Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 38/2011 - 36Rozsudek KSCB ze dne 22.07.2011

Prejudikatura

6 Ads 2/2011 - 66


přidejte vlastní popisek

10 A 38/2011 – 36

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce P. M., právně zastoupeného JUDr. Petrem Pustinou, advokátem AK Říčany, Olivova 116, proti žalovanému Hasičskému záchrannému sboru Jihočeského kraje České Budějovice, Pražská 52b, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31.3.2011, č.j. HSCB-1438-1/2011 KŘ, takto:

Rozhodnutí Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 31.3.2011, č.j. HSCB-1438-1/2011 KŘ se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 800,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

(1) Žalobou doručenou dne 17.5.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 31.3.2011, č.j. HSCB-1438-1/2011 KŘ, kterým zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele kanceláře ředitele HZS Jihočeského kraje o náhradě škody na zdraví ze dne 20.12.2010 č.j. HSCB-5317/2010 KŘ a toto rozhodnutí potvrdil.

Pokračování
- 2 -
10A 38/2011

(2) Žalobce nesouhlasil s postupem žalovaného, kterým potvrdil postup prvostupňového orgánu, kterým mu snížil náhradu, respektive odškodnění jeho pracovního úrazu, a to s odůvodněním, že žalobce porušil ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru a je dán postup pro snížení odpovědnosti bezpečnostního sboru. Žalobce namítal, že jej nadřízený poslal do konkrétní akce a věděl, že žalobce není specielně odborně vycvičen pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou. Žalobce dále uvedl, že obdržel záchrannou kladku, ke které vznesl výhradu, že se mu na první pohled zdála „jako od Vietnamců“ byla ze slabého materiálu. To vyplývá i z protokolu vyšetřování Policie ČR. Žalobce dále poukázal na to, že žalovaný nevzal v úvahu trestní spis v dané věci, kde byl nadřízený žalobce označen za viníka úrazu. Podle názoru žalobce odpovídá Hasičský záchranný sbor za škodu na jeho zdraví v rozsahu 100 %. Žalobce dále vznesl výhradu k závěru žalovaného ohledně porušení služební povinnosti žalobce, neboť pokud by skutečně porušil ustanovení § 46 odst. 2 služebního zákona, muselo by být vedeno řízení o kázeňském přestupku žalobce. Navíc poukázal na to, že do doby skončení pravomocného řízení o přestupku se na přestupce hledí jako by byl nevinen. V konkrétní věci přestupkové řízení vedeno nebylo. Žalovaný bagatelizuje svou odpovědnost, přitom zásadní pro posouzení odpovědnosti je skutečnost, že soud označil jednání nadřízeného za trestný čin ublížení na zdraví. O spoluvině žalobce není v usnesení soudu o narovnání zmínka. Žalovaný se mylně domnívá, že schválení narovnání a absence výroku o vině znamená, že je nadřízený žalobce nevinným. To z ustanovení § 309 písm. a) trestního řádu nevyplývá, neboť je podmínkou pro schválení narovnání, že obviněný prohlásí, že skutek spáchal. Žalobce dále uplatnil výhrady k prvoinstančnímu rozhodnutí o náhradě škody. Žalobci nebyla dána možnost uplatnit procesní práva zakotvená v § 174 zákona o služebním poměru jako nahlížet do spisu, pořizovat si výpisy, navrhovat důkazy apod. Výroková část rozhodnutí trpí závažnými vadami, neboť výrok rozhodnutí neobsahuje ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto, jak ukládá § 181 odst. 4 zákona o služebním poměru. Nepostačuje odkaz na ustanovení § 101 zákona o služebním poměru, neboť je v něm uvedeno více náhrad škody. Výrok rozhodnutí je nesrozumitelný. Ve výrokové části není uveden výrok o zproštění se odpovědnosti podle § 11 odst. 2 zákona o služebním poměru. Chybné je konstatování, že služební úraz byl prokázán vyšetřením. Dále do výroku nepatří informace o tom, že náhrada škody bude proplacena mzdovou účtárnou. Odůvodnění neobsahuje vysvětlení, jak služební funkcionář dospěl k výši náhrady za ztrátu na služebním příjmu a není uvedeno, proč je rozsah zproštění odpovědnosti žalovaného stanoven ve výši 15 %. Rozhodnutí je proto v rozporu s § 181 odst. 5 zákona o služebním poměru. Vady obsahuje i poučení. Z těchto důvodů bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

(3) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že většinu tvrzení obsahovalo i odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí. Odmítl názor žalobce, že by v dané věci muselo být vedeno řízení o kázeňském přestupku žalobce. Odpovědnost Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje byla zjištěna v důsledku šetření úrazu úrazovou komisí a podle tohoto závěru bylo doporučeno služebnímu funkcionáři určit odpovědnost ve výši 85 %. Žalobce byl propuštěn ze služebního poměru dne 9.9.2010 a nebylo možné jej za kázeňský přestupek stíhat. Žalovaný se ohradil proti agresivnímu a impertinentnímu stylu psaní žaloby. Odmítl názor, že jeho náhled je naivní a vyplývá z neznalosti právních předpisů. Žaloba směřuje proti zrušení rozhodnutí o odvolání a nikoliv k přezkoumání rozhodnutí prvého stupně. Prvoinstanční rozhodnutí napadat nelze. Žalovaný odmítl, že žalobce nemohl uplatnit svá procesní práva. Měl naopak možnost, kdykoliv se svých procesních práv domáhat. Napadání výrokové části rozhodnutí označil žalovaný jako Pokračování
- 3 -
10A 38/2011

samoúčelné a nepatřičné. K rozsahu zproštění odpovědnosti ve výši 15 % žalovaný uvedl, že pro určení míry spoluodpovědnosti neexistuje konkrétní vodítko. Tento poměr stanovila komise a ztotožnil se s ním i příslušný služební funkcionář. Žalovaný na závěr uvedl, že je pochybnost o tom, zda předmětnou žalobu přísluší projednávat správnímu soudu. Jedná se totiž o nároky z náhrady škody, které by měly být uplatňovány před obecným soudem. K tomu bylo odkázáno, na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 11.5.2005 č.j. Na 12/2005-8, ve kterém soud konstatoval, že nároky na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím se uplatňují u Ministerstva financí.

(4) Žalobce ve lhůtě soudem stanovené nesdělil, že nesouhlasí s projednáním věci bez nařízeného jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s., a proto soud z dikce tohoto ustanovení dovodil, že souhlas s tímto postupem při rozhodnutí soudu jen na základě účastníky předložených spisů vyplývá konkludentně.

IV. Obsah správních spisů

(5) Dne 21.10.2009 v 9,45 hod. došlo při výcviku žalobce na lanové dráze Kobyla-Zadov k pádu žalobce z lanovky na travnatý porost, který byl pokryt vrstvou cca 5 cm sněhu. Žalobce byl letecky transportován do Fakultní nemocnice v Plzni. Dne 4.10.2010 se sešla škodní komise pro projednání škod na zdraví a k věci úrazu žalobce v souladu s ustanovením § 111 odst. 2 zák. č. 361/2003 Sb. uzavřela, že si žalobce způsobil částečně škodu na zdraví porušením právních předpisů, služebních předpisů či rozkazů, neboť neupozornil svého nadřízeného na skutečnost, že není speciálně odborně proškolen pro práci na výškách a nad volnou hloubkou. Komise se usnesla na doporučení, podle kterého by odpovědnost sboru za škodu měla být v míře 85 %. Dne 20.12.2010 vydal Hasičský záchranný sbor Jihočeského kraje konkrétně ředitel kanceláře ředitele Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje pod č.j. HSCB-5317/2010 KŘ rozhodnutí o náhradě škody na zdraví ve smyslu § 100 zákona č. 361/2003 Sb., kde podle § 101 téhož zákona přiznal žalobci náhrady, a to po 15 % snížení bolestné jednorázově 107 406,- Kč, ztížení společenského uplatnění 94 860,- Kč, úhrada nákladů spojených s léčením 170,- Kč, celkem 202 436,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas odvolání. V odvolání odmítl spoluodpovědnost v souvislosti se svým zraněním a škodou, která mu vznikla. V odůvodnění odvolání je uvedeno, že nadřízený věděl, že žalobce není specielně odborně proškolen pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou a bylo pouze na nadřízeném, koho do akce vyšle. Žalobce bral rozkaz jako rutinu, navíc již v minulosti při námětových cvičeních obdobné činnosti stejným způsobem pouze na použití jiné kladky prováděl. Podle názoru žalobce bylo povinností žalovaného prostudovat trestní spis, aby mohly být objektivně posouzeny skutečností týkající se zavinění. Pokud by tuto povinnost splnil, nutně by musel vyslovit závěr, že ke spoluzavinění ze strany žalobce nedošlo. Dne 28.3.2011 proběhlo jednání senátu poradní komise ředitele Hasičského záchranného sboru, kde byly předneseny výhrady žalobce, které uvedl v odvolání. Žalovaný správní orgán rozhodl dne 31.3.2011 tak, že změnil výrok o výši úhrady nákladů spojených s léčením z částky 200,- Kč na 11 908,- Kč, které snížil o 15 % na 10 121,80 Kč; ostatní návrhy z odvolání zamítl. Stalo se tak s odůvodněním, že pochybení nadřízeného nezbavuje žalobce spoluodpovědnosti za škodu, neboť žalobce porušil právní předpis, neboť neupozornil svého nadřízeného na skutečnost, že není specielně odborně proškolen pro práci na výškách a nad volnou hloubkou. Výcvik jednotek požární ochrany smí provádět pouze členové lezeckého družstva nebo lezecké skupiny pod vedením hasiče instruktora. To vyplývá z pokynu generálního ředitele HZS ČR č. 18 z roku 2006. Porušení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je spatřováno právě v neoznámení nedostatků nadřízenému příslušníkovi, přičemž Pokračování
- 4 -
10A 38/2011

nedostatkem se rozumí absence odborného proškolení poškozeného. Nároky žalobce spojené s úhradou nákladů za léčení byly uznány s výjimkou dvou položek.

V. Právní názor soudu

(6) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, rozhodnutí žalovaného správního orgánu soud zrušil pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů.

(7) V prvé řadě se soud zaměřil na odstranění pochybnosti, kterou vyslovil žalovaný správní orgán ve svém vyjádření k žalobě, zda je správní soud kompetentní k rozhodování předmětného nároku, neboť podstata žaloby spočívá ve sporu o výši náhrady škody. K tomu soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu kupříkladu rozsudek č.j. 3 Ads 132/2010-109 či č.j. 6 Ads 2/2011-66, ve kterém bylo jednoznačně postaveno najisto, že „…. K rozhodnutí o odpovědnosti za utrpěnou škodu na zdraví je vedeno řízení ve věcech služebního poměru podle § 169 a násl. služebního zákona. Pravomoc určit výši náhrady škody (s přihlédnutím k míře zavinění příslušníka) svěřuje služební zákon příslušnému služebnímu funkcionáři (§ 111 odst. 2 in fine služebního zákona). V této situaci vystupuje služební funkcionář jako správní orgán, jehož úkolem je rozhodnout o subjektivních právech žalobce jako účastníka řízení; jde o výkon veřejné správy sui generis určený specifickým charakterem státně zaměstnaneckého poměru. Postavení služebního funkcionáře jako správního orgánu odpovídá i procesní úprava řízení ve služebním zákoně, jež má veřejnoprávní povahu a je založeno na zásadách typických pro řízení ve veřejném právu (např. zásada zákonnosti, zásada materielní pravdy, zásada jednotnosti řízení, zásada rychlosti a hospodárnosti). V rámci řízení služební funkcionář je povinen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí, a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí (§ 180 odst. 1 služebního zákona). Služební funkcionář důkazy v řízení hodnotí podle své úvahy a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§ 180 odst. 4 služebního zákona). Na základě provedených důkazů pak vydá služební funkcionář rozhodnutí, v jehož odůvodnění uvede důvody vydání rozhodnutí, z jakých podkladů vycházel při rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při jejich hodnocení a při výkladu právních a služebních předpisů, jakož i způsob, jakým se vypořádal s návrhy a námitkami účastníka a s jeho vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Odůvodnění rozhodnutí není třeba pouze, jestliže služební funkcionář vyhoví žádosti účastníka v plném rozsahu (§ 181 odst. 5 služebního zákona). V rámci řízení o odpovědnosti za škodu při služebním úrazu služební funkcionář zkoumá, zda k úrazu došlo v průběhu výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním, zjišťuje se škoda, která příslušníkovi nebo jeho pozůstalým vznikla a příčinná souvislost mezi služebním úrazem a škodou. Postup při určování samotné výše náhrady škody za bolest a ztížení společenského uplatnění měl být podle § 104 odst. 2 služebního zákona stanoven vyhláškou Ministerstva vnitra po dohodě s Ministerstvem financí, Ministerstvem spravedlnosti a zpravodajskými službami. Tato vyhláška do dne rozhodného pro posuzovaný případ, ani do dne vydání rozsudku nebyla přijata. Podle přechodného ustanovení § 228 služebního zákona se do vydání vyhlášky k provedení § 104 odst. 2 postupuje podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění…“. Z toho tedy vyplývá, že s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu je to právě služební funkcionář, který formou správního rozhodnutí rozhoduje o otázkách náhrady škody při služebním úrazu, a tudíž je možné i proti rozhodnutí podat správní žalobu podle soudního řádu správního. Judikát, který v této souvislosti zmiňoval žalovaný, pro věc případný není.

Pokračování
- 5 -
10A 38/2011

(8) Žalobce v prvé řadě nesouhlasil se snížením náhrady za škodu na zdraví, kterou utrpěl při služebním úrazu, neboť podle jeho názoru nebyl dán důvod ke snížení této náhrady, neboť neporušil ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru a nebyl důvod ke snížení odpovědnosti žalovaného sboru. Zdůraznil, že nadřízený jej do akce poslal, věděl, že není speciálně vycvičen pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou. Rovněž nebyl vzat na zřetel jeho poukaz na nekvalitní záchrannou kladu, která mu byla poskytnuta. Zároveň uvedl, že žalovaný nevzal v úvahu trestní spis, kde byl jeho nadřízený označen za viníka úrazu. Tuto žalobní námitku žalobce v další části žaloby rozvedl ještě tak, že postrádá odůvodnění, respektive vysvětlení, jak služební funkcionář dospěl k výši náhrady a odůvodnění neobsahuje, z jakých důvodů byl rozsah zproštění odpovědnosti stanoven ve výši 15 %. Jinými slovy žalobce namítá v tomto směru nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Tuto žalobní námitku soud hodnotí jako důvodnou.

(9) Z písemností založených ve spise a odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí soud zjistil, že žalobce již v odvolacím řízení namítl, že mu byla náhrada škody snížena o 15 %, aniž měl služební funkcionář k dispozici trestní spis, který si měl žalovaný řádně prostudovat, pokud chtěl objektivně posoudit skutečnosti týkající se zavinění a případné spoluviny. S touto žalobní námitkou se napadené rozhodnutí v žádném směru nevypořádalo. Z rozhodnutí nelze shledat, zda správní orgán měl k dispozici trestní spis, zda se seznámil se všemi okolnostmi případu, zda se soustředil na všechny důkazní prostředky, které byly v tomto směru k dispozici, a jak případně tyto důkazní prostředky ve vztahu ke svému závěru, že snížil výši náhrady za škodu vzniklou žalobci v konkrétním poměru. Ze spisu lze pouze zjistit, že se věcí zabývala škodní komise, která však také bez bližšího odůvodnění se usnesla na doporučení, podle kterého by odpovědnost sboru měla činit 85 %. Stejně tak senát poradní komise ředitele Hasičského záchranného sboru citoval z odvolání žalobce, avšak z vlastního projednání senátem poradní komise, který představoval podklad pro rozhodnutí služebního funkcionáře, nevyplývá, z jakých důvodů byl vysloven závěr o 85 % odpovědnosti organizace za škodu. Je pouze tvrzeno, že žalobce porušil právní předpis, a to ustanovení § 46 odst. 2 zákona, neboť neupozornil svého nadřízeného na skutečnost, že není speciálně odborně proškolen pro práci na výškách a nad volnou hloubkou, avšak nevypořádalo se s argumentací žalobce, že nadřízený tuto skutečnost věděl, a přesto vydal žalobci pokyn, aby konkrétní činnost prováděl. Dále nebyla konkrétně vypořádána argumentace žalobce, že upozornil svého nadřízeného na své pochybnosti o kvalitě obdržené záchranné kladky. Rozhodnutí žalovaného správního orgánu pouze opakuje tvrzení, jak je založena odpovědnost žalobce, tedy jeho pochybením, není však vypořádána jeho argumentace, kterou právě snížení náhrady škody o 15 % vyslovené v prvostupňovém rozhodnutí zpochybňoval. Z toho důvodu soud hodnotí rozhodnutí žalovaného správního orgánu za nepřezkoumatelné. Soud pak nemůže nahrazovat absentující závěry správního orgánu svými vlastními závěry. Tímto postupem, který je nepřípustný by zatížil své vlastní rozhodnutí nepřezkoumatelností. Věc pak nelze meritorně přezkoumat, neboť správní rozhodnutí je samo o sobě nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Přezkoumatelným správním rozhodnutím je pouze takové rozhodnutí, ze kterého je zřejmý nejen výrok, ale i důvody, pro které odvolaci orgán považuje odvolání za nedůvodné. Rovněž v něm musí být uvedeny i skutkové okolnosti, jaké byly nebo nebyly ke zjištěnému skutkovému stavu provedeny, jaké byly k dispozici důkazní prostředky, jaká byla důkazním prostředkům přiznána důkazní síla, případně, proč se některé důkazy v dané věci neprovedly. Jinými slovy odůvodnění musí obsahovat úvahy odvolacího orgánu. Z odůvodnění musí být srozumitelné, jak se správní orgán s konkrétními odvolacími námitkami vypořádal, zda považuje odvolání za důvodné či nikoliv a k tomu musí být uvedeny konkrétní důvody. Těmto požadavkům žalobou napadené rozhodnutí nedostojí.

Pokračování
- 6 -
10A 38/2011

(10) V dalším řízení bude proto zapotřebí, aby se žalovaný správní orgán zabýval podrobně otázkou případného zproštění části odpovědnosti za náhradu škody, která vznikla žalobci, neboť je na žalovaném v takovém případě, aby prokázal, že z části škodu nezavinil. Hodlá-li žalovaný setrvat na svém závěru, že žalobce částečně zavinil vznik svého úrazu, pak musí toto tvrzení být opřeno o skutečnost, že žalobce zaviněným jednáním porušil právní nebo jiné předpisy a že byly tyto skutečnosti jednou z příčin škody. Musí být prokázáno, že žalobce si počínal v rozporu s obvyklým způsobem, jednal lehkomyslně, s vědomím, že si může způsobit újmu na zdraví. To má význam pro hodnocení tvrzení žalobce žalovaným, neboť to v žalobou napadeném rozhodnutí absentuje, žalovaný se vůbec nevyjádřil k tvrzení žalobce, že upozorňoval na nekvalitní kladku, která jej měla jistit, ale argumentoval pouze okolností, svědčící ve prospěch jím vysloveného závěru. Z rozhodnutí není patrné, jaké dokazování žalovaný provedl a rozhodnutí proto nemá oporu v provedeném dokazování. Pokud by žalovaný setrval na svém závěru o porušení bezpečnostních předpisů žalobcem, musí je jednat o porušení zaviněné. O zavinění se může jednat pouze za situace, že bezpečnostní předpis nebo pokyn byl porušen vědomě. Zavinění ve formě nevědomé nedbalosti neodůvodňuje zproštění odpovědnosti zaměstnavatele. Proto musí být zkoumáno, jak žalobce pokyn, kterého se mu od nadřízeného dostalo, vnímal. Obdrží-li totiž podřízený od nadřízeného pokyn k určité práci v rozporu s bezpečnostním předpisem a podřízený tento pokyn splní, je vyloučeno na jeho straně zavinění. Odpovědnosti se nelze zprostit ani tehdy, pokud by měl podřízený možnost pokyn odmítnout. Další podmínkou zproštění odpovědnosti zaměstnavatele je příčinná souvislost mezi škodou na zdraví a porušením předpisu. Není-li dána příčinná souvislost, nelze se odpovědnosti zprostit. To v dané záležitosti nebylo rovněž žalovaným rozhodnutím zkoumáno. Z toho důvodu je i v tomto směru rozhodnutí žalobou napadené nepřezkoumatelné. V dalším řízení bude proto zapotřebí provést žalobcem v odvolání navržený důkaz trestním spisem Okresního soudu v Prachaticích, což je uvedeno na straně 3 odvolání pod bodem III. a teprve po zhodnocení důkazů ve výše naznačeném směru lze o výši odpovědnosti organizace za škodu rozhodnout. Pokud se jedná o odškodnění ztížení společenského uplatnění, které představuje jeden z dílčích nároků, jedná se o náhradu imateriální povahy na základě bodového hodnocení stanoveného z lékařského posudku. Jde o jednorázové odškodnění za nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného pro uspokojování jeho osobních a společenských potřeb nebo pro plnění jeho společenských úkolů. Určuje se podle vazeb bodového hodnocení stanovených v přílohách vyhl. č. 440/2001 Sb., v platném znění. Závěr o konečné výši stanoví lékař s přihlédnutím k § § 5 a 6 odst. 1 písm. c) a 2 vyhlášky a jsou zde hodnoceny specifické okolnosti případu. Hodnotí se závažnost škody na zdraví, předpokládaný vývoj a průběh léčení podle vazeb bodového hodnocení. Rovněž je podstatné zohlednit individuální okolnosti. Výši odškodnění může služební funkcionář podle § 7 odst. 3 služebního zákona zvýšit.

(11) Tvrzení žalobce, že pokud by skutečně porušil citované ustanovení § 46 odst. 2 zákona o služebním poměru, muselo by být vedeno řízení o kázeňském přestupku, pak soud za opodstatněné nepovažuje. Zkoumání otázky snížení odpovědnosti organizace za škodu není v příčinné souvislosti s řízením o kázeňském přestupku. Zavinění, které je zapotřebí zkoumat pro rozhodnutí o odpovědnosti organizace za škodu se neodvíjí od případného projednávání kázeňského přestupku osoby, u které má být otázka zavinění ve vztahu odpovědnosti organizace za škodu na zdraví zkoumána. Rovněž soud nesdílí názor žalobce vyslovený v žalobě, že soud v trestním řízení označil jednání nadřízeného za trestný čin ublížení na zdraví, neboť soud v dané věci věcně nerozhodoval. Usnesením Okresního soudu v Prachaticích č.j. 4 T 87/2010-385 soud nerozhodoval o vině nadřízených žalobcem, pouze schválil narovnání mezi nadřízenými a žalobcem. Rozhodnutí o vině proto vydáno nebylo. Pokračování
- 7 -
10A 38/2011

Ohradil-li se žalovaný proti agresivnímu a impertinentnímu stylu, ve kterém je žaloba psána, což bylo nepochybně jeho právem, pak k tomu lze odkázat na právní etiku a v té souvislosti na požadavek objektivnosti a věcnosti argumentace, která jediná může mít vliv na posuzování dané věci. Právě pro jiný právní názor, který je podstatou sporu, je věc předkládána na základě žaloby k rozhodnutí nestrannému soudu. Rozdílný právní názor na věc není důvodem ani pro jednu ze stran v konkrétním případě k vyjadřování svých názorů formou, která se vymyká již výše zmiňované právní etice a neprofesionálnímu chování.

(12) K dalším námitkám žalobce, které uplatnil k prvoinstančnímu rozhodnutí, především ohledně procesních pochybení správce daně soud uvádí, že žalobce pouze v obecné poloze vytýká žalovanému, že mu neumožnil konzumovat procesní práva zakotvená v § 174 zákona o služebním poměru. Neuvádí, v jakých konkrétních souvislostech nebyla tato práva žalobci zaručena. Z toho důvodu soud nemůže k takto obecně formulované žalobní námitce zaujmout jednoznačný závěr, je však třeba poznamenat, že procesní pochybení jsou vždy hodnocena ve vztahu k výsledku daného řízení, tedy jinými slovy, zda případné procesní pochybení správního orgánu mělo vliv na výsledek řízení, tedy zákonnost rozhodnutí. To v dané věci uváděno žalobcem nebylo, a tudíž nelze konkrétně vyslovit hodnocení důvodnosti obecně formulované žalobní námitky. Pokud k této žalobní námitce uvedl žalovaný správní orgán ve svém vyjádření k žalobě, že by se soud těmito námitkami vůbec zabývat neměl, neboť žaloba směřuje proti žalovanému rozhodnutí a nikoliv k přezkoumání rozhodnutí I. stupně, pak je třeba k tomu uvést, že prvostupňové rozhodnutí a druhostupňové rozhodnutí, které je vždy vydáváno na základě opravného prostředku, tvoří jeden celek. Druhostupňovým rozhodnutím lze totiž i případně napravovat vady rozhodnutí prvoinstančního. Z toho důvodu je tudíž předmětem přezkumu soudu na základě žaloby vždy celé správní řízení jako celek, a přestože soud obvykle v případě pochybení zrušuje rozhodnutí druhostupňové, neznamená to, že v odůvodněných případech nemůže zrušit i rozhodnutí orgánu I. stupně. Obvykle je však zrušováno druhostupňové rozhodnutí a je vysloven právní názor soudu pro případné napravení vad. Na základě takto vysloveného právního názoru pak druhostupňový orgán znovu posuzuje opravný prostředek podaný žalobcem proti rozhodnutí prvostupňovému. K námitce žalobce ohledně nesrozumitelnosti výroku rozhodnutí soud připomíná, že obecně platí, že pouze výroková část správního rozhodnutí je schopna zasáhnout práva a povinnosti účastníků řízení a pouze výrok může nabýt právní moci. Řádně formulovaný výrok je proto nezastupitelnou částí rozhodnutí. Pouze z něj lze zjistit, zda a jaká povinnost byla uložena, případně jaké právo bylo přiznáno. Z toho důvodu je nutné trvat na požadavku, aby výrok rozhodnutí byl jednoznačný, aby ohledně výroku rozhodnutí neexistovalo několik výkladů a aby byl srozumitelný. Ve výroku rozhodnutí je zapotřebí uvést i ustanovení právních předpisů, podle kterých je v dané věci rozhodováno. Neobsahuje-li prvostupňové rozhodnutí veškeré požadavky na výrok rozhodnutí stanovené právní normou, pak lze v rámci řízení o opravném prostředku rozhodnutím žalovaného správního orgánu přistoupit k opravě či změně výroku rozhodnutí tak, aby zákonným požadavkům vyhovělo. Postup, který je třeba po podání odvolání aplikovat je stanoven v § 190 služebního zákona. Chybí-li ve výroku rozhodnutí ustanovení právního předpisu, podle kterého bylo rozhodnuto, jak uvádí žalobce v případě poskytnutí jednotlivých náhrad škody a není-li srozumitelně uvedeno, jaké náhrady jsou žalobci přiznávány, když není specifikováno, zda jedná se o náhradu za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti ke službě nebo náhradu za ztrátu za služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě je zřejmé, že ani v tomto směru není rozhodnutí přezkoumatelné. Právě taková pochybení je třeba napravit postupem po podaném odvolání podle § 190 služebního zákona.

Pokračování
- 8 -
10A 38/2011

(13) V dalším řízení bude proto zapotřebí v prvé řadě zabývat se znovu odvolacími námitkami žalobce, které vznesl proti prvostupňovému rozhodnutí, provést důkazy, tak jak jsou žalobcem navrhovány a zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro vydání rozhodnutí tak, jak vyplývá z § 180 odst. 1 služebního zákona. Přitom je třeba vzít v úvahu, co vše může být v dané věci důkazem, jak je podrobně uvedeno v § 180 odst. 2 téhož zákona. Poté je povinností služebního funkcionáře provedené důkazy hodnotit podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy ve vzájemné souvislosti. V rámci rozhodnutí je zapotřebí respektovat ustanovení § 181 služebního zákona. Těmto požadavkům, jak již bylo výše uvedeno, žalované rozhodnutí nevyhovělo, a proto soud postupoval podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a rozhodnutí zrušil bez nařízeného jednání.

VI. Závěr, náklady řízení

(14) Soud proto v dané věci postupoval podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost a nedostatek důvodů zrušil bez nařízeného jednání.

(15) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení před krajským soudem představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč, 2 úkony právní pomoci advokáta po 2 100,- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f), § 7 bod b) vyhl. č. 177/1996 Sb.), tedy 4 200,- Kč, 2x režijní paušál po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), tedy 600,- Kč, celkem náklady řízení 6 800,- Kč.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech, z důvodů stanovených v § 103 odst. 1 s.ř.s. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen podle § 105 odst. 2 s.ř.s. advokátem.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 22. července 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru