Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 32/2011 - 39Usnesení KSCB ze dne 10.06.2011


přidejte vlastní popisek

10A 32/2011 – 39

USNESENÍ

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce ADMIRAL GLOBAL BETTING a.s., se sídlem v Komořanech 146, Rousínov,

proti žalovanému Městskému úřadu v Prachaticích, Velké náměstí 3, zast. JUDr. Bedřichem Tichým, advokátem v Prachaticích, Zlatá stezka 145, o žalobě proti rozhodnutí o vyměření místního poplatku, takto:

Žaloba se odmítá.

Věc se postupuje Krajskému úřadu – Jihočeského kraje v Českých Budějovicích k vyřízení opravného prostředku.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobci se vrací soudní poplatek v částce 2 000,- Kč.

Odůvodnění:

Žalobou podanou dne 13.4.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích, upřesněnou dne 6.6.2011 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 31.3.2011 v záležitosti vyměření místního poplatku za provozované technické herní zařízení povolené ministerstvem financí podle zvláštního právního předpisu.

V žalobě se poukazuje na to, že žalobce žalovanému sdělil, jaká povolená hrací zařízení provozuje na území Města Vyšší Brod. Současně uvedl, že zařízení místnímu poplatku podle místní vyhlášky nepodléhají. Má-li žalovaný odchylný názor, bylo na něm zahájit správní řízení o vyměření místního poplatku. Podle dosavadní praxe se rozhodnutí o místním poplatku nevydává. Nevydáním rozhodnutí je žalobce na svých právech zkrácen. Stanovení místního poplatku žalobce považuje za nezákonné a protiústavní, protože novela zákona o místních poplatcích umožňující vybírání místního poplatku za konkrétní zařízení byla přijata protiústavním postupem. To je dovozováno ze skutečnosti, že novela zákona byla přijata současně s novelou zákona o podpoře sportu. Obsah obou návrhů novel spolu nesouvisí. Nesprávně byl posouzen předmět zpoplatnění místními poplatky. Povinnost odvádět místní poplatky byla nově založena pro technické herní zařízení povolené ministerstvem financí podle jiného právního předpisu. Tímto předpisem je zákon o loteriích. Předmět zpoplatnění byl nesprávně posouzen, nejsou jimi koncové terminály, které jsou pouhými součástmi centrálních loterních systémů. Tento systém lze za technické herní zařízení ve smyslu zákona o místních poplatcích považovat za jeden celek. Zařízení zákonem definováno není. V žalobě jsou popisovány žalobcem provozované hry a poukazuje se na to, že herní terminál je koncovým zařízením, které umožňuje provozovat vlastní hru. Samostatně však není své funkce schopen. Vyhláška žalovaného byla přijata v rozporu s judikaturou, kdy Pokračování
- 2 -
10A 32/2011

sousloví jiné technické zařízení povolené ministerstvem financí je neurčité a nesrozumitelné a nebylo upřesněno v podzákonném právním předpise. Při stanovení místního poplatku za herní zařízení chybí princip ekvivalence. Stanovením místního poplatku byl žalobce zatížen neústavně konformním způsobem. Adresáty místních poplatků jsou pouze takové subjekty, kterých se týká prvotně zákon o podpoře sportu a jeho novela. Činnost žalobce ve vztahu k podpoře sportu nedoznala žádných změn, a proto žalobce se necítí být adresátem daného místního poplatku. Žalobce se dovolává výkladu ve prospěch poplatníka poplatku, který má být činěn ve prospěch soukromého subjektu. Výběrem místního poplatku je žalobce zatížen nad rámec zákona. Výhrady jsou uplatňovány k metodickému sdělení ministerstva financí, které nezohledňuje základní principy a systematiku zákona o loteriích.

Žalovaný navrhl odmítnutí žaloby. Uvedl, že místní poplatek za provozované jiné technické herní zařízení povolené ministerstvem financí je upraven obecně závaznou vyhláškou č. 3/2010. Stanovení místního poplatku náleží do samostatné působnosti obce a řízení o poplatku vykonává obecní úřad. Žádný platební výměr vydán nebyl, protože nedošlo k nezaplacení poplatku včas či v nesprávné výši.

Žalobce předložil své oznámení ze dne 10.3.2011 adresované žalovanému, jímž ohlásil, že provozuje hrací zařízení povolená ministerstvem financí podle § 50 odst. 3 zákona o loteriích. Podle metodického sdělení ministerstva financí by měly být předmětem místního poplatku koncová zařízení, s čímž žalobce nesouhlasí. Místnímu poplatku podléhá zařízení, které tvoří kompaktní funkčně nedělitelný a programově řízení celek. Novela zákona o soudních poplatcích nebyla uskutečněna v souladu s ústavními principy. V ohlášení se uvádí názvy provozoven a adresy, kde jsou herní zařízení umístěna, model a výrobní čísla těchto zařízení, jakož i datum uvedení zařízení do provozu. Žalobce dovozuje, že označená zařízení místnímu poplatku nepodléhají, pokud však je správce poplatku jiného názoru, požaduje zahájit postup k odstranění pochybností v nalézacím řízení a místní poplatek stanovit rozhodnutím. Žalovaný je upozorňován na to, že v důsledku úhrady poplatku bude snížen výtěže užitý pro odvod na veřejně prospěšný účel.

Žalovaný předložil obecně závaznou vyhlášku č. 3/2010 Města Prachatice o místním poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené ministerstvem financí a o určení míst, na nichž lze tyto provozovat. Předmět poplatku je upraven tak, že poplatku podléhá mimo jiné technické herní zařízení povolené ministerstvem financí za každý povolený hrací přístroj nebo jiné herní zařízení povolené ministerstvem financí (terminál). Vyhláška upravuje ohlašovací povinnost, vznik a zánik poplatkové povinnosti, sazbu a splatnost poplatku a zvýšení poplatku pro jeho opožděné zaplacení či úhradu v nesprávné výši.

Dále je doloženo, že žalobce poplatek zaplatil dne 15.4.2011.

Krajský soud se věcí zabýval podle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žalobu nelze projednat věcně a musí být odmítnuta.

V souzené záležitosti se jedná o to, zda žalobce zaplatil v zákonné výši poplatek za provozované jiné technické herní zařízení povolené ministerstvem financí. Místní poplatek je Pokračování
- 3 -
10A 32/2011

příjmem rozpočtu Města Prachatice, a tudíž rozpočtu územního samosprávného celku. Řízení o poplatku vykonává žalovaný a podle § 2 odst. 3 písm. a) se poplatek považuje za daň. Proto se řízení o poplatku řídí daňovým řádem. Provozovatel technického herního zařízení povoleného ministerstvem financí má ohlašovací povinnost a dále na základě vyhlášky o místních poplatcích Města Prachatice musí místní poplatek zaplatit. Tyto povinnosti žalobce splnil a poplatek zaplatil vzdor tomu, že v ohlášení rozsah své poplatkové povinnost zpochybnil. K úhradě místního poplatku přistoupil na základě svého rozhodnutí. Žalovaný právě pro splnění povinností žalobcem učinil úsudek, že ohledně místních poplatků nedošlo mezi účastníky k žádnému sporu. Proto ve své podstatě uzavřel, že stanoviska žalobce i žalovaného o místním poplatku jsou souladná a místní poplatek byl tudíž vyměřen konkludentně. Tento právní názor žalovaného nemá oporu v předložených podkladech a není správný.

Podle § 140 odst. 1 část věty před středníkem daňového řádu neodchyluje-li se vyměřovaná daň od daně tvrzené daňovým subjektem, správce daně nemusí daňovému subjektu výsledek vyměření oznamovat platebním výměrem. To odpovídá též právní úpravě obsažené v zákoně o místních poplatcích.

Z toho vyplývá, že ke konkludentnímu vyměření dochází na základě rozhodnutí poplatníka, přičemž takové rozhodnutí považuje správce poplatku za správné. Pro konkludentní vyměření poplatku nepostačuje pouze předcházející úvaha správce poplatku o tom, zda se uhrazený poplatek neodchyluje od poplatku podle vyhlášky, ale musí tu být i projev vůle poplatníka. Souladné stanovisko nelze spatřovat výlučně v úhradě poplatku, jestliže poplatník tvrdí, že poplatková povinnost podle vyhlášky jej nestíhá, protože úhradou poplatku může být sledováno předejít například sankcionování pro opožděné či nesprávné zaplacení poplatku. Podstatné je, že žalobce vyjádřil, že jím provozovaná zařízení poplatkové povinnosti nepodléhají, což má za následek, že vyměřený poplatek se odlišuje od tvrzení poplatníka. Jestliže se vyměřená daň od tvrzení poplatníka liší, není tu zákonný předpoklad pro postup žalovaného výsledek vyměření neoznámit platebním výměrem. Podmínky pro konkludentní vyměření poplatku proto dodrženy nebyly.

V projednávané věci žalovaný vychází z názoru, že konkludentní rozhodnutí o místním poplatku bylo vydáno a pro úsudek o tom, je-li dané rozhodnutí způsobilé přezkoumání soudem je rozhodné, je-li konkludentní rozhodnutí v právní moci a existují-li proti němu řádné opravné prostředky využitelné poplatníkem. Soudní přezkum správních rozhodnutí představuje následný prostředek ochrany subjektivních veřejných práv, a proto musí poplatník k ochraně svých práv vyčerpat všechny prostředky zákonem stanovené k jeho ochraně.

Odvolání není podle § 140 odst. 4 daňového řádu přípustné tehdy, neodchyluje-li se vyměřená daň od daně tvrzené daňovým subjektem.

V projednávané věci žalobce tvrdí, že poplatkovou povinnost nemá.

Proto je tu rozpor mezi tvrzením poplatníka a vyměřeným poplatkem. Na daný platební výměr nelze aplikovat § 140 odst. 4 daňového řádu. Platební výměr konkludentně vydaný o místním poplatku je proto odvoláním napadnutelný.

Pokračování
- 4 -
10A 32/2011

Platební výměr nebyl vydán v písemné formě, a tudíž nemá náležitosti předpokládané § 102 daňového řádu. V důsledku toho chybí poučení o řádném opravném prostředku. Okolnost, že platební výměr není formalizovaný, nemění nic na možnosti podat odvolání. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí v právní moci není, a tudíž není způsobilé přezkoumání soudem. Přednost před soudním přezkoumáním napadeného rozhodnutí má opravný prostředek daný žalobci uvnitř veřejné správy.

Jestliže nejsou podmínky pro projednání žaloby soudem dodrženy, zabýval se soud tím, lze-li danou věc podřadit ustanovení § 46 odst. 5 s.ř.s. Jak soud uvedl, napadené rozhodnutí není formalizované, a tudíž neobsahuje žádné poučení o opravném prostředku. Chybějící poučení o opravném prostředku je pak pochybením takového rázu, které je podřaditelné nesprávnému poučení správního orgánu o tom, že proti jeho rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Proto je tu vadné poučení neumožňující uplatnit opravný prostředek, v důsledku čehož se žalobce svým podáním obrátil přímo na soud a nikoli na odvolací instanci. Soud za takové situace nemůže žalobu proti nepravomocnému rozhodnutí projednat a je tu důvod nahlížet žalobu jako řádný opravný prostředek uplatněný v řízení před orgánem veřejné správy. Jsou proto dodrženy podmínky ustanovení § 46 odst. 5 s.ř.s. pro odmítnutí žaloby a postoupení věci k vyřízení opravného prostředku instančním postupem odvolacímu orgánu, jímž je Krajský úřad – Jihočeského kraje v Českých Budějovicích.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 46 odst. 5 s.ř.s. žalobu odmítl a věc postoupil k vyřízení opravného prostředku Krajskému úřadu – Jihočeského kraje v Českých Budějovicích.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žaloba byla odmítnuta. Proto žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O vrácení soudního poplatku soud rozhodl podle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích. Podle tohoto předpisu soud vrátí soudní poplatek za podanou žalobu, došlo-li k zastavení řízení před prvním jednáním. To se analogicky vztahuje i na odmítnutí žaloby, přičemž v dané věci žaloba byla před prvním jednáním odmítnuta. Proto jsou splněny zákonné podmínky pro vrácení soudního poplatku. Žalobce soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč zaplatil v kolkových známkách a takto žalobcem uhrazený poplatek se vrací.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost, ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. e) s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 10. června 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru