Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 35/2016 - 16Rozsudek KSCB ze dne 25.04.2016

Prejudikatura

7 As 3/2004

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 As 118/2016

přidejte vlastní popisek

10A 35/2016 - 16

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce FERRY - cargo s.r.o., se sídlem Praha 1, Rybná 716/24, zastoupeného JUDr. Milošem Slabým, advokátem, se sídlem Mohelnice, Nádražní 9, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2015 čj. KUJCK 91545/2015/ODSH, takto :

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Písek ze dne 21. 10. 2015 čj. MUPI/2015/21305/Do-NKV/13/ROZ, jímž byla žalobci uložena pokuta podle § 42 odst. 6 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve výši 7.000 Kč, neboť u žalobce bylo zjištěno dne 23. 6. 2015 při nízkorychlostním kontrolním vážení č. 2015808140 na vážním stanovišti silnice - I/20 Písek C-44 Písek tržnice, že u motorového vozidla žalobce, které bylo tvořeno tahačem tovární značky VOLVO FH 24A3C, registrační značky Pokračování
- 2 -
10A 35/2016

4AN 7987 a přípojným vozidlem, že došlo k překročení hodnot stanoveným zvláštním právním předpisem, neboť u motorového vozidla tovární značky VOLVO FH 24A3C byla odvážena okamžitá hmotnost 19,20 t, po odečtení toleranční srážky 3 % činí okamžitá hmotnost vozidla 18,448 t, přičemž nejvyšší povolená okamžitá hmotnost vozidla se dvěma nápravami je stanovena podle § 37 odst. 2 písm. a) 18 t, proto došlo k překročení maximální hodnoty o 0,448 t, tedy o jednu započatou tunu.

Žalobce v žalobě uvádí, že u vozidla, které žalobce provozuje, bylo provedeno dne 23. 6. 2015 kontrolní nízkorychlostní vážení, přičemž bylo shledáno, že okamžitá hmotnost vozidla dosáhla hmotnosti 18,448 t, tedy překročila zákonem povolenou hranici o 0,448t. Žalobce považuje za zcela protismyslnou právní úpravu, která stanovuje maximální hmotnosti na jednotlivé nápravy na 10 t, respektive 11,5 t u hnací nápravy, jestliže celková hmotnost se dvěma nápravami, pak může dosáhnout pouze 18 t. Vozidlo žalobce splnilo nároky na maximální hmotnost pro jednotlivé nápravy, což vyplývá z vážního lístku nakládky. Žalobce poukázal na to, že řidič nemá možnost ovlivnit hmotnost na jednotlivých nápravách, neboť nemá k dispozici nápravové váhy a dále proto, že zejména na druhé nápravě tahače se během přepravy u sklápěcích souprav hmotnosti nákladu mohou měnit v případě, že se jedná o sypký náklad. Žalobce je schopen zajistit i zjistit celkovou hmotnost vozidla, což činí vážením po nakládce, kdy má i vozidlo vybaveno orientačními ukazateli. Tato měřidla však ukazují pouze celkovou hmotnost vozidla, nikoli jednotlivých náprav. V daném případě řidič měření zkontroloval a celková hmotnost vozidla byla v zákonných mezích. Podmínky maximálních hmotností na nápravy tak, jak jsou současnou právní úpravou stanoveny, nejsou v praxi reálně dosažitelné a splnitelné, proto žalobce navrhuje, aby soud inicioval ústavní přezkum vyhlášky č. 341/2002 Sb., a to konkrétně ustanovení § 15, které je neslučitelné s obecními ústavními zásadami.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Poukázal na § 42b odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích a na vyhlášku č. 341/2002 Sb., ve které jsou stanoveny technické hodnoty maximální přípustnosti hmotnosti vozidel a hmotnosti na nápravy. Smyslem stanovených limitů přetížení je dle § 52 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích záruka stability a ovladatelnosti vozidla, zajištění bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, znečišťování a poškozování pozemních komunikací, omezení nadměrného hluku, eliminace znečišťování ovzduší a zakrývání stanoveného osvětlení. Žalobce není zbaven objektivní odpovědnosti, aby vozidlo, které provozuje, nepřekračovalo hodnoty maximálních povolených rychlostí a splňovalo tak podmínky pro provoz na pozemních komunikacích. Konstatování, že řidič nemá možnost ovlivnit hmotnost nápravy, nenaplňuje důvod k tomu, aby bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno. V souvislosti s tím žalovaný odkázal na možnost liberace dle § 43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. V daném případě žalobce v řízení neprokázal, že učinil vše, čím by mohl porušení právní povinnosti zabránit.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Ze správního spisu bylo zjištěno, že Městský úřad v Písku obdržel oznámení o podezření ze spáchání deliktu žalobcem dle § 42b odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích dne 23. 6. 2015, kdy bylo nízkorychlostním kontrolním vážením zjištěno, že žalobce překročil hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem, jestliže hmotnost vozidla představovala 19,020 t, po odečtení 3 % činila okamžitá hmotnost vozidla 18,448 t, tedy došlo k překročení maximální hodnoty dané zvláštním právním předpisem o jednu započatou tunu. Městský úřad v Písku uložil žalobci ve zkráceném příkazním řízení sankci. Proti příkazu Pokračování
- 3 -
10A 35/2016

podal žalobce odpor, proto byl příkaz zrušen a správní orgán pokračoval v řízení. Správní orgán vydal dne 31. 8. 2015 usnesení, kterým seznámil žalobce s jeho právy s tím, že se může ve lhůtě 18. 9. 2015 vyjádřit, eventuálně podat připomínky k dané věci. Dále bylo žalobci umožněno nahlédnout do spisu, a to do 25. 9. 2015. Městský úřad v Písku vydal dne 21. 10. 2015 rozhodnutí, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 7.000 Kč, neboť žalobce se dopustil správního deliktu, jestliže překročil maximální hodnoty dané zvláštním předpisem o 0,448 t, čímž naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle § 42b odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal.

Odvolání však neobsahovalo náležitosti uvedené v § 81 a § 37 správního řádu, proto byl žalobce vyzván dne 4. 11. 2015 k odstranění vad podání, a to do 10 dnů od doručení výzvy. Žalobce na výzvu nereagoval, blanketní odvolání nebylo jím doplněno. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí Městského úřadu v Písku ze dne 21. 10. 2015 bylo potvrzeno s odůvodněním, že žalobce se dopustil správního deliktu dle § 42b odst. 1 písm. r) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, kdy bylo poukázáno i na možnost liberace dle § 43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. V daném případě žalobce neprokázal, že učinil vše, čímž by mohl porušení právní povinnosti zabránit. Žalovaný považoval provedené důkazy za dostatečné k rozhodnutí ve věci samé. Prvostupňový správní orgán dostatečně zjistil skutkový stav, a to na základě dokladu o výsledku nízkorychlostního kontrolního vážení ze dne 23. 6. 2015, které obsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti.

Krajský soud postupoval dle § 75 odst. 1, 2 s.ř.s., přičemž vycházel při přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není.

Žalobce učinil předmětem přezkumu rozhodnutí žalovaného, kterým mu byla uložena pokuta za naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 42 b odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích. Tohoto správního deliktu se měl žalobce dopustit tím, že jako provozovatel vozidla dne 23. 6. 2015 provozoval vozidlo, které překročilo při nízkorychlostním kontrolním vážení hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem, kterým je vyhláška č. 341/2002 Sb., ve znění platném v době rozhodování.

Největší povolené hmotnosti silničních vozidel, zvláštních vozidel a jejich rozdělení na nápravy určuje § 15 vyhl. č. 341/2002 Sb.

V daném případě není mezi účastníky řízení sporné, že žalobce byl provozovatelem vozidla, které při kontrolním vážení překročilo hodnoty stanovené vyhláškou a taktéž nebyly sporné skutkové okolnosti daného případu. Žalobce nikterak nezpochybňoval hodnoty naměřené při kontrolním vážení zachycené v dokladu o výsledku nízkorychlostního kontrolního vážení, z něhož jednoznačně vyplynulo, že při kontrolním vážení došlo k překročení limitních hodnot stanovených vyhláškou tak, jak bylo uvedeno již výše. Žalobce se v žalobě omezil na námitky proti právní úpravě, která stanovuje maximální hmotnost na jednotlivé nápravy 10 t, jestliže celková hmotnost může dosáhnout až 18 t.

Z § 38 odst. 5 zákona o pozemních komunikacích ve spojení s § 15 vyhl. č. 341/2002 Sb. vyplývá, že provozovatel vozidla má nejen povinnost dodržovat hmotnostní limity celkové hmotnosti jízdní soupravy a vozidla, ale také hmotnostní limity na nápravu a skupinu náprav. V souvislosti s tím soud poukazuje na § 38c odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, který stanoví, že zjistí-li se při nízkorychlostním kontrolním Pokračování
- 4 -
10A 35/2016

vážení, že nápravový tlak překračuje míru stanovenou zvláštním právním předpisem, nesmí řidič pokračovat v další jízdě. Je tedy zřejmé, že zákonodárce přikládá překročení povolených nápravových tlaků větší důležitost než překročení celkové hmotnosti vozidla, kdy řidič může na základě povolení ke zvláštnímu užívání komunikace v jízdě pokračovat. Žalobce tedy měl vynaložit veškeré úsilí, tedy pokusit se zajistit podmínky výše uvedeného ustanovení, a to tak, že by například vlastnil přenosné nápravové váhy nebo by zajistil případnou instalaci kontrolních vah přímo do vozidla tak, aby řidič mohl být přesně informován o jeho celkovém zatížení, jakož i o zatížení jednotlivých náprav a skupiny náprav a tím dodržel příslušné právní předpisy. Zcela neopodstatněná je pak výhrada žalobce, že nemá možnost ovlivnit hmotnost na nápravy.

Soud poznamenává, že váha jízdní soupravy, vozidla jako takového a zatížení jednotlivých náprav jsou samostatnými veličinami, kterými je nutno se zabývat nezávisle na sobě; přihlížet je nutno také k charakteru převáženého materiálu či způsobu jeho uložení při nakládce, přičemž vždy záleží pouze na žalobci, jakým způsobem v takových případech zabezpečí dodržování právních předpisů. Ani maximálním naložením jízdní soupravy nebo vozidla se žalobce nemůže zprostit své odpovědnosti, neboť bez realizace výše označeného opatření nelze takový přístup pokládat za vynaložení veškerého úsilí žalobce.

Soud poznamenává, že právní úprava s účinností od 1. 1. 2010 zahrnuje ustanovení ohledně vážení motorových vozidel (§ 38a až § 38d zákona) v rámci ochrany pozemních komunikací. Zákonodárce tedy měl zájem na tom, aby jízdní soupravy pozemní komunikace nepřetěžovaly. Dochází-li k překračování hmotnostních limitů provozovaných vozidel, mohou být v důsledku toho způsobeny závažné následky v podobě dopravních nehod či poškození konkrétních pozemních komunikací. Ustanovení § 38a odst. 5 zákona o pozemních komunikacích ve spojení s § 15 vyhl. č. 341/2002 Sb., tedy představují úpravu, která ukládá, že provozovatel vozidla má nejen povinnost dodržovat hmotností limity celkové hmotnosti jízdní soupravy a vozidla, ale také hmotnostní limity na nápravu a skupinu náprav. Provozovatel vozidla je povinen jednat a postupovat s náležitou odbornou péčí a tedy činit vše, aby dodržení stanovených hmotnostních limitů zajistil a zabránil tak k jejich překročení. Ustanovení § 32 zákona o pozemních komunikacích stanoví, že zjistí-li se při nízkorychlostním kontrolním vážení, že nápravový tlak překračuje míru stanovenou zvláštním právním předpisem, nesmí řidič pokračovat v další jízdě. V souvislosti s tím soud poukazuje na § 15 odst. 1 vyhlášky č. 341/2002 Sb., dle kterého náklad na vozidle musí být rovnoměrně rozložen a řádně zajištěn vhodným technickým zařízením proti pohybu.

Soud proto uzavřel, že žalobce byl oprávněně postižen na správní delikt dle ustanovení § 42b odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích. Podle § 42b odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí správního deliktu tím, že jako provozovatel vozidla provozuje vozidlo, které překročí při nízkorychlostním anebo při vysokorychlostním kontrolním vážení hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného z hlediska dodržení zákonných norem stanovených zvláštním právním předpisem, jímž je vyhláška č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Tato vyhláška stanoví technické hodnoty maximální přípustnosti, hmotnosti vozidel a hmotnosti nápravy. Smyslem stanovených limitů přetížení je dle § 52 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, záruka stability a ovladatelnosti vozidla, zajištění bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, neznečišťování a nepoškozování pozemních komunikací, omezení Pokračování
- 5 -
10A 35/2016

nadměrného hluku, eliminace znečišťování ovzduší a zakrývání stanoveného osvětlení. Proto soud považuje napadené rozhodnutí za zákonné.

Zcela neopodstatněná je výhrada žalobce, že je zcela nelogická a protismyslná právní úprava, která stanovuje maximální hmotnost na jednotlivé nápravy na 10 t, jestliže celková hmotnost může dosáhnout, až 18 t. Uvedená výhrada není důvodná, neboť zákon je závazný a každý jej musí dodržovat. Soud je vázán při rozhodování zákonem a je povinen jej řádně aplikovat.

K návrhu žalobce, aby soud inicioval ústavní přezkum § 15 vyhlášky č. 341/2002 Sb., soud poznamenává, že toto ustanovení v této vyhlášce již platné není. Nejvyšší povolená okamžitá hmotnost vozidla se dvěma nápravami je upravena v § 37 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 341/2014 Sb. a představuje 18 t.

Soud proto uzavřel, že námitky žalobce uvedené v žalobě nejsou opodstatněné, proto žalobu dle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který byl v řízení úspěšný nepožadoval náhradu nákladů řízení, přičemž nebylo zjištěno, že by v souvislosti s tímto řízením žalovanému nějaké náklady nad rámec jeho administrativní činnosti vznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Pokračování
- 6 -
10A 35/2016

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 25. dubna 2016

JUDr. Věra Balejová v. r.

Předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru