Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 41/2011 - 17Rozsudek KSCB ze dne 07.06.2011

Prejudikatura

11 Ca 309/2008 - 29

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 As 87/2011 (zrušeno + zrušení rozhodnutí spr. orgánu)

přidejte vlastní popisek

10A 41/2011 – 17

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce O. N., nar. X, státní příslušník Ukrajiny, t.č. v Zařízení pro zajištění cizinců v Poštorné, proti žalované Policii ČR, Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje, odbor cizinecké policie v Českých Budějovicích, Pražská tř. 558, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 11.5.2011, č.j. KRPC-13679-39/ČJ-2011-020023, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 1.6.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 11.5.2011 č.j. KRPC-13679-39/ČJ-2011-020023, jímž byla prodloužena doba zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění.

V žalobě se podává výčet právních předpisů, které správní orgán svým rozhodnutím porušil, poukazuje se na rozhodnutí ministerstva vnitra v záležitosti mezinárodní ochrany o cestovním dokladu žalobce a dovozuje se, že údaje o žalobcově totožnosti a státní příslušnosti souhlasí s čestným prohlášením žalobce.

Žádost žalobce o poskytnutí mezinárodní ochrany byla zamítnuta. Žalobě proti tomuto rozhodnutí byl přiznán odkladný účinek a je nepravděpodobné, že věc bude v krátké době Pokračování
- 2 -
10A 41/2011

příslušným krajským soudem projednána. Dovozuje se, že pro probíhající přezkumné řízení není zajištění opodstatněno.

Rozhodnutí o zajištění žalobce nerespektuje zásadu přiměřenosti do zásahu do osobní svobody a nerespektuje vůli zákonodárce. Je tu jednoznačná preference v užití zvláštních opatření před zajištěním. Zákonodárcovu vůli nelze obcházet formalistickou argumentací. Při rozhodování o zajištění nebyly zjišťovány skutečnosti odůvodňující použití některé z alternativních forem zvláštních opatření za účelem vycestování.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobce byl kontrolován v ubytovacím zařízení Vyšehrad v Českém Krumlově a bylo zjištěno, že je veden v evidenci nežádoucích osob. Do České republiky přicestoval v roce 2003 legálně na jednorázové vízum, po uplynutí povolení k pobytu z republiky nevycestoval a do února 2005 se na území republiky zdržoval neoprávněně a bylo mu uděleno vyhoštění na dobu od 10.2.2005 do 10.2.2010. Žalobce však ve stanovené době nevycestoval a na území republiky pobýval do další kontroly policie v srpnu 2010. Bylo zjištěno, že na území republiky pobývá neoprávněně a maří rozhodnutí o vyhoštění a v přesně nezjištěné době v roce 2005 odstranil několik listů ze svého cestovního pasu. Došlo proto k vydání dalšího rozhodnutí o správním vyhoštění, které mělo být realizováno po ukončení trestního řízení vedeného proti žalobci. Po ukončení trestního řízení a právní mocí trestního případu ke dni 11.11.2010 odpadla překážka k vycestování, avšak žalobce povinnost vycestovat nesplnil a opětovně mařil rozhodnutí o správním vyhoštění. Tyto skutečnosti vedly k vydání rozhodnutí o zajištění žalobce na dobu 90 dnů, protože žalobce neměl platný cestovní doklad. Proti žalobci bylo vedeno další trestní řízení pro opakovaný přečin maření výkonu úředního rozhodnutí, které bylo ukončeno zastavením, protože trestní řízení se jevilo jako neúčelné, protože o skutku žalobce bylo rozhodnuto ve správním řízení a současně byl zajištěn. Žalobce byl zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. c) zák. č. 326/1999 Sb. v novelizovaném znění, protože opakovaně nesplnil povinnost opustit území republiky. K vydání rozhodnutí o prodloužení doby zajištění za účelem správního vyhoštění došlo podle § 124 odst. 3 zákona, protože nepodařilo se ověřit totožnost cizince a obstarat nový doklad totožnosti, protože cizinec žádný cestovní doklad nevlastní. Cestovní doklad, na který žalobce do České republiky přicestoval, je neplatný, protože v něm byly provedeny neoprávněné zásahy. Podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany není důvodem pro ukončení zajištění. Veškeré úkony v zájmu zjištění stavu věci byly provedeny a rozhodnutí odpovídá právním předpisům. Proto je zákonné.

Ze spisu žalovaného vyplynuly následující podstatné skutečnosti:

V řízení o správním vyhoštění zahájeném dne 24.2.2011 žalobce podal vyjádření, ve kterém uvedl, že bydlí v hotelu Vyšehrad v Českém Krumlově, je národnosti ukrajinské, do České republiky přicestoval v roce 2003 na turistické vízum s platností asi 1 měsíc. Známý mu zajišťoval práci na různých pracovištích v Praze, odebral mu cestovní pas a požadoval po žalobci, aby pro něj pracoval i nadále poté, co žalobci bylo uděleno správní vyhoštění s tím, že měl do 15 dnů vycestovat zpět na Ukrajinu. Žalobce měl v úmyslu vycestovat na Ukrajinu, proto po svém známém požadoval vrátit pas, avšak ten mu cestovní pas vrátil znehodnocený. V roce 2006 se žalobce přemístil do Českého Krumlova, nejprve do roku 2010 pracoval jako kuchař, od té doby vykonává příležitostné brigádnické práce. Nebrání mu žádné důvody vycestovat z České republiky, nemá tu rodinné vazby a neexistují důvody, které by žalobci bránily vycestovat z České republiky do domovského státu.

Pokračování
- 3 -
10A 41/2011

Dne 24.2.2011 bylo vydáno rozhodnutí, jímž byl žalobce zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. c) zák. č. 326/1999 Sb. v novelizovaném znění, za účelem správního vyhoštění. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že z počínání žalobce je zřejmé, že mírnější donucovací opatření by nebyla účinná, z hlediska jednání žalobce by byla nedostačující a neúčinná a není zde záruka, že žalobce z území republiky vycestuje. Rozhodnutí je v právní moci, žaloba proti němu uplatněna nebyla.

K možnosti vycestování žalobce vydalo ministerstvo vnitra dne 24.2.2011 závazné stanovisko, podle kterého nebyly shledány žádné důvody znemožňující podle zákona o pobytu cizinců vycestování žalobce do země jeho státního občanství a vycestování je možné.

Rozhodnutím Policie ČR, služby cizinecké policie bylo dne 18.8.2010 rozhodnuto o správním vyhoštění žalobce z území České republiky. Rozhodnutí nabylo dne 24.8.2010 právní moci. Stalo se tak se zřetelem ke zjištění, že žalobce se prokazuje cestovním pasem, ve kterém jsou odstraněny některé listy s vízem České republiky, čímž je cestovní pas žalobce neplatný a je porušena jeho celistvost.

Trestním příkazem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 6.10.2010 č.j. 1T 179/2010-188, byl žalobce odsouzen pro přečin krádeže, přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a přečin padělání a pozměňování veřejné listiny a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců a výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen na dobu dvou let. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 11.11.2010.

Ve spise je založeno rozhodnutí Policie, oblastního ředitelství v Českých Budějovicích z 10.2.2005, jímž bylo žalobci uděleno správní vyhoštění na dobu 5 let do 10.2.2010, protože se žalobce zdržoval na území České republiky neoprávněně a bez povolení zaměstnání provozoval dani podléhající výdělečnou činnost.

O vyhoštění žalobce bylo rozhodnuto dne 24.2.2011 na dobu pěti let s odůvodněním, že je prokázáno, že žalobce úmyslně maří úřední rozhodnutí a pobývá na území republiky neoprávněně.

Ze sdělení Ředitelství služby cizinecké policie vyplývá, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany byla zamítnuta. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Brně.

Ve spise je několik úředních záznamů o tom, že ukrajinský zastupitelský úřad dosud nepodal informaci o ověření totožnosti žalobce, což má za následek, že důvody zajištění žalobce trvají. Úřední záznamy byly pořízeny ve dnech 10.3.2011, 24.3.2011, 7.4.2011, 21.4.2011, 5.5.2011. Další sdělení stejného obsahu je datováno 20.5.2011 z doby po vydání napadeného rozhodnutí.

O prodloužení doby zajištění za účelem správního vyhoštění bylo rozhodnuto dne 11.5.2011, které je odůvodněno tím, že v době, po kterou byl žalobce dosud zajištěn a s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění se vyhoštění nepodařilo realizovat, když totožnost cizince není ověřena a nemá nový doklad totožnosti. Důvod k ukončení zajištění nebyl shledán.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Pokračování
- 4 -
10A 41/2011

Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o prodloužení doby zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění.

Podmínky pro prodloužení doby zajištění cizince za účelem správního vyhoštění stanoví § 124 odst. 3 věta třetí, podle které, je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit.

Z citované právní normy je zřejmé, že prodloužení doby zajištění cizince přichází v úvahu tehdy, není-li ukončena příprava výkonu správního vyhoštění. O správním vyhoštění žalobce bylo naposled rozhodnuto dne 24.2.2011, předchozí rozhodnutí o správním vyhoštění, které žalobce nerespektoval, bylo vydáno v roce 2005. Dne 24.2.2011 byl žalobce zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. c) zák. č. 326/1999 Sb., v novelizovaném znění, za účelem správního vyhoštění. Toto rozhodnutí je v právní moci a žaloba u správního soudu proti tomuto rozhodnutí podána nebyla. Doba zajištění byla stanovena v délce 90 dnů. Přede dnem uplynutí této lhůty došlo k vydání rozhodnutí o jejím prodloužení o dalších 60 dnů. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný se zabýval tím, pokračuje-li příprava výkonu správního vyhoštění. V rozhodnutí se výslovně poukazuje na to, že nepodařilo se ověřit žalobcovu totožnost a opatřit mu nový doklad totožnosti. Toto zjištění odpovídá obsahu spisu o tom, že dosud nebyla doručena odpověď ukrajinského zastupitelského úřadu o ověření totožnosti žalobce. To má pak za následek, že žalobce nemá platný cestovní pas, jestliže celistvost cestovního pasu, jímž se žalobce prokazoval, byla porušena. O porušení celistvosti pasu žalobce není mezi účastníky sporu. Nevydaly-li ukrajinské úřady doklad o potvrzení totožnosti žalobce a nový doklad, jímž by jeho totožnost mohla být ověřena, není ukončena příprava výkonu správního rozhodnutí a jsou tudíž dodrženy podmínky pro prodloužení trvání doby zajištění žalobce za účelem jeho správního vyhoštění. Napadené rozhodnutí proto odpovídá požadavkům § 124 odst. 3 věta třetí zákona.

Zjištění žalovaného o tom, že totožnost cizince nebyla ověřena a nebyl mu vydán platný cestovní doklad, není nikterak v rozporu s odůvodněním rozhodnutí ministerstva vnitra v záležitosti mezinárodní ochrany, které je v žalobě citováno. Podle sdělení cizinecké policie ukrajinské úřady dosud totožnost žalobce nepotvrdily, a tudíž nemá ani platný cestovní doklad. Rozhodný je současný skutkový stav, a tudíž skutečnost, že žalobce nemá platný cestovní doklad a nikoli okolnost, že s platným cestovním dokladem z Ukrajiny přicestoval. Poznamenává se, že žalobce do České republiky přicestoval v roce 2003. Skutečnost, že pas byl natolik poškozen, že ztratil svou celistvost, potvrdil žalobce sám dne 24.2.2011. Nebyla-li totožnost žalobce ukrajinskými úřady potvrzena a nebyl mu vydán žádný doklad totožnosti, pak je odůvodnění napadeného rozhodnutí o tom, že není ukončena příprava pro realizaci správního vyhoštění ukončena, v souladu s obsahem spisu a je správné.

Žádost o udělení mezinárodní ochrany byla zamítnuta. Podání žaloby proti tomuto rozhodnutí, případně v budoucnu uvažovaná kasační stížnost nemá žádný vliv na to, že jsou dodrženy podmínky pro prodloužení doby zajištění podle § 124 odst. 3 zákona.

K dalším žalobním výhradám poukazuje soud především na to, že předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o prodloužení doby zajištění žalobce, nikoli rozhodnutí o zajištění. To bylo vydáno dne 24.2.2011 a žaloba proti tomuto rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě uplatněna nebyla. Přezkoumání rozhodnutí o zajištění žalobce z označeného data nemůže být proto právě se zřetelem ke lhůtám k podání žaloby přezkoumáno v řízení o prodloužení doby zajištění žalobce za účelem jeho správního vyhoštění.

Pokračování
- 5 -
10A 41/2011

Poukazuje-li žalobce na pasáž odůvodnění napadeného rozhodnutí o tom, že je tu nebezpečí, že by žalobce dále mařil nebo ztěžoval výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, je třeba poukázat na to, že jedná se o citaci rozhodnutí z 24.2.2011, které předmětem tohoto řízení není. Jestliže rozhodnutí z 24.2.2011 soud v daném řízení nepřezkoumává, není důvod zabývat se aplikací dané normy při vydání označeného rozhodnutí možností užít namísto zajištění zvláštní opatření podle § 123 b) a 123 c) zákona.

Opakovaná zjištění o stavu věci u ukrajinských úřadů nasvědčuje naopak tomu, že pokračuje příprava vycestování žalobce z území republiky, žalovaný není nečinný a zabýval se tím, zda důvody zajištění žalobce trvají. Poznamenává se, že žalobce na území republiky nejméně po dobu pěti let pobýval i přesto, že mu bylo uděleno správní vyhoštění, v této době se pouze přemístil z Prahy do Českého Krumlova a jeho chování proto vzbuzuje důvodnou obavu, že nebude-li, zajištěn mohl by výkon nyní vydaného rozhodnutí o správním vyhoštění mařit i ztěžovat. To lze dovodit z rozhodnutí trestního soudu, jímž byl žalobce mimo jiné postižen pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Současně soud poukazuje na to, že stejným rozhodnutím byl žalobce potrestán pro přečin padělání a pozměňování veřejné listiny za to, že upravil svůj cestovní pas a takto upravený cestovní pas používal jako doklad k prokázání své totožnosti.

Soud nesdílí názor žalobce o tom, že žalovaný při rozhodování o prodloužení doby zajištění nerespektoval zásadu přiměřenosti. Při stanovení lhůty bylo vycházeno z opakovaných zjištění u ukrajinských úřadů a se zřetelem k obsahu úředních záznamů o těchto zjištěních nelze usuzovat na to, že by tu byl předpoklad, že ukrajinské orgány zjistí totožnost žalobce, případně vydají doklad totožnosti, ve lhůtě kratší než bylo stanoveno napadeným rozhodnutím. Ze spisu nevyplývá, že při rozhodování o prodloužení doby k zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění by dané zákonné oprávnění bylo žalovaným zneužíváno.

Skutkové podklady odůvodňující vydání napadeného rozhodnutí jsou ve spise založeny. Dovolává-li se žalobce ustanovení § 4 správního řádu v souvislosti s možností využít alternativní formy zvláštních opatření za účelem vycestování, nezbývá než zopakovat, že předmětem řízení není rozhodnutí o zajištění za účelem správního vyhoštění, ale rozhodnutí o prodloužení doby takového zajištění. Soud se zřetelem k okolnosti, že žalobce v minulosti nerespektoval rozhodnutí o správním vyhoštění, a byl proto odsouzen, sdílí názor žalovaného opakovaně uvedený ve spise, že důvody zajištění žalobce trvají.

Soud proto uzavřel, že pro důvody uvedené v žalobě nebyly porušeny právní předpisy, jejichž výčet je v žalobě podán.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas. Pokračování
- 6 -
10A 41/2011

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů

od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s.

prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech .

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 7. června 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru