobu a podnikání je možné, pokud budou dodrženy stanovené limity. Toto vyjádření bylo vydáno na základě sdělení Ústavu územního rozvoje ze dne 24.11.2010, z něhož vyplývá, že uvedená stavba patří do činností přípustných v tomto území a je v souladu s funkčním využitím území dle platného územního plánu Města Bechyně. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto. Námitka žalobce, že definice nepřípustné činnosti není v územním plánu obce žádným způsobem podmíněna, tudíž na daných pozemcích nelze povolit žádnou stavbu, která emituje do ovzduší, byť jen zanedbatelné množství znečišťujících látek, byla odmítnuta. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je uvedeno, že je skutečností, že navržená stavba bioplynové stanice je velkým stacionárním zdrojem znečišťování ovzduší, ovšem toto samo zařazení neznamená, že by takový záměr nemohl být v lokalitě označené jako plocha výroby a podnikání realizován. Pokud v souvislosti s umístěním a provozováním bioplynové stanice nebudou překročeny stanovené limity, je záměr v souladu s územním plánem obce.

Součástí správního spisu je územní plán obce Bechyně. Ze závazné části ve formě regulativů vyplývá, že nepřípustné využití ploch znamená, že se jedná o užití nerealizovatelné za žádných podmínek (za doby platnosti územního plánu). Z textové části územního plánu Obce Bechyně vyplývá, že za přípustnou činnost se považuje výroba, podnikání a skladování, za nepřípustnou činnost mimo jiné živočišná zemědělská výroba, aktivity a zdroje, které vedou k emitování znečišťujících látek do ovzduší, zejména těkavých organických látek a pachových látek.

Stavební úřad si vyžádal od Ústavu územního rozvoje v Brně vyjádření, které bylo zasláno e-mailem dne 24.11.2010, ve kterém se uvádí, že uvedená stavba patří do činností přípustných v tomto území a je v souladu s funkčním využitím území dle platného územního plánu Města Bechyně. Toto vyjádření bylo podkladem pro vydání vyjádření stavebního úřadu ze dne 24.11.2010, dle něhož umístění bioplynové stanice v ploše s funkčním využitím pro výrobu a podnikání je možné, pokud budou dodrženy stanovené limity.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Dle § 90 zákona č. 183/2006 Sb. v novelizovaném znění v územním řízení stavební úřad posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu a) s vydanou územně plánovací dokumentací, b) s cíli a úkoly a územního plánování, zejména s charakterem území s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území. Podle § 92 uvedeného zákona, není-li záměr žadatele v souladu s požadavky uvedenými v § 90, stavební úřad žádost o vydání územního rozhodnutí zamítne.

Soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že záměr žalobce je neslučitelný s hledisky uvedenými v § 90 stavebního zákona, a to z následujících důvodů:

Stavební úřad má za to, že je možné umístění stavby bioplynové stanice Hvožďany 600 kW na pozemcích, které jsou dle územního plánu vedeny jako zastavitelná plocha Pokračování
- 4 -
10A 43/2012

s funkčním využitím pro výrobu a podnikání. Proto žádosti stavebníka vyhověl s odůvodněním, že přestože navržená stavba bioplynové stanice je velkým stacionárním zdrojem znečišťování ovzduší, je její umístění a provozování možné, pokud nebudou překročeny stanovené limity. Z územního plánu obce soud zjistil, že jsou pro pozemky s funkčním využitím pro výrobu a podnikání stanovena regulativa, přičemž mimo jiné jsou nepřípustné činnosti – aktivity a zdroje, které vedou k emitování znečišťujících látek do ovzduší, zejména těkavých organických látek a pachových látek. V nařízení vlády č. 615/2006 Sb. přílohy č. 1 část III. bod 1.3 je bioplynová stanice definována jako velký stacionární zdroj znečišťování ovzduší. Dle platného územního plánu je definováno nepřípustné funkční využití ploch jako nerealizovatelné za žádných podmínek za doby platnosti územního plánu. Z toho plyne závěr, že stavební úřad nesprávně uvedenou stavbu povolil s odůvodněním, že záměr stavby je možný pokud umístěním a provozováním bioplynové stanice nebudou překročeny limity. Za situace, že stavba bioplynové stanice je velkým stacionárním zdrojem znečištění, nelze její stavbu povolit, jestliže takováto stavba je dle platného územního plánu nepřípustná.

Zcela nerozhodná je okolnost, že bioplynová stanice se má nacházet v blízkosti zemědělské farmy, neboť dle územního plánu do budoucna takováto stavba je nepřípustná, poněvadž jako nepřípustná činnost je uvedena i živočišná zemědělská výroba.

Žalovaný opřel své rozhodnutí o závěr o přípustnosti stavby bioplynové stanice Ústavu územního rozvoje v Brně, neboť v jeho sdělení je uvedeno, že stavba je přípustná a je v souladu s funkčním využitím území dle územního plánu. Dle pořízené fotokopie e-mailu se jedná pouze o odpověď na dotaz stavebního úřadu, zda je umístění bioplynové stanice v souladu s územním plánem, kdy pracovnice Ústavu územního plánování odpověděla tak, že dle jejího názoru, pokud budou dodrženy stanovené limity, lze bioplynovou stanici v ploše s funkčním využitím pro výrobu a podnikání umístit. Toto stanovisko je však zcela nezávazné a nerozhodné, neboť je povinností správního orgánu posoudit soulad plánované stavby s územním plánem. Předmětný ústav poskytuje pouze konzultační a metodickou činnost, proto uvedené stanovisko není pro správní orgán závazné a nemůže sloužit jako podklad pro vydání jeho rozhodnutí.

Soud proto z důvodů shora uvedených napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení dle § 78 odst. 1 s.ř.s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že stejnou vadou je zatíženo i rozhodnutí prvostupňového správního orgánu soud dle § 78 odst. 3 s.ř.s.

zrušil i rozhodnutí, které předcházelo rozhodnutí žalovaného.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalobce, který měl v řízení úspěch, má právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000,- Kč, dva úkony právní pomoci po 2 100,- Kč a 2x 300,- Kč režijní paušál.

Zúčastněným osobám nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno v souladu s ustanovením § 60 odst. 5 s.ř.s., dle něhož osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinností, které jí soud uložil. Ze strany soudu však zúčastněným osobám žádné povinnosti ukládány nebyly.

Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas. Pokračování
- 5 -
10A 43/2012

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává v pěti vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 20. srpna 2012

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra B a l e j o v á v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru